Čtvrť Shinboku

Aaha, takže pořád přemýšlíš, co tam dáš jako dalšího? Nebo to necháš prázdné? *Jediné, co ho napadlo, tak mohla být nějaká fotka, třeba její matky nebo tak, ale tak nechtěl jí radit nijak. O možnosti fotky určitě věděla, ale hlavně takové věci by měla vymyslet ona sama. Jinak by to nebylo prostě ono.* No, tady nejde úplně o odvahu povídat si s lidmi, ale mám na to trochu jiný důvod. *Dál to nerozebíral. Myslel svojí pečeť, ale neříkal to nahlas. Určitě to pochopí, až najdou nějaké místo, kde bude větší klid. Nakonec trochu šli vycházkovým tempem, než Kei navrhla nějaké místo. Nejdřív to vypadalo docela slibně, no nakonec se odhalila pravda, kdy to tam okupoval jeden pár. Měl 100 chutí je poslat do prdele, aby tohle dělali doma, ale nakonec se na to vykašlal. Tak co, budou hledat jen o trochu déle.* Nechápu, jak tohle může dělat někdo na veřejnosti. Je tady strašně velká šance, že tě někdo uvidí. Chápu nějaké to "pusinkování", ale tohle se schylovalo k něčemu úplně jinému. *Trochu se začervenal a Kei určitě věděla, na co naráží. Trochu ho to štvalo, protože to místo bylo fakt pěkné a šance, že tam najdou další takové...popravdě sám nevěděl, jak moc velké jsou, ale doufal, že alespoň nějaké ano.* Popravdě ani sám nevím. Možná na Akademii při nějakých cvičeních na výdrž. Možná i někdy po, ale každopádně to bylo už dost dávno. Ty? *Obrátil tu otázku na ní a při tom kráčeli dál. Netrvalo dlouho a našli jedno takové zákoutí. Takový výřez do pláže, obklopený rákosím. Takové mini-jezírko, které bylo napojené na to hlavní. Možná to nepůsobilo tak hezky jako to, kde byl ten pár, ale i tohle mělo něco do sebe. Hlavně tam nikdo nebyl.* Co tady? Tady to vypadá docela dobře, ne?

Fotku mamy mám len jednu a je príliš veľká. Okrem toho .. nieje vodotesný takže čo tam dám musím rátať s tým, že sa to môže zamočiť. Ešte som teda nič nenašla. *Priznala s úsmevom. S fotkami to totiž bolo v Shinobi svete pomerne ťažké. Fotoaparát existuje aj premietačky fotiek ale tieto veci obvykle slúžia len pre policajtov, ANBU alebo samotných Kage, ktorí vďaka nim získavajú podrobnejšie informácie o shinobi či iných lokalitách, nepriateľoch a podobne. Nejde ich nijako inak získať len byť jedným z nich a to Kei nebola. Keď sa Yin pohoršoval nad párikom pri jazere, sčervenala ešte viac, no inak to nekomentovala. Prvé intímne zážitky s Ryuuom zažila totiž v tomto jazere..a potom v zašitej uličke v centre mesta. Radšej sa teda nevyjadrovala len nepatrne prikývla.* Naposledy som tu bola plávať s Ryuuom. *Odpovedala mu na otázku a keď ukázal pred nich na malé zákutie usmiala sa úprimnejšie.* To je pekné ! Bol by z teba dobrý bádateľ Yin. *Pochválila ho a podišla ku vode aby rozprestrela deku a urobila im tak pekné miesto kde si môžu sadnúť.*

Jasně, chápu. No tak snad přijdeš na něco, co přežije pár kapek vody a zároveň to bude něco znamenat. *I napříč svému začervenání bylo z jeho hlasu i slyšet, že tím, co tam dělali i docela pohrdal. Hlavně kvůli tomu, že museli hledat dál a to místo působilo naprosto dokonale.* No, tak to nemohlo být nijak dávno. To máš ještě čerstvě teda. Já doufám, že jsem nezapomněl jak plavat, ale tak to snad ani nejde. *Pantomimicky při tom naznačil kraula a trochu se při tom zasmál. Nakonec našli nějaké místo, které také vyhovovalo tomu popisu, který hledali. Trochu si utřel nos s úsměvem, když ho pochválila za nalezení místa.* Říkal jsem, že kdybych nebyl shinobi, tak asi cestuju. *Trochu se při tom zasmál. Kei začala rozprostírat deku a on na ní pak položil svůj batoh.* Já teda s dovolením asi rovnou skočím do vody. *Jakmile jeho batoh dopadl na zem, tak si sundal tričko a kraťasy, takže byl jen ve svém plaveckém úboru. Ukázal tím tak i svoji pečeť, kterou měl na hrudníku a to byl jeden z hlavních důvodů, proč chtěl být stranou od lidí. Pak už nečekal a prostě naběhl do vody. Nikdy tam nechodil pomalu, bylo to podle něj nejhorší. Vždy tam nasprintoval. Stejně tak i teď. Naběhl tam a po chvilce byl celý pod vodou a pak zase vylezl.* Páni, dneska je ta voda super!

Snáď raz. *S úsmevom prikývla a keď sa zložil na deke, urobila to isté. Vyzula sa a položila si topánky úhľadne vedľa deky, prichystala si osušku a dala sa do vyzliekania.* Neodplávaj mi ďaleko, inak ťa vo vode nenájdem. *Pousmiala sa keď sa vyzliekol. Bez trička ho už videla, no aj tak si nemohla pomôcť a pohľadom skĺzla na jeho hruď kde mal to zvláštne tetovanie. Pripomínalo jej to tetovanie, ktoré mal na hrudi Noctis, nakoľko ale nechcela vyzvedať, rozhodla sa to hodiť za hlavu. Zložila si okuliare - nebála sa, že ich stratí ale veľa by cez ne aj tak nevidela - mokré sklá totiž neboli nič moc. Postavila sa a len v plavkách prešla do vody. Plavky nemala vyzývavé predsalen neboli to žiadne bikiny - boli celé, no aj tak zvýrazňovali jej útly pás a dekolt.* Ak sa začneš topiť, musíš kričať inak ťa asi nebudem môcť zachrániť. *Doberala si ho a v podstate aj samú seba kvôli faktu, že bez okuliarov bola slepá ako krtko.*

Neboj, budu se držet blízko břehu. *Trochu se zasmál a než ona stihla dojít do vody, tak si trochu zaplaval. Zjistil, že to vůbec nezapomněl a jde mu to stejně dobře jako naposledy. Udělal takové dvě menší kolečka a Kei se vešla do vody. Co se týče jejich plavek, byla pravda, že nebyly extra vyzývavé a navíc ještě tolik holky nevnímal jako potenciální partnerky, ale viděl tam prostě Kei, takže to moc neřešil nijak. Asi ani kdyby měla nějaké bikiny, tak by mu to bylo docela jedno. Jakmile ale řekla to s topením, napadlo ho, že by mohl zkusit, že se topí a udělat si tak z ní takovou srandu, ale viděl, že nemá brýle a asi by bylo zbytečné ji takhle strašit.* Pospěš, voda je úžasná! *Působil jako malé dítě, které tahalo své rodiče do vody. Kdo ví, proč si to tak užíval. Vždy když šli někam plavat, byl to trénink na výdrž. Tentokrát to však bylo jiné. Jakmile by se dostala trochu blíž, poslal by na ní proud vody, aby jí ocákal a smál se při tom. Dalo by se říct, že se opravdu baví.*

*Kei sa trochu zasmiala keď ju Yin popoháňal ako neposedené dieťa a opatrnými krôčkami sa pobrala ku priezračnej hladine jazierka. Voda bola príjemná, úžasne schladila jej od slnička rozpálenú pokožku. Vkĺzla do nej a nechala sa ňou unášať hlbšie - približne ku miestu odkiaľ predtým počula Yinov hlas. Mrzelo ju, že si nemôže vychutnať pohľad z vody na okolité skaly a celkovú prírodu keďže bez svojich okuliarov ďaleko nedovidela. Napriek tomu sa ale usmievala. Hoci nemohla vidieť Yinov výraz, podľa jeho smiechu po tom čo ju ošpliechal vodou .. musela usúdiť že sa baví.* To nieje fér! *Posťažovala sa so smiechom a oplatila mu paľbu v podobe špliechanca. Bolo zaujímavé to aké to bolo s každým iné. Keď tu bola s Akiom.. plávali v pokoji a viedli hĺbavé rozhovory o živote. Keď tu bola s Ryuuom... no, vo vode sa veľmi nerozprávali.. skôr sa oddávali vzájomnej túžbe. S Yinom sa smiala a všetko jej prišlo tak beztarostné.. chcela si to užiť. Zhlboka sa nadýchla a ponorila sa pod hladinu potom prudko vyplávala vpred - smerom kde hádala, že by mohol Yin byť a pokúsila sa ho stiahnuť za nohu do vody, len tak aby ho pohnevala - nechcela ho utopiť. (Hoci jej viditeľnosť na vzdialené objekty bola mizerná .. Yina vnímala ako povedomú machuľku aj pod vodou a teda hoci by mu nevedela zrátať všetky prsty - cca vytušila ktorá z tých kopajúcich končatín by mala byť asi noha a čo ruka.)*

*Kei pomalu lezla do vody a kdy tam byla, tak jí teda ocákal vodou a smál se při tom, jako malé dítě. Opravdu si to užíval. Takhle dobře se nebavil ani se svým bratrem. Byli si pravdu podobní, rozuměli si, ale někdy to nebylo ono. Jako kdyby si v něčem, co nebylo ani jednomu nich známo, nerozuměli.* Haha, všechno je fé- *Nedokončil větu a na jeho hlavě skončil cákanec vody, který na něj poslala ona. Trochu si promnul oči a setřel si vodu z tváře a když se rozkoukal, tak Kei nikde nebyla. Trochu se porozhlédl, když mu došlo, že bude nejspíš pod vodou. Počítal, že se třeba normálně potopila, no nakonec jen ucítil, jak mu chytla nohu a zatáhla ho pod hladinu. Rychle se nadechl, než tam zajel hlavou a pod vodou otevřel oči a viděl jí tam. Jen se usmál. Pustila ho, takže nebyl problém vyplavat na hladinu a vylezl o kousek později než ona, protože on tam ještě chvíli zůstal, jelikož ho něco napadlo na oplátku. Jak vylezl cca o vteřinu později než ona, tak jak vylézal, chytl jí za boky a jak vyplaval, tak jí nadhodil a hodil do vody o kus dál. Nebyl to pro něj žádný problém. Kei nebyla nijak těžká a jeho síla byla za 2 a půl chlapa.* Dobře beru zpět! Ten tvoje stažení dolů nebylo fér! *Znova se zhluboka zasmál.*

*So zákerným úsmevom sa vynorila blízko pri ňom, asi len 30 centimetrov vzdialená od jeho tváre. Chcela totiž vidieť jeho výraz.. a hoci bol mierne rozmazaný, dokázala si v ňom prečítať všetky tie emócie. Nebolo pre neho teda ťažké chytiť ju za jej útly pás, zdvihnúť ju ako bábiku a hodiť naspäť do vody o kus ďalej.* Kyaaa!!!! *Vypískla so smiechom keď dopadla so šplechotom do vody. Keď sa znovu vynorila zasmiala sa, utrela si tvár a zhrnula si vlasy dozadu lebo ich mala cez tvár. (Niečo ako Samara z kruhu.)* Zrazu! Žiadne dvojaké metre, pane! *Zasmiala sa. Musela uznať, že sa neskutočne bavila.. s Yinom bol svet radostnejší a bezstarostnejší. To si na ich priateľstve vážila najviac.. to ako vďaka nemu dokáže zabudnúť na problémy.* Ale teraz vážne, zdvihol si ma akoby som nevážila ani gram, asi ti zakážem silové tréningy inak ma čo chvíľa porazíš s rukami založenými za chrbtom. *Usmievala sa a priplávala ku nemu opäť bližšie aby dokázala zaostriť na jeho tvár.*

*Hlasitě se zasmál, když zaječela a pak následně dopadla do vody o kus dál. Bral to úplně stejně jako ona. Když něco dělali, ať už to byl trénink nebo procházka Iwou, tak nikdy nemusel myslet na to, kvůli čemu tady vlastně je. Na to, že nebude mít nikdy moc svobodu. Teď v tenhle okamžik byl volný a to ho na tom nejvíc bavilo.* Chichi, tak to úplně nevím. Ani nebudu muset trénovat a budu sílit, protože budu pořád růst. *Vycenil na ní zuby a trochu se při tom zakřenil.* Ne vždy budu takový, na svůj věk poměrně malý kluk. Kluci rostou do 21! Jen ty počkej, za chvíli tě přerostu! *Velmi upřímně se smál od ucha k uchu a pak se jen položil na hladinu a velmi spokojeně tam plul* Iwa je super... *Jen dodal a pak tam chvíli mlčel a prostě si jen užíval ten okamžik.*

*Jeho slovám verila a celkom mu to priala, chcela aby bol šťastný a ak mu to zaručia nejaké tie centimetre.. bude len rada.* Beriem ťa za slovo. *Žmurkla na neho keď jej prisľúbil, že ju raz prerastie a položila sa na hladinu vody rovnako ako on. S úsmevom a zavretými očami si povzdychla nechala sa unášať a nadnášať tam kam ju voda posúvala. Dostala sa až do takej tej vodorovnej polohy vedľa Yina - v podstate akoby ležali vedľa seba len opačne - ona hlavou mierila ku jej nohám a on zase ku jej.* Som rada, že sa ti tu páči. *Odvetila po chvíli ticha, ktorá nastala po jeho priznaní.* Bude zábavné keď precestujem celý svet a uvedomím si, že aj tak je najkrajšie a najlepšie miesto práve tu. Nebola by to irónia? *Poznamenala - ešte stále so zavretými očami.*

*Jen se usmál, když řekla, že ho bere za slovo. Spokojeně tam plul po vodě a Kei nakonec udělala to samé, ale to si nevšiml. Mohl to však jen předpokládat z toho, že neslyšel, jak by plavala. Chvíli byl úplně vyzenovaný a prostě si užíval okamžiku.* Já taky... *Řekl velmi spokojeně a užíval si okamžiku dál. Spokojeně poslouchal její teorii o tom, kde se vlastně nachází nejhezčí místo, které kdy najde. Docela se nad tím zamyslel. On měl opačný problém. On chtěl cestovat a věřil, že nejkrásnější místo je někde tam venku. Ale tak nehodlal se tady teď litovat. Prostě se nad tím jen pousmál.* Byla. A víš, co je na tom nejvtipnější? Že to tak možná vždy bude. Doma je vždycky doma... *Zakončil to docela hezky. Jeho doma bylo v Kiri, ale měl pocit, že víc doma se cítí tady. No to všechno se ukáže časem. Nakonec se ve vodě převrátil a doplaval ke břehu, kde vylezl z vody a vlasy co měl přes oči si přehodil dozadu a následně si sedl na deku, kterou tam předtím Kei rozprostřela.* Čas se slunit. *Trochu se zasmál.*

*Pousmiala sa na tom čo povedal a trochu nad tým ešte dumala. Yin sa zatiaľ odobral na breh. Kei však vo vode ešte chvíľu zostala. Ponorila sa pod hladinu a ešte chvíľku si dopriala ten slastný, chladivý a všeobjímajúci pocit, ktorý cítila keď bola pod vodou. Keď sa vynorila bola trošku dezorientovaná a teda sa nechala viesť len intuíciou.* Yin? Naviguj ma podľa hlasu prosím. *Nechal ju totiž vo vode bez okuliarov a teda by len veľmi ťažko odhadla kde sa nachádza.*

*Už si tak nějak chtěl lehnout, aby si užil i to sluníčko, no v tom na něj zavolala Kei. Jen se pousmál a podíval se, jak na tom je.* Samá voda, samá voda! *Hlasitě se zasmál a pak pokračoval. Až by se k němu přibližovala, tak by přešel na "přihořívá". Mezitím, co se ona blížila ke břehu a on stále volal, aby věděla kudy má jít, tak hledal její brýle, aby jí je mohl podat hned, jak vyleze. Takže když Kei vylézala z vody, stál už u břehu, aby jí je rovnou podal.* Tady, budou se ti hodit. *Po jejich nasazení si mohla všimnout jeho úsměvu. Následně se pak vrátil na deku a konečně se lehnul na záda.* No, řekl bych, že místo na relax už mám. *Trochu se zasmál.* Co ty? Kde se dokážeš nejvíc zrelaxovat? Což mi připomíná. Jsou tady někde nějaké horké prameny, nebo tak? Nebo místo vyloženě k relaxaci těla přímo určené? *Celé to řekl se zavřenými oči a rukama založenýma za hlavou.*

*Uškrnula sa keď si ju doberal. Naslepo kráčala za jeho hlasom a opatrne pri tom našľapovala na dno, ktoré bolo plné klzkých skál. Napokon sa nad ňou ale zľutoval a doniesol jej okuliare.* Vďaka. *Hlesla keď si ich nasadila a pobrala sa sadnúť si na deku, utierala sa uterákom, žmýkala si vodu zo svojich po pás dlhých vlasov a zamýšľala sa nad jeho otázkou.* Ak tu niečo také aj je - asi to nebude nič moc. Nepočula som o tom totiž nikoho hovoriť a sama som prvú masáž dostala až od teba. *Priznala sa a ľahla si vedľa neho. Nechala slnečné lúče aby jej hriali pokožku a zavrela oči.* Iwagakure si na relaxáciu asi veľmi ani nepotrpí. *Urobila si žartík na jej rodné mesto a trochu sa na tom zasmiala.* Prečo sa ptýtaš? Potrebuješ sa niekde uvoľniť alebo už zvažuješ tú svoju kariéru maséra? Ak je to tak, dúfam, že mi dáš nejakú zľavu. *Doberala si ho.*

Nic jo? To je škoda. *Nejdřív se na ní překvapeně podíval, no pak si zase položil hlavu na zem a zadíval se na nebe.* Iwagakure by tím určitě neztratila. *Pak si užíval slunečních paprsků, když přišla otázka od Kei. Docela se nad tím zamyslel, no pak mu došlo, že odpověď je velmi jednoduchá, až se nad tím pousmál.* Jednoduše mě zajímalo, jestli je tady nějaké zařízení, které se regulerně zaměřuje na relax a oddech. Tohle jezero nepočítám. Měl jsem na mysli přímo nějaké...ano, třeba masážní centrum nebo tak. *Pak se pousmál.* Ale jestli není, tak není. Není třeba si nad tím lámat hlavu. I tady se relaxuje dobře. *Chvíli tam ležel, až skoro usnul, ale to nechtěl. Nechtěl se spálit.* Slevu? Prosím tě, ty s Ryuuem jedině zadarmo. *Trochu se zasmál.* Ale ne, kariéru maséra ne. Šlo spíš o něco, co jsem se naučil jako vedlejší krok k medicíně. A co ty? Bude z tebe teda Lovkyně a Stopařka?

*Počúvala ho a usmievala sa pri tom. Napravila si na nose okuliare a zamyslene si prešla ukazováčikom po spodnej pere.* Keď sa tak nad tým zamýšľam.. možno nejaké relaxačné veci má Noctis vo svojom hoteli.. ale tam som ja bola len raz - aj to len na bare vo vestibule. *Vysvetlila, oprela sa na lakťoch tak aby sa mohla dívať na Yina.* Ja najradšej relaxujem pri knihe pod dekou.. takže tak. Hoci táto voda tu a tvoje čarovné ruky.. to má tiež svoju moc. *Pochválila ho. Napokon mu odpovedala na jeho otázku o tom - čím sa stane.* Jeden by to do mňa asi nepovedal.. bude to tými okuliarmi. Keď sa na mňa pozrieš, vidíš doktora, vedca či knihovníčku. Nízka, chudučká, bledá a s hendikepom.. myslím, že to bude v konečnom výsledku moja výhoda. Podcenia ma.. a to im bude osudné. *Začala sa zamýšľať a pri tom hypnotizovala hladinu jazera.* Vždy som chcela byť lovec.. kvôli slobode. Kvôli tomu som zabíjala.. nemôžem sa toho vzdať. Obetovala som pre to príliš veľa. *Narážala na fakt, že vlastne dlho odmietala byť kunoichi, hádala sa pre to s matkou, odmietala chodiť do akadémie a hlavne sa odmietala zúčasniť geninskej skúšky. Nechcela zabíjať.. došlo jej však, že ak to neurobí, navždy zostane zavretá za hradbami mesta.*

V jeho hotelu jsem ještě nikdy nebyl. A jestli tam něco takového, tak se tam možná někdy stavím. *Trochu vycenil zuby a usmál se při tom. Trochu začal přemýšlet nad tím, kde sehnal tolik peněz, aby si postavil vlastní hotel, ještě k tomu tak velký a luxusní. Napadlo ho, že tolik možná vydělává post Generála, ale to mu nakonec přišlo velmi, ale velmi nepravděpodobné. No, nechtěl se v tom dále hrabat. Případně se může zeptat Noctise samotného, až se někdy ukáže. Když se pak naklonila, aby na něj viděla, jen pootočil hlavu a pozorně se na ní zadíval a poslouchal jí. Když mu popsala důvody, proč by ji měl někdo podcenit, tak se usmál.* Jen pozor. Zkušení ninjové podle mě vědí, že vzhled prozrazuje jen špičku ledovce. Zároveň si dej pozor, aby jsi nepodcenila ty je tím, že si budeš myslet, že tě podceňují. *Řekl jakési moudro, které mu teď vyskočilo na um. Pak se zase uvelebil a položil si hlavu na deku. Když došlo na slovo svoboda, trochu to v něm zarezonovalo, ale nedal to na sobě znát a i nadále se usmíval. Rozhodl se, že pro něj to slovo bude tabu. Čím dřív přijme ten fakt, tím dřív ho to přestane trápit.* Jestli tě to udělá šťastnou, tak ti to maximálně přeju. Ale dávej pozor na to, že ta svoboda je věc...která přichází s velkou cenou. Jsi neustále na mušce komukoliv. Ale s tím určitě počítáš. Tím chci jen říct, dávejte na sebe s Ryuuem na cestách pozor. Nikdy nevíš, koho potkáte. *Na chvíli se na ní vážně podíval, ale nakonec se usmál.* Ale pojďme mluvit o něčem jiném. Přišli jsme relaxovat. Například, jaké bylo nejhezčí místo, které jsi kdy navštívila? Ať už někde ve světě, nebo tady v Iwě.

*Prikývla na jeho poznámku o nepodceňovaní - podceňovania - podcenených a pousmiala sa. Prišlo jej veľmi rozkošné, že o ňu má strach, zahrialo ju z toho pri srdiečku.* Neboj sa, neplánujem zanedbať svoju .. ani Ryuuovu bezpečnosť. *Uistila ho a keď sa rozhodol zmeniť tému so slabým úsmevom prikývla.* Zatiaľ som veľa možností na spoznávanie sveta nemala ale rozhodne môžem povedať, že Sunagakure by som na ten rebríček rozhodne nezaradila. Hoci to tam celé vyzerá ako dielo veľmi snaživých detičiek na pieskovisku.. chunninske skúšky ma poriadne znechutili. Život na púšti alebo v jej blízkosti za krásne rozhodne nepovažujem. *Mávla pri tom rukou akoby chcela celú tú myšlienku hodiť za hlavu.* Za najkrajšie miesto by som teda považovala farmu Nany a Gosukeho.. kúsok za hradbami. *Zasnene sa usmiala.* Tiež by som si tam vedela predstaviť stráviť dôchodok. *Spokojne si pri tej predstave povzdychla.* Hojdacie kreslo na terase, mačka na kolenách - vedľa na stolíku limonáda a v ruke dobrá kniha. Samozrejme tam Tsuchikage stále posiela geninov na D misie, takže by som sa nenarobila.. mala by som svojich otrokov. *Zasmiala sa pri tom označení mladých shinobi.*

Tak jestli to bereš v potaz, to mi stačí. Věřím, že takovou blbou chybu neuděláte. *Tímto to tak nějak uzavřel a mohli se teda v klidu přesunout na další téma.* Já byl na Chuuninských v Kumo. Většinu času druhé části zkoušky pršelo, ale jinak to tam nebylo zas tak hrozné. *Otočil na ní vleže hlavu, když začala mluvit o té farmě. Její představa o jejím životě v důchodu zněl fajn. On sám nad tím ještě takhle nepřemýšlel, tak se teď trochu ztratil v myšlenkách, co by dělal on, ale nic ho nenapadlo. Hlavně ani nevěděl, jestli pro něj nějaký důchod vůbec bude, když je to zbraň Kirigakure, takže vlastně není svým vlastním pánem.* Joo, to jsou představy. Já se snažím žít tak nějak v momentě. Žít svůj život naplno. To by byla asi odpověď na otázku, jak chceš žít svůj život. Takže tyhle plány...moc jsem se nad nimi nezamýšlel, takže s tebou nemůžu moc sdílet myšlenky o důchodu. *Trochu se odmlčel.* To mi připomíná. Jednou už jsi tu farmu a Nanu s Gosukem zmínila. To jsou tvoji prarodiče, nebo? I když asi ne, to by jsi nebyla svěřenkyní Noctise... *Automaticky si sám odpověděl a trochu se nad tím zasmál.*

"Hmm.. Kumogakure." *Zamyslela sa a na chvíľu sa stratila pri myšlienkach. Snažila sa v hlave nájsť ten šuplíček kde mala všetko čo o tejto dedine vedela. Zbežne si tie informácie pripomenula a potom sa vrátila späť do reality.* Ja som na púšti musela žužlať kaktusy .. čo by som vtedy dala za trochu dažďa. *Trošku sa zasmiala a keď okomentoval jej predstavy s tým, že on sa snaží žiť prítomným okamihom - začala si pri tom strapatiť vlasy aby jej lepšie uschli.* Prítomný okamih.. hej, to znie fajn, ja si ale nemôžem pomôcť, moja fantázia funguje rýchlo a je skoro neovládateľná. *Zazubila sa.* Nečakám, že sa mi tie predstavy splnia no nemôžem im zabrániť v existencii. *Vysvetlila a keď sa Yin opýtal či sú to jej starí rodičia - len posmutnela.* Nie sme rodina, no chovajú sa ku mne akoby som bola ich vnučka. Raz ťa tam vezmem.. teraz sa však shinobi svetu vyhýbajú. Sama som za nimi dlhšie nebola, len ich z diaľky kontrolujem či sú v poriadku. *Pohľad jej zvážnel.* Obťažoval ich gang.. banditi, zabili ich vnučku Reinu, vyhrážali sa im, roky o tom nikomu nepovedali. Keby som tam nebola - Gosuke by bol mŕtvy. *Vzdychla si.*

*Trochu se zasmál.* Jo, to je pravda. Voda mě netrápila. Ono nakonec to nebylo zas tak špatné, až na tu zimu. *Pousmál se, když zmínila svojí fantazii. On sám si myslel, že má fantazii na dobré úrovni, ale teď si tak uvědomil, že oproti Kei bude asi hodně nízko na světových řebříčcích fantazie. Když začala mluvit o Naně a Gosukem, tak tak si všiml, že trochu posmutněla. Tušil, že se asi něco stalo, protože si nedokázal představit, aby Kei byla smutná, když mluvila o někom, kdo je pro ní jako rodina.* Jo, určitě se tam někdy rád podívám. *Pak mu ale přímo řekla, co se stalo a tak usoudil, že právě kvůli tomu byla tak smutná. Ona možná posmutněla, no on se trochu naštval.* Chápu, bandity a zločince celkově nemám rád. Navíc, kdyby něco udělali někomu z mých blízkých, jejich smrt by nebyla rychlá. *Každý, kdo ho znal trochu déle, tak věděl, že na rodinu mu nikdo sahat nebude, nebo přijde o ruce. Takový prostě byl.* Ale tak věřím, že jsi z nich udělala rázný příklad a tak už budou mít klid.

*Prekvapila ju jeho rakcia - keď jeho oči potemneli a sánka mu stvrdla, pôsobil až neprirodzene dospelo. Bolo jej jasné, že sa mu stalo veľa zlého - niečo jej povedal, niečo naznačil a niečo sama vytušila.. no napriek tomu bola táto zmena z mladého veselého chlapca šaliaceho sa vo vode, pomerne silná káva.* Urobila som z nich možno príliš rázny príklad. Okrem toho, že som ich skupinu absolútne vyhladila s pomocou pár shinobi.. no - zabila som tích na farme a ... Nana s Gosukem z toho zostali nesvoji. Myslím, že vo mne nikdy nevideli shinobiho. Muselo to byť pre nich.. nečakané. *Nespomenula fakt, že vlastne u seba nemala žiadne zbrane a teda ich poprepichávala svojimi vlastnými kosťami.. musela pôsobiť ako monštrum z nejakej nočnej mory.* Ale áno.. už budú mať kľud. *Povzdychla si akoby sa tým sama tak trochu upokojovala a nahla sa do tašky aby odtiaľ vybrala niečo na pitie. V ústach jej totiž trošku vyschlo. Len čo sa napila ponúkla vodu aj Yinovi.*

Sice jsem řekl, že to byl rázný příklad, ale i když nevím, co jsi jim udělala, tak pro Bandity nebo zločince všeobecně to bylo i tak málo. Taková havěť si zaslouží mnohem horší věci. Samozřejmě, že z pohledu Nany a Gosukeho to tak být nemuselo, ale snad víš jak to myslím. Nicméně si na druhou stranu i myslím, že je dobře, že to viděli. Nakonec by to dřív nebo později stejně přišlo. To že by v tobě viděli shinobiho. Neznám je, ale věřím, že to je dvojice rozumných lidí a něco takového nevyústí v to, že by se s tebou například přestali bavit. *Dal jí na to jakýsi svůj názor a když mu nabídla pití, přijal ho s úsměvem. Nakonec tady teď chvíli panovala trochu napjatá atmosféra a oni si sem přišli přeci jen užívat. Napil se a vodu jí vrátil.* Díky, to bodlo. Už víte, jaká bude vaše první zastávka na vašich cestách s Ryuuem?

*Vypočula si jeho slová. Zneli rozumne a teda len so slabým úsmevom prikývla. Potom sledovala ako sa napil z fľaše a keď sa jej opýtal na ich plánovanú cestu s Ryuuom.. Razom sa jej výraz úplne zmenil. Na čele už nemala vrásky, z obáv, ktoré mala na mysli pri spomienkach na Nanu a Gosukeho. Oči jej zažiarili, na perách sa jej usadil šťastný úsmev.* Myslím, že mi bude chcieť ukázať kde žil.. Kirigakure. Potom sme sa rozprávali o zemi vodopádov.. najviac sa však teším na more. Ešte nikdy som ho nevidela.. musí to byť fascinujúci pohľad. *Ako to povedala otočila sa na jazero a povzdychla si.* Toto je to najbližšie moru čo som kedy videla.. celkom smutné, nie? *Zašomrala pri pohľade na slnečné lúče odrážajúce sa od vodnej hladiny.*

*Také se usmál, když se usmála ona. Nerad viděl lidi, které má rád, jak se mračí. Sice teď do těch "hlubších" debat zajel on sám, ale tak byl rád, že to nevyústilo v žádnou špatnou náladu a nějak to zachránil.* Takže Kiri, Zemi Vodopádů a moře jo. To je nějak hodně moc vody, nemyslíš? *Trochu se zasmál.* To ji máš tak moc ráda? *Zeptal se jí upřímně tázavým výrazem na tváři. On sám na tom nic extra neviděl. Možná to bylo tím, že tam vyrůstal. Pro něj naopak byla Iwa jako něco "wow".* Ani si nemyslím. Tohle jezírko je fakt krásné. Moře na straně Kiri je nic moc, uprostřed něj je to nic moc. Jen se díváš na nekonečnou vodu, která sahá až po horizont a druhá strana moře od Kiri...záleží, jaká druhá strana. Ale když půjdete odtud přímo do Kiri, tak z téhle strany to pobřeží vypadá docela hezky. Ale stejně si dokážu víc užít takovéhle "malé" jezírko, než nekonečné moře. *Pak se jen zarazil a trochu se zasmál.* Trochu jsem se rozkecal, co?

*Prikývla a potom si vypočula jeho pohľad. Trošku sa uškrnula keď opisoval more a nakoniec sa len trochu zasmiala nad tým keď sa trochu zasekol.* Nikdy som more nevidela takže ma tá jeho nekonečnosť láka. *Vysvetlila a trochu sa zasnívala.* Ryuu miluje vodu.. je v nej ako doma, rada by som sa na ňu pozrela jeho očami. *Vysvetlila a ľahla si na deku. Zavrela oči, dala si dole okuliare a masírovala si koreň nosa.* Každopádne som rada, že sa ti tu páči. Snáď sa ti naše skaly rýchlo nezunujú. *Špitla.* Keby sa tak stalo tak máš stále knihy a naše vranovanie. *Pripomenula mu s úsmevom a stále zavretými očami.*

No, v tom případě doufám, že z toho budeš víc nadšená, než já. *Trochu se zasmál. opravdu v to doufal. Pochopil, že od toho má vysoká očekávání, tak by byl nerad, aby byla nějak zklamaná. Nakonec si taky lehl a už si jen užíval slunečních paprsků, které dopadaly na jeho tělo.* Hodně vám to přeju. Užijte si to tam i za mě. *Trochu se zakřenil. Nemyslel to nijak tak, že by se litoval, jen chtěl dát najevo, aby si to užívali ještě víc, než to vůbec jde.* Jestli mě nepřestali udivovat do teď, tak si nemyslím, že by to mělo přestat ani někdy v budoucnosti. *Pak se jen pousmál.* A to je taky pravda. Ale na druhou stranu, nerad bych se uchýlil k tomu, abych se musel zachraňovat světem v knihách. Nechci takhle utíkat před realitou. Ano, číst knihy je fajn, ale jestli mě něco bude štvát v realitě, tak bych tomu chtěl čelit přímo a vyřešit to. Nicméně to vranování...na to se poměrně těším. *Také se pousmál a pak jen mlčel. Jak tam ležel a sluníčko pěkně hřálo, tak se velmi uvolnil. Jestli to takhle bude pokračovat, tak tam snad i usne.*

*Trochu sa zasmiala a dúfala, že to tak skutočne bude. Yin bol sladký a milý chlapec priala mu šťastie a mrzelo ju, že ho tu nechá, na druhej strane sa neskutočne tešila na dobrodružstvá, ktoré jej život ešte prinesie.* Ja som sa svetom v knihách zachraňovala pomerne často. *Priznala bez hanby. V podstate na tom nevidela nič zlé, no páčilo sa jej ako statočne a hrdo sa k problémom chce Yin stavať. Ležali tam, klebetili, trochu plávali a užívali si spoločné chvíle a slnečné lúče - až kým pomaly nezačala obloha tmavnúť.* Asi by sme mali ísť pomaly domov. *Usúdila napokon, pobalila veci a bola pripravená odísť spolu s ním domov.*

*Trochu zpanikařil.* Já to nemyslel nijak špatně. Nemyslím si, že j zlé, když to někdo dělá, jen já osobně to mám tak nastavené. *Trochu se zasmál. Nechtěl, aby to působilo, že tím někoho odsuzuje. Nakonec ale bylo jasné, že to jen takhle přetočil sám a sám se tomu zasmál. Pak už si jen užívali zbytku dne a po nějaké době, kdy už se začalo stmívat, tak vyrazili domů.* Tak jo, čas vyrazit. *Měli sbaleno a už jen vyrazili domů.*

*Hoshimu byla včera přidělena mise jako výpomoc v nóbl restauraci, protože jim tam dneska chyběl člověk a počítali že by měli mýt dost zákazníků a dneska i dobré tržby. Hoshi  se tak dneska brzo ráno vydal směrem k restauraci, kde by měla být jeho mise. Když tam přišel tak ještě neměli otevřeno. Aspoň ne pro veřejnost. Zaměstnanci si tam dávali sraz na pokec než začnou pracovat. Když už se rozhodli že půjdou dovnitř, tak Hoshiho vzali s sebou, aby jim pomohl. Jako první úkol mu bylo přiděleno aby sundal všechny židle ze stolů. Je to celkem dost stolů a židlí, ale udělat to musel. Za chvíli to měl všechno dole a tak si šel pro další práci v čem by jim mohl pomoci.  Mezitím co pracoval tak si všímal jak je interiér celkem dobře zařízený. Nechybí tomu skoro nic. Konečně se tam začali objevovat první zákazníci a Hoshi měl za úkol je všechny obsluhovat. Vždy si došel k jednomu stolu, zapsal si jeho číslo podle mapy, které dostal aby se mohl trošku orientovat. Samozřejmě že tu mapku neměl s sebou, jinak by to byla celkem i ostuda. Pomalu takto obešel všech 6 stolů, kde momentálně seděli lidi. Hned jim tam přinesl pití, které si objednali a pak i jídlo, když bylo v kuchyni hotové. Samozřejmě musel zapojit dost i hlavu, aby to nepopletl a zároveň musel dávat pozor aby mu nic nespadlo na zem. To by si celkem vydělal. Po chvíli co obsluhoval zákazníky ho začali bolet nohy. Není také divu když furt v kuse chodí. Pojď to vzít za mě, já se s tebou na chvíli vyměním. Řekl jeden ze zaměstnanců když chvíli sledoval Hoshiho. Ten ale nepotřeboval. Měl už praxi z Hotelu Clive, kde to bylo daleko horší a složitější. Měl na starost několik pater. Těchto pár stolů není oproti tomu nic. Nakonec ale stejně Hoshiho stáhli do kuchyně. Stoupnul si teda k jídlu, které měl jenom hlídat, aby se nespálilo. Sem tam do toho máchl vařečkou, aby to promíchal, ale jinak aspoň zatím sledoval kuchaře, který vypadal, že má snad 8 rukou, jak tam lítal, krájel, sekal, míchal a bůhví co ještě. Hoshiho to celkem zaujalo a aspoň se tak trochu i něčemu přiučil v kuchařském odvětví. Pak přišla objednávka, na kterou potřebovali přidělat ještě dobrých 20 KG bramror. K večeru má přijít větší skupina, která si rezervovala pět stolů a hlavně pokrmy s braborama. Kuchař se rozčílil. To je super. Nemám lidi na 20 KG a ještě zajištění restaurace. Hoshi se na něj podíval. Za půl hodinky bych to mohl mít hotové. poví. Kuchař se na něj otočí. Pokud to dáš za půl hodiny, dostaneš navíc ještě nějaké Ryo. poví s lehký posměškem. Hoshi se jen uchechtne a přikývne. Klekne si na koleno a složí pečeť. Hned na to se z něj začne na několik místech do oboustran uvolnovat pruhy kašovitého dřeva, které klesne na zem a začne se formovat do dvou jeho klonů. Tak já jdu na to. poví všichni tři najenou a zmizí ve spíži, odkud vynesou pytle brambor na dvůr za restauraci a pustí se do toho. Kuchař jen překvapeně kouká, ale rychle se vrátí se své práci. Nakonec to Hoshi zvládl ale za 36 minut. I tak, ale kuchaři práci opravdu ulehčil a ten mu ze své kapsy hodil nějakou tu bankovku, kterou si Hoshi s úsměvem uklidil a byl zase poslán do víru restaurace. Takto roznášel jídlo vlastně až do večera kdy se zavírá restaurace. Poslední dvě hodiny to byl ale opravdu záhul, když tam nalezla ta velká skupina. I tak to ale nějak zvládli. Ovšem, když ale odešel poslední člověk, jeho mise nekončí, spíše pokračuje. Musel jít umýt stoly a pak dát židle nahoru. Samozřejmě že poté musel i zamést a dokonce i vytřít aby se podlaha „leskla“. Jeho už jeden klon zatím v kuchyni myl nádobí. Nakonec do sebe vstřebal i posledního Mokubunshina a mohl vyrazit celkem dolámaný doů.*

650 slov

KONEC

*Batsuovo osobní zdokonalování postupovalo dál a dál. Mezitím než se vrátí zpět do Kiri aby pomohl Tatsuoyvi ve válce nebo snad i stanul po jeho boku když se stane novým Mizukagem se rozhodl dostatečně zesílit a vytvořit si spoustu nových es v rukávu. Došel zajímavému zjištění a to takovému že když pohlcoval nějakou techniku z chakry kterou on sám neovládal tak přicházel o svou chakru místo toho aby tuto chakru mohl použít. Zjistil že přichází o dost velké množství chakry tímto stylem.* „Musím nějak snížit množství které mi to bere. S takovou bych se dostal dost rychle na nulu a to by nebylo moc dobré. Tak co teď. Musím najít někoho s jinou chakrou což je ideálně někdo z klanu Saino. Znám tam někoho?“ *Batsu chvíli přemýšlel když si vzpomněl že přece jen někoho z toho klanu zná ale moc se mu do toho nechtělo. Jednalo se o Meiko, dívku se kterou se tu tak trochu vyspal ale pak se jí už vůbec neozval. Povzdechl si když si uvědomil že ji bude muset požádat o pomoc.* „Tak Batsu. Spolkni svou hrdost a jdeme na to.“ *Batsu se vydal k domu kde Meiko bydlela a zaklepal na dveře. Po chvíli přišla mladá dávka s vlasy zapletenými do copu a jen v županu.* (Meiko) Ale Batsu. Ahoj tak ráda tě vidím. Už jsem si myslela že se mi vyhýbáš. Nechceš dovnitř na skleničku a nějaké řáděníčko. (Batsu) Ahoj Meiko. Hele něco bych od tebe potřeboval. Jestli by jsi mi mohla pomoct. *Meiko byla nejdřív trochu naštvaná že neřkl rovnou ano ale když jí žádal o pomoc tak přesunula svou ruku do jeho rozkroku a chytila. Byla to holka která prostě vždy dostala to co chtěla.* (Meiko) Klidně ti s tímhle pomůžu. (Batsu) Líbí se mi tvůj přístup ale o tomhle nemluvím. Chtěl bych aby jsi mi pomohla svými schopnostmi klanu Saino. *Meiko jen vydechla protože čekala že si zase zařádí s Batsuem ale co se dalo dělat.* (Meiko) Tak povídej. Co by jsi potřeboval. (Batsu) Chci aby jsi jen používala různé techniky a útočila s nimi na mě. (Meiko) Chceš se nechat zabít nebo co? (Batsu) Chci si vylepšit své schopnosti ale k tomu potřeuju někoho s unikátní chakrou. (Meiko) Takže jsem unikátní? Ale co je v tom pro mě? (Batsu) Řekni si svou cenu. *Meiko se jen usmála a mrkla na Batsua. Tomu hned bylo jasný jaká je cena za tuto pomoc ale co se dalo dělat. Aspoň si teda i užije i když bude muset kompletně všechno odedřít protože Meiko byla v posteli jak prkno.* (Batsu) Platí. Čekám tě v tréninkové oblasti. *Batsu zmizel do tréninkové oblasti a tam se posadil na kámen.* „Bože. Doufal jsem že se s ní fakt už neuvidím. Nesmím už nikdy tak moc pít. Blbej Maiek.“ *Meiko přišla velcie stroze oblečená ale Batsu to neřešil. Postavil se kus od ní a natáhl ruku směrem k ní. Nechal jí používat techniky tvořené její Saino chakrou a moc dobře cítil že když pohltil jakoukoliv její techniku tak jeho chakra klesala. Špatné bylo to že na toto musel používat přímo svou chakru a ne jinou takže byl docela limitován. Hodinu takhle trénovali spíše ale se slabšími technikami aby Batsu nepřišel o všechnu chakru. Cítil jak je na tom zle a tak pokynul Meiko že pauza. Posadil se na kámen a ona k němu.* (Meiko) Něco tě trápí co? Nejde to tak jak sis představoval. (Batsu) Nechápu to. Měl jsem skvělý plán ale nevychází mi. Asi nejde jen tak snížit spotřebu ale budu tomu muset něco obětovat. *Batsu si vzpomněl na zvláštní pocit když pohlcoval jinou chakru, takový lehce štiplavý a nepříjemný. Napadlo ho že by obětoval fyzickou bolest místo chakry.* (Batsu) Pokračujeme Meiko. Mám nápad. (Meiko) Dobře co mám dělat? (Batsu) Stejně jako předtím, používej techniky s nízkou spotřebou chakry a já je budu pohlcovat. *Batsu se opět postavil kus od Meiko která opět začala používat techniky a Batsu je začal pohlcovat. Soustředil se na to aby zvýšil bolest kterou mu pohlcování způsobuje a dařilo se mu to. Po 2 použitích však místo bolesti přišla příšerná křeč kterou Batsu ne a ne rozhýbat. Vyoleženě zařval a padl na kolena držíc svou ruku. Ta byla jak z kamene a ne a ne se pohnout.* (Meiko) V pohodě Batsu. (Batsu) Sakra. Přehnal jsem to. Nemůžu pohnout rukou a mám ji jako v ohni. (Meiko) Pojď ke mě. Dnes se o tebe postarám. *Batsu teda odešel s Meiko k ní domů kde se skutečně pomocí různých léčiv o jeho ruku postarala. Batsu taky splnil svůj slib a díky tomu že už ruku mohl zase použít tak udělal Meiko krásnou noc. Když se ráno vedle sebe probudily tak se Batsu jen dal dohromady a čekal na Meiko. Jeho chakra byla zpět a tak bylo na čase pokračovat.* (Meiko) Jsi normální? Ty chceš ještě pokračovat? (Batsu) Ano chci. Jsem na správné cestě jen to musím správně usměrnit. (Meiko) No. Slíbila jsem ti to tak jdeme na to. *Oba se opět odebrali do tréninkové oblasti a opakovali včerejší postup. Batsu pohlcoval techniky tvořené její specifickou chakrou a jeho ruka bolela čím dál víc. Na druhou stranu cítil že oproti tomu když začínali tak jeho chakra klesá pomaleji.* (Batsu) Myslím že to mám Meiko. Použij něco silnějšího. (Meiko) Jsi si jistý? (Batsu) Jen do toho. *Meiko použila techniku ranku A a Batsu ji celou levou rukou pohltil. Rukou mu projela ostrá bolest která jeho ruku na chviličku ochromila ale během pár sekund byla zase v pohodě ale co bylo hlavní bylo to že jeho chakra se nesnížila o dvojnásobek toho co pohltil ale jen o 1,5 násobek toho co pohltil. Batsu zajásal.* (Batsu) Mám to. Sice to bolí jako čert ale přece jen to bude fungovat. (Meiko) Gratuluji ti Batsu. Co teda teď? Jdeme někam spolu? Nebo se chceš vrátit domů? *Batsu cítil jak ho ruka ještě trochu bolí po tom kolik toho obětoval a kolik bolesti si nechal způsobit.* (Batsu) Myslím že si půjdu lehnout ale děkuji ti za pomoc Meiko. (Meiko) Klidně se mi ozvy když budeš chtít společnost. *Batsu se nuceně usmál a odebral se zpět do svého dočasného domova.* „Tohle se bude hodit a na tu bolest si zvyknu."

KONEC RPG

Tréning chakry pred druhým kolom chz :d
*Izba na ubytovni nebola nijako nepohodlná. Chlapec tam mal všetko čo potreboval. Posteľ, skriňu na oblečenie, stolík, kúpeľňu, dokonca i menšiu kuchyňu s malým jedálnym stolíkom, aj keď každý deň jedlo dostávali. No, všetko tam bolo pre prípad, že by si chceli sami uvariť a nechcelo by sa im jesť vonku. Sorovi sa však nechcelo variť a tak sa vždy buď najedol tam, kde zvyšní účastníci alebo sa šiel niekam najesť. Dnešok bol však deň, kedy sa mu nechcelo opúšťať izbu a tak sa v nej rozhodol zostať. Najskôr si čítal knihu, ktorú si so sebou doniesol, bol ňou zaujatý, že i zabudol na obed, keď ju zaklapol, bolo už neskoro a tak mu nezostávalo nič iné, než počkať na večeru, aj keď bol sám na seba nahnevaný, že sa takto zabudol, začínal pociťovať menší hlad, ktorý jej začínal trápiť, no na izbe nebolo nič a on nechcel opustiť svoju izbu, nie to ešte priestor budovy. Premýšľal teda ako si skrátiť čas, čo by mohol robiť, ako by ho využil aj efektívne a najlepšie tak, aby zabudol na to, že hladný vôbec je. Usadil sa do tureckého sedu na zemi, kúsok od postele a premýšľal, zatiaľ čo bielymi očami blúdil po izbe a ešte lepšie si ju prezeral. Bol to nezvyk, zdieľal izbu so svojim bratom, no tuna bol úplne sám. Prišlo mu to prázdne a nezvyčajné, mať tu razom ticho, nemať sa s kým porozprávať, nebol tu nikto, kto by komentoval jeho, či koho by komentoval on. Sora sa hlasno nadýchol a vydýchol, nudil sa, bol hladný. Spať sa mu nechcelo, von sa mu ísť nechcelo, čo mohol teda robiť?* Hhhh. *Vydýchol trochu nahnevane, postavil sa z tureckého sedu, trochu sa prešiel po izbe, otvoril okno, aby sa mu tam vyvetralo, než si ľahol na zem, tam kde pred chvíľou sedel a zatvoril oči. Sústredil sa na svoju chakru, zadržal ju a potom ju vystrelil, ako by išlo o Kai a uvoľnil zo svojho tela, aby sa zbavil trochu chakry. Nenapadlo ho nič iné. Zavrel svoje biele oči, ponoril sa do tmy a začal sa sústrediť na svoju chakru. Keď nemal čo iné na práci, tak bude aspoň meditovať, zvyšovať svoju kapacitu... pokiaľ ešte mohol, pokiaľ to ešte pôjde, aby mal toho na chuuninské skúšky dosť, hoc ešte nezačala ani druhá časť, ale mať viac chakry na druhú časť nebol tiež žiadny problém. Nechal svoju chakru putovať po tele, sprevádzal ju ako rodič svoje dieťa po zoo, snažil sa nezastavovať... do pravej ruky, do končekov prstov a zase naspäť. Do pravej nohy, do končeka prstov a naspäť. To isté urobil i u ľavej strany tela. Dával si záležať, aby svoju chakru nestratil z dohľadu, aby ju stále cítil a keď obehol dve kolá, znovu ju v sebe zadržal a potom sa znovu trochy zbavil. Cítil ju, aj keď slabšie. Musel sa teda veľmi sústrediť na to, aby ju nestratil... hoc to bolo teraz o niečo ťažšie, nebolo to nič, čo by genin nezvládol. Po kraji hlavy mu stiekla do modrých vlasov kvapka potu, no pokračoval v tom, čo robil predtým. Znovu svoju chakru sprevádzal, držal sa jej. Do končeka prstov jednotlivých končatín a naspäť. Pokračoval, urobil tak niekoľkokrát. Vďaka tomuto nevnímal hlad, ktorý trápil jeho telo a ani nevedel, koľko času ubiehalo. Len pokračoval, neotváral oči a bol plne sústredený. Nevnímal svoje okolie, kohútik z ktorého začala kvapkať voda... ignoroval to, bol plne sústredený v meditácii. Po niekoľkých hodinách otvoril oči. Posadil sa. Cítil sa unavený, no zároveň uvoľnený. Pozrel sa na hodiny, ktorý ukazovali čas večere. Sora nechcel jesť v jedálni, tak sa postavil a šiel do kuchynky vyhrabať menšiu dózu, ktorú by mohol použiť, nabrať si tam jedlo a vytratiť sa naspäť do izby. Po chvíli hľadania i nejakú našiel, šiel dolu, kde si nabral jedlo a zaliezol znovu do izby, kde sa najedol v pokoji a tichu. Misku potom umyl a utrel, uložil ju na miesto. Sadol si znovu na zem, znovu zatvoril oči a začal opäť meditovať. Sústredil sa na svoju chakru, ktorá sa už za tú dobu trochu obnovila a tak sa na ňu mohol sústrediť lepšie. Sústredil sa na svoju chakru, znovu jej ju sprevádzal po tele, krúžil s ňou po jeho tele. Keď však cítil, že je čas ísť spať, otvoril oči, postavil sa a šiel do sprchy, umyl sa, tak ako vlasy a šiel spať. Ráno vstal skôr ako obvykle, dal si zase rannú sprchu, áno, pred pár hodinami mal jednu a potom si šiel dať druhú sprchu, šiel sa najesť a znovu šiel cvičiť chakru. Nemal čo na robote a do raňajok bolo dosť času. Usadil sa, zavrel oči a začal meditovať, najskôr však použil Kai, aby sa zbavil trochu svoje chakry a mal to tak o niečo ťažšie, než s ňou začal hýbať po jeho tele, urobil zopár kruhov s ňou, než sa jej znovu trochu zbavil, úprimne, premýšľal, že si dá ďalší tréning dolu hlavou na strope, toto mu neprišlo niečo, čo by chcel robiť dlhodobo ako tréning. Pokrútil hlavou, na chvíľu stratil pozornosť nad svojou činnosťou a nad chakrou, to však napravil čo najrýchlejšie. Teraz sa nesmel flákať a musel trénovať čo najlepšie, pokiaľ mal stále tú možnosť niečo pre seba urobiť, trochu sa zlepšiť pokým začne druhé kolo, aby jej prežil čo najlepšie, rovnako, aby prežil čo najlepšie tretie kolo. Nevedel s kým sa stretne, ale chcel vyhrať, musel vyhrať. Ak by nevyhral, sám by nevedel, či by sa dokázal Mayi pozrieť do očí... či by sa za seba nehanbil a neprepadol najradšej pod zem. Ak by prehral, no stal sa chuuninom... nehodlal sa za nej považovať, pretože by to pokazil, sklamal by seba, sklamal by možno i Mayi, ktorá jej skutočne pripravovala na chuuninské skúšky. Zhlboka sa nadýchol a vydýchol.* "Sústreď sa Sora, sústreď..." *Snažil sa vyčistiť si hlavu. Na chvíľu otvoril oči, preplácal si tváre, aby sa spamätal, než začal znovu meditovať... ponoril sa do svojho sveta, kde mohol cítiť chakru, kde s ňou mohol hýbať, ešte chvíľu s ňou cvičil, než sa nakoniec nezdvihol a nešiel na raňajky. Keď znovu otvoril oči a pozrel na hodiny... bol ten správny čas.*

Počet slov: 1020
Koniec

Tréning chakry
*Bolo pár dní pred druhou časťou chuuninských skúšok. Genin z konohy mal menšie obavy, predsa len bol stále dieťa, ale v okolí nebol nikto, kto by jej v tom podporil, kto by mu povedal, že to zvládne a tak sa musel spoľahnúť sám na seba, aj keď mal obavy čím viac sa druhá časť približovala. Čo ak to nezvládne? Čo ak pohorí? ČO ak sa mu stane niečo, kvôli čomu bude musieť zo skúšok odstúpiť? Zakrútil hlavou, nesmel sa niečím takým nechať rozhodiť, nesmel nad niečím takým uvažovať, inak sa to skutočne môže stať. Bol geninom z Konohy, geninom z konohy, ktorý musel ukázať, aká je konoha silná, ako je on silný..., že sa jeho tvrdý tréning vyplatil. Prechádzal sa hore dole po izbe, nechcel ísť von ale zase neposedel na jednom mieste a tak toto bolo pre neho najjednoduchším riešením. Prechádzať sa po izbe, utriediť si myšlienky... všetko bude fajn, zvládne druhú časť, zvládne i tretiu časť, nemal sa čoho báť. Zhlboka sa nadýchol a vydýchol, chcel teraz niekoho počuť, chcel niekoho objať, presne teraz bol ako dieťa, ktoré to zo všetkého najviac potrebovalo, no na izbe bol sám, nikto iný tu nebol a nikto iný nemohol vidieť jeho utrápený výraz, ktorý nosil na tvári, plný pochybností. Nebola tu Mayi, ktorá by mu povedala, že to zvládne, nebol tu ani Aoda, ktorý by mu to povedal, nebol tu nikto, na koho by sa mohol obrátiť a povedať mu to. Bol tu na to všetko sám a to sa mu nepáčilo, necítil sa z toho dobre, pochybnosti plnili jeho hlavu, ako by sa nechumelilo. Snažil sa zhlboka dýchať a popri tom sa prechádzať po izbe, aby sa trochu upokojil. Poťahoval nosom, nechcel si ísť po servítky a ani nevedel kde sú, možno i trochu zadržoval slzy. Hoc bol na vonok onaký, teraz bol sám a keď bol sám, tá maska, ktorú mal... tá bola fuč. Ako by ani neexistovala, ale keď vyjde znovu medzi ľudí, znovu sa nasadí, ako by tam vždy bola, bola jeho súčasťou.* Čo ak to nezvládnem? Čo ak ma Mayi nebude chcieť potom trénovať? Čo ak to celé pokazím...? *Pýtal sa sám seba, miesto toho, aby sa snažil uvažovať nejako pozitívne. Mal jednoducho strach a potreboval niekoho, aby jej povzbudil. No okrem jeho maličkosti... nikto iný izbu neobýval. Posadil sa po niekoľkých dlhých minútach pochodovania hore dole na zem, do tureckého sedu, vystrel sa a snažil si utriediť myšlienky... nie, snažil sa ich vytesniť z hlavy. Zhlboka dýchal, chcel sa upokojiť, chcel prejsť do stavu meditácie, aby našiel vnútorný pokoj, aby ucítil chakru a cítil ako taký pokrok, ktorý urobil, čo už s Mayi, sám alebo s niekým iným. Chcel cítiť, že jeho cvičenie nebolo zbytočné, aj keď veril, že jeho tvrdá práca nikdy nebola zbytočná, aj keď, to ukážu samotné chuuninské skúšky. Zatvoril oči, sústredil sa na svoju chakru... to bolo niečo, čo potreboval cítiť. Skutočne sa jeho kapacita chakry, ktorú môže využiť zvýšila. Aj keď nie tak veľmi ako by chcel, ale veril že toto bude jeho maximum, ktoré zvládne počas skúšok. Možno ak by teraz cvičil, tak by ju zvládol ešte viac zvýšiť, aspoň o trochu, aj tá trocha sa vždy počítala. Vedel, že chakra bude niečo, čo bude veľmi, ale veľmi potrebovať. Zadržal teda svoju chakru v tele a potom ju pomocou Kai vypustil, to zopakoval potom ešte dvakrát, chcel jej mať málo, aby ju vnímal ťažšie... vedel, že mu to viac pomôže, ako keby mal plnú zásobu chakry a len tak sa s ňou hrajkal. Sústredil sa na ňu, videl ten modrý okruh v jeho tele, modrý okruh chakry s ktorým začal postupne hýbať. Snažil sa myslieť len na chakru, na to, ako s ňou hýbať po jeho tele, len na to a na nič iné. Na žiadne jeho pochybnosti, nesmeli narušiť jeho tréning o ktorý sa teraz snažil, nesmeli narušiť jeho, nesmeli ho zviesť z cesty. No a, že tu bol sám, predsa len, bol budúcim chuuninom! Nesmel sa nechať len tak rozhodiť! Už sa nemôže na nikoho iného spoliehať, len na svoju vlastnú silu, na nikoho iného. Nikto nebude stáť pri ňom a viesť ho za ručičku. Teraz bol genin a o pár dní bude chuunin, veril tomu, musel tomu veriť, snažil sa v to presvedčiť sám seba, miesto toho, aby nad sebou pochyboval. Musel dokázať svojim pochybnostiam, že nie je dôvod, aby existovali. Nechával chakru prúdiť po jeho tele, tentokrát však nie v kruhu, ale všade, kam si len spomenul, všade, kam mohol. Do chodidiel, dlaní, prstov, nôh, rúk, či si jej držal vo svojej hrudi. Potom ju znovu zadržal, a znovu vypustil a robil to isté, sústredil sa na ňu ako len mohol, konečne nevnímal nič iné, len svoju chakru, žiadne myšlienky, ani negatívne, ani pozitívny, konečne tu bol len on a chakra, ktorú sprevádzal po tele ako šarkana vonku po nebi. Pomaly sa do toho i Sora upokojoval, predsa len, nemal dôvod mať také myšlienky. Trénoval dosť, veril teda, že tu nebol najmenší dôvod pre neho sa takto strachovať. Určite vymyslí taktiku, ktorá mu pomôže ako len môže. Teraz sa však musel sústrediť na tréning. Kto vie, kedy bude mať po tomto príležitosť si znovu pocvičiť, kto vie, možno sa už k tomu nedostane a toto bude jeho posledný pred skúškami. Ani nevedel ako a ubehlo niekoľko hodín. Jeho tvár bola celá mokrá, utrel si ju do trička, ktoré mal na sebe. Zhlboka sa nadýchol a vydýchol, pozbieral sa zo zeme, nahromadil svoju chakru do chodidiel a vydal sa po stene na strom a zo stropu po stene na zem. Držal si chakru v chodidlách, zatiaľ, čo jej sa ju snažil hromadiť i v iných častiach tela a popri tom chodiť a udeľovať chakru do chodidiel. Bol to nezvyk oproti tomu, čo robil doma. Tam len visel, tu aj chodil. Našťastie bol bosý a tak nezanechával po sebe na stenách žiaden bordel. Keď si myslel, že už mu to stačí - cítil nedostatok chakry, tak toho nechal, šiel do sprchy, kde zo seba zmyl pot, ktorý sa na ňom počas tréningu objavil. Nemal pochybnosti viac, ale zase nebol ani pozitývny. Dnešný tréning skončil. Mal ešte dosť času na to, kým bude jedlo, tak si len nastavil budík a rozhodol sa ísť si pospať, pokiaľ mal tu možnosť, teraz bude veľa spať a hýbať sa, pretože vedel, že päť dní bude pre neho veľmi ťažké obdobie, kedy sa bude veľa hýbať a málo spať, tak chcel i svojmu telu dopriať odpočinok, kým to všetko začne.*

Počet slov: 1298.
Koniec.

*Díky jeho paměti, která nesahá dál než tato neustálá tma ve světě, je zvyklý na spousty lidí jak psychicky neustáli stav bez slunce, jak se valí po ulicích iwagakure. Nedá se říct, že jich je málo, ale nedá se říct, že jich je spousta, ninjů, kteří nebyli dost silní na to se s tím vypořádat ve vesnici není tolik jako by jich bylo civilistů, kteří v této tmě nepřežili. V tomto světě, kde žije je pro něj chakra něco, co má každý v sobě, nedokáže si představit někoho, jak žije bez chakry, neboli jejího používání. Podle času hodinek vyšel ráno ven do ulic města. Díky pouličním lampám bylo vidět po ulicích, ale stejně se nedá říct, že by tam bylo bezpečno. Je mu jasné, že teď toho někdo může využít ke zločinům a nahrabat si nějaké peníze nebo majetek. On se v těchto ulicích ovšem cítil jako doma, cítil se bezpečně bez ohledu na to jaké nebezpečí temnota skrývá. Šel do parku, kde byla jedna lavička, která byla vždy neobsazená, nikdo na ní nikdy neseděl ve chvíli co šel kolem, mohlo jít o pouhou náhodou, nebo na ní opravdu nikdo nechtěl sedět, kromě jeho. Sedačka díky spoluobčanům a budoucím kolegům či díky spolužákům je lavička ve schátralém a celkově zničeném stavu., který nejspíš i lidi odsuzuje. Kdo by si na ní také chtěl sednout když kousek dál, kam oko ještě v této tmě dohlédne je ještě jedna lavička, která vypadá nově a nepodloženě. Naoto si sedl na lavičku, která ostatní lidi odtahuje svým vzhledem lidi od sebe. Sundal si batoh, který si s sebou vzal, tam měl snídani, kterou si udělal doma než odešel. Vytáhl si jí a začal pomalu jíst. Přitom se rozhlížel po okolí zda neuvidí někoho, jen ze zvědavosti. S sebou v tašce měl i nějakou knížku, kterou má ke studiu na akademii. Po lehkém jídle se rozhodl konečně trénovat, důvod, proč by tady. Kdyby ovšem předtím spatřil někoho, kdo by ho spatřil, tak by se nejspíš k trénování nedostal. Nemá rád, když se na něj někdo kouká během toho co trénuje. Přijde si pak dost trapně, hlavně když to vypadá jako kdyby chtěl se svým ubohým stavem něco dělat. Vstal z lavičky a začal se rozehřívat nějakými lehkými cviky aby při trénování nepřišel k úhoně kvůli nedostatečnému rozpohybování svalů. Často totiž potají sledoval jiné ninji, jak trénují když nějakého spatřil, mnohdy trénovali ve skupinkách, a tak naštěstí stihl dost toho vypozorovat. Když se konečně protáhl, tak přešel na nějaké jednoduché cviky, jako jsou třeba dřepy. To nedělali problém, jen jich díky svému mladému a slabému tělu nedokázal tolik udělat. Když ho po krátké chvíli vytížili dřepy, tak si dal krátký odpočinek, zasloužil si ho. Po chvíli ovšem přešel na další cvik, nemůže si dávat až moc velké pauzy, svaly musí být stále v zápřahu aby se do nejlépe budovala svalová hmota. Jako další cvik si zvolil dřepy. Obyčejné kliky udělal sotva dva, po kterých už neměl takovou sílu se zvednout u třetího kliku. Zvolil takovou jednoduší variantu a to byli kliky na kolenou. Bylo to k něco jednodušší, ale při správném provádění jsou i tak dost obtížné.. to může Naoto pocítit momentálně na vlastní kůži sám. Když skončil s kliky, tak si dal opětovně nějakou menší pauzu a vrhl se zpět na dřepy.. těch už udělal o poznání méně než předtím, ale s počtem kolik jich udělal byl stále spokojený, i přesto že chtěl víc. Na jednu stranu to bylo v hlavě, na druhou stranu svaly taky nemají neomezeně síly a s každým dalším dřepem či klukem síla postupně ubývá.. ze začátku to není tolik cítit, ale čím začne být člověk více vytížený, tak tik to začíná být cítit víc a víc až nakonec svalům nezbyde dostatek sil, že i ty poslední na chvíli zmizí. Po dřepech se vrhl opět na kliky. To bylo druhé kolo.. chtěl si po skončení kliků dát minimálně jedno další kolo, které se mu nakonec podařilo. Ovšem už se málem stala situace, která by zapříčinila jeho pád na zadek v případě dřepu či kliku. Už ani dřep, který byl tažen zády nepomáhal, záda ho z toho bolela a nemohl se zvednout.. to samé u kliků. Dal si nějakou kratší pauzu, po které se vydal rovnou domů, aby šel nějak rozumně spát, a aby se jeho svaly částečně uzdravily.*

trénink síly (+1 bodu atributu do síly)

Tréning chakry

*Sora a Aoda sa pozastavili, zostávali pár dní v Iwa, no dnes sa nechcelo ani jednému odchádzať z izby, aspoň nie do obeda. Hlavne Sora... Naomi mala školu a tak nemal ísť s kým von, síce tu bol Aoda, ale ten chcel vyhodiť len Soru pred dvere, nech si nájde svoj vlastný život na chvíľu a nechá svojho brata a on si ide po svoj vlastný život a tak sa rozhodli pre meditáciu skôr, než sa Sora pôjde stretnúť s Naomi a obťažovať ju - Aspoň tak to videl Aoda a často si ho pre to doberal za tú dobu.
Obaja sa posadili do tureckého sedu, jeden vedľa druhého, opreli sa chrbtom o seba a obaja zavreli oči. Zhlboka sa nadýchli a začali uvoľňovať svoje telá. Ich dych sa upokojoval, telá boli ľahšie a ľahšie, začali sa pomaly sústrediť na chakru, ktorá im prúdila telom. Najskôr na jej centrum, ktorá sa točila v ich hrudi... obaja videli svoj momentálny stav, ktorý mali. Ich súčasnú kapacitu, ktorú chceli posunúť, vyzdvihnúť na vyššie, zväčšiť ju. Už len tá predstava bola krásna... a chceli ju predviesť do reality. Obaja čoskoro pripomínali sediacich mŕtvych chlapcov, než živé bytosti. Ich svetlá pokožka kvôli klanu dokusei, dych, ktorý nebol viditeľne vidieť, ako by sa ich hruď nenadvihovala... Sora sa sústredil na svoju chakrovú sústavu. Vnímal modré jazierko chakry plné jasného svetla, bolo to jazierko, kde bola všetka chakra, ktorú mal a bol to nádherný pohľad. Hodlal však jazierko prehĺbiť, zmenšiť brehy... aj keď vedel, že to nebude o mnoho, stále to bolo lepšie než nič. Najskôr však začal kopať potôčik z ktorého sa postupom času stávala rieka s ktorou začal behať okolo svojho tela. Od pravej ruky do jej končekov prsov než sa vrátil späť a smeroval do pravej nohy, do končekov prstov i tam. Bol to príjemný pocit plný príjemného mravenčenia, od tadiaľ prešiel do ľavej nohy, kopal, kopal, chakra prúdila do ľavej nohy, do prstov na nej, než sa prúd posunul ďalej do ľavej ruky a z tadiaľ prešiel do očí. Miloval ten pocit, ako mu chakra tlačila na ne, na viečka. Bol to skutočne úžasný pocit, zároveň mal však čo robiť, aby neaktivoval byakugan, tým by svoju meditáciu zcela narušil, opustil by to temné miesto s jasnou modrou žiarou, ktorú vytvárala jeho chakra.
Aoda na tom nebol inak. Postupoval podobne, opačne. V proti smere hodinových ručičiek. Najskôr svoju chakru presunul do ľavej ruky, do končekov prstov, kde chakru držal, než ju posunul do ľavej nohy. Bol to zvláštny, cez to príjemný pocit, ako mu prúdila chakra telom, tam kam chcel. Snažil sa mať čistú hlavu, aj mu to vychádzalo Vnímal len chakru, nič iné. Nevedel koľko času prešlo, vlastne ho to ani netrápilo. Chakra prešla do ľavej nohy, držal ju tam, tak dlho ako uznal za vhodné a potom ju po malých pramienkoch púšťal zase do pravej nohy, cez to však niečo málo poslal naspäť do ľavej ruky. Skúšal experimentovať. Rozdeliť chakru na dva tábory, vyprázdniť to jazierko, zatiaľ čo jej bude zväčšovať rovnako ako Sora. Náhle však svoju chakru presunul do pravej ruky z oboch koncov. Stretla sa tam, zliala do jednej, dohnala sa do prstov, než časť z nej prešla do očí, tlačila jej, nepríjemný pocit... cez to sa jej však snažil vydržať.
Obaja chlapci takto sedeli, meditovali. Ani si nevšimli, že im niekto klopal na dvere, asi geninovia, ktorí mali D misiu ako služba po izbách. Zaklopali, povedali, že tu je služba, jeden z nich dokonca otvoril dvere, ktoré neboli zamknuté - chlapci sa predsa len boli ráno najesť a dva páry zvedavých očí nahliadli do izby, kde v jej strede sedeli bratia opretí chrbtami k sebe meditovali. Geninovia si vymenili pohľady a radšej zavreli dvere, nechali ich tak. Obaja chlapci meditovali zopár hodín, než konečne otvorili oči, prebudili sa z meditácie, naberali vedomia. Ako prvé pocítili smäd, potom sa ozval i hlad, pomaly získali možnosť hýbať so svojim telom.*
Najeme sa a pôjdeme znovu? *Hlas Aody sa ozval prvý, keď chcel vedieť, či je jeho mladší brat na tom podobne ako on.*
Poďme. *Súhlasil a obaja sa pomaly pozbierali zo sedu do stoja a vydali sa na chvíľu von, než sa naspäť vrátili na izbu.*
Stavím sa, kto z nás vydrží dlhšie meditovať dolu hlavou, Aoda-chan? *Uškrnul sa Sora, rýpnuť si do brata. Síce práve dojedli, no bola to výzva. Meditácia dolu hlavou na strope s plným žalúdkom. Aoda na chvíľu váhal, než na to kývol a tak vyšli na strop - samozrejme bosí, aby jej neušpinili, než viseli dolu hlavou ako netopiere. Obaja znovu zavreli oči a snažili sa dostať do stavu meditácie, Sora to už párkrát robil, takže sa mu to poradilo rýchlejšie, než jeho staršiemu bratovi. Obaja sa sústredili na chakru a zatiaľ, čo s ňou začali behať okolo tela stále museli doplňovať chakru do ich nôh, aby nespadli na zem. Krv im prúdila do hlavy rýchlejším tempom, keďže viseli dolu hlavou, no obaja sa držali rýchlo. Ako prvý povolil Aoda, ktorý na toto nebol zvyknutý, hlavne na bolesť hlavy, kedy ju mal viac než prekrvenú a tak meditáciu musel ukončiť skôr, než jeho brat, ktorý sa držal ešte pár minút, než to Aoda zabalil a zišiel zo stropu naspäť ma zem. Jeho tváre boli červené, rovnako ako Sorové, ktorí stále visel dolu hlavou, než i on musel otvoriť oči a zísť zo stropu.*
Toto si vyhral. *Zamumlal Aoda svojmu bratovi a buchol jej do ramena.
Robil som to už predtým, takže som na to viac zvyknutý. *Zasmial sa Sora a postavil sa na proti bratovi. Obaja mali mierne spotené telá... predtým na to dlabali, no teraz si išli strihnúť o to, kto pôjde prvý. Vyhral Aoda, ktorý porazil svojho brata v jednoduchej hre a tak modro vlasému chlapcovi nezostávalo nič iné, než čakať, že bude na radu. Medzitým sa pozrel na hodiny. Zabili dosť času tréningom. Síce sa cítil mierne malátne a jeho obvykle bledá tvár bola nezvykle červená od krvi, pomaly sa krv vracala naspäť. Počkal kým jeho starší brat vyšiel zo sprchy, než tam vliezol Sora a doprial si teplú sprchu, než si bratia sadli ku knihám, či inej práci.*
1021 slov.
Koniec.

Tréning chakry.
Odohráva sa ešte pred smrťou 1. Tsukikage

*Sora a Aoda mali pred sebou ďalší deň v Iwe. Blížilo sa pomaly k večeru, kedy sa obaja bratia vrátili viac menej uťahaný do ich spoločnej izby. Obaja sa usadili za stôl, aby sa trochu porozprávali čo ďalej a kam zamieria ich cesty, keď sa rozhodnu odísť z Iwy. Ani jeden z nich totiž nevedel na akom mieste sa zhodnúť.*
Rozhodne do zeme Vody vzdať úctu... *Načal Sora, ktorý tym bol mierne posadnutý, hľadal akýsi druh úcty, života nad životom, jeho brat s tým nemal problém a preto neprotestoval s týmto návrhom. Ostávalo však vymyslieť kam ďalej. Možno nejaký nukein? Nebol by zlý nápad. Mali prostriedky ako nejakého nájsť a tak nebol dôvod nehľadať. Aodov mladší brat bol dobrý stopár, viac než to, takže by určite nejakého nukeina našiel a nejako by si poradili.*
Zber informácii? *Zadíval sa starší na mladšieho.*
Kam? Sora-ku? *Nadvihol Sora obočie, žiadne iné miesto také verejné nepoznal. Určite ani Aoda nie. Možno v Zemi železa... alebo to bolo v Zemi snehu?
Ty môžeš ísť tam a ja pôjdem do zeme Železa alebo Snehu, zistíme najkôr kde presne. *Povzdychol Aoda, bolo u neho vzácne vstupovať do osieho hniezda, ale v tejto dobe bolo nukeinov viac než dosť a tí, čo mohli využili šancu na začiatku paniky pred pár rokmi a utiekli.*
Vzácne od teba. *Zadíval sa bielymi očami do bratových, snažiac sa prísť na to, či to bude dobrý nápad alebo nie. Samo o sebe mu to ako dobrý nápad veľmi neprišlo, ale budiž.*
Treva, treba. *Mávol rukou a začal si vyzúvať topánky, prešiel na boso a potom sa prešiel dolu hlavou na strop. Sora vedel, čo chce jeho starší brat urobiť. Trochu sa pousmial, nasledoval jeho príklad, dolu topánky i ponožky, prešiel k stropu a obaja sa snažili dostať do stavu meditácie, pričom stále museli dávať pozor na chakru v ich chodidlách. Opäť sa do stavu meditácie dostal rýchlejšie ten mladší, modro vlasý, keďže s tým mal lepšiu skúsenosti než ten starší, bielovlasý, no i ten onedlho padol do stavu meditácie. Ich dych spomaľovao, až sa zdalo, že nedýchajú vôbec... no ich dych sa len spomalil tak, že ich hruď sa viditelne nehýbala. Každý z bratov sa ocitol vo svojom svete. Sora stál na brehu jazierka, kde pramenila jeho chakra svietiaca modrou farbou v čistej temnote. Mal by sa poobzerať po niečo podobnom pre Kaede, aby mala svetlo vo tme, ktoré by ju sprevádzalo.
Chvíľu sa po jeho brehu prechádzal, skutočne sa zväčšilo z minula. Bola to nádhera, vskutku áno... než so svojou chakrou v jadre začal hýbať viac, než doposial musel - niečo muselo ísť do nôh, aby nepadol na strom a nebol viac tupý, než je teraz. Chopil sa svojej chakry, začal ju presúvať pomaly ale iste do pravej ruky, do každého jedného prsta, sprevádzalo to príjemné brnenie, ktoré ruku neopúšťalo ani potom, čo prešlo do nohy na tej istej. Bolo to zvláštne doteraz tam prúdila chakra a teraz tam bolo ešte viac chakry. Musel si dávať pozor. Začal ju presúvať do druhej nohy, opatrne, pomaly, cez to bol s týmto skúsený a tak sa mu to darilo dobre, než chakra prešla do ľavej ruky, naspäť do jadra. Cítil ju všade. V každom svale na rukách i nohách, v končekoch prstoch, i tá, čo jej držala neustále prilepeného na strope. Chakru presunul i do svojich očí, nechal ju tam stiec, ako mu tam tiekla krv. Mravenčenie bolo intenzívnejšie, rovnako ako tlak, ktorý cítil. Snažil sa nechať byakugan byakuganom a nenarúšať tréning, ktorý mal. Jeho bledá tvár, rovnako ako Aodova naberala na červenej farbe s pribudajúcou krvou v hlave. Aoda to nevydržal a musel skončiť skôr než jeho brat, ten ho však o nejakú chvíľu nasledoval.
Škoda, že necvičíme vonku... Nebolo by zlé dostať zo seba trochu chakry a skúsiť to tak. *Zamyslel sa starší, než mu docvaklo.* Použijeme Kai. *Zamrmlal bielovlasý shinobi z konohy.*
Dobre. *Povedal mladší a usadil sa na zem vedľa svojho brata a obaja v sebe chakru zadržali, než ju rozptýlili vedľa seba. Zvlástny to pocit, len tak, použiť kai... ešte to zopárkrát zopakovali, než obaja prešli znovu k meditácii, ponorili sa do nej a to, čo robili doposial robili s menším množstvom chary. Meditácia zabrala zopár hodín, ani jeden z nich si to nevšimol. Preto keď jeden a aj druhý otvorili obaja oči, opäť si strihli o to, kto osvieži svoje spotené telona vlezie do postele skôr. Tentokrát mal šťastie Sora, vyzliekol sa, pustil na seba vonku. Zmyl si pod z vlasov, opatrne omyl šupiny ja jeho tele a pokožkuz rovnako ako make-up z čela, ktorý na chvíľu sfarbil vlasy do farieb jeho pokožky, než to zmizlo v odtoku. Vyšiel zo sprchy, vysušil sa, obliekol do spacieho a pustil Aodu, nech sa ide umyť on. Sora si medzitým vliezol do postele. Ešte vzal knihu a čakal na svojho brata. Ten po chvíli tiež vyšiel zo sprchy v spacom a ľahol si do postele.*
Tak dobrú. *Povedal Sora, ktorý odložil knkhu.*
Dobrú.

823 slov, end.

*Prechádzal uličkami Iwy. Zdržiavali sa tu s bratom dlhšie než pôvodne chceli, ale obaja využívali ten prepych hotelových izieb a bezpečie. Síce by mohli ísť domov, ak si chceli odpočinúť, ale tak... chceli ísť potom dakam preč, priamo z Iwy. Oblečený v kimone, ktorom zvykol behať poslednú celú dobu čo tu bol a poslednou dobou i mimo... zvykol si na to a páčilo sa mu to. Čelenku so znakom konohy niesol na čele ukrytú pod ofinou. Katanu mal po svojej ľavej strane. Snažil sa nájsť Neko, sivú mačku, ktorú privolal na menší prieskum okolia, kde bol, no ako sa ukázalo, maškrtná mačka si našla niekoho lepšieho, kto ju nakŕmi a on teda mohol míňať svoju chakru, ako by sa nechumelilo. Mohol si ju privolať naspäť, ale bol zvedavý, kde ona sivá mačka je a kto ju prikrmoval.* Neko-san, kdeže si? *Mrmlal skôr pre seba ako na ulicu, hľadajúc mačku.*

*Dnešní den je stejný jako jiný den či jako jiná noc. Byla tma, která vládne úplně všemu, všechno okolo se jen snaží bránit temnotě, která se snaží zhasnout pouliční světla, snaží se ovládnout tělo všech lidí bez ohledu na to, zda mají rozvinutou chakrovou soustavu nebo ne. Ovšem ninjové nejsou tak křehká stvoření, která lze tak snadno přimět vzdát se, teda jen někteří. Podle ostatních se dost ninjů psychicky zhroutilo a spáchali sebevraždu v jakékoliv podobě. Naoto si procházel ulicemi Iwagakure když v tom si všiml menší hádky mezi dvěma jedinci. Hádali se o zboží před obchodem, které bylo poslední a oba dva ho chtěli. Naotovi ovšem přišlo neslušné se do toho míchat, takže to raději nechal být. Díky svému zaujatému pohledu na dva důchodce, kteří se mezi sebou hádali nechtěně narazil do osoby, která byli v kimonu (Sora).* Omlouvám se. *Hned přesunul svojí pozornost na osobu, do které vrazil. Udělal dva kroky vzad a uklonil se jako omluvné gesto.*

*Umelé svetlo svietilo na rušnú ulicu - dnes ako si plnú hádok a zblúdenej kuchiyose mačky, ktorá sa nemala k dostaniu. Asi ju bude musieť privolať, či rovno odvolať. Nevďačná mačka... radšej si nabudúce privolá svoju líniu, než nezbednú sivú mačku, ktorá mu nie raz prvýkrát ušla preč. On sám sa venoval hľadaniu a tak si nevšimol ďalšiu ružovú hlavičku, ktorú už predtým videl u Naomi.* &To nič. *Povedal mu. Chlapec mal rozhodne vychovanie, ktoré Sorovi chýbalo.* Počuj, nevidel si takú malú sivú mačku? Možno sa u niečoho... niekoho kŕmila, je mašktrná. *Spýtal sa chlapca.*