Jezero

*Dnešní noc nemohla Temari spát, stále se jí vracel ten divný a hlavně temný sen se svým dvojčetem v zrcadle. Stačilo aby na chvíli polevila a zavřela oči a hned byla tam, uprostřed temnoty a prchala před tím děsivým smíchem. Po přibližně dvou hodinách se rozhodla spaní pro dnešek vzdát, vstala a dala si sprchu. Po té se převlékla do černého cvičebního úboru a vyrazilo do nočních uliček Kumo. Pro zahřátí si dala pomalý běh na své oblíbené místo ke skalám u chrámu. Když doběhla k mostu, byla příjemně rozehřátá tak akorát aby se mohla pustit do tréninku. Seskákala tedy do roklinky a přišla ke své oblíbené skalní stěně. Tak jako mnohokrát na chvíli zavřela oči a pokusila se plně vnořit do vnímání svého okolí. Kromě své známé staré chakry a nové kyuubiho chakry, zde v pozadí stále vnímala kouzelnou atmosféru. Byla za to nesmírně moc ráda, že ani po tom zlém zážitku s ootsuki nepřestala věřit v něco jiného. ne falešného, ale tajemného co dohlíží na všechny ať už v ně jeden věří či nikoliv. S uklidněnou myslí, že je vše v pořádku otevřela Temari oči a odrazila se. Mohlo se tak zdát, že zmizela ze svého místa. Ale nezmizela, pouze se pohybovala velmi rychle a během skákání aktivovala svou juinku. Trénovala přeměnu za pohybu, kdyby to někdy bylo potřeba. Bylo to složité a těžké, ale nikoliv snad nemožné. Díky Juince pak bylo mnohem snazší se nejen rychle ale i snadno pohybovat po skalách ale všeobecně i těžký terén jí pak nepřipadal nijak extra těžký. Ocásek jí navíc hodně pomáhal udržovat stabilitu. Proto se po chvilce zastavila na špičce hory a zadívala se na noční oblohu. Vzpomněla si na karusiho a na to, že nyní nejspíš už dávno spí aby mohl zítra pokračovat na plno odpočaty se změněním světa. Ta vzpomínka jí příjemně zahřála její jinak ledové srdce. Ano, musí zesílit aby ho mohla chránit a nejen jeho. Celou její rodnou vesnici a především svou rodinu ať už do ní zahrnovala kohokoliv.* Zvládnu to! *Zatnula ruku v pěst, ale pak přešla na pečetě. Ze zad si Temari odepne pouzdro a pomalu z něj vyndá železné tyče. Ano, dnes nemá meče na zádech ale každý na jedné straně pasu. Odrazí se a vyskočí do vzduchu, aby třemi rychlými pohyby zabodala tyče do trojúhelníku kolem prázdného prostoru. Po dopadu na malý výčnělek, odkud má hezký výhled z vrchu na tyče složí pečetě. V mysli vnímá pouze postup, který si do zblbnutí opakovala jako ukolébavku před spaním i když ke spaní nakonec nedošlo. Alespoň má nyní co trénovat. A tak rovnou sáhne po bijuu chakře a železné tyče po malé chvíli zapraskají chakrou přesycenou Raitonem. Temari má radost! Dnes to možná bude poprvé, co zvládne trénink nějaké techniky na poprvé a to jen díky kyuubiho chakře! Špatný odhad, chakry je moc a tak chvíli po té co se zobrazí vězení z raitonu, stěny nebezpečně zazáří a pak vybuchnou. Jedna z tyčí překvapené temari proletí v místě, kde měla ještě před chvíli hlavičku. Ještě, že se dokázala pudově vyhnout díky aktivované juince. Rukou si unaveně přejede po tváři.* Huso hloupá, musíš být opatrnější! Nehceš je roztrhat na kousky, ale chytit. *Zavrčí sama na sebe a pak se vydá tyče posbírat, aby mohla celý postup zopakovat. Znovu vyskočí a rozhodí železné tyče do trojúhelníku, stejně tak opět dopadne na výstupek. jen tentokrát přidřepne jednu nohu do kleku a druhou položenou za sebe. Zavře oči a představí si vlastní chakru, tentokrát postupuje pomalu s přidáváním chakry do techniky. A chakrové vězení reaguje mnohem lépe, stěny se pomalu jakoby váhavě rozblikají až si najdou vlastní pevný stav a Temari po delší době otevře opatrně jedno oko. Vězení drží! Radostně povyskočí na místě. Dokázala to, sice po delším tréninku ale díky bijuu chakře není tolik unavená jako kdysi. Rozhodne se, že si trochu ještě protáhne tělo fyzicky než půjde domů. Proto zruší juinku s kterou by to bylo příliš snadné a rozhodne se pro obtížný běh s překážkami ke které využívá pohotově okolní skalnatý terén. Dobře se baví a na závěr dokonce najde vhodný uschlý strom, aby provedla pár desítek přítahů. A pak pěkně dolů na zem seskočí, aby přešla na dřepy a kliky. Pro Temari je důležité, aby se udržovala v dokonalé formě. Být vždy připravená, bylo její moto. A to jak fyzicky, tak ozbrojená. Proto chodila do školy se sportovní taškou, která mimo pár jejích drobností jako ručník a líčidla obsahovala i její meče a ninja výbavu. Možná že bylo přehnané očekávat útok během normálního klidného dne ve vesnici, ale ona si stále moc dobře pamatovala na své přepadení a pak tu byla ta věc s její matkou. Lehce se zachmuřila, stále se nevzdala toho, že vraha najde. Opět více smutně vstala a vydala se směrem domů. Ještě je tu spoustu věcí, co musí zařít a snad na chvíli nakonec doma i usne.*

KONEC KONEC

*Natsu už byl nějakou dobu venku a tak si už zvykl na slunce, které dneska celkem dost pálí, ne to nezvyklé. Po chvíli procházení se po ulicích potkal starou babičku jak tahá veliké krabice, Natsua to moc ani nezajímalo, potom ale si poprosila o pomoct Natsuovi.* "Si vybrala toho pravého." *Řekl Zangetsu a rejpnul si i tím, Natsu mu chtěl dokázat že není takový bezstarostný a nezajímá se o druhé i když to je z části pravda. Natsu šel k babičce, která ho požádala o pomoct. Když Natsu si vzal krabici tak mu přišla celkem lehká, ale je pravda že starší lidi toho neunesou tolik jako ty mladí i když Natsuovi je teprve 6 let. Babička mu tedy řekla kam jí potřebuje odnést. Je to celkem blízko a tak to netrvalo tak dlouho, ale pak mu řekla že by potřebovala odnést dalších 30 krabic. Natsu se divil proč jich je tolik a k čemu to všechno má, ani neví proč jí vlastně pomáhá.* "Když jsem to začal tak to musím dokončit." *Pomyslel si Natsu a tak po chvíli úsilí to měl hotové, babička mu poděkovala s tím že by tady mělo žít více takových dobrosrdečných lidí jako je Natsu i když by to Natsu normálně neudělal, babička ho ale nechtěla pustit a dala mu kousek bábovky kterou nejspíš rank udělala. Natsu jen poděkoval a šel pryč, cestou si kousl do bábovky.* Celkem dobrá… *řekl si Natsu pro sebe a sedl si na nedalekou lavičku i s kouskem bábovky.*

*Mikki si poskakovala po stezce která vedla kolem jezera. Právě se pěkně napapal kdo by neměl dobrou náladu. Všimla si chlapce který seděl na lavičce a v ruce držel něco co vypadalo jako chutná bábovka. Dívka si to zamířila přímo za chlapcem. *Ahoj tebe jsem tu ještě neviděla můžu si sednout vedle? *Ani nečekala na reakci věděla, že určitě nebude proti a tak se posadila vedle něj. *Hmm ta bábovka vypadá dobře. Si dostal svačinu ven? *Začala s chlapcem komunikovat.

*Když si Natsua všimla jedna dívka tak se zeptala Natsua jestli si může sednout, na nic nečekala, ani na odpověď, bylo to celkem dosti neslušné i když je pravda že Natsu je taky takový né moc slušný ale nejspíš by čekal než mu někdo dá svolení si sednout.* Uhmm jo… *odpověděl Natsu na to jestli si může sednout ačkoliv si už sedla. Poté co na něj začne znova mluvit tak jen čeká až dopoví, koukne se svýma červenýma očima na dívku.* Moc mluvíš. *Řekne jí od cesty Natsu a když ji spatřil tak byla docela pěkná a měla krásné červenec vlasy, když si Natsu všimne jejích vlasů tak si na ně sáhne volnou rukou, vlasy byli hebké a tak se mu docela líbily.* Dáš si taky? "Zeptal se dívky a natáhl k ní ruku ve které měl bábovku, neměl už takový hlad a přišlo mu lepšit to někomu dát než aby se to vyhazovalo, škoda jídla. Natsu samozřejmě sundal ruku z jejich vlas.*

Uhm promiň ono, když mě to chytne jsem jak nezastavitelná střela. *Řekla omluvně a podrbala se na zátylku. Pak si ji, ale chlapec začal prohlížet. Z nenadání jí svou volnou rukou sáhl na vlasy. Bylo to pro dívku trochu divné, ale neucukla. Ještě se jí nestalo aby někoho tolik zaujali. Po chvilku se začala trošku smát přišlo to Mikki hodně vtipné. *Taková nabídka se neodmítá. Dám si a moc ráda. *Vzala si kousek bábovky, když jí chlapec nabídl svojí svačinu. Hned po prvním kousnutí se začala rozplývat. Mikki se mohla utlouct po sladkým a i byť je jí 7 mohla by už být odborník na sladká jídla*Páni je to výborný. Hmmm tyjo to je fakt pecka tahle bábovka. *Dále se rozplývala a tentokrát svůj názor řekla nahlas. *Mimochodem já jsem Mikki Mikkoto. Úplně bych zapomněla se představit a ty jsi? *Řekla mezi spousty a když spolkla poslední sousto té výborné bábovky mile se na chlapce usmála. Přišel jí takový zvláštní, ale tak to jsou ty první dojmy že.

"Nezastavitelná střela umm." *Pomyslel si Natsu jen tak v hlavě. Když se malinko zasmála tak Natsua velkém zajímalo čemu se směje, jestli je to kvůli němu nebo kvůli něčemu o čem nevěděl. Když si vzala bábovku tak jí velice rychle snědla. Měla to celkem rychle v sobě, bylo vidět že i hltala, ale to Natsuovi nevadilo, protože to sám velice často dělal.* Těší mě. *Řekl Natsu, Natsu nedokázal ani moc mluvit okolo ale spíše mluvil vždy na rovinu a tak nedokázal se ani vyhnout odpovědi tak jak to dělají ostatní lidé a že to dělají velice šikovně.* Natsu. *Odpověděl znova jednorázově a velice přímě Natsu, Natsu neměl ani moc nápad co by jí mohl říct, nikdy předtím jí tady neviděl ale to může být náhoda ale přeci také záleží na tom jak Natsu dokáže kolikrát nevnímat okolí jak to často dělával. Když dojedla poslední sousto tak.* Náš k-k-rás-né vlasy. *Zakoktal se, když jí chtěl zalichotit, vůbec mu to nešlo.* "Tím jak mluvíš narovinu nedokážeš ani lichotit." *Utahoval si z něho Zangetsu.* "Ty by jsi to nedokázal lépe." *Řekl mu zpět Natsu v hlavě.* Ehmm… *Natsu chtěl něco říct ale zrovna zapomněl co přesně chtěl říct a tak si vzpomněl až po chvíli.* ... Nechceš si někam zajít? *Zeptal se Natsu takovým nejistým hlasem, nestává se mu každý den aby se bavil s holkou když nepočítáme temari se kterou se baví celkem dost často natož že to je holka. Navíc se mu nestává aby ho oslovila nějaká cizí holka.*

Ráda tě poznávám Natsu. *Mile se na chlapce usmála a na chvilku pohlédla na nebe. Pár obláčku čistě bílích tam bylo, v poklidu a pomalu si plynuli po nebi. *Dneska je opravdu krásně. Rozhodně lepší než včera žejo.*Začala opět konverzovat. Dívka měla tušení, že Natsu nejspíš není moc zvyklí se bavit s lidma. *Je děkuju jsi milej *Prohrábla si své vlasy pravou rukou. Nijak zvláštní se jí nezdály, ale nejspíš jiné je můžou zaujmout.*Mi přijdou, že jsou normální jako u ostatních dívek. *Mile se pousmála. Chlapec chtěl ještě něco říct, ale vypadalo to, že mu vykouzlo co chtěl říct. Bylo tam chvilku ticho a tak opět sledovala oblohu kde bylo pár mráčků, které si plynule pohybovali. *Jasně proč ne jsem pro. *Energeticky vyskočila z lavičky a dala si ruce v bok. *Hmm a kam bys chtěl? *Optala se Natsua a sama začala přemýšlet kam by mohli zajít a něco podniknout. Měla zamýšlený výraz a snažila se něco vymyslet. *Nějaké nápady? *Podrbala se na zátylku s menším úsměvem. *

*Když milkki řekne že řada Natsua poznává tak Natsu na to jen malinko kývne hlavou, skoro to nebylo ani vidět jak malinko kývne. Nemá tušení co dělat a tak se celkem dost nudí, když na něj začne zvolna mluvit tak se Natsu na ní podívá, dnešek je stejný jako ostatní dny a tak Natsu na tomhle dnů nevidí nic pozitivního ani nic negativního, přijde mu to jako ostatní dny.* Je to stejný den jako byl včera. *Řekl Natsu takovým více chladnějším hlasem ale né tak chladným jako na ostatní lidi.* Možná je to proto že jsou červené. *Řekne Natsu na mikki když se diví proč se Natsuovi celkem líbí, holku s červenými vlasy. Pak velice rychle vstala z lavičky skoro až vyskočila, lavička se nediv nepřevrátila kdyby na ní neseděl Natsu.* Mě je to jedno. *Řekne Natsu, neví co má říkat i když je i pravda že neví kam má s ní jít, neví co chce dělat a neví co nechce dělat.* Co chceš dělat? *Zeptá se Natsu hlasem jako kdyby neměl náladu na nic, ovšem to není tím ale tím jakou má povahu. Když se pak zeptá jestli má Natsu nějaký nápad tak ten na to ani neodpoví, ale jen zavře oči a kývne hlavou že nemá a Natsu čeká co mikki udělá dál.*

No včera párkrát zapršelo přes den takže úplně stejný den to není.*Stačila ještě říci co se týkalo dne. *Hmm no to možná bude ono. Většinou díky tomu budím i pozornost. *Řekla na téma ohledně dívčiných vlasů. Občas díky tomu budila více pozornosti než je zdrávo. No a né každému se líbí tak výrazné barvy. Mikki se s tím potýká už odjakživa, kolikrát přemýšlela, že by se přebarvila. Vždycky si to rozmyslela s tím proč by se měla každému podřizovat.
Po tom co vyskočila z lavičky od Natsua se dozvěděla, že mu je jedno kam se půjde. Takže prakticky se nedozvěděla nic a to jí trochu stížilo vymýšlení místa plus programu. *"No fajn je to celý na mě skoro ho ještě neznám jak mám vědět co chce dělat nebo co má rád" *Přemýšlela tak urpuntně, že se mohlo zdát, že se dívce kouří z hlavy. *Hmm já nevím... Můžeme společně trénovat nebo jen tak si projít vesnici. *Po chvilce dívku napadlo pár návrhů které chlapci podala a čekala jestli aspoň jeden z nich zaujme. *

*Mikki zatlačila Natsua slovně do kouta což se málokomu povede ale nechce to dát najevo i když na to neodpovídá tak se může zdát že mu došli slova, ono to tak vlastně i je ale Natsu na spoustu věcí neodpovídá tudíž by to neměl nikdo poznat.* Ta červená je hezká. *Řekl jí Natsu lichotku ačkoliv mu to.moc nešlo. Němu se červené vlasy líbili, moc holek ve vesnici totiž nemá červené vlasy a tak Natsu neměl ani možnost si je prohlédnout z blízka. Kdyby ve vesnici byla půlka holek jen s červenými vlasy tak Natsu ani nebude mít možnost si je zblízka prohlédnout, tohle bylo poprvé co si prohlížel vlasy ženy takhle zblízka když nepočítá mámu. Když dala návrhy co dělat tak Natsu neměl ani nápad co trénovat, navíc neměl ani moc náladu trénovat a navíc trénuje sám, jde mu to líp a před ostatními se celkem stydí.* Trénuju sám, nepotřebuju ničí pomoct. *Řekl Natsu takovým spíše odpuzujícím dojmem ačkoliv to tak ani moc nemyslel.* Tak se jdeme projít? *Zeptal se hned v zápětí, neměl vůbec nápad kam jít a tak se vydal náhodným směrem a doufal že ho bude následovat.*

Děkuju jsi jeden z mála kterému se ta barva líbí. Někdy uvažuju o přebarvení, ale nakonec si to vždycky rozmyslím. *Svěřila se se Natsuovi. Když si vybral možnost procházky po vesnici jen přikývla a následovala ho. Jak si to štrádovali po kamenné cestě si dívka prohlížela okolí. Po pár metrech co ušli si Mikki všimla že něco leží pod stromem. Když se na to více zaměřila zjistila, že tam leží malé ptáčátko, které nejspíše ještě neumí létat aby se dostalo zpátky do hnízda. Najednou se od chlapce odpojila a šla směrem ke stromu. Poklekla a prohlédla si ptáče. Nevypadalo, že by bylo nějak zraněné naopak vypadalo v pořádku. Malá dívenka se rozhodla tomu ptáčeti pomoct zpátky do hnízda, aby ho jeho maminka našla. Sice si nebyla jistá jestli v hnízdě někdo od ptáčete je, ale už se rozhodla. Vzala opatrně ptáče do dlaně a začala šplhat po stromě. *

*Když mikki poděkovala a řekla že je jeden z mála lidí, kterému se líbí tahle barva tak se jen pousmál a odpověděl.* Nech si tu barvu, jsi tím.. *nedořekl to a trošičku se začal červenat.* ..výjimečná. *dopověděl Natsu a odklonil pohled stranou. Když Natsu zaregistrujte že se mikki od něho odklonila tak se jen podívá a už vidí jak zvedá ptáče a chce vylézt na strom. Vypadá to že to zvládne i když má v jedné ruce ptáče. Hlavně si dej pozor, aby jsi nespadla. *Řekne jí Natsu aby si dávala pozor, přeci jenom ten strom není tak pevný jako jiné, některé větve jsou suché, ale Natsu nedokáže určit přesně které větve jsou suché a které ne. Po chvíli k ní přišel, aby jí pomohl na strom.* Nechceš pomoct na strom. *Zeptal se laskavě a pokud si nechá pomoct tak je schopný jí jakkoliv pomoct.*

Můžeš mě případně chytat pokud by se něco zvrtlo. *Odpověděla mu mile a s úsměvem. Opatrně začala šplhat po stromě. Dávala si velký pozor, protože si všimla, že některé větve jsou suché. Byla velmi opatrná a pomalu, ale jistě postupovala dál a dál. První metry byli horší, dívka viděla jak se jí kousky suché kůry stromu drolí pod rukou. *"Hlavně opatrně aby se nic nestalo" *Pomyslela si jak postupovavala výš a výš po stromu. Za chvilku si všimla na jedné větvy hnízda. *No hurá a jsme u cíle *Řekla si spíše pro sebe povzbudivě a pohled směřovala k malému ptáčatku. Velmi opatrně vylezla k hnízdu a podívala se jestli tam neuvidí rodiče onoho malého ptáčatka. Uviděla tam jednoho už dospělého ptáčka. Dle zbarvení si dívka usmyslela, že to nejspíše bude maminka. Sice nebyla nějaký extra velký expert na zoologii, ale většinou to tak bylo. Tento ptáček byl jednobarevně zbarvený a to né zrovna pestrou barvou. Dívka věděla, že z většiny případů sameček je zbarvený více do více pestrých barev.
Vzala ptáče a snažila se ho dát na své místo a to do hnízda. V tom, ale ptačí maminka začala na ní útočit. *Ale no tak já se ti snažím vrátit spadlé dítě *Snažila se uklidnit ptačího rodiče. Nakonec se dívce podařilo vrátit ptáče zpátky, ale jak už dávala ruku zpět ten dospělí pták ji silně klovl do prstu.*Jau!*Zaskučela a chytila si prst. To však neměla dělat. Ztratila rovnováhu a začala padat *

*Natsu pozorně sledoval jak mikki leze po stromů nahoru, uměla celkem dobře lézt po stromu a když už byla u hnízda tak tam neviděl pořádně, ale vypadalo to tak že tam byla jeho maminka a nejspíš si myslela že chtěla bránit své ptáčátko před mikki, nejspíš si myslí že je mikki nepřítel, to Natsuovi nevadí a jen dál sleduje, ono upřímně řečeno není ani jak jí pomoct, nahoře by akorát překážel mikki. Když viděl jak jí praček klofl tak si myslel že se nic nestalo. Hned na to se mikki chytí za prst a padá ze stromu, Natsu se na ní celou dobu díval až ho z toho bolel samotný krk ale když padala tam jí chtěl chytit do náruče ale Natsu nějak nevypočitatal dráhu, kterou mikki padá tak spadla na Natsua, který skončil pod ní. Mikki možná měla měkké přistání, ale to samé pro Natsua neplatilo, ten ani nepadal, měl spíš neštěstí.* Auu. *Řekl Natsu když dopadla mikki na něj, zrovna nebyla lehká jako peří nebo okvětní lístek, ale zase nebyla těžká jak jiní lidé, které už od pohledu vypadali že váží dost, o dost víc než mikki. Pokud s něj mikki sleze tak se Natsu po chvíli zvedne a opráší se.*

*Jak dívka padala snažila se ve vzduchu přetočit tak, aby pro ní ten pád nebyl příliš bolestivý. Trochu i doufala, že by jí Natsu chytil, ale dolů pod sebe se nepodívala. Během pár vteřin už přistála na chlapci, který se jí snažil chytit. Nejspíš úplně nevypočítal kam přesně spadne. Pro Mikki to bylo celkem měkké přistání avšak pro Natsua moc ne. *Díky za záchranu a promiň *Hned z něj vstala a podala mu pravou ruku na znamení, že mu pomůže se zvednout. Zároveň mu poděkovala za svou záchranu a hned se i omluvila, že tak nešikovně spadla. *Nečekala jsem, že já mě bude ta jeho maminka útočit a to poslední klofnutí bylo celkem silné *Podívala se na svůj prst. Nějak extra dramatické zranění to nebylo, ale celkem to dívku bolelo. *

*Když z Natsua mikki vstala tak se ještě omluvila, Natsuovi to nijak extrémně nevadilo až na to, že ho to chvilku bolelo, jinak se toho nic moc nestalo.* V pohodě. *Odpověděl avšak nepřijmul pomocnou ruku a uvedl se sám, po chvíli co vstal tak se oprášil tak jak tomu bylo v minulém odpisu. Když se oprášil tak už byl celkem v pohodě až na hlavu, ta to schytala asi nejvíc, Natsu se za ní chytl a opřel se o strom na který mikki lezla, vypadá to jako kdyby mikki měla soucit s Natsuem, ale ten tomu moc nerozuměl proč a ani to nejspíš vědět nechtěl.* Nepůjdeme někam? *Zeptal se Natsu když se pořád opíral o strom a držel se za hlavu, trošku ho to bolelo. Ona to vlastně byla větší bolest než jen trošku. Pokud mikki přijme tak by chtěl si zajít někam na jídlo a zkusit tu bolest hlavy cestou překonat či po čase nezmizí. Pokud tedy šli tak se Natsu celou dobu držel za hlavu a občas nechtěné uhnul pohybem nohy. Bylo to celkem obtížné chodit, bude rád když to vůbec zvládne.*

*Natsu pomocnou ruku od Miki nepřijal a zvedl se sám. Dívka jen pokrčila rameny a ruku vrátila zpět podél těla. Chlapec se mezi tím oprášil od bordelu, který byl na zemi. *Jsi v pořádku? *Přiskočila k němu, když se znenadání opřel o strom kam dívka šplhala a držel se za hlavu. *No můžeme někam zajít třeba jídlo nebo tak*Odpověděla mu, když Natsu se pomalu přesouval zpátky na cestu ze které sešli. Miki se to však moc nezdálo občas Natsu zavrávoral a trošku se motal což není zrovna dvakrát dobré znamení. *Hele nechceš se na chvilku sednout? Pokud se ti motá hlava není dobré jen tak někam jít *Přiběhla k chlapci a starostlivě se na něj podívala. Dívku by ranilo, kdyby kvůli jejímu nešikovnému pádu něco Natsuovi bylo. Dávala by si to za vinu. *

Jo, jsem v pořádku. *Řekl Natsu, jeho hlava je celkem v pohodě, teda aspoň si to sám myslí, přeci jenom není tak odolný ještě aby dokázal normálně chodit když mu mikki spadla na hlavu, není nejlehčí, ale ani není tak těžká, teda pro Natsua je těžká hlavně už kvůli tomu jak ještě v tom měla roli gravitace, která tomu pádu ještě přidala. Když byli na cestě tak šli někam na jídlo protože jí Natsu kývnul na to že by si mohli nějak na to jídlo zajít, měl celkem i hlad doufal že ho mikki má taky, přeci jenom Natsu je ten typ člověka který nedává skoro nic najevo.* Nechci. *Odpověděl jí znova Natsu jako odpověď na její zatím poslední slova, nechtěl dát najevo slabost, byla to jen menší bolest hlavy, kterou se Natsu rozhodl překonat ať to stojí co chce. Když pak dojdou před nóbl restauraci tak se Natsu koukne na restauraci a přestane se držet za hlavu.* Co tady? *Zeptal se jí zdá jí to tady vyhovuje. Natsu nevěděl jaký má styl na jídlo, a je mu to celkem jedno, byl jen zvědavý a kdyby se to nedozvěděl tak se svět kvůli tomu nezhroutí a nic s tím neudělá. Pokud mikki přijme pozvánku do restaurace tak se pak zeptá jaké je její oblíbené jídlo a co si chce dát.*

No dobře. *Jen přikývla, když jí chlapec ujistil, že je v pořádku. Byli na cestě na to jídlo jak se předtím shodli. Když se ho cestou zeptala jestli si chce na chvíli sednout tak odmítl. *"Asi bude dost tvrdohlavej" *Pomyslela si po cestě, kterou šli. Celou cestu se držel za hlavu, ale jak došli před jednu dosti slušnou restauraci přestal se držet za hlavu. *Klidně můžeme sem. *Pokrčila rameny, když se na ni Natsu obrátil. Ještě před tím než by vstoupili do té restaurace tak vytáhla svou peněženku a podívala se estli by na to měla penízky. *No nějaké peníze ještě mám tak můžeme. *Zkonstatovala při pohledu do své peněženky. *

*Když došli k té restauraci tak mikki řekla že můžou jít sem, Natsu jen souhlasně přikývl a dál pokračovali.* Nemusíš se dívat kolik máš. *Řekl Natsu, chtěl tím naznačit že to zaplatí ale nechtěl to říct přímo, když pak šli dovnitř té oné restaurace a pokud se mikki neposadila k nějakému stolu tak si Natsu k nějakému sám sedl a vzal si do ruky jídelní lístek. Na výběr bylo opravdu mnoho ale jen málo z toho by ho nasitylo, mezi nima se objevily velice dobrá jídla a Natsu konec konců nevěděl co si má vzít, po chvíli k nim oříšek číšník.* Dobrý den, máte už něco objednaného? *Zeptá se jich, Natsu odpoví až po tom co mikki si bude chtít objednat, protože si objedná to samé.* Kolik ti je? *Zeptá se Natsu aby aspoň trošku navázal konverzaci, Natsu se zeptá pokud už budou mít před sebou jídlo nebo ne, záleží jak jim ho číšník rychle přinese.*

*Natsu jí naznačil, že by to případně za Mikki zaplatil. *Aspoň bych trochu přispěla *Řekla mile a následovala chlapce do restaurace. Chvilku se rozhlížela pár lidí tam sedělo, ale ne natolik, aby nebylo místo k sezení. Po chvilce chlapec vybral stůl a tak ho následovala. Vybral pěkně v rohu kde moc lidí nebylo což dívce vyhovovalo. Né že by ji větší společnosti vadili, ale ne vyhledává to. Posadila se naproti Natsuovi a také si vzala jídelní lístek a začala si v něm číst. *"Hmm velký výběr... Co si jen dát všecko může být dobré." *Pomyslela si při pohledu do jídelního lístku. Během pár minut o nim došel číšník aby se optal na objednávku. *Dobrý den, já bych si dala Sašimi a k pití třeba pomerančový džus prosím *Řekla svou objednávku a poté pohlédla na Natsua co si objedná on.*
Je mi devět let a tobě? *Mile se na něj podívala, odpověděla až poté co si chlapec objedná a číšník bude hlásit objednávku. *

*Když se mikki taktéž posadila ke stolu tak Natsu se už stačil dívat do jídelního lístku. Když si pak mikki objednala nějaké podivné jídlo s podivným názvem tak si ho Natsu taktéž objednal jak jsem psal v minulém odpisu.* Mě je 8. *Odpověděl Natsu když mu mikki opětovala jeho otázku. Po chvíli jim donesli jídlo a Natsu se nad tím pousmál.* "To nevypadá zle." *Natsu začal jíst dřív jak mikki, bylo mu jedno zda má nechat jíst první holku jak se říká. Když Natsu dojí tak se zvedne od stolu a hodlá zaplatit, čeká tedy ještě než dojí mikki a rozhodne se.* Mám to tedy zaplatit všechno. *Natsu čeká na její odpověď protože si není jistý zda si ona nechce zaplatit ze svého. Natsuovi je tohle i jedno, není to jeho problém.*

*Za chvilku se už k nim nesla jejich objednávka jídla a pití co si objednali. Vypadalo to opravdu báječně a než stačila Mikki si vzít příbor do ruky Natsu už byl pomalu v polovině jídla. Tiše se tomu musela zasmát přišlo jí to vtipný, ale nechala to být. Popadla příbor do rukou a s chutí se pustila do jídla. *Hmm je to výborný *Řekla po pár soustech a pokračovala v jídle dál. V mezi soustech se i napila svého pomerančového džusu. Po pár minutách dorazila poslední sousto toho výborného jídla a dopila pomerančový džus. *Aaah*Oddechla spokojeně. Zvedla se od stolu a šla za Natsuem. *Ráda bych zaplatila aspoň půlku *Řekla mile a podala Natsuovi peníze. *

*Natsu si vzal od Mikki peníze a tím zaplatil jejich posezení u jídla. Bylo mu to jedno jestli zaplatí jen za sebe či za oba, ale Mikki prostě nechtěla. Poté co se zaplatilo Natsu vyšel z restaurace a Mikki hned za ním. Když byli venku Natsu náhle údajně musel odejít a tak se jejich cesty rozdělili. Natsu odešel bůh ví kam Mikki se ani nepodívala kam má namířeno, že zrovna teď musel odejít. Dívka si to namířila rovnou domů cestou se ještě zastavila na hřbitov za svými rodiči. U hrobů nějaký čas zůstala, ale když jí začalo být chladno uznala za vhodný jít domů. Do toho prázdneho domu kde na ni nikdo nečeká. *

*Válečný stav nebyl však jen o hlídkování, jak by si někdo mohl snadno myslet. Temari byla přeřazena do nového týmu s kterým dočasně měla fungovat. A velitel obrany přikázal, aby ve svém volnu všechny týmy společně trénovali. Chtěl, aby byli sehraní až to bude potřeba. Přeci jen je všeobecně známo, že shinobi kteří se znají dokáží vyvinout mnohem působivější spolupráci v boji a lépe nakombinuji své vlastní techniky. Proto se dnešní ráno celý tým sešel na předem připraveném cvičišti. Bylo jich celkem šest i s velitelem a on nikdy nebyl zrovna ukecaný typ. Takže ihned po nástupu všechny rozdělil podle elementů na katon a fuuton. V první řadě se tedy ocitla Temari ještě s dalšími dvěmi ninji. Jejich úkol bylo vytvořit základní techniku KATON: GOUKAKYUU NO JUTSU, tedy oybčejnou ohnivou kouli. A tým za nimi jejich techniku měl posílit, přesněji každý měl svého fuuton partnera. Jak se brzy ukázalo, tak většina tohle předtím nikdy netrénovala. Takže Temari měla poměrně výhodu, stačilo jí jen poznat rychlost svého parťáka a to se jí během dvou pokusů podařilo. Velitel něco spokojeně zabručel a přikázal Temari použít silnější verzi KATON: ENDAN kdy šlo o již poměrně velkou ohnivou kouli. Ani tentokrát však temari nezaváhala, takže dostali oba další souhlasné zamručení od velitele jako takové malé uznání. Velitel nespěchal, nechal všechny trénovat a opakovat používání kombinace technik katonu a fuutonu ještě nějakou dobu. Pak přikázal přestat, sám také opustil svého společníka a vydal se od kamenné zdi k nepřehlednější oblasti. Bylo zde spousty míst ke krytí a on se zastavil zhruba uprostřed.* Nyní chci, aby jste používali chakru ve svém těle. Skákejte, pohybujte se jak nejrychleji dokážete a zaútočte na mě! *No nebylo to lehké, velitel se ukázal být opravdu silným. Přesto jeho záměr nebyl své společníky zranit, pouze chtěl aby rozproudili svou vlastní chakru, chtěl je donutit zesílet. Přesto většina dostala jeden či více silných úderů po kterých bylo opravdu vážně těžké se zvednout ale Temari se vždy přinutila vstát. Bolest jí nesmí zabránit ztratit kontrolu nad vlastní chakrou!* A teď se nesmí nikdo dotknout země! *Rozkáže dál velitel a vyskočí na jednu polorozbořenou zíďku, Temi si jen přejede rukou po čele.* Tsss…. *Načež poslechne stejne a stejně jako ostatní vyskočí na první vhodné místo. Všichni tak vlastně obklíčí velitele, který je nyní pěkně uprostřed.* A nyní… *zahřmí opět jeho další rozkazy.* ...se každý přesune na druhou stranu, je mi jedno jak to uděláte ale zkuste se při tom nenechat zasáhnout! *Mírně se ušklíbl a okamžitě zareagoval na prvního který chtěl využít situace a kolem velitele proskočit. Velitel ho sám natvrdo zasáhl a poslal zpět proti zdi. Jeden jiný člen týmu ho včas zachytil aby tvrdě nenarazil. zatímco dva další zkusili spolupracovat. Každý šel na velitele z jedné strany, první dostal zásah ale druhý se dostal dost blízko aby se pokoušel srazit velitele dolů. Ten se jen zasmál, dokázal se udržet a prvního poslal k zemi. Jenže rána se neozvala… Temari totiž skočila do útoku také, ale šla za oběma jako záloha. Včas změnila směr a chytila svého společníka ve vzduchu. nyní měli oba dopadnout na zem, jenže nedopadli. temari Levou rukou chytla ninju, zatímco pravou vystřelila před sebe a zachytila se zdi naproti (Jiongu: Garrotter). Zabolelo to, ale dokázala se přitáhnout a byli první dva kdo úkol splnili. Temari pomohla shinobimu se narovnat a pak se až otočila na velitele.* Hmmm…? *Ten si ji změřil zkoumavým pohledem.* To nebylo špatné… *Ale to už se pohnuli i ostatní. A najednou všichni naráz se vrhli na střed, velitel měl radost.* “Konečně chápete, že musíte spolupracovat. Ta zatracená holka, má docela talent...” *A jak srážka dopadla? Bylo to drsné, ale nakonec velitele sundali na zem. Ten se však jen zasmál a rozkázal v tréninku pokračovat. Tedy ne tak docela, vrátili se k původnímu trénování kombinací katonu a fuutonu. A aby toho nebylo málo, tak na všechny ještě víc zatlačil. Nyní žádné lehké začátky, každého donutil použít svou nejsilnější techniku. A vysvětlil jim to? Ne, ale chtěl aby byli připraveni i po tvrdém boji fungovat naplno, ba možná ještě lépe než předtím. Pro Temari to znamenalo, že použije techniku Katon: Dai Endan. Zesílená pak jejím společníkem vypadala opravdu působivě. Naštěstí tréninková zeď nápor techniky ustála stejně jako všechny posílené útoky i ostatních členů. Trénink trval skoro až do pozdního odpoledne, kdy velitel konečně rozhodl že si všichni zaslouží na chvíli pauzu u něčeho dobrého. Proto vzal všechny do jedné blízké restaurace, kde mohli společně nejen nabrat trochu nových sil ale i probrat chyby kterých se každý jednotlivě dopustil. Velitel jim toho u jídla mnoho vysvětlil a Temari ho začala lehce obdivovat. Měl tolik úžasných zkušeností! Hltala každé jeho slovo a psala si poznámky, aby si je později mohla projít. Velitel toho věděl opravdu hodně a tak když konečně všichni nakonec odešli domů, tak měla Temari z absolvovaného tréninku vážně dobrý pocit. Nešla hned domů, zašla si k jezeru ještě zameditovat a trošku si zaplavat. Potřebovala hodně přemýšlet, hodně informací vstřebat takže byla dnes opravdu ráda, že si pod oblečení vzala plavky. Když se pak vrátila večer domů, byla plně rozhodnuta že udělá vše proto aby Kumo ochránila a všechny lidi v ní. Pak snad konečně uznají, že není žádná zrůda.*

(odehrává se v akademii)
*Bylo to tady, první pořádně důležitý den v Kazumině shinobi kariéře. Den geninských zkoušek nadešel. Bylo jasné, že je Kazumi trochu nervózní, ale patřila do skupiny dětí, který byly docela klidní. Našlo se ale i pár jedinců, kteří kvůli zkouškám už celé dny nespali. Kazumi posledních pár dní trénovala se svým otcem, který jí pomáhal s přípravou na zkoušky. Když Kazumi vyrazila do budovy akademie, kde před porotou měla proběhnout právě zmiňovaná zkouška, byla oblečená v černých legínách a bílém tílku na cvičení, tílko na sobě mělo znak jejího klanu. Když dorazila, přečetl si pořadí, ve kterém budou na zkoušku chodit. Její jméno bylo skoro až na konci seznamu, proto musela dlouho čekat a vidět šťastné tváře úspěšných, zaslzené tváře těch, kterým se zkouška nepovedla, ale především největší množství nervózních tváří. Většina dětí se ale svou nervozitu a strach snažila schovat za falešné úsměvy, které se daly lehko prokouknout. Kazumi byla taková malá vyjímka, protože na její, obličeji byl jako vždy úsměv. V hlavě si procházela všechny postupy jednotlivých jutsu, které bude chtít předvést, aby je předvedla jak nejlépe to dokáže. Pak to přišla ta chvíle, Kazumi se dostal na řadu. Najednou na ní nervozita, která se do teď moc neukazovala, dopadla v daleko větším měřítku. Trochu se jí začali potit ruce a měla pocit, jako by vše co uměl zapomněla. Pomalu se tedy vydala do třídy. Když za sebou zavíral dveře, stalo se něco co v tu chvíli brala dost špatně. Přišel průvan a Kazumi to nečekala, proto dveře při zavírání pořádně práskly a jeden člen poroty se pěkně lekl, až trochu nadskočil. Kazumi se musela pořádně přemáhat, aby se tomu nezasmála, protože by to bylo nevhodné, ale nakonec se jí to i podařilo.* ,,Díky bohu, tohle by asi na porotu úplně dojem neudělalo.“ Dobrý den. //BUCH// Pardon, nečekala jsem, že přijde průvan. *Porota ho pozdravila a Kazumi se před ně postavila. Následně byla seznámena s celým průběhem zkoušky, která bude následovat. Kazumi jen nervózně přikývla, jako že rozumí. Porota mu následně pokynula, že může začít. Kazumi jen nervózně polknula a začal skládat pečetě. Následně se vedle ní objevili 4 její klony, které dokonale kopírovali její vzhled a napodobovali přesně to, co dělala Kazumi, ale jednalo se o pouhé iluze. (Bunshin no Jutsu) Když si každý z poroty něco zapsal do svých papírů, Kazumi všechny svoje klony zrušila. Byla pyšná na to, že se jí technika povedla tak jak chtěla a tak jak se povést měla. Následně nadešel čas na další techniku, tou bylo henge no jutsu. Kazumi poskládala pečetě a změnila svůj vzhled na jednoho člena poroty. Záměrně si vybrala toho, který se lekl, když bouchnula dveřmi. Technika se jí opět podle jejího mínění povedla téměř výborně a po chvíli jí zrušila. Nastal čas na poslední jutsu, kterým bylo Kinobori no waza. Kazumi přešel ke zdi a začala svou chakru soustředit do chodidel. Následně pomalu vykročí směrem po zdi a půjde po ní kolmo až ke stropu. První krok provedla trochu pomaleji, protože si nebyla 100% jistá, ale když se přesvědčila, že techniku provádí správně, pokračovala už daleko sebejistěji. Došla až ke stropu, kde se chvíli zastavila a pak šla zase dolů, kde bezpečně přešla zase před porotu. Ti se podívali do svých poznámek a pak mezi sebou začali potichu komunikovat. Pak vstal právě onen muž, do kterého se Kazumi přeměnila při druhém testu a podal jí výrok poroty.* Porota se rozhodla. Kazumi, byla jsi povýšena na genina, gratuluji. *Muž natáhl přes stůl, u kterého seděl ruku, ve které svíral čelenku shiobiho Kumogakure. Kazumi rychlým krokem přicupitala a čelenku si od něj vzala.* Děkuji, nashledanou. *Porota se s ním rozloučila a ona odešla. *Při odchodu ještě naschvál prásknula dveřmi a onen muž se opět lekl, Kazumi se tomu zasmála a do chodby, kde čekalo ještě pár studentů vkročila s úsměvem od ucha k uchu, což u ní vlastně bylo úplně normální. Po zkoušce rovnou zamířil domů, aby se pochlubila svým rodičům o tom, že zkoušku zvládla.*
KONEC RPG

*Kazumi byla přidělena do týmu po tom co úspěšně splnila geninskou zkoušku a dosáhla tak hodnosti genina. V jejím týmu byly dvě holky. Ani jednu si z akademie pořádně nepamatovala, ale je pravda, že ona velké množství kamarádů z akademie neměla, protože od malička trávila většinu času s rodinou nebo Kinshim. Ale z holek z jejího týmu se hned staly její kamarádky a často spolu chodili ven a podnikali spolu spoustu věcí. Holky byly evidentně dobré kamarádky už předtím , jelikož se oblékaly do stejného a když se jim to povedlo, vypadaly obě skoro stejně. Kazumi si myslela, že jsou příbuzné, něco jako sestřenice co spolu vyrůstaly, ale údajně spolu neměli nic společného, ale potom si vymysleli, že jsou sestry. Z Kazumi se stala jejich nejlepší kamarádka, ale na roli třetí sestry se zatím nedostala. Ani jí to nevadilo, pro ní byl pojem sourozence prostě spojený s rodinou a i přes velké kamarádství pro ní rodina byla mnohem víc než ty dvě. Dnes přišla na řadu jejich první mise, což byla pomoc v restauraci. Ve vesnici se konala velká svatba a proto musel Kazumin tým pomoct s obsluhou. Nebyla to těžká mise, ale všichni věděli, že bude náročná, protože musí být celý tým s opilými lidmi až do rána. Ještě ke všemu na sobě logicky museli mít společenské oblečení, což ani jednomu z nich nebylo úplně příjemné, co na tom ale bylo nejhorší, byly boty.Mělim štěstí aspoň v tom, že na podpatky byly ještě malé, ale chodit celý den ve společenských botách dalo nohám zabrat. Když přišlo na věc, setkala se Kazumi se svým týmem před hospodou, kde se měla konat oslava. Všichni byli nastrojení a připravení na konversace s opilými a šťastnými lidmi ze svatby do takové úrovně, že to bude až otravné. Když skončila samotná svatba, všichni hosté se nahrnuli na bar. Kazumi a jedna z členek týmu obsluhovali u baru a poslední členka chodila a sbírala prázdné sklenice, které následně umývala, aby pořád bylo do čeho dávat nové pití. O jídlo se naštěstí nemuseli starat, to dostal na starosti zase jiný tým, přeci jen to byla svatba, kde bylo víc než sto lidí. Postupně lidé slavili víc a víc a stejně tak to bylo i s alkoholem. Lidé postupně chodili spát a proto bylo na baru i méně práce. Proto Kazumi bar přenechala dívce a sama šla sbírat sklo, aby pak neměli tolik práce s úklidem. Když postupně oslava skončila, všichni se spořádaně přesunuli domů a Kazumin tým nemusel řešit žádné problémy. Všechno probíhalo hladce. Kazumi už ale pěkně bolely nohy, její boty byly strašně nepohodlné. Ještě je ale čekal úklid, což byla asi nejhorší část, protože byli všichni unavení a ještě museli uklízet. Kazumi se do toho pustila a děvčata udělaly to samé. Rychle bylo všechno hotové a detaily úklidu doladili samotní zaměstnanci druhý den. Kazumi se potom vydala rovnou domů, kde ráno jako kdyby upadla do koma a několik hodin se prospala. Nakonec jí vzbudila maminka sladkou vůní lívanců s marmeládou a kakaem.*

*A bylo po obědě! Temari ještě chviličku pohupovala nožkama ve vzduchu, protože seděla na větvi stromu, než se rozhodla seskočit dolů na zem. Dnes má před sebou ještě dlouhou cestu, než bude večer a tak není důvod proč se zde i nadále zdržovat. Vyrazila tedy rázným krokem a snažila se rozpomenout se, kudy je to nejblíž k cestičce vedoucí přes hory. Na mapě to bylo všechno tak jasné, ale ona jí nechtěla znovu vyndat a použít. Snažila se potrénovat si i vlastní paměť a tak odhadla směr jak nejlépe jen v téhle chvíli dokázala. Les brzy nechala za zády a pohybovala se přes dlouhé a nekončící louky plné trávy a sem tam i květin. Cesta jí příjemně utíkala a Temi se ráda nechala unášet pohledem na krásnou krajinu všude kolem ní. Hora, kterou si vybrala se příjemně blížila a čím lépe se daly rozeznat její obrysy, tím více ubývalo okolní vegetace protože půda zde nebyla už tak dobrá a neustále přibývalo více kamení. Jí to však nijak nevadilo, obuv měla dobrou a energie stále ještě také dost. Být o pár let menší, tak by si snad začala pohvizdovat. Panečku to už bylo let co tohle naposledy dělala! Tenkrát ještě… Přerušila tok myšlenek a přes veškerý krásný slunečný den zasáhl mysl Tem černý mrak. Najednou měla po náladě a chvíli během chůze dokonce zpomalila. Trvalo to ale jen pár minut, než se rozpomněla na to co je pro ni důležité. Měla proč žít, proč sílit! Její kroky se opět zrychlili a Temari se dokonce dala do mechanického pomalého běhu. Možná by se dal nazvat vytrvalostním ale ona sama o tom příliš nepřemýšlela. Pohyb a vítr ve vlasech jí dělal dobře a navíc i běh byl trénink. Ne sice takový, kvůli kterému opustila vesnici ale i tak.* “T-R-É-N-I-N-K-!” *To slovo jí jakoby samovolně zadunělo v mysli a Temari zcela automaticky spojila ruce aby přivolala použitím vlastní chakry z ukryté pečeti svůj obří mečík (Hinoken) a okamžitě s ním švihla tak, aby technika kterou si vybrala směřovala lehce šikmo za ní. Mečík se rozzářil a vypustil ucelené plameny katonu v podobu obří koule (Katon: Endan).* “Minula jsem?” *Temari překvapeně zamrká, ale nezpomalí. Přísahala by, že plameny přesně zasáhly místo kde cítila slabou přítomnost chakry. Jenže její rychlý a vzdalující pohled nezachytil zhola nic!* “Temari klid, nikdo tam nebyl tak nebojuj s duchy!” *Uklidňuje sebe samotnou a pak jen tak ze cviku prudce zbrzdí a zapře pravou nožku, takže díky rychlosti se prudce otočí a už samotnou otočku využije ke kombinaci dvou dalších švihů. Zeshora dolů a pak plynule opět nahoru za záda kde ustrne. Dvojitá záře a kombinace dvou další moc hezkých katon kouliček (Katon: Endan) na sebe nenechá ani vteřinu čekat. Každá z nich pak zamíří na opačnou stranu jen pár vteřin po sobě. Tomuto “kombu” pak Temari říká nůžky. Spokojeně sleduje jak by její útok krásně zafungoval a jistě překvapil oba dva útočníky jen kdyby tu nějací byli. Pomalu oddechuje. Pak se pozvolna narovná a svěsí mečík dolů, aby ho mohla pohodlně zapřít o zem.* “Co to bylo za pocit? Ta chakra...” *Nechá svůj mečík zmizet zpět do pečeti a pak srazí ruce k sobě. Využije chytře vzdušnou vlhkost aby následně vytvořila vodní shurikeny a ty začne za neustálého otáčení vrhat kolem sebe. Svým způsobem je ta změna zvláštně uklidňující. Temari dřív vadilo používat místo katonu na kterém odrostla Suiton ale nyní to po delší době cítila jinak. Prudce došlápla nohou o zem a ta pod ní popraskala aby vzápětí v jedné dráze vyrazila (​Suiton: Mizu Kamiriki) ke starému kořenu který si Temi vybrala jako cíl. I tentokrát zasáhla ale to jí nestačilo a tak se mírně otočila a dupla druhou nohou o zem znovu. Opět stejná technika i postup a jak Temari právě zjistila i čas byl téměř stejný. Bezvadná technika na zaskočení nepřítele, zvlášť pokud neví že dokáže používat víc živlů. Temari se zamyslela a pak se rozhodla zkusit další kombo. Znovu si přivolala svůj meč a pak si představila více cílů kolem sebe. Nejdříve si v hlavě spočítala potřebné kroky a odhadla pohyby aby jí to vyšlo. A pak se do toho dala. Nejdřív útočila katon endanem na první cíl, aby se vzápětí vyhla a druhému a dupnutím vyslala vodní techniku na zastavení na třetí. Stačilo pak přidat už jen máchnutí meče a další by byl vyřízený. Jenže teď by na ní měl dotírat tenhle a tak vložila chakru do nohou a odskočila dál. Temari si dala záležet, aby si obě techniky vzájemně protrénovala a poznala jejich nejvhodnější časové variace. Teprve když se dostatečně zadýchala při náročném plýtvání chakry, tak se rozhodla na chvíli zastavit. Položila si hezky svůj mečík před sebe a pomalu se posadila tam, kde zrovna stála do tureckého sedu. Začala meditovat o své vlastní chakře, uklidňovat jí a postupně krok po kroku plně převzít její celkovou kontrolu. Dnes jí to kupodivu šlo hůře než jindy, opět se jí totiž vrátil ten divný pocit blízké chakry a tak otevřela oči dřív než původně chtěla a pomalu vstala. Samozřejmě, že tam kam se dívala nic nebylo, jen snad dva nějací brouci vzlétli pryč k obloze. Temari se lehce zamračila, ale pak to jednoduše nechala být. Dva malincí brouci by tolik chakry mít jednoduše zvládli i kdyby byly extra tlustí a vykrmení na zakázku. Proto se rozhodla vrátit k procvičování předchozích kombinací nečekaných katona a suiton technik. Dnes plánovala trénovat ještě pár hodin a to také udělala. Teprve večer se vyděsila, protože si vzpomněla že chtěla původně dojít trénovat dál do hor. Takhle musela improvizovat protože netušila kde si dopřát náhradní příjemný večerní odpočinek. nakonec tedy znovu vytáhla mapu a pak našla malé jezírko nedaleko od místa, kde právě byla. Rozhodla se, že tam ještě dnes dojde a utáboří se. Voda sice v tu dobu už bude pěkně studená, ale však není žádné tíntínto a něco vydrží. Proto spokojená se svým vlastním rozhodnutím posbírala své věci a změnila směr. Dnešní večer bude ještě zajímavý.*

*Stojí u velkého jezera, ze kterého je napájena celá vesnice. Je mírně v předklonu, opírá se o zábradlí, které rozděluje místo, na němž stojí, od spádu do poměrně klidné vody. Hlavou se mu honí různé myšlenky. Je to první den, kdy se dostal na akademii a už teď o svých schopnostech pochybuje. Cítí se být mezi ostatními spolužáky nesvůj. Zatímco ostatní mají sourozence, kteří s nimi trénují nová jutsu a dávají jim jiné rady, Nikko je jedináček a jeho rodiče jsou neustále v práci. Nemají ani tak důležité postavení, spíše je jejich práce naplňuje a rodinný život nikdy nebyl pro ně. Nedá se říct, že by se o něj nestarali, ale zkrátka... nemá nic extra navíc. Otočí se a o zábradlí se opře. Sleduje lidi, kteří místo míjejí a moc se nezdržují. Semtam se objeví dospělí s malými dětmi na vycházce, občas někdo, kdo pracuje ve vnitřních prostorách tohoto místa, které se zabývá tím, aby byla voda urdžovaná a čistá.*

*Dnešek se zdál být docela v pohodě. Krásný den, na nebi ani mráčku a přesto bylo všechno kdo ví proč špatně. Temari si znovu vybavila jak u ní doma probíhalo ráno. Jako vždy brzy vstala a vyrazila cvičit. Když se pak vrátila ještě dost brzy na to aby vstala Mikki a ona jí tak mohla připravit snídani tak si toho právě všimla. Její máti byla doma a nejen to. Byla ve svém pracovním pokoji a cosi řešila poměrně hlasitě s někým dalším. Tenkrát ji jen prostě napadlo, že si vzala práci domů. Jenže tajemný host zůstal ještě dost dlouho poté co snídani Temari nejen připravila ale i stačila sníst. Tedy jen tu svou část. Když se pak rozhodla zajít zaklepat na dveře, aby se zeptala zda může přinést matce snídani či nějaké občerstvení pro hosta tak se to stalo… matka jí v podstatě okamžitě vyhodila z pokoje a křičela při tom na ní. To se nestalo už velmi dlouho, tak dlouho že se z toho nedokázala doteď úplně vzpamatovat. A to už bylo dávno odpoledne. Temari se rozhodla, že se vydá utřídit si myšlenky k jezeru, které měla vždy ráda. Dnes měla na sobě vhodný úbor na cvičení jako na obrázku (https://pm1.narvii.com/6321/8197e04f4abc24766f5e56a803662a28b5d94528_00.jpg) jen s tím rozdílem že byl celý v černé barvě, čelenku se zankem Kumo měla kolem krku a černé dlouhé vlasy rozpuštěné na zádech. Ničím nevynikala, snad až na to že když Temari míjeli dva jiní ninjové z jejího klanu, tak jí uctivě kupodivu pozdravili jako první. A to Temari nevypadala staře, ba naopak se svou drobnou postavou a menší výškou by jí jistě každý hádal dost pod dvacet. Temari jim předvedla mírný úsměv a kývla na ně přátelsky hlavou. Pak však pokračovala dál a brzy sešla z cesty blíž k hladině jezera. Kus od břehu trénoval jakýsi chlapec dva menší techniky katonu. Vypínal hruď a docela okázale předváděl jak správně malou ohnivou kouli vypustit a zasáhnout cíl. Temari je ignorovala, prošla kolem nich a pak vložila chakru do nohou (Suimen Hokou no Waza) a začala kráčet dál po vodní hladině. Po chvíli se zastavila a mírně roztáhla ruce podél těla, zavřela oči a soustředila se na svou chakru a její proudění. A pak to přišlo, jeden z chlapců pokazil ohnivou techniku a její nepovedená verze v podobě i tak nebezpečných plamenů zamířila přímo proti boku Temari...

*Aniž by si hleděl ostatních, záře oslňující hladinu jezera zkrátka musela strhnout jeho pozornost. Znovu se tak otočí čelem k jezeru a nejprve pohledem zamíří na ohnivý útvar a o vteřinku později k jeho původcům. Je na vyvýšeném místě, na jezero má tak dobrý výhled.*
Hmph. *Odfrkne si zčásti žárlivě a zčásti otráveně.*
Jako kdyby to nemohli zkoušet někde jinde. *Po jeho poznámce přichází povzdech. Sám si uvědomí, jak nefér to od něj je. Být negativní vůči někomu jenom proto, že on sám nemá nikoho, kdo by s ním podobně trávil čas. Sám nezvládá ještě ani kontrolovat svou svou chakru, respektive si uvědomovat její tok a formování, natož aby ji dokázal kombinovat s některým z elementů. Po večerech se snaží studovat alespoň tu nejzákladnější literaturu, ale samozřejmě, že bez praxe je to příšerná nuda a nic mu to nedává. Už-už se skoro otáčí, když v tom si všímne osoby, která se prochází po hladině. V hlavě se mu ani nestihá zrodit další negativní myšlenka, když vidí ty dva, jak svou "šikovností" míří na osobu, která možná ani nic netuší.*
HEJ, TY TAM, POZOR! *Zakřičí ve stejnou chvíli, ve kterou mu vystřelí ruka nad hlavu. Možná se přes zábradlí nahne až moc a dost neopatrně, protože o chvíli později už je na jeho druhé straně - nejprve chvíli sjíždí po svahu, od kterého se vlivem rychlosti odrazí a letí přímo do vody. Vše se odehrává tak rychle, že si ani neuvědomuje nic z toho, co se odehrálo mezi jeho výkřikem a uvědoměním si sebe sama pod vodou.*

*Je stále ponořená do své mysli ale i tak vnímá své nejbližší okolí svou stopařskou technikou. Cítí, jak se její vlastní chakra podvoluje její mysli a jak snadné je s ní manipulovat. Zrovna, když začne skládat pečetě aby tak se ozve výkřik a ona zaregistruje jak jedna technika zamíří přímo proti ní (vnímá chakru i v technikách) a proto zrychlí ve skládání pečetí (rychlost 7). Chakra Temari se vsákne do vody okolo ní a převezme nad ní kontrolu, takže se nečekaně vedle ní voda zvedne a pozvolna nabere tvar velkého čínského draka. Ten jako by chtěl zařvat roztáhne tlamu a slaboučkou techniku začátečníku doslova spolkne. Temari se na kluky zamračí a ti vypadají asi tak, jako že jsou vyděšeni sami tím co udělali a vzápětí udiveně hledí na krásného čínského draka. Temari by jim ráda šla hned vynadat, ale kdosi na ní křičel a pak to zajímavě šplouchlo na kraji jezera takže si dala dvě a dvě dohromady. Navíc cítila slabou chakru pod vodou, takže nechala vodního draka se zatočit a rozpustit se o vodní hladinu tak, že to vypadalo že útočí na ty chlapce co je jí předtím tak hloupě ohrozili. Jenže se jim nic nestane a pouze k jejich nohám doputuje malá vodní vlnka. Ve stejnou dobu Temi doběhne k místu, kde cítí chakru a poklekne na vodní hladinu. Chvíli hledá než najde vlasy někoho dalšího a vytáhne ho za ně nad vodní hladinu. Pak kluka dotáhne na hladinu a pokud nedýchá, tak ho přetočí aby z něho dostala vodu a mohla obnovit resuscitací jeho dýchání. Temari se v tomhle vyzná, protože je i doktorka takže šance že by se jí utopil je nulová. Na to byl Nikko příliš krátce pod vodou. Pokud se ukáže že chlapec dýchá (Nikko), tak se ho zeptá.* Jsi v pořádku?

*Chvíli se jen tak plácá pod vodou. Není to tak o tom, že by neuměl plavat, ale spíš o tom, že naprosto zpanikařil. To ho, v připočtení k váze mokrého oblečení, samozřejmě nepustí nad hladinu a proto je za chvíli bez dechu. Netrvá ovšem dlouho a zase se nachází nad hladinou.Sice byl bez dechu, ale ne tak dluho, aby ztratil vědomí. Rozkašle se a s pomocí Temari se zbaví vody, která mu ztěžuje klidný pobyt na čerstvém vzduchu.*
Jo, díky. *Pronese v průběhu ustávajícího kašlání.*
Teda, bylo to dost blízko. *Poznamená s hlavou pooteočenou ke dvěma chlapcům, kteří se otočili a nabrali vyšší tempo odchodu od jezera. Zjevně se bojí, aby se Temari od Nikka nezvedla a nešla jim vynadat.*
Já jsem si říkal, že tohle není ideální místo pro to, aby někdo trénoval. *Rukama i nohama si Nikko už ustálil tempo, takže se znovu pod hladinu nepotápí.*
Uhm.. *Podívá se směrem k místu, přes nějž by se dalo vylézt na hladinu.*
Děkuju. *Zopakuje slova díků ještě jednou a potom se vydá - samozřejmě plaváním - k místu, jež si sám vytipoval. Ještě se na chvíli zastaví, aby se otočil směrem k Temari.*
Skoro usmažená, skoro utopený. To je výborná kombinace.

Nikko Ichirou napsal:*Chvíli se jen tak plácá pod vodou. Není to tak o tom, že by neuměl plavat, ale spíš o tom, že naprosto zpanikařil. To ho, v připočtení k váze mokrého oblečení, samozřejmě nepustí nad hladinu a proto je za chvíli bez dechu. Netrvá ovšem dlouho a zase se nachází nad hladinou.Sice byl bez dechu, ale ne tak dluho, aby ztratil vědomí. Rozkašle se a s pomocí Temari se zbaví vody, která mu ztěžuje klidný pobyt na čerstvém vzduchu.*
Jo, díky. *Pronese v průběhu ustávajícího kašlání.*
Teda, bylo to dost blízko. *Poznamená s hlavou pooteočenou ke dvěma chlapcům, kteří se otočili a nabrali vyšší tempo odchodu od jezera. Zjevně se bojí, aby se Temari od Nikka nezvedla a nešla jim vynadat.*
Já jsem si říkal, že tohle není ideální místo pro to, aby někdo trénoval. *Rukama i nohama si Nikko už ustálil tempo, takže se znovu pod hladinu nepotápí.*
Uhm.. *Podívá se směrem k místu, přes nějž by se dalo vylézt na hladinu.*
Děkuju. *Zopakuje slova díků ještě jednou a potom se vydá - samozřejmě plaváním - k místu, jež si sám vytipoval. Ještě se na chvíli zastaví, aby se otočil směrem k Temari.*
Skoro usmažená, skoro utopený. To je výborná kombinace.

OPRAVA
*Chvíli se jen tak plácá pod vodou. Není to tak o tom, že by neuměl plavat, ale spíš o tom, že naprosto zpanikařil. To ho, v připočtení k váze mokrého oblečení, samozřejmě nepustí nad hladinu a proto je za chvíli bez dechu. Netrvá ovšem dlouho a zase se nachází nad hladinou.Sice byl bez dechu, ale ne tak dluho, aby ztratil vědomí. Rozkašle se a s pomocí Temari se zbaví vody, která mu ztěžuje klidný pobyt na čerstvém vzduchu.*
Jo, díky. *Pronese v průběhu ustávajícího kašlání ve chvíli, kdy jsou na břehu. Přesune se do sedu a podívá se na dotyčnou, která ho zachránila.*
To bylo těsně, co? *Zeptá se a podívá se směrem, kde ještě před chvílí stáli dva mladíci, kteří vlastně celou tuhle situaci zavinili. Teď už tam nejsou.*
Pf, zmrví, co se dá a ještě utečou. *Poznamená spíš pro sebe, než pro Temari.*
Ještě jednou děkuju. *Zopakuje svá slova díků. I přes to osobě nevěnuje ani nepatrný úsměv.*
Jsem Nikko. *Představí se rovnou, skoro jako kdyby na tom záleželo. Je si prakticky jistý, že už danou nikdy neuvidí, ale slušnost mu velí, aby své jméno odhalil.*

*Na slova díků toho chlapce jen kývne jako že je to v pořádku. Když pak pokračuje, odpoví mu otázkou.* Myslíš? *Když pak zanadává na jejich účet, tak se kupodivu mírně usměje. Nechá ho ať se vypovídá a pak jednoduše složí pečetě. Řekněme, že když jí znovu děkuje tak se dívá na ní, ono by to jinak bylo nejspíš neslušné a tak nemůže vidět že se za ním z vody vytvoří znovu onen čínský drak.* Možná by jsi měl víc trénovat, je hezké mít dobrý úmysl ale musíš mít sílu něco změnit a i tak… *Temari kývne směrem za něho, aby se znovu otočil pokud to doposud neudělal a uviděl vodního draka.* ...někdy prostě nedokážeš ochránit všechny. *Zvědavě sleduje, zda ho její vyvolaná technika vyděsí a u toho pokračuje.* Viděla jsem zemřít tolik silnějších a dobrých ninjů. Měl by jsi svou volbu brát vážně Nikko. *Pak techniku zruší a nechá draka aby se změnil zpátky na vodu.* Já jsem Temari Hayo a doufám, že se odteď budeš snažit aby jsi byl co nejlepší. Vesnice tě jednou možná bude potřebovat dřív, než se naděješ a bylo by smutné kdyby tě vždy musela zachraňovat malá holka nemyslíš? *Temari baví si ho mírně dobírat ale vlastně na něho není zase až tak zlá, jak být na jiné umí. Jen dnes nemá svůj den.*

Možná. *Podotkne dívajíc se na její ruce. Sic nemůže vidět, co se děje za ním, ale pečetí si rozhodně všimnout může (pokud se je tedy Temari nesnaží skrývat). Ví, co dělá. Tedy - samozřejmě neví, o jakou techniku se jedná, ale ví, že skládá pečetě, kterými upravuje proudění své chakry tak, aby z ní něco vzniklo. Přeci jen tohle už párkrát v životě viděl.*
Trénink je super. Ale já jsem první den na akademii. Počkám si, až budu vědět, co a jak. Navíc.. nemyslím si, že každý je ve světě proto, aby něco měnil. *Na její kývnutí hlavy zareaguje otočením těla. Už ve chvíli, kdy se otáčí se připravuje na cokoliv, co tam může být. To ale opravdu nečeká. Vodního draka předtím neviděl - přeci jen se v tu chvíli pravděpodobně kutálel do vody, anebo v ní už byl. Pozvedne tedy obočí - zčásti údivem, zčásti jakýmsi překvapením. Nahlas však nezareaguje nijak. Temari, pokud už je trochu znalá reakcí různých lidí v různých situací, by ovšem neměla mít problém jeho šokování rozeznat.*
Vždycky se najde někdo silnější, než jsi ty. A i někdo slabší. Je na každém, jak se kdo rozhodne. *Pohledem střelí k místu, ze kterého přišel, k cestě, která je nejkratší k jeho domovu.*
Je možné, že mě vesnice bude potřebovat, ale v tuhle chvíli tady není moc lidí, na kterých by mi záleželo. Až dokončím akademii, chtěl bych poznat svět, najít lepší místa. Místa, kde jsou lidi, mezi které zapadnu. *Aniž by si chtěl stěžovat, slova z nej vypadnou jako proud. Obvykle se nesvěřuje - zaprvé nemá komu a zadruhé nemá důvod. Takovou myšlenku jeho směrem ale ještě nikdo nepronesl, a proto reaguje tak, jak reaguje. Její jméno si snaží uložit do paměti. Stejně tak její vzhled, jelikož si ji prohlédne odzhora až dolů.*
A pokud je ta holka silnější než já a zachrání mě s dobrým úmyslem, nebudu to považovat za smutné. Přeci jen... vesnice potřebuje i malé holky. *Setkal se s odsouzením kunoichi ze strany svého otce a tím, že k rodičům nemá úplně vřelý vztah, si často tvoří naprosto protichůdné názory. Jeho matka, byť kunoichi, vede jen menší krámek ve vesnici a mise přijímá velice sporadicky. Občas se zamýšlel nad tím, jeslti to je reakce na úzkoprsost jeho otce, anebo její vlastní přesvědčení.*
Přišel jsem se sem nadechnout trošku svěžího vzduchu. Představit si, jaké to může být v jiných zemích. Slyšel jsem o vesnici, která leží v naprosto suché krajině, krajině, kde je jenom písek a skály. *Přetočí téma úplně někam jinam.*
A navíc - na Akademii nám říkali, že jeden z prvních důležitých kroků v tom dokázat zlepšit své umění coby ninjů je uvědomit si přítomnost chakry a pracovat s ní. A na to je potřeba klid. *Dodá ke své obraně, aby si do něj náhodou ještě trochu nerýpla.*

*Klidně si počká, dokud neuvidí jak doslova oněměl překvapením. Temari se v lidech vyzná, díky své matce se pohybuje ve vyšších kruzích takže prokouknout toho klučinu jí nedělá sebemenší problém. Neřekne však nic, co by prozradilo že je s výsledkem spokojená. Pouze se docela hezky ale jen maličko usmívá.* Podle svých slov nejsi zrovna moc motivovaný student. *Lehce si povzdechne a pak kolem něho projde, aby byla blíž vodní hladině. Přidřepne si a prsty si hraje s vodní hladinou, sem a tam.* Víš, že v jiných vesnicích by jsi musel zabít v závěrečné zkoušce své spolužáky, své přátelé aby jsi si uvědomil co to obnáší být shinobi? *Chvíli ho nechá, aby tuhle novou informaci vstřebal. Až po chvilce pokračuje.* Být shinobim je závazek, tvá vesnice na tebe spoléhá že když tě pošle na misi tak tam něco změníš, něco kvůli čemu tam jsi. Ti kdo tohle nepochopí, nebo si nenajdou dobrou motivaci pak umírají jako první. *Povzdechne si a pak zase vstane, trošku se na svého společníka otočí aby na něho zase viděla.* Jiné země jsou hezké, ale nebezpečné. Jsi tam jen ty a tvůj tým a pokud se rozhodneš nebýt silný pak tví přátelé můžou zemřít přímo před tvýma očima nebo můžeš zemřít dokonce ty sám. *Pak rozpřáhne ruce jako by chtěla obejmout veškerou vesnici všude kolem sebe a pomalu se u toho otočí dokola.* Tohle všechno kolem je důležité, každý život zde je důvod proč mám sílu jít dál přestože to někdy není těžké. *Pak se přísně podívá na Nikko.* Doufám pro tvé vlastní dobro, že vše brzy pochopíš. *Pak se znovu otočí k vodní hladině a opraví na závěr jeho výklad.* Ano je důležité vědět že chakra je všude kolem, ve všem živém ve větším či menším množství. Ale to co potřebuješ jako první je navýšit její množství, se slabou zásobou se těžko pracuje. Špatně se cítí, rychle se unavíš a tak by jen hlupák odkládal svůj trénink. *U svých slov si vzpomene, co jí kdysi říkával její otec a zkousne si rty skoro až do krve. Tenhle kluk byl její těžký opak, ona kdysi znala jen povinnost a trénink zatímco jemu na ničem nezáleží. Dokonce by chtěl opustit vesnici, moc dobře si uvědomovala že s takovým přístupem neprojde ani přes geninskou zkoušku. Nakonec se to rozhodne vyslovit nahlas.* Ty Nikko co pro tebe znamená být shinobi? Proč se jím tedy chceš stát a co pro tebe znamená Kumogakure? *Při tom otočí hlavu k němu a pak ještě dodá.* Pokud nedokážeš správně zodpovědět tyto otázky, pak bude lepší když se raději staneš já ti nevím… *Chvilku přemýšlí, než jí napadne první věc.* ...prodavačem ve stánku. *DOufá, že to co mu říká ho do budoucna motivuje.*

Asi chyběl někdo, kdo by mě motivoval. Zezačátku se zdálo, že fotr bude nadšený, ale že by mi věnoval nějak zvláštní pozornost, to se říct nedá. *Sleduje její pohyby a poslouchá, co přesně ji říká.*
Možná, že taková vesnice je slabá. Zabijí slabší jen na úkor toho, aby zůstali ti silnější. Navíc podmaňuje bezcitnost a snaží se odbourat pocity viny. *Odpoví ji.*
Možná, že být shinobi je být nástrojem. *Sám přejde blíž k hladině. Sundá si tričko a začne ho ždímat..*
Chápu, že jsou mise, které jsou důležité a vesnice na shinobi spoléhá. Stejně tak spoléhají shinobi na vesnice. *Na její komentáře o chakře a tréninku nekomentuje. Je pravda, že tomu nijak extra nedává a ti, co se tomu začnou věnovat dříve budou mít náskok a výhody. Byť si tohle uvědomí, rozhodně se v něm neobjeví jakýkoliv pocit, že by měl hned běžet a začít cvičit. Otázka, kterou k němu Temari vznese ho zaskočí možná víc, než technika, kterou předtím provedla.*
Co znamená být shinobi..? *Zopakuje s takovým tónem, že ji musí být jasné, že otázku pochopil a nečeká od ni v danou chvíli žádnou reakci. Sám ovšem chvíli mlčí a jen pracuje s trikem ve svých rukách. To si nakonec nasadí a upřeně se na ni podívá.*
Být oddaný vesnici, zesílit tak, abych pro ni mohl plnit mise a při jedné z nich zemřít. Kumogakure je pro mě tak něčím, pro co zemřu. *Odpoví s pohledem do jejích očí. Během těchto dvou vět stojí naprosto kamenně. Ani se nepohne.*
Něco takového bys ráda slyšela? *Protne vteřinové ticho nakonec (za předpokladu, že Temari mlčí - pokud by nějak reagovala, vstoupí ji do věty)*
Narodil jsem se tady, ale není tady nikdo, na kom by mi záleželo tak moc, abych tu trávil více času, než je nezbytné. Proto chci jít do světa a poznat ho. Jediný člověk, s kým jsem si tu rozuměl je kvůli práci rodičů pořád v pohybu. Zastavuje se tu jenom občas. A já chci poznat svět, poznat lidi. *Hluboce se nadechne. Sice se mu to nechce vysvětlovat, ale nerad by na sebe vrhl světlo vlastizrádce.*
Necítím vůči vesnici nenávist. Je to tu fajn. Líbí se mi to tu. A lidi tu nejsou zlí, jen nevím, jestli sem patřím. *Rukama začne mačkat šortky tak, aby i z nich vyteklo co nejvíce vody. Poté odstoupí a posadí se na zem.*
Když budou chtít být všichni stále silnější, nakonec nebudou myslet na nic jiného.. nemyslíš? *Malinko se nechá svou otázkou unést. Jeho tón se v poslední větě změnil spíše do zvídavé. Opravdu ho zajímá, jak odpoví. Je si přitom vědom, že ji neřekl, co pro něj znamená být shinobi. Pravděpodobně proto, že v jeho věku si s takovou otázkou ještě nedokáže poradit, možná i proto, že pořádně neví, co takový život obnáší. Pokud Temari zareaguje tak, že už se na nic dalšího nezeptá, Nikko vznese otázku.* - Jak pracuješ s chakrou? *Čímž odvede téma trochu mimo. Pokud by se ho přece jen na něco zeptala, na tuto otázku se vůbec nezeptá.*