Čtvrť Shinboku

C misia – sirotinec

*Keiyre bolo jasné, že len minimum ľudí by dobrovoľne prijalo misiu v ktorej išlo o to aby strážila deti v sirotinci. Mala to byť obyčajná misia typu C. Ľudia z dediny totiž mali podozrenie, že nejaké dieťa z tunajšieho sirotinca robí neplechu po meste. Zhadzuje kvetináče z okien, čmára po stenách a rozsypáva odpadky. Keiyra šla do tejto misie hlavne preto aby tohto delikventa chytila a tak očistila meno tunajších deciek z domova. Prišlo jej neskutočne nefér, že na nich automaticky boli zvaľované všetky takéto úkony. Zvlášť keď neboli žiadne dôkazy, z ktorých by malo byť jasné, že za tieto vandalizmy môžu práve tunajšie siroty. Teda okrem faktu, že sa tieto huncútstva diali najme v okolí detského domova.* "Žeby boli tie decká tak hlúpe a takýmto spôsobom na seba pútali pozornosť? Nie.. to mi jednoducho nejde do hlavy, za tým musí byť niekto iný!" *Pomyslela si keď vychádzala z dverí sirotinca v ktorom sama strávila dva týždne svojho života. Bolo to po tom čo zomrela jej matka v čase, kedy Noctis ešte ani netušil o Keiyrinej existencii. Úprimne nečakala, že sa sem tak skoro vráti.. a nečakala ani v to, že ten domov bude stále rovnako plný. Každopádne, hoci dúfala, že rozhovor s pani Hanou, jednou z opatrovkýň sirotinca, jej osvetlí kto by za tým všetkým mohol byť.. nestalo sa tak. Keiyra mala Hanu rada, hoci pôsobila prísnym dojmom.. srdce mala zo zlata a aj teraz sa horkokrvne zastávala svojich zverencov. Podľa jej slov to rozhodne nemohol byť nikto z detí, ktoré má na starosti. Keiyra sa teda rozhodla vyjsť na strechu sirotinca a tam počkať kým padne na Iwu noc. Zo svojho úkrytu následne hodlala sledovať okolie a pri prvej známke nejakej nekalosti bola pripravená reagovať. Po pár hodinách čakania v strnulej póze ukrytá za komínom už ľutovala, že si zo sebou nevzala aspoň nejakú malú knížku v ktorej by mohla utopiť trochu času kým sa reálne začalo niečo diať. Nanešťastie tak nespravila a teda len s podopretou hlavou sledovala svoj vlastný ukazováčik, ktorým si kotúľala malý kamienok po múriku, ktorý tvoril ohraničenie komína. Pripadalo jej to ako večnosť, div nezaspala, no potom ju niečo prebralo. Znelo to akoby niekto rozbil kvetináč v uličke pod ňou. Okamžite sa postavila a hoci jej nohy trochu brneli z toho, že bola v tak strnulej póze, nezastavilo ju to a vydala sa prenasledovať toho záhadného uličníka. Preskočila zo strechy domova dedí na budovu vedľa pomocou techniky Chakura Shotto. Potom bežala pozĺž odkvapu a pod sebou v tme zahliadla nejaké bežiace decko.* "Tak tu si ty lapaj!" *Pomyslela si a zoskočila nižšie na zábradle kamenného balkóna nejakého bytu. Od toho sa odrazila a bežala ďalej za malou upaľujúcou postavičkou. Už teraz jej bolo jasné, že ten chlapec nemôže mať viac než 10 rokov. Zoskočila na zem a šprintovala za ním nakoľko zahol za roh nejakej uličky a skoro sa jej tak stratil. Keď tam zahla tiež – so pobavením sledovala jeho chatrnú snahu o schovanie sa za veľkým smetiakom. Trochu sa rozdýchala a podišla bližšie ku nemu. Nemal kam ujsť, toto bola slepá ulička.* Líšky, líšky poďte von.. *Zašomrala pobavene a pristúpila ešte bližšie ku smetiaku, kde sa niečo veľmi podozrivo zahmýrilo.* Schovávanie ti veľmi dobre nejde. *Zašomrala a nohou skopla veľko aby odhalila toho vandala. Nečakala, že zo smetiaka tak rýchlo vyskočí – skoro stratila rovnováhu keď na ňu vyskočil, no zaprela sa jednou nohou a schmatla ho keď na ňu dopadol s bojovým pokrikom. Začal ju mlátiť svojimi drobnými päsťami s ňou to ale nehlo. Na to jej telo bolo príliš odolné. Chlapcovi z hlavy strhla kapucňu a pevne ho zovrela za mikinu.* Okamžite s tým prestaň lebo ti nahádžem po zadku tak že si týždeň nesadneš. *Zamračila sa a trochu ním zatriasla aby sa upokojil. Chlapec sa neochotne podvolil a tak ho Keiyra vzala zo sebou na policajnú stanicu, kde bola privolaná aj pani Hana, ktorá potvrdila, že chlapce z domova rozhodne nejde. Po chvíľke zastrašovania od miestneho policajta nakoniec povedal prečo robil to čo robil. Pohádal sa s nejakým chlapcom zo sirotinca, navzájom sa pourážali a tak chcel domovu pre deti trochu zavariť. Prišlo mu ako super nápad hodiť na nich všetky tie vylomeniny, ktoré po nociach robil v uličkách mesta. Keiyre sa teda podarilo očistiť meno miestneho sirotinca a pani Hana ju pozvala na ich sobotný deň hier, kde pred všetkými deťmi a miestnou riaditeľkou Keiyre poďakovala. Keiyra tak s deťmi strávila celú sobotu, rozprávala a hrala sa s ďeťmi, rozprávala im zážitky z púšte a opisovala aký horúci a sypký ten piesok bol. Najviac jej za ten deň prirástla ku srdcu trojica sirôt – súrodenci Haruka s Arakim a ich blonďavý kamarát Sasori. Mali tak maximálne 7 rokov. Keiyra im čítala nejakú rozprávku a oni z toho boli tak nadšení, že sa s pani Hanou dohodla, že vždy keď bude mať trochu času vezme ich do novej knižnice a spoločne si prečítajú nejakú peknú rozprávku alebo sa za nimi sama zastaví. Hana bola týmto nápadom nadšená, hlavne preto, že to Keiyra chcela robiť zadarmo.*

Počet slov: 834

*Yin dorazil pozdě večer k Nocitsovi domů. Po schůzce, kde byl on, Noctis, Tsutchikage a Mizukage se necítil nejlíp. Potřeboval si trochu vyfiltrovat hlavu od toho všeho. Svůj čas trávil tím, že se procházel po městě a snažil se si trochu zapamatovat uličky, co kam vede, kde co je, aby když už tady má být několik let, tak se i trochu vyznal a cítil se alespoň trochu jako doma. Nicméně doma Yina přivítal Noctis a ukázal mu jeho pokoj, který byl v dolním patře. Noctis mu řekl, že pokud bude něco potřebovat má si to sehnat sám, nebo říct Keiyře. Bohužl, to Yin úplně celé nezaregistroval, protože jakmile se dostal zase do přítomnosti Noctise, tak se cítil zase nesvůj. Připomnělo mu to tu Noctisovu nechuť ubytovat ho u sebe a trénovat ho. Noctis se následně vypařil, jelikož šlo jen o klona. Yin si hodil kufr na zem, vzal na sebe spací tričko s kraťasy a lehl do postele, přičemž rázem hned usnul. Dnešní den ho prostě vyčerpal natolik, že jen letmý dotyk postele ho poslal do říše snů. Když se ráno Yin probudil, tak svítalo. Poměrně mu kručelo v břiše a tak se rozhodl, že si pro něco zajde do kuchyně. Předpokládal, že když tady bude žít a Noctis na něj dostávat příspěvky, že se může volně stravovat a využívat všechny funkce domu. Yin se teda prošel chodbou, která vedle do kuchyně. Yin nevypadal úplně čerstvě, jelikož se moc dobře nevyspal. Došel k ledničce a vytáhl si vajíčka, že si udělá míchaná. Jeho únavu doprovázelo dlouhé zívnutí a škrábání se druhou rukou na břiše.*

*Všetko čo sa jej aktuálne dialo v živote jej prišlo ako veľmi zvláštny sen. Noctis nechal Ryuua bývať v ich dome a ona.. ona bola s nervami v koncoch. Vedela, že by to mala Toshimu povedať, no ako to má spraviť?* "Uhm, Toshi.. dúfam, že sa nenaštveš ale akurát u nás býva Noctisov kamarát... uhm a skoro sme sa pobozkali a.. vlastne sa idem z neho úplne zblázniť."*Pomyslela si a mala chuť zakričať do vankúša. Čím dlhší čas s Ryuuom trávila tým viac sa jej dostával pod kožu. Bola z toho zúfalá, potrebovala by sa o tom s niekým porozprávať ale nemala kamarátov. Mala len Toshiho, ktorému o tom zo zjavných dôvodov nemohla povedať a Noctisa - ktorý by spravil všetko pre to aby opustila Toshiho. S malou dušičkou vstala z postele a dúfala, že Ryuua nestretne cestou do kuchyne. Mala v pláne len si rýchlo uchmatnúť nejaké jablko a odplížiť sa zase do svojej izby. Vlasy mala mierne strapaté a dlhé až po pás, bola bosá - oblečené mala to v čom aj spala a teda len zbehla po schodoch s úmyslom čo najskôr sa vrátiť do izby. Keď v tom ale pri chladničke zrazu narazila na - asi 14-15 ročného chlapca, takmer od zľaknutia vykríkla.* Do pekla! Kto si a čo robíš v našom dome! *Od kriku ju odrádzal hlavne fakt, že nechcela aby sem pribehol Ryuu a videl ju takto neupravenú. Keiyra bola rýchla - automaticky sa načiahla po noži, ktorý bol zapichnutý v drevenom stojane a mierne sa prikrčila.* "Ten divný sen v ktorom som sa ocitla očividne stále pokračuje."

*Yin vybíral vejce z ledničky a přemýšlel, z kolika si udělá. Neměl skoro vůbec hlad, ale snídaně je základem dne a tak věděl, že do sebe musí něco dostat.* ,,Tři mi asi budou stačit..." *Oddělal víčko, vytáhl 3 vajíčka a zbytek odložil zpátky do lednice. Otočil se na patě a bokem dovřel dveře ledničky. Keiyru dolů přicházet neslyšel, byl na to moc unavený a zamyšlený nad svojí snídaní. Načasování bylo takové, že v momentě kdy zavřel dveře ledničky, tak na něj Keiyra poprvé zareagovala. Yin se lekl jako prase, až sebou celý škubnul. Pustil všechna vejce na zem a jak je už u vajec známo, tak se všechny po dopadu rozbily před jeho nohama. Následně se podíval na Keiyru. vůbec nečekal, že tady někoho potká. Že mu Noctis vůbec nic neřekl. Jeho už teď mínusové body klesaly níž a níž (samozřejmě, že mu Noctis o Keiyře řekl, Yin ho jen přeslechl). Když pak Keiyra shmátla nůž a namířila ho na Yina, tak ten jen začal mávat rukama před sebou a snažil se jí uklidnit.* Ou ou ou...v klidu! *Yin si i trochu couvnul, až narazil zadkem na kuchyňskou linku. Normálně by takhle neozbrojený hledal něco, čím by se mohl bránit, ale něco mu říkalo, že je tohle jen jedno velké nedorozumění a že to není potřeba.* Já jsem Yin...ode dneška tady bydlím... *Celá tahle situace Yina poměrně rychle probrala, takže jeho mysl už fungovala opět normálně. Jeho sociální blokáda mluvit s cizími lidmi v tenhle moment jakoby vůbec neexistovala.* Teď prosím odlož ten nůž, určitě se to dá nějak rozumně vysvětlit. *Yin pohledem a kývnutím hlavy ukázal zpátky na dřevěnou desku, ze které Keiyra vzala ten nůž, čímž narážel aby ho tam zase vrátila.*

*Roztrasenou rukou si napravila okuliare a prižmúrila oči keď sa mu rozbili vajíčka. Vypočula si jeho chabé vysvetlenie a zareagovala opäť celkom impulzívne. Kto sa jej ale mohol čudovať. Toto nieje situácia s ktorou sa človek stretáva každý deň.* Čože?! *Nechápavo zakrútila hlavou.* "Čo je to za kolosálnu blbosť?!" *Bola absolútne zmätená, no ten nôž z ruky rozhodne nepúšťala. Už vedela, že Noctis má priateľov aj na ´temnej strane´ ich shinobi sveta a teda toto mohla byť kľudne len nejaká taktika nepriateľa Tsuki.* A nemyslíš, že by som asi vedela ak by mal so mnou pod jednou strechou bývať nejaký cudzí chalan? *Prebodávala ho pohľadom.* Takže Yin, vysvetli mi to lepšie. A ja potom možno - MOŽNO budem uvažovať o tom aby som odložila ten nôž. *Jej slová neumožňovali Yinovi odpor. Dala dôraz na každom slove.* "Ak ale tohto chalana skutočne u nich ubytoval Noctis bez toho aby sa mi o tom čo i len zmienil alebo mi napísal aspoň hlúpy odkaz na chladničku - tak to mu nedarujem! Skoro som od strachu vyletela z kože." *Keiyra bola trošku zúfalá. Hoci na ňu Yin nepôsobil veľmi nebezpečne - za svoju krátku ninja kariéru sa už naučila, že súpera nemožno podceňovať. Nikdy.*

*Keyira odmítla odložit ten nůž zpátky na dřevěnou desku, což Yin tak trochu i chápal. Ale za pokus to stálo. Nicméně věděl, že pokud bude v klidu a vysolí ze sebe všechno, co ví, tak by tady nemuselo zbytečně dojít k žádné nemilé věci. Yin měl před sebou pořád natažené ruce s dlaněmi namířenými ke Keiyře.* No asi věděla, ale jak nám situace napovídá, tak nejspíš ne. *Yin se trochu nervózně zasmál. Nevěděl, co všechno může od Keiyry čekat, jak je rychlá a jak dobrá je v nahánění a v bodání lidí, proto se pro ni snažil působit co nejbezpečněji, aby ji tak trochu vnitřně uklidil. Jak se zasmál, tak mu zůstal i trochu nervózní úsměv na tváři, přičemž v hlavě proklínal Noctise ještě víc, než doteď.* ,,Ty vole, chápu, že mě tady nechceš, ale takovéhle uvítání jsem si fakt nezasloužil." Dobře, tak znova a od začátku. Já jsem Yin. Jsem z Kirigakure. Mizukage mě sem poslal, abych tady nějakou dobu žil no a nějak se domluvilo, že budu bydlet u Noctise. Bohužel pro tebe nemám žádný důkaz. *Yin doufal, že jí tohle vysvětlení bude stačit, jelikož už opravdu neměl nic, co by jí řekl, až na informace, které byly přísně tajné a nesměl je nikomu říct, ale v téhle situaci by mu dost pomohly.* A ty jsi? *Yin se teď zeptal Keiyry na jméno s nadějí, že by jí to mohlo přivést na trochu klidnější vlnu.*

*Stále jej nešlo do hlavy prečo by jej u všetkých bohov Noctis niečo takéto nepovedal.* Jasné, Mizukage ťa dal na starosť Noctisovi lebo on je tak hrozne rodinný typ. *Zamračila sa, Yin nevyzeral, že by chcel bojovať - no aj tak. Stále to bol cudzí chlapec stojaci v jej kuchyni. V tom sa jej Yin opýtal na meno.* Nevieš kto som? Prečo by ti o mne Noctis nič nepovedal?! *Zamračila sa ešte viac a nôž zvierala tak silno až jej zbeleli hánky. V minulosti by možno vedela vstrebať túto situáciu lepšie, no aktuálne bola na hranici svojich emocionálnych a psychických síl a teda len zaťala zuby a zhlboka sa nadýchla. Snažila sa vymslieť čo má robiť. Jej šťastie bolo, že bola vždy bystrá.* Chcem vedieť celé tvoje meno a ukáž mi čelenku Kirigakure. Šup - ideme do izby kde máš veci - ruky drž tak aby som ti na ne videla. *Stále na neho mierila nožom. Bola rozhodnutá zájsť do kancelárie Kage aby si jeho slová overila. Dovtedy to bude pre ňu len cudzí potencionálne nebezpečný a určite vyšinutý chlap v jej dome.* "Toto sa mi proste len sníva. Ak toto celé bude pravda .. Ja toho Noctisa prerazím."

*Yin si v duchu je povzdechl, protože mu to nevěřila. Už opravdu nevěděl, co jí má říct. Řekl jí úplně všechno, co mohl a i tak mu nevěřila. Začal docela panikařit. Věděl, že se informací o Gobi vykoupí, ale zároveň věděl, že jí to nesmí říct. No a ještě když mu odpověděla na otázku ohledně jeho jména, tak se mu kompletně stáhli půlky a už počítal s tím, že dneska spí na ulici, jestli se Noctis případně nevrátí a celou situaci nevysvětlí.* Nevím! Nevím, proč by mi o tobě neřekl! Jsem stejně překvapený jako ty, už dej ten nůž dolů, prosím! *Yin na ní nekřičel, jen trochu zvýšil hlas, protože už ho začaly bolet ruce z toho, jak je pořád měl před sebou. Když však přišla s nějakým řešením, tak se Yinovi ulevilo. Věděl, že čelenku má v pokoji na nočním stolku.* Dobře, všechno bude. Jen nedělejme unáhlené závěry. *Yin začal kráčet a ruce natáhl nad hlavu, aby na tě Keiyra pořádně viděla, tak jak chtěla. Yin začal kráčet do svého pokoje. Když do něj vešli, tak Keiyra mohla vidět, že tam je čerstvě. Rozházená postel, na které ještě před chvílí spal. Jeho normální oblečení na zemi, které ze sebe včera shodil a kufr na zemi. Yin ukázal na čelenku, která byla na nočním stolku u jeho postele.* Támhle je čelenka. Vidíš? Říkal jsem pravdu.

Nôž odložím až keď sama uznám za vhodné!*Odsekla nepriateľsky a trochu nadurdene našpúlila pery. Potom vykročila za ním a bola celý čas napätá ako struna. Doslova čakala, že sa Yin každú chvíľu otočí a vyštartuje po nej. Našťastie to ale neurobil - prišli do "jeho izby" a on ukázal prstom na nočný stolík.* To uvidíme, zatiaľ len viem, že si neklamal o čelenke. Stále môžeš byť len čudný úchyl z Kirigakure, ktorý má záľubu v nasťahovávaní sa do cudzích domov! *Nekričala ale ani to nehovorila so žartom či priateľsky.* Obleč na seba niečo ak nechceš chodiť po ulici len takto. Ideme do budovy Kage. Ak hovoríš pravdu, tam mi to potvrdia. Nehodlám čakať kým sa Noctisovi uráči vrátiť aby mi vysvetlil čo sa tu deje. *Mierne sa mračila, no hovorila rozumne. Minimálne na neho stále tým nožom nezaútočila takže už len za to by jej mal byť vďačný. Rozhodne mu ale nehodlala dávať nejaké súkromie. Nespúšťala z neho pohľad.* Ak sa pokúsiš zložiť nejakú pečať prisahám, že ťa budú musieť zašívať ! *Pohrozila mu vo vzduchu nožom akoby to bol len ukazováčik a oprela sa o rám dverí.*

*Yin úspěšně bez žádných bodných ran došel do pokoje a ukázal Keiyře svoji čelenku, čímž potvrdil alespoň jednu část svého opravdového příběhu. Aby Yin řekl pravdu, tak se jí moc nedivil. Sám by nevěděl jak by reagoval, kdyby si vyměnili místa, no byl rád, že nebyla agresivnější povahy, protože už mohl být dávno prošpikovaný skrz naskrz. Když mu řekla, že se vydají do budovy Kage, tak se mu popravdě velmi ale velmi ulevilo. Věděl, že Amaya, nebo kdokoliv vysoce postavený, kdo ví o Yinově situaci, určitě potvrdí jeho část příběhu a všechno se krásně vysvětlí a bude zase klid. I když to pak třeba "doma" bude trochu napjaté, alespoň už nebude mít špičku nože před nosem.* Hádám, že se asi neotočíš, kvůli špetce soukromí, co? *Yin se usmál, no dost pravděpodobně mu to nijak nepomůže. Tak ať už Keiyra zareaguje jakkoliv, tak se k ní Yin otočí zády, sundá ze sebe spací úbor a obleče si svoje normální věci (bílé tričko a černé kraťasy). Keiyra při tom nahodila dobrou poznámku o zašívání a sama mohla vidět těch pár jizev, které měl Yin na sobě. Některé byly z nešikovných zranění, ale spousta z dob Yinovi dřívější šikany. Vždycky to ale uhrál, že se zranil při trénování. Jizva po Keiyřině zásahu by jen krásně doplňovala řady těch ostatních.* Tak co teď? Svážeš mi ruce, přiložíš kunai na záda a půjdeme, nebo budu mít alespoň nějakou volnost při cestě do budovy Kage? *Yin jí nastavil spojené zápěstí, aby jí bylo jasné, že nemá nic v plánu a klidně se nechá i svázat.*

*Keď sa usmial a naznačil že by chcel súkromie Keiyra ani len neočervenela.* Skús hádať. *Rypla si a uprene ho pozorovala. Nôž mala stále v ruke - pripravený ho použiť ..či už ho hodiť alebo Yina bodnúť. Mal na tele kde tu nejakú jazvu, no len čo si všimla - nepozorovala ho s chlípnymi myšlienkami, ani tie jazvy - nebolo to nič v porovnaní s Ryuuom. (Až pri spomienke na Ryuua, mokrého pri jazere sa Keiyra začervenala.) Za normálnych okolností by sa len obula a išla do budovy Kage kľudne v teplákoch a neučesaná. Ale .. Neprežila by ak by ju takto videl Ryuu. V duchu si nad svojou hlúposťou zanadávala.* Teraz kráčaj .. Ideme do mojej izby, tam ťa zviažem. Ruky drž od tela. *Inštruovala ho kade ma ísť a šla pri tom za ním. Keď vošla do svojej izby povzdychla si.* Čelom ku dverám, ruky za chrbát a o nič sa nepokúšaj ! *Cítila sa ako generál.. Bolo to hrozne neprirodzené.*

*Yin si jen povzdechl a převlékl se, načež se pak teda zeptal, jak to všechno bude. Ruce následně stáhl dolů k tělu, přesně jak chtěla. Začal teda pomalu kráčet přesně podle jejich instrukcí. Vyšli z jeho pokoje, vydali se po schodech nahoru a zamedlouho tak skončili v jejím pokoji. Yin se porozhlédl kolem. Bylo to poprvé, co byl v nějakém holčičím pokoji. Za normálních okolností by se třeba začervenal, nebo trochu znervózněl, no situace, ve které se teď nacházel mu to moc neumožňovala. Yin se na její příkaz otočil ke dveřím a ruce si zkřížil za zády a jen čekal. Vůbec ho nenapadlo se nějak otáčet. Věděl, že o kdyby nebyl v situaci jaké ke, tak by skončil dobodaný tak či tak.* Neboj, nic zákeřného v plánu nemám. *Vyčkával tam teda, dokud se nepřevlékne a doufal, že se celá tahle velmi zvláštní situace co nejdříve vyjasní, protože už začínal i pomalu z toho všeho hladovět. Jakmile byl Keiyra hotová, tak byl připraven se opět řídit jejími pokyny.*

*Rýchlo zo seba zhodila oblečenie a obliekla sa vlasy si vypla do vysokého chvosta aby sa nezdržiavala s česanim a zviazala mu ruky za chrbtom.* Teraz von. *Informovala ho aby ustúpil od dverí a zišla s ním po schodoch. Stále si dávala pozor ak by mu náhodou preplo a keď zišli ku vchodovým dverám - len s povzdychom pozrela na jeho nohy.* Zvládneš sa obuť? *Opýtala sa po tom čo tak sama spravila.*

*Yin teda počkal, dokud se Keiyra nepřevlékne a následně si nechal svázat ruce za zády, aby nemohl případně, i když by nic neudělal, nic dělat.* Hotovo? Paráda, čím dřív tam budeme, tím dřív sním svoje vajíčka. *Možná to vyznělo trochu drze, ale určitě to tak myšleno nebylo. Dalo by se říct, že to už z Yina jen mluvil hlad, který začínal stále víc a víc stoupat, ba i se projevovat fyzicky jako kručením v břiše, kdy pokud by Keiyra byla dostatečně bystrá, tak by to mohla zaregistrovat. Došli teda ke vchodovým dveřím a Keiyra si začala nazouvat boty. Yin se jen podíval dolů na ty svoje a pak si uvědomil, že má vlastně svázané ruce.* ,,No, tohle bude ještě sranda..." Jo, nějak se s tím poperu. *Jednu svojí nohu strčil do boty a všelijakými pohyby se jí tam snažil nasáčkovat. Po nějaké chvíli se mu to povedlo a tak se vrhnul na druhou. Opět dělal různé lámavé pohyby v kotníku a koleni, jenže ta druhá bota byla už trošku větší zápas. Yin se trochu nervózně zasmál a snažil se dál. Nechtěl zdržovat. Ani ne tak kvůli Keiyře jako kvůli sobě a vlastnímu pocitu hladu. Nakonec se mu to podařilo a mohli odejít.* Tak veď cestu, prosím. Ještě se tady tolik nevyznám, jsem tady jen chvíli.

*Sledovala jeho snahu sa obuť bez použitia rúk a pri tom vymenila svoj kuchynský nôž za kunai, ktorý vybrala z púzdra na svojom stehne. Bolo to tak smiešno/zúfalé, že sa veľmi premáhala a potláčala nutkanie mu s tým obutím pomôcť. Nakoniec to ale zvládol a keď ju vyzval aby ich viedla - jej podozrievavosť voči nemu klesala čím ďalej tým viac. Napriek tomu ale chcela mať jeho slová potvrdené od nejakej autority.* Tak poď. *Povzdychla si a vykročila smerom ku budove Kage. Stále si dávala veľký pozor na jeho pohyby, hoci jej prišlo naozaj nemožné, že by sa teraz - na ulici tak blízko budovy Kage o niečo pokúšal. Zvlášť so zviazanými rukami za chrbtom. Nohami sa ledva obul - ak to všetko nebol nejaký naozaj dobre premyslený trik. Každopádne, došli až ku budove Kage, kde Keiyra zistila, že Yin hovorí pravdu a je v Iwe u Noctisa ako žiak. Nechceli jej prezradiť viac a teda keď sa za Yinom vrátila - len s povzdychom rozrezala jeho zviazané ruky a mala pri tom skoro neprítomný pohľad. V duchu nadávala Noctisovi, že jej o tom nič nepovedal a bola z celej tejto situácie značne nesvoja.* No.. očividne si neklamal. *Hlesla s povzdychom.* Mrzí ma, že som na teba šla nožom ale.. ehm. Dúfam, že ma vieš pochopiť. Noctis mi nič nepovedal a v našom dome sa nezjavujú nečakané návštevy. Nikdy. *Vysvetlila a nervózne sa pri tom hrala s medailónikom na krku.* Čo keby som ťa pozvala na raňajky? Platím. *Pokúsila sa o milý úsmev, no nebol veľmi úprimný.. skôr nervózny. Čakala, jeho hnev a možno nadávky.*

*Vyrazili. Cesta netrvala nijak dlouho kvůli vzdálenosti, ale spíš kvůli pohledu lidem. Ano, bylo sice poměrně brzo ráno, ale ve vesnici to už začínalo trochu žít. No a když všichni viděli jak jde po ulici kluk, který má svázané ruce za zády a vedle něj holka s kunaiem v ruce, která ho pozorovala, aby neudělal nějakou blbost, tak začalo to typické šuškání. Yin se to snažil ignorovat, ale měl pocit, že jeho obrázek se u těchto lidí vybarvuje ne přímo v barvách, které by si on sám představoval. Předpokládal, že Keiyru znali, třeba jen od pohledu, tak si myslel, že za špatného u nich byl jen on. Nakonec konečně dorazili do budovy Kage, kde netrvalo dlouho a celá situace byla vysvětlena a Yinovo hájení se potvrzeno. Po rozvázání rukou, si Yin trochu mnul zápěstí a byl rád, že už je po všem.* Nelhal, ale tak chápu proč jsi to udělala. Ale pro mě to byla nečekaná návštěva taky. Nevěděl jsem, že tam žiješ i ty. Kdybych po něčem šáhl, abych se bránil, mohlo to skončit úplně jinak. *Yin se zasmál. Na ní naštvaný nebyl. Ale na Noctise...fuuu, Yinovi začala trochu vřít krev, jen když na něj pomyslel. Po nabídce na snídani se Yinovo hladové břicho ozvalo, tentokrát už stylem, že to mohla slyšet i ona, aniž by se snažila nějak víc poslouchat. Yin se nervózně zasmál.* No, to zní jako fajn nápad, ale nejdřív bych začal trochu jinak. Tak mě teda těší. Já jsem Yin, jsem z Kirigakure a jak to tak vypadá, budeme spolubydlící na pár let. *Natáhl k ní ruku, aby si mohli potřást a Yin se při tom usmíval. Bylo zajímavé, že díky tomu všemu, co se dneska ráno už stihlo stát a že už se to vyřešilo a Yin nebyl nucen mluvit, tak se jeho sociální blok už nevracel. Jako kdyby mluvil s Renjim nebo s někým doma.* Já to tady neznám, tak když máš nějaký zajímavý stánek nebo něco takového, tak můžeme tam, nebo abys nemusela zbytečně utrácet peníze, když je jídlo doma, tak můžeme jít normálně zpátky a něco si uvařit. *Yin čekal, jak se Keiyra rozhodne a ať už to bylo jakkoliv, tak se tam s ní vydal.*

*Uľavilo sa jej, že si to Yin nezobral osobne ale vcelku športovo a teda keď ku nej pristúpil a natiahol ku nej ruku - bez zaváhania mu ju chytila, jemne stlačila a trochu ňou potriasla.* Ja som Keiyra, som niečo ako Noctisova adoptívna dcéra a.. som asi trochu prehnane nedôverčivá. *Rozpačito sa zasmiala a keď jej ruku pustil a navrhol, že môžu ísť aj domov - napravila si okuliare a trochu sa zháčila.* Nemusíš sa báť, máme to bližšie než domov a okrem toho, mám pri sebe peniaze čo mi dal Noctis aby som za ne kúpila jedlo a veci do domácnosti. Mám ich viac než dosť a myslím, že po tom čo nám obom spôsobil malý infarkt si zaslúžime aby nás pozval na niečo dobré. *Uškrnula sa a vybrala sa smerom ku malému podniku, ktorý bol otvorený, hoci bolo pomerne skoro ráno. Pokiaľ Yin neprotestoval - vošla dnu a posadila sa voľný stôl pri okne. Počkala kým si sadol tiež a podala mu jeden menu-lístok keďže mala na sebe položené dva. Potom sa zamyslela.* Uhm.. a aby nedošlo ku ďalšiemu podobnému stretnutiu, mal by si vedieť, že u nás býva dočasne jeden Noctisov kamarát. Vysoký s červenými, dlhými vlasmi.. volá sa Ryuu. *Informovala ho a potom sa začítala do ponuky.*

*Yin si s ní teda potřásl a následně si ji vyslechl. Její narážce na nedůvěřivost se upřímně zasmál, docela ho to pobavilo. Když navrhla spíš nějaký podnik, tak jen souhlasně přikývl hlavou. Byl zvědavý, jakým stylem vedou podniky v Iwagakure. Samozřejmě, že nečekal nic o 180° od Kiri, ale tak přeci jen to byla jiná vesnice a tak mohli podávat třeba trochu jiná jídla. A vzhledem k tomu, že měl Yin hlad, tak se mu ta představa opravdu moc líbila.* Tak dobře. Dokud to neplatíš ze svého, ale v podstatě to zatáhne Noctis, tak je to jedině dobře. *Vybrali se teda k jednomu podniku, který už od pohledu působil velmi příjemně. Vešli dovnitř a Keiyra vybrala nějaký stůl a Yin ji automaticky následoval a sedl si naproti ní. Vzal si od ní menu lístek a hned si ho začal prohlížet. Hledal stránku, kde byly snídaně a ať už tam byla jídla jakákoliv, tak jeho oči stejně zůstaly na omeletě se slaninou. Ta vajíčka, na která myslel od rána, si hold své místo v jeho žaludku vybojovala. Pak jen zvedl hlavu a trochu si povzdechl.* Oh, dobré vědět. Měl bych se s ním rychle seznámit. Kdo ví, jestli bude dost trpělivý na to, aby si mě proklepl v budově Kage a nedobodal na místě jako nějakého zloděje. *Zasmál se. Vzhledem k tomu, že řekla, že je vysoký a už i Keiyra byla vyšší od Yina, tak počítal, že bude starší než Yin. Dost možná i od Keiyry, u které Yin tušil, že bude starší než on. No a když měl nějakou šanci na přežití u Keiyry, kdo ví jestli by ji měl u Ryuua.* A jaký je? Je to spíš Noctis nebo ty? Nebo je úplně jiný? Já jen, jestli od něj můžu čekat nějaký normální rozhovor jako u tebe nebo jen nepříjemný pohled, pár slov a pak zmizení klona jako od Noctise? *Následně když byla možnost, tak si objednal to co chtěl a nějaký pomerančový džus k tomu, aby to měl čím zapít. Samozřejmě si neobjednával napřed, pokud ještě Keiyra neměla vybráno. V takovém případě počkal na ní.*

*Objednala si dango guličky a zelený čaj len čo povedal čašníkovi svoju objednávku aj Yin. Na jeho otázkach sa trošku nervózne pousmiala a pohľadom prevŕtavala dieru do jedálenskeho lístka aj napriek tomu, že už si objednala. V skutočnosti tomu menu vôbec nevenovala pozornosť - v hlave jej vírili spomienky na zelenookého cudzinca s ktorým sa zoznámila len pár dní dozadu, no aj tak mala pocit, že za ten čas sa zblížili viac než by malo byť možné.* Aký je Ryuu? *Zopakovala jeho otázku. Zhlboka sa nadýchla, že ho začne opisovať, no pri slovách, ktoré jej začali prichádzať na jazyk sa len rozpačito začevenala.* Uhm.. no, Ryuu je.. *Začala váhavým hlasom.* "Zábavný, múdry, scestovaný, trošku neohrabaný, no o to viac roztomilý a ... má naozaj hlboké oči a krásny úsmev a ... vonia tak- " *Keiyra by si pri svojich myšlienkach najradšej strelila facku.* Je z Kirigakure ako ty. *Takmer si zatlieskala, že dokázala zo seba dostať aspoň niečo, čo by nemalo prehnane skreslený prívlastok.* Rozhodne nieje ako Noctis - ale nepoznám ho dlho, je - iný ako ostatní. *Svoj opis sa týmto radšej rozhodla ukončiť.* Myslím si, že by ťa na mieste neprebodol. *Trošku si napravila okuliare a povzdychla si, rozhodla sa odvrátiť od seba pozornosť tak ako to robila vždy - kladením otázok.* Takže.. Yin ehm.. čo na to tvoji rodičia? Že si bol zverený do Noctisových rúk úplne mimo Kirigakure. *Opýtala sa so záujmom a akurát im čašník doniesol nápoje. Yinovi džús a jej čaj.*

*Keiyra si sama objednala a stejně tak i Yin, takže teď už jen čekali, dokud jim to nedonesou. Keiyře trvalo trochu déle, než Yin čekal, že mu odpoví. Trochu ji sledoval a pak naklonil hlavu, aby se jí mohl podívat do očí, které měla namířené na svůj lístek i napříč tomu, že už měla dávno objednáno. Dokonce i zamával rukou, aby si ho všimla. Jen se tomu, zasmál, působila trochu nervózně, ale Yin nechápal proč. Předpokládal, že to bylo kvůli tomu, co všechno se stalo dneska ráno a ještě je trochu divné si povídat takhle normálně v restauraci. Trochu jí trvalo, než ze sebe něco dostala, no nakonec se povedlo.* Aha, jasně. No, to mi moc neřeklo, ale alespoň je jiný než Nocis. Už je to jsou plusové body. *Nejdříve jim donesli pití, dokud se neudělá jejich jídlo a Yin si trochu uskrl. Při připomínce na Yinovi rodiče bylo vidět, že Yinovi trochu klesl úsměv a prostě přišla na něj taková chvilková mizerná nálada. On sám teď věnoval pohled do svého pomerančového džusu, než ze sebe něco vytlačil.* Noo, máma nebyl moc ráda. Byla docela smutná a otec? Tomu to bylo jedno, jako vždy. Nechal by mě poslat na konec světa, jen pokud tušil, že mi to pomůže zesílit. Ale ani jeden z nich v tom neměli žádné slovo. Všechno rozhodl Mizukage a tak se i stalo. Jemu se odporovat moc nevyplácí. Nejhorší na tom je, že... *Yin už chtěl říct, že jim nemohl říct důvod proč, ale nakonec se zastavil. Keiyra by se pak mohla zeptat a on by jí nemohl odpovědět, takže by zase mohla mít trochu podezření, že má něco za lubem. No nakonec to zkusil nějak zachránit.* ...že je nebudu nějakou dobu vídat no. *Nervózně se zasmál a pak zase rozvinul rozhovor tím, že položil další otázku Keiyře.* A co ty? Jak dlouho bydlíš s Noctisem? Říkala jsi, že si jeho adoptivní dcera, že? Je to potom tvůj strejda, nebo blízká rodina?

*S povzdychom premiešala teplý čaj, ktorý im doniesli.* Noctis toto vážne pokašľal, mrzí ma to. Ak by si v budúcnosti čokoľvek potreboval a budem na blízku - neváhaj a obráť sa na mňa, dobre? *Usmiala sa na neho úprimnejšie a potom počúvala o jeho rodičoch. Chápala, že čo povie Mizukage je sväté a teda len - s vážnou tvárou - prikyvovala. Keď jej položil svoje otázky len s úsmevom pokrútila hlavou.* S Noctisom žijem tri roky.. pomaly to budú štyri. Nie sme pokrvne spojení hoci je môj pestún a ani si ma neadoptoval kvôli mojim pekným očiam ..* Pokúsila sa o malý žartík, no hneď na to zvážnela. * Som u neho lebo si to tak želala moja matka. Boli blízky priatelia, po jej smrti som bola dva týždne v decáku kým sa vybavili všetky tie úradné veci a potom ma vzala pracovníčka rovno za ním. Nečakal to, netušil, že mala moja mama vôbec dcéru, a už vôbec nevedel, že ho napísala do kolónky náhradného rodiča keby sa jej niečo stalo. Mne o ňom mama tiež nikdy nepovedala.. ale ona mala plno tajomstiev. Netuším ani kto je môj skutočný otec a teda.. že som to z nej niekoľkokrát páčila. *Už jej nerobilo problém o tomto rozprávať. Zmierila sa s tým a okrem toho - mala pocit, že Yinovi dlží úprimnú odpoveď keď sa jej aj on zveril so svojou rodinnou situáciou.* Ehm.. každopádne, Noctis je arogantný a emocionálne na úrovni dreveného koníka.. no ak mu prirastieš ku srdcu. Dal by za teba život. *Objasnila a mohol jej vidieť na očiach, že ho má napriek všetkému skutočne rada.*

*Yin se jen usmál. Byl rád, že má jistotu, že alespoň jedna osoba v jeho novém příbytku je normální a může si s ní třeba někdy pokecat. Yin taky jen přikyvoval všemu, co řekla. Její připomínce na oči se jen usmál a podíval se do nich. Až teď si všiml jejich zajímavé barvy.* To je mi líto, muselo být těžké, přijít o rodiče. Otce moc rád nemám, ale s mámou máme skvělý vztah. Když si představím, že ji dlouhou dobu neuvidím, tak to ve mě vyvolává smutek. Nedokážu si představit, že by umřela. Je to doslova jeden z opravdu mála lidí na tomhle světě, se kterými si můžu normálně promluvit. A hledat takové nové lidi...je pro mě těžké... *Yin si trochu vylil srdíčko, ale dost bylo smutnění za rodinou. Byl to ninja z Kirigakure, nemohl ukazovat tolik slabosti a to že je teoreticky pořád ještě dítě ho neomlouvalo. V Kirigakure přestáváte být dětmi už na Akademii. Trochu ho uklidňovalo, že i když Keiyru dostal do své péče takhle neplánovaně, tak že z pohledu Keiyry si jí oblíbil. A očividně i ona jeho.* No, rád bych tomu věřil. Představa, že bych měl být několik let v jedné domácnosti s někým, kdo mě nemá rád se mi nechutí. U mého otce to je jiné. Tomu na mě záleželo a chtěl abych rostl. Noctis to dostal přikázáno...no nevím. Uvidíme, jak se situace vyvine. *Následně jim oběma donesli jídlo a Yin se ho už nemohl dočkat. Popřál Keiyře dobrou chuť a pustil se do toho.* Hmm, vaří tady dobře! *Řekl to s napůl plnými ústy a bylo jasně vidět, že mu to opravdu chutná.* A ty jsi taky shinobi? Trénuje Noctis i tebe? Jestli jo, jaká je Akademie tady v Iwě?*

*Prikývla, bola príjemne prekvapená, že napriek všetkému spolu môžu viesť takto príjemný rozhovor.* Noctis, je zložitá povaha, dlho to bolo medzi nami čudné, no našli sme si ku sebe cestu. Ktovie ale ... možno to bolo len tým, že mal rád moju mamu. *Mykla plecom a pokúsila sa o úsmev. Dúfala, že ju proste má rád preto aká je, no jeden nikdy nevie čo mu ide hlavou.* Veľmi by som ti chcela poradiť ako na neho, no je to komplikované, na ľuďoch mu nezáleží.. má rád keď je mu prejavovaný rešpekt, no nesmieš to preháňať lebo ťa bude mať za slabocha a to by si skončil. Imponuje mu sila. Mám pocit, že keby mohol - dá si na stenu doma plagát Mizukageho. Takže sa o ňom nevyjadruj hanlivo.. tobôž nie o našej Tsuchikage. *Uvažovala čo také mu môže ešte poradiť, no bola celkom bezradná. To im ale už doniesli jedlo. Popriala mu teda dobrú chuť a sama sa pustila do svojich dango guličiek. Venovala mu úsmev nakoľko jej prišlo roztomilé ako so skoro plnými ústami pochválil tunajšiu kuchyňu.* Aj to moje je skutočne výborné. Chceš ochutnať jednu guličku? *Opýtala sa ho s priateľským úsmevom po tom čo prehltla svoje sústo.* Noctis ma netrénuje.. bojovali sme spolu len raz aj to bolo pred geninskými skúškami. Chcel vedieť či na to mám. Odvtedy som ho o to pár krát požiadala, no vždy ma odbil s tým, že mi nechce ublížiť. V boji sa vraj nevie veľmi držať skrátka. *Pustila sa do vysvetľovania a odpila si z čaju.* Na akadémii som bola viac-menej outsider takže ti ku tomu nemám čo povedať. Decká bývajú kruté ku niekomu kto je na prvý pohľad iný. *Ukázala na svoje okuliare ale usmievala sa pri tom. So šikanou sa už tiež vyrovnala - hold bola taký ten snílek, ktorý vidí v každom novom ráne optimistický potenciál na krásny deň.* Som chunnin. A ty?

Jsem rád, že bys mi ráda pomohla, ale chápu, že to nejde. No z toho, co jsi řekla, jsem ale pochopil, že když mu ukážu potenciál, mohl bych o tím oslovit. *Přežvykoval omeletu, ale vždy se snažil mluvit s prázdnými ústy. Předtím mu to prostě vyletělo, jelikož ho překvapila ta chuť.* To bych si nikdy nedovolil. Už jen z principu toho, že je to prostě Mizukage a Tsutchikage. Mám velký smysl pro autoritu. Takže v tomhle ohledu doma bordel určitě nebude. Samozřejmě záleží i na Noctisovi... *Yin se jen usmál a s radostí si vzal jednu kuličku od Keiyry. Překvapivě mu ta kombinace slané omelety a sladké kuličky přišla velmi chutná.* Díky moc, chceš taky? *Trochu jí naklonil a přisunul talíř s tím, ať si klidně ukrojí, kolik bude chtít. Pak jí poslouchal a trochu si při tom povzdechl.* Tak jestli nechce trénovat tebe dobrovolně, protože ti nechce ublížit...tak ať se mnou stojí všichni svatí, protože mám pocit, že na nějaký trénink přijde. A mě nemá rád jako tebe, takže nevím, jak se bude držet zpátky. *Ale bral to i trochu pozitivně. Co ho nezabije, to ho posílí. Samozřejmě je tady pořád ta překážka s tím zabitím, ale to si snad Noctis nedovolí. Pak i napříč tomu, že si to jídlo velmi užíval, tak se najednou jeho žvýkání velmi zpomalilo, až se nakonec úplně zastavilo a polknul. Když začala mluvit o šikaně, vybavili se mu všechny ošklivé vzpomínky na akademii, které měl. Jako kdyby je prožíval znova. Jeho pohled se zastavil na jeho talíři. Po chvilce strnutí ale začal jíst znova.* Já vím...vím jaké to je... *Víc k tomu neřekl, nechtěl. Nechtěl se k tomu víc vracet.* To si o akademii toho asi moc neřekneme. *Trochu se zasmál. Odvedl to všechno do vtípku, aby přerušil tu nepříjemnou atmosféru, kterou vytvořil.* Já jsem taky Chuunin. Kdybych se nevěnoval tolik trénování, ale sem tam přijal i nějakou misi, mohl jsem být už výš. Ale přišlo mi, že bych tam nepatřil. Teď už si ale věřím víc a jednu misi už mám za sebou. Ale tím nekončím. Hned jak budu moct, vezmu další. *Dojedl svoji omeletu a v tom ho něco napadlo.* No, jestli s tebou nechce trénovat Noctis, tak stačí kdykoliv říct a já ti můžu pomoct. Možná nejsem úplně génius na Ninjutsu a Genjutsu, ale na fyzické cvičení, tam se na mě můžeě spolehnout. *Usmál se. Když teď nemůže cvičit s bratrem, tak doufal, že by se Keiyře tenhle nápad mohl líbit.*

*Prikývla na jeho poznámku o tom potencionále, ktorý by mohol Noctisa osloviť potom sa spokojne usmiala, keď prejavil úctu voči ich Kage.* Zmysel pre autoritu znie ako dobrý základ akéhokoľvek vzťahu - kohokoľvek ku Noctisovi. *Zašomrala, potom si odhryzla ďalšiu guličku a počúvala Yina. Keď súhlasil s výmenou trochu sa uškrnula a pomohla mu jednu dango guličku odstrániť zo špajdle. Prehltla sústo a trochu sa usmiala a zakrútila hlavou, že nechce omeletu. Jej veľmi kombinácia sladko/slaných vecí nešmakovala. Trošku jej bolo Yina ľúto keď si predstavila ich tréning s Noctisom. Potom ju ale zarazilo keď jej povedal, že vie aké to je byť šikanovaný. Videla mu na očiach, že si tým sám prešiel a napadlo ju či s tým nesúvisia tie jazvy čo mal po tele. Hoci ju pálil jazyk z toho ako bola zvedavá - zahryzla si do pery a rozhodla sa radšej mlčať. Nepoznali sa dosť dlho na to aby z neho ťahala takéto informácie.* Možno by sme mohli ísť na misiu spoločne. *Navrhla s úsmevom a keď jej ponúkol, že by spolu mohli trénovať, rozžiarili sa jej oči.* To by bolo perfektné. Potrebujem to ... špecializujem sa na ninjutsu a taijutsu a je naozaj .. smutné, že nemám na kom vyskúšať nové chmaty. *Trošku si napravila okuliare a zamyslela sa.* Hm.. hm.. vieš o tom, že máme v dome dojo? Také menšie - v pivnici. Keď prídeme domov, odpraceme spolu vajíčka z podlahy a môžeme zájsť rovno tam. *Navrhla s úsmevom a potom si vložila do úst ďalšiu sladkú guličku.*

*Jen se usmál. Doufal, že to by mohl být klíč k Noctisovi, ale to bylo jen ve hvězdách. Příbor položil tak, aby bylo jasné, že už jíst nebude a trochu od sebe odstrčil talíř. Vzal si servítku a projel si s ní po rtech, přičemž ji pak zmačkal a nechal na talíři. Opřel se a trochu se uvolnil.* Ah, tohle jsem potřeboval. *Byl najezený a tím pádem i spokojený. Necítil se být ani moc přecpaný, takže tenhle stav mu ideálně vyhovoval.* To zní jako dobrý nápad! Rád půjdu na další misi s tebou, jestli nám ji přidělí. Vždy je lepší tam jít s někým, koho znáš, než aby ti dali do týmu nějakého náhodného člověka z řad shinobi. Jen se pak doširoka usmál, když bylo vidět, že se jí líbí ten nápad s trénováním. On osobně byl možná i radši, že si našel partnera na své zdokonalování se.* Tak teda domluveno. *Úsměv měl pořád na tváři, no když zmínila domácí dojo, jen se mu rozzářily oči.* Domácí dojo? *Naprosto nad tím faktem žasnul. V Kiri si musel vždy poradit u nich na zahradě, nebo jít tu dlouhou cestu až do tréninkové oblasti. Ať už byla zima nebo vysoké teploty. Takže fakt, že nebude muset chodit daleko a všechno, co potřebuje má, dá se říct, rovnou pod nosem, mu dělala neuvěřitelnou radost. Jeho přestěhování do Iwy bylo zatím plné plusů i mínusů, ale pomalu ale jistě to vypadalo, že stránek s plusem bude víc.* Čím dřív, tím líp. *Zakřenil se a pak přišla obsluha, která vzala jemu, popřípadě i Keiyře jejich talíře. Yin při té možnosti dopil i ten džus, aby to mohla odnést všechno najednou. Byl už připraven odejít, všechno záleželo už jen na ní, jestli měla dojedeno/dopito atd.* Na to jak ten dnešek začal, se zatím začíná vykreslovat velice pěkně. *Usmál se. Navazoval tím příjemnou atmosféru a doufal, že už se Keiyra necítí špatně, protože konala tak, jak by konala většina lidí.*

*Dango guličky boli fantastické, no aj tak ich nechcela všetky dojesť. Z časti preto, že ak chce ísť teraz trénovať - nechcela byť pri tom prepchatá. Dopila svoj čaj chvíľku pred tým než prišla obsluha a teda mohol čašník zobrať aj to jej. Poďakovala za jedlo a zaplatila - samozrejme nechala aj nejaké to prepitné, potom sa postavila a keď vyšli s Yinom z podniku a on podotkol, že vzhľadom na to ako dnešok začal - začína sa vykresľovať pekne, trochu sa zasmiala a štuchla do jeho boku ukazováčikom s cieľom ho trošku poštekliť.* Aspoň na mňa nezabudneš. Veď .. originálnejšie predstavenie ani nemôže byť. *Trochu sa na tom znova zasmiala a pokrútila hlavou. Potom vykročila smerom ku domu.* Asi je fajn ísť na misiu s niekým koho poznáš.. no potom, potom tam býva ten problém, že sa nesústredíš na nepriateľa - ale na to aby nezranil tebe blízku osobu. *Zauvažovala.* Ale ak budeme spolu trénovať, budeme vedieť naše silné a slabé stránky a vďaka tomu budeme mať nad nepriateľom - čisto teoreticky - výhodu. *Usmiala sa a žmurkla na neho jedným okom.* Čo si o tom myslíš?

*Vylezl z podniku s úsměvem na tváři, rukama v bok a spokojený. Najednou ho však Keiyra štouchla do boku, který měl kvůli své pozici rukou úplně odkrytý. Trochu se skrčil, Yina nikdy nikdo nelechtal a právě zjistil, že je lochtivý. Také se zasmál.* Ne no. Na tohle budu vzpomínat celý život. *Doširoka a upřímně se usmál. Měl už minimálně jednu historku, kterou bude moct povyprávět, až se vrátí domů. Když bylo na čase, následoval ji zpátky domů.* To je pravda, ale pokud je důvěra mezi vámi dostatečná, tak víš, že se nemáš o co bát. Navíc, pokud by fakt šlo do tuhého, tak je člověk v situacích, kdy je jeden zahnán do rohu projevit velkou sílu, jen aby tomu druhému pomohl. Takže si myslím, že i v takových případech, by si dva blízcí lidé na misi dodávali sílu. *Trochu si popřemýšlel nad tím jejich tréninkem. Docela se na něj těšil. S holkou ještě nikdy neměl nějaký cvičný souboj nebo trénink všeobecně.* Jo, je to tak jak říkáš. Čím lépe se lidé znají, tím lépe se doplňují a tím pádem je menší šance na to, že by došlo k situaci typu ,,Doufám, že bude v pohodě." *Následně došli až zpátky domů, kdy se Yin okamžitě vybral do kuchyně uklidit ta rozbitá vejce. Když měl hotovo, vyhledal zase Keiyru. Chtěl, aby mu ukázala to jejich Dojo, o kterém mluvila. Opravdu, ale opravdu se na něj těšil.*

*Pobavene sledovala ako sa zasmial a uškrnula sa keď poznamenal, že na to bude spomínať celý život.* "Urobíme z toho tradíciu. Vždy keď sa vrátim domov z misie." *Napadlo ju a dobre sa na tom v duchu bavila Ďalej s ním súhlasila ohľadom toho čo hovoril - o dôvere a sile, ktorú dokáže človek vynaložiť ak je v ohrození niekto jemu blízky. Cestou domov mu rozprávala o byte kde bývali predtým, o tom, že Noctis vlastní ten najväčší a najluxusnejší hotel v okolí a že práve kvôli nemu sa mohli presťahovať do ich terajšieho domu. Snažila sa Yinovi priblížiť Noctisov pohľad na ľudí bez chakry tak aby odzrkadlila ako ich má neskutočne na háku a v podstate ich pokladá za odpad a pri tom aby to nevznelo tak príšerne. Veľmi sa jej to ale asi nepodarilo. Každopádne len čo prišli domov, pomohla Yinovi upratať ten neporiadok v kuchyni.. ukázala mu aj kde majú mop a iné čistiace pomôcky. Keď boli hotoví - vzala ho ku schodom do pivnice kde bola ich vlastná tréningová miestnosť. Rozsvietila tlmené svetlo, ktoré oblialo drevené parkety a s rozpaženými rukami sa otočila okolo svojej osi.* Tadaaa! Čo na to hovoríš? *Žiarivo sa na Yina usmiala a dala si ruky v bok.* Myslím, že je to viac než slušné hm? *Zaklipkala mihalnicami a potom si napravila svoj vysoký cop.* Tak? Čím chceš začať? Taijutsu, bez použitia chakry a techník ako okashou - aby sme to tu nerozmlátili? *Zazubila sa a začala sa trochu naťahovať aby zahriala svaly. Bola natešená na ich súboj.*

*Celou cestu jí pozorně poslouchal a docela ho fascinovalo, že Noctis to dotáhl takhle daleko i ve vesnici jako takové. Že má vlastní hotel a všechno, to asi nebylo lehké vytvořit. No a její popis Noctisova pohledu na ostatní ho skoro vůbec nepřekvapoval. Tak nějak chápal, jaký Noctis asi je v mnoha ohledech, ale stejně si chtěl jeho obrázek dokončit už on sám. Společně uklidili ty vejce a pak se vydali po schodech dolu do Doja. Jak to bylo pod zemí, byl cítit trochu pokles teploty, ale o to větší vzrůšo to pro Yina bylo. Jakmile došli dolů a Keiyra rozsvítila světla, tak se Yin na první pohled zamiloval. Měl pootevřené ústa a jeho pohled to nejprve vnímal jako celek. Pak až si projel celou místnost po částech a cítil se jako fanynka, která potká svoji oblíbenou hvězdu. Byl v ráji.* Páni...nemám slov. Vypadá to úžasně. *Určitě bylo vidět, jak nad tou místností žasnul. Jeho žasnoucí pohled se přetvářel v úsměv a plusko, které si přidal díky domácímu Doju, se ještě zvětšilo.* Čímkoliv. Klidně i tím Taijutsu. *Začal se stejně jako ona všelijak protahovat, aby se připravil na nějakou tu fyzickou aktivitu. Pak si udělal od Keiyry trochu prostor (šel na druhý konec Doja), kde dal ruce k sobě (dlaň a pěst) a uklonil se. Měl to udělat už před vstupem do Doja, ale žasnul natolik, že na to zapomněl. Nakonec zaujal pozici.* Tak pojď. Dámy mají přednost. *Usmál se. Byl zvědavý, co Keiyra dokáže a celkově měl radost z tréninku jako takového.*

*Sledovala jeho výraz. Tváril sa akoby v živote nevidel nič krajšie. Bol zlatý - pripomenul jej deti v sirotinci keď im nosila maškrty či iné darčeky. Trochu sa zasmiala keď to tu pochválil a keď sa tiež rozcvičil a vyzval ju, že má prednosť.* Tak fajn. *Žmurkla na neho a žiarivo sa usmiala. Napravila si okuliare a rozbehla sa na Yina. Vedela, že musí začať z ľahka. Predsalen o jeho bojových skúsenostiach veľa nevedela - rozhodla sa teda, že si ho najprv len trochu oťuká. Naznačila teda úder ľavou päsťou na jeho tvár, no v poslednej chvíli vymenila ruky a pravou päsťou mierila na jeho brucho. Dávala si pozor aby mohla prípadne vyblokovať nejaký jeho úder či kopanec.*

*Když se na něj rozeběhla, sledoval její pohyby a sám trochu přizpůsobil svůj postoj tím, že ruku, co měl za zády zvedl do úrovně břicha, aby se mohl případně bránit. Snažil se vytušit, co má asi za lubem. Nechtěl jí nijak podcenit. Byla starší než on a také Chuunin, měl proti sobě stejně zkušeného, ne-li silnějšího protivníka. Když po něm vystartovala rukou, poznal, že mu jde na tvář. Pokusil se to vykrýt vcelku jednoduše. Skrčil se. Měl štěstí, že to byla jen léčka, jelikož ruka nikdy ani do úrovně jeho hlavy nedorazila, ale hlavní problém nastal až teď, když se ukázalo, že její cíl bylo zaútočit druhou rukou. Proto jen zvedl ruku, aby se vykryl. Stihl to jen tak tak. Naštěstí to s ním ani nehlo, protože díky svojí síle nedělalo jeho nohám problém udržet stabilitu. Využil své pozice a dal se v protiútok. Jednou nohou se jí pokusil podkopnout nohy, aby jí dostal do pozice, kdy nebude mít rovnováhu. Pokud by ji podkopnul, tak by se jí pokusil dát pěstí na břicho. Samozřejmě ne plnou silou. Držel se docela zpátky (síla = 5).*

*Nečakala, že bude tak rýchly a teda nielenže vykryl jej útok - dokonca jej podkopol nohy. Skončila chrbtom na zemi, no našťastie bola o málo rýchlejšia než on a teda keď zaútočil päsťou na jej brucho - odkotúľala sa na bok a ladne sa cez ďalší kotrmelec zodvihla na nohy do bojovej pozície. Kývla hlavou a prstami mu naznačila aby na ňu šiel teraz on a nepatrne sa usmiala, už vedela, že nieje rozhodne pomalý.. bude si musieť dať na jeho rýchle reakcie väčší pozor. Pozorne Yina sledovala aby vedela reagovať na jeho ďalšie útoky. Keď na ňu útočil, zdal sa jej.. starší. Bolo vidno, že bojoval často a rozhodne v tom nebol ľavý. Pohyby nemal neohrabané, pohľad mal sústredený - vzbudilo to v nej rešpekt a tichý obdiv.*

*Tak nějak mu vyšlo co chtěl, ale nebyl schopen zasadit finální úder. Byla rychlejší než on. Jen se usmál. I když šlo jen o trénink, cítil z toho ten zápal boje. Možná to bylo tím podzemním Dojem, nebo protože se dobře najedl a nebo prostě jen proto, že vnitřně cítil, že opravdu nesmí prohrát, ani když jde o trénink. Když se dostala do svojí pozice, jen se usmál. Pobavilo ho to. Vlastně se teď jejich karty obrátili a vyměnili si pozice, které měli na začátku.* Tak fajn. *Řekl přesně to samé, co ona na začátku a trochu proklepal ruce. Rozeběhl se proti ní a ladným pohybem se otočil na jedné noze a nasměřoval kopanec na její hlavu, přičemž si přitom povyskočil, aby mu nehrozilo nějaké podkopnutí. (Konoha Senpū).*

*Usmiala sa keď hlesol to isté čo predtým povedala ona. Jeho útok jej pripomenul ten jediný tréning s Noctisom, ktorý kedy absolvovala. Zaútočila na neho totiž veľmi podobným spôsobom a on ju vtedy chytil za nohu a odhodil preč - do stromu. Pokúsila sa teda o to isté, predlaktím ľavej ruky vyblokovala jeho úder smerovaný na jej hlavu a pravou rukou ho za nohu schmatla. Potom sa zaprela a pokúsila sa ho odhodiť na stranu. Yin to síce netušil, no jej kosti vydržia údery o sile 75 bodov takže aj keby do toho úderu dal celú silu - jej ruku by to nezlomilo.*

*Povyskočil a udeřil. No Keiyra pro něj měla připravené takové malé překvapení v podobě výletu vzduchem o kousek dál. Když udeřil a ona to vyblokovala, tak ho to moc nepřekvapilo. Pořád držel sílu na úrovni 5 bodů, takže i počítal s tím, že by jejich síly mohly být na podobné úrovni. Co ho ale překvapilo, byl ten chvat, kterým ho odhodila. Tohle fakt nečekal. Samozřejmě o takové možnosti věděl, no jen ho vyvedlo z míry, že to zná i ona. Povedlo se jí ho teda odhodit o kousek do strany, přičemž dopadl takové 3 metry od ní, ale ještě o další dva dokutálel. Skončil na zádech a sledoval strop. Po chvilce se zvedl takovým tím kung fu tríčkem a pochválil ji.* Ty jo. Jestli je tohle výsledek jednoho tréninku s Noctisem, tak ho potřebuju okamžitě. *Trochu se zasmál a pak si utřel trochu potu z čela.* Jsi dobrá. nečekal jsem, že tady najdu někoho lepšího v Taijutsu, než jsem já. Budu muset víc trénovat. *Srovnal si dech jedním hlukovým nádechem a výdechem.* Pokračujem?

*Trochu sa pousmiala na jeho pochvale a uklonila sa tak princeznovsky - s vystretým chrbtom, len pokrčila kolená.* Ak neprestaneš budem sa červenať. *Usmiala sa na neho.* To vieš.. ako Noctisova zverenkyňa nemôžem byť horšia ako výborná. *Zavtipovala na svoj účet a veselo prikývla keď chcel pokračovať. Sama ešte zadýchaná nebola, jej výdrž bola celkom dobrá a teda - napravila si okuliare.* Tak.. ďalšie kolo! *Zvolala s úsmevom a rozhodla sa zaútočiť sériou dvoch rýchlych výpadov päsťami. Najprv zaútočila pravou rukou, potom ľavou, a ak tie dva rýchle útoky päsťami vyblokoval - bez odrazenia len z otočky po ňom vykopla nohou. (Asi takto)*

Dostat nepřítele do rozpaků je jedna z možností, jak převzít kontrolu nad soubojem. *Vycenil zuby v úsměvu. Navázal na její vtípek, ale už věděl, že ji nesmí podceňovat.* To si řekneme pak, až si projdu jeho tréninkem já... *Znova se zasmál a začal na trochu skákat na špičkách (takhle)a dal jí prostor, aby udělal první krok ona. To se taky stalo a následně proti němu vyrazila. Yin teď čelil dvěma úderům do hlavy, které vyblokoval jen tím, že zvedl ruce do úrovně hlavy a kryl si ji, no pak po něm vystřelila nohou. Celé svoje tělo tak instinktivně zkroutil do strany, ze které šel kopanec  ruku, která byla blíž její noze trochu stáhl dolů, to stejné i nohou, kterou naopak trochu zvedl, aby měla co nejmenší prostor na zásah měkké tkáně. Bohužel pro Yina byla Keiyra rychlejší a tak se nestihl ubránit úplně, ale něco ho v ten moment napadlo. Vzpomněl si, jak mu předtím chytila jeho nohu. Zkusil udělat to samé, ale celé trochu jinak. S rukou, kterou předtím trochu snížil se teď pokusil ji tu nohu chytit. Byl připraven využít celou svoji sílu, jen aby se z jeho chycení (pokud se mu to povede), nějak nevykroutila. Pak by se pokusil svojí nohou, která je na opačné straně od té, na které ji drží, kopnout Keiyře do její druhé nohy, na které teď stojí. Pokud by se mu to povedlo, měl by teď možnost zahodit on jí (ale ne plnou silou, aby neletěla někam daleko, ale podobně jako ona jeho předtím).*

*Len čo ju chytil - šibalsky sa usmiala. Dúfala, že to spraví - že sa pokúsi jej tú nohu chytiť tak ako ona tú jeho pred tým. Namiesto toho aby sa pokúsila o útek sa odrazila od zeme a zahákla sa druhou nohou o Yina. Potom telom prudko trhla dozadu s úmyslom využiť silu jeho zovretia, jeho váhu a gravitáciu proti nemu. (Asi ju nemal ako kopnúť) Ak by sa jej to podarilo prehodila by ho cez seba tak, že by skončil chrbtom na zemi. (Takto.) Ak by ju počas jej manévru pustil a odsotil - proste by len urobila premet dozadu a dostala sa tak do bezpečnej vzdialenosti. Ak by ju počas jej chmatu pevne držal tak by skončila tak, že by mu kľačala obkročmo na tele - v blízkosti jeho tváre/hrudníku. (Proste by mu takmer sadla na tvár. )*