Tržnice

Pohled Dante: *Když vidí, že Reisu jeho kop nevyjde, otočí se a začne se trochu chychotat.* No jo, Reisu, prostě musíš pořád bojovat, útočit a u toho vůbec nepřemýšlet. Misaki to očividně nudí a dokáže tvé pohyby předpovídat. *Při těchto myšlenkách se rozejde za svým bratrem i Misaki do vody (Suimen Hokou no Waza). Tak fajn, tohle půjde. Jen se soustřeď Dante, nechceš, aby jsi přišel zase v mokrém oblečení domů. *pomyslí si Dante a plně se koncentruje na techniku. Když vidí, že kolem ní Reisu krouží a když je přímo naproti němu, tak se rozhodne zaútočit, pomyslí si:* Tak fajn, pokusím se zaútočit. *Když by Reisu měl být tak blízko, Dante se Misaki pokusí podkopnout nohy.*

Pohled Reisu: Do háje, to byl ten útok tak předvídatelný, že ihned věděla, co chci udělat? A ona je na vodní plošině, do háje. *Při těchto myšlenkách již běží za Misaki a využívá techniku Suimen Hokou no Waza. Naštěstí měl Reisu větší talent na techniky, než Dante, takže zas tak moc se soustředit nemusel. Rozeběhl se kolem Misaki a kroužil do kolečka, když si v tom všiml, že se za Misaki začal plížit Dante.* Dobře, tohle je naše šance. Buď teď a nebo nikdy, *řekl si v duchu Reisu a rozeběhl se k Misaki, aby se neotočila a nespatřila Danteho. Když už byl u ní, rozhodl se skočit a snažit se jí kopnout do boku.*

Pohled Dante: *Když si všimne toho, že v rychlosti vytvořila klon a že je již pozdě, v hlavě si řekl:* Reisu, ty hade, já přísahám, že tohoto budeš jednou pořádně litovat. *V ten moment klon vybouchne a Danteho odhodí dozadu. Když dopadá na vodní hladinu, nedokáže udržet své soustředění a tudíž klesá pod hladinu. Díky rychlosti a gravitaci se pod vodou rozkašlal, protože ten pár na záda byl velmi silný. Byl paralyzován bolestí a nemohl se hnout. Snaží se zadržet dech a vyplavat nahoru, ale moc se mu to nedaří.* Tak, tohle asi bude můj konec.. A samozřejmě za to může Reisu.. No jo, Yang je vždy téměř nemožné zkrotit, *jsou jeho myšlenky, kdy se pomalu, ale jistě, blíží ke dnu.*

Pohled Reisu: *Toho rychlého pohybu si Reisu všiml a jakmile do něj kopne, podívá se na molo, které je poblíž, a vymění se za jedno z polen (Kawarimi no Jutsu).* Sakra, kde je Dante? Nejspíš stáhl ocas a zdrhl, typický Dante. *Proletělo mu hlavou a opět se rozeběhl po vodní hladině směrem k Misaki (Suimen Hokou no Waza). Stále se rozhlíží po Dantem, ale když jej nespatří, je mu to jedno a rozhodne se zaútočit on. Tentokráte se proti ní rozeběhne a udělá falešný úder, kdyby to mělo znovu náhodou bouchnout a vší rychlostí se dostat pryč.*

Pohled Dante: *I když se snaží zadržet dech a plavat, bolest jej ochromila. Jeho vize pomalu černá a z vyčerpání otevře ústa. Voda mu začne proudit do těla a on se propadá do bezvědomí. Někde v dáli slyší, jakoby někdo skočil do vody. Dante chtěl otevřít oči, ale jeho vědomí bylo jen na vlásku, právě díky tomu zvuku, jenže i to nebylo dostatečný impulz a stejně upadal do bezvědomí. Ihned se probudil a zhluboka dýchal. Byl ve své posteli a nad ním byl jeho děda.* "Dante, ty jsi se vzbudil, měl si zase tu noční můru, že?" *Pověděl děd a sedl si k Dantemu.* "Kde je vlastně Reisu? A kde to vlastně jsme, dědo?" *Tázal se zmateně Dante. Vypadalo to jako jejich pokoj, jen tu bylo vše jen jednou, jako kdyby tu bydlel sám. Děda se k němu smutně pohlídl a poklepal mu na rameno. Dante se lekne, protože se mu zdálo, že jej někdo chytil za horní část pyžama a táhl jej nahoru.* "Víš, Dante, tady by jsi ještě být neměl. Vlastně je zázrakem, že se tu vidíme, v tomto temném místě," *poví děda a Dante se na něj zmateně podívá. Jeho myšlení začne nabírat obrátky:* Jak to asi dědeček myslí, že tu nemám být? Vždyť jsem doma, jen Reisu... má asi jiný pokoj? A proč tu vlastně nejsou ani okna? *Najednou jej ten tlak, co jej tajně tížil, zmizel. Děda mezi tím odešel do temnoty a zase zavřel dveře. Dante se k němu rozeběhl a začal zoufale bušit do dveří a naříkat, ať se vrátí:* "Nechci tu být sám, dědo. Prosím, vrať se za mnou, mám z tohoto pokoje strach." *Když věděl, že je to marné, lehl si do postele a začal naříkat. Zdálo se mu, že ve tmě jsou stíny, jenž mají chladnou podstatu a pořád se jej snaží chytit. Po tváři mu stékala slza, když jej začal obklopovat chlad. Stále se Dante v této místnosti nachází a třese pod peřinou, v níž hledá poslední útěchu před stíny, kteří na něj stále natahují své ruce.*

Pohled Reisu: Tohle vypadá špatně, když si tvoří mlhu. Nejspíše si na mě připravuje nějakou léčku, nebo tam drží Danteho, *probleskne mu v myšlenkách a stále běží odhodlaně dál. Když si všimne Misaki, která naproti němu běží, provede ten manévr, na který se připravoval. Když se mu povede kolem ní proběhnout, aniž by vybouchla, udělá prudkou otočku zpátky.* Takže, tato Misaki nevybuchuje, to je dobře, mohl bych zkusit svojí finální techniku. *S odhodláním se proti ní rozeběhl a použil na ní techniku Sennen Goroshi.*

Pohled Dante: *Něco, či někdo, přikrývku strhne a Dante se jen s děsem v očích podívá. Velká, mohutná, přitom zpola průhledná bytost, vázána stíny, držela ve svém mocném úchopu Danteho objekt bezpečí. V tu ránu však ze zdí začalo něco pulzovat. Bylo to velmi slabé světlo, které bojovalo s hustou temnotou, co toto prokleté místo zužovala. Bytost stínů jej chytla pod krkem. Chlad, tlak, smutek a prázdnota, to bylo vše, co nyní cítil. Světlo bylo již jen o pár kroků dále a to Dantemu dávalo trochu naděje. Když do bytosti chtěl kopnout, v noze ucítil jen chlad a viděl, že jí noha jen proplula. Bytost se rozhněvala, přesto však nevydala ani hlásky, jen s Dantem hodila vší silou o podlahu pokoje. V té chvíli jej světlo pohltilo a on se instinktivně posadil. Viděl vedle sebe Misaki, ale to pro tento okamžik nic neznamenalo. Obrátil se směrem od ní a začal vykašlávat vodu a po tváři mu stékala jedna slza. Moc dobře si uvědomoval, že nejspíš málem zemřel, a to jej dostalo více, než všelijaké nadávky od jeho bratra. Když vykašlal snad vše, co šlo, obrátil se k Misaki, přičemž si slzu utřel. Nevěděl, co říci, ale cítil v sobě hluboké zklamání.*

Pohled Reisu: Sakra, zase uskočila. Jak to, že vlastně skáče tak vysoko? *Probleskne mu hlavou, ale dále to neřeší. Rozebíhá se opět k ní a pokusí se jí kopnout do boku s výskokem. Tuší, že se tomu nejspíše opět vyhne, ale za pokus nic nedal.* No sakra, ještě poslední úder a pak musím z vody. Cítím, že mi dochází síla i Chakra a nebylo by úplně nejlepší se namočit. *Tato myšlenka jej dožene k tomu, že svůj kop provede v plné rychlosti i síle.*

Pohled Dante: *Poté, co se jej Misaki zeptá na jeho stav, Dante jen skloní hlavu a tiše zašeptá:* "Mluvil jsem s dědečkem. Byli jsme na nějakém temném místě. Zprvu se divil, když mě viděl, ale pak mi řekl, že tam nemám být a že je to zázrak, že jsme se vůbec viděli." *Ihned poté skloní zrak a začne si vzpomínat.* No počkat, dědeček se vlastně do vesnice prý nevrátí. Pořád je na té misi, kdy má lovit nukenina. Myslím, že jsem ho již tři roky neviděl. Snad se brzy vrátí domů. *Jeho tělo se začne neochvějně třást. Nebyl si jistý, zda to bylo zimou vody, či tímto zvláštním zážitkem.*

Pohled Reisu: *Kop se mu povede, jenže se mu nelíbí, že na něj Misaki ukáže. Když se voda kolem něj začne formovat do bubliny. Chlad jeho tělo obklopí a on instinktivně zadrží dech. Když vidí, že je to marné,  jen sklopí zrak a doufá, že to Misaki včas deaktivuje.*

Pohled Dante: *Když Misaki nijak neodpoví na ten zážitek a v jejich očích se zableskne jakási neznámá emoce, zamyslí se:*  Řekl jsem snad něco špatně? Měl jsem tohle vůbec říkat, nebo jsem si to měl nechat pro sebe? *Třesot těla se nezlepšuje, avšak ani nezhoršuje. Rozhodne se neležet a místo toho by se postaví na nohy. Ten chlad je nyní lepší, ale po slovech Misaki jen kývne.*  Zklamal jsem jí a to jsem myslel, že se někdy v budoucnu uvidíme a budeme trénovat. Jsem ale zvědav, jak si vedl Reisu, protože by bylo super, kdyby alespoň jeden z nás mohl s ní trénovat. *V tu chvíli k nim dojde Reisu, který je taktéž mokrý jako ten pes. Jeho kašel se hodně zhoršil a Dante již věděl, že tohle doma nevysvětlí tak jednoduše.*

Pohled Reisu: *To, co se zdá jako celá věčnost, v jednom krátkém okamžiku skončí. Reisu, jenž byl již zcela vysílený a byl rád, že ještě dokáže chodit po vodě. Když Misaki řekne, že má jít na břeh, skloní hlavu a mezi hlubokými nádechy poví:* "Ale Misaki, ještě něco bych rozhodně vydržel." *Když se podívá na Misaki, vidí jen obláčky a jemu docvakne, že to byl klon. Začne kašlat na celé kolo, protože to dlouhou dobu potlačoval a začal se vracet na břeh. Všiml si, že se Dante třese a Misaki vypadá jinak, co se týče grimas a postavení těla. Když je v polovině cesty, uslyší, co Misaki říká a zavolá na ní:* "Samozřejmě, já jsem byl nemocný už předtím, jen bude sranda vysvětlovat," *náhle jej přerušil záchvat kašle, ale po pár chvílích dodal:* "proč je nemocný a celý promočený i Dante." *Už se skoro u nich, tak se rozhodne kašel znovu potlačovat, i když jej nyní plíce celkem pálí.*

Pohled Dante: *Na slova Misaki jen Dante přikývne.* O těchto věcech asi musí vědět opravdu hodně, když je většinu času na cestách. Jen doufám, že si nyní Reisu uvědomí, jaké blbé nápady jej vždy napadají a že příště ty jeho špatné rozhodnutí mohou mít i daleko horší následky, než jen blbý kašel. *Protnou myšlenky Danteho a ten se dívá na Reisu, který na tom vypadá snad hůře, než ráno. Na její omluvu Dante zareagoval poněkud atypicky:* "Misaki, děláš si z nás srandu? Tolik zábavy jsem snad nikdy nezažil." *Když se na něj Reisu podívá tím zmateným pohledem, ještě dodá:* "Ale jak říkala Misaki, měli bychom si jít nejspíše lehnout."

Pohled Reisu: *Reisu tu radu od Misaki pustí jedním uchem  tam a druhým zase pryč. Tyhle řeči poslouchal už do matek a zrovna dvakrát tuto diskuzi nechtěl řešit znovu, natož s někým, kdo je pro něj vzorem. Na komentář Danteho se na něj vražedně podíval s myšlenkami:* Tak dělá si srandu? Jak jenom kašel? Vždyť nebudeme moci chodit do akademie alespoň týden. *Jeho dodatek jej ještě více dopálí a řekne uraženě:* "Zábava jak pro koho, Dante."

Pohled Dante: *Když Misaki zareaguje negativně k tomu jejímu vtipu, vnitřně mu ukápne slza. Když se kolem nich začnou objevovat zrcadla a Misaki promluví, Dante odstoupí od Reisu:* Tohle je už tvůj boj, Reisu. Já jsem rád, že jsem vyvázl bez újmy, ale ty očividně takové štěstí mít nebudeš. *Všímá si, jak rychle se pohybuje a občas jí i ztratí. Nakonec ten zvuk tříštícího se ledu Danteho vyvede z transu a on se trochu odbelhá zpět k figuríně, protože měl pocit, že tímto to neskončilo. Jeho obavy se naplnili a Misaki zformovala obřího ledového draka. Ten pohled na tváři Reisu, když vystrašeně utíkal z oblasti. Poté se rozhodl vrátit k Misaki a říci jí:* "Omlouvám se, ale asi bych měl jít za tím idiotem, ještě si po cestě domů něco udělá." *Posléze se ukloní a ihned se rozebíhá za Reisu.*

Pohled Reisu: *Po jejím výroku o utonutí, se zmateně a vystrašeně podívá směr Dante.* Co se mu stalo, do háje? Je ten důvod, proč jsem jej v polovině toho cvičného zápasu neviděl. Ale že by se až tak flákal, že nedokázal uhnout tomu výbuchu. *Z ničeho nic se kolem nich objevili zrcadla a ozval se hlas Misaki. Ihned zpozorněl, protože čekal nějaký útok. Po tom hlasitém zapraskání ledu si uvědomil, že byl v pohozu zbytečně. Všiml si Danteho, jak odchází a už chtěl na něj zavolat, jenže slyšel, že se něco stalo. Otočil se a viděl, že se k němu valí obrovský ledový drak. Je paralyzovaný na to, aby křičel, ale všechna energie se dostala do nohou a on začal utíkat. Jeho srdce bylo jako o závod a bylo mu vlastně jedno, kam poběží, ale že se dostane dále od Misaki.*

*Jelikož se blížili zkoušky a Dante ani Reisu neměli chuť trénovat, či učit se z knih, rozhodli se rozbít svůj stereotyp a prostě se jít projít ve svém klasickém hábitu.* "Takže si uděláme rekapitulaci. Dnes žádné praní se v tréninkové oblasti, žádné pouliční bitky a hlavně žádné chytání zvířat, jasný?" "No jo, Dante, chápu. Je to tvé tělo, takže dokud se nerozdělíme, interagovat minimálně, nebo vůbec." "Děkuji, že mě chápeš." *Tento dialog, co spolu vedli v mysli, je zavedl až na tržiště.* "Tak fajn, co teď. Chtěli jsme se projít, ale tohle si opět říká o nějakou misi." "Reisu, nech toho. To alespoň jeden den si nemůžeme oddychnout?" "No jasně, ale až pohoříme v Chunninských, tak ti to vmetu do tváře." *Dante si uvědomoval, že tu byli kapsáři a zlodějíčci, takže byl trochu obezřetný. Když neviděli nic neobvyklého, rozhodli se stát v rožku, aby měli celé tržiště pokryté.*

*Když si všímají, že tu očividně žádné nebezpečí nehrozí, trochu poleví a začnou si pomyslně povídat:* "Takže vůbec, co teď? Tohle děláme vlastně na černo, protože tyto mise my plnit nemůžeme. Máš nějakou výmluvu, kdyby nás chytli?" "No, upřímně řečeno nemám, protože nepočítám s tím, že nás chytnou. A kdyby už, můžeme říci, že nemáme co na práci a právě proto tu jen tak stojíme a nic víc neděláme." *V tom si všimnou nějaké holky, která na ně občas hledí.* "Myslíš si, že potřebuje pomoc, Reisu?" "Hele Dante, kašli na to, víš snad, jak to dopadlo minule." "No tak fajn, fajn." *Podívá se směrem té dívky a pousměje se. Očividně se styděla, ale oni měli větší strach jí oslovit. Přeci jen, byla mnohem mladší a nechtěli vypadat, že by si jí chtěli dobírat.*

*Vždy jí koutkem oka sledoval, protože si nebyl jist, co od ní čekat. Když se k němu nejistě blíží, začne si všímat, že na sobě nemá ninja pásku.* "Hele Reisu, nejspíš je to studentka akademie." "No, vypadá to tak. Ale přísahám ti, pokud bude stejně otravná jako ta minulá, tak zase odejdu a nechám to zase na tobě." "Musíš to pořád vytahovat?" "No ano, musím, jinak se nikdy neponaučíš." *V tom na ně dívenka promluví a z jejího hlasu jde poznat nervozita. Dante se na ní jen usmál a řekl:* Zdravím. Je tu něco, s čím ti mohu pomoci?

*Když dívenka poví, že jí celkem zaujali, Reisu poví v myšlenkách:* "Tak vidíš, Dante, moc ti gratuluji. Zaujal si studentku akademie, toho jsi teda dosáhl." "Reisu, zavři klapačku. Určitě to takhle nemyslela a navíc by to bylo divný." "No jasně, no jasně. Ale asi by jsi měl něco říci, ať tu není trapné ticho." *Když se podívá na zem, Dante jen s klidem poví:* Věř mi, že nejsem zrovna silný v ničem. Upřímně jsem rád, že jsem vůbec udělal geninské zkoušky a za chvíli mě čekají i chunninské. Ale naopak ty jsi plná potencionálu, to mohu říci už od pohledu. Nech mě hádat, už jsi se naučila nějaké techniky, že? *Snaží se jí nějak dostat do komfortní zóny, přeci jen, bylo by na nic, kdyby ta nervozita ovládla jejich mysli.*

*Když poví, že třeba budou někdy silní jako Kage, jen se pousmějí.* "Kéž by to byla pravda." "Nemáme se podceňovat, ne? Tak si alespoň trochu věř. Dost možná v budoucnu budeme silní." "No uvidíme, hlavně jí nesmíme uvést do rozpaků." *Poté, co si povzdechne a poví, že se učí jen teorii a že by ráda uměla alespoň jednu techniku, Dante se zamyslí:* "Myslíš si, že bychom jí mohli něco naučit?" "No, můžeme to zkusit, jen doufám, že to zvládneme." *Dante si oddechne a s úsměvem a mírným pokrčením se zeptá:* To mě mrzí, ale i teorie je důležitá. No, což mě přivádí na myšlenku, zda by jsi chtěla něco naučit? Sice to bude možná těžší, protože nejsme tak kvalifikovaní jako sensei, na druhou stranu něco málo dokážeme.

*Když poví, že klidně by se něco naučila, Reisu poví v myšlenkách Dantemu:* "Tak ty chytrej, a co jí budeš chtít učit? " "Hele, když se učili teorii, musel jim sensei o nějakých technikách povědět, no ne? Tak to ber jako zjednodušení." *Když pak poví, že je to nuda, Dante jí poví:* Nemusíš se bát, akademie není zas tak špatná. A navíc, za chvíli se ani nenaděješ a již budeš skládat geninské. *Když se představí, poví:* To je velmi pěkné jméno. Já se jmenuji Dante Kyōki. *Když vidí, že se odmlčela, trochu se zamyslí, protože jí chce nějak přesvědčit, že se nemusí vůbec stydět.* Každopádně, je nějaká technika, kterou by jsi chtěla přímo umět? A neboj se, můžeme to vzít i klidně formou hry. Vidím, že ta nervozita tebou proudí, takže by to mohlo i pomoci.

*Když se zeptá na geninské, Dante se jen pousměje a poví:* No, jde vlastně o souboj jeden proti jednomu. Kdysi to byl souboj do hořkého konce, avšak nyní ten, kdo prohraje, si bude muset dát alespoň jeden trénink s Raikage-sama. *Když potichu řekne, že jí těší, Dante si klekne, aby si byli výškově podobní a poví jí:* Potěšení je na mé straně, Asaki. *Když jim poví, že by se nejraději naučila Bunshin no Jutsu, Dante zklamaně sklopí zrak a nechá jí domluvit. Poté však poví:* No, moc se omlouvám, ale tuhle techniku já neovládám. *Když se však zeptá na jiné techniky, Dante se usměje a poví:* No, mohu tě naučit třeba Kawarimi no Jutsu, což je základní defenzivní technika. Nebo třeba i Henge no Jutsu, která je vhodná na infiltraci. Je jich však více, takže kdyby Tě nějaká zaujala, klidně povídej.

*Když Asaki smutně poví, že jí to nevadí, jen si povzdychne.* "No a co teď, ty chytrej? Co se jí pokusíš naučit teď, když její zájem je někde úplně jinde, co?" "Můžeš mě nechat přemýšlet, do háje? No, co by jí tak mohlo více zaujmout." "Třeba kdyby si jí nechal?" "Trhni si, moc tomu nepomáháš." *Poté jí slyší, jak jí sensei znechutil dvě základní techniky a Dante si jen oddechne.* No, umíme ještě chození po zdech a vodě. Také umíme techniku na odpoutání pozornosti. No a pak jsme se naučili, jak lézt po skále za pomocí jedné ruky a dostat se ze sevření provazů.

*Ihned co si Asaki vybere chůzi po zdi, Dante se usměje a poví:* Nuže dobrá, zkusím tě naučit chůzi po stěnách. Jednou z výhod, proč si tuto techniku vybrat jako první je to, že potom bude pro tebe chůze po vodě mnohem více jednoduchá. *Poté zajde za roh uličky a čeká, než Asaki přijde. Ihned poté si sedne do meditačního sedu a poví:* Věř mi, že tahle meditace nebude jako ty ostatní nudné meditace, které vás učí ve škole. Až se na to budeš cítit, také si sedni. Pro teď si zatím uvědom, že tvé vědomí je plné emocí a podobných překážek. Nenech se jimi ovládnout a to stejné udělej se svojí chakrou. Soustřeď se na svojí chakru, koncentruj jí do rukou, poté nohou. V ten moment, až si budeš jistá, že se dostatečně koncentruješ, klidně nech své oči zavřené. *Jakmile si Dante bude myslet, že se Asaki dostatečně soustředí a vstává, nabídne jí ruku a je na ní, pokud ruku přijme. Pokud ano, dovede jí až ke zdi a sám s ní po té zdi bude lézt. V opačném případě bude chodit přímo za ní, perspektivně pod ní, aby zabránil případnému zranění, kdyby koncentrace byla zmařena.*

*Když si Dante všímá, že Asaki padá, rychle udělá salto na zem a Asaki chytne. Když následně řekne, že je to těžké, Dante si jen povzdechne a poví:* Já vím, není to zrovna nejlehčí technika. Byla jedna z mála, co mi trvala tak dlouho nacvičit. *Když pronese další slova, Dante se zamyslí:* "Hele, Reisu, nějaká rada, jak si s tímto problémem poradit?" "Nemám absolutní ponětí, Dante. Něco vymysli, přeci jen, ty jsi tu šéf, ne?" "Naser si, že jsem se tě na něco vůbec ptal." *Poté si Asaki změří pohledem a řekne:* Možná nejsi dostatečně v klidu. Tato technika a jí podobné vyžadují soustředění, *a s těmito slovy začne něco hledat v brašně. Nakonec vytáhne termosku s bylinným čajem.* Možná by to chtělo napít se tohoto, je to úžasné proti nervům a při stresu. Klidně mi nevěř, pochopím to, ale minimálně pěti lidem, co znám, to pomohlo. Poté by možná bylo lepší, kdybychom to nezkoušeli hned. Co takhle se projít, seznámit se, ať tu není tak hustá atmosféra?

Nemáš vůbec za co. Shinobi z Kumogakure přeci táhnou za jeden provaz, ne? *Poví Dante a s mrknutím a palcem nahoru se usměje. Když si vyslechnou její další slova, soucitně kývnou hlavou, protože si pamatují na svoje studentská léta.* Asaki, řeknu ti to, co mi říkal můj sensei. Nemůžeš se nutit ke koncentraci takhle na sílu, musíš to nechat prostě nechat plout, jakoby se jednalo o řeku. Vidím, že se snažíš a jsi moc šikovná. Kdyby takhle vypadal můj první pokus, byl bych za to velice rád. *Když se nakonec rozhodne, že by se chtěla projít, Dante se zeptá:* A máš nějaké místo, kde se cítíš v bezpečí a celkově jsi více klidná?