Čtvrť Shinboku

*Zaujato ho počúvala.* Osoba, ktorá vyčnievala od ostatných? Ako na teba pôsobila? Ako vyzeral? *Zaujímala sa o to či si nenašiel kamarátov. Potom sa trochu zasmiala keď povedal, že z toho už nemôže vycúvať.* No nie zamilovala ako zamilovala .. len vtipkujem. Ale mnoho postáv mi prirástlo ku srdcu. *Vysvetlila keď dožula svoje sústo a potom sa usmiala keď na ňu ukázal prstom.* Nikam nejdem. *Zdvihla ruky v obrannej pozícii a zasmiala sa. Kým sa vrátil dojedla svoj chlebík a keď ku nej na stole posunul ten krásne zabalený darček - šokovane otvorila oči.* Oh bohovia! Yin! To si nemal, trdlo! *Žasla keď ten darček otvorila a potom sa neho pozrela. Postavila sa a zovrela ho vo svojom náručí či chcel alebo nie. Naozaj ho mala čím ďalej radšej a týmto ju úplne dostal. Vedel o jej strachu a vo svojom voľne urobil toto! Bola dojatá.* Toto ti musím nejako oplatiť. *Špitla keď sa odtiahla a dala mu božtek na líčko. Potom sa posadila na stoličku a žiarivo sa pri tom usmievala.*

*Trochu ho překvapilo, když se tak zajímala o tu osobu z jeho snu.* Hele, působila na mě velmi uklidňujícím způsobem. Postupem času jsem se v tom davu vždy začal cítit trochu úzkostlivě, ale vždycky mě nějakým způsobem uklidnila. *Řekl trochu rozrušeně. Sám nevěděl, co si o tom má myslet.* No a vzhled ti nepopíšu. Nevím, jestli šlo o kluka, holku...fakt nejsem schopen to popsat jinak než mastný flek. *Trochu nervózně se zasmál. Samotného ho trápilo, že to nevěděl. Když si pak otevřela jeho dárek a on uviděl její šokovaný výraz, jen se doširoka usmál. Pak ho přišla obejmout, tak mu nezbývalo nic jiného, než se nechat.* Hehe, nemusíš. To je právě dárek za všechno, co pro mě tady děláš. *Trochu se zasmál. Opravdu od ní nic nechtěl. Dostal od ní už hodně a tak jí to chtěl takto vrátit. Nakonec když dostal pusu na líce, trochu ze začervenal a poškrábal se na temeni hlavy.* Hehe, tak jsem rád, že se ti líbí. Hlavně ale se mi z tebe nepodařilo vydolovat, kolik máš dioptrií na našem tréninku, tak jsem byl nucen pracovat pouze s: ,,Všechno od lokte je rozmazané." *Trochu se zasmál a pak se opřel o židli. Naštěstí měl řešení.* Ale mám slíbené přeměření zraku a výměnu sklíček na počkání, pokud ti nebude sedět to, co tam máš teď. *Jen se na ní usmál a byl zvědavý, jestli se pan Yoshida trefil s počtem dioptrií nebo ne.*

*Zasmiala sa.* Ešte raz ďakujem a .. keby som vedela čo plánuješ bola by som konkrétnejšia. *Usitila ho, dala si dole okuliare a nasadila si tie jeho.* Ako vyzerám? *Uškrnula sa, zaklipkala mihalnicami a pohodila vlasmi ako nejaká modelka. Samozrejme si zase len robila srandu sama zo seba.* Ten človek kto to vyrábal sa asi naozaj vyzná, Vidím totiž cez ne absolútne perfektne! *Potešila sa a trošku sa hrala s remienkom nakoľko sa jej zdalo, že je veľmi pevný. Keď ho ale trochu uvoľnila bolo to už pohodlné.* Určite ťa poprosím o adresu na toho majstra *Usmiala sa a keď si dala tie okuliare dole - nasadila si zase svoje a podrobne skúmala ten patent. Uvažovala nad tým, že by šlo to isté urobiť aj s jej normálnymi okuliarmi. Zadumane sa pri tom usmievala.* Za toto ti dnes uvarím čo si budeš želať... alebo ťa pozvem do mesta na večeru! Alebo s tebou zájdem do zábavného parku! *Chrlila na neho nápady.*

Nevadí, no. Chtěl jsem to jako překvapení, tak jsem si musel poradit. *Trochu se pousmál a když si je nasadila, tak se usmál ještě víc.* Moc ti to sluší. *Brýle vypadaly jako normální, co nosí každý druhý, jen na bližší pohled bylo poznat, že tam je guma, aby neklouzaly.* Taky jsem si zvolil nejlepšího v celé Iwě. Nemohl jsem si dovolit, aby to byla nějaká laciná verze, která nebude nijak kvalitní. *Byl rád, že byl pan Yoshida tak šikovný a dokázal skvěle odhadnout počet dioptrií. Taky si o něm zjistil, že v tom oboru dělá velmi dlouho, skoro celý život, takže se dalo očekávat, že to bude minimálně velmi blízko tomu, co Kei potřebuje.* Můžeme tam případně dneska zajít a můžeme mu ukázat, jak skvělou práci odvedl. *Trochu se zasmál. Že odvedl skvělou práci věděl už v momentě, kdy ty brýle viděl poprvé, ale ukázat mu je na dotyčné osobě, které byly určeny, to je něco úplně jiného.* Jak jsem říkal, nic po tobě nechci. Takže mě nemusíš nikam zvát a na večeři od tebe chutná všechno skvěle a já nejsem moc vybíravý, ale ten zábavní park zní fajn. *Vzpomněl si na svůj sen, jak byl v zábavném parku a velmi se bavil. Doufal, že to bude stejné i naživo.*

Ale ja ťa chcem pozvať na večeru! Nemusím to robiť, no ani ty si nemusel vyrábať mi tieto okuliare. *Usmiala sa a povzdychla si.* Povedzme, že si môžeš vybrať čo dnes chceš robiť. Nech je to čokoľvek - prispôsobím sa! *Bolo jej to jedno. Kľudne by trénovala, šla za tým človekom čo ich vyrobil alebo by zašla do zábavného parku. Dnešok proste chcela stráviť s Yinom tak aby sa bavil. Hoci jej tvrdil, že za to nič nechce - mala vnútorné nutkanie ku tomu aby sa mu nejako odplatila. Proste to musela spraviť. Nevnímala čas ktorý s ním trávila ako povinnosť či niečo za čo by sa jej mal odplácať. Yin bol rozkošný, milý a zábavný. Mali spolu celkom veľa spoločných vecí a tém na rozoberanie.* Čo tak plávanie? Máš plavky? Viem o skvelom jazierku, ktoré som ti ešte neukázala! *Zamyslela sa a snažila sa to všetko poskladať dohromady aby mali nejaký ucelený rozvrh čo všetko spolu dnes podniknú.*

*Zvedl ruce, jako když se poprvé potkali a on tak ukázal, že se vzdává.* Dobře dobře, hlavně na mě nevytahuj žádnej nůž. *Trochu se zasmál a už teda rovnou začal přemýšlet, co by chtěl dneska vlastně dělat. On nikdy nebyl ten typ na zábavné výlety, protože taky neměl s kým a tak byl v tomhle takový nováček. V Iwě bylo asi hodně míst, kde by se mohli nějak zabavit nebo tak, ale popravdě sám nevěděl, jestli na některá z nich chce jít a taky hlavně přemýšlel nad nějakou trasou a takovým harmonogramem, kdy by si toho mohli užít co nejvíc a co nejdéle. No pak přišla Kei s velmi zajímavým návrhem. Od doby co byl v Iwě si ještě nezaplaval. Vlastně si nepamatoval kdy si zaplaval někdy naposledy.* Dobře, tak určitě se chci zastavit v tom zábavním parku. Rád bych to porovnal s tím pocitem, který jsem měl ve svém snu. Na to jezírko určitě rád půjdu, plavky mám. A k panu Yoshidovi se stačí jen podívat cestou domů na chviličku. Zbytek se vymyslí po cestě, hm? *Pousmál se na ní. Byl rád, za to její jezírko. Na plavání by si snad ani nevzpomněl.*

*Zasmiala sa keď jej došlo to gesto, ktoré spravil rukami - vzdával sa ako v deň kedy na neho vybehla s nožom.* No vidíš! Prečo to s tebou nemôže ísť hneď po dobrom? *Zasmiala sa čím si ho doberala. Nechala ho premýšľať a keď nakoniec vymyslel ich dnešný program usmiala sa a prikývla.* Tak teda platí! Ide sa! *Usmiala sa, vzala zo stola taniere, príbor a svoj/poprípade aj Yinov pohár a všetko umyla a utrela.* Aby sme sa nemuseli vracať domov - zoberieme si plavky a uterák so sebou, dobre? *Navrhla lebo predsalen malá taška ani jedného z nich zabiť nemôže. Ak Yin súhlasil - vybrala sa do svojej izby kde si rovno pod šaty obliekla plavky aby pri jazere nerobila Yinovi striptíz. Do tašky si hodila uterák a keď si obliekla to isté čo mala na sebe aj predtým - zišla dole za Yinom. Počkala ho v chodbe kde si rovno obula topánky a bola pripravená vyraziť.* Trúfneš si nás ku tomu parku sám zaviesť keď ti trošku napoviem? *Usmiala sa a hodila si do tašky aj peniaze.*

*Jen souhlasně přikývl.* Ah, díky moc. *mile poděkoval, když se tak chopila toho uklízení po jejich snídani a vydal se nahoru do svého pokoje, kde si naházel věci do svého baťohu. Plavky si rovnou oblékl po kraťasy, ze stejného důvodu jako Kei. Nevadilo mu je mít pod kraťasy, jelikož jeho plavky byli elastické a přiléhavé. Stejně tak si tam hodil ručník, nějaké peníze, protože nechtěl za všechno nechat platit Kei a byl připravený vyrazit dolů. Cestou z pokoje jeho pohled zase spočinul na klavíru, který se tam poměrně dost vyjímal. Sešel dolů a Kei už tam na něj čekala. Nazul si boty a jen si pohodil batohem na zádech.* Tak já jsem ready. *Mile se na ní usmál a teda vyrazili.* Hele, už tady jsem docela dlouho a nebojím se říct, že se tady už docela vyznám. *Trochu se zasmál a vyrazil.* Tak tedy za mnou! *Zavelel jako nějaký vůdce a začal šlapat napříč zábavnímu parku, který v Iwě byl. Už se poměrně těšil. Po dlouho době bude mít zase nějaký volnější den. Sice chtěl trénovat, co nejvíc mohl, ale pauza byla taky někdy potřeba.* Co ty? Byla jsi tam už někdy? *Narážel na zábavní park, mezitím co mu šlapal napříč.*

*Keď ku nej Yin dorazil a vykročili smerom ku parku - pyšná a šťastná, že sa tu už Yin dokáže sám zorientovať. Pri jeho otázke o tom či už v parku niekedy bola.. posmutnela. Snažila sa to ale zamaskovať a teda pery držala stále mierne zvlnené v úsmeve. Jej oči však pohasli. Mihla sa v nich bolesť a tak radšej odvrátila od Yina pohľad. Jej rozchod s Toshim bol čerstvý.. Ešte stále nemohla zabudnúť na to čo všetko jej vykričal.* Bola.. Kedysi dávno. *Povedala len a trošku nervózne si napravila okuliare a založila prameň vlasov za ucho.* Som ale presvedčená, že s tebou to dnes bude oveľa väčšia zábava. *Žmurkla na neho a rukou sa hrala so spodným lemom jej sukne. Začali sa blížiť ku zaľudnenejšej časti Iwagakure a tak prikročila ku Yinovi bližšie. Na chvíľu sa jej zdalo, že bol vyšší než ešte pred časom.* Za chvíľu ma prerastieš. *Doberala si ho a štuchla pri tom do neho ukazováčikom. Snažila sa rozptýliť.*

*I když se Kei stále usmívala, nebylo těžké poznat z jejího úhybu pohledem a to jak to řekla, že není úplně šťastná. Sice se to pokusila zahrát velmi dobře, ale on sám věděl, co ten úhyb a ta lehká změna v tónu znamenají. Sám kolikrát takhle maskoval svůj smutek. Jediné, co teď pro ní mohl udělat bylo se mile usmát, čímž jí tak nějak chtěl říct, že to bude dobrý.* Neboj, dnešní den bude fakt bombovej. Zařídím, aby sis ho pořádně užila. *Když do něj šťouchla a řekla, že ho přeroste, tak se trochu narovnal. Žije v Iwě už docela dost dlouho. Je o něco starší, než když tam přišel, takže se dá i počítat, že trochu vyrostl. A stále ještě poroste, času na to má habaděj.* No, už by bylo na čase. *Trochu se zasmál. Celý život byl trochu drobnější, ale poslední dobou ho strašně vytáhlo, což mu dělalo radost. I vlasy začínal mít trochu delší, než dřív.* Co všechno tam je? Nevíš? Nikdy jsem v zábavním parku nebyl, jediné co znám, tak je to obrovské kolo, které se točí. Je vidět už z dálky, nemohl jsem si ho nevšimnout. *Pojem ruské kolo neznal a tak doufal, že mu to Kei když tak řekne.*

*Trochu úprimnejšie sa usmiala a trošku do neho drgla ramenom.* Tak fajn! To je slovo do bitky! *Uškrnula sa.* Len to neber doslova, nerada by som aby ti zase niekto niečo zlomil. *Doberala si ho a trochu sa zasmiala keď povedal, že bolo na čase aby trochu povyrástol.* Sú tam stánky kde môžeš pomocou kuše alebo luku vystreliť nejaké odmeny... hm.. sú tam stánky so sladkosťami a občerstvením, rôznymi suvenýrmi. *Snažila si vybaviť všetko na čo si pamätala.* Samozrejme je tam ten veľký kolotoč a jaskyňa hrôzy. *Prehovorila a mykla plecom.* Ale je to už nejaký ten čas odkedy som tam bola naposledy.. určite tam čo to pribudlo, spolu to preskúmame. *Žmurkla na neho rozhodnutá zabaviť sa a nestiahnuť ho do jej smutných spomienok. Pridala do kroku a čo chvíľa na nich doľahol zvuk vravy hlasov, hudby a voňavej praženej kukurice sprevádzaný smiechom a výskaním detí.* Sme tu! Povedz Yin.. je to ako v tvojom sne? Nemáš Déjà vu alebo tak? *Ako to povedala, chytila ho za ruky a zatočila sa s ním. Trochu sa zasmiala a potom ho pustila.* Ideme sa previesť? *Kývla hlavou smerom ku veľkému ruskému kolesu.* Alebo mi ukážeš najprv svoju mušku?

*Zasmál se.* Neboj, dneska nemám v plánu se s nikým mlátit. Teda, ne že bych někdy měl, ale chápeš mě. *Pokračoval v cestě a trochu si promnul nos. Už byl kompletně zahojený a jen na to celé zavzpomínal. Někdo by si na to vzpomněl jako na nějakou ošklivou vzpomínku, ale on na to naopak vzpomínal rád. Byla to první historka, kterou zažil s nějakým svým kamarádem - v tomhle případě kamarádkou. Trochu mu naběhly sliny, když zmínila stánek s občerstvením. Sice nedávno snídali, ale stejně, určitě tady bude nějaká dobrota, kterou si stejně bude muset dát, i kdyby byl plný.* V tom případě to musíme celé projít. *Trochu se usmál. Neměl rád příliš přelidněná místa, ale dneska se na to prostě těšil a byl rozhodnutý, že se nenechá ničím vyhodit z rovnováhy.* Ne. *Zakýval hlavou jakože ne.* Je to mnohem lepší. *Dodal k tomu velmi upřímný a radostný úsměv. Vzhledem k tomu, že na takovém místě nikdy nebyl a ani to neměl zapotřebí si to nebyl schopen vyobrazit tak, jaké to ve skutečnosti opravdu je. Proto byl rád, že sem dnes společně šli. Trochu ho překvapilo, když ho chytila za ruce a začala se tam s ním točit. Nejprve to moc nechápal, nikdy se s ním takhle nikdo netočil, no nakonec si všiml jejího smějícího se výrazu a začal se smát taky.* Nejdřív bych ti asi ukázal svoji legendární mušku, jelikož pak sedneme na to kolo a z té výšky budeme moct prozkoumat kde co je a určit si tak další směr cesty. *Chytl jí za ruku a začal jí táhnout směrem do toho davu lidí a hlouběji do zábavního parku. Překonával tak svoji úzkost s lidí a vrhl se do toho tím takzvaně hlavou napřed. V dálce se vyjímal stánek, kde byly kuše, terčíky a různé odměny. Z kuše nikdy nestřílel, ale s kunaii mu to docela šlo. Proto zaplatil, chopil se kuše a s velmi dobrou náladou namířil a vystřelil. Ze dvou šipek, které byly v ceně, trefil jednu špejli a druhou minul. Jako odměnu vystřelil nějakou papírovou kytku na špejli. Když si jí převzal od stánkáře, otočil se na Kei s úsměvem.* Pro mého prince. *Uklonil se se smíchem jako správná princezna a předal jí Kei.*

*Trochu sa zachichotala po jeho slovách, že sa dnes nemá v pláne s nikým mlátiť. Veľmi dobre si pamätala ako dokáže Yin priťahovať problémy. Spokojne sa usmiala keď povedal, že je to lepšie ako v sne a napravila si svoju plátenú tašku.* To rada počujem! *Nechala sa chytiť za ruku a zaviesť k nejakému zo stánkov kde sa dalo strieľať. Nerobilo jej to problém naopak prišlo jej to.. Samozrejmé a prirodzené. Yina už poznala nejaký čas, strávili spolu veľa pekných chvíľ a teda ho objimala a držala za ruku pomerne často. Samozrejme brala ho ako člena rodiny .. Ako mladšieho brata - takže na tom nevidela nič zlé.*

*Potom čo jej vystrelil papierový origami kvietok z vesela mu zatlieskala.* Bravo! *Zasmiala sa a rovnako teatrálne sa uklonila ona jemu. Len čo uchopila paličku do prstov - priložila si kvietok ku nosu a tvárila sa že si ku jeho papierovým okvetným lístkom privoniava. Potom sa na tom zasmiala.* Je krásny.. Som si istá, že táto odroda by nevyrástla ani na Noctisovom udržiavanom trávničku. *Na to sa rozhliadla po okolí. Videla tam nejaké stánky kde sa mohlo hádzať podkovou o ceny, potom lovenie jabĺk ústami v kadi s vodou. Pri tom ju napadlo, že by mal Ryuu značnú výhodu oproti ostatným vďaka jeho žiabram. Nakoniec jej oči zastavili na kovovej konštrukcii o ktorú bolo opreté veľké kladivo. (Šlo o zmeranie si sily pomocou úderu - také to zo zábavných parkov čo má na vrchu veľký gong.)* Čo tak teraz drobné predvedenie tvojej sily? Keď už vieme, že mušku máš dobrú? *Zazubila sa a kývla hlavou ku pánovi, ktorý dohliadal na ten stroj a mal tam ceduľku s nápisom. "Zákaz používať ninja techniky ! " *

*Zasmál se tomu, že by nerostl ani na Noctisově trávníku.* Tak jestli ne tam, tak už nikde. *Pak nastavil ruku, aby mu zase kytku vrátila a pokud by tak udělala, vložil by jí do vlasů kousek nad uchem, aby měla volné ruce na atrakcích a nemusela jí když tak podávat jemu.* Tak... *Usmál se na ní.* Odměna od princezny za záchranu se musí na princi pořádně vyjímat! *Trochu se zasmál. Věděl, že roli princezny bude mít vždy on, tak jen víc podpořil tu její roli prince. Společně pak chvíli šli a společně s Kei si prohlížel všechny ty atrakce, které tam byli. U některých popravdě ani nevěděl, co se dělá a o to zajímavější mu přišli. Nakonec ale přišla Kei se silovou zkouškou. Trochu se nad tím zasmál.* Ale ale, neměl by spíš princ být ten, který se bude dvořit svojí silou? *Zaplatil požadovanou částku a vzal kladivo do ruky, přičemž ho podal Kei.* Tak jo, jsem připraven na to být ohromen. *Zasmál se a pak by jí, pokud by do toho šla, pozorně sledoval a stejně tak i výšku, do které by případně ukazovátko svojí silou dostala.*

*Keiyra mu s úsmevom podala kvetinku, mysliac si, že si ku nej chce tiež privoňať a tak pokračovať v jej malej hre. Mierne sa začervenala keď jej vložil napokon kvietok do vlasov a venovala mu sladký úsmev. Keď sa dostavili ku tomu stroju na meranie sily a Yin chcel aby bola ona tá čo si to skúsi prvá, zasmiala sa a pokrútila pri tom hlavou. Nebola z toho práve nadšená nakoľko sila nebola jej silná stránka. Bola rýchla, útla a drobná.. vždy skôr využívala silu nepriateľa proti nemu samotnému. Nechcela ale pokaziť Yinovi radosť. Toto bol jeho deň a tak si od neho prevzala kladivo a s námahou ho zdvihla. Hodila si ho na plece, nadýchla sa a zadržala dych keď sa ním napriahla. Dala do toho celú svoju silu.(5) A hoci bola určite silnejšia než obyčajné dievča.. ten stroj neukázal, žiadne ohromujúce číslo, no ani ju nijak neurazil.* Sakra.. takto si ťa asi nezískam. Budem to dvorenie musieť nechať len na svoj pôvab, humor a môj rozprávkový hrad. *Vtipkovala keď zložila kladivo na zem a trošku sa na tom uchechtla.*

*Když viděl, že se jí do toho moc nechtělo, tak trochu přemýšlel, jestli byl fajn nápad jí to nechat zkusit, no pak viděl, že do toho dala opravdu všechno a tak na ní vycenil zuby. On sám si to nevyzkoušel. Kdyby do toho dal vše, už by si to asi nikdo nevyzkoušel a když do toho dala vše ona, nechtěl dělat opak. Ještě ho napadlo, že by do toho nedal sílu žádnou, aby měla lepší výsledek, ale nakonec to neudělal, protože mu to přišlo snad ještě horší.* Myslíš jo? Jak si můžeš být jistá, jaké požadavky má princezna? *Trochu se zasmál i nad tím hradem a humorem.* Já si myslím, že se nemáš čeho bát. Princezna, která celý život tráví ve věži nemá moc vysoké požadavky. *Zasmál se nad tím, ale ve skutečnosti si pak přišel jako ta princezna. Bylo to trochu komické. Nenarážel na nic romantického nebo tak, vysokými požadavky myslel svobodu, což byla pro všechny nízký požadavek, až na princeznu. A s princem měla na chvíli pocit, že jí má. I když síla nebyla dostačující, aby rozezněla zvony věže. Popošel dál, aby nechali jít další na řadě a mezitím se rozhlížel dál, co dalšího by mohli navštívit při cestě na to kolo. Po chvilce si všimnul stánku, kde se házeli podkovy, ale pak něčeho zajímavějšího. Stánku s vědmou. Na chvíli se zastavil a zadíval se na něj. Zajímalo ho, co by mu asi tak řekla, ale pak se nakonec vydal ke stánku s podkovami. Přišel tam a dotázal se, jak to funguje. Nevěděl to totiž. Po vysvětlení vzal 5 podkov pro sebe a 5 pro Kei.* Co takhle závod? Kdo jich trefí víc vyhrál. *Nabídl jí to a ať už by přijala nebo ne, začal by pak házet. První minul kompletně. Byla těžší než kunai a ne úplně dobře vyvážená, takže musel přijít na kloub tomu, jak to hodit správně. Druhou minul znova. Třetí trefil, čtvrtou taky a poslední netrefil o kousíček.* Tak já mám 2. No, popravdě bych nad tou muškou začal trochu pochybovat. *Trochu se zasmál.*

*Venovala mu úsmev a ustúpila iným záujemcom o túto hru z cesty. Dívala sa na Yina kútikom oka, aj jej samej došiel ten dvojzmysel. Skutočne bol uväznený .. a strážil ho ozajstný drak - Noctis. Mrzelo ju to, tak rada by ho zobrala so sebou a Ryuuom na cesty. Už teraz vedela, že jej bude Yin neskutočne chýbať. Bol to pech, že sa objavil akurát vtedy kedy Ryuu.* "Pech alebo nie.. kto má toľko šťastia, že sa mu do života pripletú tak úžasní muži?" *Zamyslela sa a prišlo jej, že ich prítomnosť bola odmena za to ako nepekne sa ku nej zachoval Toshi. Keďže sa dívala na Yinovu tvár neušlo jej ako pokukával po stánku s veštením. Napokon ale zahol ku vedľajšiemu stánku.* Vyzeral si, že na chvíľu zvažuješ tú vešticu - prečo si cúvol? Bojíš sa snáď toho čo ti prinesie budúcnosť? *Usmiala sa keď sledovala ako Yin minol prvú podkovu. Tým že sledovala jeho hod a trajektóriu letu jeho podkovy, mala menšiu výhodu a teda keď hodila svoju prvú - nebola tak prestrelená ako jeho. Druhá minula cieľ len o kúsoček. Tretia tiež - chýbali len milimetre a štvrtú a piatu trafila celkom presne. Už vedela ako má pohnúť zápästím aby dostala ten kus kovu tam kam chcela.* Vyzerá to na remízu. *Zauvažovala a ustúpila na bok aby uvoľnila miesto ostatným ľuďom. Prikročila bližšie ku Yinovi a veľavýznamne sa usmiala.* Tak? Čo tak zistiť čo ti prinesie budúcnosť? Zaplatím to! *Zazubila sa a bola ochotná vojsť za oponu stánku prvá. Do vnútra mohli ľudia vstupovať len po jednom.*

*Trochu si povzdechl, když řekla to s tou věštírnou. Popravdě doufal, že si toho nevšimne, ale tak stalo se a už s tím nic neudělá.* Ehh, noo. *S nervózním úsměvem s poškrábal na temeni hlavy a trochu se zasmál.* Tak trochu jo. *Větu dokončil s tak trochu skleslým výrazem, ale nakonec se usmál.* Nevím...trochu se bojím, co by mi mohla říct, víš? Že by to nemuselo být nic pozitivního...jsem docela pověrčivej. *Odházel svoje podkovy a stejně tak i Kei a skončilo to remízou.* No, vypadá to, že to budeme muset rozhodnout někdy jindy. *Trochu se zasmál a pak přišel ten její návrh. Jeho pohled se přesunul z Kei na ten stánek a chvíli na něj jen tak koukal a v hlavě mu šrotovalo, jestli tam jít nebo ne. No když viděl, jak se zazubila, tak se podvolil a jen se pousmál.* Tak dobře. Jdi a poslechni si svůj osud. *Trochu se zasmál a ukázal na stánek rukou, jako když nějaký sluha ukazuje svému pánovi cestu. Když vešla dovnitř, zůstal čekat venku, jelikož tam teď nesměl. On si hrál nohou s kamínkem na zemi, který tam byl a přemýšlel, co takového by mu mohla říct. Samozřejmě, že se bál, ale nechtěl být ten, kdo tam nepůjde, když se tam Kei vydala.* No, tak snad to bude dobrý... *Řekl si potichu popodnos.*

*Všimla si jeho zdráhanie, vzala ho za ruku a dotiahla ku stanu tej veštice.* Ale noták, bude to sranda.. okrem toho, nikto netvrdí, že to čo ti ta veštica povie sa skutočne aj splní! Ber to len ako hru! A ak by to čo ti povie aj bola pravda.. ešte vždy sa môžeš pokúsiť so svojim osudom bojovať a zmeniť ho. *Vysvetlila, žmurkla na neho a s odhodlaným výrazom vošla do stánku. Z vnútra vyzeral naozaj.. tajomne a magicky. Dekorácie, voľba svetla a celková atmosféra v nej vyvolávali nadšenie. Všetky tie sušené bylinky visiace v okolí, hrniec s podivnou tekutinou, knihy a lebky.. Vo vzduchu sa vznášala ťažká vôňa vonných tyčiniek a na stole nechýbala krištáľová guľa a balíček kariet. (Obrázok)* Uhm, haló? Je tu niekto? *Opýtala sa Kei keď sa opatrne približovala ku tomu stolu. V tom sa ale odtiahol záves a dnu vošla tajomne a exoticky pôsobiaca žena.* (Sibyla) Vitaj dieťa. Moje meno je Sibyla, prišla si sem po odpoveď na konkrétnu otázku alebo chceš len nazrieť do svojej budúcnosti? *Nemohla mať viac ako 35 rokov. Prisunula ku Kei stoličku a posadila sa na opačný koniec stola. Začala v rukách premiešavať karty a potom ich podala Keiyre.* (Sibyla) Premiešávaj ich rovnako ako ja. *Prikázala a založila si ruky pod bradou. Kei poslúchla.* Povedzme, že som sem prišla len zo zvedavosti. Nikdy som u žiadnej veštice nebola. *Priznala a usmievala sa pri tom ako premiešavala karty.* (Sibyla) Tak to aby som ťa najprv presvedčila o tom čo viem. *Žena sa na Keiyru tajomne usmiala vzala si od nej karty, zavrela oči a zhlboka sa nadýchla. Potom začala z kopy náhodné karty vyberať a ukladala ich na stôl pred seba v rôznych obrazcoch. Keď napokon skončila pozrela sa na ne a zamyslene zdvihla pohľad ku Keiyre.* (Sibyla) Karta smrť zaujímavé, znamená to, že ste nedávno ukončili niečo čo bolo pre teba dôležité.. Žeby vzťah s nejakým mužom? Oh a je tu aj láska.. Veľké šťastie. Tak pekné karty tu už dlho nikto nemal. Máte pri sebe silných mužov, ktorý by za vás položili vlastný krk.. aj za cenu vlastného šťastia, milujú vás viac než si sami uvedomujú. Ste šťastná žena. *Keiyra ju fascinovane počúvala takmer pri tom nedýchala.* (Sibyla) Prišli ste sem preto lebo vám leží na srdci niečo ťažké. Neviete sa rozhodnúť, ste plná pochybností či sa váš život uberá správnym smerom. Neviete či robíte dobre keď chcete .. niečo opustiť.. alebo niekoho. Vidím tu ale pútnika a šťastie. Nech je voľba pred ktorou stojíte akákoľvek.. choďte do toho. Hviezdy aj karty sú vám naklonené. Svoje rozhodnutie nebudete ľutovať. Naopak. Privedie vás ku šťastnej budúcnosti.. vidím tu manželstvo, deti.. budete mať krásnu rodinu. *Keiyra nemohla zabrániť úsmevu.* Ďakujem.. uhm.. tu sú peniaze za mňa aj za môjho kamaráta, ktorý stojí za dverami. Smiem ho poslať dnu? *Opýtala sa keď jej zaplatila. Veštica si veľavýznamne prehliadla kôpku Ryo, vzala ju a prikývla. Keiyra sa teda postavila a vyšla von za Yinom.* Hoj! Si na rade. Mne sa to dosť páčilo.. Neviem či mi to všetko vravela len preto lebo to asi každá žena túži počuť ale fakt mi to nevadí. Som pozitívne naladená! *Zasmiala sa.* Zaplatila som aj za teba.. počkám ťa tu. *Usmiala sa.*

*Pozorně čekal venku, když najednou vylezla Kei ven. Jen se usmál, když viděl, jak spokojeně vypadá.* ,,To se jí muselo dostat odpovědi, kterou čekala, nebo kterou chtěla vážně moc slyšet." Ah, dobře, díky. *S trochu nervózním úsměvem se vydal dovnitř. Odhrnul různé závěsy s všelijakými korálky a podobně, až nakonec vešel kompletně dovnitř. Překvapilo ho, jak rychle se hned změnila atmosféra. Nebyly slyšet zvuky zvenčí...byl tady trochu těžší vzduch a celkově to nabíralo takový pocit tajemna. Netrvalo ani pár vteřin a objevila se před ním žena. Působila stejně tajemně jako celý ten stánek a tak jen naprázdno polkl.* Vítej, mladíku. Mé jméno je Sybila. Přišel jsi sem dnes hledat konkrétní otázku nebo tě jen zajímá tvá budoucnost? *Chvíli ji jen tak pozoroval, no pak se odvážil promluvit.* Noo, j-já nevím? *Trochu nervózně se zasmál a Sybila se jen pousmála.* Nahlédnutí do budoucnosti to jest. *Bylo jí jasné, že když řekl že neví, že nemá nějakou konkrétní otázku, nebo se na ní jednoduše bojí zeptat a tak to z něj nebude dolovat. Sedla si na svoji židli a ukázala při tom na jednu volnou, která byla určená pro něj. Celé to probíhalo jako u Kei. Promíchal teda karty a podal jí věštkyni. Vzala si je a začala postupně pár karet vykládat na stůl. Sám se na ně podíval, no vůbec nevěděl, co by mohli znamenat. Sybila si je prohlédla a pak se podívala na něj.* Začneme od kraje. Vidíme tady věž. Představuje to vysoké cíle nebo očekávání, ale zároveň to ve vašem kontextu znamená uvěznění. Stejně jako bývají princezny v pohádkách, tak i vy čekáte na svého prince, který vám pomůže. *V ten moment se mu docela rozbušilo srdce. Byla to přesně jeho situace a začínal pomalu ale jistě věřit všemu, co říkala. Nebo už tomu věřil? Poslouchal se zatajeným dechem dál.* Dále zde vidíme Ďábla, což znamená, že vás bude čekat nějaký okamžik, kdy budete pokoušen ke strhnutí se ze své cesty. Máte nakročeno k nějakému posednutí. Určitě si na to dávejte pozor. Ovládejte své emoce a mějte víru v sebe sama. Síla neboli Chtíč mi ukazuje, že toužíte po tom zesílit. V kontextu se vším, co jsem vám doposud řekla a co vám ještě z následujících karet řeknu je to pochopitelné. Ale upozorňuji znova na kartu Ďábla, který se s kartou chtíče velmi často ztotožňuje. Poustevník znamená, že ve svém životě potkáte, nebo jste již potkal osobu, se kterou chcete společně cestovat na své cestě životem. Je to pozitivní karta, ale budete si musít dávat pozor na cestu, po které se vydáte. Poslední dvě karty spolu u vás souvisí. Blázen a Zamilovaní. Vidím to nejistě. I v kontextu dalších karet jsou dvě možnosti, co to může znamenat. Buďto budete bláznivě zamilován, což strhne vaší pozornost z cesty Poustevníka nebo budete kvůli Chtíči a Ďáblovi kvůli lásce udělat bláznivý čin. Tak či tak, je to nebezpečná kombinace. *Propletla si prsty, podložila si tak bradu a pozorně se zadívala na Yina. Ten vypadal trochu vystrašeně a znepokojeně, ale v ten moment se Sybila usmála.* Ale nebojte se. Cítím z vás silnou auru. Jste přizpůsobivý, chytrý a velmi rychle dokážete reagovat a adaptovat se. Každý člověk někdy sejde ze své cesty, ale vždy je zde možnost se vrátit zpět. Pokud budete mít otevřené oči. *Místo očí si ale poklepala na čelo, s čímž to spojila se třetím okem. Jelikož už bylo zaplaceno, tak jen poděkoval, rozloučil se a vydal se ven za Kei. Vyšel a nevěděl, co si mám myslet. Má být šťastný? Nebo nejistý? Její poslední slova ho ale trochu uklidnila a přesně jak řekla, rozhodl se mít víru sám v sebe.* Páni...to bylo...něco. *Trochu se na ní pousmál, ale stále bylo jasné, že v něm trochu váhání zbylo.* Tak, co teď? Nějaké jídlo a pak to velké kolo?

*Kým bol Yin vo vnútri pobrala sa ku blízkemu stánku a kúpila tam praclík a malý džúsik so slamkou. Ten džús si hneď hodila do kabelky. Keď kráčali okolo stánkov s jedlom všimla si ako hladne sa Yin pozeral po okolí a teda ho chcela prekvapiť. Odhadovala, že len čo vylezie dostane na niečo chuť. Schovala si preto ten veľký praclík za chrbát a vytiahla ho až keď napokon vyliezol zo stanu a povedal, že by niečo zjedol.* Čítam ti myšlienky, volaj ma Sibiyla! *Zavtipkovala a zlomila praclík na polovicu, jednu podala Yinovi a druhú si nechala.* Toto vyzerá byť ten najchutnejší praclík na svete. *Privoňala si ku nemu a usmiala sa na Yina.* Itadakimasu Yin! *Zahryzla sa a vydala spokojné "hmm".* Ak by si chcel džús tak mi povedz, mám ho v taške. *Ozrejmila mu keď prehltla prvé sústo a nahla hlavu na stranu.* Dozvedel si sa tam niečo zaujímavé? Či sa o tom nechceš rozprávať? *Opýtala sa ho a pomalým, vychádzkovým krokom sa vydala ku obrovskému kolotoču.*

Páni, díky moc. *Mile se na ní usmál a s radostí si vzal půlku preclíku a hned se do něj zakousl.* No, tak snad i tak budou chutnat. Itadakimasu Kei! *Zakousl se do něj.* Hmm, wow. Mají je tady opravdu dobré! *Myslel to naprosto upřímně. Opravdu mu tenhle preclík chutnal. Nevěděl jestli je to recepturou, nebo proto že je poměrně čerstvý, ale opravdu si na něm smlsnul.* Teď ještě ne, ale určitě se někdy ozvu, Sibylo. *Trochu se zasmál a nad její otázkou ani nemusel přemýšlet. Byla to Kei, naprosto jí věřil. Měl pocit, že by mu snad už ani nevadilo povyprávět jí o jeho minulosti na Akademii a tak se rozhodl jí to říct všechno.* No, popravdě tak nějak napůl? Něčím mi jen vlastně zopakovala mojí současnou situaci a pak co se týče budoucnosti, mluvila něco o lásce a bláznovství. Ta poslední část byla trochu zmatená, ale mám si, jednodušeji řečeno, dávat pozor kam a s kým šlapu. *Trochu se na ní pousmál a upřímně se zamyslel. Zkusil si představit nějak tu ženu, která by mohla na něj mít dostatečný vliv na to, aby kvůli ní udělal nějaký bláznivý čin. Jediná ho napadla Kei, která mu byla asi nejblíž ze všech holek na světě, nepočítajíc svojí mámu. Ale ta měla Ryuua, tak to nepřipadalo v úvahu.* ,,No, to by znamenalo, že někoho takového teprve ještě jen potkám..." *Ale jestli by s někým mohl Kei spokojeně spojit, tak to bude ten rytíř, který ho osvobodí z jeho věže. Možná ne doslovně, ale alespoň mu otevře okno do světa, ze kterého se bude buď jen dívat a nebo skočí. To se ještě uvidí, kam ho život zanese. Při tom spojení s Kei se na ní na chvíli podíval a nakonec se jen mile usmál.* A co ty? Vypadala jsi naprosto spokojeně.

Žeby si sa zaľúbil do nejakej problémistky? *Veľavýznamne zdvihla obočie a trošku sa uchechtla. Keď jej ale položil tú otázku - na chvíľu si zahryzla do pery. S Yinom sa už poznala celkom dlho, boli spolu skoro každý deň a teda sa stali takou tou nerozlučnou dvojkou.* No.. neviem či som ti to spomínala.. ale mala som priateľa, ešte pred Ryuuom. *Začala tichším hlasom a rozhliadla sa okolo seba.* Vlastne sa do mňa zaľúbil a vyznal mi city tu v zábavnom parku. *Trochu neveselo sa nad tým pousmiala a roztržito si napravila okuliare.* Mala som ho rada a svojim spôsobom ho mám rada stále ale .. boli sme deti a on náš rozchod nezobral veľmi dospelo. A pri tom.. počas toho čo sme boli spolu laškoval aj s inými dievčatami. No, skrátka.. nerozišli sme sa v dobrom a mala som kvôli tomu celému výčitky. *To o tom, že mal niečo aj s inými dievčatami sa dozvedela od jeho fanyniek, ktovie či to bola pravda alebo len uštipačné reči. Každopádne sama zažila ako sa za inými dievčatami obzeral a vedela o jeho sne s harémom a teda jej nerobilo problém tomu uveriť.* Jeden môj kamarát Akio.. pekne to zhrnul tým, že povedal, že sme sa ku sebe skrátka nehodili a mal pravdu. Hovoril mi o tom, že existujú 4 typy temperamentu a 5 typov ľudí a ich prístup ku vzťahu. Že je to 5 jazykov lásky. *Pustila sa do vysvetľovania a odrátavala to na prstoch ruky.* Čas, fyzický dotyk, slová uistenia, darčeky a služby. Každý z tých jazykov reprezentuje to na čom ti vo vzťahu najviac záleží a čo máš najradšej a že sme to proste s Toshim mali inak. Prišlo mi to hrozne rozumné *Ako to povedala sčervenala a sklonila hlavu ku praclíku. Odlupovala z neho kúsky a hádzala ich na zem.* Ja .. som chcela viac než len fyzický kontakt. Napriek tomu, že sme spolu boli pomerne dlho, netrávili sme spolu skoro žiadny čas, nerozprávali sme sa.. nikam sme nechodili. *Povzdychla si.* Bola to ale aj moja chyba. Len čo sme spolu začali oficiálne randiť.. odišla som na rok do Suny. *Prehrabla si voľnou rukou vlasy a pousmiala sa.* Skrátka sme ku sebe nepatrili, do toho sa v mojom živote objavil Ryuu.. No dôležité je, že mi to tá veštica viac-menej odobrila. Povedala, že som urobila dobre a že som sa vydala na cestu, ktorá mi do života prinesie šťastie. Spomenula tiež, že som šťastná ženská lebo mám v okolí mužov ktorí by boli ochotní za mňa položiť krk. Takže.. som bola s tou veštbou spokojná. *Vysvetlila so širokým úsmevom. Netrvalo dlho prišli ku kolotoču, Kei zaplatila za lístky a chvíľku na to čo si vystáli radu už nasadali do samostatného "košíčku". Sadla si oproti Yinovi a ako sa kolotoč otáčal a dvíhal ich čoraz vyšie - uprela pohľad na mesto a potom na oblaky, ku ktorým sa blížili.* To čo ti tá veštica povedala mi pripomína jednu vec čo som kedysi čítala.. Bol to príbeh o tom ako sa samotná smrť zamilovala do ženy, ktorej umieral otec. *Spomínala na ten príbeh a vietor jej pri tom rozfúkaval vlasy.*

Sama říkáš, že přitahuju problémy. *Trochu se zasmál a začal pořádně uvažovat, kdo na světě by mohl mít takový efekt, že jejich vztah by mohl znamenat problém. Ale tak zatím nad tím jen mávl rukou. Byl rád, že se alespoň najde někdo, kdo mu bude velmi blízký. Stejně blízký, jako jsou si Kei a Ryuu. Najednou ale celá atmosféra, i napříč tomu, že se všude kolem ozýval smích dětí a radost, zvážněla.* Neříkala. *Jen ji ujistil, aby případně nemusela tu historku vyprávět dvakrát. Pozorně jí poslouchal a dalo by se říct, že se i naladil na její aktuální emoční vlnu. Aby pravdu řekl, on nic podobného nikdy nezažil, ale věděl, že to nemohlo být vůbec lehké. Sevřel ruku v pěst a secvakl zuby.* Abych pravdu řekl, nedokážu si vysvětlit, jak někdo může podvádět. Navíc, když má po boku někoho jako jsi ty. *Dalo by se říct, že Kei pro něj byla něco jako sestra, kterou nikdy neměl. Měl jakýsi vnitřní pocit, aby jí chránil. On pro něj od doby, co se potkali udělala opravdu hodně a tak se jí chtěl nějak odvděčit a to tak, že chtěl aby byla šťastná. Proto se mu nelíbilo, když byla smutná. Nemohl už sice změnit ten fakt s jejím bývalým klukem, ale mohl se pokusit jí změnit vzpomínky na zábavní park. Teď si ho spojuje s jejím bývalým, ale po dnešku si ho spojí i s ním a chce, aby to s ním bylo silnější a měla víc hezkých vzpomínek, než ošklivých. Zábavní park není žádné místo pro smutek.* Ten Akio...zní jako chytrý chlap. *On nic o žádných typech nevěděl, ale alespoň se něco přiučil. Znělo to chytře a když se nad tím člověk zamyslí, dává to nějaký smysl. Trochu se nad tím zamyslel.* Nejlepší asi bude čas...když máš hodně času, máš čas i pro ty ostatní aspekty... *Trochu konstatoval, ale zase jí pak poslouchal.* Ne, to si nemyslím. Kdyby chtěl, přijde se za tebou do Suny podívat. Minimálně kdyby o tebe opravdu stál, tak ta pauza a vzdálenost ho nezastaví. *Nakonec ten příběh ale ukončila víceméně šťastně s úsměvem na tváři.* No, já myslím, že si to zasloužíš a...všechno zlé je k něčemu dobré. *Taky se usmál a pak nasedli společně na kolotoč, který se za chvíli pohnul.* Fakt jo? O tom příběhu jsem nikdy neslyšel. Řekneš mi něco víc? *Trochu se na ní usmál. Docela dost ho to zajímalo. Trochu ale doufal, že to bude mít šťastný konec. Jak byl pověrčivý, nerad by byl v tom, že pokud to není happy-end, tak na tom bude stejně.*

*Neveselo sa usmiala.* No..Toshi bol rozhodne neverný rýchlejšie než ja. Nebolo mu na to treba veľa. Ja však nie som bez viny. Tiež som nepočkala do rozchodu a začala som s Ryuuom.. žiť - v podstate. Rozhodne som ale bola zdržanlivejšia než on a jeho náhodné známosti. Jediné čo ma hnevá je to, že ten rozchod nezobral ako chlap. Neveril mi, že ho mám rada .. neveril ničomu čo som mu vravela takže.. by bolo ťažké ten vzťah ďalej udržiavať či už len na čisto kamarátskej úrovni. Niekedy si ľudia proste nesadnú,. ktovie, možno keď dospeje a trochu ho život oťuká.. napokon sa mi ospravedlní a budeme kamaráti. Alebo ma bodne do chrbta pri prvej možnej príležitosti.. tak ako tak, stále mám pocit, že som ho mala radšej než on mňa a to je smutné nakoľko som mu nikdy neotvorila svoje srdce. *Dodala nakoniec a ohľadom zmienky o Akiovi sa len usmiala.* Akio je skvelý muž, musím vás zoznámiť skôr než odídem. *Špitla skôr sama pre seba a prikývla na Yinove slová s tým časom. Vnímala to rovnako, no potom sa pustila do rozprávania o tom príbehu so smrťou.* Jej otec.. ten čo zomieral vedel, že si ju zvolila Smrť za svoju nevestu. Nevedel ako jej povedať, že ten mladý muž ktorý sa jej dvoril je len škrupinka ukrývajúca stelesnenie zániku. Ona sa otca spýtala na to čo je láska nakoľko si svojimi pocitmi nebola istá. Jej otec jej povedal nasledovné.. *Pozrela sa do Yinovych očí a stíšila hlas.* Láska musí byť vášeň, posadnutosť, niečo bez čoho sa nedá žiť. Stratiť hlavu, zamilovať sa do niekoho, zošalieť a to isté spraviť jemu. *Dávala si pozor aby dala dôraz na slová kde mal byť. Prednášala to ako báseň.* A ako niekoho nájsť? Len počúvni čo ti hovorí srdce pretože pravda je že nemá zmysel žiť a toto nespoznať. Prejsť ú cestu a nepoznať lásku ... to je ako neprežiť vôbec nič. *Slabo sa pousmiala.* Čo si o tom myslíš?

Neotevřela své srdce? *Trochu naklonil hlavu a chvíli nad tím zapřemýšlel. Jeho sociální blok byl možná alespoň k něčemu dobrý. Neviděl mezilidské vztahy moc komplikovaně, ale úplně přímočaře. Buď s lidmi vycházel a nebo ne. Nic mezi. I když to bylo většinově na to ne. Ale to nemění tu pointu.* Promiň, ale upřímně nechápu, jak může někdo s někým být, když mu neotevře své srdce. Od tebe to mám tady jasně slovně dané, že jsi mu neotevřela srdce. Od něj o tom jen hádám, kvůli jeho aférám...asi mladistvá nerozvážnost? *Trochu se nad tím zamyslel a podíval se kolem, no nakonec jeho pohled zase skončil na ní a uvědomil si, že tím mohl říct něco, čím jí jen zkazil náladu, což rozhodně nechtěl.* Ah, eh, teda... *Bylo vidět, že trochu panikaří, aby to nějak vylepšil, no nakonec se ukidnil.* Nemyslím si, že jsi udělala něco špatně. Ale jak říkal ten Akio, nebo jak se jmenuje. Nehodili jste se k sobě, chyby byly na obou stranách a stalo se. Poučila ses a to se počítá. Tak už na to nevzpomínej špatně. Ber to jako...jako důležitou životní lekci! Všechno zlé vede k něčemu dobrému. Stejně tak jsi díky tomu pustila do svého života Ryuua. A nepředpokládám, že to byla další chyba. Kdybys tomu vztahu dala všechno, nakonec bys k sobě Ryuua nepustila tak blízko, když jsi byla ještě ve vztahu a nečekala by tě za chvíli nejlepší část tvého života. *Po téhle větě už byl úplně v klidu. Opřel se, usmál se a zadíval se na ten výhled, který jim Ruské kolo nabízelo.* Nečekala by tě životní cesta po světě s Ryuuem. Neukázal by ti různá zákoutí světa, jiné kultury, jiné lidi, faunu, floru a bůh ví co ještě. *Upřímně se na ní usmál. Přál jí to, co on sám aktuálně nemohl mít. A dost pravděpodobně nikdy mít nebude. Cítil se teď trochu jako vztahový poradce, což bylo dost ironické, když to šlo zrovna od něj.* Nicméně si to shrňme. Toshi byl důležitou součástí tvého života, která vedla k ještě důležitější. Věřím, že se jednou omluví. Nic jiného mu nezbývá, protože bodnout tě do zad mu nedovolí ani Noctis, ani Ryuu...ani já. *Mile se na ní usmál.* A jo, Akia mile rád někdy poznám. Díky tobě a Ryuuovi mám menší problém poznávat se a mluvit s lidmi. Tak se dnešek pojďme užít jak jen můžeme a udělejme si jen hezké vzpomínky. *Pak v něm trochu cinkla jedna věc, kterou udělali, když se poprvé potkali. Natáhl k ní ruku a vystrčil k ní malíček.* Tak pojď. Budeme na zábavní park vzpomínat už jen v dobrém. *Vycenil na ní zuby a doufal, že to přijme. Pak pozorně poslouchal ten popis toho příběhu no a když začala mluvit potišeji a tak perfektně artikulovat, tak jakoby se najednou změnila atmosféra. Naprázdno polknul a poslouchal snad ještě s větší pozorností, než doteď.* ,,To je to, o čem jsem mluvil. Podle mě těchto věcí bez otevření srdce člověk nedosáhne..." *Ale jen se usmál.* Co si o tom myslím? Myslím, že to zní děsivě...něco bez čeho nedokážeš žít...posedlost...a to stejné udělat tomu druhému. *Trochu se uchechtl.* Ale hádám, že bych to chtěl někdy zažít. Zní to děsivě, ale něco, co není tak špatné. těžce se to popisuje. *Trochu se zadíval na obzor.* Zajímalo by mě, kdy něco takového potká mě... *Řekl spíš sám pro sebe, ale určitě to mohla slyšet i Kei.*

*Trochu trpko si povzdychla. Bolo ťažké rozprávať sa s ním o tom keďže tušila, že nemá v tejto oblosti takmer žiadne skúsenosti.* Vieš.. nie žeby som sa nesnažila. Skúšala som to. Od smrti mojej matky som sa ale trochu uzavrela. Vieš, odkedy som o ňu prišla.. strata niekoho blízkeho sa stala jedným z mojich najväčších strachov a nemyslím tým len smrť. Proste sa bojím, že sa niečo zvrtne a ľudí, ktorých som mala rada už viac neuvidím. Aj preto mám problém pripustiť si niekoho úplne k telu. Dalo by sa povedať, že sa bojim toho mať niekoho rada. *Povzdychla si.* Toshi to vedel, no myslím, že mi neveril.. Sama som sa bála toho, že nebudem schopná si do svojho srdca nikoho pustiť. A teda, že nebudem môcť nikdy nikoho naplno milovať. Napokon ale.. objavil sa Ryuu a všetky ochranné steny v mojom vnútri prekonal akoby bol čarodejník. *Trošku sa nervózne pousmiala. Potom keď sa ju Yin snažil upokojiť venovala mu vďačný úsmev a naprázdno prikývla.* Som rada, že to takto vnímaš.. tiež by som nikomu nedovolila aby ťa bodol do chrbta.. môžeme si ich teda navzájom chrániť. *Usmiala sa a úsmev sa jej ešte rozšíril keď vystrel malíček. Oči sa jej rozžiarili keď mu ho chytila svojim malíčkom, presne ako v deň keď sa spoznali.* Tak platí! *Súhlasila s oduševneným prikývnutím. Potom ju ale prekvapili jeho ďalšie slová.* No, no.. Yin! Nebodaj by si chcel vedieť aké je to niekoho milovať?! Neber to v zlom.. no doteraz som si myslela, že na to čas vo svojom tréningom nabitom rozvrhu nenájdeš. *Zavtipkovala. Nechcela byť uštipačná, chcela len odľahčiť atmosféru.*

*Byla pravda, že to byla těžká konverzace. Opravdu s tím neměl žádné zkušenosti a tak se mohla rovnou bavit se zdí, ale celé mu to zároveň poskytovalo úplně jiný pohled na věc a celkově měl prostě potřebu jí na to říct svůj názor. Což před chvílí udělal, ale Kei mu prostě dokonale argumentovala a dalo by se říct, že ho tím i učila o tom všem. Jak je to vlastně těžké a podobně. Mohl být ale rád, že to není jako při Taijutsu, kde při každé lekci letí vzduchem, protože kdyby se proletěl tady, tak dopadne mnohem tvrději, než v doju. Nakonec ale skončil tak, že jen přikyvoval a neměl jí na to moc říct.* To chápu. Ne tak jako ty, ale alespoň částečně. V tom případě máš ale štěstí, že se objevil Ryuu. Z toho všeho, co jsem dnes slyšel, tak láska na mě působí jako děsivá věc, která je strašně těžká na...získání a udržení a ani nevím na co všechno, ale když se to podaří, tak působí zároveň i velmi příjemně a hřejivě. Někdy se mi stačí jen podívat na tebe a Ryuua a je mi líp, když se cítím trochu sklesle. *Trochu se na ní usmál. Jejich dnešní den v zábavním parku se obrátil v poměrně deep debaty, ale vůbec mu to nevadilo. Takhle mluvit o životě. Nakonec se mu ale také vykouzlil úsměv na tváři, když přijala jeho malíčkový slib. Nakonec se ztratil ve svých myšlenkách a pohledu do prázdného obzoru nad vesnicí. Sice to, co řekla, řekla v takové formě vtipu, ale tentokrát se nezasmál. Jen se pousmál a odpověděl.* Věř tomu nebo ne, ale ano. Poslední dobou, jak jí mám pořád na očích, tak mě to celé tak nějak zatáhlo do toho světa. Ale určitě to není špatně. Jsem rád, že to přišlo. Konečně se cítím jako nějaký puberťák. *Podíval se na Kei s velmi upřímným úsměvem a trochu se uchechtnul. Za všechno vlastně vděčil jí.* Díky moc Kei, že můžu sdílet jednu domácnost tady v Iwě právě s tebou, i když jen na chvíli. *Následně se ale trochu lekl, když ten jejich košík, ve kterém seděli sebou docela cuknul a trochu se rozhoupal. Byly úplně na vrcholu. Vždy to sice na chvíli zastavilo, když někdo nastupoval nebo vystupoval dole, ale tohle bylo jiné. Bylo to prudké a velmi náhlé. Podíval se dolů, aby zjistil o co jde a viděl trochu kouře z nějakých rozvodů dole. Nakonec se k nim ale dostala zpráva od ostatních účastníků, že o nic nejde a do 20 minut se zase pohnou.* No, tak to vypadá, že si tady trochu posedíme. *Trochu se nad tím zasmál. Někdo by se možná bál, ale jemu to přišlo jako čas navíc na této atrakci a ještě k tomu zdarma.*

*Prikývla a so zasneným úsmevom prikývla.* Uvedomujem si to.. povedala mi to dokonca aj tá veštica. *Zažartovala aby trochu odľahčila atmosféru, nechcela ho trápiť ťažkými rozhovormi keď bolo ich cielom sa dnes baviť. Neušlo jej však to čo Yin hovoril. Alebo skôr .. čo jej naznačil. Nikdy nebolo jej cieľom nejako sa pred Yinom vystatovať Ryuuom. Pred Yinom sa s Ryuuom neoblizovala ani neohmatávala.. napriek tomu ale tvrdil, že ich má "pořád" na očiach. Trochu sa nad tým zamyslela a oprela sa pohodlnejšie o operadlo.* Je .. dobré, že sa tomu nebrániš. Koniec koncov.. báť sa lásky znamená báť sa života. A kto sa bojí života je už z troch štvrtín mŕtvi. *Prehovorila s tajomným úsmevom a potom mu opätovala pohľad. Prekvapilo ju keď jej poďakoval.. vedela ako to myslí hoci na nej to rozhodnutie, že budú spolu žiť nebolo.* Ak by som si mohla vybrať.. rozhodne by som ťa za spolubývajúceho chcela - a -- ah! *Nedkončila vetu nakoľko nimi heglo. Vždy túžila zistiť aké je to letieť, no to neznamenalo, že by chcela padnúť práve z tejto atrakcie. Pohľadom strihla po okolí a keď uvidela dym zaťala zuby. Skontrolovala ostatné "bunky" s ľuďmi - pripravená vrhnúť sa niekomu na pomoc ak by toto koleso zrazu začalo padať, no uistili ich, že o nič nejde a tak si s povzdychom sadla naspäť na miesto. Nebála sa o seba či Yina .. nejako by z toho vykľučkovali, no deti a obyčajní civilisti - to by mohol byť problém. * Juhúú čas navyše grátis. *Uškrnula sa.* Ako ho využijeme?

No vidíš. Že bych taky začal věštit? *Trochu se nad tím zasmál.* Proč právě ze tří čtvrtin? *Zeptal se s velmi zvědavým pohledem. Než mu na to odpověděla, snažil se na to nějak přijít sám, ale bohužel se mu to nedařilo. S ničím si to nijak nespojil a tak doufal, že mu to nějakým způsobem vysvětlí. Jen se mile usmál, když řekla, že by si ho vybrala za spolubydlícího. Samozřejmě, že tam uslyšel ten menší zásek, takže mu bylo jasné, že chtěla nějak pokračovat, no přerušilo jí to zastavení toho kola. Věděl, že mu to bude v hlavě nějakou dobu šrotovat, co mu chtěla říct, ale tak jen nad tím mávl rukou. Nechtěl to z ní dolovat. Pokud to bude chtít říct, tak to řekne. Zatím to vypadá, že osud nechtěl, aby to teď řekla. Trochu se nad tím v duchu zasmál. Přišlo mu to vtipné. Baví se tady o věštkyních a najednou zasáhl osud.* Jop. A ještě k tomu máme nejlepší místa. Jsme úplně nahoře. *Trochu se zadíval na obzor a zapřemýšlel, jak by těch cca 20 minut mohli využít.* Hmmm... *Zatvářil se tak, jako když to někomu v hlavě opravdu šrotuje. Jeho brainstorming byl teď takový, že se divil, že se mu nekouří z hlavy.* Slovní fotbálek? *Jen tak nadhodil, ale skoro hned se zasmál. Trochu totiž zavtipkoval. Popravdě chtěl navrhnout něco jiného.* Nene. Jen žertuju. Co takhle to tvoje hádání lidských příběhů? Nevím, třeba někoho dole nebo ve vedlejších kabinkách?

*Trochu sa zasmiala.* Netuším.. Je to citát z jednej knihy ktorú som kedysi čítala. *Mykla plecom.* Asi tým len chceli zdôrazniť to ako veľmi je to pre život dôležité.. Láska a všetko okolo nej. *S úsmevom sa rozhliadla na mesto, ktoré sa pod nimi rozprestieralo.* Je to krásne.. ako často sa ti takýto pohľad naskytne, hm? *Bola to rečnícka otázka a teda nečakala odpoveď. S povzdychom sa spokojne kochala výhľadom a keď povedal, že by si mohli dať slovný fotbal - od srdca sa zasmiala.* Ha! Aj tak by som vyhrala. *Veľavýznamne zdvihla obočie a napravila si pri tom okuliare na nošteku. Potom sa uškrnula a prikývla.* Tak fajn! Tak fajn... hmm. *Namiesto pohľadu na mesto venovala pozornosť ľuďom. Mierne sa prikrčila aby jej trčali poza kabínky len oči a ukázala nenápadne prstom na kabínku krížom - celkom nízko od nich.* Pozri tam.. ten muž s tým štvorročným dievčatkom na kolenách. Prečo myslíš, že je tam sám? Kde má ženu? *Zamyslela sa.* Mám smutnú a veselú teóriu.. ktorú si chceš vypočuť? *Opýtala sa Yina.*

*Jen nad tím pokývl hlavou.* Asi máš pravdu. *Společně se podívali na obzor a chvíli se na něj jen tak dívali.* No, to záleží, kolikrát si zajdeš na takhle vysoké místo. *Trochu zavtipkoval a počkal pár vteřin, než se trochu zasmál. I když šlo o řečnickou otázku, když ho napadla nějaká poznámka, většinou mu přišla i vtipná, většinou ji řekl. Odhalil tak vlastně nové odvětví své povahy a to bylo, že se snažil být vtipný pro lidi kolem. Zjistil, že mu přijde fajn, čarovat lidem úsměvy na tvářích.* Ano, to nepochybně. *Trochu se usmál. Nebyl to úplně slovní fotbálek, ale navázal svoji větu na písmeno, kterým zakončila tu svojí, tak alespoň udržel princip té hry a zajímalo ho, jestli si toho všimne. Byla to vlastně i taková malá výzva pro ni, že to nebude mít jen tak lehké. Když ale přikývla na skutečný plán, tak ji sledoval. Pak také vykouknul a podíval se na ty osoby, které měla na mysli a hned už vlastně začala "hrát". Pak ale přišla d tím, že má dvě teorie.* No já nevím, ale mě popravdě napadá asi jen ta smutná. *Myslel si, že myslí něco velmi podobné, ale velmi ho zajímalo, co měla na mysli tou veselou teorií.* Tak začni s tou veselou. To mě zajímá na co si přišla a já ti pak řeknu tu svojí smutnou. *Navrhl takový menší plán a pozorně poslouchal. Byl jedno velké ucho.*

No.. Asi vysoké miesta vyhľadávam častejšie než obyčajní ľudia ale z tohto uhlu som Iwu ešte nevidela takže je to krásne. *Pousmiala sa a spomínala na vysoké týčiace sa skaly v tréningovej časti kam tak rada liezla alebo na vež konca kde šli spolu s Ryuuom. Každopádne potom ju vyzval aby začala so svojim veselým príbehom. Lepšie sa teda dvojici prizrela. Muž držal dievčatko na kolenách a niečo jej ukazoval prstom v diaľke.* Teraz jej ukazuje smerom kde bývajú. Dievčatko má dnes narodeniny, jej mama s nimi nešla pretože doma pečie tortu a chystá oslavu ako prekvapenie. Balí darčeky a teší sa na to ako sa vrátia domov a užijú si krásny spoločný deň. *Zazubila sa a pootočila hlavu na Yina.* Mám sa pýtať prečo ťa nenapadajú veselé scénare ale len tragické?

*Pozorně poslouchal její teorii o tom, jaký je vlastně jejich příběh. Stejně jako ona se naklonil přes hranu jejich "košíku" a pozoroval je při tom. Aktuálně mu docela jela i jeho fantazie, takže si při tom představoval i jejich šťastnou rodinu, jak se všichni usmívají a krásně se baví. Pak ho ale z toho přemýšlení vyvedla jeho otázka.* Klidně ti na to odpovím. Popravdě totiž sám nevím. Prostě mi žádný pozitivní scénář na um nepřijde. Respektive přijde, ale hned si ho vyvrátím tím, že to nedává smysl a tak ho úplně podkopnu. Třeba ta tvoje teorie. Ano, je hezká a všechno, ale proč by nechali mámu doma? Nebylo by lepší, kdyby šli na výlet společně všichni 3? A dort pekli taky společně...a bavili se při tom? Nebo si to mohla máma rozvrhnout časově trochu jinak, aby si s nimi mohla užít i tento výlet. *Trochu si nad tím povzdechl a zamyslel se. Opravdu netušil, proč nedokázal v jejich rodině vidět nějaké to štěstí, i když by bylo skryté. Možná proto, že on nikdy neměl nějakou extra šťastnou rodinu.* Moje teorie je docela smutná. Jsou to první narozeniny holčičky od smrti její mámy. Její táta jí vzal do zábavního parku, protože tam každý rok společně ve třech vždy chodili. Něco v dálce jí ukazuje, protože se snaží odlákat její pozornost, aby nebrečela a zároveň, aby si tím užila ten krásný pohled. To je moje teorie. *Podíval se na Kei s trochu smutnýma očima. Jako kdyby té teorii opravdu věřil natolik, až by si myslel, že to tak skutečně je a bylo mu rodinky líto. Nakonec se ale usmál.* Ale tak budeme doufat, že to je ta tvoje...pro dobro všech.

*Prišlo jej to smutné, že to takto Yin vnímal. Chcela mu oponovať, že tá oslava pre dievčatko mala byť ako prekvapenie a teda sa na tom nemohla podieľať celá rodina. Alebo, že jej mama musela ísť ešte do práce a podobne. No v tom sa kolotoč pohol. Podarilo sa im opraviť ho celkom rýchlo a tak si len trošku nervózne odhrnula vlasy z tváre a založila si ich za ucho.* Uhm.. takže zábavný park máme navštívený. Keď vystúpime .. zamierime ku tomu jazierku? *Opýtala sa ho s úsmevom a len čo veľká konštrukcia zastavila - postavila sa a elekantným krôčikom vystúpila z kabíny. Postavila sa trochu bokom a čakala na svojho spoločníka. Ak by chcel navštíviť ešte nejaké atrakcie samozrejme by nenamietala - naopak rada by s ním šla. Ak však chcel toto rušné miesto už opustiť. Vydala by sa k východu z parku a zaviedla by ho ku krásnemu jazierku.*

*To že to bylo smutné vnímal i on. Bohužel prostě nebyl schopen vidět to nijak pozitivně. Kdo ví proč. Prostě to tak bylo a nechtěl si řešením té záhady zatěžovat hlavu, když sem dnes přišli kvůli opačnému důvodu. Následně se kolotoč opět pohnul a popravdě se toho náhlého pohybu trochu lekl. Nějakou dobu ještě trvalo, než se dostali úplně dolů a tak si ještě užíval ten pohled. Ještě než vystoupili, tak Kei navrhla další směr jejich výletu. Jen se na ní usmál a kývnul na to.* Mhm, rád se tam podívám. *Mile se na ní usmál. Sice teď řešili trochu chmurné téma, ale tak co. To už bylo za nimi a teď si to měli užít. Cestou k jezírku ještě odskočil ke stánku s cukrovou vatou a vzal dvě. Jednu pro sebe a jednu pro Kei a pak jí ji podal. Celou cestu se ale nechal vést. Absolutně netušil, kde to jezírko je a tak bylo na Kei je tam dopravit.* Hm, to jezírko. JE to nějaké větší, nebo nějaké mini. Je někde zalezlé, nebo na nějaké otevřenější ploše? *Ptal se jí, mezitím, co si olizoval prsty od cukrové vaty, protože mu trochu lepily a kráčel při tom vedle ní.*

*Potešene sa usmiala keď jej doniesol cukrovú vatu, vďačne ju prijala a pri tom kráčala ku jazeru. Snažila sa pri tom celá nepolepiť, no keď sledovala Yina ako sa s tým nepáral až bol celý pokrytý sladkou lepkavou vatou - musela sa trochu zasmiať.* Ak budeš pokračovať, nebude dosť veľké na to aby z teba mohlo zmyť tú vatu. *Ako to povedala zasmiala sa a cvrnkla mu po nose jej vlastnou vatou čím sa ho snažila trošku viac polepiť.* To jazero je pomerne veľké.. všade okolo neho sa týčia skaly.. má rôzne zákutia kde toľko ľudí nechodí. Je tam pokoj a dobre sa tam aj trénuje. Veď sám uvidíš! *Usmiala sa a v duchu spomínala na to ako tam priviedla Ryuua. Jeho nemý úžas keď zbadal ligotajúcu sa hladinu od ktorej sa odrážali posledné lúče zapadajúceho slnka. Zasnene sa pri tej spomienke usmievala a podvedome sa dotkla náhrdelníka, ktorý jej daroval.*Tento medailón mám odtiaľ.. Ryuu mi ho vylovil z dna toho jazera pri našom prvom stretnutí. *Vysvetlila a otočila sa na Yina po tom čo dojedla svoju vatu. Viedla Yina kľukatou horskou cestičkou.. okolo vysokých hladkých skál až sa po nejakom čase ocitli u tej zaľudnenejšej časti jazera.* Tak sme tu. *Usmiala sa pri tom ako sa rozhliadla po okolí a potom jej pohľad zostal visieť na Yinovej tvári. Chcela vidieť jeho výraz pri obzeraní tohto miesta. Bolo pomerne teplo a tak sa tu ľudia v hlúčikoch zdržiavali na brehu. Plávali, zabávali sa. Človeka to priam nútilo pridať sa ku nim.*

*Užíval si svojí vaty a Kei mu najednou vpálila do tváře, dá se říct, už takovou klasickou podpichující poznámku, které se také zasmál, společně i s tím, že mu dala trochu vaty na nos. Nejprve to chtěl slíznout jazykem, ale nedosáhl, tak to utřel rukou. Pak poslouchal její popis toho jezírka a už jen z toho se mu to líbilo. Ono Iwa celkově nebyla zas tak zbytečná, jak si myslel, že bude. Bylo tady spoustu krásných věcí a užíval si ty výlety po ní, kdy je objevoval.* To je od něj hezký dárek. Máš něco uvnitř? *Trochu odvážně se dotázal. Jestli by mu to ukázala nebo ne je na něm a popravdě by akceptoval, pokud by to neudělala. Následně kráčeli kulatou horskou cestičkou až se dostali k jezeru. Bylo tam sice docela dost lidí, ale i tak bylo na to celé krásně vidět. Jen se na to upřeně díval a ni nemrkal. V tom, jak mu z toho nemrkání začali slzet oči, tak pohled do nich mohl připomínat to samotné jezero, které odráželo na své hladině sluneční paprsky.* Páni, je to super. *Na víc se nezmohl. Už si chtěl sundat tričko a skočit do vody, ale uvědomil si, že není úplně nejchytřejší ukazovat svoji pečeť všem naokolo.* Šlo by najít nějaké osamocené místečko? Víš, jak to mám s lidmi. *Navrhl variantu, kde by se mohl svléknout v klidu do plavek, jelikož Kei už pečeť viděla.*

*Pousmiala sa na jeho otázke.* Ryuu mi do neho vložil malý kvietok. Bohužiaľ zvädol a keďže si ten náhrdelník neskladám a do vnútra by sa mohla dostať voda .. tak som si ho zalisovala do jednej knihy doma v knižnici. Zatiaľ je teda prázdny. Nosím v ňom len spomienky na moment kedy som ho dostala. *Vysvetlila mu a keď sa rozhodol, že by bol radšej niekde bokom od ľudí, chápavo prikývla a vykročila pozdĺž jazera.* Viem ako to máš, no už pár krát ma tvoja odvaha prekvapila, chcela som si v tom len urobiť jasno. *Nahodila také to "vychádzkové" tempo.. lebo hoci ju voda lákala, nemala sa chuť ponáhľať, naopak vychutnávala si vzduch, hrejivé slniečko a Yinovu spoločnosť. Za normálnych okolností by zamierila rovno ku "svojmu tajnému miestu" kde často trénovala. No odkedy tam vzala Ryuua a objavili tam spolu tú malú jaskyňu za vodopádom.. to miesto sa jej s ním nehorázne spájalo a teda tam nechcela brať už nikoho iného než Ryuua. Bola teda rozhodnutá nájsť nejaké iné zákutie, ktoré bude patriť pre zmenu len jej a Yinovi. Ich vlastné tajné miesto na jazere. Niečo ako vlastnú základňu alebo tak.* Tam to vyzerá byť pekné.. čo myslíš? *Ukázala prstom pred seba, kde sa dve skaly pretínali a tvorili tak nad vodou príjemné ústranie. Keď prišli ale s Yinom bližšie, mohli zbadať dvojicu teenegerov ako sa tam vášnivo bozkávajú na deke a len zázrak mohol za to, že na sebe ešte mali nejaké plavky.* Jeminkote.. vyzerá to, že tam je obsadené.. musíme skúsiť šťastie ďalej. *Uškrnula sa Kei a chvatne odvrátila od dvojice pohľad. Pridala trochu do kroku a kráčala ďalej pozdĺž jazera.* Kedy si naposledy plával? *Zaujímala sa, no v podstate to bola otázka hodená do priestoru medzi nich len aby prerušila ten trápny moment po tom čo práve videli.*