Jezero

*Když číšník konečně odejde, Dante se opře o židli, aby se trochu uvolnil. Byl celkem nerad, když byl pod tlakem, avšak věděl, že tyto návštěvy nemohli být časté, už jen kvůli tomu, že by si toho mohlo okolí všimnout. Když Misaki poví, že je to v pohodě, Dante poví:* To jsem moc rád. Upřímně jsem rád, že si takto mohu s někým připít. *Když se Misaki odmlčí, Dante si opře ruku o stůl a hlavu právě na ruce položí. Když se jej otáže, jak to tu vůbec našel, na chvíli se zamyslí. Už si na to skoro vůbec nevzpomínal, avšak nakonec ze sebe dostane:* Víš, jednou po práci v nemocnici jsem byl strašně v háji. Strýc zemřel při naší směně a jeden z lékařů nám dal tajně trochu vína. Mělo velmi specifickou láhev, tak jsme si udělali takovou menší práci a nakonec jsme to tu našli. Jen pořád nechápeme, proč by se tu mělo chodit dělat i něco jiného, než pít.

*Když Misaki poví, ať to nepřehání, Dante se trošičku napije. Jde na něm vidět, že jeho tolerance je velmi nízká a proto se začne podepírat ještě více.* Neboj, Misaki, já bych to nikdy nepřehnal. *Hlava se začínala trošku motat a oni si začnou všímat, že Misaki to asi trochu přehnala, poví ji:* Ale Misaki, neboj se. Jakmile to dopiješ, ihned ty stopy zahladím. Nebylo by vhodné, aby jsi musela platit za novou číši. *Na jeho hlase je již znát, že už moc dalšího alkoholu nezvládne. Když poví, že jí je to líto, Dante jen řekne:* No, je to na nic, ale co, smrti se nevyhne nikdo. *Poté si ještě trochu na to upijí, protože ví, že se víno má pít pomaleji. Ta chuť byla zvláštní, ale začalo jim to i celkem chutnat. Reisu už byl mimo, protože měl kupodivu menší toleranci, než měl Dante. Když Misaki poví svá další slova, Dante se jí snaží dívat do očí, avšak jeho vize se začíná točit a různě kroutit, avšak i přesto ze sebe vydá:* Myslíš, že se to dozvím po.. *Poté mu však i v jeho podnapilém stavu dojde, že by bylo nevhodné to říkat nahlas, tak se nahne přes stůl a pošeptá Misaki:* Myslíš, že to budeme vědět po Chunninských zkouškách? *Z toho zvednutí se Dantemu neudělalo nejlépe a on málem spadl na stůl, naštěstí se však od stolu rukami vyprostil zpět na židli.*

*Když Misaki poví, že toho už měli dost, Dante se jen usměje. Nemyslel si, že by už byl na hranicích svých možností.* Ale prosím tě, Misaki, proč přestávat v tom nejlepším, no ne? A vůbec, doma nikdo není, takže mě za to nikdo nebude kárat. A neboj se, vždy jsem se domů nějak dostal a musím říci, že to bylo dobrodružství. *Náhle Misaki poví, že si budou muset počkat a protáhne se, avšak Danteho mysl je nyní plná alkoholových myšlenek a řekne to, co jej první napadne:* Ale co když nechci čekat? Co když chci už věci poznávat teď? Víš, jaká je to nuda pracovat buď v nemocnici, nebo třeba v restauraci? Ano, ta nemocnice je super, ale i tak, proč čekat? *Dále jej již nic moc nenapadlo a rozhodl se zvednout. Jeho líčka se začala červenat, přeci jen byl pod vlivem, došel k Misaki a nabídl jí ruku.* "Tohle se má dělat, ne? Snad jo, snad to není jen další výmysl." Můžeme tedy jít, Misaki, pokud již nemáš chuť na něco dalšího. *Usměje se a počká, než dopije své víno. Ihned poté vytáhne trochu obvazů a vystřelí na něj jiskřičku (Katon: Houkashusha​), který obvaz zapálí. Ihned poté jej chytne rukou, aby oheň zadusil. Kupodivu ani necítil bolest, ale nejspíše to bylo tím, že ten oheň nebyl tak silný, avšak na ledový povlak to stačilo.*

*Když se jej zeptá na to, zda není lepší počkat, Dante jí jen zašeptá:* Věř mi, není na co čekat. Stejně se vyššího věku než 18 let nedožiji, tak proč zdržovat? *Poté se tedy opět podívá na její skleničku a všímá si, že led úspěšně roztál.* "Uf, alespoň jeden problém máme z krku, co Reisu?" "..." "Jo promiň, já zapomenul, že ty toho vydržíš ještě méně než já. No, alespoň v něčem jsem lepší než ty." *Když Misaki přitaká na to, že už mohou vyrazit, Dante jí chytne za ruku a vyvede jí ven.* Tak si to užij, Minori. Snad se ti dnes poštěstí. *rýpne si jejich hostitel, avšak Dante se spíše soustředí na to, aby se při cestě ven nezabil. Když vyjdou ven, Dante se otáže:* Ty zase bydlíš v tom hotelu? Klidně Tě mohu doprovodit, pokud by jsi chtěla.

*Když Misaki poví, že by je nejraději odvedla ona, Dante jí na to řekne:* Hele, Misaki, nemusíš mít o nás strach. Víš, Taijutsu mi jde trochu lépe, když jsem v tomto stavu. A orientační smysl? Brány svého klanu poznám, dokonce poznám i náš dům. Spíše mi jde o to, abych tebe doprovodil do hotelu. Takhle v noci tu mohou být nekalé živly a já chci být nápomocný, dobře? *Poté si jeho opilecká mysl uvědomí, jakým směrem je asi ten hotel. Bez váhání se vydal tím směrem, avšak vždy šel tři kroky dopředu, přičemž se kymácel doprava a doleva, následně úkrok zpět, aby vyrovnal rovnováhu. Cestou ještě Misaki pověděl:* Upřímně, Misaki, nevím, co budu dělat po chunninských. Musím doufat, že jimi projdu, ale pokud budu moc odejít, určitě se za tebou do Sunagakure no Sato podívám.

*Když Misaki poví, že v Sunagakure není nic zajímavého, Dante udělá takovou opileckou piruetu, aby viděl na Misaki, a řekne:* Hele, v Sunagakure není nic moc zajímavého, když tam nejsi ty. Jsi asi nejvíce zajímavá osoba, *a ukáže palec nahoru. Poté se znovu piruetou otočí a vede cestu po hlavní ulici. Hotel už nebyl tak daleko a Dante si pomyslel:* "Proč se tu musí vše tak rychle točit? Jakoby nestačilo, že Reisu už odpadl. A jak to, že Misaki chodí tak bez problémů? Nejspíš už je zvyklá na to, že se vše kolem ní točí rychle, když musí chodit na nebezpečné mise." *Když dojdou k hotelu, Dante se již pořádně nedokáže pořádně soustředit a proměna se zruší. Jeho líce jsou červené a jeho zornice jsou široké, jakoby dělal psí oči. Otočí se ke vchodu hotelu a následně na Misaki,* Misaki, tak jsme tady. Vidíš, zvládli jsme to společně, no ne? Říkal jsem, že je na mě spoleh. Ale měla by jsi si lehnout, začíná být pozdě. *Nakonec Misaki obejme, avšak neodhadne své síly a obejme jí téměř celou svojí silou.*

*Když mu poví, že má po proměně, Dantemu to zprvu nedojde, co myslí, ale rozhodne se to raději neřešit. když si do něj rýpne, Dante poví hravě:* No takhle, ten dům už je jen náš. Můžeme si tam dělat co chceme, kdy chceme, s kým chceme a nastavení si večerky, kdy chceme. *Když jej Misaki od sebe odtáhne a usměje se, jen se dětinsky zachychotá, protože to bral jako nějakou hru. Když se Misaki připravuje na odchod, Dante poví:* Misaki, spolehni se, kvůli tobě na žádnou misi nepůjdu. A zítra se určitě uvidíme, o to se nemusíš vůbec bát. Také ti přeji dobrou noc a velmi krásné sny. Hlavně nám zítra neuteč. *Poté sledují, jak Misaki odchází a oni také odcházeli do klanu. Chůze byla více a více namáhavá, vše se začalo měnit z rovných cest na klikaté lesní pěšinky. Domů dorazili asi o dvě hodiny později, protože Dante přecenil svůj orientační smysl a málem vlezl k sousedům oknem.*

*se cítí znuděně protože dnes nebyla akademie a tak se převleče do jeho běžného oblečení černé tričko pod černou mikinou a černé kalhoty. a vydá se k jezeru doufajíc že tam nebude moc lidí a pomyslí si. "trénovat sám je tak trochu nuda ale nebudu někoho otravovat kvůli tréningu " *po pár minutách dojde k jezeru a uvidí pár lidí v pozadí ale moc mu to nevadí dokud ho nebudou rušit a uvidí nějakou osobu po chvíli osobu pozná a nenápadně se k ní přikrade a pak jí zašeptá do ucha* nazdar jak se dneska máme? *pak se oddálí připraven na záchvat smíchu jestli se Kamiko lekne

*Je trochu zklamaný že se Kamiko ale nedá to najevo. pak řekne*  mám se taky fajn jen se nudím .. * potom se trochu odmlčí a začne zas mluvit * myslím že bychom mohly něco podniknout.. *pak chvíli přemýšlí co by mohly podniknout ale nejdřív řekne * co bys chtěla podniknout? * potom se chvíli zamyslí* "hmmm co bychom mohly podniknout jestli Kamiko nic nenapadne ... možná tréning nebo jenom relaxovat .. nebo se jen procházet
"