Jezero

*Shimiru se probudil brzo ráno, bylo něco kolem půl druhé. A proč dnes vstával tak brzy? Potřeboval si trochu procvičit svou fyzickou výdrž protože ta co měl teď byla opravdu hrozná. Vyrazil tedy z postele rovnou do koupelny kde se osprchoval, vyčistil si zuby a šel si pro čisté oblečení, které se jako vždy skládalo z jeho bílé mikny, delších kalhot a kalsických bot a poté vyrazil k Jezeru, které rozlehově bylo dost velké. Shimiru se tedy začal procvičovat. Začal si protahovat nohy až když najednou vyrazil. Nejdříve běžel klasickým tempem, kdy oběhl celé jezero, to oběhl přibližně třikrát než si musel sednout na zadek a trochu si oddechnout.* "Takhle to nepůjde." *Pomyslel si a po krátké přestávce se opět pustil do běhu. Když už to vypadalo, že se zastaví zkusil nabrat nový dech, to se se mu, ale nepovedlo takže si opět sedl a začal zhluba dýchat.* Nádech....výdech... *Řekl a procvičoval své dýchání. Když přibližně po 10 minutách skončil s dechovým cvičením tak jen vstal a pustil se opět do běhu. Jezero oběhl jednou, dvakrát, třikrát a najednou se stalo, že opět nemohl. Tak se jen v klidu nadechl a vydechl, kdy poté chytil nový dech. Shimiru tak najednou oběhl celé jezero znovu a znovu. Nakonec stejně, ale musela přijít pauza. Shimirovi začalo být horko i když venku se teplota blížila spíše k nule. Sundal si tedy mikinu nadechl se a znovu šel opakovat své cvičení, tentokrát jezero oběhl pětkrát bez problému a až poté nabral svůj druhý dech kdy ho oběhl ještě dvakrát. Bylo vidět, že se zlepšuje a to mu vykouzlilo i úsměv na tváři. Když skončil s kolečky tak přišel k jednomu ze stromů, do kterého začal kopat. Ne kvůli tomu, aby zesílil, ale aby zjistil, kde je práh jeho bolesti. Kopnul do něj dvakrát částí holeně a v tom trochu zasyčel. Nechtěl to, ale vzdát tak kopal dál a dál, když se mu na kalhotech konkrétně na právě holeni začala dělat krvavá skrvna. Nejradši by se rozplakal z té bolesti, ale nechtěl to jen tak vzdát a pokračoval dál. Když provedl svůj stý kop doslova se svalil v křečích na zem.* "Nevzdám to ! Teď ne ! Dokud neudělám alespoň 150 tak ne !" *Zakřičel si Shimiru v hlavě, kdy poté se postavil na svou zraněnou nohu a to dost těžkopádně a začal používat tu co zraněnou ještě neměl. Tam bylo poznat, že ten faktor bolesti je ještě horší než u té druhé nohy. Možná protože byl pravák a jeho levá noha přeci jen nebyla ta hlavní. Ovšem se svou levou nohou se dostal na kopanec číslo sto, kdy už cítil křeč po celém těle a na pár vteřin i zastavil, ale nevzdal to. Nesvalil se tentokrát na zem, ale stále kopal, kdy noha už byla celá rudá od krve.* "148,149,150 ! " *Počítal si v hlavě, když se dostal na číslo 150 doslova spadl na zem kvůli bolesti, on ovšem nekřičel bolestí, ale smál se. Byl pyšnej, že přeci jen dokázal zvednout svou laťku a příště bude lépe snážet bolest pokud tu ránu dostane.*


--------------------Konec RPG-------------

*Shimiru dnes vstal častně ráno, kdy potřeboval něco udělat se svou chakrou. Přeci jen měl nyní sharingan a ten tu chakru dost žral, rozhodl se tedy, že by zkusil svou chakru trochu navýšit. Ráno se tedy omyl, vyčistil zuby a poté se oblékl do svého černého outfitu. Po nějaké chvíli odešel z domu. Došel až k nádhernému jezírku, kde už to moc dobře znal. Myslel si, že tohle místo bude přesně to pravé, přeci jen je tu klid a pohoda. Shimiru si tedy sedl do tureckého sedu hned vedle jezera a zavřel oči. Doslova se snažil vypnout svůj mozek, dokud se nedostal do fáze meditace. Když tu najednou otevřel oči, ale nebyl u jezírka, byl ve své vizi. Stál na nádherné pláži hned vedle třpytivého moře. Cítil vítr jak mu fouká do obličeje, cíil to teplo. Když se otočil viděl, jak to okolo něj žije, ne lidmi, ale zvířati. Ptáci si jen tak létali, zající jen tak poskakovali a to Shimira nádherně uklidňovalo. Poté se pomalu rozešel směrem k moři, kdy šlápl na vodu a lehce po ní šel. Když byl přibližně padesát metrů od břehu, pouze si na vodě dřepl a rukou šáhl do vody. Pod vodou viděl spoustu ryb, bylo to opravdu uklidňující. Poté vstal a pomalu se vracel zpět na břeh. Tam se ještě chvíli procházel, kdy viděl vysokou skálu, a to mu samozřejmě připomnělo jeho první trenink s Katsumi, kdy ho učila lézt po skalách. Pomalu zasoustředil svou chakru do chodidel a rozešel se po skále, dokud nebyl až na vrcholu. Ve chvíli co byl až nahoře se jen rozhlédl do dálky, kde nebylo nic jiného než moře a klid. To nemělo, ale trvat věčně. Když se totiž otočil viděl něco co mu meditaci trochu narušilo. Viděl obrys ženy. Ženy, která mu dala jeho nové oči. Viděl jsi však rozmazaně a tak nemohl nic dělat. Jediné co mu žena stále říkala bylo : Tyhle oči k tobě nesedí. Shimiru tedy stále v meditaci zavřel jedno své oko a otevřel své levé, ale co se nestalo. Viděl úplně normálně, jako by Sharingan vůbec nepoužil. Oko ho nepálilo ani nebolelo. Šel tedy blíž k té ženě, ale čím víc se k ní přibližoval tím více se vzdalovala. Nakonec Shimiru oči otevřel a dostal se ze své meditace, sice mezitím střádal chakru, ale stále myslel na tu ženu, co to s ním provedla. Proto tentokrát už ve skutečném světě zavřel pravé oko a otevřel své levé, tentokrát však bylo vše jinak. Oko ho pálilo, ale on se rozhodl, že prostě to překoná...zvykne si na to. Aby toho nebylo málo začal koncetrovat k tomu svou chakru a rozešel se po vodě (Suimen Hokou no Waza). Tam vzal svitek a okamžitě na ni namaloval svou podobiznu. Poté udělal pečeť tygra a kresby ožili. (Choujuu Giga: ​Bunshin no Jutsu). Trochu to Shimira vyčerpalo, ale on nechtěl přestat. Proto se na chvíli ještě vrátil do své meditace, ale ta tentokrát netrvala tak dlouho. I když to nebylo nijak dlouho, dokázal stejně načerpat zpět trochu chakry a tak mohl pokračovat dál v treninku. Několik hodin ještě trénoval, používal ruzné techniky, které znal a trénoval dokonce i s meči, což ho vyčerpávalo nejvíce. Nakonec stejně tu svou hranici prorazil a to právě díky zmiňovanému Sharinganu, jelikož se snažil ho mít po celý trenink stále aktivní, což ano sice ho to unavovalo a přicházel tak o spoustu chakry, ale zároveň si zvykal na tu palčivou bolest v oku, naštěstí i to překonal  a vydržel déle než co by vydržel normálně. Na konci treninku už vypadal jako nicka bez chakry, ale on se i přes to usmíval protože prorazil tu svou hranici, kdy by normálně odpadl kvůli chakře během několika minut, tentokrát to prodloužil a to o dost. Jelikož tam byl celý den tak se Shimiru rozhodl, že by to pro dnešek stačilo a tak odešel pomalu domů.


---Konec RPG--

Shimiru: *Jako skoro každé ráno, se Shimiru procházel ulicemi, kdy měl na sobě samozřejmě svůj nový outfit a dokonce i nový sestřih a celkově byl vysportovanější než předtím, a to díky jeho každodennímu tréninku, který sice mohl být pro někoho drsný, ale Shimiru nechtěl vypadat tak jako dříve. Být jen kost a kůže. [viz.zde] . Díky tréninkům se mu vyrýsovalo vcelku pěkně tělo a celkově vypadal i starší. Rozhodně už nevypadal na 16 let, ale spíše tak na 18 až 20 let. Na pravém rameni měl tetování a na levém předloktí měl tetování svého klanu. Čelenku měl jako vždy přes jedno oko, každopádně zpět k tomu kam mířil. Shimiru došel až ke svému oblíbenému jezeru, kde si sundal tričko, díky čemuž bylo vidět ne jen jeho v uvozovkách nové tělo, ale zároveň i jizvy. Největší jizva poté byla na břiše, kterou získal když byli s Katsumi na misi a, kde zemřela Jouninka Ayame, která je měla hlídat, a jak známe Shimira samozřejmě jeho plán se skládal opět z obětování a tím si vysloužil tuhle jizvu, dále jich měl pár na zádech. Každopádně když si sundal tričko tak se jen začal lehce oplachovat ve vodě. *

*Akane trénovala skoro každý den, ale její tréninky byly rozhodně rozdílné od těch, které absolvoval Shimiru. Ano, na svojí fyzičce makala taky, ale měla své sekudnární povolání, které ji nutilo k tomu, aby trénovala i svou psychiku. Musela být silná jak po fyzické stránce, tak po psychické. Chtěla být užitečná pro vesnici a byla odhodlaná pro to udělat všechno, co jen šlo. A rozhodně nechtěla zklamat Druhou, která si ji před pár lety vybrala jako jednu ze svých studentek. Proto se pohybovala přeci jen ve vyšších kruzích, než by měla, a měla informace, které patřily k velmi důvěrným. Nepohybovala se ovšem veřejně kolem Druhé, to nechávala na ANBU a jejím strážci. Ale znala Druhou jako sensei, znala véceméně její drsnou, politikou nezkaženou, stránku. A tu bezmezně obdivovala, ačkoli tréninky s Druhou, pokud k nim došlo, tak byly drsnější, než si v životě představovala. Po nočním takovém tréninku rozhodně nechtěla jít spát, tak se šla projít k jezeru. Potřebovala nějak uklidnit své myšlenky a vymazat z hlavy alespoň částečně prožitou noc. Jinak by nedokázala spát už vůbec. Ale byla Druhé absolutně oddaná a když ji její sensei požádala o informace ohledně čerstvým chuuninů, neměla důvod ji odmítnout. Bylo brzo ráno, když došla k jezeru a všimla si takřka mužského těla pár metrů od sebe. Rozhodně to, co viděla, se ji líbilo. Neměla jak poznat Shimiru a nechtěla ho, ať už byl kýmkoli, vyrušovat*

Shimiru : *Shimiru se dál oplachoval a samozřejmě mu neušlo to, že někdo přišel. Pouze koutkem oka se podíval o koho by mohlo jít. Samozřejmě Shimiru obličeje nezapomíná a tak mu rychle došlo o koho se jedná. * Dlouho jsme se neviděli Ayame. *Jelikož byla jen pár metrů od něj tak by to měla slyšet, poté si Shimiru jen lehce opláchne obličej a podívá se na ni.* Myslel jsem, že budete hlídat další chunniny jako tehdy mě a Shina, ale přeci jen člověk musí trochu vydechnout. Jdete si sem odpočinout ? * Když to dořekne tak se pouze nárovná a otočí se přímo na ni. Samozřejmě když se otočil změna na něm byla vidět, ale podle stylu mluvy to byl stále Shimiru , i když Shimiru bez trička což se dle něj před dámou moc neslušelo a bylo i vidět na jeho výrazu, že se asi stydí. Proto si tričko ihned znovu oblékl*

*ve chvíli, kdy Shimiru promluvil, tak jen nasucho polkla, když si uvědomila, na koho tak obdivně civěla. Jinak se to prostě říct nedalo.* No teda, Shimiru... Nepoznala bych tě *dostala ze sebe po chvíli, kdy trochu bojovala s tím, jestli se nezačne nakonec červenat. Naštěstí to nějak ustála. Bylo to těžké, ale nebylo to něco, co by nezvládla. Rozhodně takového chlapáka nehodlala oslovovat "-kun". A po misi, kterou zažili, si poněkud vylepšila názor na čerstvé chuuniny. Asi měla štěstí, že neměla na misi Katsumi, že.* Mezi všemi těmi tréninky a misemi vážně pořádný odpočinek je potřeba *usmála se a sledovala jeho poněkud stydlivý výraz, než si oblékl tričko. Doufala, že si nevšiml jejího skoro hladového pohledu v první chvíli* Co začít tím, že mi budeš tykat? *zeptala se s mírným úsměvem, přeci jen rozhodně nevypadala tak, jako kdyby mu chtěla dávat další výchovnou lekci jako tenkrát Shinovi nebo mu srazit hřebínek*

Shimiru: *Když Akane řekla, že by ho nepoznala jen se na ní pousmál.* 6 Hodin treninku každý druhý den. Potřeboval jsem se dostat trochu do formy. *Řekl a usmál se. Když ovšem mu nabídla, jestli ji může tykat jen se na ní docela překvapeně podíval.* Ehm.. *Jen se zasekl a potom lehce kývl. Potom se ovšem opět pousmál a díval se Akane přímo do očí. Samozřejmě, že mu neušlo to jak se na něj dívala, to Akane mohla poznat velice lehce. Přeci jen Shimira trochu zná a už docela dost spisů má i u místní policie ne ovšem ve zlém, ale v tom dobrém, pomohl už vyřešit několik záhad, a to díky jeho vnímavosti.* Mezi treninky a misemi? *Ve chvíli co řekla slovo misemi, Shimiru si jen tak lehce projel rukou tam, kde měl tu největší jizvu, nebylo to nijak chtěně spíš se stále pořádně nevyrovnal s tím co se posledně stalo, nakonec se stejně opět začal dívat do očí Akane a samozřejmě to by nebyl Shimiru, kdyby nebyl upřímný.* Ten váš pohled. Nedokážu si ho nikam zařadit. Zlost to není, ani radost. Co je to za pohled? *Řekl a stále se na ní tak nějak usmíval. * Za to posledně se omlouvám, nechtěl jsem vás...teda tebe nijak urazit. To jak jsi dala lekci Shinovi. *Dodá a stále se na ní usmívá.* "Co to je? Nemůžu strhnout oči. " *Pomyslel si v hlavě, kdy byl lehce zmatený.*

Trochu? *tiše se zasmála Akane a nemohla z něj ještě chvíli spustit zrak, než se oblékl* Už jsi pořádný kus chlapa *usmála se už s mírným začervenáním, přeci jen nebylo zvyklá takovéhle věci zrovna říkat. Do teď se zaměřovala hlavně na tréninky, mise a povinnosti v armádě, takže na nějaké randění nebyl vážně čas. Trochu se zastyděla, když si uvědomila, že byl přeci dost pozorný na to, aby si jejího civění všiml. Nebyl to zrovna její typický den, takže ji unikaly pohledy, které by si jinak netroufla. Když zmínila mise, tak ji zase neunikl ten jeho dotek na jeho břiše. Všimla ji té jizvy jak jinak.* Pořád razíš svou strategii obětovat se za tým? *trochu si rýpla a udělala těch pár kroků k němu, jako by se té jeho jizvy chtěla dotknout, ale neudělala to. Byla od něj asi dva kroky, přeci jen držela si nějakou intimní zónu, do které by nepustila skoro nikoho. Dívala se mu do oka a rty se ji zvlnily do úsměvu, když se zeptala na její pohled. Bylo očividné, že se ji líbil, jen to Shimiru nejspíš nedokázal úplně rozluštit. Jenže ona nebyla zvyklá mluvit takhle otevřeně. Teda ohledně práce ano, ale tohle bylo něco jiného* Na to si asi budeš muset přijít sám *poznamenala tiše a trochu stydlivě. Měla nutkání překonat tu vzdálenost mezi nimi, ale nějak sama nechápala proč. Sama v tomhle byla prostě nováček a neuměla to. Nad jeho omluvou jen mávla rukou, že se nic neděje. Chvíli se na něj jen dívala a oba byli jak zamrzlý, než trochu potřásla hlavou* Mimochodem gratuluju k povýšení *usmála se na něj a místo aby se mu zase po chvilce podívala do oka, tak svůj pohled upřela kousek za něj. Přemýšlela o tom, že se spíš měla jít vyspat. Připadala si dost mimo*

Shimiru: *Díval se stále na ní, trochu nechápavě což mohlo působit i trochu roztomile, nebo tak to aspoň dost lidí vidělo když Shimiru něco nechápal. * Kus chlapa? Vy taky vypadáte jinak než co jsem vás viděl naposledy. Vypadáte jako andě..... *Shimiru to nedopověděl, až moc se styděl to říct, i když bylo asi jasné co chtěl říct, že by se Shimirovi Akane líbila? Bohužel už tomu asi tak bude. Neušlo mu to, že se Akane začervenala. Pak, ale přišla ta otázka s obětováním. Než odpověděl, vzal do rukou svitek a něco na něj namaloval, poté udělal pečeť tygra a u jejich nohou se objevil menší ptáček, díky technice Choujuu Giga: ​Sukoshi Tanken, pták bohužel létat neuměl tak ho Shimiru vzla na prst a podal ho směrem k Akane. [viz.zde]. * Za takovéhle tvory to obětování stojí ne? *Usmál se Shimiru.* A taky za teb.. *To nestihl doříct. Jeho srdce vcelku rychle bušilo a tak se snažil co nejrychleji uklidnit, aby byl zase v normálu. Poté si lehce vyhrnul tričko, kdy byla vidět ta jizva, ale zároveň i jeho vypracované břicho.* Zřejmě narážíte na tohle. Poslední mise se trochu zvrhla a Jouninka co nás měla na starosti u toho zemřela. Sice zbabělý plán hrát mrtvého, ale vyšlo to a já i Katsumi jsme se mohli vrátit domů. *Vysvětlil Akane. Když ovšem Akane řekla, že an to musí přijít sám tak v tu chvíli mohla vidět to co dříve. Jeho rychlé přemýšlení, tentokrát však nedošel k žádnému závěru, jako by přemýšlet nemohl. Ovšem s tím povýšením se jeho pohled trochu změnil. Na trochu smutnější. * Děkuju *Poděkoval slušně Shimiru i když z toho radost neměl. Poté se, ale podívala směrem za něj a to opět Shimirovi neuniklo.* Jsi v pořádku? *Zeptal se tentokrát už opět s úsměvem na tváři, a udělal ještě krok k ní, kdy stále držel toho ptáčka tak, aby si ho klidně Akane mohla převzít.*

*Akane došlo, že nejen ona z tohohle setkání je nesvá. Takhle Shimira neznala. Přišlo ji po té misi, že má na všechno odpověď a nic by ho nezastavilo. Tohle jeho odhodlání se ji líbilo, takže překvapeně sledovala, jak i Shimiru jaksi byl beze slov. Takže to nebylo díky jejímu nočnému tréninku. Bylo to něco, co probíhalo mezi nimi. Sama tomu nedokázala přijít na kloub. Uvědomovala si to zvláštní chvění v jejím těle, které ji způsobil ten pohled na jeho tělo. Už to nebyl ten vyzáblý kluk, ani si neuvědomovala, že by jím kdy byl. Teď proti ní stál prostě dospívající muž a jí se z toho pohledu tak nějak obrazně podlamovaly kolena. Mezi nimi prostě probíhalo něco, čemu nerozuměla. A co ji rozhodně nebylo nepříjemné. Když se sklonil, tak ji to trochu pročistilo myšlenky a zvědavě ho sledovala, jak nakreslil ptáčka. Upřímně se na něj usmála* Ano, sloužíme vesnici, abychom ochraňovali slabé a budoucnost vesnice *pronesla tiše, jako kdyby to právě četla z nějaké učebnice. Přeci jen výcvik, které se ji dostával od Druhé, byl poznamenaný odkazem Prvního. I přes tu tvrdost a krutost. Když skoro zmínil ji, tak její tváře nabraly červenou barvu. Zaítm trochu, ale když Shimiru vyhrnul tričko a ona uviděla jeho jizvu a vypracované svaly na břiše, tak už zrudla úplně.* Jednou ti to ale nemusí vyjít... *zamumlala a pohlédla na něj starostlivě. To, co svíralo její srdce, když si představila, že by se dozvěděla, že Shimiru se z mise nevrátil... Byl to jen moment, ale ona si ho bude pamatovat. Po jejímu blahopřání si všimla jeho smutného výrazu* Občas se to stane bohužel, že někoho na misi necháš... Netrap se tím. Všichni do toho jdeme naplno s tím, že se jednou prostě nemusíme vrátit *řekla tiše, než odklonila ten pohled od něj. Potřebovala trochu uklidnit svůj zrychlený tep a tlukoucí srdce* A-Ano... Teda... Myslím, že jsem... *trochu se zakoktala, když se na něj podívala a nastavila ptáčkovi vlastní prst, na který si přelezl. Pořád se ale dívala na Shimira a jaksi nedokázala uklidnit svůj zrychlený dech*

Shimiru: *Shimiru se dál dívak Akane přímo do očí a když řekla tu větu jako z učebnice tak se jen lehce pousmál a lehce na to kývl. Jeho ruka se trochu nervozně klepala a tep měl stále zrychlený, ale všiml si, že Akane je na tom podobně. To samozřejmě Shimirovi neuteklo.* Ehm..ty se...červenáš? *Zeptal se Shimiru nervozním tonem. Pak, ale přišla ta věta, kdy mu to jednou nemusí vyjít. * Jak jsi sama řekla. Musíme ochraňovat slabé a budoucnost vesnice. Risk je zisk. Vím, že to jednou nevýjde. *Poté ji, ale jemně chytl za volnou ruku. Shimiru se dá říct ani nevěděl, že ruku ji jemně chytl prostě v tu chvíli se jen díval do jejích očí a přemýšlel nad ní.* Ale věř mi, že tě ochráním. *Dodal a stále se usmíval. Pak přišla, ale věta, kterou Shimiru nerad slyšel a to, že někoho na misi nechá. V tu chvíli se pouze podíval do země.* Proto musím zariskovat. *Z ničehonic mohla Akane vidě, že se Shimiru lehce usmívá. Když v tu se najednou zakoktala. Se jí Shimiru zadíval do očí. A lehce palcem nahmatal její tep na ruce, což zvládne i člověk, který není lékař. Akane opět mohla vidět jak jeho mozek pracuje, když v tu chvíli usmál, ale měl dost stydlivý výraz. Už mu to došlo, a Akane musela vědět, že Shimiru už ví vše. Jo detaily to bylo jeho. Pouze se ji díval do očí, a kam se hrabal sharingan, ty její oči Shimira doslova hypnotizovali.*

*když se Shimiru zeptal, jestli se červená... Takřka zákonitě zčervenala ještě víc* No... To se ti asi něco jen zdá *usmála se na něj, jako kdyby o nic nešlo. Jenže tady o něco šlo a ona se v tom nedokázala zorientovat. Chvíli v ní rezonoval ten pocit, ze kterého se ji svíralo hrdlo při pomyšlení, že by se dozvěděla, že se Shimiru nevrátil z mise* Je určitě lepší způsob boje při misích, než obětovat sebe. Tentokrát to mohla být jen pěkně ošklivá jizva, ale příště... *zadívala se na něj upřeně, jako kdyby ho snad mohla přesvědčit o tom, že by měl začít přemýšlet jinak* Nechci se bát... Ne, já se normálně nebojím, ale tohle, co teď cítím... Nechci se bát, že se jednou nevrátíš, protože vymyslíš další sebeobětovací akci, která nevyjde. *vypadlo z ní najednou a i ona sama byla překvapená, že to zaznělo nahlas. Naštěstí nebo bohužel zmínil to, že ochrání i ji. Na jednu stranu ji to zalichotilo, ale nebyla přece úplně bezbranná. Ani její tělo nebylo bez vypracovaných svalů, ačkoli její svaly jaksi bojovaly o pozornost těch, kteří si ji prohlíželi, i s ženskými tvary, které se snažila tak nějak skrývat při práci, při tréninku. A i teď.* Myslíš, že potřebuju ochránit? *pobaveně se usmála, normálně by se mu asi vysmála, kdyby prohlásil, že ji ochrání. Ale teď ne. Všechno to v ní vřelo, dokonce si uvědomila až později, že ji lehce držel za ruku. Nechala ptáčka přeskočit na Shimirovo rameno, když k němu natáhla ruku a mimoděk si na jeho rameno položila i ruku, než k němu udělala malý krůček* Co? *trochu nervózně se zasmála, když si všimla jeho přemýšlení i jeho stydlivého úsměvu*

Shimiru: *Shimiru se stále díval do očí Akane, a stále se i usmíval.* Myslím, že nezdá. *Řekl jen tak zlehka. Když pak řekla, že by seo něj mohla bát jen se k ní přiblížil ještě blíž.* Bát se nemusíš. Věř mi, že s tebou to výjde vždycky. *Stále se ji díval do očí, a stále se na ní jen usmíval, kdy srdce mu bušilo jako nikdy. Když se ho pak přeci jen zeptala zda potřebuje ochránit, jen se k ní přiblížil, kdy měli obličeje opravdu blízko sebe.* Možná budu potřebovat tvou ochranu já. *Řekl kdy ho kompletně přemohli emoce a on se ji pokusil políbit. Nevěděl jak zareaguje ona. On prostě věřil svým emocím a Shimiru věděl co cítí, teď jen muset doufat, že ona cítí to samé. Pokud by mu to opětovala tak mi doslova v obličeji zrudl, a až by skončili tak by se na ní pouze velice stydlivě díval.* Ehm ehm...omlouvám se. Taková drzost... *Řekl by a hned by udělal krok zpět, kdy by se díval do země dost stydlivě.*

*při pohledu do jeho modrého oka si přišla na jednu stranu tak zranitelně, protože měla pocit, že ji musí doslova číst myšlenky. A ještě trochu znejistila, když se k sobě dostali tak blízko. Nepřestávala se na něj dívat* Nemusím být vždycky poblíž *namítla tiše a položila mu ruku na rameno. Přeci jen byl o něco vyšší než ona. Akane si ani neuvědomovala, že kluci v jeho věku tak rychle rostou. Nikdy si toho nevšímala. Když pronesl, že bude potřebovat on její ochranu, jen se usmála a chtěla něco na to říct, ale v tu chvíli překonal mezi nimi tu krátkou vzdálenost a políbil ji. Akane se nebránila a právě v ten moemnt ji došlo to, co Shimirovi už předtím. Ani netušila, že přesně tohle chtěla, dokud se to nestalo. Oplatila mu jeho polibek, jak nejlépe dovedla. No, byl to i její první polibek, takže z toho byla poněkud nesvá. Její pohled nebyl o nic míň stydlivý* Já... To... *nedokázala sestavit ani větu, sama se styděla za to, že dovolila, aby k tomu došlo. Ne, že by se ji to nelíbilo, že by to sama nechtěla. Nakonec se po chvíli odhodlala a podívala se na něj* Jak jsi věděl... Sama jsem netušila, že to chci, dokud... *aspoň trochu schopnost mluvit se ji po chvíli vrátila a prsty si přejela po rtech* Nemáš se proč omlouvat *špitla a udělal krok k němu*

Shimiru : *Když mu polibek obětovala Shimiru pouze zavřel své oko a se dál unášet svýmy city byl to jeho první polibek, takže nebyl nijak skvělý nebo alespoň tedy podle Shimira ne (Ne Akanin polibek, ale Shimirův stál za prd) , poté, ale když odstoupil a omluvil se a slyšel co Akane řekla, jen se na ní mírně pousmál.* Nevěděl. *Řekl stále vcelku stydlivým hlasem * Prostě jsem to cítil. *Dodal, kdy se ji dál díval přímo do očí. Bylo vidět, že se to Shimirovi opravdu líbilo, a ne jen to, hlavně se mu líbila Akane, její oči, vlasy, ústa vše. Po krátké chvilce ji jemně přejel rukou po tváři.* Jsi nádherná Akane. *Přejel ji lehce po vlasech a očima se zadíval i na její pusu, kdy se jen opět usmál.* Poprvé co jsem políbil ženu. *Řekl a usmál se.* Ne...políbil jsem tu nejkrásnější věc co jsem kdy viděl. *Když udělala krok k němu a řekla, že se nemá za co omlouvat, mohla Akane pouze vidět jak se Shimirovi očičko rozzářilo. Srdce mu tlouklo jako nikdy, byl z toho všeho nervozní a nesvůj. Což mohla Akane opravdu lehce poznat a bylo to na něm vidět. Ta nervozita z něj doslova srčela, ale jak tak viděl nebyl jediný. Stále přejížděl očima po její tváři, díval se nejdříve na její oči pak pusu, a pak zpět do očí.*

*jejich polibek v Akane rozpoutal celou řadu emocí. Rozhodně její tělo jelo na adrenalinu, protože do teď nic podobného nezažila. Uvědomila si naplno, že se ji Shimiru líbí a že ho rozhodně už dávno nebere jako toho kluka, nad kterým chtěla mít navrch. Když se od ní odtáhl, nasucho polkla. Nechtěla, aby stál tak daleko. Musela se usmát nad jeho odpovědí, že to tak cítil. Vychutnávala si jeho pohled a sama si ho prohlížela. Na malý moment "zapomněla" svou dlaň na jeho rychle bijícím srdci, než svou ruku stáhla a krásně se na něj usmála. Líbilo se ji se ho dotýkat. Být mu poblíž. Imponoval ji svou povahou i vzhledem. Když ji složil tu lichotku, tak jen zčervenala a jen lehce zavrtěla hlavou. Lichotilo ji to, že je v jeho oku/očích nádherná, ale tak nějak se tak necítila. Nedokázala na takové věci reagovat, ale evidentně ji to potěšilo. Trochu naklonila hlavu pod jeho pohlazením na stranu* Taky to byl můj první polibek *usmála se a zvedla ruku, aby lehce přejela bříškem prstu po jeho rtech, než by se k němu trochu přitulila a vytáhla se na špičky, aby ho mohla políbit znovu. Ruce měla položené na jeho hrudníku, jako kdyby ještě mezi nimi chtěla nechat trochu prostoru* A ukradla jsem si i tvůj druhý *tiše se zasmála, když se od něj odtáhla. Vypadala a cítila se šťastně. Ne, že by během tohohle setkání se do něj nějak bláznivě zamilovala. No, alespoň ji to nepřišlo. Ale rozhodně se ji líbil a přitahoval ji. Jistě, měla ráda už od jejich mise jeho charakter. Kdo ví, jak se to nakonec vyvine- Zatím byla jak očarovaná z jeho blízkosti a celkově z něj*

Shimiru: *Celé tělo Shimira se zachvělo a stále si jí díval do očí, dlaň, kterou cítil na hrudi ho krásně hřála a když ji stahovala tak se jen lehce opět pousmál. Jakmile Akane zavrtěla hlavou nad Shimirovou poznámkou pouze ji pohladil po vlasech.* Neumím lhát, to už víš. Pro mě jsi ta nejkrásnější bytost co znám. *Ve chvíli co řekla, že to byl její první polibek tak se opět jen lehce ušklíbl, ale ve chvíli co přejela tím prstem o rty Shimira tak Shimiru jen zavřel oči. Bylo to pro něj něco opravdu příjemného, nedokázal ten pocit ani popsat. Ale pak to přišlo...ten druhý polibek.* Takže zlodějíček jo? *Zasmál se Shimiru, kdy ji polibek opětoval, její ruce na Shimiroví hrudi byli opět příjemné, teď by se doslova dalo říct, že ho to hřálo u srdce. Nakonec se, ale jeho nervozita začala lehce ztrácet, kdy převládl adrenalin. Velice jemně Akane objal a pomalu a velice jemně ji položil na zem do trávy, která byla na dotek v tu chvíli příjemná jako kdy lehnete do měkoučké postele, kde ji opět políbil.* Před tímhle jsi ochránit potřebovala. *Zavtipkoval * Nechci, aby tenhle den skončil. *Řekl Shimiru, který ji poté na zemi hladil jemně po vlasech.* Chci ti být vždy na blízku *Dodá kdy se na ní stále usmívá. Shimirovu byl stále lehce nervozní, ale už to nebylo takové jako předtím. Cítil se opravdu šťastně, věděl, že tyhle emoce ho doslova ovládají a on sám říkal, že to nechce, ale jemu to bylo jedno, tyhle emoce byly ty správné. Ty, které mu neublíží. Cítil k Akane něco co k nikomu jinému nikdy necítil.*

*bylo příjemné poslouchat, že je pro někoho krásná. A že je krásná pro Shimira, tak to bylo o to příjemnější* Dobře, dobře. Budu ti to věřit *usmála se na něj a v hrudi ji rostl takový příjemný pocit, který nedokázala popsat nějak jinak než štěstí. Dnešní ráno bylo mnohem krásnější, než si představovala. Když přejela rozechvělou rukou po jeho rtech, rostla v ní touha znovu ho políbit. S ničím moc neváhala a vytáhla se k němu pro další polibek. Zvonivě se rozesmála, když ji nazval zlodějíčkem* Už to asi tak bude. Měl bys na mě zavolat vojenskou policii *smála se dál příjemně a nijak nahlas. Nechala se od něj obejmout a položit do trávy. Usmívala se na něj šťastně a oplatila mu jeho polibek* To bylo teda zákeřné *tiše se zasmála* I když je pravda, že vůči tobě potřebuju asi ochránit od první chvíle, kdy jsem tě dneska viděla, Shimiru-kun *podívala se mu do očíčka a zvedla ruku, aby ho pohladila po tváři. Tentokrát to oslovení bylo vysloveno se všemi těmi city, které se v ní praly* Ta mise mi přijde jako včera... A mezitím se z tebe stane takový fešák *usmála se a trochu se zčervenala* Nikam ti neuteču neboj. Jsem víceméně většinu času ve vesnici kromě misí *pošeptala a ukradla si jeho rty pro další polibek* Co vůbec ty? Máš už vybrané nějaké povolání? *zeptala se zvědavě v mezičase, kdy si užívala jeho blízkost a jednou rukou se mu toulala po hrudi*

Shimiru: *Ve chvíli co ho pohladila po tváři, jen zavřel oči a cítil to teplo z její ruky. Když pak zmíní misi, jen se lehce zasekne, ale stále se na Akane usmívá.* Heh a to když si na to vzpomenu tak jsme na tom společně nebyli moc dobře. Dá se říct, že co jsme se potkali už jsme se málem pohádali. *Řekne Shimiru s úsměvem na tváři a pohladí ji po tváři.* Ale nebýt toho, nejsme tu teď spolu, že ? *Pohladil ji jemně po vlasech a poslouchal dál co říkala. Když zmínila to, že většinu času je ve vesnici, tak se ji jen zadíval do očí.* Hlavně mi slib, že si budeš dávat pozor, i na těch misích. *Bylo to řečeno s velkým strachem, strachem že jednou by se mohlo stát, že Akane odejde z vesnice na misi a vrátit se už nemusí. To bylo něco nad čím nechtěl přemýšlet, když ho opět políbila samozřejmě ji to opětoval. * Povolání ? *Zeptal se sám sebe Shimiru.* Spoustu lidí mě chce k policii kvůli tomu blbému myšlení, ale chci jít k lovcům nukenninů. *Řekl kdy se podíval Akane přímo do očí.* Co vlastně máš za povolání? *Zeptal se a stále ji jemně hladil po vlasech. Samozřejmě Shimiru si mohl domyslet co asi tak Akane může být, byl tu však jeden háček. Nedokázal to...prostě emoce byli silnější a on tak nedokázal použít na plno svůj mozek a dát si vše dohromady.*

*když se dostanou k jejich společné misi, tak se stejně nepřestane usmívat. Už ji to přijde jen jako zábavná historka* Přiznávám, že jsem se chovala docela povýšeně už na začátku a měla jsem sto chutí tě tím štětcem přetáhnout mnohem víc *tiše se zasmála a dívala se mu do očíčka, zatímco měla před očima jejich misi. A obzvlášť ten jeden okamžik v průběhu mise* Vážně jsem uvěřila, že jsi tam umřel... *zamumlala trochu stydlivě, do teď nepochopila, že na to tak snadno skočila. Pokud nebyla dostatečně silná na to, aby tohle genjutsu prokoukla... Prostě si v tu chvíli přišla slabá a chtěla další a další tréninky s Druhou, aby zesílila natolik, aby dokázala prohlédnout další druhy genjutsu. Když se o ní tak bál, musela se na něj sama vážně podívat* Slibuju, pokud ty mi slíbíš, že přijdeš na jiný způsob jak bojovat než obětovat sebe. Vím, že je za tím jistý plán a zatím ti to vychází, ale... *oplatila mu ten pohled plný strachu a starostlivosti. Jak skončili na zemi, tak se k němu přitulila a jednou rukou ho začala hladit jemně po vlasech* Taky bych tě tipovala na vojenskou policii *přiznala s mírným úsměvem, ale když zmínil toho lovce, tak zvážněla znovu* Pokud se vydáš na cestu lovce, tak bys obzvlášť měl přemýšlet o méně nebezpečných způsobech boje. Přeci jen už jen to povolání je nebezpečné samo o sobě. *nějak mu jeho plán stát se lovcem nevymlouvala, ale uvědomovala si, že tohle může být tím pádem poprvé a naposled na hodně dlouhou dobu, co zažívají tyhle příjemné chvilky. ani nechtěla myslet na to, že to možná může být jak poprvé, ale i naposled celkově* To ale znamená, že se moc často neuvidíme *poznamenala po chvilce tiše a sklonila pohled. Chtěl ji být nablízku a zároveň se chtěl stát lovcem. Nemohla ho ale po dnešku přemlouvat, aby zůstal ve vesnici... Nemyslela si, že by byla dostatečný důvod*

Shimiru: Povýšeně? Přetáhnout? *Zasmál se lehce Shimiru.* Takže povýšenec políbil drznouna, který si to zasloužil. *Zavtipkoval Shimiru a opět ji políbil. Když pak řekla o tom, že uvěřila, že tam umřel jen měl o něco vážnější pohled. Shimiru v tu chvíli, ale nepřemýšlel byl až moc zaslepený.* Nebylo to obyčejné Genjutsu. *Řekl klidně a díval se ji do očí. * Jsi chytrá Akane, proč myslíš, že mám tu čelenku přes oko. *Stále se na ní díval, když najednou si kousek čelenky posunul a otevřel své druhé oko zatím co první zavřel, takže byl vidět jeho Sharingan.* Díky tomuhle jsi tomu uvěřila. Promiň, že jsem ho na tebe použil. Neměl to nikdo vědět. *Řekl a po chvilce si opět čelenku dal přes oko. Poté když zvážněla tak se na ní jen usmál a políbil ji.* Neboj, mě není lehký zabít, to moc dobře víš. *Zlehčí trochu situaci.* Neuvidíme? Tím více si můžeme užít tyhle chvilky ne? *Zeptal se, kdy se na ní začal zase usmívat a doslova zčervenal.* Neboj. Uvidíme se často. Slibuju ti, že každý měsíc se vrátím do vesnice, jen abych tě viděl. *Shimiru nikdy žádný slib neporušil, pro něj to bylo posvátné, takže tohle hodlal dodržet.*

*Akane se zasmála jeho vtípku a oplatila mu polibek, přičemž mu vjela ručkou do vlasů, aby si ho udržela u sebe o něco déle a jejich polibek prodloužila. Líbilo se ji se s ním líbat, být mu nablízku. No, to ani netušila, co pro ní měla v plánu její sensei. Jemně ho hladila ve vlasech, zatímco oba zvážněli. Sama moc klidná nebyla, když ji řekl, že to nebylo klasické genjutsu. Přeci jen ji to pořád vrtalo hlavou. Když odkryl sharingan, jen zatajila dech. Nic takového nikdy neviděla, ale samozřejmě po té, co Druhé donesla tu Shinovu kůstku, tak ji její sensei řekla o kekkei genkai. A o tom, že jsou doujutsu a nedoujutsu.* Páni, tohle jsem nikdy neviděla. Nic podobného... *hlesla tiše a vzpomněla si přesně na ten rozhovor s Druhou, kde padlo i jméno Shimira* Má sensei mi říkala, že jsi... jiný *usmála se na něj, nechtěla do toho zabíhat nějak moc. Označení jiný bohatě stačilo. Ale nic ji to vlastně neřeklo. Až do teď. Bála se o něj, ale když tak zlehčil situaci a ještě ji políbil, nechala se pro teď trochu uchlácholit* Stejně o tebe budu mít strach *uculila se na něj, každý jeho další polibek ji přiváděl do podobného stavu absolutního štěstí jako ten první* A nebo já se pokusím přesvědčit kapitána, aby vyslal nějakou jednotku, která ti pomůže lovit nukeniny. *samozřejmě myslela na to, že by byla v tom týmu!* Nebo dřív budu sama kapitánka *usmála se, přeci jen byla dost ambiciozní a někdy by se to mohlo taky projevit. To ji vlastně vrátilo k tomu, že se Shimiru ptal na její povolání* Jinak jak jsem na sebe už prozradila, jsem voják. Prozatím *naštěstí ji jeho blízkost dost rozptylovala na to, aby pokračovala. Nejspíš by mu řekla i o tom, že je studentkou Druhé a kdo ví co všechno. Ani ona v tu chvíli nepřemýšlela*

Shimiru: * Jejích delší polibek, se Shimirovi líbil a doslova ho přiváděl k šílenství a oplácel ji to stejně. Nemohl se od ní prostě odtrhnout, ale samozřejmě ne tak, aby to Akane bylo nepříjemné. Ve chvíli co zmínila, její sensei, jen se na ní s úsměvem zadíval a díval se ji přímo do očí.* Sensei nebo Raikage? Nebo je to stejné? *Zasmál se. Nebylo z toho těžké poznat co myslí. Poté, ale když řekla, že o něj bude mít strach a, že by by poslala nějakou jednotku, a že dokonce bude i stát v čele tak ji opět jen políbil.* A nebo tu můžu ve vesnici zůstat s tebou a dát se k vojákům. *Pohladil ji jemně po tváři.* Přeci jen bych nemohl dopustit, aby se ti něco mohlo stát. *V životě se Shimiru necítil takhle šťastný. Díky Akane zapomněl na všechny nepříjemnosti co se mu poslední dobou děli, byl to příjemný pocit, který ho stále přemáhal a bral nad ním kontrolu. * Měli bychom na sebe více času. *Shimiru začal uvažovat o tom, že by se k lovcům nedal a raději by zůstat s Akane. Když si vybavil to, že by od ní byl tak daleko, nebylo to pro něj příjemné, ale horší bylo to. Kdyby věděl, že kdyby šla s ním tak, by mohla být ve většm nebezpečí. Proto se na ní jen starostlivě podíval. Nepřerušoval ten oční kontakt. Když si opět, ale vybavil jak daleko by od sebe byli bylo mu to líto a opravdu začal přemýšleto jiném povolání. * Myslím, že bychom měli zůstat spolu ve vesnici. *Jakmile to dořekne tak ji jemně prohladí vlasy a opět políbí, tentokrát však to nebylo jako doposud, ale začal od krku a přešel až k jejím nádherným ústům, kdy ji druhou rukou jemně hladil v oblastni břicha a pak samozřejmě i jemně po vlasech. Když přestal tak se jen trochu nadzvedl protože si uvědomil to, že se nechal trochu unést a tak i celý zrudl.* O..omlouvám se...

*vzbuzoval v ní tak silné pocity, které nikdy předtím nezažila, že bylo těžké z toho nezešílet a udržet aspoň trochu čistou hlavu. Bylo to tak intenzivní, že se bála, že ve chvíli, kdy odsud odejdou, tak to kouzlo okamžiku zmizí. Že všechno kolem nich bude jiné. Ovládala ji víceméně emoce, než zdravý rozum. Když se na ní tak pěkně usmál a zmínil v souvislosti s její sensei Raikage, tak trochu zčervenala. To už bylo samo o sobě to, co ji prozradilo, takže neměla tak nějak důvod, mu jeho domněnku vyvracet* Je to ta samá osoba, i když dost často o tom pochybuju *tiše se zasmála stále červená studem* Ale víš o tom jen ty *dívala se mu do očíčka, jako kdyby po něm chtěla slib, aby o tom nikomu neříkal. Ale nepromluvila. Bylo tak sladké, že ji chtěl ochránit, ačkoli oba se vydali na kariéru shinobi* Umím se o sebe postarat, Shimiru. Taky mě není lehké zabít *namítla tiše s trochu rozpustilým úsměvem, chtěla, aby si šel za svým snem i na úkor ji. Ne, že by sama nebyla okouzlena těmi okamžiky teď, nejspíš by se dalo říct, že je taky do něj zamilovaná. Ale bylo to tady a teď. Pohladila ho jemně po tváři* Pokud chceš být lovec a zažívat ty šílená dobrodružství, tak do toho jdi. Já tady na tebe počkám *tenhle svůj slib myslela taky vážně tak jako on předtím. Byl prvním klukem, který ji dokázal tak okouzlit. Cítila se jak v jiném světě s ním.* Myslím, že... *chtěla mu to rozhodně rozmlouvat, ale on se sklonil k jejímu krku. Už jen jeho rty na krku a hlazení v oblasti břicha způsobilo, že se ji zrychlil dech a trochu naklonila hlavu od něj, aby měl lepší přístup. Tohle byla už doslova bouře všech emocí. Cítila ty pomyslné motýlky v břiše. Rozechvěla se pod jeho doteky a ve chvíli, kdy dosáhl svými rty k těm jejím, tak zcela ponořená do toho všeho, co zažívala, ho vášnivě políbila. Byla z toho slušně mimo, takže ve chvíli, kdy se trochu Shimiru odtáhl a omluvil se ji, tak v první chvíli vůbec nechápala, proč se omlouvá. Chvilku ji trvalo, než se z toho probrala a sama zrudla. Styděla se za to, jak mu vyšla vstříc a za ten o tolik jiný polibek* Promiň, já... *začala taky a sledovala ho, jak byl rudý. Nezvládala celkově trapné chvilky, tak se po chvíli tiše nervózně zasmála* Tohle bylo... tak jiné. Ne špatné, ale jiné *zašeptala v rozpacích, ale její pohled dával jasně najevo, že ji to nevadilo*

Shimiru: *Když řekla, že o tom, že je studentkou Raikage a, že to ví jen on jen na to kývl, že tomu rozumí.* Věřím, že se o sebe umíš postarat. A nepochybuju o tom..já jen nemám dobré zkušenosti s tím, když se od někoho vzdálím..a upřímně tohle je o dost lepší než nějaké dobrodružství. *Řekl, kdy se na ní stále usmíval. Poté však došlo na to proč Shimiru zrudl a zastyděl se, když si na konci, ale uvědomil, že se to Akane líbilo tak se jen lehce pousmál opět se přiblížil k ní.* Bylo to...nevim prostě to přišlo samo.. *Dodal a opět se k ní přibližoval. Jelikož si všiml předtím, že se ji to asi líbilo, chtěl v tom pokračovat. Zastavil až v blízkosti jejího ucha, do kterého jen velice jemně a tiše pošeptal.* Miluju tě... *Poté ji jemně políbil na krčku, kdy ji stále hladil po bříšku. Srdce mu bušilo jako o závod, ale když předtím viděl jak Akane reagovala a viděl, že je z toho mimo, ale v tom dobrém smyslu chtěl ji potěšit znovu. Po krčku opět následovaly její ústa, kdy ji stále hladil. Nebylo to nijak nepříjemně, ale naopak. Velice jemně. Prostě tak, aby to bylo co nejpříjemnější. Stále to střídal. Ústa a krk, až nakonec se odvážil k něčemu ještě snad pro Akane příjemnějšímu, přestal ji hladit a líbat, ale usmál se na ni a začal ji pomalu líbat i na bříšku, kdy zamířil výš. Samozřejmě prsou se nedotkl, neměl od Akane svolení a tak bylo vidět, že to přeskočil a z bříška zamířil opět na krček a ústa. Nakonec se lehce odtáhl s úsměvem na tváři.* Snad se ti to líbilo. *Řekne, kdy se na ní dál usmívá. Srdce mu dál bušilo jako o závod, to vzrušení bylo neuvěřitelné. Nervozita už začala vyprchávat a když čekal na odpověď, jen ji dál hladil lehce po bříšku.*

*přes to celé přemlouvání, aby se dal na dráhu lovce, se přeci jen potěšeně usmála, když řekl, že tohle je lepší než nějaké dobrodružství. Každou chvílí k němu začala cítit víc, čím dál víc nechtěla, aby odešel lovit nukeniny někam do světa, kde by o něm neměla žádné zprávy. Pořád byla očarovaná tímhle okamžikem, ale díky tomu, jak musela začít na něj reagovat, tak se z toho trochu dostala* Bylo to nádherné *zašeptala, když konečně našla to správné slovo. Ale ani to se ji tak nelíbilo. Nedokázala přijít na žádné vhodné slovo. Když uslyšela jeho vyznání, její tep se zrychlil. Uvědomila si, že všechny ty její emoce směřovaly do tohohle okamžiků. Kdy si uvědomila, co k němu v tuhle chvíli cítila. Byla jeho vyznáním lásky trochu zaskočená a nedal ji moc času na to reagovat, takže jeho "miluju tě" zůstalo prozatím bez reakce. Chvěla se pod jeho doteky na bříšku a naplno si vychutnávala jeho doteky i polibky. Nejdřív mu polibky oplácela trochu zdrženlivě, ale co další polibek tak byl víc odvážný a vášnivý. Všechno to nad ní začalo přebírat kontrolu, vjela rukou zase do jeho vlasů, aby sem tam nějaký ten polibek o něco prodloužila. Když přestal na tu chvíli, tak se na něj podívala s touhou v očích. Bylo to příliš silné na to, aby skrývala své pocity, obzvlášť když slyšel její zrychlený dech. Oplatila mu jeho úsměv a když se sklonil k jejímu bříšku, zavřela oči, aby si jeho další polibky mohla plně vychutnat. Pořád měla ruku v jeho vlasech a několikrát ho za ně lehce zatahala, jak v ní rostlo vzrušení, když se přibližoval k jejím prsům. Zrychleně dýchala pod vlivem vzrušení, měla pocit, že v tuhle chvíli by mu dovolila snad všechno. Byla v jeho moci. Ale ocenila, že se jim pro teď vyhnul. Její polibek byl tentokrát dost výmluvný na to, aby mu jím řekla, jak moc se ji to líbilo. Ale ve chvíli, kdy se od ní odtáhl, tak svou ruku z jeho vlasů přesunula na jeho hruď a držela ho tak, aby se k ní nemohl znovu přiblížit. Několikrát mezi prsty chytla jeho tričko, jako kdyby sama nevěděla, jestli ho chce od sebe odstrčit nebo si ho přitáhnout k sobě. Jen lehce kývla na jeho ujištění, jestli se ji to líbilo* Taky tě miluju *pošeptala s úsměvem trochu zasněně, ale ve tváři zase červenala* Můžeme trochu... zvolnit? *zeptala se stydlivě a na chvilku uhnula pohledem před jeho očíčkem, než se mu do něj znovu podívala* Bojím se, že bych ti dovolila úplně všechno... A vůbec si nejsem jistá, jestli... jestli to teď chci *rudla ještě víc a bála se, aby ho neodradila, že byla najednou tak ostýchavá. Stáhla svou ruku z jeho hrudníku a čekala se strachem na jeho reakci*

Shimiru: * Vše co proběhlo mu bylo opravdu příjemné. Líbilo se mu to jak zrychleně dýchala, jak ho držela za vlasy a jak se celkově chvěla, přitom Shimirovi bušilo srdce jako o závod, bylo ta emoce pro něj prostě byla až moc silná. Když si všiml, že se ji to opravdu líbí, tak pokračoval dál, nebylo to nijak drsně, ale naopak velice pomalu a jemně. A když řekla, že ho taky miluje tak se na pár vteřin i zasekl, ale poté si všiml jak zčervenala. A zeptala se ho jestli můžou zvolnit.* O..ovšem omlouvám se. *Omluvil se a uvědomoval si, že se nechal přeci jen až moc unést, tím samozřejmě i jeho nervozita naskočila protože si myslel, že to asi přehnal, což bylo trochu vidět i z jeho výrazu, kdy mu srdce bušilo jako o závod.* Já nechal jsem se unést... *Dodal, kdy ji pohladil jemně po tváři. * Nemohl jsem se prostě udržet. *Stále se ji díval do očí, kdy si všimla, že se snad i bojí jeho reakce? * Neboj, nechci udělat něco, co by jsi ty sama nechtěla. *Usmál se na ní, Shimiru si začal uvědomovat, že ztratil nad sebou prostě kontrolu a nechtěl na Akane tlačit. I když se tedy nechal unést, tak by nemohl Akane neuposlechnout. Nebyl naštvaný nebo něco podobného ba naopak. Dál se usmíval na Akane, byl prostě a jednoduše rád, že je s ní. Srdce mu stále bušilo jako o závod.Jeho očko doslova jen zářilo a dál se usmíval. * Je naopak správný, že jsi to řekla...nechci dělat nic proti tvé vůli. *Dodal.*

*hrozně se ji to líbilo, byla jen krůček od toho, aby se neovládla, aby si ho i potom, co skončil, k sobě přitáhla a dovolila mu mnohem víc. Ovládalo ji vzrušení a všechny ty silné emoce, které cítila. Ale taky se do toho naštěstí zapojil její rozum a ten ho prostě dál nepustil. I když celé její tělo po tom prahlo. Chtěla víc jeho polibků, chtěla mu vrátit jeho něžnosti. Trochu litovala, že ho zastavila, když viděla, jak se omlouvá a sám je z toho v rozpacích. Byl v tu chvíli roztomilý, ale nechtěla tohle. Líbil se ji ten odvážný a přesto gentlmanský Shimiru, který ji hladil a líbal. Nejradši by to vrátila zpátky, ale věděla, že je to takhle správné* Moc se mi to líbilo... *namítla tiše, kdyby si snad myslel, že ho zastavila z tohohle důvodu, že by se ji to nelíbilo* Víc, než si myslíš *usmála se na něj trochu stydlivě a taky mu položila taky ruku na tvář. Jeho úsměv ji uklidnil a prostě si ho k sobě za tričko přitáhla, aby ho mohla jemně políbit a následně se k němu přitulit* Děkuju, že na mě netlačíš *zašeptala a na chvilku zavřela oči, když měla hlavu položenou na jeho hrudníku. Nejeden kluk už se o ní snažil a byla jen předmět jejich sexuálních zájmů. A ona je dokázala usměrnit. Ale tohle bylo poprvé, kdy po tom zatoužila sama. Ale prostě se zalekla* Třeba příště *zašeptala trochu laškovně a schovávala svou červenající tvář do jeho trička*

Shimiru : * Stále se na ní díval a usmíval se po chvíli kdy přišel polibek, tak ji to opětoval. Jakmile řekla, že se jí to líbilo tak se na ní usmál a pohladil ji po vlasech a jakmile řekla, že třeba příště jen celej zrudl.* Nevim jestli by to bylo moudré..já jsem ještě nikdy...s dívkou ani v takhle. *Dodal, kdy celý zrudl, ale poté ji opět políbil. * Jsem rád, že můžu trávit čas stebou. *Pohladí ji jemně po bříšku, ale tentokrát se už krotí.* Nikdy bych na tebe tlačit nechtěl. * Dále ji hladil po vlasech a díval se ji přímo do těch nádherných očí. Ve chvíli co se k Shimirovi přitulí, tak ji hezky obejme.* Kéž by tenhle den nikdy neskončil. *Dodá a stále se na ní usmívá.* Chci oprvadu zůstat ve vesnici s tebou.. *Shimiru opravdu začal přemýšlet o tom, jestli by se neměl stát vojákem, aby byl blíže Akane než, aby lovil nukeniny. Přeci jen se bál, že když odejde tak už ji nikdy neuvidí. Zároveň se na ní však podíval velice starostlivě.* Bojím se, že když odejdu už tě neuvidím... *Řekl a stále se na ní starostlivě dívá.* Vždy když jsem od někoh odešel a vrátil se už tam nebyl. Nechci, aby se to opakovalo a už vůbec ne s tebou... *Dodal, kdy se na ní stále díval až moc starostlivě.*

*trochu se usmála, když si všimla, jak jsou oba celí rudí po její poznámku "možná příště". Kupodivu tím nemyslela sex nebo nic takového. Ale třeba jen to, že mu přeci jen dovolí dotknout se ji i jinde než na bříšku a krku* Taky jsem s žádným tohle... Vždyť jsem do dneška ani žádného kluka nepolíbila *tiše se zasmála nervózně a ráda se nechala vtáhnout do dalšího polibku* A taky žádného jiného líbat nechci *zašeptala s úsměvem, když jejich polibek skončil. Nedokázala si představit, že k sobě někoho jiného pustí tak blízko. I když byl mladší a měl míň zkušeností jako shinobi, prostě se s ním cítila v bezpečí. Imponovala ji jeho povaha, jeho inteligence a musela uznat že i jeho fyzická stránka. Takřka dospěl za tu krátkou dobu po misi. Netušila, že za tím bylo i mnoho špatného, víc, než ji už zmínil. Ale to všechno ji bylo jedno, protože se s ním cítila šťastná. Když zmíní, že chce s ní zůstat ve vesnici, jen se usmála a podívala se na něj z jeho hrudi. Nehodlala opouštět teplo jeho těla a jeho velmi příjemné objetí* Udělej, co ti přijde jako nejlepší volba. Jen nechci, abys jednou litoval toho, že jsi toho lovce nezkusil *promluvila jemně a sledovala ho, přičemž by si hlavu přesunula na jeho rameno* I když budeme oba v armádě, tak budeme vysíláni na různé mise a může se to stát taky. Nechci tě omezovat v tom, co chceš. Celkově shinobi kariéra je dost nebezpečná, nezáleží jaké máš povolání. Chci abys byl šťastný a myslím si, že jako lovec bys byl spokojený *pokračovala, zatímco jednu ruku položila na jeho hrudník a začala ho tam jemně hladit v místech, kde mu tlouklo srdce*

Shimiru: *Na její reakci, že kluka též neměla se pousmál a ještě více zčervenal a opravdu ho zahřálo u srdce jakmile řekla, že ani líbat jiného nechce. Stále se na Akane díval a přemýšlel zda má následovat Akane do armády nebo zda má jít k lovcům, nechtěl být daleko od Akane, ale zároveň chtěl udělat svět lepším a začal by tím, že by se zbavil všech možných nukeninů, ale díky Akane zapomněl na tu chvíli i na smrt svého nevlastního bratra, což už nějakou dobu nezažíval. Ve chvíli co přesunula jeho hlavu na rameno tak ji opět jemně začal hladit po vlasech, ale jakmile mu dala ruku na srdce, mohla cítit jak mu začalo tlouct dá se říct až neuvěřitelně rychle, kdy bylo chvilkama i vidět, že se snažil uklidnit, ale moc mu to teda nešlo. Bylo to pro něj až moc příjemné a tak i na chvíli zavřel oči a užíval si to, i když se stále snažil uklidnit.* Půjdu na lovce jen pokud mi slíbíš, že na mě počkáš v bezpečí. *To v bezpečí dost Shimiru zdůraznil. Poté, ale jeho pohled zvážněl. * A slib mi, že pokud se nevrátím.... *Poté jen na sucho polkl protože věděl, že může nastat i taková situace.* Nenecháš se tím ovlivnit a budeš dál žít šťastně. To jsou mé podmínky. *Řekl kdy si ji jemně posunul a políbil. Nebyl to polibek jako předtím, tento byl delší, jako by měl být snad i poslední co si kdy dají.... Když přestal podíval se ji opět do očí. * Slib mi to prosím. *Díval se na ní s opravdové blízkosti, kdy dá se říct, že byli těsně u sebe. Nakonec ji ještě jemně pohladil po tváři a čekal zda mu to slíbí.*

*nechtěla ho přemlouvat ani tak ani tak, když se k němu tak tulila a užívala si jeho doteky a blízkost. Na jednu stranu chtěla být sobecká a říct mu, aby teda zůstal s ní ve vesnici. Prostě to její já, které bylo sobecké, chtělo. Chtěla ho přemluvit, aby se dal k vojákům a na svůj sen stát se lovcem, zapomněl. Ale i když ten pocit, že by měla být takhle sobecká, přebylo to, že tak nějak podvědomě tušila, že by nebyl šťastný. Proto to nakonec neudělala a byla za to ráda. Vnímala jeho rychlý tlukot srdce pod svou dlaní a sledovala, jak zavřel oči. Sama se ještě víc uklidnila a nejspíš by byla schopná takhle i usnout, než promluvil. Pomalu se propadala do polospánku, ale jeho hlas ji dokonale probudil. Podívala se mu do očíčka stejně vážně jako on. Na slib, aby na něj počkala v bezpečí zatím nereagovala, ale taky nasucho polkla, když zmínil možnost, že se nevrátí. Trochu se ji chvěl hlas, když promluvila. Proklínala se za to, ale Shimiru si ji k sobě nevědomky připoutal silněji, než si nejspíš oba byli vědomi* Ale ty se vrátíš. Pokud ne, tak se vydám do světa tě najít a donesu tě zpátky domů, i kdybych pak měla přijít o místo v armád. I kdyby mě to nakonec mělo stát všechno *promluvila rozechvělým hlasem a rukou, kterou měla na jeho hrudníku, sevřela jeho tričko, jako by ho snad ani nehodlala nikam pustit. Nedokázala si představit, že by dokázala být takhle šťastná s vědomím, že Shimiru zemřel. Ani si to představovat nechtěla. Rozptýlil ji na chvíli jejich dlouhý polibek, do kterého i Akane dala úplně všechno. Všechny ty emoce, které cítila* Slibuju *zašeptala, než otevřela oči a podívala se mu do očka* Ty mi slib, že se vrátíš. Prosím *mohl by si i všimnout, že se ji v očích zaleskly slzy. Chtěla si ještě vychutnávat tenhle okamžik co nejdéle to šlo. Ale sama věděla, že pokud se Shimiru rozhodl stát se lovcem, tak potřebuje svolení Druhé. A její sensei byla nejlépe naladěná dopoledne po jejich společném tréninku. Paradoxně v dobu, kdy Akane většinou byla totálně na dně.* Měl by ses setkat s Raikage, aby tě pustila stát se tím nejobávanějším lovcem nukeninů *usmála se, byl v tom sice smutek, ale věděla, že to tak prostě má být*

Shimiru: * Shimiru stále nebyl plně rozhodnutý. Ovšem z toho přemýšlení ho vyrušilo to co řekla, že by ho donesla zpět.* To nikdy nesmíš udělat ! Nikdy. *Řekl, kdy ještě více objal, nebylo to nijak drsně, ale velice jemně, aby se cítila co nejlépe. Po polibku, kdy řekla, že slibuje se na ní mile usmál, ale pak přišlo něco co si nebyl jistej jestli Shimiru může slíbit. Když, ale viděl ty slzy ihned ji políbil a pohladil po vlasech.* Slibuju. *Usmál se na ní a pomalu se zvedl, kdy samozřejmě pomohl na nohy i Akane.* Dobrá, asi by jsme měli jít společně. *Řekl a jemně chytil Akane za ručku. Shimiru viděl v tom úsměvu ten smutek. Což ho doslova uvnitř níčilo. Sice by už měli jít k Raikage, ale když viděl tu smutnou Akane tak prostě nemohl. Přiblížil se k ní a objal ji tak jemně jak jen mohl. Poté ji začal znovu líbat, ale tentokrát to bylo vášnivěji než kdy předtím. Přitom co ji líbal tak ji pomalinku hladil velice jemně po zádech, a stále nepřestával. Srdce mu bušilo jako o závod, a v duchu jen doufal, že Akane se to i líbí. A upřímně na to, že se Shimiru nikdy s žádnou ženou nelíbal, tak tady se nechal unést až moc svou emocí a doslova to bylo jako od profesionála. Nakonec když ji pustil tak ji políbil ještě ručku.* Můžeme jít ? *Zeptal se s úsměvem na tváři, kdy bylo vidět z jeho výrazu, že ho níčí vidět Akane smutnou, a že by udělal cokoliv, aby byla šťastná.*

*sama si nebyla jistá, jestli mu může slíbit to, co mu slíbila. Kdyby neměla kousek před skoro jistém povýšení na kapitánku, tak by asi neváhala a šla by s ním, ačkoli tušila, že jemu by se to určitě nelíbilo. Však bylo jasné, že ji nechtěl ohrozit. Ale ona by, kdyby přeci jen měla větší svobodu, se za ním vydala i přes jeho nesouhlas. A rozhodně i přes nesouhlas své sensei, která ji chtěla mít stejně jako vedení armády ve vesnici. Nebude tak těžké proto zůstat, protože měla hodně povinností ve vesnici a neměla moc čas na jiné aktivity, natož na výlety mimo vesnici kromě misí. Tak nějak vycítila, že její slzy ho donutily ji slíbit to, co po něm chtěla, ale nemyslela na to. Dostala svůj slib a to ji zahřálo u srdce. Neodkázala moc vnímat tu realistickou stránku, ovládaly ji příliš emoce. Nechala si pomoct a vytáhnout se na nohy* To bychom asi měli *pousmála se, nedokázala prostě být ta "bezcitná", všechno bylo příliš silné na to, aby nasadila tu ledově klidnou masku bez emocí, kterou měla její sensei většinu času. Když se k ní zase přiblížil, jen mu vplula do tak jemné náruče. Dokázala by se rozplynout tím, jak jemně se k ní Shimiru choval. Ale ve chvíli, kdy se k ní sklonil pro další polibek, celým jejím tělem projelo vzrušení z tak vášnivých polibků. Nemohla si pomoct, aby mu je hned nezačala oplácet stejnou měrou. Tiskla se k němu mnohem pevněji než předtím. A rozhodně z toho byla mnohem víc příjemně mimo než předtím. Bylo to něco úplně jiného, až zatoužila po tom nepřestávat* Je zatraceně těžké ti odolávat... *zašeptala s úsměvem, než se trochu z toho svého mimo stavu dostala a zaregistrovala otázku, zda můžou jít. Ještě chvíli se na něj dívala, jako kdyby tentokrát ona chtěla iniciovat další líbání, než se od něj odtáhla* Dobře, můžeme *zhluboka se nadechla a společně se vydali směrem k Budově Raikage (další kus domluvený pro skipnutí s Codym). Společně se dostali až do kanceláře Raikage, kde Shimiru požádal o možnost stát se lovcem nukeninů. Raikage sice chvíli váhala, ale nakonec mu to schválila s tím, že mu druhý den ráno dodá svitek s uznaným titulem Okubyona Sennin. Ve chvíli, kdyby měli asi po půl hodině rozhovoru, který probíhal spíš mezi Druhou a Shimirem, odejít, tak požádala Akane, aby tam ještě zůstala. Ve chvíli, kdyby Shimiru odešel, tak by ji zadala další úkol, kdy měla dohlížet na Shimira ve chvílích, kdy byl ve vesnici. Nemohla si nevšimnout té energie mezi nimi, ačkoli se oba chovali profesionálně. Sice se trochu Akane vzpouzela, že přece není boják od toho, aby hlídala lovce nukeninů ve vesnici, ale Druhá moc dobře věděla, jak na ní. Pohrozila ji, že ve chvíli, kdyby ten úkol nepřijala, její skoro jisté povýšení na kapitánku by vzalo za své. No, každopádně mezi nimi proběhla trochu výměna názorů, při kterých si mimochodem Akane všimla bříška, které sensei moc dobře skrývala. Takže byla těhotná, došlo ji s pomyslným úšklebkem. Ale dál to asi víc neřešila, nakonec ten úkol přijala, než odešla z její kanceláře. Držet se poblíž Shimira pro ní nebude žádný problém, pokud bude zrovna ve vesnici. Jen to trochu zaválelo zradou vůči Shimimu a tomu, co mezi nimi začínalo být. Druhá druhý den po ANBU, jak slíbila, doručila Shimirovi rozhodnutí o povolení stát se lovcem nukeninů i s titulem Okubyona Sennin. Ale ANBU přinesl ještě jeden svitek s tajnou misí, která by přeci jen mohla Shimira velmi zajímat*

-----------------------Konec-----------------------

Shimiru: *Bylo krásné ráno, kdy Shimiru se vzbudil a byl docela v dobré náladě. Pomalu přešel do koupelny, kde se osprchoval a samozřejmě vyčistil zuby. Poté přešel opět do svého pokoje. Ruku, kterou si zranil na poslední misi se mu vcelku dobře hojila, i když musel brát prášky na bolest, přeci jen to bylo docela vážné zranění. Vzal si tedy prášky a pomalu se oblékl do svého outfitu, poté si na záda připevnil své meče a vyrazil k jezeru trénovat. Přeci jen musel tu ruku trénovat více než předtím, aby opět zesílila. U jezera začal trénovat tím, že si zraněnou ruku protáhl a poté do ní vzal meč, kterým začal pomalu švihat. Pokaždé když ho ruka zabolela tak trochu zpomalil. Po nějaké době si však všiml, že ho někdo sleduje a on moc dobře věděl kdo.  Byli to Hide, Seio a Hideki. Jeho tři vlastní bratři, kteří byli stále na úrovni Genina jelikož ani jeden z nich neprošel chuninskou zkouškou. Shimira neviděli od té doby co si ho vzala k sobě Nibo a to už je dost let, samozřejmě mu záviděli, že byl už Tokubetsu Jounin a to se jim tak úplně nelíbilo. Tedy především Seiovi a Hidekimu, Hide jako jediný vlastní bratr Shimira nikdy neměl nijak velký problém s Shimirem, ale jeho otec ho bohužel zmanipuloval a začal Shimira nenávidět také. Když viděli na Shimirovi to, že nemůže pořádně používat ruku, využili šance a skočili k němu. Jeden byl předním jeden za ním a jeden vlevo.* Ale..ale...ale jestli pak to není malý bratříček, tak  co stále utíkáš ? *Zeptal se arogantním hlasem Hideki.* Ani své bratříčky nepozdravíš ? *Zeptal se Seio, který se začal smát. * Co, kdyby jsme si s ním pohráli jako když jsme byli malí ? *Poslední z bratrů samozřejmě naznačil to jak ho šikanovali když byl Shimiru malí. Shimiru jen otáčel hlavou, ale nebyl nijak vystrašený.* Co kdyby jste se na to vykašlali a šli domů ? Nechci s vámi bojovat, jste z Kumogakure. *Řekl Shimiru a lehce se pousmál. V tu chvíli, ale jeden z bratrů konkrétně Seio vystartoval a praštil Shimira přímo do břicha. Shimiru se však nebránil takže spadl na zem, kdy ostatní bratři se přidali a začali do něj kopat. Shimiru se, ale stále nebránil.* Tohle je přesně ten důvod, proč všichni kolem tebe chcípaj ! Nedokážeš se ubránit ani sám ! Nedivím se, že ten tvůj nevlastní bratříček chcípl ! *Zakřičel jeden z bratrů. V tu chvíli se místo Shimira objevilo dřevo (Kawarimi no jutsu) a všichni se otočili co se stalo a hledali Shimira. V tu chvíli však Seio ucítil pěst přímo v jeho obličeji a odletěl několik metrů. Mezitím zbylí dva bratři začali útočit na Shimira, který začal blokovat bez problému všechny údery. Přeci jen bratři na něj byli až moc pomalí a už to nebylo jako dřív dokonce byli i slabší. Když se při jednom úderu Shimiru vyhl chytl oboum chlapcům hlavy a udeřil s nimi o zem, čímž je poslal do bezvědomí, poté šel pomalu k Seiovi, kdy vytáhl meč a dal mu ho až ke krku.*Notak Shimiru v klidu...nedělej to...prosím.. *Shimiru ve svém oku měl zlost, opravdu přemýšlel, že by to udělal. Ten šmejd Seio neměl právo mu to dávat za vinu. Shimiru přibližoval meč blíž a blíž ke krku. Objevila se tam však i Akane, která přeci jen stále měla misi od Raikage a to hlídat Shimira. Ta se objevila přímo za Shimirem.* Shimi...když to uděláš, budeš stejnej jako on... *Řekla Akane, která na SHimira měla opravdu velký vliv. Meč tedy odložil a otočil se na Akane, když se Seio začal nahlas smát.* Zbabělče ! Stejně by jsi to neudělal ! *Smál se dál, ale najednou se Shimiru otočil a praštil celou svou silou Seia a tím ho doslova uspal. Takže jsme tu měli tři geniny co byli v bezvědomí, ale ani jeden z nich nebyl ve vážném stavu. Poté Shimiru s Akane odešel a nechal tam ty šmejdy ležet. Ti se po několika minutách vzbudili a samozřejmě šli žalovat svému otci.*


------------------Konec rpg-------------

Shimiru: *Užíval si relax u jezera, bez trička jen v kraťasech. Voda ho nadnášela a on měl zavřené oči, kdy se jen nechal unášet. Od hrudníku až po rameno měl jizvu od poslední mise, ale už ho to nijak extra nebolelo. V hlavě si pouze projížděl co mohl na té misi udělat jinak a jak asi vystrašil Shina s Akane, což mu bylo vcelku líto. Shimiru by však nedokázal nechat Akane dostat tu ránu tím mečem, když však si vzpomněl na tu bolest , tak se vcelku rychle probral a trochu s panikou se začal rozhlížet, ale naštěstí se probral. Nakonec doplaval až na břeh, kdy si lehl a zavřel oči. Svítilo na něj krásně slunce a on zavřel oči a nechal své polonahé tělo jen ohřívat od slunečních paprsků. Nevnímal nic moc okolo, jen cítil to teplo a užíval si ten relax.*

*Akane se po ranním tréninku se svou jednotkou vydala k jezeru, vypadalo to, že bude pěkně a ona si žádný relax od návratu z mise ze Země Pustoty nedopřála. Byla radši furt v zápřahu, než aby jen pomyslela na to, co se tam stalo. Díky tomu, že mohla "obětovat" pár pěšáků, aby dohlídli na Shimira, tak věděla, že ten nucený odpočívat byl. Nejradši by byla s ním, ale přeci jen měla své povinnosti a díky tomu, že ji nedávno povýšili, tak těch povinností bylo víc. Ale teď už zamířila k jezeru, ovšem z jiné strany, než ležel už Shimiru. Rychle se převlékla nikým nevšimnutá do plavek a vydala se si zaplavat. Sice to byl taky trénink, ale částečně i relax. Naštěstí neměla s sebou nic důležitého, tak oblečení nechala ležet na břehu. Doplavala asi po čtvrtky jezera, když změnila trochu směr, aby se vydala ke břehu. Byla ještě rozlámaná z tréninku a na nějaké dlouhé plavání to nebylo. Dostala se náhodou do míst, kde ležel na břehu Shimiru. Nemohla si ho nevšimnout a jen se pro sebe usmála* Doufám, že odpočíváš *ozvala se z vody a stála na dně, tak že ji byli vidět nahá ramena a šňůrky od plavek*

Shimiru: *Dále odpočíval a měl zavřené oči, neslyšel, že někdo plave. Prostě byl v takovém polospánku. Najednou, ale uslyšel ten nádherný hlas, který ho donutil oči otevřít a pomal si sedal.* Neboj odpoč... *To už seděl a nedokázal to doříct protože viděl Akane oblečnou úplně jinak než kdy předtím a doslova zrudl v obličeji. Doslova byl beze slov a jen se na ní díval. Nebylo to nijak perverzně nebo ošklivě, naopak bylo vcelku i roztomilé jak se na ní díval. Nakonec jen na sucho polkl* Jo...jo odpočívám. Ahoj Akane.....hrozně ti to sluší... *Po téhle větě se jakoby zadíval jiným směrem, protože se opravdu styděl, že takto Akane vidí. Přeci jen to byla opravdu pohledná žena a i když ji Shimiru miloval nechtěl narušovat takhle její soukromí. * Přišla jste si taky odpočinout kapitánko? *Zeptal se Shimiru a přitom se smál.*

*Akane v první chvíli nedošlo, že je jen v plavkách. A to i když byla ve vodě! Prostě jen měla radost, že ho vidí a tentokrát vypadal v pořádku. Až na předchozí zranění. To, že je něco jinak, ji došlo potom, co se na ní tak roztomile zakoukal. V tu chvíli taky zrudla. Sice v téhle pozici viděl jen její nahá ramena, ale otázkou bylo, co potom. Přišlo ji nepředstavitelné, že by vylezla ven z vody, aby ji viděl jen v plavkách. Na to se moc styděla. Jak byla zvyklá pohybovat se spíše mezi muži v armádě a jak po ní někteří zírali, tak ona se prostě za své ryze ženské křivky styděla, protože jinak měla tělo vypracované, že by se za to nemusel stydět žádný chlap. Naštěstí Shimiru rozbil tu trapnou situaci poslední větou, kdy se i ona zasmála* Už se po mě generál divně díval, když jsem nechtěla od návratu z mise ani jeden den volno. Tak se mě pro dnešek zbavil povinným volnem *trochu se ušklíbla, ale hned se na něj usmála a použila Nan Kaizou, aby si prodloužila jednu ruku a pořádně ho z větší blízkosti postříkala vodou, než vrátila ruku do normální velikosti a sama ucouvla ještě pár kroků, aby ji byla vidět jen hlava a krk* Prý se doporučuje na taková zranění plavat *pronesla nevinným hláskem, aby ho dostala do vody. Pravdou bylo, že byla za ten den volna ráda a když ho stráví se Shimirem, tak o to líp*