Čtvrť Shinboku

*Chytil jí nohu přesně jak chtěl. Trochu se pousmál, protože jí mohl dostat stejně, jako ona jeho před chvílí. No v ten moment nastal problém. Jak už ji chtěl podkopnout, tak její druhá noha už letěla proti jeho druhému boku. Tím, že ji držel pevně jí jen pomohl a ani se nemusela tolik snažit, aby dostala tu druhou nohu na něj. Zahálka se a pak využila celé své tělo a Yinovo překvapení k tomu, aby s ním švihla o zem. Byl docela zmatený. Celé se to odehrálo strašně rychle. Viděl před sebou Keiyru, pak se najednou otočil svět a on ležel na zemi. Dopad ho moc nebolel, i když to zacítil. Když si pořádně uvědomil, co se stalo, tak už viděl viděl Keiyru odspodu, jak mu sedí na hrudníku. Povzdechl si a jen natáhl ruce nad hlavu.* Vzdávám se. *Usmál se. Byl mile překvapen tím, že má doma někoho lepšího v Taijutsu, než je on sám. O to víc ho motivovalo trávit v tomhle úžasném podzemním Doju víc času, aby si mohli dát po nějaké době odvetu, kterou by Yin rád obrátil ve svůj prospěch. Jak mu ale seděla na hrudníku, tak ani nemusela být těžká, aby se mu trochu hůř dýchalo.* Slezla bys dolů prosím? *Počkal, dokud nesleze, pak se postavil a trochu si protáhl záda.* Takhle po ránu skvělý program. Bral bych to klidně i častěji. Samozřejmě ne tu část s mojí prohrou. *Vycenil zuby s milým úsměvem. Yin si ani neuvědomoval, že by ta jejich pozice mohla působit dost divně, kdyby někdo zrovna v ten moment přišel dolů. Byl už sice ve věku, kdy by takové věci mohl vnímat, ale vzhledem k tomu, že za celý svůj život s lidmi nikdy nevycházel byl v tomhle ohledu dost pozadu. Jiní kluci se v jeho věku se už oháněli za holkami, no jeho zajímal jen trénink a trénink.*

*Keď jej to vyšlo a Yin sa vzdal - víťazoslávne sa usmiala a potom z neho samozrejme zliezla. Nebolo jej cieľom robiť mu zle či ho nejakým spôsobom dráždiť. Na to mala plnú hlavu Toshiho a Ryuua. Okrem toho - Yin bol ešte malý chlapec - skoro dieťa oproti nej. Keby bol starší určite by z toho bola rozhodená viac, no takto - takto to brala skrátka len ako tréning. Trochu sa zasmiala a podala mu ruku keď sa sama postavila na nohy.* Stačí povedať a môžeme si to kedykoľvek zopakovať. *Ešte by vydržala pokračovať v tréningu, no nechcela ho úplne vyšťaviť a teda sa len pousmiala.*

*Přijal její ruku a s její pomocí se postavil na nohy. Protáhl se na zakončení tréninku.* Neboj, určitě se ozvu. Trénink od někoho takového jako jsi ty v Taijutsu by byla hloupost odmítnout. *Nakonec se uklonil podobným stylem, jako ona předtím, ale v mužské verzi a pak se zasmál. Také by asi ještě trénoval, ale je pravda, že on se nacpal trochu víc než Keiyra a už se bál, že by mu to pak neudělalo dobře. Vydal se nahoru po schodech a došel do kuchyně, kde prohledal první asi 3 skříňky, než našel skleničky a oběma nalil z kohoutku čistou, studenou vodu.* Tady, určitě budeš mít žízeň. *Podal jí skleničku a sám se napil a po dopití tak půlky se nadechl, plácl jazykem a vydechl s chutí.* No a teď jen vymyslet, co budu dělat zbytek dne. Asi si nejdřív vybalím a pak nad tím popřemýšlím znovu. Od teď je to problém budoucího Yina. *Trochu se zasmál a dopil vodu, která mu tam zbývala. Opláchl skleničku ve dřezu a pak ji položil na odkapávač, aby tam uschla. Popřípadě by umyl i tu její, pokud by měla taky dopito.*

*Prijal jej ruku čo ju potešilo, bola rada, že sa neurazil ani nič podobné. Potom jej polichotil a Kei nad tým len mávla rukou.* Vážne sa budem červenať. *Trochu sa zasmiala na tom jeho princovskom úklone a vydala sa za ním po schodoch. Predtým ale samozrejme zhasla svetlá. Vďačne sa usmiala keď jej nabral vodu, vypila ju a zamyslela sa nad jeho slovami.* Dnes nemám na pláne nič extra.. a teda ak chceš, rada ti budem robiť spoločnosť. Stále mám výčitky kvôli tomu nožu. * Trochu sa zasmiala a urobila grimasu. Rukou pri tom naprázdno bodala do vzduchu pred sebou akoby v nej držala nôž.* Ale musím ťa varovať, rada kladiem čudné otázky.. *Usmiala sa a napila sa vody. Nevypila ju celú naraz len sa s pohárom v ruke oprela o linku a sledovala Yina ako umýva svoj pohár. Bola potešená, že je tak poriadkumilovný. Upratuje totiž dom sama.. a proste.. kým tu bola len ona a Noctis zvládala to, no teraz keď to má zvládať počas toho ako tu býva s ďalšími tromi chlapmi.. to je fiesta.*

No, tak to zní jako plán. *Usmál se. Napříč tomu, jak ten dnešek začal a jakým stylem se s ní potkal, byl nakonec rád, že bude bydlet zrovna s ní a že má tak dobrou náladu.* Mohla bys mi třeba ukázat vesnici? Nějaké ty klasické místa typu, já nevim, Akademie a pak třeba hodně rušná nebo naopak tichá místa, kam se člověk může jít uklidnit. Iwa je velká, tak věřím, že se tady najde hodně míst. *Když pak začala předvádět to s tím imaginárním nožem, tak jen zvedl ruce, podobně jako ráno. Sehráli to jakoby znovu dá se říct a jen se hlasitě zasmál.* Ne, s tím si nic nedělej. Naprosto chápu tvojí reakci. Výčitky by měl mít spíš Noctis. *Jak zmínil jeho jméno, tak mu trochu klesl tón hlasu a úsměv, ale pak to zase nahodil zpátky.* Pojďme to hodit za hlavu a uložit do složky s zajímavými historkami. *Rozhodl se skleničku rovnou utřít a odložit ji zpátky do skříňky, aby ji zbytečně nenechával samotnou na odkapávači. Utěrku složil a přehodil přes madlo jednoho šuplíku na kuchyňské lince.* No, čím zvláštnější otázky, tím méně se budeme nudit. *Samozřejmě odtud potud, neměl v plánu jí odpovědět na všechno, ale měl pocit, že s ní bude dobře vycházet a tak proč neurychlit nějaké to jejich seznámení se, i když to bude prostřednictvím právě těch zvláštních otázek.*

*Mykla plecom a prikývla.* Jasné, prečo nie! Ukážem ti tréningové miesto, jazero a vzdelávacie centrum. *Menovala nahlas rôzne z miest, ktoré by mohli navštíviť a potom sa zasmiala keď zdvihol ruky do vduchu tak ako ráno.* Zmysel pre humor sa cení. *Podotkla, dopila svoj pohár a išla ho umyť. Keď spomenul Noctisa, trochu si povzdychla tiež.* Ja sa s ním porozprávam.. nie že by na mňa nejako extra dal ale - skúsim to. *Ako to povedala utrela pohár a vrátila ho do skrinky.* Tá zložka znie zaujímavo, aké zaujímavé historky tam ešte máš. Povedz mi aspoň jednu. Požiadala ho a potom vykročila ku dverám s tým, že ak bol Yin pripravený mohli spoločne vyraziť na cestu spoznávania Iwagakure.*

*Usmál se, měl radost, že ho provede po vesnici. Čím víc si tu chůzi všude kolem protrpí na začátku a čím dřív si vybere místa, které se mu budou líbit a stát mu za pravidelné navštěvování, tím líp pro něj. Navíc znát i nějaká zákoutí vesnice se vždy hodí, člověk nikdy neví, co se přihodí a kdy to bude potřebovat.* Jsem rád, že ho máme tak nějak podobný. Hned se cítím víc jako doma. *Samozřejmě narážel na Renjiho, se kterým byli jako mince. Úplně stejní, ale také naprosto odlišní. Měl docela strach, že se celý ten jeho sociální blok ještě zhorší a všechen jeho boj s ním půjde vniveč, pokud si tady nebude mít s kým pokecat, ale Keiyra ho ujišťovala v tom, že šance, že si někdy bude moct v klidu popovídat s kýmkoliv tady je.* Díky moc, ale i tak hádám, že většinu si budu muset odpracovat sám, abych s ním vycházel za dobře. *Naopak Noctis mu říkal, že ne vždy to bude tak jednoduché jako s ní. Následně vykročili společně ven z domu a směr místa, které mu chtěla ukázat.* Noo... *Trochu se nervózně zasmál a poškrábal se na temeni hlavy. Podíval se na oblohu a chvíli se zamyslel.* Řekl bych že tohle bude první... *Historky o šikaně jako zajímavé nepočítal a jinak opravdu nic jiného neměl. Ale určitě neměl skleslý výraz. Ba naopak. Měl asi ten nejupřímnější úsměv, který za dnešek ukázal. Byl opravdu moc rád, že celý jeho stres z Iwy alespoň na dnešní den vymazal fakt, že mohl zažít a zapamatovat si tohle prazvláštní seznámení. Doufal, že takových chvil bude ještě mnoho, ale i kdyby se jich měl napočítat jen na jedné ruce, tak by se nezlobil, protože takovéhle vzpomínky stojí za to i v malém počtu.* Ale dost o mě. Co ty? Máš ty nějaké takové podobné zážitky? *Obrátil teď rozhovor směrem k ní. Měl pocit, že se doteď vyptávala spíše ona, tak se taky trochu chopil iniciativy.*

Musíte to mať doma veselé.*Podotkla keďže to pochopila tak, že doma medzi sebou asi vtipkujú. Keď boli von, sledovala jeho úprimný úsmev a zamýšľala sa nad tým aké by to asi bolo pre ňu. Keby bola na jeho mieste. Odrezaná od blízkych, v dome s despotickým týpkom, ktorý by jej robil naschvály. Yin sa napriek tomu ale usmieval.. Čo tam po chmatoch počas tréningu. Toto bola skutočná známka sily. Keď pomalým, vychádzkovým tempom prechádzali po uliciach tohto kamenného mesta. Dúfala, že ju počastuje nejakou podobou zábavnou historkou, no keď nakoniec na nič neprišiel a namiesto toho obrátil otázku na ňu - vydala zamyslené hmm a Napravila si okuliare. Potom sa trochu pousmiala.* Myslím, že si prvý na koho som takto šla s nožom.. Ale na chunninskych skúškach v Sune som spoznala jedno dievča. Použila na mňa genjutsu uprostred knižnice. To bolo pekne neprijemné a nečakané zároveň. Zvlášť keď pôsobila fakt milo.. Pomohla mi nájsť dokonca knihu kde boli jasne popísané body ako prežiť v púšti.. No a potom bum. *Rozhodila rukami a mykla plecom.*

No jak se to vezme, ale takhle si dokážu zavtipkovat jen s bratrem. *S mamkou někdy taky nějaký vtípek proběhl, ale nešlo o nic extra. Ona se hlavně bála otce, který podporoval velmi tvrdou výchovu a vtípky v domácnosti nesnesl. Trochu se zarazil nad jejím příběhem ze Suny, kdy na ní nějaká cizí holka seslala Genjutsu. Nevěděl, jak to v Suně chodí, ale nepředpokládal, že tohle je něco na styl pozdravení nebo rozloučení.* Když se nad tím tak zamyslím, tak já jsem pod vlivem nějakého Genjutsu asi ještě nebyl. *Nahodil zamyšlený výraz a snažil se si nějaký takový moment vybavit, ale nakonec si na nic nevzpomněl. Taky pohodil rukama kývl ramenem.* Hm. No, tak buď jsou v Suně divní všichni, nebo to byl jen speciální případ. *Zároveň ho tohle všechno přivedlo k otázce, na kterou se chtěl zeptat už během tréninku, ale jaksi se k tomu vůbec nedostal.* Nevadí ti ty brýle při souboji? Jakože nepadají ti, nebo tak něco? *Vzpomněl si hlavně díky jejímu napravování brýlí takhle za chůze. Sám si nedokázal představit mít nějakou takovou vadu v souboji. Byl rád, že se s tím nemusel potýkat, už tak měl problémů dost. Jeho nejhlavnější byl uvnitř něj a ještě ho nekonfrontoval, no tušil, že to dřív nebo později přijde a chtěl na ten moment být připravený. Proto doufal, že svůj úkoln Noctis vezme alespoň trochu vážně a jen si na něm nevybije zlost.* Já jsem na Chuuninských zkouškách potkal taky docela zvláštního jedince. Teda, nemám s ním nějakou zvláštní historku, snad jen to, že měl nade mnou ve třetí části ke konci trochu navrch, ale vzdal se. Vůbec jsem to nepochopil. Už jen z principu, ale hlavně kvůli tomu, že byl taky z Kiri. Tak si nedokážu představit, co mu na to řekli. Vzdát se...to je pro shinobi z Kiri asi největší ostuda... *Najednou si však vzpomněl, jak se dneska vzdal při jejich tréninku, kde Keiyra jasně určila, kdo je mezi nimi pánem.* Teda... krom tréninků samozřejmě. *Řekl trochu zrychleně v naději se obhájit. Snažil se vymluvit se z toho, protože si nechtěl jít sám proti sobě.*

*Zaujato naklonila hlavu na stranu.* Nevedela som, že máš brata.. máte dobrý vzťah? Je mladší či starší? *Zaujímala sa a až keď jej odpovedal začala hovoriť ďalej.* No .. vtedy to bolo pre mňa úplne prvý krát. Bol to strašne zvláštny zážitok.. akoby mi niekto vzal myseľ - nemohla som sa pohnúť a pri tom stačil len jeden pohľad do jej očí. Odvtedy si na to pri súboji dávam sakra pozor. *Vysvetlila a potom sa trochu zasmiala.* Myslím, že Suna je v tom nevinne. Ona je mučiteľka a práve prechádzala nejakým tréningom, ktorý z teba urobí.. "magora. Tak trochu." *Zahryzla si do jazyka, no nahlas to nepovedala.* Mučiteľa skoro bez emócií. *Dokončila vetu nakoniec a trochu sa pousmiala, podišla ku Yinovi a stiahla ho trochu nabok ku stene paneláka aby nezavadzali v strede cesty.* To že si ich stále neprávam je skôr zlozvyk než potreba.. aha. *Ako to povedala dala si ich dole a ukázala, že tie okuliare majú trošku dlhšie a viac zahnuté stranice než býva zvykom.* Majú trochu iný tvar a teda mi nespadnú ani keď robím kotrmelce či premety. Jasné, že by mi pravdepodobne odleteli pri väčšom náraze.. no pre ten prípad nosím na misiách ešte jedni, náhradné so sebou. *Bez okuliarov Yina videla trochu rozmazane, keďže nestáli u seba veľmi blízko - takže mu ich podala aby si ich pozrel a trochu hanblivo sa na neho usmiala. Vždy sa bez nich cítila ako nahá.* Na toto vylepšenie som prišla po geninskych skúškach.. Vtedy mi skoro spadli z nosa pri súboji s väzňom. *Vysvetlila mu každopádne - potom sa už venovala tej poslednej časti o ktorej hovoril a to chunninskej skúške.* Tak to je fakt mega čudné! Niekto z Kiri a vzdať sa počas toho ako má navrch? Povedz mi o ňom viac.. ako vyzeral? Mal nejaké zvláštne črty a schopnosti? *Bola tým nefalšovane zaujatá. Akai neodpúšťal slabosť.. nechcela si ani predstaviť ich "rozhovor" po súboji v aréne.*

Ano, mám. Je starší, než já a popravdě? Lepší vztah s ním si snad ani nemůžu přát. *Jen se usmál nad tím faktem jako takovým. Pozorně ji pak poslouchal, jak vyprávěla o jejích prožitcích z dob, kdy byla uvězněna v Genjutsu a jen svraštil obočí. Nelíbilo se mu ta představa, že by byl něco jako vězněm ve vlastním těle.* Nevěděl jsem, že stačí jen pohled do očí, abys byla pod vlivem Genjutsu. *Podíval se na chvíli do prázdna.* To si budu pamatovat.. *Pak chvíli šli a najednou je Keiyra zavedla ke kraji cesty. Nejdřív se trochu divil. Už nebylo úplně ráno a ulice se začínali plnit více lidmi a jejich povídání, kdy minimálně on nedával moc pozor na cestu se k tomu moc nehodilo. Pak mu podala její brýle a tak si je prohlédl. Pak si je i přiložil k očím, aby se mohl podívat, jak svět vypadá, když se na ně bude dívat přes brýle. Nenasazoval si je, protože je nechtěl popřípadě nějak roztáhnout nebo tak. Natočil se a podíval se skrz ně na Keiyru, která byla teď rozmazaná. Asi tak stejně jako on pro ní. Ale moc dlouho to nevydržel. Bolely ho z toho oči.* Ahaa, takže je máš nějak speciálně přizpůsobené k nějakým fyzickým aktivitám. To je zajímavé... *Vrátil jí je, no když mluvila o větším nárazu, tak v hlavě dostal nápad, ale teď ho nerozebíral. Nechal si to zatím pro sebe. Nejprve by si to chtěl ověřit a všechno, než něco vypustí z úst. Pak jen přikyvoval, jak k tomuhle upravení přišla.* Vězněm? Vy bojujete na Geninských zkouškách s vězni? To jsem nevěděl! *Zatvářil se docela překvapeně.* To my jdeme 1 proti jednomu ze spolužáků. Takže z posledního ročníku projde polovina. No a ta druhá už bohužel nedostane další příležitost...nikdy. *Mluvil o tom naprosto v klidu. Vůbec ho to netrápilo, ten fakt už přijal před dlouhou dobou.* No, byl to normální kluk v mém věku. Byli jsme stejně vysocí a všechno, ale něco na něm přeci jen bylo trochu zvláštní. Používal nějaký divný Raiton. Bez pečetí a ještě k tomu měl černou barvu. Trochu mě to vyděsilo, nikdy jsem nic podobného neviděl, ale taky jsem už nikdy neviděl ani jeho, takže jsem se nemohl zeptat, co to bylo. Ani nevím, jestli dostal Chuunina nebo ne. Nebo jestli ještě vůbec žije... *Trochu se zamyslel. Mizukage by ho kvůli něčemu asi nezabil, ale kdo ví, jaké to měl doma. Třeba pak přestal být ninjou nebo něco takového, kdo ví.* A co ten tvůj vězeň? To šlo normálně o dospělého chlapa?

*Usmiala sa na neho a trochu mu to závidela.* Vždy som chcela mať brata.. musí byť fajn vedieť, že na svete je vždy niekto kto ti rozumie. *Ako to povedala trochu sa uškrnula.* Dlho som ako brata vnímala Noctisa, ale čím je starší tým viac sa chová ako keby bol môj otec. *Prehovorila pobavene. Samozrejme jej to skôr lichotilo... ak teda nezabŕdal do jej vzťahu s Toshim. Len čo si na Toshiho spomenula, bolestivo ju pichlo pri hrudi a teda bola vďačná, že Yin pokračuje v rozhovore.* Tiež som to nevedela. *Hlesla ohľadom toho genjutsu a potom sa len trochu zasmiala.* Špeciálne ako špeciálne.. robila som si to sama, nieje to nič perfektné.. len som sa snažila vynájsť. *Pousmiala sa, vypočula si to o tom chlapcovi s bleskami a keď začal tému geninských skúšok, nasadila si okuliare a trochu si povzdychla.* No.. najprv máme súboj jeden na jedného. Samozrejme, že živý z lesa môže vyjsť len jeden. Mala som výhodu, bola som rýchlejšia ako on... *Odmlčala sa, nechcela rozoberať ten fakt, že toho chlapca vtedy zabila na príkaz jounina keď už ležal v bezvedomí na zemi.* Po súboji toho koho prežijú postavia proti väzňovi. Bez ošetrenia zranení samozrejme. Väzňovi, ktorý má síce zablokovanú chakru, no je mu sľúbená odmena ak ťa zabije - takže sa snaží naozaj veľmi. Kľudne voči tebe môže použiť tvoju vlastnú výbavu keď si neopatrný. Ten môj bol asi o tri hlavy vyšší než ja a mal asi okolo 40 rokov. *Neveselo sa uchechtla a buchla päsťou po kamennom dome vedľa ktorého stáli.* Heh, vieš.. my kamenní ľudia musíme byť ako skaly.. tvrdý a hah.. nenapadne ma lepšie slovo. Myslím, že som raz v knižnici videla zbierku básni o skalách. Vyzeralo to len ako keby si nejaký básnik robil žarty z Iwagakure. Zafras si ale na to teraz neviem spomenúť. *Snažila sa o veselší tón.*

Jo, je to fajn a neboj, určitě se někdo najde. *Vycenil na ní zuby a chtěl jí tím trochu ujistit, že se někdo takový určitě dřív nebo později najde, protože podle něj čekala osoba, které by člověk mohl říct všechno pro každého na světě.* Tak dává to u něj ale smysl, že? Dostal tě na starost, aby se o tebe staral, tak chápu, že působí spíš jako otec, než bratr. *Pak jen vykulil oči a byl dost mile překvapen, že ty brýle jsou její vlastní nápad i výroba.* Náhodou, na to že je to tvoje vlastní výroba, tak klobouk dolů. Očividně to funguje a na to, že nejsi žádný specialista na brýle, tak dobrá práce. *Pochválil ji její práci. Chtěl jí trochu povzbudit, nepřišlo mu, že by si o těch brýlích a o tom, jak se jí to povedlo myslela něco extra pozitivního. Pak ji velmi pozorně poslouchal, jak vyprávěla o svých Geninských zkouškách. Docela ho to překvapilo. Jak to celé probíhalo, že to mělo o jeden krok navíc, než ta jejich v Kirigakure.* Páni...tak to je hustý. To zní víc komplikovaně než zkoušky u nás a to jsem si myslel, že máme nejtvrdší. Když už se jí teda říká ,,Krvavá", že jo. No, Mizukage by to měl přehodnotit. Z mého pohledu je ta vaše o dost tvrdší. *Usmál se nad jejím přirovnáním ohledně toho, jací by měli lidé z Iwy být.* Neústupní... *Doplnil ji o slovo, které napadlo jeho, když nemohla přijít na další, kterým by doplnila tu tvrdost a usmál se při tom.* No tak a teď si ale představ přirovnání na nás. *Trochu se zasmál a začal mluvit vtipně a hlubším tónem.* My, ninjové ze Skryté Mlžné, musíme být neprůhlední a tajuplní jako mlha. *Znova se zasmál. Možná nějaké přirovnání jsou, ale on o nich nevěděl.* No, dneska mám celý den volno, tak jestli je součástí tvojí prohlídky vesnicí i knihovna, tak to můžeme zkusit najít.

*Trochu zakrútila hlavou a mávla nad tým rukou keď Yin povedal, že sa určite niekto nájde. Nechcela rozoberať vzťahové záležitosti.. aspoň chvíľu od toho potrebovala pauzu a Yin bol perfektné rozptýlenie.* Síce ho veľmi nepoznáš.. no Noctis skutočne nemal nikdy veľmi otcovské maniere. *Vysvetlila a potom sa mierne začervenala pri pochvale jej malého vylepšenia okuliarov. Keď s takým obdivom hovoril o ich skúške trochu sa zasmiala.* Znieš skoro ako keby si si to chcel so mnou vymeniť. *Prehovorila pobavene a znova vykročila na cestu.* Nepriehľadný a tajuplný.. minimálne na jedného muža z Kiri mi to sedí. *Pomyslela si na Ryuua a potom preletela pohľadom aj po Yinovi.* Ty si sa mi tiež vkradol do kuchyne dosť tajuplne - úplne ako hmla! *Doberala si ho a ukázala rukou pred seba.* Tam vidíš tu veľkú budovu čo vyzerá ako pevnosť alebo vezenie? To je akadémia. Nakoľko si už chunnin asi tam chodiť nebudeš .. ale už aspoň vieš ktorým smerom ísť. Tu aha - tam je trhovisko a ak pôjdeme touto stranou.. dostaneme sa do novej štvrti kde je to vzdelávacie centrum. Hm.. a vedel si, že tu máme aj zábavný park a tajomnú strašidelnú jaskyňu hrôzy? *Informovala ho.* Ja už možno večer budem niečo mať.. ale dovtedy mám čas. *Pousmiala sa, chcela byť ešte s Ryuuom kým je v Iwagakure.* Osobne mám radšej kľudnejšie miesta kde nieje toľko ľudí .. takže by sme mohli prejsť tie rušnejšie časti a potom si necháme tie pokojnejšie na vydýchnutie hm? *Navrhla mu.*

*Yin trochu zvážněl, když řekla to jeho Geninské zkoušce.* Nikdy bych to s ničím nevyměnil. Otevřelo mi to dveře, které jsem strašně dlouho nemohl otevřít a doslova mi to změnilo život. *Jak byl vážný, tak se mu hlavě točili vzpomínky, jak to u něj celé probíhalo. Bylo to poprvé, co se postavil sám za sebe a během těch pár minut souboje se změnil v jiného člověka. Chvíli měl další výpadek, kdy nevnímal. Jeho rozhovor s ní ho přiváděl k myšlenkám, které dlouho nebyly na povrchu. Snad i proto, že si povídal takhle jen s bráchou a oba věděli, že některé věci jsou u nich tabu. Ale také byl rád, že se k nim vrátil. Pomohlo mu to uvědomit si pár věcí a připomenout mu, kým vlastně je a kým by chtěl být. Při zmínce toho muže z Kiri to nijak neřešil. Byli jedna říše, takže potkat ho třeba tady v Iwě nebylo nic nevídaného. A mohla myslet kohokoliv, tak mu přišlo nepotřebné se ptát na někoho, koho nikdy nepotkal a možná ani nikdy nepotká. Pak se jen usmál nad jejím přirovnáním Yina k mlze.* No, tak úplně jsem se nevkradl, ale vím, kam tím míříš. V tom případě jsi ty byla jako skála. *Dál to už nerozkládal. Určitě si to s jejím a jeho přirovnáním člověka z Iwy spojila sama. Pak mu začala ukazovat různá místa v Iwě. Bylo jedno, jestli byla dál nebo blíž, nacházeli se na místě, kde bylo dobře vidět na všechna a dostal tak alespoň jakýsi přehled o tom, na které straně vesnice se co nachází. Trochu se zarazil nad tou jeskyní hrůzy.* Jeskyni hrůzy? To se jí jen tak říká, nebo to má i nějaký důvod? *Samozřejmě, že ho zajímala i ta ostatní místa, ale ta jeskyně mu teď jakýmsi způsobem rezonovala v hlavě, tak se zajímal spíš o ní.* Jasně, v pohodě. Na mě nemusíš brát ohled. Až budeš potřebovat, klidně jdi, já se už pak nějak zabavím. *Usmál se. Samozřejmě, že on žádné plány na večer neměl, ale i kdyby nic nenašel, tak trénink je vždy dobrý způsob, jak strávit nevyužitý čas.* Tak to je další věc, krom humoru, kterou máme podobnou. Místa, kde je mnoho lidí jsem nikdy neměl rád. Něco jako klidné zákoutí nějakého parku, nebo naše rozlehlá tréninková oblast v Kiri, to byly místa pro mě. A s tvým plánem naprosto souhlasím. Ale když ty rušnější části projdeme trochu rychleji, tak se určitě zlobit nebudu. *Nejradši by se jim vyhnul velkým obloukem, ale chtěl se seznámit s vesnicí, jak se patří, tak bohužel nemohl.* Můžeme cestou koupit nějaké jídlo pak, třeba na těch trzích a až přijde čas konce prohlídky, tak nějaký piknik na klidném místě by určitě neuškodil. Tentokrát zvu já. *Navrhl jí takovou svojí variantu, kterou by mohli usměrnit tuhle jejich túru po Iwě.* Až někdy budeš v Kirigakure a já taky, tak ti ji taky ukážu. *Usmál se. Věděl ale, že si jí nejdřív bude muset projít pořádně on sám. Samozřejmě, že věděl, kde co přibližně je, ale aby se neukázal jako někdo, kdo nezná svojí vesnici, tak si to musel trochu osvěžit. Přeci jen jeho výlety po Kiri byly vždy v okolí jeho domu nebo cesty na jeho oblíbená místa, jako byla například tréninková oblast.*

*Zamyslela sa nad jeho slovami ohľadom geninskej skúšky.. Aj ju to zmenilo.* No.. Kvôli našim geninskym skúškam som odmietala stáť sa shinobi. Dlho som sa kvôli tomu hádala s, matkou.. Vieš, nútila ma stať sa ninjom a bola posadnuta taijutsu. Namiesto toho aby mi čítala rozprávky pred spaním.. Nutila ma robiť drepy. *Vysvetlila mu a potom sa pousmiala počas kráčania.* Trochu si vyčítam, že som bola taká tvrdohlavá. Až teraz chápem tomu, že to robila pre moje dobro. *Uzavrela to nakoniec a keď sa opýtal na jaskyňu hrôzy.. Spomenula si na Toshiho a smutno sa usmiala.* Raz som tam skoro šla.. Je to vraj pekne desivé miesto z ktorého sa niektorí už nevrátili. Leží pri zábavnom parku. Sám tam ale radšej nechoď. *Informovala ho a potom si vypočula jeho nápad.* Dobre.. To znie fajn. *Suhlasila a v duchu si plánovala trajektorie tak aby to vzali plynule. Potom jej povedal že ju zoberie na prehliadku Kirigakure na čo sa na neho úprimne usmiala.* Ďakujem Yin.. To by bolo skvelé! Ehm.. Vlastne neber to zle alebo tak, že by som ťa vyhadzovala ale.. Dokedy tu asi zostaneš? *Pýtala sa čisto zo zvedavosti.*

*Její slova o geniské a její matce mu strašně moc připomínala jeho otce, který na ně byl s Renjim taky velmi tvrdý No teď díky tomu umí věci, do kterých by se sám nikdy nedokopal, takže i napříč tomu, že ho moc nemusí, tak se dá říct, že za tohle je mu vlastně tak trochu vděčný.* Nevyčítej si to. Ať už to bylo pro tvoje dobro nebo ne, vždy to mohla brát trochu s rezervou, nějak víc ti to vysvětlit nebo celkově nebýt tak tvrdá. Ale zase chápu, že s tvrdou rukou se formuje nejlépe, no pro to dítě to není úplně příjemné. *Sám si teď představoval, jak by to dělal on. Nebyl ale schopen najít nějaký jiný způsob, který by fungoval úplně stejně. Ono s tím, jak je Kiri nebo Iwa nastavená na trénování svých budoucích vojáků to snad ani jinak nejde. Ale i tak, až jednou bude otce, by chtěl vychovávat jiným způsobem a nebát se zároveň toho, že selže.* Oukej, chápu. Škrtám si to ze seznamu svých často navštěvovaných míst. *Trochu se zasmál.* No, děkuj mi až po prohlídce. *Usmál se a když už se takhle upsal ďáblovi, tak musel zařídit, aby ta prohlídka byla alespoň z poloviny tak fajn, jako ta jejich dnes. Nad její otázkou se trochu zamyslel a snažil se vybavit to číslo, které mu tehdy Mizukage řekl v nemocnici.* No, bylo mi řečeno takových 5 let, ale uvidíme. Ale alespoň se budu moct někdy na chvilku vrátit k našim, abych od nich nebyl po celé ty roky úplně odříznutý. *Vypadal trochu sklesle, ale po chvilce se znova usmál.* Copak, budeš si počítat dny, do kdy mě budeš muset doma trpět? *Hlasitě se zasmál. Sám doufal, že to tak nebude a že spolu budou vycházet dobře.* Ale neboj. Budu se snažit nebýt zátěží a kdyby ti cokoliv vadilo, hned mi řekni. Přeci jen, pořád jsem "teoreticky" jen na návštěvě...navíc mám pocit, že to uteče jako voda. *Mile se usmál. Byla to narážka na to, že zatím se s ní baví a tak pokud to takhle půjde dál, ani se nenazdají a on už bude zase doma v Kiri.* Už víš co by sis dala k jídlu? *On sám totiž začal uvažovat nad tím, co si dá. Zatím nevěděl, zda se jedná o trhy, kde si člověk koupí jen ovoce, zeleninu nebo popřípadě nějaké pečivo. Nebo zda tam jsou i stánky s teplým jídlem. Hledal proto variantu z obou světů, aby tam pak netrávili zbytečně moc dlouho času vybíráním.* A ty trhy a zábavní park jsou tu teď jen časově omezené, kvůli nějakému festivalu nebo tak, nebo fungují po celý rok?

*Vďačne sa na neho usmiala keď sa ju pokúsil utešiť. Prikývla a potom sa trochu zasmiala keď škrtol zo zoznamu často navštevovaných miest jaskyňu hrôzy. Keď povedal, že by tu mal zostať 5 rokov - udivene pískla.* "Príde sem ako chlapec a odíde ako muž hm..." *Napadlo jej, no radšej to nepovedala nahlas. Trochu sa zasmiala na jeho vtipe a v duchu zrátala koľko to bude dní a samozrejme odpočítala ten dnešný..* Správne dnešok som si už škrtla takže mi zostáva už len 1824 dní. Zostávam pozitívna. *Bolo jasné, že žartuje.* Ak raz za čas umyješ podlahu či vynesieš smeti.. budem ťa nosiť na rukách. *Uškrnula sa a zabočila do rušnej ulice.* Trhy a zábavný park fungujú po celý rok. Hoci počas festivalov sú priam na prasnutie prepchaté ľuďmi.. tak ako táto ulica. *Ukázala rukou pred seba.* Toto je ulica Shinboku.. je to najmladšia časť mesta. Tá vysoká budova je Noctisov hotel, na konci ulice je vzdelávacie centrum s obrovskou knižnicou a vlastným observatóriom a skleníkom. Sú tu celkovo dosť drahé a luxusné reštaurácie, trhovisko predáva ale kvalitnú zeleninu od miestnych farmárov.. a ešte tu je Amayina pýcha - pomník padlých a aj detské ihrisko. *Informovala ho.* Ale keďže sa preľudneným miestam chceme vyhnúť poď za mnou! *Usmiala sa a pridala do kroku išla opačným smerom.* Tá ulica kde bola akadémia je Tsumi, nájdeš tam malé obchodíky so zbraňami a vybavením. A tiež je tam krčma - hoci oproti podnikom v uličke Sekkusu to nič nieje. Tam sú niektoré putiky tak smradľavé, že ich zacítiš len čo tade prechádzaš. *Trochu sa zasmiala.* Toto je časť mesta kde bývajú ľudia, ktorý nežijú v klanových štvrtiach. Nebývajú veľmi príjemní. A na konci ulice je nemocnica a cintorín. *Vysvetľovala mu popri chôdzi.* Blízko brány je sídlo Tsuchikage - musel si si všimnúť teda aj tú vysokú vežu.. ktorá vedie až do oblakov. *Pozrela sa na neho a čakala na jeho odpoveď - samozrejme bola pripravená odpovedať mu na jeho otázky.*

Co- *Řekl docela zaraženě a otočil na ní hlavu tak rychle, až mu skoro křuplo v krku, když slyšel, jak má přesně spočítané, kolik jí zbývá dní. No hned mu došlo, že vtipkuje, tak se zasmál.* No o uklízení se nemusíš bát. Doma jsme to měli na služby. Jeden týden člověk dělal to, druhý zas to... Takže co se domácích prací týče, tak tam se o to nemusíš bát. Alespoň něčím přispěju do domácnosti. *Pak jen chodili a ona vysvětlovala, kde co je a vždy mu trochu i přiblížila, jaké to místo je. Nad některými místy si řekl, že za občasnou návštěvu stát budou, ba naopak u některých už věděl, že se tam ukáže, jen když bude opravdu muset.* Ten Noctisův hotel je fakt něco. Strávil jsem v něm první noc tady s jednou slečnou... *Dal si trochu pauzu a vybavil si ten večer. Nikdy takový luxus nezažil a to dost pravděpodobně byli v jednom z těch levnějších pokojů. Po menší pauzičce opět pokračoval.* Byla to asi nějaká asistentka Tsutchikage, měla mě ten večer na starosti, než se vyřešila záležitost, kde budu bydlet. Nebyla moc výřečná... *Uvedl na pravou míru, že si v ten večer nesehnal nějakou dámskou společnost. Popravdě ho ani nenapadlo, že to tak v první polovině mohlo vyznít.* Amayina pýcha? Takže největší pýcha Tsutchikage je pomník? Má to nějakou pro ní symbolickou hodnotu? Nebo je to nějak krásně umělecky vytvořeno? *Ptal se sice na věc ohledně Tsutchikage, ale Keiyra to řekla tak, jako kdyby na to mohla znát odpověď. Minimálně to tak vyznělo v jeho hlavě. Když pak najednou změnila směr, také přidal do kroku. Byl rád, že se už nemusí trmácet mezi lidmi a jdou někam, kde je větší klid.* No, mě hospody zatím moc nezajímají a ještě nějakou dobu nebudou, ale dobré vědět. *Zasmál se a pořád ji následoval. Líbilo se mu, že jen obyčejné provádění vesnicí dokáže podat tak energickým a pozitivním přístupem. Měl pocit, že i kdyby to byl jen obyčejný turista a ona průvodkyně, se kterou si nikdy v životě nepopovídal, ba s ní neměl žít několik let v jedné domácnosti, tak by z toho měl stejně příjemný zážitek a přátelský pocit. On sám by chtěl někdy být schopen působit na ostatní lidi takovým stylem. V tomhle ohledu pro něj byla Keiyra velkým příkladem. Nemluvě o Taijutsu, kde ho rozprášila jako popel.* Ah vidíš! Klanové čtvrti. V jaké bydlíme my? Co je to za klan a jaké jsou vůbec klany tady v Iwě? *Divil se, že ho to nenapadlo dřív. Infrastruktura vesnice může být zajímavá, ale co tvoří vesnici vesnicí jsou její obyvatelé a tak ho teď zajímalo, jací lidé tady jsou, popřípadě jaké schopnosti od nich může očekávat.* Koukám, že tady je opravdu hodně míst, kam člověk může zabrouzdat. Určitě si to dnes všechno nezapamatuju a budu si to muset projít celé ještě jednou, ne-li víckrát. Díky tobě bude pak moje pozdější túra po vesnici mít alespoň nějakou vytyčenou trasu, kterou můžu projít všechno, aniž bych se, snad teda, ztratil. *Usmál se, když jí poděkoval a pořád ji následoval.*

*Zasmiala sa spolu s ním.* Dobre popoluška, beriem ťa za slovo.. budeš mi s tým pomáhať. *Usmiala sa na neho keď povedal, že je v domácich prácach celkom zbehlý. AKonáhle spomenul slečnu na hoteli - vytreštila na neho oči. Už - už mala na jazyku to, že či na to nieje ešte primladý, no keď to lepšie vysvetlil - len sa uškrnula na svojej domýšľavosti.* "Som perverzná." *Pomyslela si a len prikývla.* Ak mala biele vlasy a unavený výraz - asi to bola Kyo ... skutočne nieje práve priateľská. Bola tam s tebou aby ťa strážila? *Napadlo jej to ako možnosť, hoci sa jej zdalo, že Yin nieje tak mladý aby potreboval opatrovateľku.* Je to monument venovaný padlým shinobi a ľuďom.. všetkým ktorí zomreli v boji za našu zem... A samozrejme je tam vytesané meno Amayi .. myslím, že každý ďalší Tsuchikage sa tam nad ňu podpíše. *Vysvetlila a popri tom kráčala ďalej. Ľudí bolo na ulici čoraz menej.* No.. klany. *Trochu sa  pousmiala, to bola téma na dlhšiu debatu.* Môžem ti povedať, že bývame v štvrti klanu Hakari.. Povedzme, že sa vie premeniť na draka. To je Noctisov klan. *Zamyslela sa nad tým čo kedysi dávno čítala v jednej knihe v knižnici.* Je tu klan Haya, ktorý dokáže ovládať včely.. potom klan Dengen O, ktorý má .. silné zvieracie pudy. Radšej sa ich nepokúšaj nikdy naštvať. *Pustila sa do vysvetľovania a v duchu tápala nad ďalšími klanmi.*

*Nad její připomínkou ohledně popelky se jen usmál. To uklízení nebral jako zátěž nebo něco, do čeho se mu nechce. Byl dost pořádný a byla to součást bydlení, tak to bral jako jednu ze svých povinností a on své povinnosti vždy dodržoval.* No, bílé vlasy neměla. Měla tmavé. Ale byla to asistentka Mizukageho, to se omlouvám, že jsem řekl Tsutchikage. *Pak se chvíli zamyslel.* Ty jo, fakt nevím, proč jsem řekl Tsutchikage...to už na mě má asi Iwa nějaký dopad. *Trochu se zasmál.* Jo jo, aby na mě dávala pozor. Jako, už jsem dost starý na to, abych někde přespal sám, ale asi na to měl Mizukage svoje důvody. *Samozřejmě, že on naprosto věděl, jaké důvody na to Mizukage měl, no bohužel to jí to nemohl říct. Zaprvé by tím ohrozil bezpečnost sebe samotného, ale co hůř, možná i Keiyry. Byla to přeci jen klasifikovaná informace, kterou vědělo jen pár vybraných jedinců. U Mizukageho člověk nikdy nevěděl, jak bude reagovat, ale určitě nechtěl vidět hlavy létat sem a tam, protože neudržel jazyk za zuby. Možná trochu přeháněl, ale měl z Mizukageho velký respekt.* Aaha, už chápu. Je to něco jako její...dědictví dalším generacím? Tak to chápu, že je to její pýcha. Ať už se tam podepíše jakýkoliv budoucí Tsutchikage, tak se to vždy spojí s jejím jménem. *Teď se trochu zamyslel, jestli taky někdy bude jeho jméno mít všude po světě nějakou váhu. Docela by se mu to i líbilo. Mít nějakou hustou přezdívku, pod kterou by si ho všichni spojili...Legendy o tajuplném Yinovi. Trochu se té myšlence v duchu zasmál. Ale uvidíme, co mu osud naservíruje na stůl.* Na draka? Jako reálně na draka, jo? Tak to je...zajímavé? *Docela ho to překvapilo, až nebyl schopen najít ani správné slovo. Schopnost, která mu dovolovala přeměnit se na něco jako je drak zní jako dost vylepšené Henge. Docela rád by to někdy spatřil. Ale když je to Noctisův klan, měl pocit, že jednou s tím prostě tu čest mít bude.* Včely a zvířecí pudy...to zatím vypadá, že všechny vaše klany mají něco společné se zvířaty. A na Dengen O si dávat pozor, rozumím. *Zasmál se. Nechtěl tím nijak nikoho urazit, jen mu to prostě přišlo vtipné, že zatím 3 ze 3 klanů mají nějakou spojitost se zvířaty. I když včely úplně nejsou zvířata, ale hmyz.* No od nás z Kiri ti toho moc neřeknu. Snad jen to, že je tam jeden klan, který ovládá různé bariéry, což je můj klan. O ostatních moc nevím. Ale jestli tě to zajímá, tak to zjistím a řeknu ti o nich víc. *Jak pak šli, tak si Yin musel zavázat tkaničku, u které si všiml, že se mu rozvázala. Sklonil se teda k zemi a začal si ji vázat, když v tom se z jedné budovy rozrazily dveře a vyletěl na něj nějaký starší chlap, který byl vzrůstem skoro dvakrát takový jako on sám. Jednalo se o menší hospůdku a po tom chlapovi vylezl ven hospodský.* Ty vožralo jeden! Když říkám, že máš dost, tak máš dost! Jdi se už domů vyspat, podívej se na sebe! Už ti prostě nenaleju! *Pak za sebou jen práskl dveřmi. Yin byl zavalený tou hromadou ožralého masa a sáčkoval se ven. S jeho sílou to nebyl moc problém, jenže jak byl ten chlap nad ním ožralý, dost pravděpodobně pod svojí vahou ani Yina nezaregistroval a jak se chtěl sám zvednout, dal mu loket. No jak se Yin sáčkoval ven, byl proti tomu jeho loktu natočený tak, že mu ožrala ten nos hned zlomil. Chytil se proto za svůj nos, který teď směřoval úplně jinam než by měl a tekla mu z něj krev. Ožrala si pak Yina všiml a nějakým stylem se postavil.* Příště dávej bacha, kam lezeš, parchante. *Yina teď zajímal jen jeho nos a proto nijak nevnímal, co řekl. No čeho si všiml, tak byla kopačka, která si to směřovala na jeho trup, protože ožrala byl tak trochu i naštvaný a ožralý natolik, že mu bylo jedno, kdo Yin je. Prostě mu to chtěl vysvětlit docela tvrdě. Yin si proto jen dal ruce z nosu dolů s nadějí, že se stihne ubránit.*

*Zmätene zažmurkala a trochu sa zasmiala.* O nič nejde.. je zaujímavé vedieť, že asistentky Kage sú ako z jedného vrhu. *Uškrnula sa.* Koľko máš vlastne rokov? Ja budem za chvíľu plnoletá a som v odhadovaní veku mizerná. *Informovala ho s úškrnom a potom prikývla na to s tým monumentom. Keď sa tak počudoval nad Noctisom a jeho dračími schopnosťami - len sa usmiala a prikývla, potom sa zachichotala ešte viac keď poznamenal, že tunajšie klany sú dosť .. živočíšne a len nad tým mykla plecom.* Máme tu aj klan kde ľudia vedia narábať úžasne so zbraňami a potom klan kde sú shinobi vynikajúci stratégovia. Detaily ti bohužiaľ neprezradím, odobne poznám len jedného chlapca z Haya klanu a pár z Dengenu.. Samozrejme Noctisa. Ale určite by ma zaujímalo čo za klany máte vy. *Rozprávala a pri tom sa usmievala. Yin sa sklonil a viazal si šnúrku.* Bariéry? To znie celkom užitočne! *Uznala ale v tom sa zomlelo to s tým ožratým chlapom a krčmárom. Skôr než by stihla zareagovať - Yin zostal pripučený chlapom a ten mu dokonca lakťom rozbil nos!* Do pekla! *Zakliala a skočila pred toho ožratého chlapa, ktorý chcel na Yina znovu zaútočiť. Dvoma rukami vyblokovala mužovu nohu a keď sa po nej zahnal pravou rukou - odklonila aj tú a chytila ho za zápästie za ktoré ho trochu potiahla . Druhou rukou potom zaútočila na jeho krk, chcela ho proste vypnúť. (Takto) Bola jej výhoda, že bola rýchlejšia a samozrejme tomu chlapovi nepomohol ani fakt, že bol zliaty pod obraz boží.*

14. Za chvíli 15. *Usmál se. Věděl, že je starší, než on, ale jak se dozvěděl, nebylo to zase o tolik moc. Bylo dobré vědět, že zvládne vycházet s někým, kdo je teoreticky dá se říct "v jeho věku".* Tak jo, v tom případě máme dohodnuto! Zjistím co nejrychleji a co nejvíc můžu o našich klanech a pak ti to všechno řeknu. *Vycenil na ní zuby. Přišlo mu fajn, že se konečně něco dozví i on sám a co víc, může něco málo naučit rovnou i někoho dalšího. Na takové pomyslné uzavření dohodnutí jí nabídl potřesení rukou.* Je to docela užitečné, ale umět se přeměnit na draka, to je pořád o něco zajímavější. Já pořád umím jen jednu základní, která není moc silná, ale to všechno jen přijde. *Pak se semlelo všechno to s tím ožralým chlapem a Yin se válel na zemi se zlomeným nosem, který si držel rukama a krví, která mu stékala pomezi prsty. Pak jak už se chtěl bránit tomu kopu, tak před něj skočila Keiyra, která úder vyblokovala.* Co-hic-si myslíš, že děláš, ty děv-! *V průběhu věty už se napřáhl, aby jí vrazil, no ani ji nestihl dokončit a Keiyra zablokovala i ten úder a ještě k tomu mu dala pecku do krku. Yin tam jenom koukal, jak ten ožrala udělal pár zmatených kroků a padl k zemi (takto). Yin se pokusil postavit a pořád si držel nos.* Páni, díky moc. Bez tvého zareagování bych ještě dostal další ránu. *Pokoušel se dýchat nosem, ale krev mu v tom bránila, tak byl nucen dýchat ústy.*

*Nechcela mu hovoriť, že tou "chvíľou" myslí už tento týždeň.. nechcela aby mal pocit, že od neho vyžaduje darček alebo nejakú špeciálnu pozornosť. Podala mu ruku trochu mu ňou potriasla no trošku pokrčila nos.* Toto je celkom neosobné.. čo tak vlastné spečatenie dohody? *Opýtala sa, pustila mu ruku a vystrela malíček - ak vystrel on ten svoj tiež tak by mu ho svojim chytila. Potom na jeho slová prikývla - a zomlelo sa to s ožranom. Len čo ten chlap ležal otočila sa na Yina.* Páni, nespomínal si, že si taký smoliar.. najprv ťa skoro pobodám a potom toto! *Trochu sa ku nemu sklonila a položila mu dlaň na líčko.* Poriadne to krváca.. mali by sme zájsť do nemocnice. *Tvárila sa ustarostene.* Toto mesto ti teda dáva zabrať. *Povzdychla si a ruku z jeho líca presunula na jeho rameno - obzrela sa okolo aby vymyslela ako najrýchlejšie sa dostanú do nemocnice. Dúfala, že nebude protestovať.*

*I když nevěděl, že má narozeniny za týden, už měl v hlavě připravený takový welcome-gift pro ní za to, jak byla dnes velmi ochotná a ukázala mu vesnici. Takže to, že má narozeniny je jen lépe pro něj, protože tím zabije jakoby 2 mouchy jednou ranou.* Zpečetění dohody? *Jako zpečetění dohody bral to potřesení rukou, ale počkal, než ukáže, co má na mysli. Když na něj vytáhla malíček, tak už pochopil, co tím myslela. On narovnal i ten svůj a pak je společně překřížily a chytly, načež se Yin mile usmál.* No nejsem, nic podobného, jako dneska se mi nikdy nestalo hehe, auauau. *Mluvil převážně pusou, tak mohl znít trochu divně. Na konci věty se chtěl zasmát, ale vystřelila mu ostrá bolest, tak trochu pokřikl bolestí.* Teď jsme se pomalu dostali ze zalidněných oblastí, ale hádám, že se tam budeme muset vrátit. *Pousmál se a snažil se postavit, přičemž si pořád držel nos. Když se postavil, hledal v brašně nějaký kapesník, ale nemohl nic najít.* Nemáš nějaký kapesník, nebo tak? *Pokud by měla, tak by si ho vzal a pokud ne, tak by nos na chvíli pustil a utrhl si ze spodní části trika kus látky a přiložil si jí k nosu. Pak se jen podíval na toho ožralu, jak ležel na zemi.* Co s ním? Já bych zaťukal na hospodského a pak bych šel pryč. Ať si ho vyřeší sám, očividně ho znal. *Přišel ke dveřím s tím, že na ně chce zaklepat, no v ten moment se otevřely a kdyby tam byl Yin je chvilinku dříve, tak by dostal další pecku od dveří samotných. Ucouvl proto o kousek dozadu a z hospody vyšlo 5 chlapů, kteří byli opití, ale určitě ne tolik, jako jejich kamarád, o kterého se Keiyra před chvílí postarala.* Haha, pojďte, chlapi. Doprovodíme ho domů, než udělá nějakou blbost. *Nejdřív se bavili, no když si všimli Yina, pak Keiyry a pak jejich kamaráda na zemi, tak ten co byl nejvíc vepředu se zamračil.* Co se tady doprdele stalo?! *Yin si jen povzdechl a chtěl jim vysvětlit celou situaci.* Hele, může si za to- *Ani nedokončil větu a už mu letěl na hlavu lahváč, kterým mu chtěl muž vrazit. Yin se na něj však tentokrát díval a stihl se uhnout tím, že se skrčil, pak mu podkopl nohy a jak padal, tak mu vrazil rukou, kterou si zrovna nedržel kapesník/látku u nosu. Jak do něj vrazil, tak odletěl trochu dozadu a málem shodil na zem i ostatní, kteří stáli za ním. Yin si to teda zase trochu couvnul směrem ke Keiyře a přemýšlel, co teď. Šli proti nim teď 4 chlapi, kteří byli ještě víceméně při smyslech.*

*Mierne sa zachmúrila.* Nemám bohužiaľ žiadnu vreckovku. *Zvraštila obočie a teda si Yin poradil sám tak, že si odtrhol kúsok trička.* Ja by som ho neriešila, môže si za to sám a vôbec - niekto tu o neho zakopne. *Len čo to povedala otvorili sa dvere a vyšlo odtiaľ niekoľko chlapov. Chcela zobrať Yina a pobrať sa preč, no Yin im odpovedal a tak si len vzdychla.* "On je fakt magnet na problémy." *Mala potrebu ho chrániť, predsalen krvácal, bol mladší a bol u nich hosťom.. tak nejako cítila za neho zodpovednosť.* S tebou sa človek fakt nenudí. *Hlesla keď toho chlapa Yin odrazil a zacúval ku nej. To sa na ňu ale rozbehol jeden z tých chlapov a v ruke držal malý, vysúvací nôž. Chytila mu teda ruku za zápästie ľavou rukou a otočila sa a potom mu oboma rukami tú jeho vykrútila. Chlap sa otočil vo vzduchu, pustil nôž a skončil na zemi. (Chmat.)Musela myslieť na to, že sú to civilisti a teda, že ich nemôže zabiť inak by mala aj ona aj Yin problémy.* Nechceme vám ublížiť! Vzdajte sa boja! *Jej hlas bol prísny. Sledovala očkom Yina aby bola pripravená mu pomôcť.*

*Poradil si teda sám a zničil jedno ze svých triček. Neměl jich moc, ale tak přinejhorším si nějaké pořídí. Stejně tady bude dlouho a určitě ještě vyroste, tak je dost pravděpodobné, že prostě bude muset obměnit šatník.* Jsi první, kdo mi tohle kdy řekl... *Řekl s úsměvem na tváři. Bolest nosu teď nesměl řešit, měli tady menší problémy a tak na nic takového nebyl čas. Když na ní jeden z těch mužů vyrazil, ani se na to nedíval. Tak nějak vnitřně tušil, že si s ním poradí. Taky měl pravdu. Mezitím, co na něj samotného šel druhý z nich, tak periferně viděl, jak se její protivník točí ve vzduchu jako vrtule. Yin nebyl nejrychlejší, ale ten co na něj běžel byl větší, opilý a jak to vypadalo, nebyl to ani ninja. Už jen stylem, jakým se na něj řítil to poznal. Svalová paměť trochu funguje i v podnapilém stavu. Útočník na něj vyjel jednoduchým úderem na hlavu a to se dalo vyřešit jednoduše. Uhnul hlavou do strany a pak mu jen kopnul do koulí, čímž ho vyřadil. Kvůli absolutní neznalosti Taijutsu tam měl krásně volné místo pro kopanec. Ten úplně poslední z nich se mezitím snažil nějak postavit na nohy toho, kterého Yin vyřadil jako prvního (z těch 5).* Vstávej, vole! Pohni! *Bohužel s ním ani nehlo a tak musel něco dělat sám. Utekl a cestou na ně nadával, že jim to ještě vrátí a svoje kamarády tam nechal. Yin ten si jen povzdechl.* Promiň. Kdybychom šli rovnou pryč, tak se nic z tohohle nestalo. Nebo kdyby jen uměl normálně chodit a nemusel si zavazovat tkaničku... *Jen se usmál, ale trochu ho trápilo, kam se celá tahle prohlídka nasměrovala. Pokud si bude alespoň jeden z nich něco pamatovat, tak kdo ví, komu pak budou lidi věřit. 5 lidem, nebo 2 dětem. Respektive 1 dítěti a 1 mladé dívce. No ale doufal, že to nic hrozného nebude.* Tak, čas jít do nemocnice! Veď cestu prosím! *Jen se usmál, ale hned přestal. Ten nos ho bolel jako děs a hlavně ho štvala ta krev.*

*Keď sa dal zvyšok na útek - Keiyra sa otočila na Yina, chytila ho za ruku tesne nad lakťom a rýchlym krokom si to mierila čo najďalej od tej krčmy.* Žijem tu celý svoj život, no niečo takéto sa mi nestalo. *Neveriacky krútila hlavou, Yin mal už celé tričko od krvi - okrem toho mal to tričko roztrhnuté.* Vyzeráš ako keby som ťa vyhrabala z nejakých trosiek. *Pokúsila sa o vtip.* Hlavne si to prosím nevyčítaj, ty predsa nemôžeš za to, že sa ti rozviazala šnúrka. *Povzdychla si a keď boli dosť ďaleko dovolila si spomaliť a pustila ho aby ďalej kráčal sám.* Smer nemocnica.. schválne pamätáš si na ktorej ulici som hovorila, že leží? *Pokúsila sa ho rozptýliť keďže hádala, že to zranenie musí pekelne bolieť. Ten nos - z toho čo mohla vidieť vyzeral rozhodne zlomený.* Už si mal niekedy zlomený nos? *Opýtala sa a dúfala, že povie, že mal a že toto rozhodne nebolí ako zlomený nos. Mrzelo ju, že mu nevie nijako pomôcť lebo nieje medik a teda len kráčala smerom ku nemocnici a hrýzla si pri tom spodnú peru.*

*Když ho chytla za ruku, tak moc nečekal ten rychlý krok. Bylo vidět, že nejdřív se jemu samotnému zamotaly nohy, jako tou prvnímu ožralovi, ale stihl to vyrovnat a srovnat jejich rychlost. Celá tahle situace mu připomněla, když ho například jeho máma chytla za ruku, když něco provedl nebo tak. Tak se nad tím jen pousmál.* Tak vyhrabala jsi mě z toho ožraly a ten vypadal jako troska. Musel buďto chlastat celou noc nebo to stihl jen za ráno. *Samozřejmě, že si nevyčítal svoji tkaničku, přeci jen to nemohl nijak moc ovlivnit. Ale nebýt toho, tak to mohl být poměrně klidný den. Pak najednou zpomalili a tak se trochu vydýchal.* Ehm...Sekku-suu? *Celkově to řekl dost nejistě a konec věty ještě vytáhl tónem trochu nahoru. Trochu se nad tím zamyslel, ale měl teď v hlavě takový zmatek, že si fakt nebyl jistý.* Neměl...ale vypadá to, že tohle bude poprvé. *Oddálil svoje triko od nosu a trochu šilhal, aby se podíval na vlastní nos, který směřoval trochu do strany a jen se trochu zasmál.* Ještě že do nemocnice nemusíme jít jen za nosem. *Zasmál se, ale pak mu zase vystřelila bolest a tak si znova přiložil to svoje zkrvácené triko k nosu. Po chvilce došli do nemocnice, kde došli za nejbližší sestřičkou a ta ho jen rychle prohlédla.* No, to vypadá zlomeně...tady se posaďte. Doktor má teď pacienta, ale hned bude u vás. *Posadili se na lavičku a sestřička mu donesla něco normálního na nos a podložila to ledem. Netrvalo dlouho a doktor si vzal Yina dovnitř. Zabouchly se dveře. Doktor si ho posadil na lehátko a nejprve si to celé prohlédl.* No, teď ti to trochu prohmatám a uvidím, co a jak. *Yin jen přikývl a byl plně v rukou doktora. Ten pak dal ruce do správné pozice.* Napočítám do tří a až řeknu teď... *V momentě, kdy řekl teď mu narovnal nos na správné místo. Yin jen zařval bolestí, ale po chvilce to pomalu přestávalo. Dal mu do nosu tampóny a celkově ho připravil do stavu, kdy bude moct odejít. Pak už jen vylezl z místnosti a sedl si ke Keiyře zpátky. Nos měl celý zakrytý obvazy a zalepený tak, aby mu to pořádně drželo. Sestřička ho mezitím objednávala na kontrolu (jméno a všechno papírování se vyřešilo ještě u doktora).*

*Neveselo sa uchechtla na tom čo povedal. Skutočne to bolo trefné.* Dobrý príklad do budúcnosti - nepi keď to nevieš! *Poznamenala a potom keď chvíľu na to zastavili a trochu sa vydýchal - prikývla na jeho odpoveď.* Správne Sekkusu, nemocnica je hneď vedľa cintorína. *Informovala ho znova a mala pri tom hrdý úsmev. Keď jej ukázal svoj nos, zachmúrila sa a povzdychla si. Rozhodne to nebol len škrabanec. Trochu sa zasmiala na tom čo povedal s tým, že aspoň nemusia ísť za nosom, znovu ho čapla za ruku a vykročila smerom k nemocnici.* Rozhodne je dobré, že si nestratil zmysel pre humor.. pretože čuch ti asi ešte chvíľku chýbať bude. *Podotkla stále ho pri tom držala. Mala tak lepší pocit, chcela ho mať pod dozorom kým ho niekto neošetrí a teda keď dorazili do nemocnice.. prevzala si Yina sestrička a následne doktor. Keď sa za Keiyrou Yin neskôr vrátil.. už sa mu robili tmavé kruhy pod očami, nos mal prelepený, nosné dierky zapchaté vatou a Kei mu teda len venovala slabý úsmev.* Hej bojovník, ako to išlo? *Opýtala sa s opretou hlavou. Vlasy mala rozpustené a hrala sa s gumičkou, ktorou ich mala predtým zopnuté.* Tak si hovorím, že aspoň už vieš kde je nemocnica. *Povzdychla si s úsmevom a pootočila ku nemu hlavu.* Takže teraz .. by si chcel ísť kam? Môžeme sa zastaviť len po nejaké jedlo a ísť domov.. zvyšok mesta ti môžem ukázať aj inokedy.. máme na to 1824 dní. *Pripomenula mu.*

No, nezní to moc pozitivně. Ležet na lůžku a z okna vidět hřbitov...vsadím se že ne jednomu člověku to přivedlo negativní myšlenky. *Následně teda vyrazili do nemocnice, no cestou se Yin opravdu zarazil.* Ztratím čich?! *Řekl poměrně vyděšeně. Vždy si ráno užíval vůni své snídaně, jelikož to byla první věc, kterou si takhle každý nový den mohl užít.* No, tak to nejsem úplně rád, ale co už. Nějak se s tím poperu. *Pak už došli do nemocnice a odehrálo se vše, co bylo zmíněno v předchozím postu. Yin si sedl vedl Keiyry s úplně zafačovanou tváří a přírodním make-upem, který se mu tvořit na místech, které už nebyly zalepené a tak byly vidět.* Naprosto skvěle... *Řekl s bolestivým výrazem na tváři a poměrně vtipným hlasem, jelikož měl teď úplně ucpaný nos. Ještě k tomu jí ukázal palec nahoru.* Líp to ani jít nešlo. *Trochu se zasmál, jak mu bolest dovolila. Pak už jen přišla sestřička s tím, na co si má dávat pozor a prostě všechny věci ohledně kontrol atd. a následně byl propuštěn domů.* No, myslím že tu cestu sem už nikdy nezapomenu. *Pak se zvedl, všechny papíry nesl v jedné ruce a druhou si ohmatával tvář a zkoušel si trochu šťouchat do toho nosu a těch obvazů, aby viděl, jestli správně drží a jemně to při tom šilhavě pozoroval.* Já si myslím, že dneska jsme toho zažili poměrně dost. Navíc mám pocit, že mi praskne hlava. A teď nevím, jestli to je z nosu nebo z toho množství užitečných informací, které jsi do mě dnes natlačila. *Ale pousmál se k tomu. Určitě to bylo z nosu. Informací v hlavě nebylo nikdy dost a tak to nemohlo být z toho. Pousmál se, když nova vytáhla ten přesný počet dní, které bude bydlet v Iwě.* Můžeme se teda stavit někde v obchodě, nebo na těch trzích a koupit něco dobrého na oběd. Napadá mě...nějaké maso? A brambory k tomu? *Skoro se pak roztekl nad myšlenkou, že si dá po tom všem pořádný kus masa. Miloval maso. Ale pak si vzpomněl, že ho nebude cítit, což ho trochu zamrzelo.*

Našťastie som tam nikdy na zákroku nebola ani neležala v nemocničnej izbe.. moje kosti sú pevné ako skala. *Uchechtla sa a keď sa vyľakal, že stratí čuch len sa pousmiala.* Len si ťa doberám, nie som lekár neviem aké následky táto fraktúra bude na teba mať. *Upokojovala ho. Potom keď si ku nej po tom všetkom sadol a takým nosovým hlasom zahlásil, že sa má skvele a ukázal jej palec hore - zvonivo sa zasmiala. Nikdy nebola škodoradostná, no toto jej proste prišlo neskutočne roztomilé.* Tak poď ideme domov. *Povedala a postavila sa. Bolo zvláštne ako to znelo - skoro akoby boli rodina.. zavrtela nad tým v duchu hlavou a pousmiala sa. Hoci.. sa možno aj trochu podobali. Yin mal o pár odtieňov tmavšie, oranžové oči a tmavé vlasy.* Skúsiš sa nezapliesť do žiadnej bitky kým sa dostaneme do domu? *Doberala si ho a keď jej povedal na čo má chuť pousmiala sa a prikývla.* Tvoje prianie je mi rozkazom, mladý pane. *Uškrnula sa, nasmerovala ich kroky ku trhovisku kde nakúpili potrebné ingrediencie a potom keď už mali plné tašky - potom sa otočila na Yina.* Trúfneš si nás navigovať do štvrte Hakari? *Usmiala sa na neho. Chcela aby sa mu rozloženie mesta zapísalo do pamäte a preto ho takto skúšala.*

No, tak to se máš. Já jsem se jednou probudil v nemocnici po dobrém měsíci a sám jsem nevěděl, proč, dokud mi nebylo řečeno, že jsem... *V konverzaci s ní byl tak uvolněný a cítil se podobně, jako když mluvil s bratrem, že mu málem uteklo to, co by rozhodně říct neměl. Proto se zasekl a rychle v hlavě vymyslel nějaké zakončení té věty, které by dávalo smysl. Nerad jí lhal, respektive, všeobecně nerad lhal, ale teď prostě musel, protože byl blbec a sám si takhle naběhl.* ...že jsem se zranil na misi tak, že jsem musel být v kómatu. *Pak si trochu povzdechl, protože to byla uvěřitelná výmluva. Alespoň tomu sám věřil. Pak se mu ulevilo, když nevěděla, jestli přijde o čich. Doufal, že ho teda nebude mít, jen dokud bude mít zafačovaný nos, protože teď s ním nemůže logicky dýchat. Pak se sebral a šel s ní cestou pro nějaké to jídlo a následně domů.* Nebudu se do ničeho zaplétat. Budu rozvázanej jako moje tkanička tehdy před hospodou. *Trochu se zasmál. Byl opravdu rád, že může takhle v klidu vtipkovat a používat svůj smysl pro humor. Už mu to začínalo chybět a bál se, že úplně ztratil schopnost humor používat, ba se i socializovat. Na mladého pána se jen usmál a následně se za chůze uklonil. Pak měly plné tašky a ona na něj vybalila zákeřnou otázku, při které se teda docela zapotil. Výzvu přijal se ctí a prvních pár minut si byl jistý, ale pak se zastavil a začal přemýšlet. Asi se ztratil.* Hele, asi to nedám. *Trochu se nervózně zasmál. Iwa byla moc velká na to, aby si to pořádně zapamatoval v jeden den.*

*Zaujato zdvihla obočie.* Čo to bolo za misiu, že ťa na tak dlho vyradila? *Nedošlo jej, že to zaváhanie by mohlo znamenať, že klame. Proste si myslela, že len na to nespomína rád. Kirigakure neprehráva, už to dnes raz povedal. Fakt, že po nejakom súboji skončil na tak dlho mimo ... to muselo byť pre neho pekne trpké. Každopádne sa zasmiala na tom jeho fórku s tou šnúrkou. Potľapkala ho po hlave.* Výborne, to rada počujem. *Zasmiala sa a nasledovala ho cestou - necestou. Nechcela ho znervózňovať tým, že by ho napomínala, že ide zlým smerom. Dúfala, že sa po chvíli zorientuje, no keď ich asi 5 minút viedol opačným smerom. Zľutovala sa nad ním a žmurkla na neho keď priznal, že nevie kam ide.* Odpustím ti to, keďže ti to ten darebák pravdepodobne vybil z hlavy tým lakťom. *Vtipkovala a mykla hlavou ku jednej uličke.* Tak poď za mnou, šnúrka.. nech sa nám tu niekde nezamotáš. *Zazubila sa a viedla ho správnym smerom. Počas cesty domov sa snažila poradiť mu nejaké vztýčné body podľa ktorých sa ona sama orientovala. Ako napríklad hotel Noctisa a vež konca. Netrvalo dlho a dostali sa bezpečne domov. S povzdychom položila nákup na stôl v kuchyni a umyla si ruky. Potom sa otočila na Yina.* Chcel by si mi pomôcť s varením? *Opýtala sa a začala pomaly vykladať nákup z tašky.* Upečiem lososa, udusím špargľu a urobím ku tomu zemiakovú kašu.. hm? *Pozrela sa na neho či s tým bude súhlasiť.*

*Trochu se zarazil, když chtěla vědět co se mu na té misi stalo. Nechtěl tu svojí lež nijak extra komplikovat a tak to prostě zahrál do outu. Nerad by, aby se pak někde nějak překecl a ukázalo se, že jí lhal.* Moc si to úplně nepamatuju. A nikdo mi k tomu nechtěl moc říct. Ale přežil jsem to, to je důležité. *Pak chvíli bloudil a jejich cestu tak zbytečně prodloužil, no nakonec se toho Keiyra ujala a dovedla je domů.* To není moc drsná přezdívka...tkanička. To zním spíš jako pěknej trouba. *Trochu se zasmál a cestou do hlavy tlačil další, no vesměs ty stejné informace jako předtím. Už si tak nějak pamatoval určité body, podle kterých se může orientovat. Když přišli domů, tak to co nesl on, také vyložil do kuchyně a stejně tak, až ona měla umyto, tak si umyl ruce i on.* Jasně, moc rád. Jen si skočím do pokoje pro nové tričko. *Trochu natáhl to svoje, nebo alespoň to, co z něj zbylo a ukázal, na tu velkou část, která mu chyběla a zároveň i na pár fleků od krve, které nezvládl zachytit. Vyrazil proto nahoru, kde si vyměnil triko. Pak seběhl dolů a a vyslechl si, co má v plánu k uvaření.* Hmm, to zní dobře, jen co na to pomyslím. *Trochu se mu seběhly sliny. Docela litoval, že to teď nebude cítit, ale doufal, že by se mu tím pádem mohli trochu zpestřit chuťové buňky na jazyku a o to víc si užít tu chuť. Teda, nevěděl, jak Keiyra vaří, ale předpokládal, že si asi vařila sama. Noctis na první pohled nevypadal na někoho, kdo si uvaří sám.*

*Nechcela z neho ťahať detaily ohľadom tej jeho záhadnej misie a teda to len v duchu hodila za hlavu. Zasmiala sa na tom čo povedal ohľadom tej prezývky "šnúrka".* Tak musíš dúfať, že sa to neuchytí. *Doberala si ho.* Na druhej strane.. mohol by si tvrdiť, že ťa tak volajú preto lebo si pomocou jednej šnúrky premohol štyroch podvraťákov. Alebo niečo podobné. *Zachichotala sa. Potom prišli domov, Yin sa šiel prezliecť a keď sa vrátil - Keiyra už namáčala steaky lososa v miske, na sebe mala zásteru a vlasy mala vypnuté v nedbalom drdole a stála ku Yinovi chrbtom. Vzadu na jej krku si tak mohol všimnúť jej zvláštne "tetovanie". V miske urobila jednoduchú marinádu s citrónom, bylinkami a olejom. Potom sa otočila na Yina a v ruke držala škrabu na zemiaky.* Gratulujem pane, boli ste menovaný vrchným škrabkačom. *Prehovorila teatrálne a podala mu ten nástroj. Potom sa pousmiala a začala čistiť a krájať špargľu.* Máš nejaké obľúbené jedlo? Nech viem čím ťa môžem do budúcna milo prekvapiť. *Opýtala sa ho zvedavo kým jej ruky zručne čistili zelené stonky.*

Oooh, tak takhle jsem se zatím nezamýšlel. V tom případě to působí dost drsně. *Ta přezdívka v tom John Wick stylu se mu velmi líbila. Ovšem ne každý bude znát ten příběh zatím...no uvidíme. Pokud mu tak bude chtít říkat, tak mu to vadit nebude. Když pak sešel dolů, tak na sobě měla už čistě kuchařskou výbavu a Yin si opravdu toho tetování za krkem všiml. Chvíli se zastavil a sáhl si na hrudník, kde se pod tričkem nacházela ta jeho. No hned pak přistoupil k ní a vzal si od ní tu škrabku.* Děkuji, je mi velkou ctí! *Také se pousmál a začal škrábat brambory hezky jednu po druhé.* Hmm, já sním všechno. Ale miluju, opravdu miluju maso. Na všechny styly. Všechno maso. *Dal jí dost jasně najevo, že ať už uvaří jakékoliv maso, bude to dokonalá volba.* A co ty? Jaké máš ty nejoblíbenější maso? Teda...jídlo.*Teď zmínil maso tolikrát, že mu to až pomotalo jazyk. Pak se trochu zamyslel nad tím tetováním a nevěděl, jestli se má zeptat, nebo ne, ale nakonec se zeptal.* Má to tetování za krkem nějaký význam? Nebo je to nějaký mládenecký výstřel?

*Zasmiala sa.* Ja mám radšej zeleninu.. konkrétne nudle so zeleninou na milion spôsobov. *Informovala ho a bola rada, že jeho chuťové bunky neboli tak náročné ako tie jej. Potom čo sa opýtal na jej tetovanie trochu sa na neho otočila ponad rameno a uškrnula sa.* To nieje tetovanie.. je to pečať od Noctisa. *Vysvetlila a podvedome si po krku prešla končekmi prstov.* Vďaka nej ma nájde kdekoľvek na svete.. vie sa ku mne vďaka tomu symbolu teleportovať. Je to niečo ako jeho vlastné sledovacie zariadenie. *Zavtipkovala a dala špargľu dusiť do hrnca.* Noctis je veľmi ochranársky voči tým na ktorých mu záleží. Je to komplikovaná povaha, no aj tak mu patrí a vždy bude patriť miesto v mojom srdci. Len dúfam, že si ku sebe aj vy dvaja nájdete cestu. *Ako to povedala, vybrala panvicu, naliala na ňu trochu oleja, hodila tam trochu masla a s prázdnym hrncom podišla ku Yinovi.* Mal si si dať tiež zásteru inak sa zašpiníš. *Upozornila ho keď si všimla, že ruky už má od škrobu, ktorý púšťajú zemiaky. Vybrala zo skrinky jednu čistú zásteru, ktorú mal naposledy na sebe Ryuu a a ak Yin nejako neprotestoval proste mu ju dala cez hlavu a zaviazala na chrbte. Vybrala krájaciu dosku a chopila sa už niektorých očistených zemiakov. Umyla ich pod vodou a začala krájať na malé kúsky.*

No, zeleninu v oblibě úplně nemám, ale sním všechnu. Kromě rajčat teda. Cokoliv, jen ne rajčata, prosím. Z těch mě vždy napne. *Udělal jakousi znechucenou grimasu, když si vzpomněl na rajčata, no nebyla úplně vidět, kvůli jeho zafačované tváři. Vlastně ji ani nedokončil, protože ho zastavila bolest nosu.* Ah, takže pečeť... *Mohlo to vypadat, že tomu nerozumí, ale naprosto tomu rozuměl. Měl vlastně jednu na hrudníku. Když pak ale zmínila, že ji díky tomu všude najde a že je to takové jeho sledovací zařízení, na chvíli ztichnul. Zapřemýšlel nad Gobi, kterou měl v sobě. Díky slovnímu spojení sledovací zařízení si vzpomněl na svobodu a přemýšlel, jak se vlastně musí cítit Gobi. Nepřemýšlel nad tím poprvé, ale nikdy nebyl schopen najít odpověď, která by ho uspokojila.* Jo, to já doufám taky. *Řekl trochu s povzdechem, protože si to osobně nedokázal představit. Ten pohled jaký měl tehdy v kanceláři tomu moc nenapovídal. Pak mu Keiyra nandala tu zástěru a on jí v tom nijak nebránil. Měla pravdu. Před chvílí si vyměnil triko, tak by byl nerad, kdyby si ho zase zašpinil.* Ah, pravda. Díky moc. *Mile se usmál a netrvalo dlouho a už měl oškrábané všechny brambory.* Tak co teď, paní šéfkuchařko? *Tyhle jejich výjevy typu úklon atd. ho poměrně bavili. Cítil se jako malý, když si hráli s Renjim na zahradě a podobně. Vyvolávalo to v něm hezké vzpomínky.*A byl to boj, aby tě začal mít rád? Nebo to přišlo tak nějak samo? Já totiž pořád nevím, co si o něm mám myslet a z toho, jakého jsem ho poznal, mi to přišlo nemožné. Vzal mě k sobě opravdu jen z povinnosti, protože to byl příkaz. A sám ještě dodal, že to dělá opravdu velmi nerad a že mu to je proti srsti... *Mohl působit dost utrápeně, což taky byl. Nejradši by s ním vycházel, ale pořád se ho velmi bál. Ne jeho jako osoby, ale měl prostě strach z toho, jak na něj bude reagovat později. Věděl, co negativní pocity vůči někomu můžou způsobit, vždyť si to prožil na vlastní kůži a nerad by, aby se to opakovalo.*

*Zasmiala sa nad jeho odporom ku paradajkám a grimasou, ktorú vystrúhal. S jeho prelepeným nosom a kruhmi pod očami vyzeral ešte mladšie.* Dobre teda, pokúsim sa im v kuchyni vyhnúť. *Žmurkla na neho spiklenecky. Keď mal všetky zemiaky očistené prenechala mu dosku s nožíkom.* Tak ich teraz umy a nakrájaj na drobné kúsky. Rozvaríme ich na kašu. *Inštruovala ho a ukázala pri tom na prázdny hrniec kde tie kúsky má potom hádzať. Nevedela ako veľmi zdatný vo varení Yin je a preto mu nechávala jednoduchšie úlohy. Postavila vodu na čaj a pripravila si šálku.* Urobím čaj aj tebe? *Opýtala sa ho. Nechcela smažiť tie steaky kým nebudú uvarené zemiaky a aj tak by sa malo to mäso v marináde marinovať aspoň hodinku. Popri tom sa zamýšľala nad Yinovou otázkou.* Myslím, že som mu zo začiatku pripomínala mamu. Preto bol ku mne tak láskavý. Neskôr ma začal mať rád asi preto lebo ma lepšie spoznal.. no to len hádam. Na toto by ti asi vedel odpovedať skôr on. *Trošku nervózne sa usmiala a mykla plecom.* Každopádne.. musíš ho skúsiť pochopiť. On je typ čo má na svete len pár ľudí na ktorých mu záleží - ostatní sú pre neho nepodstatní. Keď ho niekto z nich zrazu prinúti prijať do domu cudzie dieťa... Ehm, je to komplikované. *Pokúšala sa na tú situáciu pozrieť aj Noctisovými očami. Nebol to veľký problém nakoľko ho poznala a mala pomerne dobrú empatiu.*