Čtvrť Shinboku

To bych ti byl velmi vděčný. *Převzal si od ní desku a nůž. Brambory umyl a pak je začal krájet. V kuchyni nebyl poprvé, ale zase to nebyl Zdenda Pohlreich, takže nebyl úplně zbytečný, ale ani nijak extra rychlý. Soustředil se na to ale pořádně. S tím, jaké divy se mu dneska děli by se nedivil, kdyby si naporcoval i vlastní prsty.* Ano, dám si, díky. *Dokrájel bramboru a pak přestal, když jí odpovídal, protože na ní přesunul svůj pohled a nevěnoval se tak bramborám. Pak hned pokračoval.* No v tom jsme si podobní. V tom počtu lidí, na kterých nám záleží. Ale zase nemůžu říct, že jsou mi ostatní úplně ukradení. Já se mu taky popravdě nedivím, jen pořád tak nějak naivně doufám, že máš nějakou radu, jak na něj. Ale dobře, Noctise už neřešme. Tak nějak přibližně tuším, jaký je a jestli si mě teda alespoň trochu oblíbí nebo ne je čistě asi jen ve hvězdách...a na mě. *Pak dokrájel brambory, položil nůž na desku a hřbetem ruky si utřel čelo.* Tak co teď? Osolím a dám vařit vodu?

*Ryuu se probudil az po te, co Keiyra a Yin opustili dum. Takze absolutne netusil o tom, ze u nich byl nekdo dalsi. Jelikoz ve spanku asi tezko mohl kontrolovat chakry v okoli. Nicmene rano sesel dolu do kuchyne a videl tam docela neporadek. Bezmyslenkovite vyrazil do mesta. Ani ho nenapadlo to uklidit, v hlave mel jine myslenky. Je Keiyra v poradku? Byl tam Toshi? Nebo Noctis? Nekdo je vykradl? Chodil v ulicich Iwagakure a zaryte premyslel. Stopoval Keiyru pomoci kagura shingan a kdyz citil pohyb jeji chakry, tak se mu nejak podivne ulevilo. Byla stale ve vesnici. Ryuu absolutne netusil, kde tady byla nejaka nemocnice, nebo treninkove oblasti, nebo klanove casti. Takze nemel zdani, kde presne se nachazi. Rozhodl se pro neco jineho, nez trapne stalkerstvi. Ryuu, ktery byl Obleceny v jednoduchem outfitu s vlasy stejne smotanymi ve velikem bobkodrdolu, jen s par prameny okolo obliceje volne poletujicimi, pobihal po vesnici a zarizoval ruzne veci. Koupil velkou Kytici, chodil od kramku ke kramku, hledajic neco vic, jen hloupa kytka mu neprisla dost... ale stale netusil, co by ji mohl jeste dat. I kdyz..nakonec to nechal byt, rozhodl se ji darovat hezky zivot a zazitky a ne zbytecne cetky a tak s kytici po vlastne promrhanem case ve vesnici vyrazil domu, presneji do Noctisova domu. Odkud citil pritomnost Keiyry. Nejen ji. Radeji potlacil sve schopnosti kagura shingan, a rozhodl se nebyt zerlivy trotl, jednoho uz mela, druhy by ji fakt neprisel vhod. Otevrel dvere. Tise jako myska, zul si boty a pomalymi kroky prosel chodbickou ke kuchyni, kde se oprel o futra dveri.* Nejprve je oplachni, smej z nich skrob a pak zalij vodou, osol a dej varit. *Odpovedel na Yinovu otazku, kterou slysel, namisto Kei. Objevil se tam jako duch. Kytici mel za zady. Sjel Yina pohledem, ale na Keiyru se usmal jakoby prave snedl nejakeho andilka.* Ahoj. *Jeho pohled na ni se rozzaril, ale bliz nesel.* Neco pro tebe mam Kei... *Ukazal ji kvetiny, jakoby to byl nejaky uspech. Vazne se snazil nebyt mic vlezly a nevyptavat se, ale mel co delat.* Umn...Tohle je ten tvuj...Toshi? *Trochu podezrivavym tonem se optal, nejak to nemohl vydrzet. Stale si drzel uctivou vzdalenost ve futrach dveri.*

*Keďže Yin súhlasil s tým, že si dá tiež čaj, otočila sa chrbtom ku nemu aj ku dverám vedúcim do kuchyne a pripravovala šálku aj pre neho. To s Noctisom už nekomentovala.. bavili sa o tom dosť a mala pocit, že čím viac o tom hovorili tým horšie sa z toho Yin cítil. Akonáhle sa jej opýtal čo má robiť so zemiakmi ďalej - chcela mu odpovedať, no Ryuu ju predbehol. Otočila sa na neho a žiarivo sa usmiala keď ho uvidela stáť vo dverách. Čierna farba jeho jednoduchého, no elegantného oblečenia ešte viac zvýrazňovala bledosť jeho pokožky a - znova sa podvedome zladili lebo mal rovnaký nedbalý drdol ako ona. Nemohla si pomôcť, prišiel jej strašne príťažlivý.* Ahoj. *Pozdravila ho tiež so zasneným úsmevom, pri spomienke na včerajšok jej mierne zružoveli líčka. V sekunde čo vytiahol spoza chrbta tú nádhernú kyticu, takmer zabudla, že je s nimi v miestnosti aj Yin.* Oh, tá je nádherná! *Trošku v rozpakoch si založila neposlušný prameň vlasov za ucho a vykročila za ním - keďže zostal strnulo stáť vo dverách. Ryuuove správanie jej prišlo trošku zvláštne, no keď položil tú svoju otázku - pozrela sa na Yina a trochu nervózne sa zasmiala, keď jej došlo ako to vyzerá.* Oh.. nie, nie! To nieje Toshi. *Zámerne nedala prívlastok "môj" a prišla ku Ryuuovi. Ak by sa ku nej Ryuu sklonil nižššie, postavila by sa na špičky a dala by mu božtek na líčko, na privítanie, (To im Noctis snáď vyčítať nebude), ak nie tak sa len pozrela na Yina.* Toto je Yin Yurinachi, Noctisov zverenec čo od dnes žije v tomto dome tiež. Ehm .. dnes ráno sme sa stretli v kuchyni a - uhm.. Je to vlastne celkom zábavný príbeh. Chceš si ho vypočuť? Akurát robím čaj. *Pozvala ho medzi nich a zľahka sa dotkla jeho ruky, pred tým sa ale pozrela na Yina.* Yin, toto je Ryuu.. hovorila som ti o ňom pri raňajkách. Je tiež z Kiri. *Pripomenula mu.*

Rozumím, díky! *Odpověděl zcela bez přemýšlení na to, jak mu Ryuu řekl, jak má pokračovat. Bylo to vlastně to, co řekl, jen o pár kroků navíc. Začal mýt všechny kousíčky brambor, které před chvílí nakrájel, no v ten moment se zarazil.* ,,Moment..." *Otočil se a spatřil tam Ryuua, jak držel velkou kytici a následně ji předal Keiyře. Jen trochu naklonil hlavu. Nechápal, proč by jí dával kytky. U nich doma Yinův otec nikdy nic takové mámě nedal a jeho nedostatek kontaktu s ostatními lidmi mu znemožnil takové zvyky vůbec znát. Proto se ani nijak nezamýšlel nad tím, že by spolu něco měli, nebo tak. Prostě ho to nenapadlo. Další otazník mu nad hlavou vyběhl, když zmínil nějakého Toshiho. Začínal tušit, že v pozadí je hodně věcí, o kterých nemá ani páru.* ,,Jaká další překvapení na mě dnešek vybalí?" *Povzdychl si a zatvářil se trochu ustaraně. Keiyra je mezitím stihla představit, no i tak cítil povinnost se s ním seznámit i sám. Vydal se k němu, no v ten moment se otočil na patě a vydal se zpátky k umyvadlu, kde si pořádně umyl ruce od škrobu a následně si je utřel do nejbližší utěrky, kterou tam našel. Už jen od pohledu působil Ryuu elegantně, tak ho nechtěl nijak ušpinit.* Ano, je to tak. Já-*Jemně se zasekl, jeho sociální blok znova udeřil a tak trochu znervózněl. Tušil, že se nemusí ničeho bát a tak to ze sebe ždímal jak nejlépe uměl.* jsem Yin Yurinachi z Kirigakure, a-ale stačí Yin. O-od dnešního dne jsem pod osobním tréninkem Noctise. *Usmál se, jak jen mu to zafačovaný zlomený nos dovolil a natáhl k němu ruku, aby si mohli potřást. Věty říkal trochu rychleji, než doposud. Snažil se nevytvářet moc velké mezery, tak právě proto. V hlavě si nadával, jak jen to šlo. Doteď se mu s Keiyrou tak dobře povídalo, ale zkrátka nebyl schopný takový výkon předvést i u Ryuua.* Takže ty jsi- Ryuu? Keiyra se o tobě již zmínila. Těší mě. *Pak jen zaslechl tekoucí vodu, kterou zapomněl vypnout. Cizí lidé ho vždy neskutečným způsobem vyvedli z míry a tak se otočil, aby jí vypnul a zbytečně s ní neplýtval.* B-Budeš s námi obědvat? *Byla to trochu hloupá otázka, předpokládal že bude, ale snažil se komunikovat co nejvíc, aby nepůsobil nějak divně, na co už ale bylo asi trochu pozdě.*

*V duchu se trochu zasmal, kdyz Yin proste podekoval a bezmyslenkovite nasledoval jeho rady. Keiyra mezitim dosla k nemu a chtela mu dat pusu na tvar. Ryuu se klonil a rukou ji pohladil po vlasech, kdyz ji pak predaval kvety.* Snazil jsem se ti trefit do vkusu, jsem rad, ze se ti libi. *fakt, ze to nebyl Toshi ho uklidnil, ale dalsi clovek z Kirigakure v dome ho trochu rozhodil, neznal ho uz nahodou? Pozorne se zadival na Yinuv oblicej plny obvazu a nejake modriny. Natahl ruku a jemne ho stiskl, jeste pred tim stihl vratit sve dlani normalni teplotu, aby se Yin “nepolekal” z jeho ledoveho doteku. Odstrcil se od futer a vesel hloubeji do kuchyne. Zkoumale cucel na Yina, neustale premyslel o tom, zda uz ho zna nebo ne. Mezitim se sem tam podival na Keiyru.* Caj si dam urcite moc rad nejaky zeleny. *Yin se ho optal na to, zda si da s nima jidlo.* Pokud varite i pro me tak si urcite dam taky. Ano Kei, klidne mi to povypravej, rano tj byl binec, tak jsem bez premysleni usoudil hned to nejhorsi. *Jemne se podrbal ve vlasech za krkem.*

*Keď sa ku nej Ryuu sklonil, dala mu ten sladký božtek na líce a vzala si od neho s oslnivým úsmevom kvety. Premáhala sa keď bol tak blízko aby sa ku nemu neprivinula, no odolala. Privoňala si ku kvetom a líčka jej ešte viac zružoveli.* Ďakujem. *Šepla bez dychu.. voňali dokonale.* "Ach.. on je úplne ako keby vyšiel z mojej predstavivosti." *Pomyslela si, hoci keď bola malá kreslila svojho imaginárneho scestovaného hrdinu s fialovými vlasmi, no inak bol do bodky ako jeho kópia.* Samozrejme, že varím aj pre teba. Na obed bude lososový steak, zemiaková kaša a špargľa. *Hlesla. To akým spôsobom sa Ryuu díval na Yina si neuvedomila.. až príliš sa v duchu jašila od radosti nad tými kvetmi. Spozornela až keď Yin začal koktať a pobehovať po kuchyni. Sama odišla ku jednej skrinke a vybrala z nej vázu, do ktorej napustila vodu a vložila do nej tú nádhernú kyticu. Položila ju na kuchynský stôl a stále sa pri tom usmievala.* Jeden zelený čaj. *Zopakovala a pripravila šálku aj Ryuuovi. Všetky tri zaliala horúcou vodou a ak Yin doteraz nedal ten hrniec so zemiakmi na šporák - spravila to za neho.* Yin? Chceš to povedať ty alebo to necháš na mňa? *Nechcela ho trápiť ak bol na to príliš nervózny.*

*Zastavil vodu, no když už byl tam, tak vzal hrnec, naházel do něj ty umyté brambory, zalil je vodou a hodil na sporák, přičemž ho i zapnul. Pak se trochu rozhlédl, dokud nenašel sůl a tak nějak by voko to osolil. Doufal, že to bude stačit. Zeptal by se, ale zároveň se mu nechtělo. Moc dlouho se soustředil na otázku v hlavě, aby se nezakoktal až uběhlo tolik času, že mu přišlo blbé se ptát tak dlouho po tom, co je už osolil. Nechal je tam teda vařit, otočil se a utřel si ruce do zástěry. Jak byl celou dobu otočený ke Ryuuovi zády, tak si také jeho pohledů nevšiml. Předpokládal teda, že už je teď nic nečeká, když jim nalévá čaj a tak se jen opřel o kuchyňskou linku. Nad její otázkou se trochu zarazil. Přemýšlel, co udělá. Vezme to na sebe, nebo nechá mluvit ji? Zase nechtěl působit za úplného debila, který tam teď bude jen mlčet. Musel s tím bojovat a určitě se toho nezbaví, když bude mlčet.* J-Jo, jasně. Klidně to povyprávím. *Uklidnil se vzdychnutím a posadil se za stůl, kde už byl zalitý jeho čaj. Chvíli přemýšlel, kde by měl začít. Ale tak proč to nevzít úplně od začátku, že?* No, do Iwy jsem přišel včera. *Koukal se do čaje a trochu v něm točil se lžičkou. Vybavil si tak přesně to, o čem mluvil. Navíc, když se díval, jak se mu v hrnku točí čaj, tak pro něj teď nic jiného neexistovalo a to ho docela uklidnilo. Celé vyprávění tak strávil koukáním do čaje a točením se lžičkou. Samozřejmě, že se sem tam podíval nahoru, ale to jen na chviličky, pak se zase díval dolů.* Dostal mě na starosti Noctis. Večer jsem přišel sem, Noctis mě ubytoval a pak se vypařil. To bylo všechno. No a ráno jsem se probral, šel si dolů pro snídani a potkal jsem Keiyru. *Trochu se zasmál. Při tom vyprávění si to v hlavě přehrával, jako kdyby to měl na nahrané.* Samozřejmě, že Noctis ani jednomu z nás neřekl, že je tady někdo další. Já jsem pustil na zem svojí snídani a Keiyra po mě vyrazila s nožem. Pak došlo na výslech a nakonec jsme se vydali do Sídla Tsuchikage, aby si potvrdila to, co říkám. *Příběh řekl hodně zkraje. Nebyl moc dobrý ve vyprávění příběhů a pak zvedl svůj pohled nahoru, přičemž se mu zase zvýšil tep, když si uvědomil, že ho poslouchali.* Heh, asi jsi to měla říct radši ty, Keiyro. *Nervózně se zasmál a trochu bylo vidět, že se styděl, že to neřekl úplně nejlíp. Pak si trochu usrkl z čaje.* J-Já jdu radši zkontrolovat brambory.. *Postavil se a vydal se k hrnci, kde brambory vařečkou trochu promíchal. Voda se ještě nevařila, jen se trochu stáhl od společnosti. Potřeboval se trochu vydýchat.*

*Ryuu se s čajem posadil k stolku naproti Yinovi. Vzal do ruky hrnek, který mu pak KEi podala a přemile se na ní usmál. Sledoval yina, jak záměrně uhýbá pohledem do hrnku a vypráví tak nějak....no rozhodně by nemohl vést nějaké řečnické debaty.* Jo, to neřekl nikomu, že tu bude někdo další, ale my tu včera celý den nebyli stejně. Takže je jasný, že Keiyra vyváděla, když tu našla někoho cizího. *Hrdě se na ní podíval.* Skvělá hostitelka uvítala hosta nožem, hmmm. *Zamručel a trochu se zasmál. Sledoval, jak se Yin zvedl a šel zkontrolovat brambory.* A yine....co to máš s obličejem? To ti taky udělala ona? *Jemu ten příběh takhle bohatě stačil. Trochu naschvál se ptal Yina, ale na jednu stranu to bylo i jemu ku prospěchu. Ryuu se soustředil na jeho chakru, zdála se mu trochu zvláštní....ne úplně jako Noctisův Ichibi, ale něco na něm bylo.* Proč tě má na starosti zrovna Noctis? Určitě je tu dost rodin, které by stály o dospělejší dítě... *Opřel si bradu o dlaň a sledoval ho, zvědavě.*

*Keď boli čaje hotové, nakrájala pár plátkov citróna, ktorý položila na tanierik - doniesla to všetko na stôl aj s medom a lyžičkami ak by si chceli svoj zelený čaj takto dochutiť. Ryuu si sadol oproti Yinovi a Keiyra automaticky zaujala miesto vedľa neho. Keď sa posadila - posunula trochu veľkú kyticu vo váze na stranu aby na Yina cez ňu videla a pri tom nežne pohladila jeden z kvetov. Jednou rukou miešala med v horúcom čaji a druhú mala pod stolom. V prípade, že by bola Ryuuova ruka blízko pri tej jej, chcela ho nežne pohladiť a pri tom počúvala Yinove rozprávanie. Keď sa na ňu hrdo usmial - uškrnula sa a mykla plecom.* Ako by si reagoval ty ak by sa ti v tvojom dome zrazu v kuchyni objavila mladá slečna? *Opýtala sa ho s veľavýznamne zdvihnutým obočím a potom sa trochu zasmiala.* V.I.P. hotelové služby neposkytujem každému. *Pripomenula mu ich rozhovor kedy o tom žartovali a potom sa pozrela naspäť na Yina.* Yin, povedal si to dobre.. nemusíš sa sresovať. *Pokúsila sa ho upokojiť a pobavene sa pozrela na Ryuua.* Za ten nos ale nemôžem.. Yin je magnet na problémy.. z jednej krčmy vyhodili nejakého opilca a Yin bol na rane.. nestihol reagovať. *Vysvetlila a nemohla sa neusmievať. Každopádne Ryuuova otázka - prečo bol zverený práve Noctisovi zaujímala aj ju a teda sa na Yina pozrela rovnako zvedavým pohľadom. Uvedomila si, že to naposledy celkom zahral do stratena.. Zahovoril to tak, že sa ku tomu zabudla vrátiť a teraz... teraz miešal zemiaky v studenej vode.* "Zvláštne."

*Už mu chtěl odpovědět, co se mu stalo s obličejem. Využil by toho, že je k němu zády a kontroluje brambory, aby nebyl tak nervózní, ale postarala se o to Keiyra.* Je to tak, všechno kvůli jedné rozvázané tkaničce. *Trochu se pousmál, čehož si samozřejmě nemohli všimnout, no pak přišla otázka, která ho dostala docela do rohu. Nemusel se dívat na Ryuua, aby poznal, že má zvědavý výraz. Měl takový vnitřní pocit, že mu to nepřijde úplně logické všechno. Vždyť tam chyběl jeden zásadní fakt a ten Yin nahrazoval vlastní výmluvou. Nikdo mu žádný scénář nedal a tak si musel poradit sám. Chvíli po otázce mlčel, ale bylo to jen na pár vteřin.* Tady nejde o adopci, že by mě chtěly nějaké rodiny. Moje rodina je živá a zdravá doma v Kiri. *Mluvil trochu sklesle. Pořád ho trápilo, že nějakou dobu neuvidí svoji rodinu. I když už měl nějaký vztah s Keiyrou, který vypadal, že bude dobrý, tak to všechno přeci jen bylo poměrně čerstvé.* Jsem tady čistě jen na trénink. Sám jsem skoro žádné info nedostal. Prostě mi bylo řečeno, že mě bude trénovat. Hádám, že to je z důvodu, že bude velmi silný a Mizukage ve mě nejspíš vidí nějaký potenciál. *Natočil hlavu do strany, aby bylo vidět, jak se mile usmál. Modlil se, aby mu to stačilo a Yin se do toho nemusel dál víc zamotávat.* Ale to jen hádám. *Ještě s úsměvem doplnil, pak se zase otočil zády, kdy oklepal vařečku o kraj hrnce a položil jí stranou a vrátil se zpátky ke stolu, kde si do čaje přidal trochu medu a vymačkal citrón.* A co ty? Proč jsi sem zavítal ty, když jsi taky původem z Kiri? *Tohle už neřekl nijak nervózně. Tak nějak se teď jeho blok neobjevil. Pak si ale uvědomil jednu věc. Keiyrřina náklonnost k Ryuuovi, ty květiny, ta pusa na tvář...* Vy...je to proto, že jste spolu? *Zeptal se zcela v klidu těsně předtím, než se trochu napil čaje, který si teď dochutil dle svého. Nebylo to, že ho to nějak extra zajímalo. Jen se snažil odvést pozornost od sebe teď.*

*Ryuu čapl Keiyru pod stolem za ruku, jakmile ho jemně pohladila a propletl jejich prsty. S úsměvem pak sledoval jak hladila květinu a u toho poslouchal jejich vyprávění.* Ještě aby jo. *Odpověděl na V.I.P. služby.* Já nevím, asi byhc se zeptal, co tam dělá a pak jí vykopnul no.... *Odvětil ještě docela v klídečku.* Takže ve špatný čas, na špatném místě....to zní docela jako magnet na průšvihy. A na trénink...to jsem na něj zvědavej, jsem tu asi čtyři dny a z toho tu Noctis byl celkem dvanáct hodin. *Zamyslel se.* Ne pardon, asi patnáct hodin a pak zmizel. Ani teď tu není, nikde ve vesnici, takže jsem fakt zvědavej, kdy tě začne trénovat. *Upil čaje a pak si do něj dal citrón. Ryuu Kei nic nechtěl nyní říkat, ale prostě yin mu přišel hodně podobný noctisovi. Ne kvůli nějakému vzhledu nebo tak, ale jeho chakra mluvila za vše. Jen se jemně usmál.* Můžeš jít trénovat s náma, třeba zítra? Na chvíli ho nahradíme. *Mrkl na Keiyru. Asi bylo třeba, aby i ona měla nějaké další přátele mimo vesnici Iwagakure, a on sám chtěl trochu poznat dítě z jeho vsi. tak proč by ne.* Já jsem lovec nukeninů, takže si můžu chodit kam chci kdy chci, s tím, že tady mě nyní drží něco neuvěřitelně chytrého a krásného. Je to Noctisův akoholový bar. *Zasmál se, chtěl Kei trochu pošťouchnout.* Nezdáš se být jako ostatní frackové od nás...z jakého jsi klanu? *Přišlo mu, že Yina úplně vyslíchá, ale tak kdo ví, třeba byl ze stejného jako on....*

*Trochu sa zasmiala na Ryuuovej reakcii na V.I.P služby a potom s úsmevom sledovala ich rozhovor. Čo sa týkalo toho tréningu, súhlasne prikývla.* Som za, súhlasím s Ryuuom.. spoločný tréning znie dobre. Nemusíme chodiť ani extra ďaleko - Noctis zriadil v pivnici vlastné dojo. *Informovala Ryuua a potom keď Yin položil tú svoju otázku či sú spolu.. trochu viac sa začervenala. Založila si prameň vlasov za ucho a napravila si okuliare. Rada by povedala, že .. sú spolu. Bolo by ale veľmi trúfalé potvrdiť to keď.. sa ešte oficiálne nerozišla s Toshim.* "Ach.. chcela som to vyriešiť dnes, ale potom sa stalo to s Yinom."*Pomyslela si a z myšlienok ju vytrhol Ryuu, ktorý odpovedal za ňu. Keď povedal tú poslednú časť o alkoholovom bare - voľnou rukou ho pošteklila niekde na boku a zasmiala sa pri tom. Toto ich vzájomné doberanie zbožňovala.* Je pravda, že Noctis doma nikdy netrávil veľa času. *Zamyslela sa nad tým a bola prekvapená ako presne to má Ryuu zrátané.*

*Nad tím, kolik tady Noctis tráví času si povzdechl a zatvářil se poměrně sklesle. Už ho nechtěl řešit a počkat, až s ním bude mít tu čest si nějak popovídat osobně, no z toho co pochopil to nijak extra brzo asi nebude. Poměrně ho to trápilo. Byl odloučen od vlastní rodiny. Hozen do vody, aby se naučil plavat a ten, kdo mu s tím měl pomoct tady nebyl. Bál se, aby se v tom neutopil. Trochu bubnoval s prsty po hrnku s čajem a přemýšlel nad tím. Už nechtěl, ale prostě se mu ty myšlenky vracely. Nad tréninkem jen pozvedl hlavu a trochu se mu rozzářily oči. Trénink mu vždy dokázal zvednout náladu.* Kdykoliv a kdekoliv. *Vycenil zuby a upřesnil, kdy může trénovat.* ,,Lovec Nukeninů...kdy chci a kam chci..." *Nad jeho povoláním se pořádně zamyslel. Přišlo mu krásné. Ta svoboda, kterou měl...to mu docela záviděl. On skončil v armádě, kde bude do konce života přijímat rozkazy. Jeho nový život byl vlastně určen někým jiným a on s tím prostě nemohl nic udělat, protože odporovat se opravdu nevyplácelo. Hlavně co měl dělat, když už to měl v sobě...bez optání a bez jeho vědomí. Byli na tom s Gobi poměrně podobně, až na to, že ona mnohem hůř. Z kontaktu s ní se bál snad ještě mnohem víc než Noctise. Jeho zmínce o alkoholovém baru se jako jediný nezasmál. Moc to nepochopil, i když měl pocit, že asi mluví o Keiyře, protože to bylo hned na to, když se zeptal jestli jsou spolu. Ale proč alkoholový bar? To šlo mimo něj.* Takže rád piješ? *I tak se ale dotázal, aby se případně ujistil. Další otázka přišla, když si upíjel z čaje.* Hm.. *Dostal ze sebe, když polkl a pokládal hrnek na stůl.* Kansetsu...ty? *Moc toho o jiných klanech nevěděl. Dalo by se říct, že vůbec nic, takže si díky Ryuuově případné odpovědi nebyl schopen udělat o něm obrázek. Pouze navázal na jeho otázku, aby se také nějak zapojil.* A-A proč zrovna fracků? Nemáš rád mladistvé z Kiri? *Pomalu už se v konverzaci s ním začínal cítit víc a víc jistě. Nebýt celého dne, který strávil s Keiyrou, by se asi tak rychle uvolnit nedokázal.*

*Ryuu se zasmal.* Furt me ten dialekt udivuje...pivnice je sklep, ze? *Optal se Kei pro upresneni. Pak jen prikyvl.* Tak plati, necham si od vas natrhnout ego. *Napil se caje a otazka Yina ho vazne dorazila.* Nejsem zadny alkoholik, jen jsem si dobiral Keiyru. Trochu to zjednodusim. *Polozil hrnek na stolek.* Chci aby se mnou zustala navzdy, ale je treba doresit nejprve par veci, ktere nam v tom brani. Ale Kei to pry zvladne sama, tak do toho nos nestrkam a jen budu trpelive cekat. *Yin mu pak prozradil svuj klan. Ryuu se zamyslel, zda nekoho z toho klanu znal.* Kansetsu...zajimave, vubec netusim v cem je podstata vaseho klanu. Myslim tim...na co se orientujete. Kdyz nad tim tak premyslim, tak jsi asi prvni, koho znam z vasich rad. Ja jsem z klanu Sairen. Nas je taky hodne malo. *Hrde se usmal. Jeho nejvetsi slabila je jeho nejlepsi Eso, tak proc by nebyl hrdy. Otazka na mladistve ho z miry nevyvedla.* Pulka se chce rvat jen tak a druha pulka protoze jim to nekdo rekl. Cim vice poznavam svet, tim mene jsou mi lide v kirigakure prijemni. Ta vesnice jakoby nutila cloveka byt krvelacnejsi, nez normalne. Neprijde ti?

*Uškrnula sa keď sa zasmial na jej pomenovaní "sklepa" a prikývnutím mu tie slová potvrdila. Dala si voľnú ruku na pery aby nevyprskla keď ho Yin v podstate nazval alkoholikom.* "To máš za to, že si si ma doberal." *Pomyslela si a najradšej by si s Yinom spiklenecky ťapla. Potom ale počúvala Ryuuove slová a keď povedal, že chce aby s ním bola navždy hanblivo sa usmiala a sklonila pohľad. Pevnejšie mu stačila dlaň pod stolom a povzdychla si na tej poznámke: "Kei to pry zvladne sama." Pozrela sa na Ryuua a trochu stíšila hlas.* Chcela som ísť za ním dnes.. Ver mi. Keby nebolo tohto incidentu s Yinom - už to je vybavené. *Nešepkala takže Yin mohol tie slová kľudne počuť.* Môžem za ním zájsť keď sa najeme.. Alebo večer. *Nechcela aby to vyzeralo, že to odkladá lebo si tým rozhodnutím nieje istá. Tak to totiž rozhodne nebolo. Potom sa ďalej rozprávali o klanoch .. Do toho sa nezapájala nakoľko každý z nich jej už o svojom klane porozprával.* Z Kiri poznám len vás dvoch a neprídete mi krvilační.. Takže to neviem posúdiť. *Zamyslela sa. Yin bol pre ňu také hanblivé mačiatko a Ryuu.. Ten bol síce tajomný, vášnivý a vedel byť aj dravý, no vyvažovala to jeho nemotornosť a jeho schopnosť baviť sa s deťmi.*

*Ani si žádný dialekt neuvědomil, tak nějak prostě podvědomě tušil, o co jde. Na jejich vzájemný trénink se těšil. Viděl co umí Keiyra a to měla s Noctisem jen jeden trénink. Pak je tady Ryuu, Noctisův kamarád. Aby byl jeho kamarádem, tak asi nebude úplně levej, tak doufal, žese od něj něco přiučí. Mírně si ale povzdechl. Cesta, o které už tak věděl, že je dlouhá se mu pomalu prodlužovala. Ale snažil se to brát jako motivaci a výzvu. Pak jen přikývl na jeho zjednodušení a poslouchal ho.* Aahaaa, takže jste spolu. *Trochu se pousmál nad faktem, že se trefil. Pořád ale nechápal, proč zvolil alkoholovou skříňku. On sám by zvolil třeba to podzemní Dojo. Nic krásnějšího v životě neviděl. Když si na něj vzpomněl, málem se roztekl. Dokázal by tam být 24/7. Dýchat tu vůni tam. Hltat tu atmosféru, kterou vytvářela ta tlumená světla. No prostě bomba. Pak se ale trochu zarazil nad nějakými věcmi, které musí Keiyra dořešit.* Jaké věci? *Řekl úplně automaticky, protože byl zvědavý, no pak v něm trhlo, protože mu do toho vlastně nic nebylo.* Uhm, teda, hehe, nemusíš odpovídat. Nic mi do toho není.. *Trochu se nervózně zasmál. Už se bál že působí nějak dotěrně. Znají se jen pár hodin a už se jim cpe do vztahů.* Ah, uh, promiň.. *Cítil se trochu špatně, že ji dnes zdržel od toho dořešení těch věcí. Působila pro něj trochu sklesle, tak se bál, že kvůli němu odložila něco fakt důležitého.* Bariéry..bariéry jsou naše specialita. *Už se začínal stydět, že nezná nic o jeho klanu, ale ulevilo mu, když on neznal ten jeho. Tak proč se nezeptat taky?* A Sairen? C-Co máte vy? *Už si v hlavě otevíral zápisníček a byl připraven si vypálit do paměti jeden z klanů v jeho rodné vesnici. Pak si vyslechl jeho názor na krvelačnost lidí z Kiri. Vzpomněl si na šikanu. Byla pravda, že se hodně lidí s Yinem pralo...nebo spíš ho teda mlátilo, jen protože se jim chtělo, nebo se přidali, protože jim to řekli ti, co už do něj kopali. Takže s ním souhlasil. Trochu skleslým pohledem se zadíval do čaje, ze kterého docela ubylo a poťukal prsty na straně hrnku.* No, nutí je do spousty věcí no... *Narážel na Gobi. Samozřejmě to bral tak trochu i jako čest, ale nevadilo by mu, kdyby se ho předtím někdo zeptal. Takhle by nemusel dělat jednu z věcí, které nesnáší. Lhát. Pak se pousmál na Keiyru.* Ale je to tak. Možná jsme v jedné říší, ale rozdíl v našich vesnicích opravdu je. Nepotřebuju tady být ani den, abych to posoudil. *Teď si v hlavě říkal, jaké by to asi bylo, kdyby se narodil tady v Iwě a ne v Kiri. Opřel se o židli a trochu zapřemýšlel. Zasnil se ve vlastních iluzích, až mu to vykouzlilo úsměv na tváři.* A jaký je svět? Máš nějaké zajímavé historky, než se uvaří brambory a všechno ostatní? *Pousmál se na Ryuua a řekl to úplně normálně, bez zaseknutí. Jeho zasnění se ve vlastních iluzích jiného života ho uklidnilo.*

*Ryuu jeji sevreni opetoval pohlazenim palcem. Pak ji ale pustil a polozil ji tu ruku na rameno. Zahledel se ji hluboko do oci.* To nerikej. Az budes pripravena, tak jdi, nenutim te do toho, nechci abys tam sla dneska, nebo vcera, nebo zitra. Ale az si budes sama jista, ze to zvladnes s nadhledem. Ja v tebe verim a budu cekat klidne rok, ano? Vazne kvuli tomu nemusis byt smutna, vim, co citis a to mi staci. Tve problemy jsou tu abys je vyresila pro sebe, ne pro me. *Citil z ni, ze ma asi pocit ze mu to dluzi nebo co. Ryuu rozhodne nepotreboval resit smutnou Keiyru dneska, ani zitra. Radeji si pocka, az bude mit ona sama dost nervu na to to vyresit.* Kei ma nejake veci a jeste by bylo fajn, kdyby pozadala Tsuchikage o uvolneni z vesnice jako Lovec, nebo alespon proste nejake povoleni, aby se mnou mohla cestovat. *Odpovedel Yinovi a usmal se, pokud mu o Toshimu chce rict sama, tak to bylo jeji rozhodnuti, snazil se nevyzradit nic, co bx mohla byt jeji interni informace, a to Toshi byl.* Popravde me by ani nevadilo tady zustat dyl, takze na to ma casu kolik jen chce. *Zvedl se ze zidle a dal ji pusu do vlasu, pak si dosel pro vodu do sklenicky.* Bariery? To je zajimavy. My jsme napul ryby. *Ukazal si na krk a prstem si poklepal po uzavrene neaktivni zabre. Diky Kei je neskyval, dala mu velky kus sebeduvery za jediny den.* Protoze ja te mam rad a on se jeste stydi. Kdo vi, co se skryva pod touhle slupkou. *Zasmal se, trochu si Yina dobiral. Ale myslel to dobre.* Ty bys byla prvni, kdo by dostal do obliceje botou. Mas bryle, jsi hezka a chytra. Do toho jsi jeste silna, chteli by predejit tomu, abys byla lepsi nez oni, takze by te bili kazdy den a sensei by nehnul ani brvou. Nebo jako se uz stalo s tim Daitem nebo jak se jmenuje.... vybijes nakonec cely rocnik studentu pred krvavou zkouskou, protoze ti rupnou nervy. *Vzpomnel si na docela velke halo, co okolo toho bylo. Rozhodne to nebylo tajemstvi. Napil se vody a opet se s ni posadil ke stolu.* Svet je paradni, neni to ale sranda, jde castokrat o zivot. Vesnice sice zajistuje bezpecnost za hradbami, ale to je nic.... lidi by meli mit moznost cestovat. Poznavat i “zelenejsi” travu, nez tu co maji na dvorecku.

*Zahryzla si do pery keď jej položil ruku na rameno a nepatrne prikývla. * "Nerobím to pre teba alebo pre seba .. ale pre neho. Toshi si zaslúži vedieť pravdu čo najskôr." *Pomyslela si, keď sa jej díval do očí, no nahlas to nepovedala.. pred Yinom to rozoberať nechcela. Ryuu mu to objasnil perfektne - nemala čo viac dodať. Keď jej dal pusu do vlasov, usmiala sa úprimnejšie a trošku si povzdychla. Pri tých rečiach o klanoch posmutnela, keďže ona ten svoj stále nepoznala. Z pochmúrnych myšlienok ju vytrhol Ryuu, trochu sa zasmiala na tom, že Yin sa ešte hanbí prejaviť svoju krvilačnosť a mykla plecom pri predstave, že by dostala do tváre topánkou.* Možno by ma to zocelilo a bola by som.. lepšia osobnosť. *Zamyslela sa. U Ryuua to predsa fungovalo perfektne. To s tým vyhladením celého ročníka ju šokovalo.* Čo bol zač ten Daito? Ako mu mohli .. rupnúť nervy? Zabíjanie spolužiakov mimo samotnú geninskú skúšku nieje v Kiri protizákonné? Akú bezpečnosť potom vaša dedina zaisťuje keď toto dovolili? Myslím, že to by tu v Iwe nikomu neodpustili. *Zamračila sa pri tej predstave a súhlasila s Ryuuovymi slovami, že každý by mal mať nárok cestovať a teda len horlivo prikývla.* Alebo vôbec vidieť trávu.. tu v Iwagakure jej veľa nieje... tá čo máme pred domčekom - jej údržba a vysadenie musia byť v hodnote polky tohto domu. *Zamyslela sa nahlas a trochu nad takým rozhadzovaním potriasla hlavou.. každopádne Noctis si to mohol dovoliť.*

*Jen je pozoroval, jak ji Ryuu políbil na vlasy a před něčím ji uklidňoval a dodával jí tím sílu...taky někoho takového chtěl. Samozřejmě, že ho hodně podporoval bratr, ale z nich zářila úplně jiná energie. Respektoval to, že mu do toho nic není. I když mu nic neřekli, pořád k němu byli upřímnější než on k nim. No a jak Ryuu zmínil to, že by s ním Keiyra mohla cestovat, tak i vzhledem k tomu, že jí znal jen chvíli, tak ho to mrzelo.* ,,Když odejdou, tak se vsadím, že jejich svoboda a...volnost...bude tak úžasná, že vrátit se sem bude spíš jen na otočku a pozdravení. Kdo by taky chtěl být většinu času tady, když je za hradami tolik míst, které čekají, až je někdo objeví, nebo jen za to prostě stojí. Noctis ten je tady jen chvilkově...zase skončím sám..." *Navenek nedal nic najevo, ale uvnitř ho začala zaplavovat jakási temnota a pocit úzkosti a samoty. Ocitl se v temné místnosti. Bez východu, bez světla, bez nikoho. Doufal, že ale ještě tady chvíli budou, než odejdou. Tsuchikage mu byla na pohled velmi sympatická a tak nepředpokládal, že by jí to povolení nedala. Najednou si však velmi silně plácl do tváří, čímž se sám probral z téhle jeho noční můry. Jak dal ruce zase dolů, měl tam červené otisky vlastních rukou, ale usmíval se, no nakonec vytvořil bolestivou grymasu. Úplně zapomněl na svůj zlomený nos a i když se udeřil, pořád myslel, aby ho to moc nebolelo. No na jeho teď velmi citlivou tvář to zapůsobilo mnohem silněji. Teď už se alespoň neutápěl v negativních emocích Trochu se zasmál, přišlo mu to trochu komické. Užije si všechny chvíle, dokud ještě může.* Napůl ryby? Takže můžeš dýchat pod vodou? *Přišlo mu to zajímavé. Klanové techniky jsou pořád jen techniky. S jeho žábrami to znamená, že má úplně jinou stavbu těla.* Nemyslím si, že něco extra. *Pousmál se na to, co se skrývá pod jeho pokličkou. No a s tím Daitem byl stejně překvapený jako Keiyra. Nikdy o tom neslyšel. Taky se s nikým nebavil, nebyl kdo by mu to řekl.* A jak dopadl ten Daito, nevíš? *Trochu mu to rupnutí nervů připomnělo ten klan z Iwy. Ten Dengen O, ale nevytahoval to.* ,,Jestli se zbavil celého ročníku...tak to musel být opravdu něco extra..." Ah, jak já bych chtěl cestovat...ale na to jsem si vybral špatné povolání. *Trochu se zasmál.* Kromě misí budu asi trávit většinu času za zdmi vesnice. *Kývl rameny a zase se napil svého čaje.* Hm, ten je z těch trhů? Nebo? Já jen, že když už budete na cestách, tak abych věděl, kde ho sehnat. *Zeptal se Keiyry a usmál se při tom. Ten čaj mu velmi chutnal.*

Tahle osobnost je ideální. Rozhodně bys nebyla lepší, ale zlejší to asi ano. *Opravil Keiyru a přikývl Yinovi.* Přesně tak, to je asi hlavní přednost našeho klanu, ale když je někdo chytrý a ovládá správný element, tak je to i naše největší slabost. *Mrkl na Yina, předpokládajíc, že je dost chytrý na to, aby mu došlo, že myslí Raiton. Nicméně chlapec ještě předtím zmlkl a praštil se z ničeho nic do tváří. Raději se v tom nerýpal, asi tu byl z nějakého, jemu nepříjemného důvodu a furt se k němu vracel. Na otázku ohledně Daita ale odpověděl tím, že vytáhl odnikud bingo knihu. Ryuu ji nosit neustále u sebe, v tomto oblečení jí měl zastrčenou pod tričkem nad zadkem, přitlačoval ji pásek kalhot. Nalistoval stránku a položil rozloženou knihu na stůl. V její zadní části byly listy s již jím chycenými nukeniny a dvě stránky označené a hodně používané, nalistované (Rias a Tsuki). Kdyby někdo vzal knihu do ruky a jen ji otevřel na "random", určitě by se otevřela na jedné z nich. Nyní tam vak byl Daito.* Asi mu udělili vyjimku, musel být nadmíru schopný, když to zvládl sám. Nebo měl nějakou protekci, co já vím....Ale bezpečnost v Kirigakure, která je známá svojí nebezpečností? Brání své lidi před cizáky, ale ne před nimi samotnými. *Nechal yina si knížku případně prohlížet. Byla aktuální.* Dám ti radu do života....ne každá mise trvá jen jeden den, a ne vždy musíš psát přesný počet dní plnění mise. Když se někde o jeden den zdržíš a dobře se vymluvíš, taky toho hodně uvidíš i třeba jako pošťák. *Na slova o trávě se jen usmál.* Iwa si tu trávu očividně bude moct časem dovolit všude. *Zasmál se. Yin se mu zdál trochu smutno ztracený. Jakoby už najednou odcházeli a nechávali ho tu na pospas prázdné vile. Nechal Keiyru, aby mu odpověděla na jeho otázku. Sám se zvedl a zkontroloval brambory, aby se nepřevařily.* Neodjíždíme hned, ani já jsem neviděl celou Iwu a to už tu nějaký ten den jsem....určitě tu budeme dost dlouho na to, aby ti to tu Kei pořádně ukázala, že? *Otočil se na ní s pohledem, kdy doopravdy mluvil jednoznačně "řekni jo a prostě tu zůstanem dýl". Měl z toho kluka prostě pocit, že ho tady nemůžou nechat samotného na pospas samotě. Natož tomu, co mu rostlo v těle. Otočil se k nim zády a zamyslel se. Zavřel oči. Nenápadně složil ruční pečeť a koncentroval svou chakru ke zvýšení dosahu jeho Kagura Shingan. Touhle dobou tu ještě stále byl Mizukage u Tsuhcikage doma (dějová linka ať sedí). Okamžitě poznal jeho chakru, ale cítil z toho člověka i něco jiného, stejný "pach", jako měl v sobě Yin, ale Ryuu ještě nebyl na úrovni kdy by rozeznával přímo bijuu jako takové, jen z lidí cítil něco víc, než přímo je. Tohle se mu nelíbilo.* Za chvíli jsem tady. *Zamručel najednou, rozložil pečeť a potlačil schopnost, mizejíc v koupelně, kde si opláhl obličej. Byl ještě bledější než před chvílí.*

*Keď jej polichotil len sa pousmiala.* Si zaujatý! *Prehovorila veselým hlasom a napila sa čaju. Potom spolu s Yinom počúvala Ryuuove rozprávanie. Podal Yinovi bingo knihu a bola rozhodnutá sa po nej načiahnuť tiež - len čo si ju prezrie Yin. Keď sa zrazu capol po lícach zmetene zažmurkala a chvatne prikývla po tom čo sa na ňu Ryuu veľavýznamne pozrel.* Ryuu ma pravdu.. zostaneme tu ešte nejaký čas.. Budeme ti tak liezť na nervy, že nám nakoniec sám zbalíš veci a zamávaš nám vo dverách na rozlúčku. *Uškrnula sa.* Budeš rád, že máš od nás pokoj. *Samozrejme vtipkovala, tak trochu pokračovala v ich doťahovaní - vedela, že to Yin pochopí.. mali podobný zmysel pre humor. Keď Ryuu náhle opustil miestnosť zmetene sa za ním pozrela. Postavila sa od stola a podišla ku Yinovi s úmyslom pozrieť sa na tú knihu tiež. Počkala kým jej ju podal a ak tak spravil .. zahľadela sa na obrázok fialovovlasého muža.* Hm.. Daito Yuuren ... vyzerá, celkom sympaticky. Je šialené ako môže prvý dojem klamať hm? ​ *Pousmiala sa a obzrela si bingo knihu. Knihy - to bolo jej! Zdvihla ju a mierne si ku nej privoňala neušlo jej, že niektoré (dve) stránky sú také.. ožužlané. Dokonca na nich boli aj zahnuté rohy. Posadila sa za stôl a nalistovala prvú takto poškodenú stránku. Bola na nej fotka Tsuki a keď sa pozrela na tú ďalšiu ... tá sa volala Rias. V hlave jej začalo šrotovať to o tom čo jej hovoril v prvý deň čo sa stretli.. a to čo jej hovoril pri jazere.* "Ktorá z nich je tá jeho neopätovaná láska? Alebo mal niečo s obidvomi?" *Napadlo ju a s povzdychom radšej tú knižku zavrela.* "Nečudujem sa, že ma opisuje ako svoju svetlušku.. Popri nich aj mesiac počas zatmenia slnka žiari jasnejšie. " *Dopila svoj čaj a postavila sa razantne od stola.* Tak.. vrhnem sa na smaženie, čo ty na to? *Usmiala sa na Yina a podišla ku hrncom. Nevedomky si ale hrýzla spodnú peru.* A uhm.. ten čaj, pýtal si sa odkiaľ ho mám.. je z trhoviska. Ukážem ti kde presne ho kupujem. *Uistila ho rýchlo a popri tom odstavila a scedila zemiaky. Rozpálila oheň pod panvicou na ktorej bolo maslo a olej a vhodila tam čerstvé bilinky.*

*Chvíli nad tím přemýšlel, ale nakonec mu docvaklo, že asi myslí Raiton. Kdyby ho nenavedl na ten element, možná by nad tím dumal déle, ale tohle zúžení mu dost pomohlo. Neřekl to nahlas, ale Ryuu si mohl všimnout jeho výrazu, který říkal jasně,,Aaah, Raiton". Převzal si knihu od Ryuua, který mu už nalistoval stánku Daita. Prohlédl si jeho obličej. Neznal ho ani od pohledu. Projel si jeho profil a skončil u jeho zločinů.* ,,Dezerce a vražda 20x..." *Říkal si, že to už působí docela nebezpečně, no pak si všiml 2 stránek, které vynikali od ostatních. Ty si prohlédl a když viděl zločiny u těch dvou žen...* ,,Tak to ten Daito je ještě nic oproti tomuhle..." *Všichni tři byli buďto z Kiri nebo Iwy. Hádal teda, že to nejsou mocné vesnice jen na té správné straně zákona, ale i na té druhé. Nad jeho radou ohledně délky misí se pousmál. Bylo to docela triviální řešení, ale fungovalo. Za den toho sice člověk moc nestihne, ale i den k dobru je den k dobru. Když Ryuu odcházel, tak jen pozvedl hlavu a podíval se na něj. Neřešil ho, třeba šel jen na záchod a pokračoval v prohlížení. Pak podal knihu Keiyře.* No v to pevně doufám. *Mile se usmál. Doufal, že se s nimi rozloučí zadobře a udělá si tak první dva takové "kamarády", i když pořád nevěděl, co to slovo přesně znamená.* Nikdy nesuď knihu podle obalu... *S úsměvem jí doplnil, když mluvila o prvním dojmu.* Ty jsi šéfkuchař. *Vycenil na ní zuby.* Řekni co potřebuješ a já to udělám. *Zvedl se společně s ní a pozoroval, co dělá. Často takhle sledoval mamku při vaření, ale nikdy ne se záměrem se něco přiučit. Tentokrát však ano. Vyčkal, co mu na to řekla. Popřípadě dělal něco jiného - připravil talíře a příbor, pokud by na to bylo ještě příliš brzo.* Dobře, budu se těšit. Zkusím nás tam pak dostat...a vyhnu se všem hospodám. *Trochu se zasmál.*

*Rovnou se vydal i do pokoje, kde si na chvíli sedl na postel. Jeho myšlenky zaplavila jediná věta, spíše jediné slovo. Pomsta. Akai v něm vyvolával i po letech příšerné pocity a i přes to, co slíbil Keiyre, se nedokázal od těchto pocitů odprostit. Však jí to taky slíbil ani ne před 24 hodinami. Jak mohl, že? S hlavou v dlaních přemýšlel nad tím, zda to mělo smysl. On jí odvede pryč, od rodiny....tedy, Noctise, přátel, její milé Tuchikage a teď i od yina, který podle něj potřeboval oporu, kteoru v Noctisovi doopravdy nenajde a k tomu všemu byl propojený chakrou s Mizukagem.* Ten hajzl si ho pojistil? Nebo co je to.....že jsou cítit stejně a přitom každý jinak. *Mumlal si pro sebe. Klepajíc si prsty na tváře.* Seru na to. *Zamručel a lehl si na postel, přikryl si obličej polštářem a pořádně se vykřičel. Do teď měl možnost nad tím alespoň přemýšlet, že by se vrhnul bezhlavě proti Akaiovi, ale teď, měl pocit,ž e ji, Kei, zrazuje už jenom tím pomyšlením a nevěděl, co se mu to děje, ale srdce měl sevřené jako v něčí pěsti. Vědomí, že tohle nesmí udělat, ho ničilo, stejně jako vědomí, že k tomu všemu by ohrozil i její život, kdyby neuposlechl jejich dohodu. Zůstal v pokoji dovbrých pár minut, než se rozhodl vrátit k Yinovi a Keiyre, kteří připravovali, resp. finišovali přípravu jejich jídla. Pomaličku sešel ze schodů. Došel pro bingo a zavřel ji. Všiml si, že byla otevřená na Tsuki/Rias, nevím přesně (). Pomalu ji zavřel a odložil ji stranou.* Připravím stůl. *Oznámil, aby taky něco dělal a vytáhl talíře, příbor a rozložil na stůl.*

*Keď povedal, že nemá súdiť knihu podľa obalu trochu sa uškrnula a začala smažiť rovno tri lososie steaky naraz.* Vtipné, že to vravíš.. to s tým obalom a knihou. Ja osobne som na knihy odborník. *Trochu sa zasmiala.* A hrozne rada si vymýšľam príbehy o ľuďoch na základe toho ako vyzerajú .. ako sú oblečení, ako sebavedomo alebo neisto kráčajú, podľa ich mimiky a gestikulácie, výšky hlasu.. či čistoty topánok. *Ako to povedala otočila sa na Yina a žmurkla na neho.* Kniha ti vie o sebe tiež veľa povedať už podľa obalu.. hlavne v knižnici. *Ozrejmila mu a pri tom dávala pozor na mäso na veľkej panvici.* Čím ošúchanejšia väzba, tým lepšia kniha. Znamená to totiž, že ju čítalo už veľa ľudí. To isté u knižníc ostatných ľudí. Čim viac opotrebované stránky tým si môžeš byť viac istý, že sa ku nej jej majiteľ často vracal. *Len čo to povedala - vybavila si Ryuuovu Bingo knihu a stránky s tou Rias a Tsuki. Trochu si povzdychla.* Samozrejme to ale nie vždy vyjde na 100% niekedy .. výnimka potvrdzuje pravidlo a ten najšpinavejší bezdomovec ťa môže prekvapiť nejakým nezištným činom. *Špitla a v pravidelných intervaloch obracala mäso.* Daj do zemiakov trochu masla a rozpuč ich prosím na hladkú kašu. *Popri tom ako smažila, sledovala Yina a jeho pučenie zemiakov. Keď sa ku nim nakoniec Ryuu pridal a ponúkol sa, že prestrie stôl, len sa na neho usmiala ponad rameno. Keď sa Yinovi podarilo popučiť zemiaky a Ryuu mal tiež všetko pripravené. Vypla dusenie špargľe aj plameň pod jej panvicou a všetkým trom nabrala porciu jedla. Potom sa posadila za stôl a počkala kým sa ku nej nepripoja aj Yin s Ryuuom. Pohľadom skĺzla na kyticu a potom s úsmevom všetkým popriala dobrú chuť.*

*Trochu se pousmál.* No, já jsem nikdy velký čtenář nebyl. Snad jen nějaké příručky k fyzickým tréninkům. *Pak jen trochu zamrkal nad její zábavou hádat backstory lidí podle pohledu.* Fakt jo? To jsem nikdy nedělal. Cizí lidé mě moc nezajímali... *Pak se mu nad hlavou rozsvítila žárovka a trochu zákeřně se usmál.* Tak schválně? Co já? Jaký je podle tebe můj příběh? *Vycenil na ní zuby. Docela ho zajímalo, jak moc se trefí, či netrefí. V případě, že by hádala, tak by si jí vyslechl a při tom si v hlavě vytvářel takovou její backstory. Zároveň docela žasnul nad tím, jak má ty knihy v kapse.* Ty se v těch knihách docela vyznáš. Jestli takhle čteš i v lidech, tak před tebou nikdy nikdo nic neschová, co? *Pousmál se. Nevěděl, jestli je to dobře nebo špatně. Určitě dobře pro ní, ale takhle se bál, že prokoukne jeho nedobrovolné lži. Pak následoval její rozkazy s kaší. Udělal přesně to, co chtěla. Nic těžkého a docela mu to i šlo. Následně Keiyra všem nabrala jídlo a tak si sundal zástěru, odložil ji stranou a vydal se za stůl.* Tak všem přeji dobrou chuť. *Jak se tak podíval před sebe, tak si představil mamku a bratra místo Keiyry a Ryuua. Byl to jeho první takový rodinný oběd od příchodu do Iwy. Byl rád, že mu to tu připomínalo domov. Mohli si tak na jeho tváři všimnout velmi upřímný a spokojený úsměv. Vložil si do pusy první sousto a velmi překvapeně začal přežvykovat, přičemž měl pusu zavřenou, ale kousal velmi doširoka, jak to bylo ještě poměrně horké.* Hmm...je to...ha hu...výborné. *Pochválil její vaření, mezitím co ho trochu pálilo v puse.* Jinak Ryuu, viděl jsi nějaká zajímavá místa? Myslím něco, co ve vesnici člověk prostě nevidí? *Teď jak se uklidnil a cítil se jako doma, probudil se v něm ten zvědavý kluk, pro kterého byl svět nedokreslený obrázek, který by jednom chtěl mít kompletní.*

*Ryuu pripravil tedy pribory a podal Kei talire, na ktere nandala to uzasne vypadajici jidlo. Ryuu uz s nedockavosti sedel u stolu a cekal na ostatni.* Itadakimaaaaasu. *Popral s nadsenim svym spolecnikum a hned si od kazdeho kousek nacpal do pusy, ale ne ze by vypadal jak sysel, tak nejak normalne od vseho.bylo to vynikajici.* Kdybych byl Macho, tak reknu ze jsi zrala na vdavani. Je to vyborny. I ta kase je super Yine. *Usmal se na oba a s chuti si papkal, kdyz se Yin ptal na svoji otazku, zdal se byt uvolnenejsi. No jo, jidlo lame ledy. Zamyslel se.* Treba zeme Snehu je neuveritelne nadherna. Bile plane, modra skaliska z ledu, jednim vybuchem dokazes vytvorit neuveritelnou lavinu. Ma svoje kouzlo, je to az magicka zeme. *Vzpomnel si na to, jak musel sve jedine bile obleceni spalit, protoze by z toho tu krev uz nikdy nedostal.* Nebo tropicke ostrovy, stare ruiny zaslych civilizaci. Je tu toho hodne na zkoumani, ale zda se, ze az malo casu. Lidsky zivot je moc kratky na prozkoumani vseho krasneho tady. *Napil se vody.* Mohli bychom ale zkusit s Kei tuhle moji teorii o nedostatku casu vyvratit. *Mrkl na ni.*

*Do jedla sa pustila až po tom čo Yin a Ryuu spokojne pochválili tú chuť. Trošku sa pousmiala na tom vtipe o vydávaní a odkrojila si zo špargle a nabrala si aj z kaše a ku tomu naaranžovala aj kúsok ryby. Vytvorila tak perfektné, dokonalé sústo. Trošku si to pofúkala a až potom si to vložila do úst. Toto bol tak trochu jej zlozvyk. Vždy prvé sústo z akéhokoľvek jedla muselo byť takto perfektné. (Muselo obsahovať každú časť jedla.) V tichosti jedla a vychutnávala si tento spoločný obed. Tvorilo to skoro rodinnú atmosféru, ktorú roky nezažila. Predstavovala si tie miesta o ktorých Ryuu hovoril a zasnene sa usmievala.* "Keď si predstavím, že som Yina skoro prebodla nožom a Ryuua takmer odmietla kvôli Toshimu.. je to bláznivé." *Trochu si povzdychla. Ryuu prehovoril trochu zvláštne ohľadom toho, že život je príliš krátky. Asi to myslel tak, že život shinobiho.. no nejako extra sa nad tým nezamýšľala.* Podľa mňa nezáleží na dĺžke života ale na jeho kvalite. Hold.. nikto nieje nesmrteľný a teda je dôležité užívať si prítomný okamih. *Mykla plecom a nevinne sa na Ryuua usmiala.* Verím, že ti svoje slová dokážem potvrdiť. *Venovala mu sladký úsmev a potom sa obrátila na Yina.* Čo si o tom myslíš ty? Dĺžka alebo kvalita? *Opýtala sa ho a potom pokračovala v jedle.*

*Měl zrovna ústa plné jídla a tak nebyl schopen poděkovat Ryuuovi za pochválení jeho kaše, tak se jen usmál a pokývl hlavou jako náznak vděku. Následně ho poslouchal o těch různých místech, která jsou zajímavá. A že zajímavá opravdu byla! Trochu se zasnil a představil si je jedno po druhém. Bylo to jako z nějaké pohádky a člověku, který žije celý svůj život za hradbami vesnice, se chce jen těžko věřit, že taková místa extistují, protože působí vymyšleně. Ale i tak Ryuuovi věřil a nemohl se dočkat až se tam někdy podívá sám.* Páni, tak to bych chtěl vidět. Zatím jsem viděl jen Zemi Bažin nějak pořádně a co si budem. Bažiny jsou docela prd oproti ledovým pláním a tropickým ostrovům. *Trochu se zasmál a pak zapřemýšlel nad otázkou Keiyry* Hmm, asi kvalita? Ale nejlepší je dlouhý a kvalitní život. Proto chci žít co nejdéle a co nejvíc naplno. Jak jen budu moct. Kdybych byl nucen si vybrat, tak asi kvalitu. Ale nejlepší by byla kombinace těch dvou světů. *Viděl to tak. Nevěděl, jak dlouho bude žít. Ostatní vesnice se třeba budou o jeho nově získanou sílu nějak zajímat a on nemůže utíkat jako Noctis teleportací. Proto si to chtěl užít co nejvíc. A samozřejmě co nejdéle.* Ale co je podle vás kvalitní život? Pro mě osobně je to poznání světa a lidí. Chci cestovat a učit se jiné zvyky a všechno.

*Ryuu poslouchal jejich “debatu”, kterou nacal. Asi trochu spatne vysvetlil, co tim chtel rict, ale rozhodne vyslechl nazory obou, zatimco si pomalivku daval do nosu toho vyborneho jidla. Kdyz Yin skoncil, mel na vidlicce akorat kus ryby a kase.* Jiste, ze kvalita je dulezita. Ja to myslel tak, ze nase zivoty nejsou dost dlouhe na to, abychom poradne prozkoumali vsechny zajimave zeme sveta. Na to by bylo treba alespon sto let. Stravit v kazde zemi par roku zkoumani. *Usmal se.* Ale mate pravdu, chtit vsechno neni vubec dobre a je lepsi zit kratky a velmi kvalitni zivot, nez nudnou vecnost. *Strcil si sousto do pusy a spokojene pokracoval v jidle.* Zeme bazin ma mimochodem taky spoustu kladu. Alespon si zvyknes na smrad. *Pokrcil jeste rameny.*

*Keiyra mala aktuálne fázu takých tých čerstvých pobláznených ružových okuliarov. V tento moment by predala 10 rokov svojho života len za jeden mesiac možnosti byť s Ryuuom šťastná, kdekoľvek by to bolo. Aj keby ju so sebou zobral na samotné dno priepasti náreku v zemi válok. No toto si nechala pre seba. Dosť bolo, že sa s týmito iracionalnými pocitmi zaoberala ona sama .. nemusel o tom vedieť aj Yin ako bláznivá aktuálne bola. Hoci sa snažila pôsobiť nad vecou. V tichosti jedla a počúvala ich rozhovor, zaujala ju najviac posledná Ryuuova poznámka.* Smrad? *Trošku zvraštila noštek a napravila si okuliare. S bažinami zatiaľ žiadnu skúsenosť nemala a teda si nevedela veľmi dobre predstaviť o čom hovoria bez toho aby jej to bližšie nepopísali.* Bažiny.. hm.. tam sú také tie blatové jazerá v ktorých sa vie človek stratiť ak si nedá pozor, že? *Opýtala sa keď prehltla sústo a skákala pohľadom z Ryuua na Yina. Čakala, že sa podelia so svojimi skúsenosťami.. sama o bažinách vedela len to čo si pamätala z kníh.*

*Trochu ho trápila představa, že by měl trávit v každé zemi několik let, aby ji prozkoumal nějak víc dopodrobna. Uznal, že v tom má pravdu, no už teď věděl, že toho asi nikdy nebude schopen, jen zkroutil obočí a zapřemýšlel. Snažil se přijít na nějaký způsob, jak by to mohl udělat on, ale nic ho nenapadalo, no nakonec se na to vykašlal. To je problém budoucího Yina. Ten přítomný tady teď má sedět a užívat si jídla. Tak si dal do úst další sousto a spokojeně se usmál.* Já si myslím, že myslet ve velkém není špatné. Malé cíle jsou víc fajn, že vás pak nezklamou vaše vlastní očekávání, ale pro mě zase čím větší cíl, tím větší motivace. A i kdyby se to nepovedlo, ale nemysleme negativně, pořád tady byla ta cesta k tomu a i to se počítá. *Jen tak trochu konstatoval mezitím, co si užíval toho vynikajícího oběda.* Já se obávám, že na ten smrad se nedá zvyknout. *Trochu pod obvazy rozšířil nozdry a svraštil nos, i když pak přestal, protože ho to bolelo.* Ano. Je to plné takových blátových jezer. A smrdí to tam...no, po blátě. Představ si smrad bláta a vynásob ho 3x. *Trochu se zasmál. Převážně tam smrdělo jen to bláto, ale nebylo to úplně ono. Člověk by tam musel být, aby byl schopen si to plně představit.* Takže na vaše cesty doporučuju Zemi Bažin až na konec. Nebo úplně na začátek, ať si pak trochu spravíte chuť. *Trochu se usmál a dál jedl. Už mu nezbývalo mnoho, jen pár soust a začal přemýšlet, jestli si přidá nebo ne.* Byla nějaká země na tvých cestách, která byla něčím víc nepříjemná, než Země Bažin svým smradem a bažinama? *Optal se Ryuua a zajímalo ho, co si dá na list jako další zemi, do které se bude stačit podívat jednou.*

*Koukal z Kei an Yina. Tak nejak ji popsal smrad bazin. Ryuu prikyvl.* V tech jezirkach hnujou mrtvoly lidi, zvirat a rostlin. Do toho ruzne...exkrementy a podobne. Takze to tam vazne solidne smrdi. *Dodal po Yinovi a s chuti si dal dalsi sousto. Jemu tahle debata vubec nevadila v konzumaci.* Rozhodne tam asi ani nepujdeme. *Zasmal se, Ryuu mel s Keiyrou trochu jine plany na cesty, nez brodeni se bahnem s kolickem na nose. Spis neco romantictejsiho a nebezpecnejsiho.* Hmm... *Zamyslel se a vytrel talir kouskem chrestu.* Kam rozhodne nepujdeme a rozhodne ani nechodte nikdy sami, je propast Narku v Zemi Valek. Je to hrozne, fakt hrzne misto...je to dlouha dira, zdalnice bez konce.... *odlozil vidlicku s tim chrestem, jakoby ho presla konecne chut.* Plna mrtvol, koster, zbytku, zbrani...vitr tamtudy vane a diky kostem vydava az neprirozene zvuky a skreky...narky. Jsou tam tela staleti stara, ale i mladsi....buh vi, kdo je tam stale hazi. Jakiby nikdy neubyvala a cim vic tel tam je, tim hlubsi se ta rokle zda... *Mluvil potichu a jemne sk u toho rypal nehet.*

*Počúvala ich debatu o mŕtvolách v blate, exkrementoch, smrade a musela sa pousmiať akú debatu to zvolili. Ešte keď mali zemiakovú kašu! Nebola však žiadna rozmaznaná princezná, sama niekoľko krát už zabila a čím ďalej tým menej to s ňou lomcovalo.* Žiadna zem bažín. *Súhlasila s úsmevom a keď si všimla ako si Ryuu začal rýpať necht pri slovách o priepasti, pod stolom sa mu jemne dotkla stehna a nežne ho pohladila.* A žiadna priepasť.. už sme sa o tom rozprávali. Škrtla som to zo zoznamu, pamätáš? *Sladko sa na neho usmiala aby ho upokojila, nechcela aby spomínal na chvíle strávené na tom hroznom mieste. Očividne ho to poznačilo viac než si sám uvedomoval. Všimla si, že viac-menej už dojedli.* Dá si niekto dupľu? *Opýtala sa a veľavýznamne sa pri tom usmiala na Yina. Chcela ho povzbudiť aby sa nehanbil.* Alebo pohár vody? Džúsu? *Otočila sa tento krát na Ryuua.* Levanduľový čaj? *Potmehúdsky sa na neho usmiala. Toto bol ich interný vtip. Spomenula si na sirotinec, ich doťahovanie o šálku s čajom. Dúfala, že ho to pobaví.*

*Vůbec mu nevadila debata o takových věcech při jídle. Pomalu si vložil do úst poslední sousto a pomalu ho dožvykoval. Poslouchal jak vyprávěl o té propasti v Zemi Válek. Nevěděl proč, ale i napříč tomu, jak děsivě to jeho vyprávění působilo a to i vypadal, že to na něm něco zanechalo, měl chuť se tam někdy vydat. Ono Země Bažin byla nechutná, ale ta propast působila spíš mysteriózně. I když třeba v lidech vyvolávala strach, nějakým stylem ho to tam prostě lákalo. Chtěl slyšet ten tajemný zvuk, který ta propast vydávala, opravdu ho zajímalo, jestli je tak hluboká jak se říká a všechno kolem toho.* ,,Někdy se tam musím podívat." *Vytušil i z pohledu Ryuua i z toho, jak ho uklidnila Keiyra, že by neměl říkat, že se tam někdy bude chtít podívat.* Noo, tak když jsme u toho, nějaký pomerančový džus by mi nevadil, že? *Trochu se zasmál. Když ale navrhla přídavek tak se sám zvednul, aby šel přidat. Bylo to perfektně udělané a tak si prostě chtěl dát trochu do nosu.* Já si přidám sám, ať nás tady úplně neobskakuješ. *Usmál se na ní a pak se podíval na Ryuua a hned zase i na ní.* Dáte si i vy? *Počkal na odpověď a případně naložil jen sám sobě nebo i jim další menší porci. Sám se pak usadil a pustil se znova do jídla a napil se trochu toho, co mu Keiyra nalila.* Dobře no, to jsme si povídali o hezkých, ale i ošklivých místech. Pojďme trochu změnit téma. Ty jsi taky shinobi, Ryuu. Jaká hodnost? *Tušil, že bude vyšší než on.* Bojoval jsi už proti někomu opravdu silnému? *Snažil se toho zjistit co nejvíc, aby popřípadě mohl najít nějaké společné téma, o kterém by se mohli bavit.*

*Ryuu hlavne vzpominal na mrtvolu sve zname a predstava, ze by tam byla Keiyra byla jeste horsi.jemne prikyvl, na souhlas zadnych bazin a zadnych propasti. Jemne se na Kei usmal a podival se na Yina.* Taky bych si dal dzus. Preci nechces, abych byl mimo po zbytek dne. *Zasmal se a lehce se dotkl jejiho nosu prstem. Nechal ji jit pripadne nalit sklenicky dzusu.* Ja si uz nedam, dekuju. *Zvedl se a odnesl talir svuj a Kei, zatimco si Yin nandal jidlo. Posadil se zpatky ke stolu a upil si dzusu.* Jasne jsem, sle bohuzel stale Jounin. Zbyva mi ale jen jedna S mise a mohl bych si zazadat o povyseni. *Prohlasil hrde. Ale musel se zamyslet nad tim, s kym velmi silnym bojoval. Par nukeninu se naslo.* Nejsilnejsi byli nukeninove z Bingo, a pak par grazlu se zajimavymi schopnostmi. Jeden hral na fletnu a dostal me diky tomu do genjutsu. Ted me toho moc nenapada...ty jsi Chuunin uz? *Optal se naopalatku Yina ktery si pridaval.*

Ja mám dosť. *Uistila Yina a spokojne sledovala ako si pridal dupľu. Potom jej Ryuu prešiel prstom po nose na čo sa na neho sladko usmiala, chytila jeho ruku a dala mu na ukazováčik letmý božtek oresne ako on jej pri jazere keď mu ukázala svoje kekkei genkai. Yin si naberal jesť takže bol ku nim chrbtom a teda táto ich malá romantická chvíľka patrila len im. S úsmevom sa postavila a prešla ku chladničke, vybrala poháre a naliala Yinovi, Ryuuovi aj sebe pomarančový džús. Ryuu medzičasom odniesol ich taniere do umývadla. Keď priniesla poháre s džúsom na stôl a napila sa - pyšne sa na Ryuua usmiala keď hrdo prehlásil, že mu chýba jedna misia aby ho povýšili. Sama uvažovala čo najčudnejšie schopnosti sama videla, no ak nerátala Noctisov piesok či Sorin kovový piesok.. asi ju najviac desilo genjutsu a teda keď ho Ryuu spomenul zaplavili ju spomienky na piesočné mesto.* Genjutsu neznášam. Raz to na mňa použila jedna fialovovlasá dievčina zo Suny. Uprostred knižnice a priateľského rozhovoru.. len tak. Stačilo sa jej na moment pozrieť do jej fialových očí a bola som paralyzovaná. V tej chvíli by mohla so mnou urobiť čokoľvek. Cítila som sa tak bezbranná. *Zachvela sa pri tej spomienke. Síce si to s Arisu odvtedy už vysvetlili.. nikdy na to nezabudne a odvtedy si dáva sakramentský pozor na to aby sa počas súboja vyhla pohľadu do očí nepriateľa.*

*Když nikdo nechtěl přidat, tak si přidal teda jen on takovou čtvrtinu předchozího sousta a usedl zase za stůl, kde pokračoval a trochu u toho popíjel i ten pomerančový džus.* Ten je taky z trhů? Nějaký domácí? *Zeptal se Keiyry. Tenhle mu chutnal víc, než ten z té restaurace předtím.* Aah, bohužel? Heh, co já bych dal za to být Jounin a umět nějaké silné techniky, chodit na mise proti zajímavějším nepřátelům... *Měl rád adrenalin. Měl rád to napětí z boje. I když ne vždy šel boj v jeho prospěch a už se i bál o život jak sebe tak bratra, ale prostě se při tom někdy bavil. Naplňovalo ho to.* Jo, já jsem pořád Chuunin. Už jsem na tom postu docela dlouho. Nepřišel jsem si dost silný na tu další, tak jsem ani nedělal moc misí. Ale už jsem podobně jako ty jen krůček od toho být na Tokubetsu Jouninovi. *Při zmínce o krůčku ukázal prstama na ruce tak centimetrovou mezeru, aby doplnil to, jak málo mu zbývalo.* Já jsem pod vlivem Genjutsu snad nikdy nebyl...takže nedokážu sdílet vaše pocity a zkušenosti. *Byla to pravda. Vůbec nevěděl, jakou hrozbu svět Genjutsu představuje.* A jaké to bylo Genjutsu? Viděli jste něco speciálního nebo? *Byla to otázka na oba dva. Docela ho to zajímalo, aby případně věděl, jaké věci od toho může očekávat.*

*Ryuu se usmal.* Bohuzel, protoze na kazde hodnosti stravim hodne casu, chuunin jsem byl snad i pet nebo sest let...radeji jsem plnil lehci mise, prave kvuli pocitu, ze nejsem dost silny. *Jemne se pousmal a napil dzusu, byl moc dobry.* Kdybych to mohl vratit zpatky, chodil bych vic na tezsi mise se silnejsimi lidmi abych se od nich naucil. *Sin ukazal asi presne tolik, co i Ryuuovi zbyvalo k postupu. Keiyra popsala divku, kterou Ryuu moc dobre znal. Arisu. Jedina holka kterou znal a mela fialove oci a vlasy. Sice netusil, jak dobra v Genjutsu byla, ale dle toho ze byla mucitelka ho to ani neprekvapivalo.* Arisu....se jmenuje. Na lidi ze duny bych si daval pozor z jedineho duvodu.. *Dramaticky se odmlcel.* Jak muze nekdo tak dlouho zit na slunci a bejt bilej jak stena? To mi fakt nejde do hlavy. *Zasmal se a zamyslel se nad genjutsu.* Ja jsem se ocitl nabidany na ulech a roztekal jsem se, co si dibre pamatuju...blby je, ze na moji psychiku to genjutsu vliv moc nemelo. Ja se o svuj vlastni zivot nebojim. Moje duse uz je davno v pekle...takze jsem si tam proste jen cekal na chvili, az to Maiya ukonci a budu se moct zapojit do souboje. Ale to, ze Arisu umi genjutsu jsem netusil.

*Usmiala sa na Yina a odpila si.* Tento mám od pani Nany.. asi domáci. Majú farmu v poľnohospodárskej časti za mestom. *Vysvetlila a potom sa nad Yinovým nadšením uškrnula.* Ešte bude dosť času.. boj ti nikam neujde. *Uistila ho a potom sa otočila na Ryuua keď spoznal z jej opisu jej dávnu známu.* Shinobi svet je očividne malý, nenapadlo by ma, že ju poznáš. *Prekvapene zažmurkala.* "Na druhej strane.. malo by ma to prekvapovať? Arisu je silná, inteligentná a nebezpečná.. presne Ryuuov typ." *Mierne sa sčervenala pri svojich myšlienkach keď si uvedomila, že zase žiarli. Toto bol pre ňu úplne nový pocit.* "Och.. musím sa vzchopiť." *Nadávala si, našťastie ju od jej psycho myšlienok vytrhlo Ryuuove rozprávanie. Keď prehovoril, že jeho duša je už dávno v pekle spýtavo naklonila hlavu na stranu a musela si zahryznúť do jazyka aby sa ho neopýtala čo tým myslel.* Uhm.. no predo mnou sa touto svojou schopnosťou teda rozhodne netajila. *Špitla a neveselo sa uchechtla. Potom si trošku nervózne napravila okuliare a pozrela sa na Yina.* Čo ty a tvoje skúsenosti z misií? *Vrátila mu otázku.* Podeľ sa o niečo zaujímavé.

*Trochu se zamyslel nad tím, že kdyby mohl, tak to vrátí a půjde na těžší mise se silnějšími lidmi. Dávalo to docela smysl. Zamyslel se teď nad tou myšlenkou jako takovou.* ,,Je to riskantní, ale zase na druhou stranu...určitě to dost pomůže při růstu shinobiho." *No teď si užíval snídani a až si půjde pro nějakou vyšší misi, zažádá o tu nejobtížnější, kterou může dostat. Dá na jeho radu. Teda neporadil mu přímo, ale i tak si to vzal k srdci. Trochu zpozorněl, když zmínil, proč si dávat na lidi ze Suny. Docela ho to zajímalo. Nastražil uši, ale pak si povzdechl a trochu se zasmál. Byl to vtípek. No ale pak začal mluvit o tom Genjutsu a tak dostal zvláštní pocit po těle. Předpokládal, že to bude velmi realistické a jeho tělo se snažilo při pomyšlení na to uměle vytvořit pocit, jako kdyby se roztékal a bylo to trochu nepříjemné.* V pekle? *Zeptal se z ničeho nic. Natolik se uvolnil, že to z něj prostě vylezlo, ale pak se zarazil.* P-Pardon...neznáme se moc dlouho a už podávám zvláštní otázky. P-Promiň, nemusíš odpovídat. *Cítil se teď trochu špatně. Byl rád, že je uvolněný, ale nakonec se kvůli tomu teď zase cítil sklesle.* Noo, na jedné B misi jsem hned na začátku přišel o svého parťáka. Prostřelili mu šíp nohou, takže jsem tam byl bez něj. Ale zkřížili se nám cesty se 2 shinobi z Konohy, takže jsem na to nebyl sám. Bojoval jsem s klukem, co ovládal loutky a šli jsme proti týpkovi co uměl zvětšovat části svého těla, nebo se na nás vyřítit jako balvan. *Rukama při tom gestikuloval na ukázku toho, jak popisoval.* A co vy?