Nemocnice

Chápu, to vlastně dává smysl... Stejně bez jídla a pití moc dlouho nevydržím, *pověděla s úsměvem. V hlavě tedy měla jasný plán - použít během těch čtyř dnů minimum chakry a nepoužívat ji zbytečně. Přeci jen - má k dispozici boxery a doufala, že i spoustu míst, kam by se mohla schovat. O potravu se příliš nebála, hádala, že hůře než v poušti se shánět nebude. Upřímně, bylo jí líto těch ninjů, kteří museli dělat tu druhou zkoušku tady a nebyli zvyklí na zdejší podmínky.* Sensei, víš, že tě respektuju, ale... Hádám, že v téhle zkoušce se pokusím trochu o jinou strategii než ty tekrát. *Se smíchem na něj mrkla. Podle toho, co říkal, tak žádnou strategii ani neměl - možná tak poranit co nejvíce protivníků co nejdříve. Mizuki k tomu chtěla přistoupit úplně opačně a raději se zkusit dohodnout, než se hned pouštět do boje.* Já vím, proto udělám všechno, co je v mých silách. Hádám, že to nebude jednoduchá zkouška a že z ní nevyjdu bez zranění... *Začala a odmlčela se. Sensei ji popisem té zkoušky docela vyděsil. Na druhou stranu, Mizuki nikdy nebyla žádný mamánek, a tak si poměrně věřila, že dokáže nějakou dobu sama přežít i v extrémních podmínkách. Spíše se obávala toho, že jí bude chybět nějaká ta společnost.* Ne, myslím, že to už radši stačí. Zvládnu to, slibuju! *Zazubila se a jen kývla, když se jí chtěl zeptat.* Jasně, povídej. O co jde?

Chápu, to vlastně dává smysl... Stejně bez jídla a pití moc dlouho nevydržím, *pověděla s úsměvem. V hlavě tedy měla jasný plán - použít během těch čtyř dnů minimum chakry a nepoužívat ji zbytečně. Přeci jen - má k dispozici boxery a doufala, že i spoustu míst, kam by se mohla schovat. O potravu se příliš nebála, hádala, že hůře než v poušti se shánět nebude. Upřímně, bylo jí líto těch ninjů, kteří museli dělat tu druhou zkoušku tady a nebyli zvyklí na zdejší podmínky.* Sensei, víš, že tě respektuju, ale... Hádám, že v téhle zkoušce se pokusím trochu o jinou strategii než ty tekrát. *Se smíchem na něj mrkla. Podle toho, co říkal, tak žádnou strategii ani neměl - možná tak poranit co nejvíce protivníků co nejdříve. Mizuki k tomu chtěla přistoupit úplně opačně a raději se zkusit dohodnout, než se hned pouštět do boje.* Já vím, proto udělám všechno, co je v mých silách. Hádám, že to nebude jednoduchá zkouška a že z ní nevyjdu bez zranění... *Začala a odmlčela se. Sensei ji popisem té zkoušky docela vyděsil. Na druhou stranu, Mizuki nikdy nebyla žádný mamánek, a tak si poměrně věřila, že dokáže nějakou dobu sama přežít i v extrémních podmínkách. Spíše se obávala toho, že jí bude chybět nějaká ta společnost.* Ne, myslím, že to už radši stačí. Zvládnu to, slibuju! *Zazubila se a jen kývla, když se jí chtěl zeptat.* Jasně, povídej. O co jde?

Kai Yoshimitsu
*Kai pochopil, že sama zvolí jinou strategii než on. Tato strategie přece nesedne každému.* (Kai) Chápu. Takhle strategie není pro každého. Zvlášť když se bojíš toho, že se zraníš. *poznamená a dal si ji vyslechne. To že na něj měla další otázky ho uklidnilo. Zodpověděl ji vše, co sama chtěla slyšet. Na jednu stranu byl rád, ale na druhou sen pořád bál, že ji neřekl vše a kvůli němu se zraní.* (Kai) Předem se ti omluvím, jestli té tou otázkou naštvu, ale nemyslím to nijak zle. *poví a uhne pohledem. Ale jen na chvíli a pak se opět podíval na Mizuki.* (Kai) Co o mě říkáš ostatním? Například své sestřence? *zeptá se, i když ví he by se ptát neměl. Ale docela ho to zajímalo a ať ji říká cokoliv, neměl v úmyslu Mizuki nadávat.*

*Kývla. Osobně si myslela, že každý by měl mít zdravý strach ze zranění. Je samozřejmě jasné, že ninja, jehož denním chlebem jsou nebezpečné mise, si jednoduše zvykne na bolest daleko jednodušeji a možná nebude bolest prožívat tolik jako student akademie, na druhou stranu... Kdyby se ninja nebál, že se poraní, mohlo by ho to jednoduše stát život* Proč bys mě měl naštvat? *Zeptala se překvapeně a vyslechla si jeho otázku. Zarazilo ji, že se na něco takového ptá a trochu, nechtěně, se zamračila. Musela se zamyslet, co sestřence posledně o Kaiovi říkala, ale byla si jistá, že nešlo o nic, co by mu nějak mohlo vadit.* Samozřejmě jen to nejlepší, co si myslíš? Jde o něco konkrétního? *Musela se zeptat trochu zaraženě. Vážně nechápala, o co jde a co ho to tak najednou popadlo. Možná měl strach, aby něco před nikým nezmínila?* No, že jsi skvělý sensei - přísnější, což je dobře, ale že se zároveň zajímáš a záleží ti na mě... A taky, že jsi mě jednou málem odpálil. *Dodala se smíchem. Netušila, co chtěl slyšet, a tak, pokud to nebylo to, o co mu šlo, doufala, že ji nějak nasměruje k tomu, co chce doopravdy vědět.*

Kai Yoshimitsu
*Na to proč by se měla naštvat nijak nereagoval. Sám věděl proč a tak se ji rovnou zeptal. Seděl na své posteli a čekal, co mu Mizuki odpoví. Věděl že nikde neřekla nic, co by sám nechtěl. Ale zase věděl, že by ho jen chválila. Což se mu i po chvíli potvrdilo. Vykouzlilo mu to úsměv na tváři.* (Kai) Jednou sem tě málem odpálil? *zeptal se udiveně.* (Kai) Kdy? *dodá a poslechne si odpověď. Pak se hlasitě zasměje. Už si vzpomněl. Zalehl na postel a levou ruku si dal pod hlavu.* (Kai) Už aby mě odsud pustili. Nebaví mě to tady. Ale potřebují nějaké testy a kdybych utekl, naštval bych pár lidí. Takže se neboj a do zítřka to ti vydržím. *řekne, zatímco se kouká do stropu.* (Kai) 'Zítra, SZ mě pustí navštívím zase Kami. Teď sem u ní pár dní nebyl. Musím tam zase zajít.' *jeho úsměv se změní, což je možné postřehnout. Když myslel na Kami, vždy měl zamilovaný úsměv na tváři, aniž by to sám tušil.*

*Když se sensei pousmál, usoudila, že teda sestřence neřekla nic špatného. Ale svědomí měla čisté, protože by nikdy nic špatného neřekla - ne proto, že by na ni byl pak Kai naštvaný, ale jednoduše proto, že s ním měla jen dobré zkušenosti. Nebo ji minimálně nenapadala žádná špatná.* Bojoval jsi s Erenem, a já byla moc blízko. Pamatuješ? *Zašeptala se smíchem a sledovala jeho reakci. Zdá se, že i Kai si vzpomněl.* Kdyby tam tenkrát nebyla Kami, myslím, že bych skončila taky někde tady, *zaklepala rukou na postel. Ono tenkrát neměla prakticky žádné schopnosti. Teprve se učila své první jutsu a ani její rychlost nebyla nijak zázračná - neměla by jedinou šanci se Kaiovu výbuchu vyhnout.* Já vím, *pověděla s povzdechem, když opět zmínil, že už tu nechce být. Dokázala se do něj vcítit - když ležela v nemocnici po geninské zkoušce, také chtěla co nejrychleji z nemocnice zmizet.* Doktoři ale určitě dobře vědí, co dělají, třeba se potřebuješ ještě zrelaxovat, *pokrčila rameny. Jako by snad ona byla někdo, kdo nějak moc poslouchá autority. Jakmile si Mizuki všimla změny Kaiova výrazu, musela se pobaveně uculit.* Motýlci v břiše, huh? *pronesla trochu rýpavě a zvedla se od něj.* Nu, myslím, že tě nechám snít - co říkáš, sensei? *Dodala se smíchem a pomalu se vydala ke dveřím. Stejně měla někde v hlavě, že by ještě měla před zkouškou potrénovat.*

Kai Yoshimitsu
*Nad jejími slovy o nějakých motýlcích se jen zarazí.* (Kai) Huh? *řekne zařaženě a pohlédne na ní, která je nad ním.* (Kai) V pohodě, já nesním. Jen si přeju, aby mě odsud konečně pustili. Nebaví mě to tady. A taky přemýšlím, jak je na tom Kami. *řekne poslední větu trochu smutně. Zadívá se tak Mizuki hluboko do očí až se v nich ztratí. Chvíli ji hledí hluboko do očí než zamrká a vrátí se zpět. Tehdy se na ní usměje.* (Kai) Jestli máš nějakou práci, tak jdi. Nechci tě tu držet celý den, když můžeš trénovat na zkoušky. *Sice to může vyznít, že ji vyhání, ale opak byl pravdou. Je rád že tu někoho má. Přeci jen je jediná, kdo za ním přišel. Protože jeho jediná kamarádka ležela o patro výš a s Erenem se neviděl hodně dlouho. Proto byl za její přítomnost rád, ale zase nechtěl aby tu kvůli němu trčela nějak dlouho.*

Poznala jsem, na koho myslíš - jsi celkem průhledný, sensei, *zašklebila se pobaveně a ještě do něj ukazovákem cvrnkla, než poodešla od jeho postele. Jeho další slova však zněla tak, jako by si snad myslel, že je pro Mizuki méně důležitý než nějaká zkouška. Trošku se nad tím zamračila a nesouhlasně zavrtěla hlavou.* Víš, že bych tu s tebou byla ráda ještě déle, ale ta stráž tam za dveřmi... *zašeptala a poukázala na dveře za ní," by mě tady asi nenechala o moc déle. Dávají mi časový limit na ot, abych si popovídala s jedním z nejdůležitějších lidí ve svém životě! *Pronesla už podstatě více nahlas, tak, aby ji za dveřmi pořádně slyšeli, než nevěřícně zavrtěla hlavou a pobaveně se zasmála.* Takže uvidíme se na zkouškách, sensei! Dej se do té doby pořádně do kupy! *Prohlásila s úsměvem, mávla mu a odešla z místnosti.*

Kontrakt: Takový je život žoldáka

Hrají:
Jaashi Natsui jako mladý žoldák
Tanjiro jako rádce
Buta jako nasazený klient
Hubeňour jako ten špatný
Poskoci
Civilisti


*Trpělivě vyčkával na příchod Tanjira a sledoval lidi pod sebou. Bylo zvláštní vědět, že jako shinobi je tady proto aby všichni ty lidé tam dole se měli dobře a byli v bezpečí, a přesto měl pocit, že jako shinobi je tak zvláštně mimo jejich normální život. Z přemýšlení ho vytrhly zvuky kroků na střeše. Jaashi se otočil za tím zvukem a nepatrně se usmál, když viděl přicházet svého senseie.* Rád tě vidím Fukurō. *Pronesl Tanjiro s nepatrným uculením a Jaashi nějak nevěděl, jak na to oslovení má reagovat. Ještě si stále nezvykl, že je teď … Fukurō. Byl poctěn, že mu Tanjiro přenechal své místo v žoldácké organizaci, ale i tak … být zrovna sova, bylo divné.* Takže co jste mi chtěl dnes ukázat? *Přejde raději k tomu důležitému, proč se s ním chtěl sensei vidět. Tanjiro mu jen pokývne rukou, aby ho následoval, a tak se vydají po střechách pryč. Jaashi uvažuje o co může jít, ale vzhledem k tomu, že mu měl sloužit jako rádce v životě žoldáka, než se zaběhne počítal, že to bude mít co dělat s tím. Chvíli mířili po střechách než Tanjiro zastavil a Jaashi tak učinil také.* Jak už ti bylo řečeno … některé kontrakty ti budou předány osobně ať už tím, že si klient vyberete právě tebe, nebo proto, že tvé kroky povedou tam kde je potřeba něco udělat. Ale čekat na takovou práci je zbytečné a když chceš zrovna něco dělat vyhledáš mise, které jsou nabízené všem. *Po těch slovech se sehne a prst položí na jednu z tašek.* Dříve jsme měli zadání misí různě ve schránkách po vesnici, ale protože se množili případy, že kontrakt někdo objevil přešli jsme na tohle. *Vysvětlí a Jaashi se skloní též a spatří na tašce znak Doubutsuen, jejich organizace.* Po vesnici je několik domů, většinou byly zvolené náhodně. Vždy je to na stejném místě u komína budovy. *Upřesní informace a Jaashi přikývne a tašku pomalu zvedne a odhalí tak pod ní ukrytou schránku.* Ve znaku je ukrytý zámek, do kterého pasuje klíček, který jsem ti dal. *Mrkne na něj a když Jaashi klíček rychle najde a odemkne zámek Tanjiro se nepatrně usměje.* Vida máš štěstí … kontrakt. *Odvětí jako by nic Tanjiro když vidí, že ve schránce je svitek. Jaashi trošku nervózně svitek vytáhne a prohlíží si ho. Nebyl stejný jako ten, co na nich dostávali mise od vesnice. Šlo o dost obyčejný svitek a když ho rozvinul byl tam napsán vzkaz celkem kostrbatě. Chvíli louskal co tam vlastně stojí než svitek stočil a zadíval se na Tanjira.* Copak chlapče? Stalo se něco? *Zeptal se upřímně starostlivě, když viděl jeho výraz.* Hledají někoho kdo jim udělá ochranku při předávce nějakého zboží. *Řekne co bylo ve svitku a v hlavě se snaží to celé nějak pochopit. Do teď plnil několik C misí, kde pomáhal vesnici zbavovat lidí, kteří porušují zákon a teď najednou měl někomu takovému pomáhat při jeho kšeftech. To mu přišlo matoucí. Tanjiro se jen vědoucně usměje, pomalu se posadí a naznačí poplácáním vedle sebe, aby Jaashi udělal to samé.* Stal jsi se žoldákem, chlapče. Naše … tedy vaše práce už není jen myslet na dobro vesnice, ale jde o to plnit požadavky lidí, kteří si zaplatí za tvé služby. *Snaží se mluvit klidně a sleduje vesnici, která se rozprostírá před nimi. Jaashi mlčky kouká někam stranou a přemýšlí o těch slovech.*“Mít vlastní kodex a vědět kam je člověk ochotný zajít.“*Zopakuje si v hlavě slova, která mu řekl Tanjiro, když mu předával jeho post žoldáka. Něco na tom bylo a on se s tím musel nějak poprat a srovnat si v hlavě co vlastně chce udělat.* Tohle bych ti rád dal. *Začne jeho učitel a vytáhne z jedné kapsy staře vypadající dost ošoupanou minci. Jaashi jí převezme a zkoumavě si jí prohlíží. Na jedné straně mince je znak Suny a na druhé straně je znak Doubutsuen. Mlčky si minci přezuje v ruce a prohlíží si jí.* Ani jedna strana nemůže být bez té druhé. *Řekne Tanjiro tiše a zadívá se upřeně na Jaashiho.* Musíš najít sám sebe v tomhle povolání, které jsis zvolil. Tahle mince mi často pomáhala se rozhodnout, protože stejně jako je tenká hrana mince je i tenká hranice, kterou když překročí těžko se vrací zpět. *Po těch slovech se zvedne ze střechy.* Čeká tě těžké rozhodnutí chlapče. Nechám tě o samotě. *Rozloučí se s ním, než se vydá pryč a Jaashi tak zůstane na střeše sám. Chvíli si ještě pohrává s mincí v ruce, než se také zvedne. Zvolil si tohle povolání a teď musel rozhodnout co s ním bude dál. Rozeběhl se po střechách k místu, kde mělo dojít k setkání s klientem. Klient byl vysoký muž s pořádným břichem a rukama velkýma jako Jaashiho nohy.* Tak ty jsi ten žoldák jo? *Zeptá se muž a odhodí velký sekáček, kterým akorát porcoval pořádný kus krávy.* Nejdříve mi sem chodí starý dědkové a pak takový usmrkanci. *Zakroutí nad tím hlavou a přejde kus stranou kde si začne u zrezlého umyvadla mýt ruce. Jaashi to přejde bez komentáře a prostě tam je stojí s rukama v kapsách a rozhlíží se po řeznictví. Přemýšlel, co může majitel řeznictví dělat za věci, že musí mít ochranku při předávání něčeho. Nehledě na to, že ten chlap vypadal, že se o sebe dost dobře dokáže postarat sám. Kdyby chtěl dle všeho by mohl Jaashiho na místě klidně sníst, velký na to byl dost. Velký chlapík si Jaashiho mlčení přebere jako, že se urazil.* Hele nechtěl jsem se tě dotknout jo? Je mi jasné, že jako žoldák z toho vašeho zvěřince nebo jak se to jmenujete nebudeš žádný béčko … tak se omlouvám. *Omluví se spěšně, přejde stranou kde si vezme kimono, které přes sebe převáže a pak vyrazí pryč a mávne na Jaashiho aby ho následoval. Na řeznictví navazuje celkem příjemně vypadající restaurace, kterou Jaashi ale neznal. Muž tam si tam vyzvedne nějaký balík a pak vyrazí vesnicí pryč.* Ty jsi nový co? *Zeptá se muž zcela klidně a Jaashi se po něm podívá a přemýšlí jak to tak rychle odhadl.* Já jen, že ty před tebou většinou nenosí na očích tak viditelně odznak vesnice. *Kývne k jeho čelence.* A také v téhle branži není moc časté ukazovat obličej. Nic proti mladej, ale když jednou svůj ksicht ukážeš někde kde nemáš … trošku se to zvrtne … co budeš dělat pak? *Zeptá se klidně a Jaashi přemýšlí proč mu vlastně muž dává tyhle rady. Pak mu to celé cvakne dohromady a zastaví se na místě. Tlustý muž se také zastavil a pozorně si chlapce před sebou měřil pohledem.* Ukázka toho kde je skrýš, svitek s kontraktem hned chvíli potom co jsme skrýš našli … chlápek co vypadá, že sám vymlátí půlku okolí, když se mu zamane a ještě takhle ochotnej pomáhat … mladýmu. *Jaashi se mírně zamračí a přejede muže pohledem než se mu zavrtá pohledem do očí.* Kdo ve skutečnosti jste? Tohle není žádný kontrakt, že ne? *Zeptá se a muž ho chvíli sleduje a pak se začne hlasitě smát až se mu klepe několik laloků na jeho tlusté bradě.* Tanjiro říkal, že nejsi žádný hlupák. *Řekne a ještě se pochechtává, když mluví a klidně se vydá dál po ulici. Jaashi se za ním nechápavě dívá a pak se rozeběhne za ním.* Takže kdo jste? *Zeptá se znovu a snaží se s ním držet krok.* Tak jo … hele jméno jsem nikdy neměl. Co si pamatuju žil jsem na ulici a co si pamatuju tak jsem šmejdil kde jsem neměl, kradl jsem a bral si co se mi hodilo. Většinou mi všichni říkají Buta. *Prohodí a Jaashi přitom jméně nepatrně pozvedne obočí.*“Prase? Vážně si někdo nechává říkat Prase?“*Přemýšlí o tom a přijde mu to šílené. Přezdívka podle zvířete je jedna věc, ale nechat si tak říkat normálně? Muž pokračuje a tak Jaashi nemá moc čas přemýšlet.* Tohle je vážně kontrakt. Vždycky si najímám někoho od vás, když jdu obchodovat s tupcema. *Vysvětlí klidně a zastaví na malém dvorku uzavřeném mezi několika budovami, kde není díky střechám moc světla.* A protože Tanjiro je kámoš a většinou jsem chodil s ním napadlo ho, že bys možná mohl jako první misi mít nějakou, kde se rozkoukáš a zjistíš co a jak. No a jak jsem říkal … příště bych dal tu čelenku pryč a možná zkusil … nevím aspoň šátek přes hubu. Jednou jsme toho vaše … teď nevím, jak se jmenoval. No prostě takovej pablb namyšlenej od vás … jednou dostal fakt slušný prachy za zabití nějakýho chlapa … každýho věc co vezme za práci, že jo … tak napochodoval do nějaký baru, kterej ten chlap vlastnil a co si myslíš? Začal se rozhánět katanou, povraždil tam několik lidí a pak toho co měl na něj kontrakt … hezký, chodil si po vesnici jako velkej pán. No zkrátím to našli ho stáhlého z kůže na jedný lampě kus od náměstí … takže mezi náma? Schovej si tu hezkou tvářičku, než o ní přijdeš. *Dá mu nějaké rady do života a pak zmlkne, když na dvorek přijde další člověk. Byl to hubený kluk ne o moc starší než Jaashi, ale mohl klamat. Zastavil kousek od nich a přejel pohledem z Buta na Jaashiho a pak zpět.* Nový společník? *Zeptal se s nezájmem v hlase a utřel si nos, ze kterého mu teklo. Buta na otázku neodpoví a místo toho položí balík na zem a odhalí jeho obsah. Muž si ho pozorně prohlédne a usměje se.* Čerstvé jako vždy. Nikdy nezklameš … to nás na tobě těší. *Prohodí a pak se trošku zamračí.* Ale slyšel jsem po městě nějaké fámy, že jsi zdražil … a dost … to není v našem světě dobré víš? A kašlu na cenu … prodáváš prý i těm smradlavým psům z Naho? *Sekl otázku a Jaashi se mírně rozkročil, v hlase bylo tolik zloby a vzteku až ho to překvapilo. Buta si hlasitě povzdechl a začal balík zase zavírat.* Komu prodávám je moje věc a za kolik stejně tak. *Odvětí a balík zvedne ze země a chytne ho pod paždí.* Do teď vás nezajímalo komu prodávám. Co tak najednou? *Jaashi cítil ve vzduchu hmatatelné napětí a tušil, že je něco špatně.* Ty víš co nám vadí … smradlavý z Naho nejsou dobrý klienti pro nikoho .. radíme ti dobře … vynech je ze své dodavatelské sítě a budeme spolu za dobře. *Řekne muž a snaží se tvářit přátelsky.* Nikdo mi nebude kecat do toho s kým vobchoduju, jasný? Nikdo! *Zavrčí Buta a muž jen svěsí rty do ošklivého zamračení.* Jak chceš ty tlustá hromado prasečího sádla! *Jen to dořekne, mávne rukou a na střechách kolem se začnou objevovat muži.* Zabte to tlustý prase i toho malýho spratka! *Křikne a jako v odpověď začnou muži ze shora házet všechno možné od nožů, přes kunaie a shurikeny až po dost primitivně vypadající kopí. Buta ztuhne a s otevřenou pusou sleduje, jak proti nim míří hromada zbraní. Jaashi na nic nečeká a vyskočí do vzduchu, aby se dostal nad Butu a namíří dlaně vzhůru a soustředí chakru do dlaní a vypustí proti zbraním Zankuuhu a odhodí zbraně stranou. Buta nepatrně pozvedne obočí, když zbraně cinkají kolem něj o stěny budov a o zem.* Postaráš se o ně? *Kývne nahoru k mužům.* Jo ty zvládnu … co budete dělat vy? *Zeptá se zvědavě a Buta odloží balík a ukáže prstem na hubeňoura, která takticky začal opouštět dvorek.* Jasný, tak já si vás pak najdu. *Řekne a ještě periferně vidí jak Buta své velké tělo rozhýbává k pohybu směrem k muži. Pak soustředí chakru do nohou a vyskočí pomocí Chakura Shotto na nejbližší střechu. Muži jen nechápavě koukají na to, co se děje. Pak si jeden z nich všimne čelenky na jeho pravé paži.* Je to shinobi! *Vykřikne a někteří muži se začnou hnát pryč div do sebe nevrážejí. Jiní, ale místo útěku vytáhnou zbraně.* Možná je to shinobi .. ale je to nějakej kluk a ještě neozbojenej. *Prohodí jeden z davu a Jaashi mírně nakloní hlavu na stranu. Hloupost lidí byla občas příliš velká. Aniž by čekal na nějaké další slova, komentáře nebo hecování se rozeběhne proti muži co mluvil.* Co? *Vyhrkne překvapeně, když je Jaashi najednou kus před ním.* Příliš pomalé. *Řekne Jaashi klidně a přímým kopem ho pošle na střechu kde zůstane celý zhroucený sedět.* Na něj! *Křikne jiný a rozeběhnou se na něj jako masa těl ozbrojená zbraněmi. I když jich bylo dost neměli moc velké šance, proti někomu jako byl on. Jaashi uchopil nejbližší kopí, které na něj mířilo a trhnul s ním proti sobě, jeho majitele tvrdě nakopl kolenem a kopím praštil jiného po hlavě. Přeskakoval od jednoho ke druhému, vyhýbal se úderům a jejich pokusy o útoky oplácel vlastními. Netrvalo to dlouho a na střeše ležela hromada skuhrajících těl.* Tupci. *Zakroutil nad tou bandou hlavou a rozeběhl se pryč a snažil se najít kam mohl zmizet Buta a ten vychtrlík, za kterým běžel. Jako odpověď se kousek od jeho pozice ozvala hlasitá rána a do nebe začal stoupat dým. Rozeběhl se tím směrem a viděl, jak ze stěny jedné budovy stoupá hustý dým. Buta ležel na zemi kus od výbuchu a držel si hlavu.* Jste v pořádku? *Zeptal se Jaashi, když dopadl na nohy vedle něj a rozhlédl se kolem zda jim nehrozí žádné nebezpečí.* Ten …. Ten magor po mě hodil nějakou … blbou dýku s výbušným lístkem … kdyby uměl lépe házet je po mě. *Vydechl ztěžka a Jaashi si prohlédl ránu na jeho hlavě. Ošklivě to krvácelo, ale smrtelné to určitě nebylo.* Půjdu za ním … kam šel? *Zeptal se a pohledem hledal kudy se muž mohl vydat.* Kašli na něj … pak ho najdem … teď musíme uhasit oheň než se rozšíří do okolí. *Prohodí Buta a ukáže na plameny na blízkém domě. Jaashimu se ani za mák nechtělo ho nechat běžet, ale Buta měl pravdu.* Tak fajn. *řekne nakonec a přejde k budově a začne skládat pečetě. Pomocí Suiton: Mizzurappa uhasil nejbližší oheň a poté přešel k dalšímu a celé to zopakoval. Bylo potřeba několik technik, aby bylo po ohni, ale naštěstí to stačilo.* Děkujeme, děkujeme. *Z okolí se začali blížit lidé a děkovně pokyvovali a někteří Jaashiho plácali po ramenou. Byl z toho tak nesvůj, že raději přešel k Butovi a pomohl mu na nohy.* Půjdeme k Tanjirovi a on vás ošetří. *řekne a vydá se s obrovským nákladem v podobě Buty pryč odtamtud aby nemusel nic vysvětlovat a byl co nejdál od toho místa. Nerad by na sebe přivolal pozornost. I když byl naštvaný, že muž utekl tak si uvědomil díky dnešní věci jedno … bude muset více zapracovat na své identitě jakož to Fukurō.*

-------------------------

C mise

Arisu
Jednoočko
Blonďák

*Arisu už měla pár dní doma na stole svitek s C misí a pro dnešek si vymohla u Shira volno, takže se rozhodně splnit C mise, aby už mohla postoupit o další hodnost. Mise, které už dávno měla mít splněné, ale ona se místo toho víc soustředila na mučitelský trénink. Když si uvědomila, že už mohla být na stejné hodnosti jako Mizuki předtím, než zmizela, trochu se zastyděla. Musela jít do sebe, nedělat ostudu své sestřence a vydobýt zpátky čest své rodině. Ačkoli si myslela, že čest rodiny Sasaki je už pošpiněná navždy. I přesto se co nejvíce snažila o to, aby získala čest aspoň sobě, když už to nedokázala pro celou svou rodinu. Otevřela svitek a přečetla si zadání mise: Sběr plodů všemocné moringy olejodárné. Nachází se asi dva kilometry severně od vesnice. Spolu s zadáním mise tam byl i obrázek toho stromu. Arisu jen povytáhla obočí, nečekala, že první samostatnou C misi dostane nějaký sběr plodů. Tohle byla snad mise pro geniny ne pro chuuniny. Ale rozhodne se neřešit radši zbytečnost dávat takovou práci jako mise C a vydá se z vesnice pryč. Vydala se pouští na sever, minula místo, kde se před třemi lety poprvé políbila s Jaashim a šla pořád dál. Byla myšlenkami chvíli mimo, než zaslechla dva mužské hlasy. V tu chvíli se schovala rychle za velký kámen a snažila se rychle pohledem najít majitele těch hlasů. Nemusela hledat dlouho, byli tak deset metrů od ní přímo pod stromem, který byl na obrázku* Měli bysme to tu vysbírat, než někdo přijde. Docela často sem choděj lékařský ninjové ze Suny. Ty se budou pěkně divit, až jejich zázračnej strom bude otrhanej. *zasmál se jednooký muž s páskou přes oko. Druhý nevypadat taky zrovna k světu. Měl krátké špinavě blond vlasy a otrhané hadry na sobě. Asi nějací zlodějíčkové. Arisu se musela pousmát. To už se teprve ta mise stávala zajímavější.* Tak hlavně rychle. *snažil se ho popohnat ten blonďák a podezřívavě se díval kolem sebe, obzvlášť do míst, kde se schovávala Arisu. Ta chvíli přemýšlela, ale rozhodla se použít podobnou taktiku, jakou použily tenkrát s Mizuki. Vytáhla z pouzdra jednak kunai pro jistotu a pak jouhyou. Vychytala zrovna moment, kdy se ten blonďák nedíval jejím směrem narovnala se, složila pečeť tygra, aby se pomocí Shuishin no Jutsu přesunula k nim a toho blonďáka rychlým naučeným pohybem ruky svázala jouhyou. Ten se jen vyděšeně podíval na Arisu. Ale pak se rozesmál. O chvíli později Arisu ucítila ostrou čepel na svém krku* Ale holčička se vydala mimo vesnici. *slyšela posměšná slova od toho jednoočka. Nejspíš ho podcenila, ale stejně zatáhla dostatečně prudce na jouhyou, aby se jeho parťák skácel k zemi. K jeho smůle obličejem dolů. Ocítila tlak na svém krku, ale nebylo to nic na co by nebyla zvyklá z mučitelských tréninků.* A ty bys neměl podceňovat ninjy ze Sunagakure. *promluvila tiše Arisu, pevně sevřela v ruce kunai a vrazila mu ho do stehna. Jednoočko jen zařval bolestí a pustil ji. Arisu se rychle otočila k němu čelem a soustředila chakru do nohou, aby od něj pár metrů odskočila (Chakura Shotto). Jednoočko neváhal a po chvíli se proti ní rozeběhl. Arisu se jen musela pousmát, naštěstí před ní byli jen ti zlodějíčkové a ne ten strom, takže neměla sebemenší výčitky, když složila pečetě a použila techniku Suiton:Mizzurappa a následně, zatímco z pusy vypustila středně prudký proud vody, tak už skládala pečetě na Raiton:Jibashi, aby následně tu vodu nabila elektřinou. Takhle se velmi snadno těch lumpů zbavila. Nebyli to trénovaní ninjové, takže tohle stačilo, aby tam teď leželi v bezvědomí. Bylo to nefér, ale pro získání těch plodů to bylo nutné. Arisu přešla nejdřív k mužům, jakmile zmizela voda v písku a zkontrolovala, jestli to nepřehnala. Naštěstí žili, nechtěla mít ty lapky na svědomí. Potom se přesunula ke stromu, kde měli už připravený koš naplněný do půlky plodů moringy olejodárné. Samozřejmě otrhali jen ty spodní plody, ale pro Arisu nebyl problém použít Kinobori no Waza a sesbírat plody i z větší výšky, než vzala do ruky koš naplněný po okraj a vydala se zpátky do vesnice. Koš předala v nemocnici lékařským ninjům, kteří Arisu poděkovali, potvrdili ji úspěšnost mise a Arisu si mohla dojít pro odměnu*

Adventní rpg - elementární golem

Arisu
Golem

*Arisu zase byla v nemocnici, konečně ji totiž její kolegové mučitelé přestali šetřit při jejích mučitelských trénincích, takže to byla jen otázka času, než skončí v nemocnici s naprosto zmasakrovaným tělem. Shinobi lékaři ji už znali, znali všechny ty nováčky mučitele, kteří u nich dost často končili s nejrůznějšími zraněními. A Arisu už v nemocnici párkrát skončila. Takže když tady skončila znovu, lékařští shinobi z toho nebyli vůbec překvapení. Arisu se zmítala někde mezi úplným bezvědomím a podivném vědomí, kdy ji všechno bolelo. Kůži na zádech měla zase rozřezanou od kunaie či bůh ví od čeho, co měl Ryuzo zrovna po ruc, takže většinu času trávila na břiše. V jednom z těch podivných stavů měla pocit, že se ocitla někde úplně jinde. Možná to byl sen, možná jen halucinace způsobená bolestí a těmi všemi mastičkami, kterými byla opatlaná. Objevila se u vodní nádrže v suně. Místu, kterému se dlouhou dobu vyhýbala, protože tu obvykle vídala Kami. Ale uprostřed té vodní nádrže stál obrovský tvor. Vypadalo to, že stojí na dně, protože mu z vody koukala jen horní část těla. Vůbec neměla tušení, kdo nebo co to je, ale Arisu přešla blíž. Ten tvor si ji všiml, ačkoli byl o tolik větší než ona* 0]]Ty budeš Arisu Sasaki[/b] *promluvil velmi hlubokým hlasem, Arisu sebou trhla. Jak mohl vědět, jak se jmenuje?* Umím ti číst myšlenky, holčičko. Jsi z klanu Toku, takže spadáš pode mě *promluvil znovu a Arisu se na něj trochu vyděšeně podívala. Jak mohla spadat pod něco takového? Kdo nebo co to vůbec bylo? Tvor se na ní podrážděně zadíval* Nejsem žádný co! Jsem elementární golem! Přesněji suitonovský golem a vzhledem k tomu, že ty jsi z klanu Toku, tak spadáš pode mě! *promluvil přísně a Arisu si uvědomila, že si musí dávat pozor i na to, na co myslí.* Ale co to znamená, že spadám pod tebe? V životě jsem o tobě neslyšela *promluvila Arisu nahlas a v golemově tváři si všimla uražené grimasy. Arisu jen pokrčila rameny, nemohla přeci za to, že o něm nikdy neslyšela* Tak ty jsi o mě nikdy neslyšela? Jak je to možné? To se nedivíš, že v Sunagakure máte jako klan primární element Suiton? *promluvil golem a vypadalo to, že se zlobí. Ale Arisu se nenechala tak snadno vyděsit, tak na něj zvýšila hlas taky* Jo, divila jsem se tomu, že je tu vůbec nějaký klan, co ovládá Suiton. A je to pěkně pitomý, víš? Vidíš tu kromě téhle nádrže nějakou vodu? Pěkně debilně se tu každému geninovi trénují Suiton techniky. Vezmi si Kirigakure no Jutsu. Kdyby nebylo téhle nádrže, tak se tu šílenou techniku nikdy nenaučím! Zlatá Kirigakure, tam se trénovalo tak snadno! *rozkřikla se na něj, jako kdyby on, elementární golem, mohl za to, že na tak pitomém místě musí mít Suiton. Ale asi za to mohl. Golem vypadal čím dál naštvaněji. Dokonce kopnul nohou tak, že proti Arisu vyrazila vlna, ale Arisu naštěstí nebyla příliš blízko, aby ji to nějak ohrozilo. Skončila jen trochu mokrá. Nejradši by odtamtud vypadla a na všechno zapomněla, ale nešlo ji odejít.* Co to má znamenat? Chci jít pryč! *zavrčela na něj, ale golem se začal smát* Nemůžeš odejít z mého snu! *ozval se nebezpečně blízko golem. Arisu se otočila, golem stál na pevnině a dost naštvaně se na ní koukal. Byl ještě větší, než si Arisu myslela. Pokud to měl být jeho sen, tak se ona neměla čeho bát. Odhodlaně se na něj dívala* A mě je to ale úplně jedno, že jsem ve tvém snu! Je pěkně na prd mít Suiton uprostřed pouště! *pokračovala Arisu a složila pečetě na Raiton techniku, přesněji Raiton: Raiso Gekishin. Takže proti vodnímu elementárnímu golemovi poslala deset raiton disků, které způsobily to, že golem se na ní chvíli překvapeně díval, než spadnul na záda přímo do vodní nádrže. Tentokrát Arisu měla cítit pořádnou sprchu vody, ale místo toho se probudila v nemocniční posteli na břiše* Hm, pěkně blbej sen *zamumlala si pro sebe a snažila se přežít bolest, kterou cítila*

--- konec rpg ---
Počet slov: 663

*Když se reina vzbudila viděla jak vedle ní na židli sedí její strejda.*Ahoj jsi tady seděl celou dobu?*Yuno se na ní jen usmál.*(Yuno)Dobré ráno reino ano seděl. Je na čase si spolu promluvit .Řekni mi víc o té tvé mamce ,která se tě ujala.*Reina se na něj usmála.*Jmenuje se Arisu Sasaki je milá ,starostlivá a stará  se o mně dobře nemusíš se bát strejdo.*Řekla mu s úsměvem na tváří a yuno jí poslouchal a přemýšlel.*(Yuno) Stejně by si se měla vrátit ke své pravé rodině ,ale to si musím napřed s ní promluvit.*Reina se na něj jen podívala sklesle.*Dobře strejdo ,ale jsem s ní šťastna a beru jí jako vlastní mamku , prosím nech mě u ní.*Yuno se přestál smát.*(Yuno) Ještě uvidím jak si promluvím s tvojí mamkou. Kdo ti děla senseie? Krom toho jsem na tebe nepřestál myslet ,jsi má jediná neteř ,kterou budu bránit i za cenu svého života. Řekni mi ještě jak si na tom s chuuninskou zkouškou budeš se doufám účastnit co bude v kiri.*Reina byla v rozpacích protože se objevil její strejda ,které ho dlouho neviděla a chtěla by s ním strávit nějaký čas a k tomu měla mamku ,kterou nadevše milovala je to pro ní těžké rozhodnuti .*Mamka mi děla senseie a jdu na chuuninskou zkoušku v kiri.*Řekla mu s úsměvem na tváří.Yuno jí poslouchal a pak jí vyprávěl i příběhy co se mu stálo na cestách a reina se smála a poslouchala jeho příběhy.*

*to, že byla po misi chvilku doma, neznamenalo, že by se nezajímala o dění ve vesnici. Jen informace z mučitelské centrály ji moc nepřicházely. Což byla škoda, protože tyhle informace ji zajímaly nejvíc. Měla obavu o Ichiga, ale ten se za ní taky stavil, a nějak to jejich setkání ustála. Byl prostě jiný. Díval se na ní s odstupem a respektem jako na svou senpai. Každopádně nechala Byakka, aby hlídal Reinu. V rámci možností, aby o něm Reina nevěděla a nepřišla si nějak sledovaná. Ale rozhodně se díky tomu dozvěděla o tom, co se stalo na hřbitově. Sice o něco později, než se to stalo, ale i tak mohla jít navštívit Mitsuri ve vězení. Nějakou dobu ji mučili její kolegové a nikdo se ani neobtěžoval dát vědět ji. No, to si s nimi šla rovnou vyřídit. Byla vzteky bez sebe, ale udržela svou ledově chladnou tvář, když jednoho z mučitelů, kteří za to byli zodpovědní za ten výslech, prostě přimáčkla ke zdi a nechala ho užít si asi půlhodinové kolečko všech možných genjutsu bez odpočinku* Příště mi dejte vědět, až půjde o mojí dceru! *s těmi slovy odkráčela směrem k policejní stanici, takovéhle chování si mohla dovolit. Byla jednou z nejlepších mučitelek Suny a vypadalo to dokonce, že ve chvíli, kdy Ryuzo, jejich šéf, odejde, tak nastoupí na jeho místo. Proto by si ani nikdo nedovolil stěžovat. A díky svému postavení mezi mučiteli měla vcelku neomezený přístup do vězení pod policejní stanicí. Zjistila, že Mitsuri byla už usvědčená nukeninka. Stačilo ji usilovat o Reinin život. Ale to Arisu ani zdaleka nestačilo. Nenechala by ji jak tak hnít ve vězení nebo milosrdně popravit. Sáhla na něco, co bylo její. Ohrozila její dceru a za to si ani v nejmenším od Arisu nezasloužila žádné milosrdenství. Bylo ji jedno, že její činění uslyší celé vězení i policejní stanice nad ní, ale hodlala ji dát co proto. Trvalo to skoro 24 hodin, co ji Arisu mučila, fyzicky, psychicky, přes genjutsu. Mitsuri ji už prosila o milost, prosila ji o to, aby ji zabila, ale Arisu pokračovala pořád dál. Nemohla ji jen tak pustit, nechtěla. Nechtěla s ní skončit, dokud z ní nezbyde jen kus masa, který má do člověka daleko. Když Mitsuri omdlela nebo padala do bezvědomí, nedovolila ji to. Arisu chtěla, aby si vychutnala její nejtemnější stránku. Aby poznala, co to je, když se někdo dotkne Reiny. Největší grády by to mělo, kdyby ji pustila a dovedla by tu lidskou trosku Renjimu a hodila by mu ji k nohám jako dostatečnou výhružku, co se stane, když se k Reině byť jen přiblíží. Ale to ve chvíli, kdy skončila, už nebylo možné. Arisu ji dostala na samou hranici mezi životem a smrtí, takže ji nezbývalo než ji zabít. To bylo jediné milosrdenství, které ji prokázala po hodinách nejhoršího mučení. Odešla bez jediného slova k policistům, oni moc dobře slyšeli, co se dole dělo. A vzhledem k tomu, že Mitsuri už byla nukeninka, neměli nejmenší důvod to šílené mučení někam hlásit. Ačkoli nejednomu z nich z toho běhal mráz po zádech. Arisu se šla ještě převléknout, než se rychle vydala do nemocnice za Reinou. Tam Byakko cítil dívku naposledy. V očích měla ještě trochu "šílený" výraz, když se ptala po Reině. Naštěstí stačilo říct, že je její adoptivní matka, aby ji sestřička nasměřovala k jejímu pokoji*

*Byly spolu šťastní ,ale yuno se ji zeptal.*(Yuno)Moc rad setkám s tvojí mamkou a proberu to s ní. Ale každopádně by si měla byt šťastna , nedokážu se dívat na to jak by si měla trpět. Stejně by si se měla vrátit domu a když máš tu možnost.*Reina se přestala smát a jen nad celou věcí přemýšlela a nechtěla uvěřit že by se měla od mamky kterou tak milovala ,měla vzdát.*Strejdo není tady ještě jiná možnost prosím.*Dívala se na něj smutně reina. Jenže yuno se na ní díval jen co ze sebe dokázal v tu chvilku dostat bylo.*(Yuno) Ne není jsou jen dvě možnosti. Mám tě rád a chci abys byla semnou tvou pravou rodinou , ta žena má taky svůj.*Pak se odmlčel a pravou ruku si dal do kapsy od kimona a nastala ticha doba a reina přemýšlela.*

*Arisu zamířila rovnou k pokoji, kde ležela Reina. Samozřejmě věděla i o shinobim z Kumo, s kterým trénovala. Byakko byl schopný stopař a řekl ji vše podstatné. Dokonce i to, že ji Shimiru, jak se ten chlapec jmenoval, nechtěl ublížit. Neměla důvod to řešit nebo nějak si ho hledat a vyčítat mu to. Zranění z tréninků jsou pořád lepší než kdyby se ji něco stalo na misi nebo na chuuninské zkoušce, což oboje bylo velmi pravděpodobné. Cestou k jejímu pokoji se uklidnila. Pomstila se a tím to pro ní skončilo. Pro teď, měla v plánu ještě najít Renjiho a vyřídit si s ním účty jednou pro vždy. Rozhodně vypadala unaveně, ale nebylo to nic, co by nezvládla. Po chvilce zaklepala na dveře pokoje, kde byla Reina. Chvilku počkala, jestli je vzhůru, a vstoupila dovnitř. Vstoupila by dovnitř i kdyby se nikdo neozval, ale o něco později* Maličká... *promluvila s mírným úsměvem a přesto se starostlivým výrazem ve tváři. No, následně se hned zarazila, když uviděla fialovlasého muže. V první chvíli si snad myslela, že je to její otec. Byli si dost podobní. no na první pohled ano, ale na ten druhý si byla na 100% jistá, že je to někdo jiný. Ale hrklo v ní. Uvědomila si, že se musí Araty zbavit co nejdřív, aby měla už klid. Aby byla její dcera v bezpečí. Nemohla si být nikdy jistá, kdo by mu mohl donášet informace o ní* Zdravím *tentokrát její hlas byl o dost chladnější stejně jako její pohled*

*Yuno se na ní díval bez úsměvu a reina jen přemýšlela a nevěděla co dělat.Když slyšeli klepaní na dveře oba dva se na dveře podívali.Když reina slyšela a viděla svojí mamku tak se usmála.*Ahoj mamko vítej .*Řekla by jí veselým hlasem.Yuno by si ženu prohledl.*(Yuno)“Tak to je ona ,ta co se stara o mojí neteř.“*Pomyslel si a trochu se po usmál.*(Yuno)Zdravím Arisu-san reina o vás hodně vyprávěla.*Postavil se a šel bliž k arisu Pak by se opřel o stěnu.*(Yuno)Prosím posad té se musím si sváma promluvit. Jinak se omlouvám že jsem se nepředstavil Jsem Yuno Nobu strejda reiny nobu.*Vytáhnul fotku kdy měla reina pět let byl na ní on, reina ,její mamka a otec. Byla fotka z jejích narozenin.*(Yuno) Mohu vás ujistit jsou jen dvě jedna je v albu a druhou mám já a kopie neexistuji. Takže jsem tady z jednoho důvodu.*Pak se odmlčel a reina se na mamku jen smála.*Mamko to je strejda a po tolikátí letech se vrátil jsem ráda ,ale ráda bych byla nadále s tebou.*Pak by mlčela a dívala se s úsměvem na mamku.*

*Arisu nebyla zrovna naladěná na nějakou dobrou vlnu. Sice díky mučení Mitsuri z ní vyprchala ta zlost a chuť zabít kohokoli, kdo by se byť jen přiblížil k Reině, ale pořád vůči ní byla možná až přehnaně ochranitelská. Ale vzhledem k tomu, koho mučila a zabila, to bylo víc než pochopitelné. A s přihlédnutím k tomu, že ji samotnou ohrožoval vlastní otec už jen tím, že ji nechal pozdravovat od různých nukeninů, které vzápětí zabila, tak její reakce na nově nalezeného strýčka Reiny nemohla být jiná. Vyslechla si oba, na fotku se jen bez zájmu podívala. Pokud ho Reina poznává, tak mu věřila. Otázkou bylo, jestli její holčička nebyla jen příliš důvěřivá. Kdysi dávno ona byla taková taky, tak to dokázala pochopit. Ale to, že je Reiny strýc, neznamenalo vůbec nic. Arata byl taky její otec, ale ve chvíli, kdy by se setkali, tak by se nezdráhal ji zabít, aby uctil svého boha. Byla o tom přesvědčená. Vyslechla si oba, než přešla k Reině* Jsi v pořádku, zlato? *prohlédla si ji ustaraně a políbila ji láskyplně na čelo, jako kdyby naprosto odignorovala tu atmosféru mezi nimi, než se postavila přímo mezi Reinu a Yuna. Její postavení mohlo vyznít agresivněji, než jak to myslela, ale v tu chvíli ji to bylo jedno. Před očima stále měla Mitsuri a vidinu toho, že brzy takhle skončí její rukou i Renji. Ochránila by ji před kýmkoli, i kdyby se měla postavit sebesilnějšímu nepříteli* To je sice všechno pěkný, dalo by se říct zalité sluncem. Ale nemám důvod vám věřit ani slovo. Neříkám, že nejste tím, za koho se vydáváte. Pro mě za mě, je možné, že to vážně vy jste. Ale už jsem vyrostla z naivní kunoichi, kterou je moje dcera *na poslední dvě slova dala důraz, Reina byla součást jejího života, byla její jediná rodina stejně jako Reina měla jen ji. Alespoň do téhle chvíle. Vůbec se ji ta situace nelíbila* Navíc vzhledem k tomu, že ještě před chvílí mě marně prosila o slitování dívka, která se netajila tím, že je Renjiho přítelkyně... *nedokončila myšlenku už jen z principu, v její poslední větě byla jasná výhružka. Něco by se Reině stalo s Yunem a on by dopadl úplně stejně*

*Yuno ženu jen sledoval co děla.Reina byla ráda za to co jí mamka udělala.*Ano jsem a je mi lepé ,ale musím odpočívat.*Usmála by se na mamku od ucha k uchu a yuno začal přemýšlet.*(Yuno) Chápu vaše obavy.* Začalo mu bít horko tak si sundal vrch kimona a uvázal si ho kolem pasu.Na jeho těle mohli vidět jizvy.*(Viz)
(Yuno)Zeptám se vás teda jinak. Co pro vás reina znamená? Bud té upřímná nechci slyšet žádnou lež a mimo to máme s reinou stejné mateřské znaménko vzadu na krku ve tvarů měsíce.Jsou úplně stejné a má ho každý z naši rodiny nobu. Mně tohle říkat nemusí té , to na mně neplatí.Jen mi řekněte od srdce proč bys té se měla na dále měla o ní starat vy. *Nasadil vážný vyraz a díval se na ženu.Reina se jen nechápavě dívala na oba dva a nebyla schopna nic říct.*(Yuno)“ Musí mít silné argumenty aby mi dokázala proč by jí měla mít v péči ,ale jestli má byt pro reinu příkladem ,tak ať se předvede.“*Pomyslel si yuno a na že nu se díval a nic neříkal.*

*Arisu hodlala bránit Reinu za každou cenu. O to přirozeněji k ní přišla, aby ji pozdravila. Nehodlala se nějak omezovat, prostě to tak cítila. Dokonce se i na Reinu usmála* Jsi moje statečná holčička *zašeptala s všeříkajícím úsměvem, než se otočila na Yuna, přičemž její výraz se ji změnil takřka okamžitě. Nevěřila mu jediné slovo. A vytáčelo ji, jak si chce Reinu nárokovat. Neměl sebemenší právo a nehodlala mu ho ani umožnit. Založila si ruce na hrudi a sledovala chvíli mlčky Yuna, jak se svlékl do půl těla. Pokud ji chtěl nějak ohromit počtem jizev, nemohl se víc splést. Jen se při pohledu na jeho tělo trochu ušklíbla. Nemohla říct, že vypadal špatně, ale ona měla v hlavě jen to, aby ho dostala co nejdál od Reiny* Jsem přesvědčená o tom, že vám nemám co odpovídat na vaše otázky. Uznám, že nebudu nijak zpochybňovat váš původ a příbuznost s mou dcerou. Ale to je všechno, hlavně to pro mě nic neznamená. Rodiny se mezi sebou vyvražďují, to vy sám musíte vědět nejlépe, takže se omlouvám, pokud jsem vůči vám nedůvěřivá *v jejím hlase ale nebyla znát ani špetka nějakého pochopení. Pořád se vůči němu vymezovala pasivně agresivně. Yuno měl jediné štěstí, že jejich rozhovor sledovala Reina a ona ji prostě nechtěla ublížit tím, že by se nějakým způsobem dotkla jeho, ať fyzicky tak přes genjutsu. Ale ta touha to udělat byla velká. Naštěstí nebyla bezhlavý agresor a uměla se velmi dobře ovládat* Vezmeme to z jiné strany. Před pěti lety jsem zašla na hřbitov v Suně a našla jsem tam malou uplakanou holčičku. Neměla vůbec nikoho. Já v tu chvíli nemohla pro ní udělat nic, jen ji dát slib, že až se vrátím příště do vesnice, že se o ní postarám. Uběhly tři roky a já se ji bez jakýchkoli výmluv nebo rozmýšlení ujala. Dva roky se o ní starám, jsme si vzájemně rodinou, kterou jsme neměly, a ani jednou, ani jedinkrát, jsem nenarazila na to, že někdo jako vy existuje! Takže minimálně pět let se tu Reina potloukala bez toho, aniž by vás to zajímalo. A teď chvíli poté, co se ji pokusil skrz Mitsuri zabít Renji, se tu objevíte. To vy mi dejte pořádný důvod si nemyslet, že nejste jen další v řadě, kdo bude usilovat o její život! *ani neměla potřebu zvyšovat hlas, ale mluvila dostatečně důrazně a její postoj byl víceméně agresivní. Pokud ji vůbec přesvědčí, tak stejně mu nebude věřit*

*Poslouchala slova své mamky a nepřestávala se ní smát. Pak se podívala na yuna taky s úsměvem na tváří.Yuno sledoval ,ženu a v hlavě se mu honilo hodně myšlenek.Však když si výslech ženu tak se trochu pousmál .*(Yuno)Chápu vaše po chyby , to že se renji zbláznil jsem z jistil až od kolegu ze suny hned jsem sem vyrazil. A o incidentu na hřbitově sem se také dozvěděl.Nechtěl jsem to říkat před reinou mám stejnou nemoc jak měla její matka.Moc času života mi nezbývá.To že jsem tady tak dlou ho neukázal reina už ví jsem jí to vysvětlil. Nevrátil jsem se abych jí ochránil a krom toho mi řekli ,že jím mitsuri řekla kde se přibližně nachází .Pak je tady ještě jedna věc když byla mála nechali jí její rodiče vyšetřit je jedína která tu nemoc nemá.(Yuno)“ Je načase se rozhodnout vidím že nemám na výběr.“*Pomyslel si yuno. Reina ho poslouchala až se jí zpustili slzy. Jak od jejího strejdy slova a od mamky se jí velice dotkly.*(Yuno)Již sem se rozhod reino a snad bude té také souhlasit Arisu-san.*Šáhl do kapsy a vytáhnul tři prsteny ,které měl schované v dlaní.*(viz)
*Reina se na něj dívala uplakanýma očima a byla hodně napjatá jako kšandy. Yuno jenom těžce odechl.*(Yuno)Ach jo . Arisu-san jestli opravdu s té si vytvořila opravdu takový vztah s reino, jak jsem viděl a přesvědčila sté mně. Byl bych rád kdyby s tese stála rodinou Nobu , vy jistě vité jak to je z vráždama v rodině také.*Chtěl narazit na její ho otce.*Krom toho reino už mi to řekla sama ,co nejvíc chce.Jen chci aby byla šťastná a to bude jedině sváma.*Pak by se usmál  a přišel by k reině a dál by jí na postel dva prsteny a ten poslední s nataženou paží a otevřenou dlaní chtěl dat arisu.*(Yuno) Jeto rodový prsten Nobu jen sem je nechal trochu upravit a Arisu-san Ten je pro vás a ber té to jako dárek a omluvu pro vás.*Přitom by sklonil hlavu k zemi.Reina byla z prstenu nadšena.*Děkuju strejdo.*Pak by si prsteny začala prohlížet.*(yuno )Mám na vás arisu-san jen dvě prozbý .Postarejte se dobře o reinu a byl bych rád kdybych mohl strávit i nějaký čás s ní kdyby sté nebyla proti.*Pak by se odmlčel a reina se na mamku dívala s úsměvem na tváří.*

*nepřestávala být obezřetná a ve chvíli, kdyby udělal byť jen krok k Reině, tak by na něj zaútočila a bylo by ji to jedno. V tu chvíli by ho asi byla schopná prostě vzít a vyhodit oknem, aby byl od Reiny co nejdál. Až tak hluboko sahala její nedůvěra a její ochranitelská stránka vůči Reině. Zabila by kvůli ní, kdyby snad měla být v nebezpečí. To už ukázala tím, co provedla Mitsuri. Jenže věděla, že tím se chlubit nemá. Holt vojenská policie na ní měla teď trochu páku, kdyby začala dělat bordel v Suně. Ukázali by na ní prstem a dostalo by se ven i to, co se dělo teď ve vězení. Vyslechla si jeho slova a trochu její agresivní postoj povolil, ale jen nepatrně. Přeci jen ji zaujalo pár věcí z toho, co říkal* Počkat... Pokud jste nemocný a umíráte, tak o to víc nedokážu pochopit, proč jste tu nebyl. Nechal jste ji tu celé roky samotnou, aniž byste věděl, že je v pořádku *vyčítala mu to, jak by ne, když nevěděla, co za tím stálo. Pokud někde zrovna neumíral, měl se vrátit. To byl pohled Arisu* Mimochodem kdybych chtěla jít po Renjim a nechat tu Reinu samotnou, už je dávno mrtvý. Několikrát jsem se ním setkala ve světě v době, kdy ještě nebyl nukenin. Ale dala jsem přednost společně stráveného času s milovanou osobou před něčím, čemu by se dalo říct pomsta *podívala se za sebe na Reinu. Byla pro ní vším, rodinou, konečně normální rodinou, kterou nikdy ve svém životě nepoznala* Občas je to víc než cokoli *při těch slovech se na Reinu usmála, než se už poněkud klidněji podívala na Yuna. Pořád mu nedůvěřovala, ale rozhodně by vůči němu nebyla v takovém agresivním postoji* Ale pořád jste mě nepřesvědčil o tom, proč bych vám měla věřit, Yuno-san. A upřímně vaše rozhodnutí mě zajímá stejně jako nejnovější zprávy o počasí v poušti *poprvé ho oslovila jménem a lehce se pousmála, když se mu podívala zpříma do očí* I kdyby jste se rozhodl jakkoli, bylo by mi to jedno. Nevzdám se Reiny za žádnou cenu *pronesla chladně, jako kdyby nešlo o citovou záležitost. Ale i když řekla, že na jeho názoru a rozhodnutí ji nezáleželo, tak by si ho poslechla, kdyby pokračoval. Niajk si ji na svou stranu svými slovy nezískal a ve chvíli, kdy udělal krok k Reině, tak byla připravená zasáhnout, kdyby ji snad ublížil. Ale naštěstí nic takového nehrozilo, ale stejně byla připravená po něm v momentě skončit a napadnout ho. Nakonec ji trochu obměkčil nadšený hlas Reiny* Stále vám nevěřím. *poznamenala mírněji, ale prsten si nevzala* Domluvme se, že si ho vezmu ve chvíli, kdy si budu jistá, že nejste další rodinný zabiják *tahle věta zněla už poněkud odlehčeně a nepatrně se na něj usmála* První prosba je pro mě samozřejmost, postarám se o to, aby byla šťastná. Ohledně té druhé prosby... Vzhledem k tomu, že k vám stále nechovám důvěru ohledně vašich záměrů, jistě nebudete proti, když si vás pohlídám *podívala se na něj s malinko škodolibým úsměvem, než by přímo v pokoji vyvolala Kumen Sowaku a Byakka*

*Když slyšela mamku jen se na ní dívala nechápavě.Yuno jí výslech a pak se pousmál o trochu víc.*(Yuno)Smrt jejích rodiče mně sebrala tak ,že jsem neměl odvahu se vrátit zpět nebyl jsem připraveny abych se o ní mohl starat. Když jsem se dozvěděl o útoku renji ho na tamayu a reinu myslel jsem že je i reina mrtva ,ale poslali zprávu že přežila jen díky vám. Jsem vám dost za to vděčný .To si nemyslím ,že bys té ho dokázala zabít slyšel jsem jak jste málem umřela při setkaní s rias ,myslím si že by to dopadlo možná stejně.*Pak se zamyslel .*Že se jí nevzdáte za žádnou cenu  toho si cením.Proto Reinu budu ochraňovat i za cenu svého života. Je to jediná má neteř ,kterou chci chránit.*Pak by se odmlčel a jen by se díval na reinu a reina na něj.*(Yuno)Rodiny zabiják nejsem Spiš jsem rodiny mstitel ,mám úkol reinu chránit a především zbavit se provždy renjiho. Dokud renjiho nezabiju nebudu mít klidné spaní .Jinak to rád slyším a s tím nemám problém . *Reina se nemohla přestát smát na oba dva.*Mamko strejda je hodný je to on kdyby nebyl tak bych to poznala . Jen jediná věc strejdo proč máš na sobě tolik jizev?*Yuno by se jen zasmál.*(Yuno) To mám z misích a tolik jich zase není jen pár. Arisu-san dej té mi šanci a zkuste mi věřit a litovat nebude té a možná na ten incident s mitsuri se zapomene ,jista šance tu je.*Pak by se odmlčel a reina se nepřestávala dívat na jeho jizvy.*

*postoj Arisu začal být trochu mírnější, jako by ho snad brala na vědomí a brala jako ne vysloveně nepřítele. No, to všechno padlo tím, když Yuno promluvil. V tu chvíli ji už bylo vážně naprosto jedno, jestli je tam s nimi Reina nebo není. A nebyla v tom nějaká bezmyšlenkovitá agrese, dokázala se moc dobře ovládat, ale tohle už bylo před čáru. Pokud měli být nějakým způsobem v kontaktu kvůli Reině, tak si nenechá srát na hlavu. Ne od někoho, kdo byl ještě egoičtější než ona. Když začal mluvit o tom, že nebyl připravený po smrti Reininých rodičů se vrátit a starat se o ní, tak se jen ušklíbla. Ten muž před ní před ní klesl a to ještě nevěděla, jak bude pokračovat* Jste prostě zbabělej parchant, který chce dohnat to, co zameškal, a hrát si na zachránce světa. Jenže Reina vaší ochranu nepotřebuje *poznamenala a nijak se netajila s tím, jak je jím znechucená. To byly jen kecy, kterým mohl krmit malé děti. Ale ne dospělou kunoichi. Ano, její způsob života nebyl zrovna bezpečný na to mít děti, ale když se Reiny ujala, tak to pro ní znamenal a znamená závazek a v žadném případě by se na ní nevykašlala* Tamaya zemřela před dvěma lety! To neukecáte ani kdybyste stokrát chtěl! Dva roky a objevíte se až teď?! *napětí mezi nimi zase rostlo a tentokrát za to mohl jen Yuno. Ona už toho zastrašování chtěla nechat a jednat s ním jako s člověkem. Ale tyhle kecy nesnesla. Když zmínil Rias, zatmělo se ji před očima už úplně. Ale nedala na sobě nic znát. No, možná nějaké rychlejší zamrkání, ale nic víc* Vůbec nevím, o čem mluvíte *promluvila bez jakékoli emoce, dělala radši blbou, než aby tu bouchla. Ti, kteří ji znali, věděli, že teď už bývá vážně zle. Ale Yuno ji neznal, jak taky, takže pokračoval. Tuhle její stránku znali většinou nukenini ve světě. Její postoj byl pořád takový uvolněný, ačkoli její reakce byli stejně agresivní jako jeho* Už jsme si vyjasnili snad, že váš názor mě nezajímá, ne? Pokud byste Reinu chránil jako doposud, tak už je několikrát mrtvá. Nebýt toho chlapce z Kumogakure, Mitsuri by ji zabila *poznamenala logicky, dala tak najevo to, že o incidentu na hřbitově ví. A věděla, že kdyby se tam neobjevil ten shinobi, tak by Byakko zasáhl. A Arisu nebyla taková, že by nějak Reině omezovala pohyb po vesnici, ale hlídala ji. Sama trochu trpěla stihomamem ohledně jejího otce a druhou hrozbou byl Renji, přičemž její otec byl rozhodně větší hrozba než Renji. Tím si byla jistá. Radši ignorovala další jeho zmínku o tom, že má úkol Reinu chránit. Bylo to k smíchu. Ale rozhodující nakonec bylo to, co Arisu řekl po jejich interakci s Reinou. Byakko už stál po jejím boku a jen na Yuna výhružně zavrčel. Byl dobrý stopař a vycítil tu atmosféru mezi nimi díky čichu. Byl to jen mžik, kdy Arisu aktivovala Raiton no Yoroi (2. stupeň) a přitlačila Yuna ke zdi tak, že měla předloktí přitisknuté k jeho krku. Trochu mu omezit přísun kyslíku vážně neuškodilo, protože další jeho kecy nehodlala poslouchat* Takže ještě jednou, Yuno. Svoje kecy si strč do prdele. Poradím si i bez namyšlenýho frajírka jako jsi ty. A stále jsi mi nedal důvod ti věřit. Máš jenom plnou hubu keců. *šeptala dost výmluvně výhružným hlasem tak, aby ji slyšel jen on, než ho pustila po cca půl minutě a zrušila Raiton no Yoroi. Zůstávala stát blízko u něj a její pohled byl ještě víc nepřátelský než když sem vešla*

*Pak reina uslyšela hlas mamky a poslouchala co říká a dostávala z nich strach a dívala se na ní vyděšeným výrazem.Yuno ji poslouchal ,ale vůbec se na ní nedíval.Nad celou situaci se jenom smál.Když byl přichycen ke zdí a cítil její před lokti na svém krku ,nic nedělal nechtěl se byt před reinou. Reina se cela chvěla strachem a bála své mamky.*“To není moje mamka to nemůže byt moje mamka.“*Pomyslela si a dívala se na ní co děla. Spustili se jí slzy jako dva vodopády a nemohla uvěřit ,že to je její mamka.Yuno se jen zazubil a když ho pustila.Nic neřekl jen odešel a tuskul dveřmi.Reina neměla slov jen se na ní dívala vystrašeným pohledem a brečela.*Mamko proč?*To bylo jediné na co se zmohla a jen jí sledovala a bála se co udělá jí když viděla co udělala její mu strejdovi. Měla z ní velký strach a nechtěla aby jí taky ublížila.*

*Arisu všechno dělala se svým nejlepším svědomím, že Reinu chrání. Přišel si do Suny jako největší frajer a myslel si, že co? Že mu Arisu padne k nohám, že se objevil a chce se starat o Reinu? To by musela brát starost o Reinu jako něco, co dělá za trest. Jenže ona se do maličké vážně zamilovala, jak se jen matka může zamilovat do svého dítěte. I kdyby adoptovaného, jí to bylo jedno. Milovala Reinu jako vlastní. Proto se chovala vůči Yunovi, jak se chovala. Proto mu nevěřila a reagovala přehnaně, když ji začal srát na hlavu. Neměla z něj strach, což dávala najevo. Za dva roky si vybudovala ve vesnici postavení, že kdyby neudělala fakt velký přešlap, tak by ji toho prošlo dost. Jako počítala s tím, že pokud bude teď "hodná", tak se zamete pod koberec i to mučení Mitsuri. Všechno, co Yunovi řekla, se ji potvrdilo tím, jak se ji smál do obličeje, když proti němu vystartovala. Vůbec mu nezáleželo na Reině, chtěl jenom udělat dojem. Bral to jako hru, když ji urážel, vysmíval se ji. Ale pro Arisu to hra rozhodně nebyla. Byla v sázce její dcera. Arisu Yuna nijak nezastavovala, když odtamtud vypadl. Jen se za ním s opovržením podívala* Sráči *zamumlala si pro sebe a otočila se na Reinu. Chtěla ji vysvětlit situaci. Chtěla ji přesvědčit, že to všechno udělala jen pro její ochranu... ale zarazila se při pohledu na ní. Nikdy se na ní nepodívala nějak přísně nebo zle. Nikdy za celé dva roky. A ani teď, sice v sobě měla hromadu frustrace z konfrontace s Yunem, ale nikdy by si to nevylívala na ní. Ani když byla teď na neschopence si na ní nijak nevylívala svoje nálady, to se radši zavřela do ložnice a dělala si něco svého, než aby se na Reinu byť jen křivě podívala. A ona se na ní dívala tak, jako kdyby ji snad chtěla Arisu zmlátit. Ten její strach v očích se ji vrýval hluboko do mozku a pomalu ničil všechno to, co k Reině cítila. Neudělala nic, proč by se jí Reina měla bát. To, že přitlačila ke zdi Yuna? Arisu ji zažila v horší situaci, když přišla do vesnice a Reina u brány mlátila bezhlavě bezbranného civila. Kdyby Reina byla student Akademie, tak by to možná ještě pochopila, možná, ale ona stejně jako Arisu zabila při geninské zkoušce. Věděla moc dobře, jací jsou shinobi ze Suny. A ona se ji teď bála po tomhle výstupu. Docházelo ji pomalu, že Reina celou dobu bránila Yuna a že cokoli, co by Yuno o Arisu řekl, tak by se ji ani v nejmenším nezastala. Mohla prosit Yuna, aby ji nechal být, ale ona je nechala bavit a viděla jen Yuna. Arisu pro ní byla vzduch. Jen se na ní mlčky dívala a v koutcích očí ji začaly pálit slzy. Ten její strach ji svíral srdce, ale neměla se za co omlouvat. Ze svého pohledu neudělala nic špatně. Neměla ale v plánu před Reinou brečet, nebrečela už dlouhé roky před nikým. Naposledy před Yinem v Kiri. Jenže teď se necítila natolik v bezpečí, aby mohla dát takhle své city najevo. Bez jediného slova se sebrala a odešla. Před nemocnicí ji došlo, že tam nechala stát Byakka, věrného společníka Reiny, i když o něm většinou neměla ani tušení. Trvalo pár minut, než se venku před nemocnicí uklidnila. Cigaretou. Moc často nekouřila, ale teď už nevěděla, jak se z toho dostat. Aspoň trochu, aby byla schopná trochu fungovat. Aspoň to nejdůležitější, než se někde v klidu sama sesype. Neměla k tomu daleko. Byakko ještě u Reiny v pokoji byl asi pět minut, než v kouři zmizel. Arisu to jednoduše zlomilo srdce a nevěděla, jestli bude vůbec schopná Reinu někdy vidět. Když se dostala domů, udělala tu nejhorší věc, za kterou se cítila vážně zle. Ale nemohla jinak. Zabalila všechny Reininy věci do krabic. Nechtěla, až se někdy vrátí do vesnice, mít doma nic, co by ji patřilo. Neměla náladu ty věci někam tahat, takže použila Tenso no Jutsu a všechny Reininy věci přenesla tímto jutsu do domu Reininy tety. Až v tenhle moment si dovolila na několik minut se zhroutit. V tenhle moment si přála tu mít Yina, ale na druhou stranu věděla, že to ze sebe potřebuje dostat. A na to utěšování a objímání nestačilo. Potřebovala ze sebe dostat tu bestii, která zabila Mitsuri ve vězení. A byla si až příliš jistá tím, že kdyby to udělala ve vesnici, byla by hned popravena. Musela se dostat hodně daleko od Suny, najít nějakou bandu lapků a udělat z nich řešeto. Bez nějakých ohledů je zabít. Tímhle způsobem poslala ještě vzkaz Ryuzovi, že odchází z vesnice a neví, kdy se vrátí. Stručně mu vysvětlila situaci. Další vzkaz byl na jakési "sociální" v Suně, kde se zřekla opatrovnictví o Reinu. Zmínila tam jejího strýce, který se o ní měl postarat. Věděla, že se to nestane, protože to byl prostě jen frajer s hromadou keců, ale ona to být taky nemohla. Už ne. A nakonec se poslední vzkaz objevil před Reinou na posteli a byl prostý: Všechny věci máš u Tamayi v domě. Nehledej mě. Tohle napsání a odeslání bolelo ze všeho nejvíc. Už nehodlala strávit v tomhle domě ani minutu navíc. Vzala si své věci, které potřebovala na cestách. Zavřela všechny okna, aby se tam nikdo nedostal a když zavřela vchodové dveře, tak na dveře aplikovala pečeť Chakrafuuin. Takže ve chvíli, kdyby se někdo kromě ní pokusil otevřít dveře, tak by pečeť bouchla silou 10 výbušných lístků a zranilo by to toho dotyčného a totálně rozsekalo dveře. Ne-li i nejbližší část domu. Neměla tam nic důležitého, ale opravdu nechtěla, aby tady Reinu našla někdy v budoucnu. S pocitem naprosté frustrace odcházela z vesnice, kam se následující roky nechtěla vrátit. Pouze kdyby ji Kazekage povolala kvůli nezbytným povinnostem. Cestou rozprášila několik skupin banditů a slabších nukeninů, než dorazila do Země Moře, kde měla své útočiště ve světě. Místo, kde je cítila v bezpečí přede vším a přede všemi. Místo, kde vystupovala inkognito pod jinou identitou*

*Jen se na dívala s očima od slz se dívala arisu přímo do oči byla si dobře vědoma ,že ze suny jsou takový aby byly silní aby přežily ,ale arisu jí dávala pocit ,že se najdou i takový ,kteří  jsou dost odlišní od ostatních .Nechtěla to mezi ní to pouto co měli s přetrhat ,ale povedlo se jí to a neuměla ze sebe vydat ani hlásku když odešla beze slova.Jen ležela v lužku a nad celou věcí přemýšlela a užíralo jí svědomí kousek po kousku.Když však se pření objevil vzkaz na posteli tak si ho přečetla.Brečela jak nikdy dřív a doslova jí ten vzkaz zlomil srdce a připadalo jí jako by se jí svět hroutil nechtěla jí ublížit,ale stalo se to a její vinou jí arisu odešla a tak zůstala sama.Když jí pak pustili z nemocnice šla jak by dostála přes držku až došla do domu kde bývala s tetou ,tak vešlo dovnitř zavřela za sebou dveře a začala brečet do polštáře. Snažila se zapomenout na to co se stálo i když věděla že jí to zpět nevrátí ,ale nechtěla se trápit stejně pomalu se její usměvavé z ní vytrácelo jako by když odešla arisu tak s ní odešlo i její usměvavé já které bylo v jejím srdci.*

Sui Nakamura

*Sui dostala své první mise. Většinou teda byly nudné a nezáživné. Štvalo jí to a to jich za sebou měla jen pár. Ve schránce našla další svitek.* „Další mise? Co teď. Hledat kočku? Pomoct paničce s nákupy?“ *Sui otevřela svitek a začala číst. Opět si jen povzdechla protože čekala že se prostě konečně dostane jako genin z vesnice. Zahodila svitek do kouta pokoje a šla se obléct. Sui oblečená v sukni a blůzce vyšla z domu. Kolem pasu měla své vybavení. Cesty ji zavedly do nemocnice. Procházela chodby kde běhali muži a ženy v bílém. Došla až do hlavní kanceláře.* (Sui) Zdravím. Jmenuji se Sui Nakamura. Mám se zde hlásit na výpomoc v nemocnici. (Primář) Těší mě Sui. Vezmi si oblečení a hlas se v místnosti na konci chodby. *Sui si vzala bílý plášť a hodila ho přes sebe. Došla do místnosti kde zatím nikdo nebyl. Avšak bylo zde zrcadlo ve kterém Sui uviděla jak jí tento plášť sedí.* „Wow. Vypadám v tom dost dobře.“ *Do místnosti došlo ještě několik geninů kteří se posadily. Všichni byly o hodně mladší než ona a ona se tady cítil fakt zle. Najednou se rozletěli dveře.* (Sestra) Potřebujeme někoho na sál. Rychle. Odpadla sestra. *Ukázala na Sui.* Ty jsi nejstarší. Budeš s tím co uvidíš mít nejmenší problém. Pojď. *Sui se vydala tedy za ženou. Šli dost rychle. Když došli na sál dostala pokyny. Měla podávat doktorovi dané nástroje. Rychle si zapamatovala co jaký nástroj je. Najednou začal chirurg požadovat dané nástroje a Sui mu je začala podávat. Když dostala špinavý tak ve volné chvíli jej očistila. Doktor byl vždy překvapený když se mu do ruky dostal čistý nástroj. Sui sledoval co se děje za kouzla pod rukama chirurga. To byla ta chvíle kdy se zrodila Suiina fascinace chirurgií a taji lékařů.* „Taková čistota, taková přesnost. Ani toto je nejčistší cesta. Ta preciznost.“ *Sui byla utopena ve svých myšlenkách že si ani nevšimla že operace skončila. Všichni si sundaly roušky a setřely pot.* (Chirurg) Tak vám děkuji dámy a pánové. Zvládly jsme to. Dobrá práce. Ty mladá dívko. Tobě hodně děkuji. Ještě jsem neměl takhle čisté nástroje. Teď je běž vydesinfikovat a sterilizovat. Pak se hlas u primáře. *Sui kývnula a pustila se do práce. K desinfekci použila velmi silnou desinfekci a sterilizace byla provedena pomocí silného plamene. Jakmile byla Sui hotova tak jak jí bylo řečeno se dostavila do kanceláře primáře.* (Primář) Dobrá práce Sui. Chirurg si tě velmi pochvaloval. Děkujeme ti za tvoji misi. Potvrzení o splnění předám. Můžeš domů. Jsi tu vždy vítána. *Sui kývnula ale nešla domů. Ještě se procházela po nemocnici a sledovala vše co se tam dělo.* „Je to jasné. Bude ze mě doktorka.“

KONEC RPG

*Toru čekal doma, až se jeho máma vrátí z práce. Nakonec se rozhodl, že by ji mohl jít naproti. Převlékl se a vyšel ven. Už bylo odpoledne, přesto slunce pořád hodně pálilo, což nebylo nic divného. V této vesnici bylo buď příšerné horko a nebo zima v noci. Toru přemýšlel nad tím, až uvidí jiné krajiny světa, o jejich počasí. Slyšel i tom, že existuje sníh, studená bíla hmota.* „Bude to asi něco podobného, co umí Misaki se svým kekkei genkai.“ *Cestu do nemocnice znal z hlavy, hodil tam často, už ani nepřemýšlel, kudy jde. Cestu vzal přes vedlejší uličky, neměl náladu se proplétat mezi lidmi. Když už uviděl budovu nemocnice, zastavil se. Dovnitř se mu nechtělo, byť ho tam znali a pustili by ho. Zůstal v okolí nemocnice a přemýšlel, jak by se zabavil. Věděl o jednom místě se skvělým výhledem na okolí. Věděl, že má ještě docela dost času než jeho máma skončí v práci. Na jeho oblíbený místo potřeboval vyskákat, takže se rozeběhl, aby se tam dostal snáze. V tu chvíli uslyšel nějaký zvuk za sebou, otočil hlavu. Přestal vnímat cestu před sebou a v tu chvíli ucítil náraz svoji hlavy do něčího těla. Spadnul na zem. Zvednul hlavu a uviděl muže, rozhodně ninju, měl modré vlasy. Když se trochu vzpamatoval, řekl:* Já se vám moc omlouvám.

*Bolo by zbytočné popisovať to, ako Sora veľmi miloval Sunu, to teplo, ktoré hralo jeho belšiu pokožku, nech už bol na slniečku ako dlho chcel. Vždy keď sem Aoda išiel kvôli misii, mile rád sa pripojil, Akari bola pri mame, takže sa nemal čoho báť a on si tak mohol odpočinúť a užívať tepla, ktoré mu tak dlho chýbalo. Po Sune sa mile rád pohyboval len v nohaviciach s topánkami, zvyšok vecí si nechal na izbe hotela. Zleté hadie šupiny na jeho chrbte, rozmiestnené tak, aby nezavadzali, na oboch stranách krku, kedy sa na jednej ruke ťakali po vonkajšej časti ruky až po zápästie, zatiaľ čo na druhej len po predlaktie odrážali slnečné lúče. Zopár ich bolo i na vypracovanej hrudi, netajil sa svojim telom, ktoré bolo rozhodné svalnaté, no stále príjemne oku. Na čele mal čelenku konohy, na nose slnečné okuliare, jednak kvôli slniečku a ako druhé kvôli byakuganu.
Ničím nerušene si kráčal, ignoroval pohľady druhých, očami tikal sem a tam, dokonca i aktivoval byakugan, aby našiel miesto kde sa natiahne a odpočinie si a keď jej deaktivoval s tým, že nejaké našiel a vybral sa tam, o pár chvíľ neskôr doňho narazilo dieťa. Náraz nebol silný, preto usudzoval, že išlo o dieťa, a keď sa otočil, skutočne ním nebolo.* Nič sa nedeje, stane sa to každému. Prehovoril k ospravedlňujúcemu sa chlapcovi.* No aj tak si nabudúce dávaj pozor. *Menšie karhanie nikoho ešte nezabilo.*

*Toru si zamyšleně prohlížel ninju, do kterého vrazil. Byl to vysoký shinobi, měl vypracované svaly, což taky cítil, když to něj narazil. Teď když si ho prohlížel více, si všiml hadích šupin na jeho těle.* „Zajímavý, co asi ten umí a odkud je?“ *Zamyslel se Toru a kouknul se na jeho čelo, jestli tam neuvidí čelenku. Čelenka tam opravdu byla. Pocházel z Konohy, vesnice ukrytá v listí. Moc o ni nevěděl, z akademie si pamatoval, že se nachází v zemi Ohně. V čele jejich vesnice byl Hokage.* Já se zrovna nekoukal, něco jsem zaslechl za sebou a otočil se. *Vysvětloval Toru svoje počínání. Oprášil si prach z oblečení a potom se odvážil ho zeptat:* Copak tady děláte? Nepotkávám moc ninjů z cizích vesnic v okolí nemocnice. *Znovu se zadíval na jeho hadí šupiny, byl zvědavý proč je tam má.* Ty vaše ... šupiny, proč je tam máte? *Zeptal se opatrně a lehce nervózním hlasem, přesto jeho zvědavost zvítězila a zeptal na něco osobního někoho, koho vůbec neznal a někoho, kdo mu mohl dát přes pusu. Zase mluvil rychleji než přemýšlel.* „Musím se naučit držet jazyk za zuby, tohle mě jednou zabije.“ *Nervózně zašoupal nohou po zemi, přesto zvednul hlavu a podíval se mu do očí, respektive do jeho slunečných brýlích a v tu chvíli mu došlo.* „Proč sakra, má slunečný brýle ve stínu,“ *řekl si pro sebe Toru.*

*Prešiel si očami mláďa, ktoré doňho narazilo  a ospravedlnil sa mu za to. Sora to nechal plávať. Bral to, on tiež sem tam do niekoho narazil, stane sa. Nechal dieťa poriadne nech sa pokochá telom cudzinca, hadími šupinami, ktoré hrdo vystavoval a nikdy ich neschovával. Bol rád za svoj pôvod, za to kým bol. Jediné, čo bežne schovával bola pečať na čele a jeho mŕtve biele oči. Vždy jej fascinovalo, ako sa jeho dcéra nikdy toho pohľadu nebála, občas si spomenul na to, ako sa jej nové dieťa v sirotinci bálo kvôli nim, než si naň zvyklo. Možno to bolo tým, že cítila, že je jej otec.* Môj brat je v púšti na misii, tak som si povedal, že využijem šance a zatiaľ čo on bude pracovať, ja si užijem slniečka a tepla a popri prechádzke som sa dostal sem. *Miloval slnko, teplo. Jeho hadie ja to milovalo. Ak by mohol, šiel by sem na dlhodobú dovolenku, no o tom mohol len snívať, stále mal povinnosti, ktoré potreboval urobiť a toto bolo znovu len nečinné rozptýlenie. Sora sa na neho pousmial, bavila ho nervozita detí, keď sa jej na to pýtali.* Pretože sa s nimi členovia môjho rodu rodia. *Odvetil mu bez problémov. Všimol si jeho zvedavý pohľad, keď sa mu zadíval do očí cez okuliare. O tom, že má biele oči vedelo veľa ľudí, no dôvod len zopár. To, že mu to dávalo špeciálne schopností vedelo zopár ľudí tiež, no niekedy je lepšie sa nepýtať.* Kam máš tak naponáhlo? *Natočil hlavu mierne na stranu a i on sa zadíval do jeho očí.*

*Toru stále na ninju koukal, v jeho očích se mísila zvědavost a strach.* Mě to vedro pěkně štve, už se těším, až uvidím země kde je i zeleno . *Poví mu Toru v reakci na jeho odpověď, když začne ninja mluvit o původu svých šupin, Toru se na ně znova podívá. V jeho obličeji na chvíli převládne strach, nebyl zvyklý vidět lidi, kteří měli část těla změněnou. To ještě nevěděl, že takových modifikací existuje mnohem víc.* Zajímavý klanový dědictví, *vykoktá ze sebe Toru, za chvíli se vzpamatuje. Sám už je také ninjou a svoji čelenku má uvázanou na krku. Znovu si prohlédne muže, do kterého vrazil, byl přibližně o hlavu a půl vyšší než on.* „Vypadá hodně silně, měl bych víc přemýšlet, ať ho nenaštvu.“ Nebojíte se, že se spálíte se svoji bledší kůží? *Zeptá se ho Toru, když vidí, jak je oblečený. Poté si v hlavě nadává, zase říká něco, co by ho mohlo naštvat, měl by nejdřív myslet a potom mluvit. Poté mu dojde, že se ještě nepředstavil:* Já jsem Toru. *Docela rád by si s ním zatrénoval, ale nechtěl dráždit hada bosou nohou, doslova. Říkal si, že by mu ninja z jiné vesnice mohl předat něco nového.*

*On by sem nasťahoval ak by mohol, ale nič také urobiť nemôže. Teplo ako niekto, kto mal vo svojich génoch tu hadiu vyhľadával, rád sa ohrieval, bola to jedna z jeho prirodzených vlastností a vlastne i súrodencov - aj keď u sestry ako to je netušil. Nevšímal si jeho výraz tváre. Vedel, že nie každý dokáže prijať tú skutočnosť, že sa tu pohybuje niekto, kto je z inej dediny a ešte k tomu, má šupiny na tele, ktoré nie sú prirodzené pre človeka. To veru je. *Pousmial sa. Nemal dôvod k nim cítiť odpor, hoc k nim niektorí mohli. Ale čert to vem. Kdeže. Je len svetlá kvôli nedostatku pingmentu. *Vysvetlil mu, ale inak sa mu nikdy nestalo, že by sa spálil, ak by na sebe už za mlada videl nejaký problém, rozhodne by to riešil i pomocou opalovacieho gélu, no žiadne negatívne veci sa mu s pokožkou nestali, ani napriek tomu, že dlhé roky žil v tme. Sora. Teší ma Toru-kun. Natočil hlavu na jednu stranu, potom na druhú, ozvalo sa zakaždým krátke puknutie.* Povedz Toru, ktorému jutsu si sa rozhodol venovať? Ak si odhalil krásu taijutsu, môžem ťa niečo naučiť. *Ponúkol mu. Ak genjutsu, tak s tým veľa urobiť nemohol, ale stále mali spoločné ninjutsu.*

*Byl velmi horký den, naštěstí se Toru se Sorou nacházeli za nemocnicí, kde většinu dne byl stín a chládek. Toru se znova zahleděl na ty šupiny, věděl, že je to neslušné, tak moc zírat. Nemohl si pomoct, nervózně polknul.* „Sakra, vzpamatuj se.“ *Znova si ho pořádně prohlídnul, přitom bedlivě poslouchal jeho slova.* „Právě proto by se měl spálit. A ke všemu ty sluneční brýle, zvláštní.“ *Řekl si ve své hlavě, když Sora mluvil o nedostatku pigmentu. Sora byl o hodně vyšší než on a o dost silnější, proto když přišla od něj nabídka na trénink, tak Toru byl nejdříve vyvedený z míry. Obzvlášť nabídka na trénink taijutsu, Toru si nedělal iluze, že by ho alespoň občas udeřil, přesto sebral odvahu a rozhodl se jít zkušenosti naproti.* Moje primární jutsu je ninjutsu, taijutsu mám jako druhé a rozhodně jsem v něm o hodně horší, než v ninjutsu. Jsem v něm úplný začátečník. *Znovu si Soru s nervozitou v očích prohlédl.* Ale moc rád se něco v taijutsu přiučím, jen bych rád odešel domů po svých. *Dodá s lehce nervózním úsměvem na rtech.*

*Primárne jutsu a sekundárne súhlasili s tým jeho. Aj keď chlapca by veľmi rýchlo porazil v ninjutsu a veril, že i v taijutsu, tréning bol vždy dobrý a keď naučil svoju 3 ročnú dcéru klikovať a už sa zvláda pritiahnúť k tyči na zhyb... mladík z toho určite tiež niečo zvládne. Prečo mu Akari rástla tak rýchlo? Chcel ju až keď bude staršia zobrať do doja na jej prvú návštevu a tréning taijutsu... v duchu ale zavrtel hlavou. Musí prestať na ňu toľko myslieť.* V Taijutsu ti môžem pomôcť, venujem sa tomu už od mladého veku, takže to nebude problém. *Mal na to talent, ktorý podľa mami i jeho súvisel s ich očami a preto bol v taijutsu viac talentovaný, než ostatné deti na akadémii alebo v sirotinci. Musíš viesť ale do tréningovej oblasti, taktiež keď vládam učiť svoje trojročné dieťa a je v poriadku, zvládneš to i ty. *Zasmial sa. V tomto si veril, Toru určite odíde po svojich, keď to zvládla i jeho malá Akari.*

*Toru stál a koukal do prázdna za ninju z Konohy. Přemýšlel:* „Taijutsu se věnuju jen chvíli, snad mě ten trénink nezabije a pomůže mi.“ *Poté poslouchal jeho slova a ve své hlavě se sarkasticky usmál.* „Trochu se obávám, že jeho dcerka má jinou výchovu než já.“ No dobře, cestu do tréninkové oblasti znám, tak tam vyrazíme Soru-san. *Chlapec se otočil a vyrazil do ulic, když došel nakonec ulice, ohlédl se, že nejde sám. V tu chvíli vytvořil ve své hlavě hodně bláznivý plán, rozeběhl se.* Ale budete muset mě tam najít. *Řekne tyto slova směrem k Sorovi, usměje se ve svých myšlenkách a začne utíkat do tréninkové oblasti, běží skrze menší uličky, aby ho setřásl. Když zatočí do jedné z prázdných uliček nedalo tréninkové oblasti, zjistí, že je sám. Je šťastný, že se mu plán povedl.* To bylo docela jednoduché.