Jezero

Shimiru: * Stále se díval jiným směrem, aby zachoval soukromí Akane.* Generál udělal dobře..přeci jen by sis měla dát trochu volno. *Zasmál se, když v tom na něj doletěla voda a on se samozřejmě podíval opět směrem, kde byla Akane, které byla vidět jen hlava a krček.* Takový záludný útok. *Zasmál se, ale opět zčervenal. Shimiru se, ale nakonec odvážil vejít do vody za Akane. Postupně kráčel do vody, kdy jeho tělo obalovala voda, až nakonec se dostal celkem blízko Akane a té se díval do očí. Přeci jen byl trochu vyšší takže musel pokrčit trochu nohy, aby byli ve stejné úrovni.* Dneska ti to opravdu sluší. *Usmál se na ní stále celý rudý. Samozřejmě když byl vcelku blízko u ní tak i přes tu vodu viděl Akane tělo a to zrudl ještě víc. Shimiru je přeci jen chlap a prostě zrovna tohle mu uniknout nemohlo , jeho oči prostě sjeli sami. Urychleně se podíval na oblohu, aby to zakryl i když to bylo opravdu očividné. * Ehm..omlouvám se. *Řekl s provnilým hlasem.* Když ty jsi...ehm... *Nemohl ze sebe prostě dostat jediné slovo a každým slovem jen rudl více a více.* "Nesmíš se podívat..Shimiru...nedělej to...ne... " *Probíhalo mu v hlavě, když se ji nakonec podíval, alespoň do očí a lehce se usmál. Z toho studu však lehce sjížděl pod hladinu, kdy mu z vody doslova trčela jen hlava.*

*čím dál víc se styděla, že tentokrát jejich setkání nemá vůbec pod kontrolou. Všimla si sem odpočinout, případně by si Shimira našla potom, ale tohle bylo dost nečekané. Uvědomovala si víc a víc, že nemá na sobě skoro nic, no, aspoň byla ve vodě, i když ta toho taky moc neschová* Volno je pro zraněné jako jsi ty. Já jsem se ani k boji nedostala *pronesla, aby si trochu pročistila hlavu od téhle situace a aby to ještě trochu odlehčila, tak ho postříkala tou vodou. Nechtěla myslet ani na to, že poslední dobou vážně špatně spala a když už se ji něco zdálo, tak se ze spánku probouzela propocená a vyděšená. A zatím byla moc hrdá na to, aby se s tím někomu svěřila. Nejspíš by požádala o pomoc Druhou, ale ta měla úplně jiné starosti. Zasmála se spolu s ním, když schytal tu vodu. Jasně, mohla vycouvat a přijít k němu oblečená, až by si doplavala pro věci, ale když ho tak viděla, tak si prostě nemohla pomoct. Chtěla s ním být teď hned. Potřebovala vědět, cítit, že je v pořádku, že mezi nimi je všechno v pořádku. Pokud se zarazil a zrudl Shimiru, když ji uviděl ve vodě, tak ona z něj prostě nemohla odtrhnout oči, když vlezl za ní do vody. Sice byla rudá jak rajčátko, ale nedokázala z jeho hrudníku odtrhnout oči. Hlavně z jeho nové jizvy, která ji svým způsobem děsila a připomínala ji, proč nemohla skoro spát* Nečekala jsem, že tě tady najdu *odvětila tiše, jako kdyby se styděla za to, že ji vidí takhle. Taky se za to svým způsobem styděla. A to hodně. Byla to pro ní dost trapná situace, i když se Shimirem chodili, i když ho milovala, tak prostě se vážně necítila ještě na to, aby ji takhle viděl. Proto radši natáhla ruce a položila je na jeho ramena, aby se k němu trochu přiblížila a políbila ho. Byla od něj celým tělem několik centimetrů, ale netroufla si se k němu přitulit nebo ho obejmout. Jen ho políbila* Chyběl jsi mi *zašeptala, když se odklonila*

Shimiru: Heh, možná náhoda, že jsme se tu zase potkali. Přeci jen je tu klid a nikdo nás tu nebude otravovat. *Usmál se. Samozřejmě mu neušlo jak se Akane na něho dívá, a když se i podívala na tu jizvu, tak Shimiru jen sklopil lehce hlavu.* Omlouvám se za to, co jsem ti mohl způsobit. Jsi v pořádku? *Zeptal se opatrně, kdy se na ní díval tak, že věděl, že něco v nepořádku je, jen se snažil přijít na to co, a dřív nebo později na to Shimiru stejně příjde. Když se k němu začala přibližovat, Shimirovi začalo srdce tlouct jako o závod, a v moment polibku myslel, že snad dostane infarkt, sice ano už se líbali i předtím, ale přeci jen teď to nebylo stejné jako předtím. Polibek ji samozřejmě opětoval. * Ty mě taky Akane... *Usmíval se na ní. To sebral už konečně dost odvahy a přiblížil se tentokrát on, kdy musel sebrat opravdu hodně odvahy, aby tohle dokázal a jemně si ji přichytil a začal líbat. Samozřejmě ji nedržel někde, kde by to bylo asi opravdu nevhodné, ale prostě ji jemně objímal a přitom líbal. Trvalo by to vcelku dlouho, tedy pokud by to Akane nevadilo, kdy nakonec by se vzdálil na několik centimetrů a díval se ji přímo do očí.* Miluju tě.. *Dodal a usmíval se vcelku uklidněný nebo to si aspoň myslel, i když dál od pravdy nemohl být.* Pokud se stydíš tak nemusíš....už jsem ti řekl, že nechci, aby jsi se cítila nesvá. *Usmál se a dál se ji díval do očí.*

*Akane trochu zčervenala, když Shimiru řekl, že je tu nikdo nebude otravovat. Přeci jen si vzpomněla, jak ho tu minule zastavila a co všechno s ní dokázaly jeho doteky a polibky. Ale při pohledu na jeho jizvu prostě ztuhla a Shimirovi to nemohlo uniknout* Šla bych si tam pro tebe, i kdybychom... Prostě za každé situace. Jsem v pořádku pokud ty ano *podívá se mu krátce do očí odhodlaně, přece jen před ním nechce vypadat jen jako holka, která se bojí o svého milého. Byla hlavně kapitánka a i když Shimiru nakonec nevstoupil do armády a ona za něj neměla zodpovědnost, tak by ji prostě cítila po jejich první společné misi, i kdyby se do něj nezamilovala. Přeci jen se o něj zajímala její sensei a tu nemohla zklamat. Když se políbili, sama se rozechvěla. Kdo ví, jestli to bylo tím polibkem nebo zimou, ačkoli voda v jezeře tak studená nebyla. Jak jemně měla položené dlaně na jeho ramenou, mohl to cítit* Přijde mi to už jako věčnost od chvíle, kdy jsme se tu potkali *pošeptala s trochu stydlivým úsměvem. Na jednu stranu s ním chtěla trochu blbnout ve vodě a to, jak měla ruce na jeho ramenou, tak by prostě jen mohla použít trochu své síly a potopit ho. Ale nechtěla ničit tuhle křehkou intimitu mezi nimi. Tohle bylo jiné než předtím, silnější. Když ucítila jeho ruce na svém těle a zapojila se do jejich líbání, stačila chvíle a opatrně se přitulila k jeho tělu. Rozhodně se nechvěla zimou, její tělo bylo mnohem teplejší než normálně. Spíš měla pocit, jakoby hořela zevnitř. Vychutnávala si každý jeho polibek a oplácela mu stejnou měrou. Obtočila mu ručky kolem krku a pro tyhle chvíle pro ní existoval jen on. Nechtěla přestávat, ale přeci jen jim začal pomalu docházet dech, tak přišla i ta chvíle, kdy se jejich rty rozpojily. Akane tak nějak nevědomky sklonila pohled a na vlastní oči viděla to, co cítila. Jeho tělo na jejím. Naštěstí ji hned probralo jeho vyznání* Taky tě miluju *bez zaváhání mu odpověděla a začala se od něj stydlivě odtahovat tak, jak byla předtím, než se začali líbat. Přitom se mu dívala do očí a oplácela jeho úsměv* Všechno je pro mě s tebou nové, lásko *zašeptala a nejradši by se k němu znovu přitulila. Musela sebrat hodně odvahy, aby to pomalinku a trochu ostýchavě uskutečnila a cítila znovu jeho kůži na své. To láskyplné oslovení ji uteklo z úst, ani si to neuvědomovala. Prostě to tak cítila*

Shimiru: Jsem v pořádku..neboj se. Když jsem s tebou tak se cítím dokonce ještě lépe než jen v pořádku. *Usmál se na ní, SHimiru se opravdu v blízkosti Akane cítil neuvěřitelně, i kdyby bylo mínus padesát tak by cítil ten hřejiví pocit u srdce a nemohl od ní odtrhnout svůj zrak. Samozřejmě Shimiru ucítil jak se lehce rozechvěla, ale nechápal to tak, že by ji byla zima, ale, že se ji to zřemě opravdu líbí. * To máš pravdu....moc jsi mi chyběla. *Řekl, kdy ji jemně pohladil po tváři. Poté došlo na to líbání a ve chvíli co cítil její tělo na svém, mohla i ucítit jak mu buší srdce. Doslova kdyby mohlo tak snad vyskočí ven, ale Shimiru se nechal dál unášet svými emocemi, kdy cítil, že se to Akane líbí. Když se, ale začala opět stydět a lehce se začala odtahovat, Shimiru se jen tak nedal, jelikož si ji jemně přitáhl opět k sobě a opět ji jemně objal. Bylo to jako by Shimiru tentokrát strach vůbec neměl, jako by cítil z Akane, že jim to dělá dobře. * Předemnou se opravdu stydět nemusíš. *Stále se na ní usmíval, trochu se poté ponořil a začal ji opět líbat, tentokrát však na hrudi, samozřejmě těch důležitých částí se raději nedotkl, i když samozřejmě je viděl a na chvíli zrudl, Akane byla opravdu nádherná žena. Když skončil s hrudníkem, pokračoval pomalu na krk až opět k puse. Takhle to pokračovalo dál samozřejmě i přestávkami, aby Akane mohla dýchat. Poté se ovšem ponořil a začal ji líbat v oblasti břicha, kde vydržel pěknou chvilku, než musel opět na hladinu a nadechl se, ale to už opět pokračoval. Nakonec si ji obmotá ručkama, aby se tentokrát od něj nemohla dostat a jemně ji vzal ruku, kdy ji položil na oblast svého srdce.* Tohle patří tobě...nikomu jinýmu. *Dodal a usmíval se dál na ní.* Jsi ta nejkrásnější bytost co jsem kdy viděl..... *Dodal a stále se ji díval do očí.* Mohl by ti kde kdo závidět, jak tvůj vzhled tak to co máš uvnitř. *Dále se usmíval a znovu ji políbil a přidržoval si ji.*

To i já *přitakala a na tváři se ji objevil krásný úsměv. Cítila se s ním tak, že prostě nemusela si hrát na drsnou holku, co je čerstvou kapitánkou. Nemusela dávat rozkazy své jednotce, nemusela být za tu odvážnou. Prostě byla sama sebou a cítila se na jednu stranu silně a na druhou tak zranitelně. Přesto cítila, že ji Shimiru ochrání. Cítila se s ním v bezpečí a nebylo to způsobené těmi misemi, které měli za sebou. Když byla s ním, okolní svět pro ní rázem přestal existovat. Cítila k němu víc, než si kdy myslela, že bude k někomu cítit. O to víc si drtilo, když nebyli spolu, a ona přemýšlela o té misi, že ho má ve vesnici hlídat. To, že občas nemohla a pověřila někoho ze své jednotky. No, měla trochu strach, aby na to Shimiru nepřišel dřív, než se mu to odváží říct. Ale ve chvílích, kdy byla s ním, se i tenhle zádrhel vytratil a ona si plnými doušky vychutnávala všechny ty emoce, které s ním cítila. Stejně jako tentokrát. Bylo naprosto přirozené, že se k němu během toho líbání přitulila a její srdce bilo podobně splašeně jako jeho. Vychutnávala si teplo jeho těla a blízkost, kterou spolu zažívali. Nepřišlo ji to jako něco, co by bylo moc, bylo to přirozené. No, do chvíle, než se přestali líbat a ji přemohly trochu rozpaky. Naštěstí ji nenechal se odtáhnout a ona si dál hověla v jeho náručí. Bylo to šílené, sice byli na veřejném místě, ale cítila se tak bezpečně, jako by byli někde v nějakém pokoji na místě, kde by je nikdo neznal. Trochu stydlivě se na něj usmívala a vjela mu jemně rukou do vlasů. Pral se v ní stud s rostoucí touhou. A to ani Shimiru nic neudělal, jen byla přitulená k němu. To, co ale přišlo, v ní rozdmýchalo touhu ještě víc a na nějaký stud v tu chvíli zapomněla. Jeho polibky na jejím těle pod vodou a jeho blízkost ji zcela pohltily. Každý jeho polibek ji přiváděl k šílenství, chvěla se pod jeho doteky a polibky. Bylo to mnohem silnější než předtím. Kousala se do rtu, jak moc ji to bylo příjemné a jak měla ručku v jeho vlasech, tak ho přeci jen tahala o něco víc než prvně. Uvědomila si, že tentokrát ho ale nedokáže zastavit. Ocitla se tak blízko toho, že by ho ztratila. Ztratila díky tomu i zábrany, které měla. A které by nejspíš měla mít. Když se nakonec vynořil, ani se nepokoušela se odtahovat, znovu se k němu přitulila a věnovala mu trochu divoký pohled. Nechala si položit ruku na jeho srdce a mohla cítit jeho tlukot* Jenom to? *trochu uličnicky se na něj usmála a přesunula svou ruku nejdřív na jeho svaly na ruce, než se pomalu vrátila zase k srdci, než pokračovala na jeho vypracované břicho* Asi se nespokojím jen s tvým srdcem, Shimi *uculila se, než ho políbila* Ale budu se ti o něj dobře starat *pořád byla na takové trochu provokativní vlně. Nechala se ovládat svými emocemi a všechno ostatní hodila za hlavu. Po jejich polibku se naklonila k jeho uchu* Jsem jenom tvoje *pošeptala mu ještě s drobným studem, nedokázala nějak reagovat na jeho vyznání, přeci jen se potom i potom všem červenala*

Shimiru: *Shimiru cítil ten Akanin tlukot srdce a byl ponořen až příliš do svých emocí, nevnímal nic jiného než Akane, i kdyby venku byla bouře a blesky Shimiru by se stále věnoval jen a jen Akane. Jakmile mu sáhla rukou na břicho Shimiru jen zavřel své oko a užíval si co Akane dělá, cítil se jako v ráji. A samozřejmě to nebyla jediná věc, která se u Shimira ozvala. Slyšel vše co řekla a to mu dělalo víc a víc dobře. A jakmile řekla, že je jen jeho, Shimira to doslova pohltilo. Nebyl nijak drsný, ale naopak až moc něžný, kdy ji začal opět líbat, tentokrát však nevynechal už ani místa, kterým se předtím vyhýbal. Pokračovalo to samozřejmě i dál a všichni víme kam až. (Skipnuto samozřejmě proběhla velice intimní chvilka mezi těmi dvěmi domluveno s hráčem)
------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
*Po jejich poprvé, které samozřejmě netrvalo tak dlouho, přeci jen to skutečně bylo jejich poprvé, ale na to, že to bylo poprvé tak Shimiru se snažil být opravdu jemný a opatrný, a jen doufal, že si to Akane užila, když ležel vedle ní tentokrát už na břehu jak ji jemně hladil po tváři a poté ji políbil nic však neříkal, jen se na ní díval. Samozřejmě Shimiru si stěžovat nemůže, on si tu chvíli velice užil a opravdu se mu to líbilo, jen se bál zda Akane se to líbilo také, přeci jen to jak se při tom chovala a i vzdechy obou, ještě nikdy nezažil.*

*nedokázala mu dál odolávat a ani sama nechtěla. Nechala se pohltit všemi pocity, které s ním prožívala. Pokud se byť jen trochu styděla ve chvíli, kdy se začal znovu věnovat jejímu tělu, tak během chvíle byl pryč a nahradila ho spalující touha posunout jejich vztah dál do neznáma. Nedokázala jasně přemýšlet, vlastně nemohla myslet vůbec, jen si vychutnávala jeho doteky a polibky a sama nezůstávala pozadu v prozkoumávání jeho těla. Po jejich silném zážitku ležela na břehu vedle Shimira a to, že tam byla jen v plavkách, ji bylo upřímně jedno. Překonala svůj stud už předtím a teď ji zajímalo jen, že byla v jeho blízkosti. Sama nevěděla, jak se vlastně má cítit. Bylo to její poprvé stejně jako jeho a ona prostě ani neměla ponětí, co by při tom měla cítit. Líbilo se ji to, víc, než cokoli jiného. Jen měla pocit, že ji ještě něco chybělo. Jen neměla ponětí co. Ale užívala si každý okamžik s ním* Líbilo se ti to? *zašeptala, aby přerušila to ticho mezi nimi a jemně přejížděla dlaní po jeho hrudi. Trochu zčervenala, přeci jen to byla trochu hloupá otázka po tom, co se stalo. Dívala se mu do očí trochu nejistě, jako kdyby potřebovala od něj ujištění, že je všechno v pořádku.*

Shimiru: *Díval se ji přímo do očí, kdy ji jemně pohladil po vlasech.* Bylo to neuvěřitelné.. *Řekl, kdy ji jemně políbil. * Doufám, že jsem ti nějak neublížil...nebo... *Shimiru přeci jen se bál zda se to líbilo i jí, i když jak to tak vypadalo, asi to bylo od něj hloupé zrovna tohle říkat. * Akane...ještě jsem nepotkal nikdy nikoho takového jako jsi ty......krásná,milá...a můžu ti věřit...miluju tě... *Stále se ji díval do těch nádherných očí a poté jeji ručku jemně chytl a políbil. Poté však ruku přesunul na bříško, kde ji jemně hladil.* Slibme si, že budeme navždy spolu.... *Řekl Shimiru, kdy ji nadále hladil. Poté si jemně dal ruku pod její hlavu, aby se mohla o něj opřít a udělat si z něho takovej polštářek, tam by ji nadále hladil a sledoval tu krásu.*

*ztrácela se v jeho očíčku a když ji ubezpečil, že to bylo neuvěřitelné, tak se potěšeně usmála a jen mu vrátila jeho polibek. Jako kdyby to potřebovala slyšet* Neboj, neublížil jsi mi *pokud na začátku cítila nějakou byť nepatrnou bolest, tak to všechno přebily všechny ty pocity potom. Jejich vzdechy, kdy ji bylo úplně jedno, jestli je někdo může vidět nebo slyšet. Tak nějak ji bylo jasné, že poprvé to nemusí být úplně top, ale přesto si to velmi užila. I přes to všechno, že neprožila podobné zakončení jako Shimiru, ale věděla, že to nebylo určitě naposledy. No, možná mohla mít malinko obavy. Ale ze Shimiho strany to bylo naprosto v pořádku, takže nebyl důvod si myslet, že si to někdy zase nezopakují. Když pronesl, že ji může věřit, Akane zamrkala. Došlo ji, co by mohla způsobit tím, kdyby mu řekla o její misi. Ale kdyby se to náhodou dozvěděl od někoho jiného... Věděla, že to by mezi nimi bylo ještě horší. Bylo by snadné se ukonejšit jeho hlazením na bříšku, jeho slovy, že spolu budou navždy a tím, jak zcela přirozeně se o něj opřela. Bylo těžké tohle jejich vlastní nebe najednou rozbourat, ale Akane byla upřímná. Chtěla k němu být upřímná a doufala, že to vezme dobře, protože kdyby ne, tak by neměla vůbec tušení, co by se stalo potom* Je tu něco, co jsem ti neřekla, lásko *zašeptala napjatým hlasem a dál ho hladila na hrudníku. Nějak si v tu chvíli neuvědomila, že ani nereagovala na jeho vyznání lásky. Že vlastně díky svým myšlenkám odignorovala všechno, co řekl. Dívala se na něj se strachem v očích, neodkázala si představit, že by o něj teď, v tuhle chvíli, měla přijít*

Shimiru: *Na její odpověď se pousmál a dále ji hladil. Poté, ale zaslechl její větu a ten strach v očích. Shimiru se ji díval do očí, kdy jeho úsměv lehce zmizel.* Něco neřekla ? *Zeptal se Shimiru, který nechápal o čem v tu chvíli mluví. Jediné co v tu chvíli věděl je to, že to muselo být něco, čeho se Akane opravdu bála, přeci jen ten strach v jejích očích ho vcelku děsila. * Nemusíš mít strach. Jsem tu pro tebe, můžeš mi říct vše. *Dodal, kdy ji dál jemně hladil a začal se opět usmívat. Shimiru v tu chvíli opravdu nevěděl, co se stalo nebo co provedl. Akane miloval a v tuhle chvíli by pro ní udělal cokoliv. K tomu, aby se nebála ji dal ruku na bříško a snažil se ji lehce uklidnit a přesvědčit o tom, aby se opravdu nebála.*

*v hlavě se ji promítlo všechno to, co nechtěla. Že celý tenhle okamžik zkazila, že se prostě Shimiru sebere, obleče a odejde od ní, co nejdál to půjde. Ideálně na druhý konec světa, kde by ho nemohla jít hledat, protože prostě je vázaná ve vesnici tím, že je součástí armády. A už není pouhý pěšák, který by ještě teoreticky mohl dezertovat a Druhá by ji to odpustila. Ne, to nemohla. Akane už byla kapitánka a měla zodpovědnost za svojí jednotku, za armádu jako takovou. Proto ten strach v jejích očích. Nemyslela si, že by se něčeho mohla tak moc bát, ale ztráta Shimira byla příliš bolestivá, už jen ta představa.* Miluju tě z celého svého srdce a nechci o tebe přijít *začala a v očích se ji malinko zaleskly slzy. Uklidňovala ji jeho ruka na jejím bříšku a vědomí, že by se vlastně chovala úplně stejně, ani kdyby žádnou misi nedostala. Kdyby tu misi dostala dřív, než se do něj zamilovala, nejspíš by měla větší výčitky. Netušila, ale věděla, že teď už mu to musí říct. Po chvilce ticha pokračovala, zatímco měla dlaň na jeho tlukoucím srdci* Pamatuješ, jak mě Raikage zdržela u sebe v kanceláři, když jsem tam šla s tebou kvůli povolení na Lovce nukeninů? *ještě se zhluboka nadechla, než pokračovala* Chtěla, abych na tebe dávala pozor, když zrovna budeš ve vesnici. Brala to prostě jako další misi, kterou mi zadala. Jenže já to tak nebrala a pohádaly jsme se tam... Nakonec mi pohrozila, že pokud to nepřijmu, tak se můžu s povýšením na kapitána rozloučit... *ze začátku se ještě dokázala dívat do jeho očíčka, ale pak sklonila hlavu, jak celé to vyprávění pokračovalo* Dávala bych na tebe pozor i bez toho... *dodala a zavřela oči. Nejradši by se k němu pevně přitiskla a nepustila by ho od sebe, i kdyby chtěl sebevíc. Ale zůstávala k němu přitulená tak, že se mohl kdykoli sebrat a odejít, kdyby sám chtěl. V duchu se modlila, aby to neudělal. Aby s ní tady zůstal*

Shimiru: *Shimiru nadále přemýšlel, co by mohlo být tak hrozného, že se opravdu tak bála, Shimira nenapadla v tuhle chvíli jediná věc, ale když mu řekla, že ho miluje a viděl ty slzy tak ji ještě více k sobě přitiskl, ale nijak tvrdě naopak velice jemně, ale s hlazením přestal. A jakmile mu o všem řekla, Shimiru se jen lehce zamračil a jemně ji hlavu opět dal tak, aby se mu dívala do očí, kdy ji políbil o něco déle. Poté ji pohladil lehce po tváři a začal se smát.* Toho ses bála ? Myslíš si, že tohle by mě od tebe odloučilo ? *Zeptal se Shimiru, který se poté usmál.* Myslel jsem si upřímně, že to bylo dříve. *Řekl Shimiru, i když teď dlouho mozek Shimiru nepoužíval naplno, Akane by neměla zapomínat na to, že je to stále Shimiru a jeho přemýšlení.* Po první misi, když jsi vzala něco z toho nukenina jsem začal mít lehké podezření, a poté když jsem byl s Temari-sama u Raikage, řekla mi, že jsi tam byla, aby ses o nás dozvěděla něco víc. Bylo jen otázka času koho pošle, aby mě hlídal kvůli tomuhle. *Poklepal si na čelenku stále se usmíval.* Ty, Shin nebo dokonce i Temari. *Poté ji znovu políbil.* Udělala jsi dobře Akane. *Shimiru se necítil nijak zrazený nebo smutný. Jeho úsměv byl naopak upřímný a to Akane mohla bez problému poznat.* Takže moje holka je špionka. *Zasmál se.* Kapitánka špionka. Odhalení špiona si zaslouží trest. *Zasmál se kdy ji jemně, převalil na sebe a objímal.* Jste zatčená kapitánko. *Začal se Shimiru opět smát.*

*Akane se vážně upřímně bála, že by tohle její přiznání mohl znamenat konec jejich vztahu. Přeci jen to mohlo vyznít tak, že si s ním začala, protože se o něj Druhá zajímala a ona se chtěla své sensei zavděčit. A celý dnešek by nevyzněl vůbec tak, jak vyzněl. Prostě by jednala podle své mise a jak se k Shimirovi dostat jinak blízko než takhle. Až na to, že i kdyby si to snad Shimiru myslel, musel by ji přičíst k dobru, že prostě to bylo i její poprvé, což sám Shimiru musel poznat. Oplatila mu jeho delší polibek, jak nejlépe dovedla. Nechtěla o něj přijít. Když se pak začal smát, pořád byla nejistá, ale postupně se její tvář vyjasňovala a usmála se na něj zpátky* Občas mám pocit, že se s tebou bojím věcí, kterých bych se normálně nebála *pokrčila rameny a dívala se mu do očíčka. Byla prostě už jen šťastná. Když zmínil tu první misi, jen se pousmála* To, co jsem vzala z těla toho nukenina, byly Shinovy kosti. Nemá jen tvrdou kostru, ale má speciální techniky, o kterých tenkrát možná ani neměl pořádně tušení *odpověděla a trochu zčervenala* Byla jsem zvědavá, co Druhou na vás dvou tak zajímá. Nebyla jsem v Iwě, ale prý váš souboj stál za to *usmála se a zvedla ruku, aby ho pohladila po vlasech* Rozhodně Druhé neříkám o všem *jemně se zasmála a ještě víc se k němu přitulila* Ještě by ji došlo, že nejsem vůbec objektivní *usmívala se, když si ji převalil na sebe, tak se spolu s ním smála* A co bude mým trestem, odvážný lovče? *smála, ale sklonila se k němu, aby ho vášnivě políbila*

Shimiru: *Přišlo mu opravdu úsměvné, že se Akane bála zrovna tohohle. * Bojíš se věcí, kterých by ses normálně nebála? To musím být teda sakra nebezpečnej člověk. *Opět se začal smát. * Shinovy kosti ? Takže další kekkei genkai, předpokládám. Už chápu.. *Nadále se na Akane usmíval.* Náš souboj ? Jo dostal jsem tehdy od SHina pěkné rány. Vyhrál tam. *Opět se zasmál. * Neříkáš o všem? Jsi kapitánka možná by jsi měla. Myslím teda, že by to měla vědět. Mlčet o tom by tě mohlo stát místo. A věř mi, že vždycky se na to příjde. Objektivní nebo ne. Poslala tě na tu misi s rizikem ne ? *Zeptal se kdy přišlo to převalení a její větu.* Tohle je tvůj trest. *mrkl na ní a její vášnivý polibek, který SHimiru opětoval a převalil ji tak, aby byl na ní, samozřejmě na ní nijak neležel, ale začal ji opět vášnivě líbat, kdy rukou ji hladil o po bříšku a dokonce poté zamířil i jinám, kdy vycítil, že prostě udělá dobře Akane jak jen může, aniž by ona musela cokoliv.*

*když ji došlo, že nic z toho, čeho se bála, nehrozilo, tak se jen spokojeně tulila k Shimirovi* Samozřejmě, že jsi sakra nebezpečný člověk. Řekla bych tak na ranku S+, protože jsi mi ukradl srdce *tiše a šťastně se zasmála, zatímco ho hladila ve vlasech. Bála se třeba té chvíle, kdy se zase rozloučí. Bála se, že přijde zase nějaká taková mise, kdy na tom Shimiru bude špatně. Bála se ho pustit z dohledu* Vypadá to tak, že se tady nahromadili shinobi s kekkei genkai *pousmála se, samozřejmě věděla i o Katsumi, ale nikdy s ní nepřišla víc do styku. Nejspíš Druhou nezaujala natolik, aby chtěla po Akane, aby o ní zjistila víc* Škoda, že jsem to neviděla. Musel to být výjimečný souboj *usmála se na Shimira a vyslechla si jeho názor na její tajení informací. Tiše se zasmála* Ví dost na to, aby se nemusela ptát víc. A i když je to moje sensei, tak do mého osobního života ji nic není. Nebo ji snad mám říct, co jsme tady spolu dneska dělali? *trochu zčervenala, ale myslela to samozřejmě z legrace, což doplnila zasmáním, než si ji "zatkl". Když se na ní převalil a začal ji líbat, polibky mu samozřejmě oplácela a tak nějak čekala opakování jejich intimních chvilek. To, co ale přišlo, bylo ale mnohem lepší* Tohle ji mám taky říct, Shimi-kun? *provokativně se zeptala, když se od něj na chvíli odtáhla, aby mohla nadechnout. Z jejího dechu i pohledu bylo jasné, že si to velmi užívala. Trvalo jen chvilku, než se otevřeným prostorem rozlehl její výkřik, který nedokázala nijak tlumit. Dnešní den plný jejich společných "poprvé"*

Shimiru: Tohle bych nechal asi mezi námi. *Zasmál se Shimiru, kdy pokračoval dokud neuslyšel ten slastný výkřik. Shimiru však přestat nechtěl, doslova chtěl, aby se Akane cítila tak dobře jak to jen jde. Sice rukou přestal, ale přiblížil se k jejím ústům políbil ji a usmál se.* Ještě jsem neskončil....trest je trest špionko. *Zasmál se kdy se tentokrát se posunul obličejem o dost níže a všichni víme co nastalo. Přeci jen chtěl, aby si to Akane užila co nejvíce a hlavně chtěl, aby zapomněla na všechny ty starosti co má. Jak by jeden řekl, chtěl, aby se cítila jako v nebi. Všechen stud z něj zmizel i všechny zábrany, spíše ji tím tak trochu škádlil. To by dělal do té doby dokud by to Akane nevydržela a cítila se jako po extázi. Bylo mu jedno jak dlouho by to mohlo trvat. Kdyby to však nakonec přišlo tak by si ji překulil opět na sebe a jemně obejmul.* Myslím, že to byl zasloužený trest. *Zasmál se.*

*normálně by se tomu zasmála, ale Shimiru ji dostatečně zaměstnal myšlenky svými doteky, že rozhodně velmi brzy přestala vnímat cokoli jiného. A její slastný výkřik na sebe nenechal dlouho čekat. Byla naprosto spokojená už takhle, ale když Shimiru prohlásil, že ještě neskončil, tak se jen kousla do rtu* To až takový trest? *usmála se a překvapeně sledovala, kam směřuje. Pokud si předtím přišla poté naprosto spokojená, tak teď byla v naprostém ráji. Nepřemýšlela ani nad tím, že ji může někdo slyšet. Nedokázala být potichu, vychutnávala si to plnými doušky, než se ocitla ve stavu, kdy skoro nevěděla čí je. Samozřejmě v tom dobrém, v tu chvíli Shimiru přestal a ona sek němu jen přitulila. Položila si hlavu na jeho hrudník a jak tak ležela na něm, tak unavená usnula v jeho náruči. Spokojeně a klidně spala asi hodinku, než se nejspíš vydala Akane pro své oblečení a společně se vydali něco sníst, protože se blížil čas oběda*

----konec rpg---

Tvorba vlastního jutsu - Tōtarudifensu

Shimiru: *Ráno se Shimiru probudil s lepší náladou než co bylo za poslední dny, stále se sice dostával ze smrti Imuru, ale přítomnost Akane,Shina i Yuuki mu velice pomáhalo. Každopádně jelikož Shimiru nedávno vstoupil do armády, neprobudil se nikde jinde než na ubytovně stejně jako ostatní vojáci, kdy se šel osprchovat, vyčistit zuby a až poté se oblékl do vojenské uniformy, která byla krásně čistá. Dokonce i Shimirův vzhled se z lepšil od poslední dní, kdy vypadal jako bezdomovec, jeho vlasy byly opět hezky upravené a nesmrděl po alkoholu. Všichni vstávali v 6:00 a v 6:50 měli mít ranní rozcvičku. Jelikož Riku si musel něco zařídit pověřil tedy Shimira tím, aby vedl rozcvičku, přeci jen z nich byl nejvíce zkušený a většina nových členů byli na úrovni gennin až chunnin, vyjímečně i Jounin. Po dvaceti kolečkách kolem ubykace, kdy si všichni trochu oddechli se rozdělili do dvojic, Shimiru k sobě dostal chlapce, kterého tu pěkně dobil první den co tu byl, ale od té doby se z nich stali dobří přátelé. Měl jít o trenink taijutsu, proto Shimiru se postavil do svého postoje a čekal na útok, bohužel Shimiru na taijutsu byl stále vcelku marný a proto jeho protivník musel být trochu pomalejší a nešel tak naplno. V tu chvíli i Shimira napadlo. Co by mohl udělat pro to, aby si v taijutsu udělal výhodu, ovšem nic ho nenapadalo. Dokud mu jeho dobrý kamarád neporadil. Shimiru si stále opakoval to co mu řekl. Co kdyby měl na sobě brnění, které by ho ovšem ne jen chránilo, ale dokázalo by se naučit i na protiútok. Po celé rozvičce se Shimiru domluvil s tím chlapcem zda by mu s tím nepomohl a proto se odpoledne vypravili na cvičiště, kdy Shimiru  nakreslil klona na svitek, který se ihned objevil a doslova dělal stejné pohyby jako on.* Dobře zkus zaútočit * Řekl Shimiru, když se chlapec rychle rozběhl a kopl přímo do klona, kdy klona lehce probil a tak se dostal k Shimirovi, který dostal zásah do hrudníku, až z toho spadl na kolena. Chlapec se ihned omlouval, ale Shimiru se jen usmíval a chtěl pokračovat.  Proto zkusil vytvořit dva klony, kteří se postavili před něj a v tom se ten chlapec opět rozeběhl, ale výsledek byl naprosto stejný.* Chce to něco silnějšího, co vydrží větší sílu a zároveň kdybych na tebe zaútočil z boku kloni se k tobě tak rychle nedostanou. *Chlapec měl pravdu a to donutilo Shimira ihned přemýšlet jak to vylepšit.* Co kdyby to nebyl klon co mě chrání, ale doslova mé tělo ? *Začal Shimiru přemýšlet, kdy chlapec se na něj díval opravdu nechápavě.* Jak to myslíš ? *Shimiru vytáhl další svitek, na kterého nakreslil dalšího klona, který pouze stál na místě.* Představ si, že bych přidal více inkoustu a více chakry, klon by možná vydržel více, že ? Ovšem stále to nijak neřeší to, že je to příliš pomalé a nechrání mi to boky. *Překřiží ruce a nadále přemýšlí jak jinak by se to dalo udělat.* Co kdyby to nebyl klon, ale ty ? *Shimiru se ihned podíval na chlapce, kdy ho něco napadlo.* Doslova brnění, chápu. Brnění z oleje. *V tu danou chvíli na sebe nakreslil vlastní náhodný značku (značka) . * Na co ten obličej ? *Zeptal se chlapec a stále se nechápavě díval proč to Shimiru dělá.* Dělá to lepší vizual a zároveň můžu se od toho odrazit. *Ovšem jak použil poté chakru, inkoust se začal pohybovat velice pomalu, ale byl to dobrý začátek.*  Kopni mě *Chlapec nejdříve přemýšlel jestli je to dobrý nápad, ale nakonec se přeci jen rozhodl a rozeběhl se přímo proti Shimirovi, kdy ho kopl a Shimiru tak odletěl několik metrů něco však bylo jinak.* Dobrá rána, ale jako bych cítil menší bolest než předtím.  *Dodal, kdy se podíval na inkoust, který začal stékat.* Stále to nemá dostatek síly, ale možná by mohlo pomoci něco jiného. *Shimiru vytáhl zásobu s inkoustem a kunai. Kunaiem se poté řízl do prstu a kapky dal do inkoustu.* Není to obyčejný inkoust, ale Inkoust klanu taigajointo reaguje na chakru. Dá s říct, že ten inkoust žije. *Dodal, kdy na sebe namaloval opět znak a přidal chakru. V tu chvíli ho začal inkoust doslova obklopovat dokud se nedostal až ke krku, kde se zastavil. Přidal tedy více chakry, kdy začal pociťovat jak se mu na hlavě tvoří něco co připomínalo masku, ovšem maska, díky které viděl vcelku normálně, ale z venčí Shimiru vypadal jinak. Vzhled . Podíval se na ruce, kdy viděl jak jsou obmotané inkoustem.* Cítím se najednou takovej...těžší..  *Řekl Shimiru velice hlubokým hlasem, kdy dal pokyn k tomu, aby opět chlapec zaútočil, ve chvíli kdy ho však kopl se o něj doslova zastavil a spadl na zem.* Wooow to je skvělý ! *Zasmál se chlapec a začal sahat na Shimira. * Dobře je skvělé, že mě to bráni tímto, ale co kdyby jsem mohl použít takové brnění, které dokáže zároveň být i pro útok. *Zapřemýšlel opět Shimiru, kdy ho napadlo začít přesouvat chakru do jeho levé ruky a něco se začalo pomalu formovat, ale ihned to přestalo a inkoust z Shimira spadl. Jo nebylo to úplně nejlepší se takhle přemáhat první den, ale hlavně, že udělali takový pokrok. Druhý den se sem opět vydali a chtěli pokračovat ve vyvýjení této techniky. Shimiru udělal stejný proces co posledně takže se řízl do prstu a smíchal to s inkoustem, poté nakreslil znak na své rameno a přidal chakru, kdy se olej začal opět rozjíždět po jeho tělě dokud nebyl opět ve své formě. Tentokrát použil o něco více chakry do své pravé ruky, kdy přemýšlel co by se stalo, kdyby se pokusil pomocí chakry přeformovat inkoust na něco ostřejšího jako je například katana. Po nějaké chvíli se mu to skutečně povedlo a on to chtěl ihned vyzkoušet. Proto přešel k jednomu panákovi a sekl katanou přímo přes panáky, kterého rozsekl. Jeho kolega začal ihned jásat, ale Shimirovi to nestačilo a chtěl zkusit ještě poslední věc.* Zaútoč na mě. *Řekl Shimiru, který stál ve své formě na místě, když se však přiblížil chlapec na metr z Shimira vyjeli bodce, které dosahovali skoro k němu, jakmile se chlapec pokusil Shimira obejít jako by ho bodce sledovali a vždy byli na jeho straně, ovšem čeho si Shimiru všiml je to, že ve chvíli co se bodec objevil jako by inkoust ztratil na ruce nebo na noze. Chápal to tak, že vždy musel použít více inkoustu takže musel si nějaký půjčit z jiné části těla. Sice to byla slabina, ale zároveň obrovská výhoda. Nakonec tedy poděkoval svému kolegovi za pomoc a šli zpět do ubykací, kde si musel odpočinout, přeci jen ho to stálo dost chakry a vysilovalo ho to. Naštěstí to trenoval poté každý den, dokud to nevypiloval k dokonalosti, teda aspoň jeho dokonalosti. Díky tomu jak to trénoval každý den, už se necítil tak vyčerpaný a zároveň dokázal formovat i více zbraní než jenom tvar katany. Mezi jinými zbraněmi byli například i kladivo, sekera a malé kopí.*



-KONEC RPG-

Mise D

*Danga čekala jeho první mise. Ač šlo o tu nejjednodušší možnou obtížnost a celkově to byla spíše otročina. No i přes to se mladíček těšil. Vždyť bude konečně plnit mise jako dospělák a třeba se i uvede své mamce do podvědomí.

Ráno vstal brzy a vyndal ze svého stolního šuplíčku zadání s misí. Šlo o čistění místního jezírka a jeho okolí. Oblékl se do svého potrhaného oblečení a zamířil do kuchyně, kde posnídal čokoládové sušenky s čajem. Nasledně vyrazil s černým pytlem na odpadky, který ukradl sousedům ze strašáka na malém políčku. Přeci jen tohle byla mise a ta má přednost před nějakou zeleninou, tudíž neudělal nic špatného. Tak si to tedy alespoň myslel. Po pár minutách chůze dorazil až k místu. Koukal s otevřenou pusou a nevěřil, kolik bordelu tu mohl někdo udělat.* To určitě Doku. Beztak tu měli nějakou párty a o nějaký úklid se nestarali. A co hůř! Nepozvali mě!  * zabručel si naštvaně pod vousy.* Pokud na to sahali Doku, tak to brát do ruky rozhodně nebudu. Ještě něco chytim a začnou mi z pusy lést ty černy chapadla, * uvědomil si jaké virové nebezpečí na něho může v některé z plechovek čekat. Znásilnil proto jeden blízký kerík, kterému ukroutil končetinu v podobě špičaté větve. Ten se si bránil a popíchal ho nazpět, ovšem mladíček se nevzdal a s pár ostny v zadnici zvítězil. Konečně se mohl dát do práce. V jedné ruce držejíce pytel, v druhé větvu, začal napichovat veškeré obaly a strkat je do černého plastového vězení. Trvalo to dlouho a bylo to opravdu otravné, ale konečně to měl... Tedy to si aspoň myslel, dokud nespatřil lesknoucí se obal v koruně stromu.* Tak to ne! * rozdurdil se a začal šplhat pomocí chakry v chodidlech po stromě až k cíli. Jelikož byl genuální, tak se tam za malou chvíli dostal. Sáhl po kousku a chystal se ho strčit také do pytle. V tu samou chvíli ho ovšem uchopila u zrzavá packa.* Veverka! * uvědomil si, když se jeho pohled střetl s náruživým hlodavcem. Strhl se neúprosný souboj ze kterého si odnesly krvavé šrámy obě strany. Jen co dostal mladíček kousanec, tak vrátil stejnou mincí, aby se nenechal zahanbit a kousl drevokocůra také. I díky tomu vyšel ze souboje jako hrdý vítěz a majitel malého odpadku. Když ho hodil do pytle, tak mohl konečně s klidným svědomím odejít a vzkázat světu, že splnil svojí první misi v životě. Onen tmavý pytel pak vyměnil za drobný obnos Ryo, za který si bude moct koupit zbytečné věci pro ještě zbytečnější účely.*

-Konec RPG-

*Poslední dny Sui trávila v Kumogakure a tak se rozhodla využít všechno co tahle vesnice nabízí včetně jednoho krásného jezera. To bylo místo kam v současné době vedly její kroky. Seděla na břehu jezera s jen si užívala pohled na onu jezerní hladinu.* "Taková krása. Tohle v Sunagakure nikdy neuvidím." *Posteskla si lehce. Viděla i pár dětí, páru a dospělích jak ve vodě skotačí a koupou se až sama měla chuť si sundat oblečení a prostě tam skočit za nimi. Tentokrát se však rozhodla pro trochu jíný styl oblečení než na ní byl vždy vidět. Trochu víc odhalující a tak bylo vidět že Sui si drží velice pěknou fyzičku ale i stále je velice krásnou dívkou. Její vlasy byly volne rozpuštěné a díky své bílé barvě krásně odráželi i sluneční světlo takže to pomalu vypadalo že Sui září. Čelenka Sunagakure jí vysela u pasu jen volně zavěšená.* "Co by za tohle dala Yumi kdyby se sem mohla podívat. Co teď asi dělá. Beztak je zase zavřená v pokoji a schovává se před otcem." *Sui se postavila, sundala si aspoň boty a po kotníky si vlezla do vody. Byla příjemná i když lehce studená.* "Nádherný pocit."

*Blížily se Chuuninské zkoušky a velká část vesnice byla v pozoru. Ať už šlo o senseie, připravující zkoušky a vezpečný průběh, tak i účastníci, jenž se pečlivě připravovali na osudový týden. Dokonce i plno obyčejných obyvatel, bylo v napětí a šetřily hlasivky pro své favority. To se však netýkalo Danga, který hrál s kamarády u jezera baseball.* Odpaluju a letííí! * zakřičel pálkař a vší silou odmrštil míček do míst, kde byl snědý mladíček. S nastavenou rukou a otevřenou pusou pronásledoval letící projektil. Koukajíce do nebe  jen periferně viděl vodu, do které se řítil. Už už měl kulatou věc nadosah. Skočil rybičku, aby na ní dosáhl a nikdo ze spoluhráčů nepochyboval o tom, že mají bod. To by ale nesměl balónek dopadnout na hranu rukavice, ze které se odrazil jedné silnější paní  v jednodilných plavkách přimo do výstřihu. Zatímco sebou Itami plácnul do vody obličejem napřed přesně před mladičkou kunoichi s lehce vyhrnutými nohavicemi, tak se v centru hracího pole strhla mela o to, kdo vlastně získal bod. Jedna strana říkala, že míček nedopadl na zem, což se druhé samozřejmě ani trochu nelíbilo a tak musela vřavu přerušit až ona paní. Ta přehlédla Danga na dně pod vodou a vylítla usměrnit holomky mizející do všech stran.* Huh, * nadechl se Dango zhluboka, když mu hlava vyjela zpět nad hladinu.* No zdravíčko slečno. Copak tu děláte? * zamrkal, když spatřil pohlednou dívenku a zaujal pózu, při které by působil co nejméně neohrabaně. No ptát se na otázku co dělá, když je ve vodě asi nebylo úplně šťastné. Zároveň se mu hodilo navázat konverzaci, aby se vyhl té paní s agresivně narudlým obličejem.* Vy jste z toho... No... té pouště... * začal horlivě a rozhodně neslušně ukazovat na čelenku, kterou měla divenka na sobě.*

*Sui si v klidu užívala chladivou vodu a relaxaci když si všimla chlapců jak si tam hrají.* "Zajímavá kratochvíle. Ale tohle není nic pro mě." *Opět zavřela oči a v klidu relaxovala. Tedy chtěla by kdyby jí do obličeje nepřistála menší sprška vody. Když otevřela oči byl před ní klučina a Sui její tvář lehce zrudla vztekem. Když jedním okem pak zabrouzdala zpět na chumel těch co si hrály tak viděla že se do toho vložil dospělý a ten chlapec před ní se snaží navázat konverzaci s ní aby nemusel zpět do té rozepře.* Ukrýváš se tady aby jsi utekl tomu průseru co jste udělali co? *Poukázala na skutečnost Sui. Na otázku co tam dělá si jen povzdechla. Když pak ukázal i na její čelenku tak jí to dalo prostor více objasnit její přítomnost.* Inu jsem tu na chuuninských zkouškách a ano jsem ze Suanagakure. Do teď jsem si užívala krásné podnebí a klid vaší vesnice než jsi se přiřítil ty. *Vrhla na něj trochu přísný pohled.* Co jste té paní prosímtě provedly že po vás tak jde.

*Nooo, *zaculil se trochu provinile s sklopil hlavu do země.* Ale nejen to! Rád bych tě poznal. Není tu moc sympatických holek, * začal dělat v zemi botou rozpačitě důlek, zatímco se postavil na nohy a sem tam po očku sledoval, jak ta pani právě trefila jeho kamaráda žabkou přimo do afra.* Ono tu je krásně a tohle byl omyl. Mrzí mě to, * začal mávat rukama a omlouvat se.* Nic... tak hrozného. Vlastně ona má náš míček. My už ho teď teda nechceme, *  odpověděl jí a při pomyšlení, že by měl ten míček rukou vyndat mu naskočila husina.* Ajoooo ony jsou chuuninské zkoušky. Já tam jdu také, * zazubil se a začal si ždímat tričko. Kdyby mu to nepřipomněla, tak na to že je účastníkem snad i zapomněl.* Tak to tě moc rád poznávám. Je super, že tam budu někoho znát. I když tu bydlím, tak na zkouškách jsou převážně starší kluci s jinými zájmy, * rozpovídal se a lehce i vypustit napětí z té řádící paní.* A jaké máš pocity ze zkoušek? Už jsi někdy na chuuninských byla? A jsi z toho nervózní? * zahalil jí otázkami, aby nenastalo trapné ticho.* Mimochodem. Jmenuji se Dango, * namířil si palcem na hruď a vycenil zoubky.*

*Sui se musela i lehce zasmát na poznámku že ji chce poznat protože je to sympatická holka.* Jednu věc si ujasněme chlapče. Jsem trochu mimo tvou ligu a věk. *A šťouchla ho ukázováčkem do čela. Když před ní začal zmatkovat tak se jen usmívala. Bylo jasné že se snaží obhájit chybu ale bylo docela směšné jakým stylem to dělal.* Co se už dá dělat. Ty jsi utekl sem a nechal jsi své kamarády aby to schytali i za tebe. Ti ti určitě potom osobně poděkují. *Co jí ale překvapilo bylo to že on jde na zkoušky také. Teď se cítila spíš ona jako zklamání když tak mladý kluk jako je on jde na zkoušky a jí to trvalo tak dlouho.* Jdeš taky na zkoušky? Tak to je i možné že se tam potkáme. *Sui si vzpomněla jak jí Misaki kdysi říkala co se na zkouškách děje a jak tomu tehdy nevěřila ale s geninskýma zkouškama se trefila takže jí věřila i v tomto.* Ještě jsem na chuuninských zkouškách nebyla ale geninské zkoušky v Sunagakure jsou na to dost dobrá příprava. *Poslouchala vše co jí říkal a rozhodla se ho lehce poškádlit.* Starčí kluci s jinými zájmy říkáš? Hm. Možná taky své zájmy trochu přehodnotím. *Kousla si přitom do nehtu a nasadila zatoužený pohled i když to byla pro ni jen hra tak si to stejně užívala.* Těší mě Dango. Mé jméno je Sui, ráda tě poznávám. *Sui udělala jen lehké pukrle. Nebyla takhle dětinská už dlouho jelikož její otec jí k tomu nikdy nedal pořádně prostor.*

* Dango dostal do jasnou a přímou odpověď do čela u které se lehce zakymácel. Ohledně jiné ligy si nedělal těžkou hlavu. Celkově neměl z ničeho nějak těžkou hlavinku a když už, tak se mu to z ní brzy vykouřilo.*My si takové radosti dopřáváme navzájem furt, * ztekla mu po čele pomyslná kapička potu. Na prstech rukou by nedokázal spočítat, kolikrát byl on na té straně, kdy musel zdrhat před nahněvanými místními obyvateli.* Bylo by to fajn. Určitě bych ti držel palce. A když by jsme bojovali spolu, tak bych tě samozřejmě šetřil. Jako správný gentlu... gentulaman, * mrkl na ní šibalsky a šel si dřepnout na břeh, aby tam mohl odkapat.* Jou jou! Nikdy není čas na to, přehodnotit zájmy, * radostně se usmál a ukazováčkama namířil přímo na ní, protože mu přišlo, že se i dívenka konečně trochu uvolnila po tom, co na něho byla zprvu malicko nakrklá.* Sui je super jméno, * vysypal si ze sandály písek a chvilku na ní ještě klepal, aby setřásl i ty nejurputnější zrníčka.* A co by jsi chtěla dělat jako první věc po přehodnocení zájmů? * zvedl mezitím vyzívavě pohled, otevřený všemu možnému. *

*Sui už nějaký odpočinek ve vodě vzdala. Vylezla ven a opět si nazula boty.* Takže jsi průserář už dost dlouho podle tvých slov. *Došla k němu na břeh a posadila se vedle. Aspoň na sebe nebudou muset nějak hulákat. Jakmile však řekl že by ji šetřil když by spolu bojovali tak se Sui naštvala. Mezi klouby její ruky jí vylezly 2 kosti které se zastavily tak 5 cm od Dangovi tváře.* Jestli budeme bojovat spolu, tak do toho jdi naplno. Možná jsem holka ale jsem schopná zabít i chlapa. Je to jasný? *Inu Dango dosti rozdráždil tu zlou Sui která většinou zůstávala vevnitř ale to je to co z ní udělala výchova jejího otce. Hned zase kosti zatáhla zpět do těla. Najednou se zase uklidnila a pokračovala hodná Sui. Pro některé by to mohlo být nepochopitelné až děsivé ale Sui byla prostě taková.* Záleží na tom kdo by byl obětí měho zájmu. Zatím jsem se ještě s místním osazenstvem nijak neseznámila a tak mě ani žádný kluk nezaujal. Ale jsou věci které si my dívky necháváme pro sebe. *Pronesla jen v klidu a s úsměvem. Kdo by řekl ež v takové tvářičce se může schovávat někdo kdo by byl schopný bez důvodu někomu rozbít hubu.* Když tu bydlíš, je tu někde nějaká tréninková oblast? Myslím že většinu svého pobytu budu stejně trávit tam.

*Vykulil oči, když se mu před obličejem objevily... kosti? No nemohlo to být nic jiného.* To je divný. Přisahal bych, že ti z ruky koukaj kosti, * vykulil oči. Než stihl být vyděšený, tak si asi trochu učůrnul do trenek. Jelikož byl ale celý mokrý z vody, tak si tím nemohl být ani on sám jistý. Hlavičkou se lehce vzdálil a ukazováčkem na jednu z kostí chvilkově sáhnul.* Vy jste z té pouště všichni zajímavý. Minule tu byla nějaká holka, co měla vrány z ledu, * zamumlal si pro sebe, lehl si na záda a ruce si dal pod hlavu, aby se mohl pohodlně dívat do nebe.* To bude těma kaktusama, co tam jíte, * dodal a snažil se marně rozpomenout, jak se tamta slečna jmenovala.* Jaký kluk by tě zaujal? * zeptal se s vidinou, že vyšperkuje své charismatické dovenosti.* Samozřejmě tu máme tréninkovou oblast. Jen já tam moc nechodím. S kamarády jsme občas trénovali, ale je to moc nebavilo a tak raději hrajeme sporty nebo posedáváme venku, * vysvětloval a duhovky se mu pomalu posouvaly po bělmu, stejně jako skupinka vlaštovek proplouvala oblohou.* Pak tě tam vezmu. Pokud budeš mít zájem.*

*Než Sui své kosti opět zatáhla tak si prohlédla i jeho vyděšený výraz.* Ano z ruky vy lezly kosti. Bez to jako schopnost. *Co jí ale dostávalo dál bylo to že Dango asi moc nevěděl jak si dávat pozor na pusu. Sice Sunagakure nenávodila kvůli počasí ale lidé tam byly dobří. I tak ji lehce zaujala poznámka o ledových vranách ale stejně by s tím teď nic moc nenadělala.* Jíme normální věci jako všichni ostatní. To že žiju v poušti neznamená že jsem jiná než ostatní. *Lehce jí koutky klesly. Pořád prostě musela myslet na Yumi která Sunagakure nenáviděla ještě víc než ona a nejspíš nenáviděla díky jejich otci i lidi tam. Jakmile se však dostalo na otázky ohledně ideálního partnera tak se jen zasmála.* To by ti žádná holka neřekla. To si každý musí zjistit sám a ten typ který tu holku zaujme tak to zjistí velice brzy. *Po vzoru Danga se taky položila a sledovala nebe které bylo i místy zakryto mrakama. To bylo něco co u ní doma bylo dosti vzácné.* Neměl by jsi jako budoucí shinobi spíše trénovat? Svět venku není tak vstřícny jako za branami vesnice. Pokud nebudeš dostatečně silný nemusíš tam venku přežít. Budu ráda když mě tam pak zavedeš. Potřebuju si zase trochu potrénovat svou sílu abych byla připravená na zkoušky.

*Ani škorpióna si občas nedáš? * přemýslel o tom, jak se k nim dostane normální jídlo. V myšlenkách se mu vytvořil vtipný zástup velbloudů s povozy, na kterých jsou potraviny ze všech koutů světa.* Však já tě ani jako jinou neberu. Když ti nečouhají z ruky kosti, tak vypadáš dostatečně normálně... a hezky,  * na konci maličko z tišil, ovšem když zíral na oblohu, tak si nepřišel tak trapně.* Chápu chápu, * zazubil se a až teprve teď se koukl na chvilku vedle sebe.* Pak by to bylo moc jednoduché, * v jeho věku chápal vztah mezi mužem a ženou spíš jen jako neustálé pusinkování a i když kamarádi na ulici používaly plno různých a někdy i dost úchylných narážek, malokdy to pochopil správně.* Možna i měl. Jenže přemýšlel jsem nad tím, * vyjímečně použil hlavu,* a přišlo mi abs... absud... abusurdní, trénovat proto, aby mohl žít a ten život pak trávil trénováním. Neříkám, že mě občas nebaví trénovat, ale není to něco, u čeho si příjdu že žiju, * oddechl si zhluboka a nasál čerstvý vzduch nasáklý vlhkostí.* Ty máš asi trénink hodně ráda, když o tomvtam moc mluvíš. To tě nebaví i jiné věci? * pokračoval, zatímco slyšel, jak se jezero pomalu vylidňuje.*

Věř tomu nebo ne ale takovou lahůdku jako je škorpión si velice ráda odpustím. *Dangovi představi o životě v Sunagakure byly dosti přehnané ale co mohla od dítěte čekat.* Každá schopnost navíc co ovládáš je něco co ti pomůže stát se silnějším a přežít. Ve výsledku jsme všichni stejní jen se trochu lišíme vzhledvě. *Samozřejmě zaslechla i poznámku mířenou na to že je hezká ale tu tak nějak odignorovala. Dango na ni tak či tak byl moc mladý a ještě stále dítě.* Přesně tak. Kdyby jsme klukům dávaly furt jen indície, kde by pak byla ta zábava? Ber to tak že každá holka je princezna a o princeznu se musíš snažit a bojovat o ni. *Dostali se k tématu velmi blízkému Sui a to byl trénink ale i ze strany Danga.* Inu trénink mám ráda jelikož jsem díky němu silnější. Když žiješ každý den pod horkým sluncem nikde nevidíš nic jiného než písek tak se chceš dostat pryč. Nejjednodušší cesta pro mě je stát se shinobim a cestovat. Takhle se budu moci všude podívat a i tak pracovat pro svou vesnici kde jsou lidé které mám ráda. *Přemýšlela jaké další věci má ráda.* Abych pravdu řekla nikdy jsem o tom co mám ráda moc nepřemýšlela. Od mala jsem byla vedena k tomu být silnější a silnější. Otec je dost přísný. Ale poslední dobou se u mě objevila vášeň pro lékařství. Byla jsem na misi v nemocnici a velice mě to zaujalo.

*Na každém rohu číhá boj koukám, * ponyslel si nahlas s úsměvem. Vyrůstání na ulici mezi gangy mu bohatě stačilo. Téměř každodení přetahování se s vyvrhely klanu Doku v pouličních bitkách. Ve svém nízkém věku si to nebezpečí snad nemohl ani plně uvědomit.* Já tu vyloženě někoho blížkého nemám. Tedy mám tu rodinu, ale nemyslím si, že by mě měli rádi. Netrávíme spolu téměř žádný čas, * postěžoval si na svojí situaci a vlastně ho myšlenka odchodu z vesnice docela zaujala. Jen v trochu jiné formě, než to dívenka dost pravděpodobně myslela.* Je důležité si najít nějaký koníček. Něco co člověka odtrhne od toho světa a depresí. To jsi nezkoušela ani baseball? V poušti to musí být super. Všude tolik místa, * představovak si to trochu jako hurvínek válku. Těch 5let rozdílu bylo opravdu znát v uvedomění si určitých věcí.* Co kdyby jsi dnešek věnovala něčemu jinému než je jen trénink? Mohu tě pozvat na jídlo. Nebo můžeme zajít na ryby do jednoho rybníku v místním lese. Moc lidí o tom místě ani nevi, * koukl na ní a začal šeptat, aby ho náhodou někdo nadší neslyšel.*

Nikdy nevíš kdo ti jde po krku a který nádech bude tvůj poslední. *Vrátili se jí vzpomínky na geninské zkoušky kdy vzala život někomu koho skoro ani pořádně neznala. Bylo to něco díky čemu v sobě probudila i trochu šílenější stránku která dokázala v boji lehce převládnout.* Baseball? Nikdy jsem ho nehrála. Ono sice v poušti je spousta místa ale všude je písek. Zkus si v něm běhat a uvidíš jak je to těžké. *Skutečně šlo vidět že Dango o světě venku nemá skoro vůbec ponětí a kouká se na svět stále dětskýma očima. Bylo zvláštní si myslet že by dělal i něco jiného než trénovala. Nikdy nebyla takový ten typ dívky který se věnoval volnočasovým aktivitám. Proto většina kluků si dávala radši velký pozor aby Sui neskřížili cestu jelikož to většinou končilo zlomeninou.* Inu proč ne. Mohla bych podniknout něco jiného když už jsem v jiném prostředí. Budu ti věřit a nechám to na tobě. Vyber co budeme dělat. *Řekal sladce a zároveň se pěkně usmála. Tenhle úsměv jí zařídil nejednu slevu v obchodech a restauracích.*

* Dobře dobře. Naštěstí máš toho nejlepšího průvodce v Kumogakure, kterého jsi mohla potkat, * zazubí se nadšeně a obratně vyskočí na nohy. Pak jí podá ruku, aby jí gentlemansky pomohl zvednou se.* Tak pojď. Ukážu ti, kde to místo je, * řekl a začal si to kráčet k tajemnému rybníku uprostřed lesa. Byl poměrně velký a neudržovaný. V jednom mělčím rohu bylo narostlé téměř třímetrové rákosí a zelená voda zakrývající dno oznamovala, že he zde koupání na vlastní nebezpečí. Kvůli tomu tu ale nebyli. Mladičký genin po chvilce hledání nalezl dostatečně silný a pevný klacek, pod kamenem vyndal shovaný klubko vlasce s háčky, to zplácal dohromady a vyrobil obstojný prut.* Tady, * podal ho dívence a začal se hrabat v hlíně, aby v zápětí vytáhl ve špinavých rukou žížalu. Tu na háček pak napíchl.* Teď se do toho dáme. Mám tu svůj flek, * zazubil se na dívenku lehce lišácky a sel si dřepnout  na takovou skalku. Nebyla moc vysoká, ovšem bylo tu nejhlubší mistečko v celém rybníčku.* Prý tu je jedna obří ryba, které přezdívají: Velká Mama. Nikdo jí nikdy neulovil, ale je fakt hodně hustá a velká, * nahodil a spokojeně držel prut doufajíc, ze si k němu dívenka sedne.* Třeba se ti to rybaření bude někdy hodit.*

Tomu uvěřím až mě tam dovedeš a vrátíme se i v pořádku zpět. *Trochu ho popichovala. Přece jen se chtěla taky trochu uvolnit předtím co je bude čekat. Ruku odmítla protože současně s ním už byla na nohách taky. Sui měla dost dobrou fyzičku a to hlavně díky tvrdému tréninku.* Tak veď. *Následovala ho. Rybník byl docela velký na poměry Sui jelikož ale moc takových vodních nádrží v životě neviděla tak nebylo moc s čím porovnávat ale samotná barva vody indikovala to že se nebude jednat o nejčistší místo ale to jí nevadilo. Když dostala do ruky prut tak si ho jen chvíli prohlížela. U nich byl rybolov něco o čem všichni max tak slišeli ale i tak v knihách se něco málo dočetla. Po jeho vzoru si také našla žířalu kterou následně použila jako návnadu. Sedla si vedle něj a nahodila. Moc nevěděla co má dělat ale to bylo jedno, spíš si užívala ten klid.* Nějaká vzácná ryba? Jak můžeš vědět že je velká a hustá když ji nikdy nikdo neulovil. To mi trochu nedává smysl Dango. *Stále ho popichovala ale co taky jiného když tu měli klid a snažila se taky uvolnit.* Nikdy v životě jsem nerybařila stejně jako většina mojí vesnice. Ono když nemáš níkde v okolí rybníky a max tam najdeš nějakou oázu se moc rybařit nedá.

*Protože jí viděli a když jí měli na háčku, tak jí nikdo nedokázal porazit v souboji, * odvětil naprosto vážně a maximalně soustředěně hypnotizoval vodu, na které se sem tam objevila vlnka značící přitomnost hladových ryb.* Neboj. Nejen, že jsem nejlepší průvodce, ale také jsem i nejlepší rybář, * mávnul před sebou rukou, aby nepřipustil jakékoliv pochybnosti, ač nikdy nic pořádného nechytil. Po chvilce sezení ucítil na špičce prutu tah.* Žeby, * opět nabyl pozornosti a chvilku vyčkával.* Teď je třeba počkat na správný moment a pak, * vysvětloval, když v tom škubl. Úspěsně!* Musíš jí zaseknout a pak přichází ten souboj, * dodal a začal se přetahovat se svojí kořistí. Za pár sekund už ani nepřicházel žadný odpor a tak jí vytáhl nad hladinu.* No a tohle... je rybaření... * maličko mu povadl hlas, když uviděl rybu o velikosti půlky dlaně. * Nepovede se to vždy. Ovšem teď mám lepší návdanu, abych chytil tu nejlepší rybu, * zvedl vzpřimeně ukazováček a opět tam mrknul háček i s malou rybkou na konci. Všiml si však, jak se objevují u hácku dívenky maličké bublinky. Zatím avšak nic neříkal.*

Takže takhle. Zajímavá historka to musím uznat. *Zasmála se trochu nevěřícně ale co když už je tady tak se aspoň něčemu přiučí. Poslouchala jak jí to celé Dango vysvětloval a tak nějak to chápala. Čekala a soustředial se na každý pohyb svého prutu. Když ucítila že za něj něco táhle tak plnou silou škubla. Nijak nezápasila a prostě rybu vytáhla ven jedním tahem. Možná se do toho trochu moc opřela ale měla svůj úlovek. Dívala se na tu Dangovu a sama nechápala jak mohla ulovit něco co má skoro 30 cm na délku.* Je to dobrý úlovek nebo spíš takový průměrný? *Sui se radši chtěla ujistit jelikož sama neměla moc představu co se považuje za dobrý úlovek. Byla to zajímavá činost ale nebylo to nic pro ni. Zvedla se a seskočila ze skalky.* Je to zajímavé Dango ale asi to enbude můj šálek kávy. *Sui místo toho vyjely na obou rukách mezi klouby kosti a ta si přistoupila k blízkému stromu na kterém se začali objevovat skutečně pravidelné zářezy. Šlo vidět žě krom hrubé síly Sui ovládá i techniku. Trvalo to chvilku a na stromě byla vyřezará podobizna kočky jak loví rybu.* Toto je spíše můj styl "rybaření".

*Hmm neni to špatné, * řekl zamyšleně a i když to nebylo nic velkého, tak na první pokus to opravdu šlo. Co Danga překvapilo snad nejvíc byla dívenky síla. Tu ale nijak nekomentoval. Pak už jen sledoval, jak svými kostmi likviduje strom a cosi na něm vytváří. Zvědavost mu však nedovolila se od toho odtrhnout, protože chtěl zjistit, co z toho vzejde. Nakonec se tam vyloupla povedená kočička s rybou.* Wow, husťácký. Jsi fakt dobrá! A máš divný kosti. Ty moje by strom asi neuřizly. A vlastně mi asi ani nevyjjely z ruky, * pochválil výtvor a pak zkoušel zatínat jednu ruku, aby mu z ní také vylezly kosti. Neúspěšně. No zkoušel by to dál, když v tom ucítil na prutu nějakou sílu.* ,,Když už jí tu mám," * pomyslel si a škubl. Chtěl jí vytahnout co nejdříve, aby společnicu moc neotravoval, když jí to nebaví. K jeho překvapení s rybou skoro nepohnul. Naopak ona začala tahat jeho a to i když se postavil a zapřel.* Asi mám problém. Potřebuju pomoct! * koukl za sebe na kunoichi, zatímco mu paty pomalu klouzaly po kamení k okraji. Bylo jasné, že sám nemá šanci, ovšem odmítal svůj úlovek nechat jít.* To musí být... Velká mama!!! * řekl dramaticky, když ve vodě šplouchnula velká ploutev.*