Jezero

Jak jsem již říkala je to moje speciální schopnost. To nedokáže skoro nikdo ale to už nemusíš nijak řešit Dango. *Následně jí kosti opět zalezly zpět do rukou a ona přešla k cvičení úderů. Sice jen tak do vzduchu ale i tak to pomáhalo k tomu aby se zlepšovala.* Moje kosti jsou normální jen jsou dost pevné. Sama nevím proč tuhle schopnost mám nebo jak jsem ji získala ale jsem za ni velice ráda. *Netrvalo dlouho a všimla si jak Dango zápasí s prutem. Následně přišla žádost o její pomoc.* Už běžím. *Jedním skokem přiskočila k Dangovi a popadla prut a plnou silou tahala.* Tak táhni. Ať jsi konečně první kdo ji vyloví no ne? *I když Sui táhal ze vech sil tak spíš popichovala Danga aby zabral a probudil v sobě tu pořádnou sílu.*

*V průběhu souboje se jeho zorné poke znensilo jen na prut a konec vlasce. Pak si ovšem všiml, ze na prut přistály další dvě ruce. V ten moment se váha na rukou zmenšila a on se přestal sunout k hraně.* Já... se... snažím... * zatnul obě ruce, až se mu dřevo z prutu začalo zavrtávat do dlaní. Rozhodně však nesměl a rozhodně nechtěl prohrát souboj s rybou a ještě k tomu před zraky nové známosti. Pomalu rybu přetlačovaly. Už viděl její hlavu, zatímco se kolem ní vlnila voda při tom, jak urputně mrskala ploutvemi. Po tom, co měla polovinu těla mimo vodu musel chlapec skutečbě uznat, že jde o tu největší rybu, co kdy viděl. Snad byla i těžší jak on sám a teď to vypadalo, že jí dostane ven. Uznání a respekt byl blízko. Spolužačky z akademie by mu konečně padaly k nohám, když v tom... Ozvalo se křupnutí a větev přes svojí sílu praskla. Mladíček okamžitě hodil zpátečku a začal se převažovat dozadu. Spadl na záda a bouchl do hlavy. Obraz mu zčeral a vsude kolem jeho hlavy kroužilo pomyslné kolečno z několika ryb.*

*Sui tahala a byl to opravdu velký souboj. Avšak stejně jakonec vše dopadlo úplně jinak. Ta ryba byla obrovská ale byl hold nad jejich síly. Uslyšela jen praskání a bylo jasné kam to vede. I ona byla zapřená a jakmile se prut zlomil tak se na rukách odrazila a pomocí Kinobori no Waza se přilepila na kmen stromu. Jen se dívala jak Dango padl na znak a lehce se zasmála. Následně však slezla ze stromu a došla k němu.* Vstávat siláku. Tady se spát nebude. *Šla do pdřepu a pomohla mu se zvednout.* ?usím uznat že ta ryba byla fakt velká ale jestli ji chceš ulovit tak bude asi lepší si na to pořídit lepší vybavení. *Očima sklouzla na zlomený prut a na už uklidňující se hladnu jezera.* Je to škoda ale aspoň jsme se pobavili no ne?

* Ryby pomalu začínaly mizet a světlo protrhávalo tmu. Už zase viděl relativně normálně. Tedy jen trochu, protože tam byla dívenka chvilkama dvakrát.* J-jo v pohodě. Nic mi není, * odpověděl a snažil se tvářit drsňácky, ač se nechal podpřit od Sui. Když ho pustila, ještě lehce zavrávoral, ale po chvilce balancování nabral stabilitu.* Byla velká. A je.... znova ve vodě, * řekl a naštvaně sevřel ruku v pěst. Potěšilo ho a rozehnalo jeho naštvaní to, že se dívenka bavila.* Jojo bylo to super, * zakýval souhlasně.* Co teď umělkyně. Už se nemůžeš dočkat trénování, že? * zeptal se jí, zatímco předpokládal odpověď, kterou v zápětí i řekl.* Takže tréninková oblast bude naše další zastávka? *

Nic se neděje Dango. Aspoň víme že skutečně existuje. Byla to i tak zábava. *Chvíli se dívala jak chytá zpátky svou stabilitu a lehce se tomu smála.* Samozřejmě že se tréninku nemůžu dočkat. Pro mě je to stejná zábava jako pro tebe baseball. Tak jdeme. *Poukázala a pobídla Danga k tomu aby ji dovedl do tréninkové oblasti.* Tak ukaž kudy. *Sui se nemohla dočkat toho až se dostane konečně do zpět do svého živlu.*

*Tak pojď za mnou. Budeme tam co by dup, * zazubil se na ní s úsměvem od ucha k uchu a svým naruťáckym během zamířil k tréninkové oblast. O několik minut později se tam opět dostali. Šlo o dost nevýrazné místo. Navíc to tu vypadalo pořad stejně, co si Dango pamatoval. A že tu už nebyl sakra dlouho.* Tadááá, tady se můžeš vymlátit do syta, * rozpažil ruce do šířky, jak nejvíce mohl.* Neříkám, že bych si rád nezatrénoval, ale už na mě čekají jiné povinnosti. Každopádně jsem tě rád poznal, * dal si jednu ruku na břicho a s důvtipem se neobvykle uklonil.* Kdybych něco potřeboval, zřejmě vím,  kde tě hledat, * zamyslel se, ač to nebylo něco, co by nedokázal někdo vymyslet.* Tak se tedy měj hezky a čauky, * zamával jí s úměvem, který mu na tváři snad přetrvával povětšinu konverzace s ní a zamířil vstříc nový dobrodružstvím.*

*Sui ho následovala až do zmíněné oblasti. Nijak dlouho to netrvalo ale narozdíl od Danga ona běžela normálně. Takové dětinské chování už šlo tak trochu mimo ni. Konečně dorazili a Sui byla mile překvapena. Ta oblast byla velká a nabízela spoustu možností tréninků.* Myslím že tady se mi bude líbit. Teď jen najít někoho do koho se vymlátím. *Prokřupala si klouby a že to bylo sakra křupnutí. Dango však měl jiné plány.* Jen utíkej. Uvidíme se na zkouškách. Myslím že si tady ještě užiju nějakou tu zábavu. *Rozloučila se a ihned se vrhla do tréninkové oblasti a začala opět svůj nikdy nekončící trénink.* "Kumogakure je pěkná vesnice."

KONEC RPG

*Batsu měl možnost trávit nějaký čas mimo vesnici ale i tak v Iwagakure nechával svého klona který plnil dále jeho misi.Cesty tentokrát zavedly Batsua až do Kumogakure. Pátral ve vzpomínkách zda tu někdy vůbec byl ale nemohl si vzpomenout. Držel se spíš mimo hlavní cesty a tak zamířil k místním jezerům. Už tak sám o sobě budil dost pozornosti svou výškou. Měl na sobě svoje typické oblečení. Díval se okolo a dost ho těšilo že je konečně někde kde není žádná válka a je tu klid. Kolem sebe taky nikoho moc neměla a tak měl chvilku sám pro sebe. I tak se rozhodl že by se mu hodila nějaká společnost a tak složil několik ručních pečetí a přivolal si staršího žabáka Fukusaku.* (Fukusaku) A zdravím Batsu. Už je to chvilka co jsme se viděli. (Batsu) Dobrý den Fukusaku. Jak se vám daří? (Fukusaku) To víš. Stáří. Už nemládnu ale pořád jsem dost čilý. *Batsu se zasmál. S Fukusakuem si dost dobře rozumněl a jeho přítomnost a společnost mu dělala radost.*

*Arita robil jednu zo svojich klasických prechádzkach po vodnej hladine jazier. Bola to jeho pravidelná prechádzka, ktorú absolvoval zakaždým, čo bol v Kumo. Aj keď v Kumo trávil menej času, tentokrát sa sem musel vrátiť. Nechcel veľmi premýšľať nad tým prečo, teraz chcel mať jednoducho chvíľu pokoja a tak jednoducho zamieril k miestu kde vedel, že nikto nebude a kde ho budú poprípade hľadať len v najvyššej núdzi, čo sa nestane. Oblečený bol v. Čelenku mal okolo ľavej ruky, nič špeciálne. So sebou mal len hatake tanto a zopár shurikenov. Blížil sa zo stredu jazera k brehu a už z diaľky videl niekoho, rozmaznanú siluetu niekoho a niečoho. Bol trochu zvedavý, tak sa rozhodol, že prejde len okolo nich, aby sa pozrel, kto to je a s čím to je. Pomaly ale iste sa blížil k nim, aj keď s pár metrovým rozostupom a pomaly a iste videl i osobu v kapucni a žabu... žabu..., ktorú počul odpovedať onomu mužovi. Aj keď ešte presne nepostrehol o čom sa rozprávajú.*

(Fukusaku) Co vůbec děláš mimo svou vesnici Batsu? To jsi tam moc dlouho po svém návratu nevydržel. (Batsu) Inu v mé vesnici teď řádí občasnká válka. (Fukusaku) A není to spíš důvod k tomu aby jsi svoje nové schopnosti použil k dobru? (Batsu) To není tak jednoduché. Mám speciální misi kterou musím splnit. To je taky důvod proč jsem v současnosti mimo Kirgakure. *Batsu ucítil jak se k nim lehce a pomalu blíží cizí chakra. Aspoň to si myslel protože mu došlo že tuhle chakru přece zná.* (Batsu) Máme společnost. Starý kamarád se blíží. *Batsu si Aritu pamatoval. Přece jen plnili chuuninské zkoušky spolu. Batsu si sundal kapuci a podíval se na postavu ze které cítil onu chakru.* (Batsu) Budeš tam jen tak stát Arito nebo se s námi tady posadíš. *Zavolal na něj tak aby ho mohl slyšet.*

*Arita sa blížil pomalou rýchlosťou svetla, ešte nikdy nič také nevidel, tak si dával pekne na čas a šiel slimačim krokom. Pomaly však dokázal zreteľnejšie počuť o čom sa rozprávajú a presnejšie dokázal rozpoznať i onoho muža. Keď si dal dole kapucňu, tak musel zastať. Niekoho mu onen muž pripomínal, niekoho, koho videl veľmi, veľmi dávno... až onen hlas, keď naňho menom muž zakričal, až ten mu pripomenul o koho ide. Robili spolu chuuninské skúšky a aj keď neboli proti sebe, vedel, že bol jeden z účastníkov a vedel, že ak by stál proti nemu, tak by bol skutočne rád, že vôbec prešiel.* Rád sa k vám posadím. *Zvolal k ním naspäť a rýchlejším krokom zmenšil medzeru medzi nimi.* Ani za nič na svete by som nečakal, že ťa tu uvidím. Je to už 9 rokov. *Deväť rokov nič nerobenia po chuuninských skúškach. Určite sa na rozdiel od neho Batsu vyšvihol, blondiak tiež na sebe pracoval, ale pomalším, veľmi pomalším tempom. Jeho zlaté oči sa však presunuli na žabu, vedel povedať, že už bude nejaká staršia, kvôli jej vzhľadu. Mal v očiach zvedavosť a udivenie, ešte nikdy nevidel takúto žabu a to, že ju počul rozprávať - pokiaľ nemal halucinácie v jeho očiach zračili údiv.*

*Batsu viděl jak se k nim pomalu Arita blíží.* Už to bude nějaká doba co jsme se naposledy viděli. A věř mio že ani mě by nenapadlo že se tady potkáme. *Fukusaku skočil Batsuovi na rameno a prohlížel is Aritu.* (Fukusaku) Nechceš nás představit Batsu? (Batsu) Ale jistě. Toto je Arita. Kdysi jsme se poznali když jsme spolu skládali zkoušky ale jak říká sám Arita skutečně už je to dost dlouho. Arito toto je FUkusaku. Žabí stařešina. *Fukusaku seskočil z Batsuových ramen a podal ruku Aritovi.* (Fukusaku) Těší mě že tě poznávám Arito. *Následně opět skočil zpět na Batsuovo rameno. Batsu si moc dobře všiml jak nechápavě kouká po Fukusakovi.* Hele Arito. Koukáš jako by jsi viděl ducha. To tě Fukusaku tak vyvedl z míry? *Batsuovi došlo že nejspíš ještě nikdy Arita neviděl žádné kuchyiose takže toto byla pro něj novinka a to ještě když si tak Batsu jen tak sedí a povídá si se žábou. Jiným by mohlo přijít že se zbláznil.*

*S Batsuom zdieľal ten istý názor - obaja nečakali ich stretnutie. Sledoval žabáka, ako skočil na rameno Batsua. No, bol rád, že ich predstavil vzájomne. Žabia starošina. Nikdy o ničom takom nepočul a ani nevidel, ono vo svete bolo veľa vecí o ktorých ešte nevedel, ale toto bolo snáď najväčšie prekvapenie pre neho. Keď k nemu starošina skočila a natiahla k nemu ruku, Arita jeho ruku prijal a potriasol s ňou.* Potešenie je na mojom mieste, Fukusaku-san. *Rozhodne starším prejavoval rešpekt a aj keď stále jeho hlava nepoberala, čo sa deje... a premýšľal, či si omylom alebo schválne niečo nevzal a teraz neleží buď doma pod stolom alebo niekde inde. Nervózne sa usmial, to bolo na ňom až toľko vidieť?* Popravde áno, nechcem znieť neslušno, ale ešte som nevidel nič podobné popravde. Ospravedlňujem sa, ak vás môj pohľad nejako urazil. *Ospravedlnil sa Fukusakovi.*

(Fukusaku) Nic se neděje pane Arito. Ne každý je zvyklí vidět něco takového. (Batsu) Arito není to nic velkého. Nemusíš se ho vůbec bát. Je to veselý ale taky moudrý stařík. (Fukusaku) Hele Batsu. Taky by jsi mohl projevovat víc úcty jako tady Arita. (Batsu) Fuku. Víš že já jsem ti ji prokazoval celý rok. Dej mi trochu klidu. *Oba na sebe hodily docela vážný pohled ale po chvíli se oba začali smát. Opět se podívali na Aritu.* Máte tu v současnosti takový klid. Co bych za to dal kdyby takový klid byl teď i u mě doma. *Batsu se rozhodl že asi by měl Aritovi i objasnit co je to s Fukusakuem za situaci.* Fukusaku. Asi náš pokec necháme na jindy. Teď když se tu naskytl Arita tak si trochu popovídám s ním. *Fukusaku jen přikývl, rozloučil se jak s Batsuem tak s Aritou a v dýmu zmizel zpět do své dimenze. Batsu se posadil a věnoval plný pohled Aritovi.* Abych ti objasnil situaci s Fukuasakuem. Jedná se o Kuchiyose. Jsou to bytosti z jiné dimenze které jsme schopní my pomocí chakry přivolat do našeho světa aby nám pomáhaly nebo aby jsme s nimi mluvily. Jedná se o docela zajímavou techniku.

*Bol rád, že si z toho Fukusaku nič nerobil, bol preňho skutočné ako duch, či iné zjavenie. Počúval ich ako sa spolu rozprávajú, vyzerali ako veľmi dobrý známy, asi keď boli spolu jeden rok, tak sa museli stať veľmi dobrými priateľmi. Neskákal im do reči a nechal ich sa pobaviť.* Sú v Kiri nejaké problémy? *Spýtal sa ho, keď povedal toto, muselo sa tam niečo stáť. On mal tu pokoj a väčšinou bol mimo realitu, kedy si hľadel svojho a čakal či nebude nejaká misia na ktorú by mohol ísť. Uklonil sa Fukusaku, kým nezmizol a zostali tú len oni. Arita sa posadil tiež, naproti nemu a počúval, čo mu hovoril.* Je to skutočne zaujímavá technika, nikdy som nič také nevidel a ani o tom nikdy nepočul. *Usmial sa. Vôbec nevedel, že existuje nejaká iná dimenzia, bolo to pre neho úplne niečo nové.*

*Batsu byl docela překvapen že Arita nevěděl co se děje v Kiri.* Divím se že jsi o tom neslyšel. Zemřel první Mizukage a v Kirigakure jsou teď občanské nepokoje ohledně toho kdo bude dalším mizukagem. *Batsu měl za to že každý už tuto informaci slyšel ale jak šlo vidět Arita o tom neměl moc ani ponětí.* Není to jednoduché takové tvory získat. Musíš na to mít speciální smlouvu která ti dovolí tyto bytosti povolat. *Batsu vytáhl svitek a rozdělal ho.* Toto je třeba svitek který ze mě dělá zástupce žabích kuchyiose v této dimenzi.

No, pracoval som veľa dní na bábkach, takže som z dielne nevyšiel ani nepamätám. *Teraz to bolo po dlhom čase, čo opustil dielňu. Nebolo to tak, že by ich vyrábal, ale trávil veľa času pri výkresoch. Musel však priznať, že sa o situáciu vonku nejako nestaral Počúval jeho slová, bolo mu jasné, že to nebude len tak, niečo za tým bude, sledoval ako vytiahol zvitok.* Je ich viac? *Spýtal sa a prezeral si zvitok.* Takže môžeš privolať všetky žaby z tej dimenzie?

Aha ale toto je dost důležitá novinka. Inu nedá se nic dělat. Když jsi o tom neslyšel tak pro tebe to stejně asi nic moc znamenat nebude. *Pořád mu nešlo do hlavy že skutečně někdo o tomto neví když to obletělo celý svět.* Už jsem jich ve světě viděl několik. Bojoval jsem s hady, viděl jsem opice a ještěrky. Nevím přesně kolik jich je ale žáby asi nebudou jen samotné. "Kolik asi dimensí a kuchyiose existuje? Teď nad tím budu muset přemýšlet.* Samozřejmě můžu přivolat tolik žab kolik mi dovolí moje chakra. Svou chakrou je držíš v tomto světě. *Batsu se díval na Aritu a líbili se mu jeho otázky jelikož to vypadalo že by měl zájem o smlouvu s žábami.* Hele. Jsem schopný zařídit to aby jsi mohl žáby taky přivolat. Ale nebude to zadarmo.

*Keď bol zavretý vo svojej dielne nevedel niekedy, či je deň alebo noc, nie, to čo sa deje v jeho okolí či v Kiri.* Snáď sa to tam čoskoro vyrieši. *Povedal len a odmlčal sa.* Ja som videl teraz prvýkrát len žaby, a keď popisuješ toto, tak ich bude určite viac. *Zamyslel sa nad tým, určite ich bude mnoho. Prikývol, keď mu odpovedal na jeho otázku, na to, či ich dokáže privolať všetkých. Chcel by si niečo také vyskúšať, vedieť, nemuselo by to byť zlé. Lákalo ho to, no nemyslel si, že by ho Batsu nechal, no začul pravý opak.* Vážne? Nevadí, ak by som musel zaplatiť, koľko by to bolo? *Spýtal sa ho, nevadilo by mu zaplatiť, ryo mal dosť a určite sa objavia misie na ktorých by si mohol čoskoro privyrobiť.*

*Batsu nečekal od Arity až tak velký zájem. Trochu ho to vyvedlo z míry. Byla pravda že peníze teď potřeboval. Byl zvyklý na nějaký standart a ten od války v Kiri upadal. Jediným příjmem byly mise tak proč si trochu nevydělat. Chvíli přemýšlel.* Inu pokud jsi ochotný zaplatit tak by to bylo 500 ryo. A nezkoušej smlouvat. V současné době ty peníze potřebuju protože misí moc není a moje zásoby už taky docházejí. *Batsu sice měl zázemí v Iwagakure ale už se nemohl dočkat až se vše vrátí do starých kolejí.* Tak co? Platí? *Natáhl k němu ruku aby svou dohodu potvrdily. Jakmile k ní dojde tak Batsu vysvětlí Aritovi že se musí krví podepsat do onoho svitku.*

*Skutočne mal o to záujem, preto, keď mu to Batsu navrhol, mal podstate radosť, i jeho príjmom boli misie a misie neboli, mal však niečo málo našetrené, popravde ani nevedel čo s tým a dlho si to šetril na horšie časy či na niečo, čo by sa mohlo vyskytnúť a jemu pomôcť v živote...* 500 ryo? To nebude toľký problém. *Stále by mu dosť zostalo a možno by sa naskytlo pár misii, kto vie.* Dobre, platí. *Prijal jeho ruku a stvrdil tak ich dohodu. Pohryzol sa do prsta a do zvitku napísal svojou krvou jeho meno.* Ryo u seba nemám, ale dom, kde ich mám nie je ďaleko, len pár minút. *Štvrť Doku od tadeto bola ďaleko, ale on tam viac menej už nebýval.*

*Batsuův stisk byl pevný a radost velká. Jakmile bylo Aritovo jméno zapsáno ve svitku tak jej Batsu opět smotal a schoval.* Tím je to ujednáno. *Batsu se tedy postavil protože chápal že nyní se budou muset trochu projít než se dostane ke své platbě.* Tak mě veď. Následuju tě. *Po cestě toho moc neřekne. Max něco málo o jednotlivých žabách a jejich povahách ale nic velkého.*

*Spoločne teda prešli k domu, ktorý bol kúsok od centra Kumo. Bol v pokojnej oblasti, ktorá nebola tak ďaleko od jazier. Počúval po ceste Batsua, ktorý mu rozprával o povahe žiab, po ceste si všímal i pohľady ľudí, uvedomoval si, že museli vyzerať skutočne zábavne, obor a trpaslík, ale s tým sa musel zmieriť, než zastal pred oným domom. Otvoril dvere.* Poď pokojne ďalej, aby si nečakal pred domom. *Povedal mu a vošiel dnu a čakal, či ho bude nasledovať.*

*Batsu procházel přes uličky Kumogakure. Aspoň se projde po místě které tak moc nezná. Konečně došly k domu který nejspíš dle toho že jej Arita otevřel patřil jemu. Když ho pozval dovnitř tak samozřejmě vešel.* Díky za pozvání. Máš to tu pěkné. Ale chce to někdy vyjít aji ven. *Batsu narážel na to že předtím říkal že málokdy vyjde vůbec ze své dílny.*

*Keď vošiel, tak zatvoril dvere.* Nie je to môj dom, len tu prespávam. Väčšinu času trávim v dielni vzadu na záhrade. *Vyzul si boty.* Nechceš vodu alebo niečo také? Keď už si tu. *Spýtal sa ho, hoc vedel, že je veľká šanca, že odmietne. Ak by odmietol, tak by šiel po to ryo, ak by prijal, tak by ho odviedol do kuchyne, kde by mu dal vodu.*

*Batsu vešel dovnitř a samozřejmě se taky vyzul.* Takže toto je taková tvoje pracovna. Je důležité držet svůj osobní a profesní život od sebe že? *Pronesl Batsu s mírným náznakem ironie ale bylo to tak. U něj doma to hold bylo tak že jeho otec měl svou vlastní laboratoř do které mu on lezl.* Ne díky nemám žízeň. *Batsu sice normálně pohostinnost ocenil ale tady skutečně neměl moc zájem. Nechal Aritu aby došel pro Ryo které mu měl předat.*

Jediná voľná izba, ktorá tu bola, tú som obsadil ja, keď som sa sem nasťahoval, takže nič iné nezostávalo. Navyše som zvyknutý tak od mala, pracovať v dielni. *Zodvihol ramená, On to mal inak a keď mal možnosť pracovať v pohodlnejšom prostredí - v dielne, tak prečo nie. Nebola ani tak ďaleko od domu, len pár krokov, bola tak akurát a mal tam všetko potrebné, pretože tomu, komu patril dom, už dlhé roky dielňu nepotreboval a prenechal ju Aritovi ešte skôr, než sa stal chuunin.* Dobre, tak idem po ne. *Povedal mu a vybehol menšie schody hore, ktoré boli hneď na chodbe a tam sa stratil. Vošiel do izby, vyhrabal ryo, chvíľu mu trvalo kým napočítal 500, a potom sa vrátil za Batsuom dolu.* Tu to máš. *Podal mu kožené vrecko s nimi, kam inam ich nemal dať.*

Chápu. Hlavní je že ti to vyhovuje. Ale v budoucnu věřím že si zařídíš vlastní dílnu i když nevím na co ale to je tvoje věc. *Arita zmizel uvnitř domu a chvíli se nevracel. Když došel tak mu podal měšec a Batsu si samozřejmě všechno přepočítal. Bylo zde skutečně přesně 500 ryo a Batsu jen s úsměvem balíček schoval.* No Arito. Je pro mě asi na čase abych se posunul zase dál. Už tak trávím v Kumo víc času než bych měl. Mám své úkoly které musím udělat. Opatruj se. *Batsu vyběhl z domu a zamířil si to pryč. Musel se vrátit zpět do Iwagakure kde měl své povinnosti. I tak se jeho výlet do Kumo vyplatil.*

*Sledoval ako si Batsu prepočítal ryo, očakával to, predsa len sa videli len raz na skúškach a to pred deviatimi rokmi. Sledoval ako jej schoval, takže túto záležitosť mali obaja z krku a to bolo hlavné.* Dobre, tak ti prajem príjemnú cestu. Aj ty sa opatruj. *Sledoval ako sa obul, ešte raz mu poprial príjemnú cestu a keď odišiel z domu, tak sa len vydal do dielne, keď už bol tu, tak to chcel vyskúšať v tichosti a tajnosti pred svetom.*

Koniec rpg

*Akami se ráno probrala ve své posteli a jelikož měla volný den už rozmýšlela co bude děla.* ,, Že bych zašla k jezeru a trošku se tam zdokonalila v Ninjutsu?" *A tak se pobalila vzala svou brašnu na zadek a stehenní pouzdro kam si dala jeden kunaj, tři shurikeny a tři senbony, zbytek měla v oddělených příčkách v brašně, potom vyšla s pokoje a chodbou ke schodům, po kterých sešla do přízemí kd v kuchyni si nachystala nějaké ty sendviče dva na snídani a tři na den.* Mělo by to stačit přeci jen chci u jezera strávit celý den a nesmím zapomenout na vodu. *A tak vzala čutoru a naplnila jí vodou. Jak měla vše nachystáno vydala se k jezeru, kde po nějaké době když došla nikdo tam nebyl a tak zde trávila čas na lavičce a slunila se na slunci.*

*Byl další den v temné Kumogakure a Dante s Reisu neměli nic v harmonogramu.* Hele, Reisu, co si myslíš o tom, kdybychom šli ven? Já vím, otec i strýc nám chodit ven zakázali od toho incidentu s neznámým shinobi, ale nemůže nás držet zavřené navěky. Přesně tak, konečně ti do došlo, Dante. Konečně se to v tobě zlomilo, to dodržování všech pravidel, ač jsou jakkoliv hloupá. *Oba si sebou vzali ninja pásky, brašnu s krabičkou na jídlo a lahví na vodu. Vzali si obleky, které už, nejeden člověk, označil za obleky nájemných vrahů. Nebyli si jistí, zda to bylo tou zahalenou tvář či rukavicemi, ale i tak tento styl oblékání měli rádi. Rozhodli se projít k jezeru, protože se chtěli proběhnout a zrovna tam byl celkem dobrý okruh. Přes mlhu a temnotu si všimli nějaké siluety na lavičce, ale tomu zatím nevěnovali pozornost. Očividně nebyl dnes ideální na běh, tudíž se rozhodli jen kroužit kolem jezera.*

*Když Akami seděla na lavičce všimla si siluety která kroužila kolem jezera a tak se rozhodla vstát a rozešla se k té siluetě.* ,,Snad nedělám špatné rozhodnutí?" *Jen co dojdek siluetě tak na ní zavolá.* Zdravím, mohla bych se vás na něco zeptat?*Docela nervózní čeká co bude.*

*Oba dva se jen tak prochází a ani nemluví, místo toho se snaží nasát tu atmosféru klidu.*
Pohled Dante: *Při pohledu na klidnou vodní hladinu se zamyslí:* "Nejspíš mě ten trénink s Misaki hodně poznamenal. Od té doby, kdykoliv se podívám na vodu, tak mě zamrazí. Ta její technika byla hodně silná. Je to normální, že jedna technika může člověka tak poznamenat?" *Z myšlenek vyvede nějaký holčičí hlas. Trochu se ohlédne směr Reisu, zda se mu to jen nezdá, ale dle jeho podrážděné řeči těla ne. Oba současně se otočili a jelikož nechtěl zapůsobit hned špatným dojmem, rozhodl se mluvit on.* No, zdravím. A zeptat se nás můžeš. Pokud budeme vědět odpověď, tak ti ji povíme. *V tom mu Reisu něco zašeptá, ale on si toho nevšímá.*

Pohled Reisu: *Ta mlha už Reisu celkem hodně štvala.* "Podělaná tma, jakoby jen ta tma nestačila sama o sobě. Jak se máme připravovat na Chunninské zkoušky, když pomalu nevidíme ani na dvacet kroků? Musíme si zlepšit i sprint, jenže na to je mnohem lepší vidět.." *Najednou uslyší nějaký holčičí hlas a už si jen pomyslí:* "Děláš si srandu? Zase někdo bude otravovat? Dante, tentokrát to nepodělej." *Při těchto myšlenkách se na sebe podívali a zároveň se otočili. Po jeho slovech zatne pěst za zády tak, aby to nešlo vidět. Když domluví, zašeptá tak, aby to slyšel jen Dante:* Hele, jsi si jistý, že se chceme bavit s takovým skrčkem?

,,Chtěla bych se zeptat, jelokož jsem tu nová a nevím jak to tu chodí, jak je to s maturou pro geniny pokud se o tom smí mluvit a mohl byste mi pomoci zesílit?" *Moc si nevěří, neboť neví jestli jí ten člověk nekopne a bude si jí dobýrat.* /Prosím ať to není nějakej nafrněnej pablb./

Pohled Dante: *Když Dante uslyší její otázku, trochu více si ji prohlédne.* "No jo, nejspíše tento rok nastoupila teprve na akademii. Jen by mě zajímalo, proč se ihned zajímá o dokončení akademie geninskou zkouškou? Možná bude také chtít dělat zkoušky dříve, jako jsme to měli my." *Po chvíli odpoví:* No, geninské zkoušky se trochu změnili od minulých ročníků. Místo toho, aby geninská zkouška končila smrtí oponenta, nyní skončí do konce sil soupeře. Ten, kdo vyhraje, získá titul genin. No a ten, kdo prohraje, bude muset absolvovat minimálně jeden trénink s naším Raikagem. *Když Reisu přitaká a dodá nějaké informace, jen se snaží přes mlhu poznat rysy té dívenky a čeká, zda bude mít nějaký další dotaz.*

Pohled Reisu: *Reisu je celkem udiven, že se zajímá o geninské zkoušky.* "Mohl bych jí trochu proklepnout, protože určitě nevypadá, že je na geninské zkoušky vůbec připravená. I když, má nějaké pouzdro, takže by nějakou šanci měla." *V tu chvíli však Dante začne blábolit, avšak čím dál více jej poslouchá, tím víc sám od sebe přikyvuje. Mluvil pravdu a hlavně s jeho názory Reisu plně souhlasil. Poté však dodá, protože na to Dante opomenul:* No, pomoci se ti můžeme pokusit. Sice jsme titul geninů nezískali primárně díky ninjutsu, spíše jsme na sobě dřeli tak, abychom byli mnohem rychlejší a silnější, než náš oponent, ale závisí hlavně na tobě, jakou pomoc by jsi měla na mysli.

,,Děkuji za zodpovězení jedné s otázek. Mám další Mohl by ste mi prosím pomoci zesílit, tím způsobem že by ste mi ukázali nějaké techniky ninjutsu?" *Mile se na oba usměje a čeká jak její dotaz zpracují a co znich vyleze.*

Pohled Dante: *Dante se podívá zmateným pohledem na Reisu, který je na tom očividně stejně, jako on.* "Jak chce zesílit tím, že uvidí někoho předvádět techniky? Pokud by to takhle fungovalo, už by jsme mohli být dávno na hodnosti chunnin, když jsme viděli Misaki a její techniky. Byl jsem takto naivní i já, když jsem byl v jejím věku?" *Zamyslí se Dante a odpoví jí:* No takhle, můžeme ti nějaké techniky předvést, ale tím se nikdo nikdy nezlepšil. Aby se někdo mohl zlepšil, musí to trénovat i on sám. *Na dodatek Reisu jen kývne, přeci jen, byla to pravda a on sám si na tu událost ještě sakra dobře pamatuje. Nakonec ještě Dante poví:* Takže, pokud vážně chceš, můžeme ti ukázat nějakou jednoduchou studentskou techniku. Ale ty by jsi ji po nás zopakovala a my tě hlídali, aby se ti něco nestalo, dobře?

Pohled Reisu: *Reisu se zaraženě a zmateně podívá na Danteho, který je nejspíše v podobném rozpoložení, jako je on sám.* "Počkat, počkat. Jak to jako myslí, že bychom jí měli ukázat nějaké techniky a ona by se tím mohla zlepšit? Je to vůbec někde možné, že to takhle funguje? Na tohle se budu muset zeptat otce, strýce či Misaki, protože pokud je tohle pravda, v Aréně budu trávit daleko více času." *Poté promluví Dante a Reisu jen dodá:* Víš, kdyby to takhle fungovalo, že stačí pozorovat lidi, jak dělají techniky, nebylo by vlastně nutné skládat žádné zkoušky. Třeba my jsme trénovali s jednou kunoichi a ukázala nám tolik technik, kolik, dosti možná, neviděl žádný genin. *Přístup Danteho i jeho styl té promluvy, jej celkem fascinoval. I přes jeho povahu chtěl pomáhat lidem, i když z toho nebyl zrovna na větvi.*

Dobře velmi ráda, Jupí naučím se zas něco nového. No sice já už umím Henge no Jutsu a Bunshin no Jutsu. Copak mě naučíte Mistři? *Na Akami je vidět že je velmi nadšená a proto zkotačí kolem Danteho, je prostě jako klálíček durasel na baterky.* Jupí, jupí naučím se něco nové. *Potom se ale uklidní a čeká co jí Mistři naučí.*

Pohled Dante: *Když Dante viděl, jak se ta holčina chová, jen si pomyslel:* "Měl si pravdu, Reisu. Měl bych si prvně ty lidi proklepnout, než jim nabídnu pomoc. Nevím, jak tohle dlouho vydržím." *Podívá se na Reisu, který raději použil Shunshin no Jutsu a zdrhl.* "Ty srabe, to mě tu necháš samotného?" *Zakřičel si sám pro sebe Dante v hlavě a hluboce si povzdechl.* No tak fajn, když už to skončilo takhle, mohu tě naučit chodit po vodě. Už jsme jednoho studenta učili chodit po stěnách a tohle by neměl být problém. *Poví Dante iritovaným hlasem a pomalu přichází k vodní hladině.*

Pohled Reisu: "Na co jsi to proboha kývnul? S tímto něco trénovat? Vždyť mě už praská hlava teď a kolik toho řekla? Zatím skoro nic. Víš co, ty jsi to odsouhlasil, ty si to vyřeš. Já se pakuju a budu dělat něco více užitečného," *pomyslil si a složil pečeť Tygra a rychle se přesunul mezi stromy (Shunshin no Jutsu), kde na ty dva měl dobrý výhled.* "Tak, bráško, uvidíme, jak máš pevné nervy." *Pověděl si v hlavě, zatímco lezl na ten strom (Kinobori no Waza). Když se dostal až do koruny, sedl si na větev a trochu odrhnul listí a s nadšením sledoval tu podívanou.*

*Akami se rozejde za Dantem a následuje ho k jezírku, kde se zastaví a kouká co Dante zde bude dělat.* Mistře takže jak se Chodí po vodě. *Netrpělivě pozoruje co Dante dělá a snaží see vše zapamatovat aby to potom nevypadalo že je nešikovná.*