Čtvrť Shinboku

*Osoba, do které vrazil nebyla nijak agresivní, nebyla nějak protivná a ani nepůsobila nějak podrážděně čehož si vážil. Posledně, když do někoho vrazil, tak byl mlácen, co si to vůbec dovoluje. Od té doby se snažil dělat pozor na cestu, ale momentálně opět svým pohledem směřoval jinam než na cestu. Když se Naoto vrátil zpět do klasického narovnaného postoje, tak se podíval na muže. Teda spíš na klučinu podle toho jak vypadá. Na jeho otázku zavrtěl hlavou ze strany na stranu, žádnou kočku tu neviděl.* “Proč hledá kočku? Se mu ztratila?“ *Zamyslel se. Naoto byl na cestě domů, ale nic v plánu dnes už neměl.* Jestli chcete, můžu vám nabídnout svojí pomoct jako omluvu za mojí nepozornost. *Už jen kvůli tomu jak chlapec se k němu choval odhadovat Naoto, že to bude v pohodě člověk, proto mu nabídl i svojí pomoc.* Znám ovšem místo, kde je hromada koček, můžu vás tam zavést. *I když neb,l klučina zas tak starý, tak mu přesto vykal, měl slušné vychování, jinak by dělal své rodině ostudu což rozhodně nepřipustí.. hlavně by tím urazil i svého otce a nejspíš by ho stihl i nějaký trest či pokárání podle jeho hlavy a myšlenek.*

*On zo zásady zvykol tykať všetkým, občas sa našiel niekto, komu vykal... už len preto lebo z neho išiel od pohľadu rešpekt. Všetku tu výchovu doňho vtĺkal Aoda, no ten tu teraz nebol a chlapec bol rozhodne vo veku ako Naomi. Očami sa rozhliadol, aj by aktivoval byakugan, avšak... nechcel riskovať pokiaľ bolo toľko shinobi v jeho prítomnosti.* Pokiaľ si nevidel, asi ju nemá cenu hľadať... *Povzdychol. Jednoducho ju nechá zmiznúť.* To nebude potreba. Radšej povedz chlapče, nebudeš ty brat Naomi? *Natočil hlavu na stranu. Musel sa dosť pozerať dolu, bol vysoký... podobal sa jej, ako vlasmi, tak i farbou očí. Možno bol i vychovaný, aby nerobil svojmu otcovi hanbu.*

*Divil se, když řekl, že nebude potřeba jí hledat což trošku nechápal. Proč by to nebylo třeba? Když jí hledal, tak jí asi ztratil to má jako misi.* Můžu se tedy zeptat proč jste jí hledal, když vám je to teď jedno. *Tohle bylo z jistého úhlu pohledu celkem troufalá otázka, která ovšem neměla znít tak jak zněla. Rozhodně neměla nikoho urazit, nechtěl si tak nikoho dobírat. Z jeho úhlu pohledu to bylo dost divné, ale nemá cenu nad tím se dál zaobírat. Pak přišla další otázka, která ho dost zaskočila. Nevěděl, že zná jeho milou sestru.* Vy znáte mojí sestru? Nikdy o vás ale nemluvila, nemá moc přátel. Omlouvám se, pokud jsem drzý, jen mě to zajímá. *Byla to pravda, bylo to zajímavé, jak dokázal on i jeho sestra narazit na stejnou osobu, se kterou se oba dvě zřejmě i vybavovali. Alespoň to tak znělo z úst chlapce.*

*Chlapcova otázka jej i možno prekvapila, no nedal to najavo. Sám sa zamyslel, ako mu to vysvetlí, no nechcel veľmi chodiť okolo horúcej kaše.* Oh, je kuchiyose, takže ju pošlem naspäť do jej dimenzie. *Natočil hlavu na stranu, vysvetlil mu, prečo ju hľadať nebude. Prečo by aj mal, jednoducho si ju potom privolá... alebo radšej nie a privolá si nabudúce niekoho iného, kto sa nekúpi lacným žrádlom na ulici, keď od Sory dostala poriadne.* Pár dní bude, čo ju poznám. *Odpovedal mu. Asi nemal dobrý vzťah so svojou sestrou. Aoda o Naomi vedel, hovorili si všetko, tak ako Sora vedel o skupine chuuninov z Iwy s ktorými tu trávi čas zase jeho brat.* Tak o mne asi už vieš? *Spýtal sa skôr, než to oznámil.* Nie si drzí, neboj sa. *Niekto do Sory sotil, keď prechádzal okolo, ešte mu venoval taký ten pohľad, čo zavadzia.* Nejdeme niekam inam? Mal som v pláne po nájdení mačky si zatrénovať, ale teraz už môžem ísť trénovať... pridáš sa?

“Kuchiyose?“ *Zopakoval si znova v hlavě, nikdy nic takového neslyšel, tudíž to pro něj bylo úplně nové. Z jeho slov taky znělo, že musí být celkem silný, když dokáže přivolat někoho nebo něco z jiné dimenze.* To musíš být pěkně silný, když toto dokážeš! Já tohle bohužel zatím neumím. *Řekl smutnějším hlasem. Rozhodně se chtěl naučit každou silnou techniku, kterou může, každou techniku, která mu pomůže stát se velice silným jedincem. Na jeho slova ohledně Naomi už nijak nereagoval, neměl co na to říct. Neignorival je, jen neodpovídal. Uculil se, když mu Sora řekl ať se nebojí.* Klidně můžu jít s vámi trénovat, jen… budu asi dost zaostávat, nejsem moc dobrý.. jsem pouze průměrný student v akademii. Ještě není ze mě plnohodnotný ninja. *Řekl aby se Sora nedivil, že je dost slabý.*

Keď sa staneš chuuninom a niekto ti dá podpísať zmluvu - či sa staneš zástupcom kuchiyose, budeš to vedieť i ty. *Vysvetlil mu Sora, že to nebolo nič ťažké. A ani nebolo. Ono to bude chlapec tiež vedieť, ak sa niekedy k tomuto dostane. On sám ich zbieral, takže ich mal mnoho a rozhodne s tým nehodlal skončiť.* Nevadí, tiež som bol taký keď som bol študent akadémie. Možno sa niečo nové naučíš a keď chceš, ukážem ti aké najväčšie kuchiyose viem privolať. *Nahol hlavu na stranu. I on bol slabší ako študent akadémie. Každý niekde začína... a rozhodne aj chlapec pred ním.* Len musíme ísť niekam, kde bude veľa miesta a aj trochu súkromia? *Zalomil to otázkou. Možno by to bolo dobré.* Poznáš také miesto chlapče? Potom môžeme spoločne trénovať.

A na podpis smlouvy musím být Chuuninem? Pokud chápu správně, jde jen o podpis, ne? *Trošku váhavě se zeptal, chtělo by to trošku jasněji objasnit, na to ovšem nepospíchá. Ke každé informaci se lze dostat a tato by neměla být výjimkou. Jak říká, tak bude umět přivolávat nějaké zvířata a jiná stvoření díky podpisu smlouvy. Nejspíš tím podpisem vytvoří pakt s daným zvířetem, které bude moci pak přivolat a ono bude za něj bojovat nebo mu alespoň pomáhat. Chlapec mu nabídl zajímavou věc. Byl ochotný mu ukázat jeho největší Kuchiyose, které dokáže přivolat.* To budu rád! *Řekl radostným hlasem. Neunikla mu ani slova o tom, že by měli jít někam pryč z čehož vydedukoval, že to bude něco o dost většího než nějaký tvor velikosti člověka.* Samozřejmě.. *Odvětil a souhlasil s jeho nabídkou. Kolem nich bylo pár míst, kde místa bylo k něco víc, ale Naoto netušil jak velké místo potřebuje aby mu to předvedl, tudíž to nechával na něm.* Bohužel nevím kolik místa na přivolání potřebujete, v okolí nás jsou místa, kde toho prostoru je více, ale ne o tolik. V aréně bude nejvíce prostoru ale… *Na chvilku se odmlčel a podíval se směrem do země. Ruce měl před sebou, ukazováčky se střetli přímo na prostředku a malinko s nimi pohyboval.* Ale já se před ostatními stydím… nerad trénuju před ostatními.. *Řekl smutně, přičemž se stále díval do země.*

Nepotrebuješ byť chuuninom, aby si mohol podpísať zmluvu, ale privolať jej budeš môcť až od chuunina a neskôr ich budeš môcť privolať silnejšie, ako budeš rásť a silnieť. *Odpovedal mu na otázku. On svoju zmluvu nemal pri sebe, takže mu ju nemohol ukázať ako Naomi, s tým sa však nedalo nič robiť. Nasledoval teda chlapca tam, kam jej viedol. Súhlasil s tým, že mu jej bude môcť ukázať, no biely had by toto miesto pravdepodobne zničil a tak bolo lepšie sa presunúť niekam inam. Počúval Naotové slová, než mu na ružovú hlavu položil svoju bielu ruku.* Nemáš sa prečo hanbiť. Každý niekde začínal, navyše tam budem s tebou, takže sa nemáš čoho báť. *Ruku mal naďalej na jeho hlave, snažil sa jej ujistiť, že to bude v poriadku a nemá sa čoho báť. On iné miesto nepoznal, vlastne túto dedinu nepoznal aj cez to, že sa tu pár dní zdržoval.*

*Už mu to dávalo smysl, smlouvu mohl podepsat kdykoliv, i kdyby mu byli 3 roky a on se sotva naučil psát, ovšem přivolat je nemohl dřív, než splní Chuuninskou zkoušku což pro něj zní trošku nelogicky, ale asi to tak je daný. Asi si každé zvíře z linie dává jako podmínku být minimálně chuunin, kdy uzná skutečnou sílu a schopnost jedince, který se ho snaží přivolat. Aréna nebyla zase tak daleko jak se mohlo zdát, ovšem chvilku trvalo než se k ní dostanou. Při cestě, kdy je doprovázeli světla z pouličních lamp mu Sora odpovídal. Naoto šel vedle Sory přičemž ho zároveň i vedl vpřed. Nebyl moc vpřed, spíš se snažil být trošku vzadu.* No.. víš… to není úplně kvůli mojí droboučké síle.. ale kvůli mým vlasům. *Jeho slova zní, jako kdyby neměl ty své vlasy rád na což měl také právo. Kvůli nim se mu všichni smáli a pošklebovali se mu.* Je to kvůli mým vlasům… je netradiční aby kluk měl růžové vlasy, takže jsem terčem posměchu a dobírají si mě vždy když můžou, když trénuju a dokonce i když netrénuju. *Vysvětlil by to lépe a detailněji, ale nechce vypadat, že si jej stěžuje. Přece je to budoucí ninja, který má v plánu všechny své spolužačky překovat a dokázat, že má na to se stát plnohodnotným ninjou.* Ale alespoň nejsem zatížený kamarády a můžu se plně rozvíjet! Chci všem ukázat, že mě podceňují! *Když tohle dořekl, tak už byli těsně před arénou.. teda několik desítek metrů což přes tuto tmu nebylo úplně vidět.* Tamhle je aréna, za chvíli tam budeme. *Teď stačilo aby šli více méně rovně.*

*Všetko malo svoje podmienky, svet sa riadil určitými pravidlami, aj keď podľa jeho názoru bol tento svet stále plný chaosu, než pravidiel. Samo o sebe mu to viac menej vadilo? Nemal rád keď niečo nemalo svoje pravidlá, hoc ich aj on sám často ľúbil porušovať... späť však k tomuto. Počúval chlapcove slová až do samého konca. Chvíľu bol potichu, premýšľal.* I mne sa smiali. Kvôli netradičnej farbe očiam. Vyzerám, ako by som bol slepý. Niektoré deti sa mi vyhýbali aj kvôli hadím šupinám na tvári či krku. Tiež som nemal veľa kamarátov... ale ani som nepotreboval, pretože som mal pri sebe stále svojho brata. *Prezradil mu, že i Sorovi sa deti smiali, vyhýbali, kamkoľvek išiel. Naoto mal tiež súrodenca, svoju sestru. Možno by s ňou mohol tráviť viac času a vybudovať si podobný vzťah, aký mal on s Aodom.* Nič si z nich nerob. Vyrastieš a pôjdeš si vlastnou cestou, ignorujúc ostatných okolo seba. Budeš mať cieľ, smer, ktorým budeš chcieť kráčať a pôjdeš priamo za ním. *Podporil jej Sora, prehrabol si tmavo modré vlasy, ktoré i napriek lámp na ulici vyzerali čierno. Stratili svoj lesk. Chlapec to bral však dobrým smerom.* Presne tak, nenechaj sa zastaviť, ani zastrašiť posmeškami. Nikdy by som na svojom tele ani farbe očí nič nemenil. *Mal sa rád, svoje telo, svoj vzhľad a to isté by mal časom v sebe nájsť i Naoto, aj cez to, že jej prenasledujú posmešky všade kam sa vydá. K aréne len prikývol a pomaly do nej vkročili... Sora sa rozhliadol, nevyzeralo to, že by tu bol nikto od chuunina vyššie.* Nájdeme si trochu väčší plac. *Budú jej potrebovať a keď nejaký zbadal, tak sa ním vydal.* Nevšímaj si ich a ignoruj. Nemáš sa prečo hanbiť za farbu svojich vlasov.

*Sora mu dokázal zvednout náladu i když to bylo jen chvilkové. Ovšem si ani nevšiml, že máš Sora nějaké hadí šupiny na svém těle což jo překvapilo.* Jak můžeš mít hadí šupiny? To musí vypadat zajímavě! *Odvětil přičemž akorát dorazili do arény. Bylo tam několik ninjů, ovšem takhle nikoho na první pohled nepoznal. Své spolužáky zde neviděl což bylo dobré znamení. Na druhou stranu se zde můžou kdykoliv ukázat a rozhodně nepochybuje, že se s nimi dneska střetne nebo že se neminou. V nejlepším si ho nevšimnou.* “Měl svého bratra?“ *Zamyslel se nad těmito slovy.. on má sestru, které může věnovat více času než doposud. Nad dalšími jeho slovy se usmál.. byli povzbuzující, takové slova ještě neslyšel, nezaznamenal, že by nějaké tyto slova byli někdy mířená na něj. Vlastně si ani nemyslel, že by někdy mohla být. Po chvíli našli nějaký větší prostor, kde mu mohl ukázat největší zvíře, které uměl přivolat a pak společně trénovat. Jakmile klučina dořekl svá prozatím poslední slova, tak se za Naotem ozvalo jeho jméno.. ten hlas dobře znal.. byl to jeho spolužák, který se mu tak strašně rád posmíval a dokonce ho i mimo školu fyzicky napadal.* Barbie Naoto! *Naoto se v tu chvíli otočil za hlasem. Věděl kdo to bude, ale už jen ze zvědavosti a vlastně i ze slušnosti se otočil. Když s někým mluví.. tak by měl mluvit na něj a ne někam jinam.. je to neslušné.* Copak tady děláš? Chceš jít bezdůvodně trénovat? Stejně to nikam nedotáhneš, maximálně se z tebe stane genin a to je všechno. *Začal se nahlas smát. Dva kumpáni, kteří byli po jeho bocích, každý na jedné, tak se začali smát s ním.* Odpad jako ty to nikam nedotáhne. Měl by jsi raději opustit akademii než zbytečně umřeš. *Začal se mu vyšklebovat.* Nemůže opustit akademii, přemýšlel idiote… tohle bude nejlehčí postup na genina v historii iwagakure. *Do toho posmívání se zapojili všichni tři.* Přesně tak! A kdo je tohle? Tvoje nová ochranka? Pamatuj, že před námi neutečeš a on nemůže s tebou být furt. *Naoto z nich byl dost špatný, sklonil hlavu. Ty jejich slova mu hlavou prošli ještě jednou, zůstali mu tam uvíznuté.* J-já se stanu g-geninem! To budete koukat! *Kluci svoje slova mysleli opravdu vážně, proto teď všichni tři popadli výbuch smíchu. Po chvilce se klučina uprostřed smát přestal načež přestali i ti vedle něho.* Tak proč si to neotestovat tady a teď? Jak moc jsi silný. *Vyzval ho. Naoto ovšem nebyl si vůbec sebejistý, proto udělal krok vzad směrem k Sorovi, pokud nikam neodešel.*

Pod oboma očami, na krku, rukách, hrudi... mám ich vcelku na veľa miestach. *Prezradil mu Sora, kde všade má šupiny, aspoň približne. Bol hrdý na to, že bol z klanu Dokusei a mal ich. Miloval ich. Zlaté šupiny... ktoré mnohokrát svietili na jeho bledej pokožke ako jasné hviezdy v nekonečnej tme pri odraze slnečného svitu. Cenil si ich, rovnako i oči, ktoré zdedil po matke. Neboli obyčajné... celé biele, bez života, cez to skrývali akúsi moc, ktorá mu pomáhala a bol hrdý na dedičstvo, ktoré dostal. Hoc Chika a ani Aoda takéto oči nemali. Cez to ich však všetkých troch milovala rovnako. To si Sora vždy všimol. Už sa chcel pohryznúť do prstu... než sa k nemu doniesli hlasy, ktoré zničili všetku dobrú atmosféru, ktorú sa snažil pre chlapca vybudovať. Zvyčajne bol pokojný... no nad ich hlavami hneď ako ich zazrel svietili kameňožrúti, už len kvôli tým rečiam dostali prezývku, pod ktorý spadal všetken odpat žijúci v Iwe... no teraz mal chuť vraždiť. Nebol tu Aoda, nebol tu nikto, kto by jej upokojil, ale nemohol len tak zabiť študentov akadémie z Iwy... alebo mohol? Nie, na to tu bolo až priveľa svedkov.* Naoto-kun. *Prehovoril na chlapca a položil mu ruku na vlasy, ignorujúc trojicu.* Mysli len na to, čo som ti povedal, nemusíš ich počúvať. *Preniesol k nemu, než si jednou rukou dal nižšie okuliare, odhalil tak prázdne oči, bez života, ktoré nie jednému študentovi nahnali strach. Videl cez nich tmavšie, navyše tu bolo zlé svetlo.* Vyzerajú slabo... zožral by som ich za živa, ak by som mohol. *Slova smerovali skôr pre Soru, no všetci ich mohli hlasno počuť.* Tak slabo na študentov akadémie... Naoto-kun, toho idiota, ktorý sa nedožije ani piatich minút na geninských skúškach porazíš, nesmieš sa len báť. Poviem ti slová, ktoré mi častokrát zachránili život... *Odmlčal sa. Kľakol si k nemu na jedno koleno.* Naoto-kun, si mladý, no cez to ninja. Musíš bojovať a nevzdávať sa do posledného dychu aj keď ti je jasné, že nemôžeš vyhrať.... nejde len o to ako žiješ... ale je aj veľmi dôležité ako umrieš. Musíš sa naučiť udržať svoju myseľ čistú, udržať svoje emócie pod kontrolou, aby si dokázal myslieť jasne. Nie je dôležité ako silný je ninja, pokiaľ nie je silný tu... a tu. *Dotkol sa jeho hlavy a srdca. Usmial sa na neho.* Možno ti to teraz veľa nehovorí, ale raz príde čas, kedy tie slová pochopíš... dôležité je však, aby si svoj strach ovládol, uvažoval jasnou mysľou, pretože len tak zvládneš viac, než keď sa trasieš strachom. *Mal to znovu pred očami. Tie dni, kedy sa triasol strachom, bolesťou, zimou... všetko ho zožieralo, ničilo a on strácal pomaly nádej bojovať o svoj vlastná život. Aj tak by to určite k ničomu neviedlo. To si aspoň vtedy myslel. Ale slová tej ženy... sprevádzali ho doteraz.* Ovládni svoj strach... a prijmi tu výzvu. Pozerajú na teba z vrchu, podceňujú ťa a to sa dá využiť v tvoj vlastný prospech... ak by hral špinavo, zasiahnem skôr, než sa to stane a vynasnažím sa ho nezabiť... to by nebolo dobré pre mňa. *Snažil sa jej povzbudiť, predal mu slová, ktoré nosil vo svojom vnútri... ktoré ho sprevádzali životom a budú sprevádzať celý život. Úplne jej zmenili, teraz sa už nebál... občas mu len ten hnev ušiel.*

*Poslouchal ho o tom jak mluví, kde má všude šupiny na těle. Přišlo mu to zajímavý, nebylo to něco co by viděl každý den, kromě jedinců jistého klanu, který obydloval Iwagakure.* Taky tu máme někoho, kdo má po těle šupiny, ale jen po dobu toho co provádějí své techniky, akorát nejsou hadí, ale jiný… *Chvíli si nemohl vzpomenout na název..* Dračí! *Vzpomněl si! Byla to víceméně dostupná informace jako o každém jiném klanu. Nemůžou všechno schovávat pod pokličkou klanu pokud žijí ve vesnici a aktivně dané techniky využívají. Pak už přišli jedinci, kteří si začali Naota dobírat. Začali si z něho utahovat a psychicky ho šikanovat. Sora to všechno zpozoroval a snažil se Naotovi svým způsobem pomoct. Naotovi jejich slova běžela hlavou, teda alespoň do doby než mu na hlavu položil ruku klučina, se kterým tam byl. Ta ruka ho osvobodila z těch negativních myšlenek, které se snažili ovládnout jeho mysl a přebrat nad ní kontrolu. Chlapec, který byl razantně starší jak Naoto, tak řekl, že by je nejraději sežral, kdyby mohl.* To je špatná věc, nezaslouží si zemřít. *Naoto byl v tomto ohledu dost slabý, milý a kdo ví co všechno. Nedokázal unést fakt, že by někdo kvůli němu umřel. I přesto že ho šikanovali, tak je nedokázal nenávidět dostatečně aby je připravil, nebo by je nechal připravit o život. Sora se ho ovšem stále snažil nějak povzbudit, snažil se v něm vyvolat odvahu, zahnat strach, nejspíš chtěl aby se jim Naoto postavit, jenže on to neuměl. Neuměl se někomu postavit, neuměl se nikomu bránit, vždy jen byl on ten šikanovaný, nikdy nebyl šikanátor. Co se týče jeho slov, tak je poslouchal, nahradila jednoduše slova těch kluků, kteří se k nim hlásili, teda konkrétně mladému klukovi. I když stále nedokázal chápat hlubší význam těchto slov, tak mu trošku pomohla, pomohla mu zlepšit si náladu.* J-já se asi nedokážu jim postavit.. bojím se umřít, jsou tři a já jeden… *Bál se podívat se smrti do očí a doslova se jim postavit, vysmát se a překovat svojí smrt, překovat to z čeho má momentálně největší strach. Kluk ho nepřestával podporovat, bylo to poprvé od někoho mimo rodinu, který mu takto pomáhal, který v něj probudili emoce, které nikdo jiný kromě Naomi a otce nedokázal. Zavřel na chvíli své oči a poslouchal další slova. Radil mu, ať přijme výzvu, ať ho překvapí, ať překvapí svého spolužáka, který se bude zajisté chtít povýšit před svými společníky, které zde má a následně i v akademii, kde bude mít jako důkaz Naotovu pochmurnou tvář s modřinami. Naoto se zhluboka nadechl a uvažoval nad těmi slovy… vydechl.* Dobře.. přijmu výzvu.. *Mohlo se zdát, že v momentě, kdy otevíral oči se mu objevil záblesk nebojácnosti, záblesk odvahy a jistoty, který odešel hned jak je otevřel plně. Stále v nich byl vidět strach a nejistota. Úplné opaky.*Tohoto budeš litovat, litovat, že jsi se takhle rozhodl.

*Dračie šupiny... zaujímavá to schopnosť, ktorú by rád videl z blízka niekedy. K tomu však nebol čas sa vyjadrovať naďalej. Sora nebol dobrý v dodávaní odvahy niekomu. Sám sa považoval veľmi veľakrát za zbabelca, hlavne kvôli tomu týždňu. No, bol rád, že si tým prešiel a bol schopný niesť plno hodnotný život naďalej. Nebál sa smrti, žil... a ak raz umrie, rozhodne to nebude zbytočná smrť, cez to si bol však istý, že jej teraz bude čeliť, tak, ako by pred šiestimi rokmi nečelil. Postavil by sa do bojového postoja a bojoval do svojho posledného dychu.* Ani ich zabiť nemôžem. Stal by sa zo mňa nukein a dosť dlho by som potom nežil. *Ale zlámať niečo im už mohol, nie? Alebo keď privolá kuchiyose, čo ich zožere ako malinu... nie, nie, stále to bolo jeho vinou... preto prichádzalo na rad ich len zmlátiť v rámci... sebaobrany? Jo... psychickej seba obrany! Keď nepomáhali slová a matky, otcovia a zvyšok príbuzných nevedelo vychovať svoje deti, jednu im vraziť... jebnúť, aby dostali rozum, musel to urobiť niekto iný, aby im vtĺkol trochu rozumu do hlavy. Cez to však preniesol slová Akane, chlapcovím ušiam. Bol to prvý človek, prvá bytosť, ktorému ich povedal. Zamlčal ich aj svojmu bratovi, vedel totiž, že ich nepotreboval, no tento chlapec bol ďalším. Slova síce jej slová pochopil ihneď, sám bol predtým na prahu života a smrti, no chlapec teraz nebol. Jediné, čo si mohol odniesť je zopár modrín* Neboj sa, nenechal by som ťa ísť v takejto nevýhode. Ak je skutočne tak silný, ako vraví, pôjde sám. *Ubezpečil ho. Sám si napravil rukavice na rukách od Tatsuyi, jednoducho im v prípade potreby jednu vrazí... a snáď to prežijú? Mal by si ich dať dole, aby nemal väčšiu silu, než je potrebné.* Stačí keď porazíš jeho. Ak budú mať stále chuť k boju, vystraším ich. Neboj sa. Budem stále tu. Musíš svoj strach prekonať. Si ešte malý chlapec, ale musíš bojovať. Žiť a bojovať za to, čo si myslíš, ž je v živote správne. Toto bude tvoj prvý krok k tomu. Zvládneš to. *Nebol niekto, kto by niekoho takto povzbudzoval. Možno v ňom videl trochu seba? Vystrašeného, plného beznádeje, zmierený so svojim osudom a tak, ako kedysi potreboval postrčiť Sora, počuť tie správne slová, vďaka ktorým sa pohol v pred... také teraz potreboval i Naoto. Usmial sa na neho keď prijal.* Keďže som starší a skúsenejší určím pravidlá. Ak sa niekomu nebudú páčiť, pokojne sa môže vzdať a automaticky vyhrá druhá strana. Boj jeden na jedného, žiadne špinavosti, akúkoľvek špinavosť uvidím, zápas preruším. Použitť môžete vybavenie, ak ho máte.. ak ho jedna strana nemá, poskytnem svoje. Porušenie pravidiel prináša výhru druhej strane. Upozorňujem vopred, liečivé techniky mi boli k ničomu a netuším kde je nemocnica. Ak uvidím, že sa niekto blíži k nebezpečnému ťahu a druhý tomu nemá ako zabrániť, zápas preruším a vyhráva ten, ktorý onen úder išiel dať. Sú pravidlá jasné? *Nadvihol obočie, zvyšok nechával už len na dvoch zápasiacich. Dal si lepšie okuliare na oči, aktivoval byakugan, aby mal lepší prehľad na ich boj. Hádal, že tu nebude nikto dostatočne silný, aby cítil jeho doujutsu.*

*Sora ho opětovně ujistil, čímž mu dodával strašně moc odvahy, kterou postrádá. Hlasitě polkl a snažil se soustředit na jednoho toho kluka, který ho vyzval. Nesmí do nevšimnout ani těch dvou, který se na něj šklebily, kteří se těšili až Naoto dostane nakládačku.. bude to poprvé, kdy se bude proti nim bránit. Vyzyvatel se jistě nemůže dočkat..* A kdo určil, že budeš ty rozhodčí co určí pravidla?! Jo! Kdo to řekl! *Protestovali, ale ovšem jim nedělalo problém jít proti Naotovi postupně, po jednom. Plánovali totiž, že pokud Naoto nějakou náhodou jednoho z nich porazí, tak na něj půjde další, který ho dodělá a pokud by i nešťastnou náhodou za pomocí zázraku porazil i jeho, tak tam byl ještě třetí. Ovšem ani jeden z nich nepředpokládal, že by někdo dokázal kohokoliv z jejich tříčlenné party.* Budu na něm stačit sám. *Při tento slovech si dal před sebe dvě ruce, kdy jedna byla zatnutá v pěst, která narazila do otevřené dlaně druhé ruky. Křupal si prsty. Naoto nepatrně pokývl hlavou na souhlas s pravidly. V tu chvíli si z brašny její soupeř vytáhl kunai a rozběhl se na něj rychlostí 3 což byla o dva body vyšší rychlost než měl Naoto. Naoto začal panikařit a snažil se utéct do strany. Naštěstí mu top vyšlo, že by štěstí začátečníka? Jeho protivník se podíval směrem kam utekl.. nechal mu chvíli čas aby měl šanci utéct. Pak se proti němu opětovně rozeběhl a tentokrát provedl s kunaiem výpad. Naoto se tomu pokusil vyhnout výkrokem do strany, ale nestihl to, ještě neměl takové reflexy. Kunaiem do dost škrábl přes oblečení. Jeho oblíbené.. klučinu to pobavilo. Tomu se musel zasmát.* Chudáčku.. teď nebudeš mít v čem chodit do školy. *Řekl provokativním hlasem a pokračoval ve smíchu. Naoto si prohlížel svůj kousek oblečení.. tohle ho celkem zasáhlo.. tohle je to poslední co chtěl.. jeho košile, která mu ladila k jeho vlasům je zničená. To v něj vyboouřilo jistou emoci. I když by si říkal, že za to může on, že přijal jeho výzvu, že se tohle nemuselo stát, tak by stále podvědomě věděl, že za to může on. Naoto se rozhodl za to jít proti němu. Tomu dodalo dost sebevědomí.. na chvíli zapomněl, že ho mlátili, že si z něj utahovali a že to byli vůbec oni. Naoto z brašny vytáhl jeden kunai a jeden Shuriken, který ovšem nebyl vidět, ten držel sevřený v dlani tak aby se nepořezal. Naoto se proti němu rozeběhl což jeho soupeř udělal taky, ovsemo dost rychleji. Když byli k sobě dost blízko, tak trhl svojí rukou a hodil po něm kunai i Shuriken. Klučina při běhu rovnou přímkou se tomu jen těžko vyhne.. může to ovšem odrazit svým kunaiem, který drží v ruce. Kunai se mu pomohlo odrazit, ale Shuriken, o kterým nevěděl už ne. Ten se mu zapíchl do ruky, do odvrácené straně dlaně. Samozřejmě v běhu jeho soupeř g překvapení a pokusu to odrazit což Naoto udělal též.* Ty jsi mě zranil?! To si vypiješ! *Tohle se jeho spolužákovi nelíbilo. Naoto si z brašny rychle vytáhl další dva shurikeny, které po něm hned hodil a co nejrychleji v zápětí toho si vytáhl 3 senbony. Každý si dal mezi prsty a tu ruku sevřel v pěst. Ty dva shurikeny, které po něm hodil z poloviny odrazil, z druhé poloviny se mu jeden zabodl do jiné části ruku, tentokrát do předloktí, ale na té samé ruce. Naoto už jen čekal co klučina udělá.. vytáhl si svůj výbušný lístek a ten přidělal na svůj kunai.. bylo mu jasné, že se tomu nevyhne, ne, když to po něm z této kratší vzdálenosti hodí se svojí sílou na hodnotě 3 bodů.* Sice jsem to nechtěl, ale dohnal jsi mě k tomu.. rozluč se. *Naoto když uviděl výbušný lístek, tak zpanikařil, odvaha mu odešla.. moc dobře věděl, co výbušný lístek dokáže a měl důvod se ho bát.*

*Chlapcov výraz sa nemenil. Sem tam sa usmial na Naota, aby ho ubezpečil v slovách, čo mu rozprával. Rozhodne mu chýbala seba dôvera, bola to vec, ktorú postrádal, no s trochou dôvery, ktorú by doňho niekto vložil... určite by ju našiel a bol by ochotný za seba bojovať, rovnako, ako sa jej k tomu snažil Sora presvedčiť dnes. Raz pochopí slová, ktoré mu povedal, pokiaľ si ich zapamätá.* Anata wa yowai kara. (Pretože ste slabí.) *Bola jeho odpoveď. Chladná, bez emócii ako samotná nekonečná temnota, ktorá ich obklopovala na vôkol. Nikto však viac neprotestoval a tak začal ich boj. Aktivoval byakugan, chcel vidieť ich boj, vyhnúť sa veľkému riziku. Ignoroval ich slová, posmešky, sledoval len ich súboj. Ich pohyb a snažil sa určiť kto z nich má väčší potenciál v tom, čo robí... kto nad svojimi útokmi ako premýšľal. Videl, že je Naoto vo fyzickej nevýhode, no cez to bojoval dobre. Dalo by sa povedať, že veľmi dobre. Používal hlavu tak ako mal, bojoval, tak ako po ňom Sora chcel. Shinobi z konohy stál, nehýbal sa, mlčky sledoval. Jednu ruku mal položenú v kimonu, druhú ruku za chrbtom...
Sledoval priebeh ich boja, nečakal, že by sa niekto z nich rozhodol použiť niečo, čo by spôsobilo ťažké zranenia. No mýlil sa. Ten, jenž si robil srandu z Naota, bol jeho súperom začal vyťahovať výbušný lístok. Sora sa v ten moment pohol rýchlosťou joinina, keď chlapec hodil kunai s nebezpečným vybavením bol Sora pred Naotom, dokonca v polovičke cesty, medzi ním a hodeným projektilom. Dúfal, že pravidlá chápali všetci jasne... ale raz si odpad a navždy zostaneš odpad. Pokiaľ nešlo o nejakú výnimku, ktorá tu však v jeho prítomnosti nebola prítomná. Otočka s kopom, jednoduchá, rýchla, elegantná. Vo svite mesiaca v bielom kimone vyzerala nádherne.* Osoi. (Pomalý) *Neprítomný hlas, možno i naháňajúc strach, než jeho slová na začiatku. Chladný, ako samotný ľad, temný ako samotná temnota. Bol sklamaný správaním mladíka. Pohryzol sa do prstu, zložil pečate a keď sa dotkol zeme... objal ich na chvíľu dym, ten však hneď zmizol a miesto toho za Sorom stál veľký biely had, obklopujúc Naota. Jeho hadie telo na výšku bolo pomaly vyššie, než bol sám Sora, no modro vlasý shinobi sám vedel, že Howaitosunēku nebol jeden z tých najväčších - aspoň to tušil.* Povedal som, žiadne špinavosti. Myslíš si, že výbušný lístok bol v tomto ohľade v poriadku? *Had vyplazil svoj jazyk. Sora natočil hlavu na stranu. Na jeho tvár svietilo svetlo z lámp v aréne na jeho zlaté šupiny, ktoré sa pod očami viditeľne leskli, rovnako ako šupiny bieleho hada, ktorý prilákal na seba pozornosť. Výbušný lístok bol síce súčasťou vybavenia, no rozhodne i špinavosťou, ktorá do tohto zápasu nepatrila.* Naoto-kun, viedol si si dobre. Som na teba hrdý. *Povedal nahlas, tak aby jej chlapec ukrytý v objatí hada - mal tam dosť priestoru - počul.* Bude z teba silný shinobi. Postavil si sa strachu, používal pri svojom súboji hlavu a vyrovnal si sa niekomu, kto bol nad tebou fyzicky síce lepší, no mentálne stále na akadémiu nepatri. Nikto nemá právo o tebe pochybovať. *V čiernych sklíčkach okuliarov sa leskol mesiac.*

*Klučina byl připravený použít výbušný lístek na Naota kvůli tomu, že ho dokázal zranit, vlastně celkem nějak zasáhnout a úspěšně se bránit, to se mu pochopitelně nelíbilo, když ho jinak šikanuje. Naoto se jen udivoval nad tím, jak Sora zasáhl, jak dokázal jednoduše odkopnout mladíka co porušil pravidla, která Sora udělal. Ani se nestačil pořádně rozhlédnout okolo, co vše se stalo a nějak si to srovnat v hlavě. Pak už byl obklopený samým dýmem, který se po chvíli objevil.* “Tohle je had?! Páni!“ *Byl v překvapení. To co ti předváděl tento klučina, tak bylo úžasné, nikdy tohle neviděl. Rozhodně se chtěl naučit tuto techniku co právě použil, musí to vypadat úžasně! Z ničeho nic si přivolat mazlíčka většího než člověka, který by za něho bojoval. Tento by taky už od pohledu mohl bojovat, kdo by si na něj taky troufl, že jo? Někdo pomalý rozhodně ne. Teď se cítil v bezpečí, v objetí toho hada.* Myslíš si, že si na nás můžeš vyskakovat! Na něj! *Rozkázal svým dvěma parťákům aby šli na kluka co přivolal hada. Samozřejmě počkali než se k nim přidá i klučina co byl odkopnut. Všichni si vzali do každé ruky jeden kunai, každý měl na jednu kunaii jeden výbušný lístek, který po Sorovi hodily – každý jeden. Měli připravené kunaie, kdyby se rozhodl k nim se přiblížit. Proti třem to bude mít těžší, zvlášť když už nemůže útočit z překvapení a ze zálohy, teď o něm ví. Naoto se jen usmál nad jeho dalšími slovy.* Děkuju *Děkoval za ty slova, která mu Sora věnoval. Co se týče těch kluků, tak dva z nich měli v očích jasný strach ze Sory, ovšem nechtěli ustoupit, zvlášť když jim to onen kluk přikázal.*

*Skutočne sa po ňom vrhli traja? Mal pocit, že ich môže zabiť. Dnešní študenti skutočne nevedia kde je rešpekt, nie, že by to on vedel, ale to bolo vedľajšie. Avšak... on ich môže zabiť.. jeho sila bola veľká, čo sa týkalo pästí, či techník, mohol im nejako vážne ublížiť a tým sa dostať do problému, alebo sa stať nukeinom, aj keď to išlo o seba obranu. Odkopol kunaie s výbušnými lístkami na bok od neho, opäť s ladným kopom s otočkou.* Ako vás nezabiť... *Premýšľal nahlas. Skutočne nevedel, mohol si dať dolu rukavice ale to nešlo teraz, nemal ich kam dať. Miesto toho sa vydal priamo k nim. Kráčal pomaly, premýšľajúc či sú tie deti pred ním sociopati, psychopati alebo niečo takéto, keď stále nepochopili, kde majú svoje miesto... aj keď videli, že proti Sorovi nemajú šancu, aj keby sa na hlavu postavili. To však nemenilo nič na veci, že k nim Sora len tak kráčal, začal si upravovať rukavice na rukách, uťahovať, aby mu lepšie sadli na ruky. Jeho tvár bola bez výrazu... pohrá sa teda s nimi, keď tak veľmi chcú. Jeden po jednom spozná zúfalstvo a to, že by mali akadémiu opustiť, aj keď v týchto zúfalých a temných časoch... kto vie, či by to išlo. Zameral sa na toho, ktorý v jeho očiach vyzeral najslabšie. Vezme ich takto, zo spodku až k vrcholu. Ich sila nebola veľká a tak mohol v pokoji používať Juuken Tenketsu. Nič sa mu nestane, ani sa ho nedotknú, jednoducho ich útok zastaví chakra, ktorá voľným okom nebude vidieť.* Asi bude stačiť, keď vám vlepím len facku, nie? *Usmial sa, ukázal svoje biele zuby.* Budeme dúfať, že vám pri tom nezlomím nič. Ešte som nebol v takom stave, že by som svoju silu musel šetriť.

*Ti studenti opravdu neměli moc respektu, byli totiž zvyklý, že mají vše o co si řeknou, všichni se jim vyhýbají a bojí se jich. Hrál si na jakéhosi šéfa v jejich třídě, pouze.. ve vyšších třídách totiž s nimi málem vytřeli podlahu. Oni si vlastně hráli na pány i v nižších třídách, kdy na ně žáci neměli tolik sil aby jim vzdorovali. Proto teď byli celkem v šoku z toho, že se proti nim Naoto postavil a hlavně.. že ho chránil někdo jiný.. přece jen, neměl by se Naoto starat sám? Neměl by se s tím sám poprat a vypořádat se s tím bez pomoci? Tohle přesně se honilo v hlavě těm třem klučinům, kteří se postavili proti Sorovi. Během toho co šel k mladíkům si Naoto vylezl na hada, který ho chránil, aby se mohl dívat co se děje. Mezitím si taktéž všiml okolí, které bylo zvědavé co se děje. Ovšem nikdo nezasáhl, nebyli natolik odvážní, aby tak udělali. Po jeho slovech se ovšem všichni tři zlekly.. ono není co jim se divit.. protože Sora působil dost silně a hlavně i vážně. Zněl jako by toho byl opravdu schopný, jakoby je byl opravdu připraven zabít či minimálně zmrzačit. V takovém případě by si to v budoucnu pořádně vyřídili s Naotem až by s ním Sora nebyl. Nenechali se však odradit.. všichni tři na něj zaútočily, chtěli ho bodnout, ale nešlo to díky jakési obraně, kterou kolem sebe měl. Nedokázali ho ani uhodit pěstí což taky zkusili..* Co to sakra je? *Divil se jeden z nich. Během toho co se snažili Sora ze svých úst vypustil další slova, která je dost zarazila.. po chvíli teda přestali.. došlo jim, že to nemá cenu, že se stejně přes jeho obranu nedostanou. Na jeho slova mu ani neodpověděli. Během toho co ti kluci se cítili teď beznadějně, tak Naoto žasnul nad tím, jak se jim dokáže bránit.. pouze technikou, na kterou nemusí ani skládat ruční pečetě. Technikou, která nedovolí projít skrz jakýkoliv fyzický objekt.*

*Myslel svoje slová vážne. Málo kedy sa staral o to, ako nezraniť svojich súperov... a ono sa o to starať musel :ensmel ich zabiť, nesmel im vážne ublížiť. Stal by sa nukeinom a jeho celý život by bol zruinovaný... mal by v pätách matku, ktorá by išla po jeho krku, aj cez to, že bol jej syn. No on to chápal, sám nukeinov považoval za niečo... čo by nemali existovať. Teraz mal však iný problém... iný problém v podobe malých detí, ktoré konečne začali preukazovať náznaky strachu, cudzie oči sa na nich dívali. Mali publikum, no Sora nerobil nič preto, aby sa bránil deťom, ktoré na neho útočili - nepohol sa. Nerád síce svoje schopnosti takto ukazoval, a hlavne nie niektorým známym tváriam z chuuninských skúšok, ktoré v davu zahliadol tiež, ale s tým sa nedalo nič robiť. V prvej rade sa chcel postarať o to, aby sa títo traja naučili rešpektu ku starším - aj keď Sorovi by mal dať tiež niekto taký na hubu, od Itamiho mu to asi ešte nestačilo dostatočne.* He? Už ste skončili? *Nadvihol pobavene obočie, stále sa usmievajúc, možno nebol duchom trochu prítomný, ale takmer ihneď sa vrátil do reality. Chlapci boli stále v jeho blízkosti... natiahol k nim ruku, jenž vyliezlo zopár havov, ktoré ich obmotali. Senei Jashu.* Ešte raz sa k mojim ušiam, či očiam dostane niečo v podobe, že si vyskakujete, stanete sa potravou pre hadov. Svet je nebezpečné miesto plné chaosu a shinobi v takomto čase by mali vyzerať inak, než vy traja, ktorí robíte Iwagakure no Sato hanbu. *S týmito slovami ich pustil, deaktivoval byakugan a šiel naspäť k Naotovi.* Nemáte čo lepšie na práci? *Ohlásil dav.* Zlez dolu Naoto-kun, nech môže ísť naspäť do svojej dimenzie. Padol by si na zem akurát tak. *Oboznámil ho Sora a zastal dva metre pred hadom.* Howaitosunēku-san, ďakujem ti. *Prehovoril k hadovi, počkal kým Naoto zoskočí a potom sa biely had vrátil tam, kam patrí.*

*Když k nim Sora promluvil, tak se na něho podívali. Viděli už jen jak z jeho rukávů vylézají hadi, kteří obklopily jejich těla. To je pochopitelně vystrašilo, to že se ani neměli jak bránit.. jeden z nich začal po Sorových slovech i prosit o milost, že nechtěl umřít.. byl na to ještě dost mladý, ale tak co už. Sora je stejně pustil všechny. Víc už si nevyskakovali.. zatím, spíš od nich ze strachu utekli. Taktéž věnoval i pár slov celému davu, který se na ně díval – ten pak jen otočil své hlavy a věnoval se svým věcem. Naoto na jeho slova reagoval. Slezl dolů z hada, který se poté vrátil zpět do své dimenze.* To bylo úžasné! Naučíte mě něco z toho prosím? *Hezky poprosil. Momentálně byl jak vyměněný, když tu nebyl rušivý element, který by ho vyrušoval. Byl konečně ve své kůži.* Kde jste se naučil všechny tyto techniky? *Kdyby ho Sora odmítl učit nějaké techniky, tak by se je mokl naučit sám. Jen potřeboval nějak usměrnit. To ho ovšem zarazilo a až teď mi docvaklo.. jak klučina mohl znát jeho jméno? Klučina říkal, že zná jeho sestřičku Naomi, že by mu ona pověděla jméno svého bratříčka?* Jak znáte moje jméno? *Stále ovšem klukovi vykal. Nebyl zvyklý někomu takhle náhodně tykat.*

*Dav sa začal rozchádzať, rovnako ako traja zbabelci utiekli tam kam patria - naspäť do zajačej jamy, tam kam patria, rovnako ako dav prešiel k tomu, čo robili doteraz - bojovať medzi ľuďmi čo sem prišli. Sora si oddychol v duchu, mali to za sebou, použil trochu viac chakry než bol chlapec zvyknutý, väčšinou používal čisto Taijutsu a mnohokrát bez chakry, no teraz to bolo skôr naopak a používal viac ninjutsu, ktoré potrebovalo chakru. No nehodlal sa tým teraz zaoberať, biely had odišiel do svojej vlastnej dimenzie a pristála otázka od chlapca.* Obávam sa, že z tohto čo si videl ťa nebudem môcť naučiť nič. Musia byť k tomu splnené podmienky, ktoré nesplníš. *Neaktivuješ byakugan, ktorý potrebuješ, nepodpíšeš zmluvu s hadmi... Naoto mal smolu v tomto, to čo videl boli techniky, ktoré patrili len pár vybraným ľuďom... a čo sa týkalo byakuganu, snáď len dvom ľuďom na celom svete - pokiaľ neexistoval niekto, kto jej skrýval.* Ale čo sa týka Taijutsu, môžem ťa niečo málo naučiť. Na to však potrebuješ nabrať fyzickú silu. Si pomalý, slabý, no všetko to vynahrádzaš s hlavou. To však nemení nič na tom, že potrebuješ dohnať nedostatky vo fyzickej podstate. *Povedal mu Sora ako je na tom Naoto a veril, že si to chlapec uvedomoval sám.* Od mojej mamy, či sám, alebo s bratom. *Na väčšinu však prišiel sám... to však nestálo za reč. I chlapec postupom príde na veci, ktoré u nikoho predtým nevidel - kto vie, možné je všetko.* Naomi-chan mi ho povedala. *Odpovedal mu jednoducho. Spomínala jej brata často, ako sa mu chce vyrovnať, vyzerala, že s ním chce mať lepší vzťah než doteraz. Podobný tomu, aký vzťah mal Sora so svojim starším bratom.* Tvoja sestrička o tebe rozpráva veľa. Má ťa rada. *Prešiel k nemu bližšie a trochu sa usmial popri tom, ako sa nahol a položil ruku na jeho hlavu.* Viedol si si veľmi dobre, Naoto-kun. Postavil si sa strachu a bojoval za seba.

*Naoto byl trošku zklamaný z toho, že nemohl se naučit techniky, která před tím Sora ukázal. Přitom některé z nich nevypadali složitě. Třeba ta obrana chakrou vypadala celkem jednoduše.* Jaké podmínky? Klidně je splním! Chci se stát silnějším a pro to potřebuju se naučit velkou škálu technik! *Zvolal o něco více důrazně. Nemluvil ovšem tak moc nahlas, jen chtěl aby v jeho slovech Sora pocítil odhodlání a slova, která Naoto myslí vážně. Ovšem potřebuje zesílit i jinak než co se týče technik či jeho fyzické stránky o čemž se Sora zmínil poté. Potřeboval taktéž zesílit svojí duševní stránku. Tu má strašně slabou.. Ví že zkoušky, které ho čekají budou na život a na smrt, že budou obtížné.. budou muset zabít svého spolužáka což znamená, že zkouškami projde pouze polovina třídy, nejvíc. Někteří se možná i zhroutí či se zabijí navzájem. Naoto rozhodně nehodlal umřít, ale nebyl ani připraven na to připravit někoho o život, který mu sám nedal.* Vím, že potřebuju zesílit.. Na zkoušky nemůžu jít v momentálním stavu.. *Doufal, že Sora bude tušit, jaký typ zkoušek zde v Iwagakure mají.* Rozhodně mě můžeš naučit nějaké Taijutsu útoky, ale jsem v nich špatný a spíš mě láká využívat techniky Ninjutsu. *To ovšem neznamená, že se nemůže naučit nějaké Taijutsu. Hodit se bude přeci jen všechno, že? Pak už mu odpověděl na pár dalších jeho otázek, která Naoto položil Sorovi. Naoto se myšlenkami zastavil u věty, kdy Sora zmiňuje Naomi, jak o něj často mluví, jak ho má ráda.* Já jím mám taky rád, ale nemůžu jí věnovat tolik času.. Domů se vracím až po ní, většinou večer, když mám akademii a když mám volno, tak trénuju.. Chtěl bych s ní trénovat abych s ní mohl trávit více čase, ale nechci jí nějak ublížit. Proto raději trénuji sám. *Někdy má pocit, že je nebezpečný sobě i svému okolí a mohlo by se někdy stát, že by i Naomi zranil.* Děkuju.. *Reagoval na jeho poslední slova.*

*Pokrútil len hlavou. Tieto podmienky nikdy nesplní. Nemohol sa ich naučiť. No s tým sa nedalo nič robiť a život musel ísť ďalej.* Aj keby si sa na hlavu postavil, podmienky nesplníš. *Dal mu frčku do čela.* Naučíš sa plno techník. Určite aj také, ktoré ja nebudem nikdy môcť použiť. *Bude niečo také v živote. Budú tu techniky, ktoré on nikdy nebude môcť použiť. Taký bol svet, bolo tu plno shinobi s technikami, schopnosťami, ktoré môžu používať len oni.* Je to niečo ako klanové techniky, patria len a len ku genetike a ty také genetické vlastnosti nemáš, aby si mohol splniť tieto podmienky. *Snažil sa mu vysvetliť, že ide o genetickú vlastnosť. Hádal, že to teraz chlapec teraz pochopí. Bol však rád, že je plný nadšenia a elánu, ktorý ešte pred chvíľou toľko postrádal. Možno sa chlapec konečne trochu odvážil. Chlapec mal pred sebou dlhú cestu, rovnakú akú mal Sora. Všetci rástli celý život, fyzicky aj psychicky, vždy bolo na čom pracovať. No dôležité bolo aj to uvedomenie, že to potrebuje a musí pre to niečo urobiť.* To veru nemôžeš. *Počul o skúškach v Iwe, len klebety, no jemu vyhovovali skôr tie v konohe. Učiť sa spolupráce. Síce mu bolo zle, keď prvýkrát zabil, ale teraz to bolo v poriadku a veci mu tým prišli jednoduchšie.* Môžeme niečo málo. Naučím ťa také veci, ktoré sú úplným základom a nepotrebuješ k tomu byť úplne dobrý. *Ponúkol mu. Taijutsu bola Sorová parketa, pohyboval sa v tom od mala, takže mu to viac menej vyhovovalo viac, než čokoľvek iné. Dokonca aj samotné ninjutsu Sora považoval ako za zbytočnosť v jeho prípade. Ani si nepamätal, kedy naposledy v boji použil katon alebo raiton... obe považoval za slabé a nepotrebné veci. Mal v pláne sa doučiť všetky techniky, ktoré momentálne zvládne, no či ich použije už bola druhá vec. No skôr nie, ako áno.* Tak sa neboj a trénuj s ňou. Mrzí ju, že spolu trávite málo času. Ja s bratom trénujem. Som silnejší, rýchlejší, no cvičíme spolu pravidelne. Musíš odhodiť ten strach a naučiť sa kontrolovať vlastnú silu. Musíte si k sebe nájsť cestu. Obaja chodíte do tej istej triedy pokiaľ sa nemýlim, takže tu nie je problém ju chytiť a odtiahnuť niekam cvičiť, nie? Zranenie sa zahojí a obaja sa musíte naučiť, že nikto na vás tam vonku nebude brať ohľad. Či ste deti alebo nie. *Aj on je stále dieťaťom a pred šiestimi rokmi im bol tiež. Nie len, že takmer zomrel v druhom kole chuuninských skúšok, smrť naňho číhala aj v prvej B misii a aby toho nebolo málo, tak i na ďalšej B misii takmer vypustil dušu, nebyť Aody.* Od toho sú teda tréningy. Hoc trochu surové, ale sú.

*Na jeho větu, že pro něj není způsob jak by mohl splnit podmínky nasadil smutný výraz. No, třeba bude umět někdy techniky, které nebude umět zase Sora. Tímto si malinko pozvedl náladu a opět se snažil nasadit svůj krásný výraz plný nadšení a zápalu. Naoto si dokázal spojit a odvodit to, že technika co použil Sora byla schopnost omezená pro někoho, kdo splňuje genetické předpoklady jako jsou klanové techniky či techniky Kekkei Genkai o kterých se učili v akademii.* Počkej až se naučím techniky, které budu umět jenom já! To budeš koukat! *Snažil se vychlubit. Věděl, že někdy bude moci nějakou svojí techniku vymyslet, ale stále jí mohl někdo okopírovat pokud by jí viděl a po čase se jí i naučit. Při nahozeném přemýšlivém výrazu přemýšlí, jakou techniku by se mohl naučit aby jí někdo jen tak neokopíroval. Ovšem jeho výraz opět poklesl, když mu potvrdil jeho slova. Bylo na tom alespoň pozitivní, že mluvil pravdu a zbytečně nelhal.* Neměl by ninja umět základy perfektně? Aby snáze se učil další složitější pohyby a útoky? *Bylo to prosté, nic složitého a tím jak Naoto používal hlavu, tak to bylo skoro až primitivní. Hlavně díky tomu, že měl genetické předpoklady k tomu být velice inteligentní díky tomu, že jeho geny byli tvořeny klanu Kashiho-sa, který se považoval za klan s největší inteligencí. No, i v něm se mohli najít nějaké výjimky, které by byli tupé jak poleno nebo klan Dengen O. Na jeho slova ohledně jeho vztahu se sestrou jen nasadil smutný výraz. Rád by s ní trávil spoustu času a trénoval s ní, ale má i někdy pocit, že by jí zpomaloval. Naoto tušil, že Sora věděl jak Naoto myslel svá slova, že jí nechce ublížit.* Já jí mám ale rád, nedokážu jí ublížit ani při tréninku.

*Chlapcova tvár bola opäť plná nadšenia. Pravda, bolo tu mnoho techník, ktoré nebude vedieť Sora ovládnuť, zatiaľ čo Naoto áno. Chcelo to len čas a ten onedlho príde. Keď dospeje, vyrastie, bude kráčať životom... naučí sa mnoho pozoruhodných vecí, ktoré nikto iný pred ním nie. Kto vie, možno vymyslí aj on sám niečo, Sora na také veci však hlavu nemal, nedokázal niečo vymyslieť, aj keď to bolo zahanbujúce vzhľadom k tomu, kto boli jeho rodičia.* To veru budem. *Dal mu za pravdu. Raz nadíde ten čas, kedy nová generácia prekoná tu staršiu. Naoto rozhodne patril do inej generácie a jedného dňa prekoná Soru vo všetkých veciach. Ninjutsu, pokiaľ bude chcieť taijutsu, v technikách, množstve chakry... tak, ako to isto raz urobí jeho dieťa, ktoré jedného pekného dňa bude mať.* Tak, tak. Aby si sa mohol posunúť v nejakých veciach v pred, je lepšie vedieť základy viac než dokonalo. *Dal mu za pravdu. Sora mal pred sebou ešte rozhodne dlhú cestu, s tým sa však nedalo nič robiť - nič iného než zatnúť zuby a pracovať na sebe dňom i nocou, čo chlapec pred ním isto robiť bude. Ich debata o súrodencoch pokračovala, chcel ho popostrčiť, rovnako, ako sa snažil o to aj Naomi.* Raz mi Aoda-chan zlomil ruku pri našom tréningu a ja jemu zase nohu, veľakrát sme si vykĺbili ramená... bojujeme proti sebe plnou silou a keď jeden z nás dostane do hlavy tým druhým, mám pocit, že si vytrepávame z hláv aj tú trochu rozumu, čo v nich máme. *Zasmial sa.* Ku tréningu menšie zranenia patria, možno i tie väčšie, pretože vtedy je skutočne vidieť, že ste do toho išli na plno. Takéto pocity treba odhodiť stranou... stále je v dedinách mnoho schopných shinobi, čo vám vedia potom so zraneniami pomôcť.

*Naoto jen nasadil milý úsměv na Sorovu poznámku vůči jeho slovům, že Sora bude koukat až se Naoto naučí skvělé techniky, které bude umět jen on. Dal mu i za pravdu, za pravdu, že základy jsou více než důležité a bez nich se nelze posunout někam daleko. Naoto ho nechal dál mluvit, tentokrát o jeho sestřičce, se kterou by měl trénovat, bez ohledu na to zda jí ublíží a nebo ne. Naoto na jeho slova přistoupil ačkoliv mu to bylo proti srsti. Kývl na něho hlavou na znamení souhlasu a ještě k tomu dodal pár slov.* Tak dobře, ale nedělá mi moc dobře jí ubližovat. *Z jeho výrazu to musel chápat, chápat, že Naoto jí nechtěl ublížit. Nejde tam o to, že by to Naomi nějak postihlo, ale už z principu, že je to jeho sestra a má jí rád. Nedokázal by jí jen tak dát pěstí nebo dokonce zlomit nohu jak to někteří jeho vrstevníci udělali. Ti to udělali někomu, koho nemají rádi, ale stejně jde o něco co je pro Naoto nepřístupné. Neměli by si navzájem pomáhat? Navzájem se podporovat a získat tak sílu navzájem než mlátit slabšího, který se nebrání, protože ví, že to nemá cenu. Naota napadl pak jeden dotaz, který mu položí.* [b]Můžeme jít trénovat? Naučíš mě něco prosím?[b] *Optal se zvědavě. Přece jenom sem přišli aby mu pomohl s tréninkem. Sora už Naota něco naučil, naučil se ho postavit se strachu, na čemž bude ještě muset pracovat, ale každý krok dopředu je výhra. Alespoň tak to Naoto bere.*

*Na svete bolo mnoho možností, mnoho techník, ktoré Sora nikdy neovládne, stále na svete existovalo aj mnoho ľudí, čo vymysleli svoje vlastné techniky. Každý chytrý mohol vymyslieť svoju vlastnú. Chlapec z Konohy ale nebol na to stavaný. Jeho skúsenosti, sila, necítil sa ako niekto, kto by mohol začať premýšľať nad niečím takým. Tréning so sestrou bol očividne problém. Asi ju mal rád a rozhodne, aj on by sa bál osobne mať s Chikou, ak by spolu vyrastali, teraz by si s ňou rád zmeral sily. Zistil aká silná je, ak ju raz stretne. Kedy? To bolo vo hviezdach. Chcel to však vedieť, ako jeho sestrička za tú dobu vyrástla a hádal, že nebol jediný, i ich najstarší brat to chcel. Vidieť ju a možno skúsiť, ako zosilnela.* Alebo ju zober von. Prejsť sa, trénovať chakru môžete aj bez boja. Je toho veľa, čo môžete spolu robiť. *Mohli spolu tráviť čas, len to chcelo nájsť ako. Všetko na okolo boli len výhovorky.* Môžeme, poď. *Kývol hlavou, aby mu naznačil, že môžu ísť trénovať bez problémov. Spoločne sa však odobrali ešte o niečo ďalej, Sora tak chcel zabrániť väčšej pozornosti a zvedavým očiam.*

*Jednou se Myne vzbudila s neodolatelným pocitem jít zkoumat další zákoutí její rodné vesnice. I když tu už žila 8 let, skoro žádné místo v Iwagakure neznala. Oblékla si své obvyklé prosté šaty, nahrubo sešité kusy různých látek. Nebyly nijak hezké, ale Myne to stačilo, aby se v nich viděla jako princezna z knížek. Vesele si učesala vlasy a část si jich sepnula tyčkou do drdolu umístělého na týlu a pak se rozběhla s brašnou do vesnice. V brašně měla jako vždy knížku a nějakou sváču. Po nějaké době se dostala až do čtvrti shinboku.* "Zajímalo by mě, jestli si tu udělám kamarády, když je to čtvrť přátelství..." *Pomyslela si zvědavě a procházela se. V rukou držela svou mapu města s všelijakými poznámkami, které si do ní napsala, které vyčetla z různých knih nebo cedulí. Atmosféra vždypřítomné noci jí vlastně už ani neděsila, jako tomu bývalo, když byla malá. Tehdy se opravdu bála strašidel, o kterých jednou četla v knížce, ale teď, když už je starší, už jí noc a tma vůbec neděsí. Ani ta prapodivná mlhavá atmosféra všude kolem. Věděla, že strašidlo se nikdy neukázalo, takže se ve své vesnice vlastně neměla vůbec čeho bát.*

*Sora bol v Iwe už tretíkrát spoločne so svojim bratom a tak ako vždy, on si šiel pospať na izbu, kdež to Sora vyrazil do ulíc. Oblečený v kimone sa prechádzal ulicami. Síce tým na seba ešte viac pútal pozornosť, ale nevadilo mu to. Jeho svalnaté telo spoločne so zlatými šupinami na ňom miestnené. Na vonkajšej strane pravej ruky ťahajúcich sa od krku po lakeť pravej ruky. Na hrudi chrbte z toho, čo bolo vidieť boli rôzne rozmiestnené. Rovnako ako zlaté šupiny pod oboma bielymi očami, ktoré sa skrývali pod slnečnými okuliarmi. Odrážali svetlo lámp na ulici, leskli sa. Nevadili mu oči ostatných. Nehanbil sa za svoje telo, za šupiny, za to, že bol iným. Ak by nezdedil oči po mame, určite by mal hadie oči podobne ako Aoda, či ostatní členovia klanu dokusei. Nechával si narásť svoje modré vlasy na dlhšie, takže ich dokázal učesať už aj do malého culíku. Medzi niektorými shinobi svietil i výškou, síce stále nebol vysokí ako niektorí obri o ktorých počul, že v Kiri žijú. no i tak jeho výška bola slušná na niektorých. Ani nevedel čo ho sem viedlo, so sebou mal klasicky svoju katanu pri boku menšie vybavenie v puzdrách na nohách, batoh nechal na izbe, len po vreckách peňaženku s ryo. Rovnako ako čelenou Konohy na čele, ktorá tak zakrývala jeho pečať spoločne s make-upom. Prechádzal ulicami Iwy s domnením, že nájde malú Naomi. Poslednou dobou nemohol spávať. Odmietnuté city zvládal veľmi dobre, no popravde čím dlhší čas prešiel, tým viac sa cítil mizernejšie a to bol vlastne i dôvod, prečo miesto odpočívania trávil čas prechádzkou. Nemohol vypnúť. Bolelo ho to to čím ďalej tým viac. Možno ani preto si nevšimol malú dievčinu, do ktorej omylom zozadu vrazil do dievčaťa, ktorého si popravde nevšimol. Bola malinká, ešte malé dieťa a vrazil do nej dosť tvrdo. V prípade, že by to neustála, chytil by ju pomocou hadej techniky Jagei Jubaku, tak, aby ju had neškrtil, ba naopak, len ju zachytil a ona sa tak nedotkla zeme.* Ospravedlňujem sa. *Jeho hlas sa trochu triasol, možno to bolo tým, že teraz prežíval slabú chvíľku.*

*Jak se tak malá Myne soustředila na dívání se do mapy a přemýšlením nad strašidly, ani nevnímala, že se ve čtvrti objevily další kroky, které se k ní blížily. Dříve, než by stačila jakkoliv reagovat, někdo do ní zezadu vrazil. A že to byl pořádný náraz. Už ze síly nárazu bylo jasné, že to byl dospělý člověk, ale Myne byla odjakživa extrémně malé a drobné dítě, takže i náraz vrstevníka pro ní býval velký problém a často měla problém to ustát. Náraz od dospělého nemohla ustát už vůbec. Už už si instinktivně natáhla ručky před sebe, aby zbrzdila svůj pád, když tu jí něco zachytilo dřív, než se vůbec stihla dotknout země. Dívala se, jak na zem padá akorát tyčka, kterou si spínala vlasy, která náraz nevydržela a uvolnila. Jen se překvapeně podívala na věc, která ji zachytila, a pak se podívala na muže, který se jí omlouval za srážku. Chvíli si jej jen prohlížela. Jeho oblečení, jeho šupiny, jeho brýle i jeho čelenku jiné vesnice.* "Čelenka?!" *Blesklo jí v tu ránu hlavou a ihned se rozzáříla.* Pane! Vy jste ninja! To je hustý! *Vyhrkla okamžitě bez přemýšlení a úplně zářila nadšením. Už od malička k ninjům velice vzhlížela a toužila se stát jedním z nich. Nemohla uvěřit, že potkala ninju z jiné vesnice. Měla na něj tolik otzek, že nevěděla, kde by mohla začít. Takže na něj jen s nadšenými jiskrami v očích a širokým veselým úsměvem koukala, i když jí do obličeje padaly uvolněné vlasy.*

*Našťastie ju hadi, čo vyliezli z jeho rukáva obmotali včas na to, aby nespadla na zem, čo sa o tyčke, ktorá držala jej vlasy pokope nedalo povedať a dopadla na zem i s cinknutím oznamujúcim jej dopad. Mal by si dávať pozor viac na cestu, no keď pri ňom nebol jeho brat, vyzeral ako päť rokov mŕtva ryba, pri bratovi sa toto číslo zásadne zmenšilo len na rok. Keď si však bol istý, že nespadne a stojí na svojich vlastných nohách, hadi ju prestali obmotávať a znovu sa stratili v rukáve jeho kimona. Ako by vôbec ani neexistovali. Upieral na ňu svoje mŕtve biele oči cez slnečné okuliare. Bol zvyknutý na ten pohľad, predsa len bol cudzinec, nie len kvôli čelenke ale i jeho výzoru. Počas jeho prechádzky nie jedno dieťa či dospelý, dokonca i starci pozerali ako na zjavenie a niektorí ako na votrelca. Bol v ríši Kou, musel mať nejaké známosti na vyšších pozíciách, keď sa tu mohol prechádzať...* Som. *Pokývol hlavou a sám si ju prezeral. Ako žiarila nadšením, kdež to Sora by sa najradšej zakopal pod zem. Sora sa zohol pre jej tyčku, čo jej pred chvíľou držala vlasy a podal jej ju. On sa na svet shinobi nikdy takto nedíval, isto, pri svojej prvej vražde, keď mal desať rokov sa div, že nerozsypal, no i z toho dôvodu, že tam takmer vypustil dušu, no jediný shinobi, ktorého kedy obdivoval bola jeho mama. Videl na nej, že mala mnoho otázok, už sa s takýmto výrazom neraz stretol. Viditeľne povzdychol.* Pokojne sa pýtaj, ak máš otázky. *Vyzval ju.*

*Sledovala, jak hadi mizeli v rukávu kimona a stále nemohla uvěřit tomu, co se stalo. Oči jí nadšeně jiskřily, když tu jí podal její sponku. Jen se děkovně uculila a pevně nacvičenými pohyby si sepnula vlasy do drdolu na týlu hlavy přesně tak, jako to měla před tím. Když to dělala každý den minimálně jednou denně, už se to naučila zcela automaticky. Ještě si nenápadně v temném odrazu jeho slunečních brýlí zkontrolovala, zda jí někde nějaké prameny netrčí, ale dokázala si je sepnout zcela dokonale. Následně byla vyzvána ke slovu. Zhluboka se nadechla, aby na něj mohla všechny otázky vyhrknout naráz.* Jak jste se stal ninjou? Jak dlouho jím jste? Odkud vlastně jste? Ten znak na čelence mi není povědomý... Kolik vám je? Jaká jste hodnost? Umíte spoustu technik? Kde se vzali ti hadi? Proč máte šupiny? Vypadá to strašně mega hustě! Proč jste se stal ninjou? Máte nějaký sen? Umíte chodit po vodě? Znáte se s nějakými super hustými ninji, co zachraňují svět? Jste silný? Proč jste sem přišel? Jaké je to ve vaší domovině? Čtete rád? Přečetl jste hodně knih? A co svitků? Jaké máte knihy tam u vás? Máte jiné než tady? Nemáte nějakou s sebou? *Začala chrlit jednu otázku za druhou, než jí došlo, že nepoděkovala za zvednutí spony.* Vlastně díky, že jste mi zvednul sponu. A ještě vůbec nevadí, že jste do mě vrazil. Aspoň se seznámím s někým novým. Ale asi jste musel být hodně zadumaný, když jste do mě vrazil. O čem jste přemýšlel? Stává se vám to často? To by byla asi docela sranda, kdyby se vám to stávalo často, že se zamyslíte a někoho srazíte. A vlastně možná i docela nebezpečné. Co kdybyste vrazil do někoho ultra super silnýho a zlýho? To by se mohlo hnusně vymstít. Tak doufám, že se vám to tak často nestává. Znáte hodně lidí? Určitě jich znáte víc než já. Už jsem zmiňovala, že ty šupiny vypadají mega hustě a jsou hezké. Taky chci mít šupiny. Určitě to musí být strašně zajímavý. Chrání vás před fyzickými zraněními? Kde všude je máte? Umíte si je nechat libovolně narůst, nebo se zjevují zcela samy? *Rozpovídám se, až mi zase dojde dech. Pak si jen dám ruce před pusu, že bych měla radši mlčet.* "Blbko! Takhle ho svou ukecaností jenom vyděsíš a odejde!" *Pomyslím si bolestně a provinile sklopím pohled.* Hluboce se omlouvám za svou dotěrnost a ukecanost. *Pronesu co nejzdvořileji umím.*

*Normálne by bol zaskočený tým, koľko otázok naňho vychrlila naraz. No už sa s tým raz stretol.* "Aj keď Naomi taký výkon veru nepodala." *Spomenul si však práve na ňu, i ona naňho zopár rokov dozadu vychrlila zopár otázok na jeden nášup. Deti z Iwy boli očividne zvedavé. A niektoré až priveľmi.* Vychodil som akadémiu a splnil som chuuninské skúšky. Čelenku vlastním už 11 rokov, tak hádam, že asi od vtedy. Som z Konohy. *On si však musel dať pauzu. Mal zo sebou nosiť pero a papier - aby si to mohol všetko zapísať a zapamätal, aby nič nevynechal.* Mám devätnásť. Povedal by som, že ich viem veľa, no nie zďaleka toľko, koľko by vedel niekto na mojej hodnosti. Sú pre mňa nepotrebné. Hadov som privolal. Pretože som sa s nimi narodil. *Prišla ďalšia pauza z jeho strany, už ani zďaleka nevládol takým elánom, podstate ním nevládol nikdy, aby dokázal na takú salvu odpovedať na prvú šupu či na druhú.* Som rád, že sa páčia... shinobim som sa stal, pretože to mám v rodine. Mám sen, no je prísne tajný. Každý správny shinobi vie chodiť po vode. Poznám ich veľa, no ty nebudeš z nich poznať ani jedného. *Snažil sa, aby nevynechal ani jednu z jej otázok. Kam na to deti chodili? Keď bol on v jej veku, venoval sa len tréningu a prípravu na chuuninské skúšky deň i nocou.* Nie som silný. Pretože hľadám jedno dievča. V mojej domovine sú samé stromy, nie len pár ako tu. Rád si niečo prečítam, keď mám na to čas. Prečítal som mnoho vedeckých a náučných kníh i zvitkov a knihy sú rovnaké všade. Zo sebou žiadne nenosím, je to len záťaž na cesty. *Už takto mal málo miesta v batohu, nie to ich ešte nosiť so sebou po celom svete. Bol však rád, že má prvú salvu otázok za sebou a snáď odpovedal dostatočne na to, aby bolo malé dievča spokojné. Počúval ďalšie jej slová. Jej vďaku, o tom, že jej nevadilo, že do nej vrazil.* O čom som premýšľal malé ucho ako ty nebude rozumieť. Nestáva sa mi to často, ani sem tam, veľmi zriedka a keď do niekoho takého narazím, lepšie je skloniť hlavu a dúfať, že to nevráti. Cestujem po svete, takže zopár ľudí poznám. *K šupinám len prikývol hlavou, nemal k tomu čo dodať. Bol zvyknutý. Ľudia sa vždy delili na dve skupiny - na ľudí čo ich tie šupiny fascinovali a potom už zaujímali menej, potom tu bolí takí, ktorí nimi pohŕdali.* Nechránia ma. Sú na ozdobu. A kde všade sú... ruky, nohy, hruď, chrbát, všade tak rôzne. Nič z toho neviem, narodil som sa s nimi. Tam kde boli pri mojom narodení, tak sú aj teraz. *I druhá salva skončila. Deti z Iwy boli vážne niečo. Až mu prišla škoda, že skončili niekde, čo je ríša Kou. No kto bol on, aby súdil, nežil tu a ani žiť nechcel. Dievča však utíšilo samu seba a tak mal i po tretej salve otázok, ktorá nenastala.* V poriadku, som zvyknutý. *Klamal, ale nebolo to na ňom vidieť. Žiadna z emócii, už ani tá stratenosť a ubolenosť, ktorá ho trápila doteraz.* Radšej mi prezraď tvoje meno. Tak káže slušnosť. Ja som Sora. *Predstavil sa jej. Priezvisko nemusela vedieť a hoc jej už používať mohol, verejne i pred cuzdími jej nepoužíval. Nehodlal.*

*Pozorně, vlastně spíš dychtivě, poslouchala každou jeho odpověď na její otázku. S dospělými se nikdy nebavila, chovala k nim až příliš velký respekt na to, aby se byť jen odvážila pomyslet na ně promluvit. Jenže teď, když on sám na ní promluvil první, i když jako omluvu za srážku, a dokonce jí dovolil se ptát, nedokázala se držet zpátky. Vychrlila na něj všechny ty otázky, které v sobě tak dlouho držela, že sama obdivovala jeho schopnost odpovědět na všechny. Postupně si v hlavě filtrovala jeho odpovědi, aby dokáazal co největší část uzavřít jako ukončené. Nepotřebovala se u všech na něco doptávat, jako byl například jeho věk. Otázka, odpověď, konec. Ovšem některé odpovědi jí opravdu poskytly nové otázky. Čekala, než odpoví na úplně všechny otázky a potěšilo jí, když jí ujistil, že je to v pořádku, když se ptá, že je zvyklý. I když ji to zároveň lehce překvapilo.* "Takže zná někoho stejně ukecaného?..." *Pomyslela si zvědavě a byla rozhodnutá, že se ho na to zeptá. Pak se jí představil a jí došlo, že to vlastně úplně přeskočila. Plácla se do čela, že je úplně pitomá, ale pak se vesele uculila.* Já jsem Myne. Moc mě těší, Soro. *Řekla vesele a dala si záležet, aby si jeho jméno pořádně zapamatovala. Nechtěla by, aby při dalším setkání, kdyby náhodou proběhlo, nevěděla jméno. Pak už se ale neudržela a začal čas doptávání se na podrobnosti.* Takže umíte přivolat hady? Kde jste se to naučil? Přivolávat zvířata zní vážně hustě. *Zasmála se. Bylo vidět, že i když je stále velmi nadšená a zvědavá, už je dostatečně klidná, aby to nechrlila vše najednou.* A můžete mi o nějakých takových silných shinobi povědět, když je znáte? Myslím, že momentálně se o nich asi z knížek nedočtu a chci být informovaná o světovém dění. Pokud víte, co se ve světě a všude děje, chci to vědět. Jsem neustále zavřená doma, mám jen knížky, ale ty nejsou o věcech, co se dějí teď. Já chci vědět, co se děje a jak svět vypadá. *Poví naléhavě. Frustruje jí, že zná historii, ale nemá ponětí o současnosti. Hrozně by se chtěla dozvědět o všem všechno!* Hledáte děvče? Je to vaše přítelkyně? Jak se jmenuje a jak vypadá? Třeba jsem jí někde zahlédla nebo jí třeba i náhodou znám. *Napadlo jí, když to zmínil. Když zmínil, že tam mají hromadu stromů, rozhodla se, že se. tam někdy podívá. Za každou cenu. Chce procestovat svět!* Cestujete po světě?Takže když budu velká silná kunoichi, budu moct taky cestovat po světě a všechno poznat a všechno vědět? *Zeptá se zvědavě. Rozhodně to chtěla! A tím zakončila i své další otázky, které navazovaly na to, co již řekl. Bylo jich značně míň, než předtím, ale dalo se na ně mnohem rozsáhleji odpovědět, tedy na některé. Už se nemohla dočkat odpovědí!*

*Človek si nevedel predstaviť, ako ťažké bolo odpovedať na všetko, no jeho pamäť fungovala viac menej v poriadku a tak v tom nebol problém. Aj keď miestami dúfal, že skutočne na nič nezabudol a odpovedal jej na všetko. Nerád by niečo vynechal, ono zvedavé deti si tie otázky aj tak zapätajú a odpovedajú znovu. Kedysi si myslel, že mať takéto dieťa by bolo fajn, zvedavé a chytré, no čím bol starší tým viac si myslel pravý opak - chcel také tiché, ktoré by malo svoj vlastný názor a hlavne zdedilo jeho oči, aby sa vo svete vedelo ubrániť časom. Rozhodne by dieťa viedol cestou, ktorou kráčal i on sám... no keď sa nad tým zamyslel, asi by bolo lepšie nechať jej, nech si vyberie cestu sám. Bol rád, že sa nakoniec predstavila, keď začula jeho meno. Považoval to za základ.* Teší ma, Myne. *Pokývol hlavo a zoznamovanie mali za sebou.* Naučil som sa to od mamy. *Podstate sám, no zmluvu s nimi mala ona a nikto iný. To však mladá nepotrebovala vedieť, nebola to podstatná informácia a aj keby veľmi chcela - k zmluve sa nedostane.* Poznám ich veľa, no sám o nich veľa neviem. *O mame rozprávať nemohol, o Nocstisovi... to mal pocit, že sa mu môže objaviť za chrbtom a jednu mu vraziť za to, Rias... o tej vedel snáď najviac, no nemyslel si, že by bolo v poriadku o nej rozprávať. Nevedel v akom stave je po tom, čo stratila svojho manžela a necítil tak v poriadku o nej rozrpávať. Keď tak nad tým premýšľal, poznal niekoho koho meno nebolo v bingo knihe?* No myslím, že na akadémii sa učíte o tom, aký je aktuálny stav vo svete. Nekonečná tma, do ktorej si sa narodila, nepoznala slnko, ktoré ja osobne postrádam. *Vedel dosť dobre, že je toto jedno z učív na akadémii, no taká bola realita a súčastnosť.* To sa vo svete deje a nič sa nerieši. Len táto tma, ako sa jej zbaviť, či sa civilisti vrátia naspäť. Zmenia sa z monštier naspäť do obyčajných ľudí? Budú z nich monštrá naďalej a svetová populácia zostane taká malá? *Bolo to desivé, no bolo to tak, a nič iné sa vo svete neriešilo. Aj keď sa stav zlepšil... stále bol iný a čoraz viac mnohých prekážal, než ich vítal. Chýbala pracovná sila, reštaurácie, farmári, vodári a všetko, čo jej mohlo len napadnúť. Svet shinobi nejako fungoval bez nich, no keď tu boli... neboli tu žiadne problémy.* Nehľadám dievča. *Nehľadal nikoho. Mal brata a to mu v túto chvíľu stačilo. Potreboval sa zbaviť najskôr Kaede. Dať ju preč zo svojej mysle, až potom bude schopný urobiť krok v pred v tomto smere. Nateraz však... jeho srdce bolelo a chýbala mu.* Nemyslím si, že budeš vedieť všetko, no keď budeš cestovať, rozhodne toho budeš vedieť viac, než niekto iný. Stačí keď prejdeš chuuninskými skúškami a staneš sa lovcom nukeinov. *Vysvetlil jej ako to teoreticky jednoduché je... no prakticky záleží na nej a ako sa bude veľmi snažiť.*

*Pozorně ho poslouchala. Myne se opravdu těšila, že se dozví něco nového, ale podle všeho se nic nového nedělo nikde. Nic zajímavějšího, než tahle tma. Jen si v duchu povzdechla, i když navenek stále zachovávala veselou zvídavou tvář. Zmínil se o slunci, které prý zažil. Četla o něm v knihách a slyšela o něm vyprávět několik dospělých, ale nikdy si nedokázala představit, jak takové slunce může vypadat. Slyšela, že je jasnější než oheň a že přes den bývá víc světla, než když doma rozsvítí. Že nebe bývalo blankytně modré s občasnými bílými mráčky, když se zadařilo na pěkný den. Ale teď... Představivost měla dobrou, dokázala vidět obrázek, jak by to mohlo vypadat. Ale nikdy si nedokázala představit, jaké by to opravdu bylo slunce cítit na své kůži. Upřímně se bála, že když je jako oheň, tak jí její kůže spálí, jen co na slunce vyleze. Ale její strach vyvracel fakt, že o něm dospělí a knížky mluvili jako o něčem příjemném, nikoliv jako děsivém spalujícím obřím ohni. Pak se zmínil o způsobu, jak by se mohla dostat do světa. Lehce se nad tím pozastavila. Svraštila zamyšleně obočí, chytla si bradu mezi dva prsty a usilovně přemýšlela.* "Takže lovec nukeninů po chuuninských zkouškách? I když to zní jednoduše, jednoduché to zajisté nebude. Ostatně, musím nejdřív projít geninskými zkouškami a hned na to splnit několik misí, aby mě vůbec ke zkouškám pustili. Bude to složitá cesta, i když zní jednoduše. A rozhodně nebude krátká. Musím se pořádně snažit! Naučit se všechny možné techniky a přežít úplně všechno, co se mi do cesty postaví. Zesílím, najdu si přátele po světě a budu mít koho chránit. Víc než knížky." *Kdyby její mozek byl stroj, už by se přehříval a kouřilo by se jí z uší. Což se naštěstí nedělo. Pak zavrtěla hlavou, aby se ze svého zamyšleného stavu dostala a na Soru se vesele uculila.* Díky, že mi odpovídáte na všechny mé otázky. Moc si toho vážím. *Řekla upřímně a trochu se mu na znak vděčnosti uklonila.* Jak si pamatujete slunce? Četla jsem, že je to hvězda, která je k nám tak blízko, až rozjasňuje celý svět, ale neumím si to tak dobře představit... *Zeptala se ještě. Chtěla mít co nejpestřejší popis dnů, chtěla mít přesnou představu, aby dny mohla zařadit do svých knih, které by někdy psala. Navíc už jí došly všechny otázky, ale ještě se nechtěla loučit, takže se snažila nějak vyplnit konverzaci, když on jen odpovídal na její otázky a kromě jména se na nic neptal.*

*Nič veľkého sa nedialo. Svet bol na chvíľu "pokojným". V istom slova bol. Každý si zvykol na večnú tmu na to všetko okolo. Na monštrá z civilistov, na to, že shinobi museli zastávať i obyčajnú prácu, ako bolo staranie sa o podniky, ktoré kedysi patrili civilistom. Navyše, kto vie, či sa niekedy vrátia i potom, čo táto nekonečná tma pominie. Znovu sa budú prepisovať učebnice na akadémii, stane sa to históriou a urobí sa za tým jedna veľká tlstá čiara. Svet to bol veľmi zaujímavý, už to bola dlhá doba, čo pocítil slnečnú lúče na svojej pokožke, ktoré jej zohrievali keď ležal na trávniku v sirotinci. Či už s bratom, sestrou alebo všetci naraz a odpočívali, nechali nech na ich bledú pokožku zapríčinenú hadími génmi dopadá slnečné svetlo a ohrieva ich. Ah, ako to milovali. No už si na nič také nedokázal spomenúť. Nevedel si znovu vybaviť to teplo, ktoré vtedy cítil. Chýbalo mu. Zvykol si na ten chlad, čo tu mali. Kamkoľvek išiel, aj keď nemuseli ďaleko na sever. Aká zima mohla byť na severe? Nechcel na to ani len pomyslieť. Nezávidel im a bol rád, aj keď sa tam hodlal pozrieť. Predsa len, mama spomínala, že tam mala veľmi dobrú kamarátku. Možno by tam mali predsa len zamieriť s bratom. To však ešte netušil, čo sa stane a bude na dlhšiu dobu hoc dobrovoľne seknutý v Konohe. Už tam chceli zájsť toľkokrát, no toľkokrát sa im to nepodarilo, niečo im do cesty vošlo. Teraz však nemalo cenu nad tým nariekať. Pôjde tam, až bude potrebovať niečo urobiť. V hlave mal nápad, no za tú dobu sa hodlal venovať iným záležitostiam, zatiaľ, čo bude šetriť, ako by jej to málo stáť život. Síce mohol stále o pomoc požiadať mamu, no toto skutočne nebolo nič, čo by nemohol vyriešiť vlastnou snahou a nepotreboval sa teda spoliehať na mamu vo všetkých záležitostiach. Položil malej ruku na hlavu, keď sa opäť narovnala.* Maličkosť malá. *Nerobilo mu to problém.* Takto si ho nepamätá nikto. Je to hviezda, no toto ti nikdy nič nepovie. Ako ti to opísať, sám si jej už presne nepamätá. Sú to roky. *Dal sa pomaly do kroku a pokynul jej, aby ho nasledovala.* Je to, ako keby ťa pohladila po tvári milovaná osoba. Jej teplo, ktoré by však skončilo s príchodom noci. Hrejivé šteklenie, hoc si už na to poriadne nespomínam, chýba mi to a dúfam, že sa slnko raz vráti. Deti ako ty, čo sa narodili do večnej tmy by mali poznať to čo som poznal ja. Dúfam, že svoje chuuninské skúšky nebudeš plniť v tejto tme, ale so slnkom nad sebou. Spomínam si, ako som test písal ešte so slnkom, ktoré svietilo cez okná do triedy, a druhé kolo v úplnej tme. Je to, ako keby si razom zhasla v celej miestnosti v ktorej si bola zvyknutá mať svetlo určitý počet hodín a potom jej už nikdy nezažla. *Kráčal smer cvičiskom.* Ty budeš študentom, že? Nechceš si spoločne zatrénovať? Pomohlo by ti to. *Navrhol.*

*Když pokynul, aby ho následovala, když se rozešel, neváhala a hned tak učinila. Pozorně poslouchala každé jeho slovo a snažila si to představit, ale bohužel jí to nijak nepřiblížil.* Tak milovaná osoba... Taky věc pro mě vzdálená jako sluneční světlo... *Zamumlala si spíše pro sebe a doufala, že to radši ani neslyšel. Když se zmínil o chuuninských zkouškách, nasucho polkla. Neměla za sebou ani geninské a už teď byla jak na trní z nervozity, zda je vůbec zvládne. Měla pocit, že pokud brzy budou, absolutně selže. Že je naprosto neschopná. Když ale ztrátu slunečního světla přirovnal k rozsvícenému světlu, trochu se zasmála. Znělo to tak prostě, když to přirovnal k něčemu tam jednoduchému. Ale věděla, že pro ty, kteří slunce opravdu znají, to musí být o moc těžší, než pro ni, která ho nikdy nepoznala.* Já se trochu bojím, jestli se slunce někdy vrátí. Vůbec ho neznám, co když to moje kůže a oči nevydrží a spálí se? Pak bych třeba byla slepá... *Zamumlala nejistě a trochu se z té představy ošila. Nechtěla být slepá. Za žádnou cenu nechtěla oslepnout.* "Asi začnu nosit černé brýle jako nosí tady Sora, abych si chránila svoje oči. *Pomyslela si a trochu pobaveně se nad představou jí se slunečními brýlemi usmála. Pak ale Sora navrhl něco, co by rozhodně nečekala.* Za-Zatrénovat? J-Jakože... J-Jasně, chci, a-ale jsem fakt špatná... *Zamumala zahanbeně a podívala se do země. I v Akademii se považovala za jednu z nejhorších, protože jí přišlo, že na to vůbec nemá talent. Ale absolutně vůbec žádný. Navíc trénink s někým, kdo už je určitě i chuunin?* Asi by mi to mohlo pomoct, když by mě trochu potrénoval... třeba bych pak mohla i něco umět oproti ostatním... Mohla bych v něčem vynikat... A-Ale i tak! Je moc dobrej! Až uvidí, jak jsem vážně mizerná, hned svou nabídku stáhne, rozloučí se a odejde! *Myne začala uvnitř slušně panikařit, protože tuto nabídku vážně nečekala. Na jedné straně za to byla vděčná a velmi nadšená, na druhé straně byla z toho velice nervózní. A jak tak usilovně přemýšlela a hádala se sama se sebou, pomalu zapomněla i dýchat a její obličej nabíral na rudé barvě z toho, jak se tam hromadila krev přinášející vzduch na vydechnutí.*