Jezero

Pohled Dante: *Když dojdou oba k jezeru a ona se jej zeptá, trochu si povzdychne a v hlavě si řekne:* "Sakra, tohle nebude tak jednoduché, jako u Tatsu. No nic, už jsem se k tomu upsal." *Znovu se zhluboka nadechne a řekne:* Uděláš přesně to, co ti řeknu, jinak neuspěješ. Sedni si na zem do meditačního sedu, určitě jste se jej na akademii učili, přitom však zavři oči. *Posléze počká, než to provede a ihned dává další instrukce:* Dobrá, nyní se soustřeď na svůj tok chakry. Musíš cítit, jak ti proudí tělem, ale na to potřebuješ, aby jsi byla v klidu. Izoluj se od myšlenek a soustřeď se jen na můj hlas. Tvá chakra je v tobě jako jezero za prudké bouře, ale klid, který v mysli zavládne, z nich udělá klidné potůčky. Nech je téct do tvých chodidel. *Chytne jí za ruku a poví:* Chyť se mě a jdeme k jezeru společně. Nezapomínej se stále soustředit, protože pokud spadneš, tak tě nebudu schopen včas chytit. *Udělá sám pár nádechů a výdechů a začne se soustředit na tok své vlastní chakry (Suimen Hokou no Waza), přičemž se rozejde na vodní hladinu.*

Pohled Reisu: *Reisu sledoval každý jejich pohyb a uvelebil se na větvi. Nijak se do toho nechtěl zapojovat, dokud nemusel.*

*Akami se řídíc pokyny Danteho se posadí na zem do tureckého sedu a zavře oči, dle pokinů se uklidní pomalinku a plinule dýchá a vidí v mysli jak jí chakra, různorodě prodí tělem a tak se pokusí misl uklidnit tím že poslouchá Danteho hlasa to se jí po chvilce strastí povede a v misli sliší jak potůčky tečou až do jejich chodidel. Jak ucítí že jí asi Dante bere za ruku, tak se jen zeptá.* Mistře musím mít furt zavřené oči nebo je smím už otevřít? *Když Mistr asi neodpovídal tak se jen postavila a jelikož měla furt zavřené oči tak se soustředila jak na chakru v chodidlech tak na to aby se někde nevimlela a držíc se ho za ruku se za ním rozešla na hladinu.*

*Když si Dante všiml, že se to Akami zatím daří, rozejde se dále a trochu zrychlí. Když dojdou tak do poloviny, pustí jí za ruku a řekne:* Nyní otevři oči, ale nezapomínej se soustředit. Zrak je v těchto situacích vždy stěžení a nejednou se stalo, že po otevření očí se někdo propadl hladinou. Pokud by jsi však padala, jsem nyní připraven tě chytnout. *Jak pověděl, tak konal. Ruce měl připravené na to, že by jí musel chytat a v mysli si řekl:* "Jak může někdo tak hyperaktivní být schopen takového soustředění? Buď se nyní extrémně krotí, nebo není až taková hyperaktivka, jak se na první pohled zdá. Jen doufám, že nespadne a udrží se, protože kdyby spadla, nejen že smočí sebe, ale nejspíše by nahodila i mě."

*Akami stále poslouchajíc a soustředíc se na Danteho hla potom otevře oči, sice ten pohlet jí trošku udivý ale snaží se zůstat soustředěná. Jen první krok o samotě pro ní byl trošku těžší, tak začala mávat rukama aby nabrala znovu rovnováhu což se nezdařilo ale spadla jen na ruky do kterých taky soustředila chakru a tak pomoci rukou vyskočila a dopadla tak aby zbytečně Danteho neohodila vodou, poté se na něj mile usmála a dodala.* Jak mi to jde mistře a haha měl jste obavi že se zmáčím co?

*Když se dívenka převrátila, počítal, že bude padat na záda, ona však padala na břicho. Věděl, že by nic nezmohl a proto udělal jen půl kroku k ní, aby ji při nejhorším vylovil zpět na hladinu. K jeho překvapení se však dívenka udržela, takže v ovládání toku chakry má alespoň nějakou praxi.* "Tak tohle bude zajímavé. Zprvu vypadá nadšeně, že jí někdo něco naučí a vypadá, že téměř nic nesvede a teď předvede toto? No, alespoň zbytečně nenachladne, protože pochybuji, že bych to usušil pomocí svého Katonu." *Na její otázku jen odpoví:* No, věřil jsem ti, že se tak nějak udržíš, což se mi potvrdilo. Takže se zvedni a dostaň se až ke mě. *Při poslední větě se rozeběhne ke břehu, avšak to už jej stojí koncentraci, protože se pohybuje celkem rychle.*

*Akami se jen narovná s dopadu na nohy a zozběhne se za Mistrem ke břehu, jak běží stále se soustředí přeci nechce být za nemehlo a na kraji vody vyskočí a v vzdušném kotrmelci dopadne už na pevnou zem na nohy.* Tak jsem tu a co mě naučíte teďkom mistře? *Dichtivě potom čeká co jí Dante předvede jako další a přitom i kouká kde je ddruhý mistr.* Mistře kde je váš kolega? Proč i on mě něco nenaučí? *Smutně sklopí hlavu, protože byla v domění že druhý mistr jí nechce učit kvůli tomu jaká je.*

*Když vidí, že se i ta dívenka rozeběhla, začal přemýšlet, co by jí mohl naučit dalšího, protože očividně jí chození po vodě jde.* "No, mohu zkusit jí říci, ať se snaží udržet na nohou, zatímco bych si vzal nějaké kameny a dělal trochu vlny. Nebo vzít větev a zaklínit ji tak, že bych využil sílu mého dupnutí. Jo, to by šlo." *Na její otázku jí odpoví:* No, dnes budeme trénovat jen Suimen Hokou no Waza, abychom tvůj chakrový systém nepřetížili. *Nad její druhou otázku si jen povzdechne a řekne suše:* Nevím, kde je Reisu, ale ber to takhle. On umí to stejné jako já, takže o nic nepřijdeš. A víš co, stoupni si na hladinu vody a já připravím věci na trénink. *S těmito slovy vezme pevnou a pružnou větev, kterou zaklíní dvěma velkými kameny. Jakmile se mu to po chvíli povede, větev namíří směrem dívenka a vší silou dupne, což vyvolá celkem velkou, rychlou a prudkou vlnu.*

*Akami se jen pousmála a čekala co bude jak jí Dante řekl aby zůstala na hladině stát, učinila tak bez reptání, sleduje co mistr dělá a jakvidí že si chystá nějakou větev tak se jen nachystá a stále čeká.Když se pomocí kamene na hladině vytvořila vlna Akami zprvu trošku zavrávorala ale potom viskočila nechala vlnu nejhorší pod s sebou projít a přistála potom zas na malinko se vlnící hladině. To je všechno Mistře nebo snad máte ještě nějaký nápad, já zatím mohu. *Poté zase v klidu stojí na hladině a je připravena na vše co si pro ní Dante nachystá.*

*Když vidí, že se Akami drží, začne Dante přidávat na intenzitě vln, aby se ujistil, zda toto jutsu už neovládá. Dokonce aktivoval Kaimon, který ještě naštěstí nejde poznat, aby vlny, co udělá, budou více prudké a rychlé.* "Pokud i tohle ustojí, jen mi věšela bulíky a nos a tuto techniku ovládá." *Pomyslí si a sleduje, co bude dál*

*Akami byla připravená na vše ale toto nečekala jak Dante zrychlil z prvu se jí dařilo udržet ale potom už se jí nedařilo ikdyž vyskočila do vzduchu, potom už sejen smáčela a Dante sliší.* Glo glo už fuj už dost glo glo. *Potom vidí jak se za Akami zavře hladina a jen pár bublinek jde na hladinu.*

*Dante ihned Kaimon deaktivoval, když viděl, že to trochu přehnal. Kupodivu to s ním skoro nic neudělalo, na druhou stranu to neměl vůbec dlouho aktivovaný a nestačil se zahřát. Ihned začal soustředit svojí chakru do nohou a rozeběhl se tam, kde se ponořila. Mlha ani temnota tomu nějak nepomohla, takže si poklekl a rukou prorazil vodní hladinu, kde ucítil límec její horní části obleku. Nebyl zvyklí tahat lidi, ale výcvik se vyplatil a hned napoprvé ji dostal na vodní hladinu. Ne, to vlastně ne, nad vodní hladinu. Držel jí ve vzduchu a došel s ní mlčky na břeh.*

*Akami se probere mokrá ležíc na břeku.* Kuck Kuck fuj co to bylo, eh ehm. *unaveně se posadí a stále zní odkapává voda.* Ne mé sendviče, sakra sem bez oběda. Dante co ste to udělal to ste mě chtě zabít. *Kouká Akami na danteho a čeká jak se ktomu postaví.*

*Když se ta dívenka zakuckala, Dante se jen ohlížel okolo. Tohle by jej totiž mohlo stát jeho, těžce vypracovanou, reputaci a mohl by se propadnout do podobné úrovně, jako Reisu.* "Dobře, fajn, dopadlo to v pohodě. Nikdo mě neviděl, nikdo tohle neslyší a nikdo nemá žádný důkaz, že se to kdy stalo. Má reputace je zachráněna a pokud by to někomu řekla, kdoví, zda by jí uvěřili," *ujišťoval se v mysli Dante a když dívenka podotkne, že nemá sendviče a zda ji chtěl zabít, jen odpověděl:* Ne, nechtěl jsem tě zabít. Kdybych ti chtěl ublížit, tak bych tě vyzval k pěstnímu souboji. Tohle byl jen trénink toho, kdyby jsi chtěla chodit po nějakém nerovném povrchu. A co se toho jídla týká, klidně si vezmi tohle, *poví a hodí ji krabičku, ve kterém má sushi.*

*Akami ae mokrá postaní koukne na Danteho a dodá.* ]b]Děkuji za trénink Da Dante Hepčík,[/b] *Jde si sednout na lavičku a jde se pustit do sushi, které i když je mokrá jako pes si vychutnává, potom jak dojí Sushi vrátí bento Dantemu.* ]b]Ještě jednou hep hepšík děkuji za dnešní trénink a za to že jsem asi hepčík nachladla, no nic raději půjdu už domů se vykurýrovat.[/b] *Na Akami je vidět že asi se nachladila a je rudá v obličeji, když se postavila najednou se jí zatočila hlava.* No budu muset se nějak dostat domů do čtvrti klanu Supaida, nachvilku si odpočinu snad mi potom bude líp abxch mohla dojít domů. *Položí se na lavičku a zachvíli usne.*

Pohled Dante: *Když mu dívka poděkuji, jen kývne a řekne: * Jistě, nemáš vůbec zač. Tento trénink byl i pro mě celkem velkou novinou a krokem do neznáma. A ty to běž hlavně vyležet domů. *Vypadá celkem mizerně a on jí chtěl již nabídnout doprovod, jenže ona začala povídat. Nechtěl jí skákat do řeči, avšak si uvědomoval, že zůstat tady by nebylo vůbec nic dobrého a mohlo by se to ještě více zhoršit. Když usne, trochu jí šťouchne do ramene, jenže spí jako poleno. V dáli slyšel něčí smích a následné praskání větví.* "Tak tam jsi, ty hade," *řekne si Dante a pomocí Shunshin no Jutsu se dostane přímo k jeho bratrovi.* Takže ty jsi tu jen posedával a nechal mě jí napospas, jo? *Po jeho výroku, že jí málem zabil, jen naštvaně dodá:* Kdyby jsi tam byl i ty, tohle se nemuselo stát. A navíc, měli bychom jí dovést domů. Je z klanu Supaida, takže to máme po cestě. *Jak se dalo čekat, Reisu se do toho nechtělo, ale nakonec se spolu k Akami dostali.*

Pohled Reisu: "To je ale idiot. Je to jen studentka, ty inteligente, takže toho moc nezvládne. A teď jí budeš muset lovit, jako nějakou rybu," *říkal si Reisu v hlavě a u toho v sobě zadržoval smích. Nakonec to v sobě neudržel, protože tohle bylo vskutku komické, a začal se smát na jedno kolo. Tím, že se smál celkem nahlas, se jeho tělo dalo do pohybu a on uslyšel prasknutí větve. Ani se nenadál a již ležel na pevné zemi, přičemž se mu naštěstí povedlo spadnout do kotoulu, aby zlehčil pád. Když se k němu dostal Dante a začal mu to vyčítat, jen řekne:* Nenechal jsem Vás napospas, jen jsem hlídal, že nebudou žádní svědci, až ji zabiješ. *Očividně právě hodil kunai do vosího hnízda a Dante se naštval. Jeho návrh se mu nelíbil, avšak nakonec se podvolil a došli až k ní.*

*Vidí ji tam, že spí a je pořád sakra mokrá. Vzali jí, jako viděli matky nosit opilého otce, a rozešli se k jejímu klanu. Kupodivu tam došli relativně brzy a jedna žena se znakem klanu si jí převzala. Na nic se neptala, přeci jen, rozhodně nevypadali jako nějací geninové a nešlo jim pořádně ani vidět do tváře, jen poděkovala a odešla. Reisu i Dante se rozešli také domů, aby mohli uklidit. Kdyby se náhodou otec či matky vrátili, tak aby alespoň přišli do čistého prostředí.*

*Po několika dnes se Dante i Reisu rozhodli zase podívat k jezeru. Doufali, že už tam neuvidí tu Akami, protože dnes na ní neměli vůbec náladu. Když došli do toho bodu, že si mohli všímat laviček, hluboce si oddechli a pokračovali v cestě. Nevěděli, co nyní dělat a proto si sebou Dante vzal knihu o získávání potravy ve volné přírodě a jak získávat vodu. No, co k tomu dodat, četli mnoho podobných knih a po chvíli zjistili, že je to vlastně levná kopie té předešlé. Nakonec se na sebe povídali a Dante se pokusil rozlomit to trapné ticho:* No hele, Reisu, za chvíli nás čekají zkoušky.. Jak se vlastně cítíš? Také jsi tak nervózní? No samo sebou, že jsem nervózní. Víš, jaká to bude zodpovědnost, být chunnin? Podle chování některých místních asi velká, když se občas chovají jako namyšlená hovada. Ale Reisu, takhle bychom o nich mluvit neměli. Ano, sice se tak chovají, ale jak jsi sám řekl, jsou to jen někteří. Já se hlavně těším na to, až budeme moci chodit ven, mimo Kumogakure. Budeme moci plnit mise v terénu a jak nám říkala ta kunoichi v nemocnici, většina bylin potřebné k léčivým mastem roste v divočině. No jo, vyhlídky jsou to dobré, jen už bude trochu horší ty zkoušky udělat. Od nás tam půjde spoustu geninů a věřím, že z ostatních vesnic to bude stejné. Ta druhá a třetí zkouška bude hodně velká výzva, ale od toho jsou to ty zkoušky. *Po tomto krátkém dialogu se zvedli z lavičky, jelikož jim začala být trochu zima, a namísto toho se šli procházet kolem jezera po pěšině, aby se alespoň trochu zahřáli.*

*V půli další debaty o tom, jak budou chunninské zkoušky stát na nic, spatří známí oblek a siluetu.* Hej, Reisu, myslíš, že je to Misaki? Vypadá to tak, nejspíše má zase volno. Co takhle, kdybychom šli za ní a pokud by chtěla, mohli bychom jí pomoci zabít čas. Reisu, nikdy jsem netušil, že to řeknu znovu, ale možná v té hlavě přeci jen něco máš. No, jelikož jsme dvojčata, tak tam mám úplně to stejné, co ty. *Oba dva se tomu zasmáli a šli směrem k Misaki. Moc lidí tu nebylo, ale jelikož jsou všichni civilisté pryč, tak by byl překvapením pravý opak.* Hele, Reisu, kdyby náhodou měla hlad, klidně můžeš podotknout to, že jsem se naučil vařit ten rámen s oblohou. Víš co, bylo by trapné, kdybych to říkal já a navíc, její oblíbená restaurace je zavřená. No jasně, kdyby to zmínila, tak to určitě nadhodím jako variantu, ale moc si nefandi. *Pověděl provokativně Reisu a již se blížili k Misaki. Když byli za ní, rychle skočili před ní a jednohlasně pověděli:* Ahojky Misaki, co tě sem přivádí?

*Když se Misaki usměje, sundají ze sebe kapuce, aby jim šlo vidět do tváře. Oba se nemohli bránit a usmáli se také. Její slova je potěšila a také jim to přišlo zvláštní.* Možná je to osud, že se vždy tu nějak střetneme. Nebo je to možná díky tomu, že Kumogakure je i přes svůj obrovský vzhled moc malá a právě proto se potkáváme s lidmi, kteří.. *Dante se zarazí, protože nevěděl, jak jeho myšlenku zformulovat do slov.* No, Dante už není tolik uzavřený, ale zato má problém občas pořádně formulovat věci, omluv jej prosím. *Zazubí se Reisu a poplácá Danteho po zádech. Ten se ihned zeptá, protože pocit zmámení překonal:* A co by jsi vlastně chtěla dělat, Misaki? Je tu něco konkrétního, možná bychom ti mohli pomoci.

*Dante se cítí trochu trapně, protože nikdy neměl problém mluvit k Misaki.* "Co se to se mnou sakra děje? Tohle není normální, ale nesmím nad tím moc přemýšlet. Mohlo by se to vrátit a to by bylo hrozné." *Řekne si v hlavě Dante a sleduje, jak se Misaki usmívá. Reisu se dívá i po okolí, pokud by neviděl něco zajímavého, což se mu bohužel nepoštěstí. Po slovech Misaki začne Dante přemýšlet:* "No sakra, co bychom mohli dělat? Jít společně do nemocnice pomáhat zraněným je blbost, ale zůstat tady by dlouho nevydrželo. No, mohu něco zkusit navrhnout, ale určitě to skončí fiaskem." *Dante se zhluboka nadechne, vydechne a poví:* No, co třeba strávit nějaký čas tady, dokud je relativně pěkně a posléze se jít naobědvat někam? Jo, třeba k nám. Dante se naučil vařit nějaké základní receptury, dokonce i to jídlo, které ti minula chutna... *Dante mu v té chvíli zacpal ústa a jen Misaki naléhavě řekl, i přes pokusy Reisu mluvit:* Ehm, Reisu jen správně nedokáže formulovat slova.. Naučil jsem se to v té restauraci, jak jsme tam byli.

*Na to, že Misaki nemá žádné plány, jen oba kývnou a nic nedodají. Chápali to, protože oni sami jsou nyní v totožné situaci. Když Misaki zní překvapeně z toho, že se učí vařit, Reisu se dostane se sevření Danteho a poví:* Já nevařím, ani by mě to nejspíše nebavilo, ale tady Dante, ten dokáže dělat výborná jídla. Hlavně, Dante se učil vařit podle toho, co jsi.. *Dante mu zase zacpe ústa a celkem naštvaně mu zašeptá do ucha:* Nech toho, do háje. Nevím, o co se nyní snažíš, ale nevyjde ti to. *Poté jej pustil a když se zeptala na chunninské zkoušky, Dante odpověděl:* No, nejspíš půjdeme. Už jsme se učili pár věcí z knížek, takže první zkouška by neměla být problém, pokud nás něco nepřekvapí. Ehm, mimochodem, nechtěla by jsi se posadit, ať tu jen tak nestojíme? *Přičemž si sundal ze svého obleku plášť a hodil jej přes lavičku, aby nikdo z přítomných nenachladl.*

*Když je Misaki utvrdí, že ty zkoušky budou v pohodě, jen kývnou.* Musí vědět, co říká, přeci jen je mnohem více zkušená a pozná potencionál. No jo, hlavně to nesmíme pokazit ani v tom finálním duelu, jinak by to s námi dopadlo špatně. *Když Misaki kývne na to, že se posadí, už má plášť položený tak, aby zakrýval co největší plochu. Reisu se jen trochu uchechtne a sedne si na kraj, tam, kde měl sedět Dante.* Ty toho nenecháš, co? *Pověděl iritovaně Dante a Reisu jen odvětil:* Ne, nenechám. *Dante si začal uvědomovat, že mu Reisu lezl do deníku a měl chuť ho v tom jezeře utopit. Sedl si tedy doprostřed a jen se usmál na Misaki. Reisu si odkašlal a Dante jen řekl:* A jak se ti vlastně daří, Misaki? Dlouho jsme se neviděli a od té doby se toho jistě mnohé změnilo.

*Když se Misaki posadí a začne vyprávět, Dante i Reisu zpozorní, protože je zajímá každé její slovo. Když nastane odmlka, Reisu drbl do Danteho a ten se jen usmál a přívětivě povídá:* No, to jsem moc rád. Je hezké slyšet, že jsi dělala takový dlouhodobí projekt a konečně se vydařil. Oba dva ti to moc přejeme. *Poté se i Dante odmlčí, protože si není jistý, jak formulovat své myšlenky do slov, aby to nevyznělo blbě. V tom Reisu začne mluvit:* Víš, Dante na tebe vždy vzpomíná, když jsme tady nebo na tréninkové oblasti. Vlastně si na tebe vzpomene, i když jen prší. Vzpomíná na tebe pořád, když je v okolí hodně vody... "Fajn brácha, řekl jsi si o to. Kaimon, ale že jsi to ty.. Kyuumon" *Než stihl zareagovat, Dante jej udeřil do spánku. Ne však tak silně, aby jej pořádně zranil, spíše jej chtěl jen uspat. Ihned po tomto si pomyslel:* "Tohle bude tak strašně bolet..." *Ihned po deaktivaci se trochu shrbil, avšak nenaznačil bolest. Nechtěl před Misaki vypadat jako nějaký slaboch.* Neboj se, Misaki, za chvíli se probudí, tohle jsem neudělal poprvé.. *poví přesvědčivým, avšak lítostným hlasem, protože tohle očividně dělal nerad.*

*Na to, co mu Misaki pověděla o tom, že by mohl zůstat sám, se na ní Dante podívá a ani si nevšimne, že mu teče z té ruky, kterou jej udeřil, a z nosu pár pramínků krve. Poté řekne hlasem, jakoby skrýval vnitřní agónii:* Neboj, dokážu se ovládat. Navíc, nebylo to ani tak silně. A hlavně, já nejsem ten Yang, ale Yin.. To tady bráška má občas při tréninku problém nezabít mě.. *Poté si oddychne a podívá se na svojí ruku, jak se obvazy mění na rudé. Z ruky si obvaz sundá a uvidí, že se mu otevřela stará rána. Jen stiskne zuby a začne si to obvazovat nanovo. Na její další slova jen smutně poví:* Kdyby nevyužíval toho, že mi může číst myšlenky, nebo mi nechodil do soukromý, tohle by se dít nemuselo.. A navíc, někdo tu musí být ten, kdo bude trochu... Jau, sakra.. zastupovat kázeň. *Poslední větu zasykne, protože se rána ještě více otevřela díky aktivaci druhé brány.* "Tohle bude tak strašně v háji, až to přijde k sobě. No nic, teď tu nezkolabovat bolestí a bude vše v pořádku." *Pomyslí si Dante a otočí se na Misaki.* Omlouvám se, jasný? Jen, už se toho stalo moc. Otec je už rok a několik měsíců nezvěstný a ani ne před měsícem nám zemřel strýc. A občas i mě rupnou nervy.. Jen nechci, aby to vypadalo, že si užívám cizí bolest.. Takový já nejsem, takový je spíše Reisu..  *Řekne omluvně Dante a otře si krev z nosu, protože mu začala téct na horní ret.*

*Když mu Misaki vezme ruku a začne jej léčit, udiveně, avšak s výrazem vděku, se na ní podívá a usměje se. Když se začne omlouvat, tak jí poví:* Hele, neomlouvej se. Nemohla jsi to vědět, pokud nejsi nějaký špicl. A děkuji za to léčení. Zatím nejsem schopen léčit, ale v nemocnici už tak pomáháme. *Poté se podívá opět na hladinu jezera, ale moc se mu nelíbí, že vedle nich sedí bezvládné tělo. Dante si oddychne a spojí se s ním v jedno, poté se opět k Misaki přisedne blíže.* Každopádně bych ti to chtěl vysvětlit. Neber si to osobně, ale jak Reisu naznačil.. No.. Řekněme, že vždy, když jsme u vody, tak si vzpomenu na ten náš trénink a jak jsem skončil v té divné místnosti. *Říká to velmi nejistě a při zmíňce o oné místnosti se trochu otřepe, jelikož jej zalije studený pot.*

*Po jejích slovech se usměje a řekne:* I tak děkuji, ale věř mi, jsem zvyklí i na horší zranění. *Poslouchá, co dalšího Misaki řekne, avšak poté mu úsměv spadne.* "No, zvykat si na to nemusím. Stejně tu moc dlouho nebudu. Zira, Arita, i ty jsi mi řekla, že při boji nablízko umírají shinobi jako první." *Proběhne mu hlavou, avšak to neřekne. Když se jej zeptá na to, kdy se probere, Dante odpoví zcela chladně:* Nemám ponětí, ale žije. *Dante si je vědom, že tohle se dít nemá a to, že jeho myšlenky jsou špatné.* "Co mám k sakru dělat, abych alespoň uvažoval normálně? Proč se to sakra děje." *Při těchto myšlenkách, co stále neustávají, si položí ruce na kolena a dá hlavu do dlaní. Slova, která jsou zabarvena mnoha emocemi, se mu dostanou z úst:* Proč se vždy vše musí podělat. Misaki, nechtěla by jsi jít na mé tajné místo?

*Když Misaki kývne na to, že by se mohli vydat na jejich tajné místo, Dante se usměje a vydá se směrem od jezera. Jdou skrze náměstí, tržnice, až dorazí k takové vedlejší uličce.* Fajn, budeme tu. Jen mi prosím slib, že tohle bude naše malé tajemství. *Ihned poté složí několik pečetí a přemění se na "dospělou" verzi sebe.* To byla ale šlupka. *Ozve se a jde poznat, že i Reisu je při vědomí.* "Proč jsme tady? Neříkej, že chceš Misaki ukázat, co je za těmi dveřmi." "Věř mi, ona to pochopí. Není jako ostatní, kteří by nás za toto odsuzovali." *V tom zaklepou na ony dveře a v nich se ukáže větší muž.* Minori? Ano, Minori. A snad nevadí, že jsem si vzal společnost? Samozřejmě, že nevadí. Místa máte rezervované, takže tam rovnou můžete jít. *Dante se podívá na Misaki a gestem jí naznačí, aby je následovala. Při vstupu to vypadá jako obyčejná restaurace, avšak potom jim číšnice donese dva pohárky, které zřejmě obsahují slabý alkohol.* Tak na zdraví, ber to jako naše odvděčení za to, co se stalo. *V tom to do sebe kopnout, až se zakuckají.*

*Když Misaki vypadá překvapeně a zvědavě, Dante se nepřestává usmívat. Když řekne, že by z toho mohl mít problém, jen klidně odpoví:* Neboj se, Misaki, problém z toho mít nebudu. Dokud jim platím a nenechávám nic na sekyru, jsem pro něj jen další spokojený zákazník. *Poté se znovu zakucká, protože si na alkohol pořádně ještě nezvykl. Když si to pomocí nějaké ledové techniky ochladí, zamyslí se a zeptá se:* Nechtěla by jsi nějaké lepší pití, ke kterému se hodí led více? Vím, že to může znít hrozně, ale díky otci víme, co se s čím dá dělat. *Řekne to velmi milým hlasem a když má Misaki dopito, poví číšníkovi:* Poprosil bych dvě číše vína. A které by to mělo být? Máme tu rudé, růžové či bílé. To nyní není na nás, ale tady na dámě. *Řekne milým hlasem a čeká, co si vybere.*

*Když Misaki odpoví, že by ráda růžové, číšník poví:* Jistě, takže dvě číše růžového. *Poté se podívá na Danteho, protože na něco očividně zapomenul. Dantemu to ihned dojde a předá mu měšec s ryo. Číšník si jej potěžká a poté se usměje.* Pokud byste chtěli i další věci krom pití, nebojte se zeptat. Přeci jen, tady Minori tu chodí po každé šichtě v nemocnici, ale krom pití si tu nic neužíval. *Dante se jen zasměje a poví:* No jo, až budou ty šichty dobře placené, zaplatím si i nějakou lepší zábavu než alkohol. *Oba se zasmějí a číšník odejde.* Takže co myslíš, Misaki? Bavíš se?