Tržnice

Samozřejmě, že pokud chceš pokračovat v tréninku, musíš se trochu přemáhat, ale ve zdravé míře. Víš, znám jednoho kluka. Strašně moc mu jde Taijutsu a dřel každým dnem i nocí, aby pocítil, že se mu jeho trénink vyplácí. Jeho mistr, který byl známí svojí krutostí, jej nenechal ani na chvíli oddychnout a za každé polevení dostal ten klučina nehezký trest. Nakonec se Taijustu naučil ovládat na začátečnické bázi, ale určitě mu to nestálo za těch několik měsíců, co strávil v nemocničním lůžku. Kdyby tomu nechal volný průběh, určitě by se to naučil i sám. *Poté, co to dovypráví, si trochu oddechne. Celkem jej mrzelo, že místo toho, aby si hrál s ostatními dětmi, byl on buď v nemocnici, nebo trénoval ze Zirou. Možná proto byl tak divný a nebyl jako ostatní. Z těchto ponurých myšlenek jej vyvedl hlas Asaki.* Dobrá, tak se zatím budeme procházet a uvidíme, kam nás nohy dovedou. *Pověděl hravě a nechal Asaki vést cestu.*

*Když poví, že takhle by skončit nechtěla, Dante si v duchu povzdechne.* "No jo, hlavně si užívej života a navazuj vztahy s vrstevníky." "Dante, nebuď takový. Ano, nemáme zrovna to nejlepší dětství, ale už tak jsme ovládli Hachimon. A navíc, navázat kontakty můžeme kdykoliv, ale zlepšovat fyzičku jde nejlépe, když jsme mladí." *Její další otázka je trochu zarazí, avšak Dante to poví, protože se neměl za co stydět:* No, čtu knihy, které by nám mohli pomoci v terénu. Znáš to, o různých bylinách, zvířatech a podobně. Poté se toulám po Kumogakure a občas se seznámím s novými a zajímavými lidmi. *Když poví o svých zálibách, Dante se na ní mile usměje a poví:* Tak to ti přeji, vypadá to, že máš zajímavý život. *Poté je chvíli ticho a Dante se jej pokusí přetnout otázkou:* A jaký žánr knih Tě baví, případně nějaký oblíbený titul?

*Když poví o tom, že se těší, až bude cestovat mimo vesnice, Dante se jen usměje a odvětí jí:* No jo, ale to si budeš muset počkat do chunninských zkoušek. Ale chápu tvojí fascinaci, sám jsem kdysi chtěl procestovat celý svět skrz na skrz. Možná navštívit nějaké další vesnice, prozkoumat je. *Když však projeví zájem o genjutsu, Dante se vnitřně trochu zachvěje. Moc dobře věděl, jak to dopadlo, když byl při tréninku chycen do několika iluzí a věděl, že proti tomuto určitě bojovat nechtěl.* "Tak, tady mám inspiraci, abych ty zkoušky udělal, jinak budu muset jít proti někomu, kdo bude ovládat genjutsu. No, to je skvělí." To chápu a přeji ti, aby se ti tento tvůj cíl splnil. Určitě s dostatkem píle a snahy dosáhneš všeho, co jsi nyní vyjmenovala, dosti možná i daleko lepších věcí. *Když se však Asaki zeptá Danteho na sourozence, Dante se mile usměje a poví:* Ano, mám bráchu. Je to také dvojče, akorát jsme stejní možná jen vzhledově. Jinak se ve většině věcí neshodneme.

*Když i přes Danteho uklidnění má Asaki z geninských strach, Dante jí uklidní:* Hele, Asaki, věř  mi. Geninské zkoušky udělá každý břídil. Důležité je uvažovat a nenechat se vykolejit nepřítelem. Učení je super, ale důležitá je i praxe. Pokud by jsi chtěla, tak až přijdu z chunninských, mohli bychom si dát takový soukromí trénink, co ty na to? *Když mu Asaki poví, že třeba se i on dostane tam, kam by chtěl, Dante se na ní usměje a poví:* No, uvidíme. Osud je nevyzpytatelný a nikdy nevíme, co přijde. *Její úsměv vypadal tak nevinně, proto se musel Dante držet zpět. Její nevinný pohled na svět jí nechtěl pár špatně volenými slovy úplně zničit. Když mu dá za pravdu, že i ona se sestrou jsou každá jiná, Dante se usměje a poví:* A hádám, že ty jsi tu ta rozumnější, nemám-li pravdu?

*Dante až moc dobře pozná tu její nervozitu, avšak jej již nenapadá, jak jí více uklidnit. Když slyší její slova a vidí, že o sobě hodně pochybuje, Dante si jen povzdechne a poví:* Hele, poznal jsem mnoho studentů a vždy jsem odhadl, zda projdou či nikoliv. Ty určitě nebudeš výjimka a projdeš, i když se možná trochu zapotíš. Hlavně nezapomínej, že tě soupeř bude chtít vykolejit a to se nesmí stát. Pokud bych byl zrovna ve vesnici, klidně se na tvé zkoušky půjdu podívat. *Když řekne, že trénink zní fajn, Dante se usměje, protože bude moci pomáhat a dosti možná jej to bude i bavit.* Takže tedy domluveno. Hned po zkouškách se ti budu věnovat do doby, než se budeš cítit připravená, *pověděl Dante odhodlaně a až posléze mu vlastně dojde, že se z tohoto nevykroutí, ani kdyby chtěl. Nad jejími dalšími slovy jen kývne hlavou a dodá:* To ano, máš pravdu. Pomůžeme tomu, aby jsi byla na obě zkoušky ve formě. Klidně budu tvým trenérem i na chunninské, pokud si do té doby nenajdeš někoho lepšího. *Když řekne, že se to může změnit a že Dante zazáří na zkouškách, neodpustí si poznámku:* No jistě, na zkouškách zazářím. Budu nakonec ten s největšími zranění na lůžku. *Poté se zasmál, i když to mohla býti dost možná i pravda.*

*Dante poslouchá, jak Asaki dále přitakává. Když poví, že se bude muset snažit, Dante si jen pomyslí:* "No to by jsi měla holka, ať jsi alespoň ranku genin. Ale určitě to zvládneš, jen nebudeš moci flákat trénink a poctivě cvičit." *Když Asaki vyjádří svoje natěšení, Dante poví:* No to bych měl spíše říkat já. A klidně tě budu trénovat, ale hlavně v ninjutsu. *Když Asaki poví, že jim určitě nakope zadky, Dante se jen usměje a poví:* No jo, uvidíme, jak to nakonec dopadne. Ale ty se hlavně starej o přípravu na geninské. *Když nakonec Asaki poví, že bude muset jít, protože začíná být pozdě, Dante se podívá nad sebe a moc z temné oblohy nevyčte, zda je brzy nebo pozdě.* No jo, tak se měj. A určitě se ještě někdy uvidíme, na to můžeš vzít jed, *pověděl Dante a sám se rozešel ulicemi Kumogakure no Sato do klanu Kumamuchi.* Jsem doma, *zvolal Dante do prázdného domu a nakonec začal vařit oběd pro sebe a Reisu.*

*Kumogakure Naomi veľmi pripomínala Iwagakure... väčšina vecí a aj tunajšia architektúra bola tvorená prevažne hlavne kameňom - rozdiel však bola tá výška a vietor... človek mal skutočne pocit, že žije medzi oblakmi. Naomi sem prišla kvôli svojej misii kedy mala do Kumogakure z Iwy doručiť nejaké dôležité dokumenty - nemala titul Okubyōna Sennina takže sa musela čoskoro vrátiť zase domov, no bola rozhodnutá, že keď tak učiní - pôjde v Iwe hneď na úrad a zažiada si o povolanie Lovca nukeninov. Myslieť stále na čas a rýchle návraty domov - to pre ňu bolo pomerne stiesňujúce - nemohla si vychutnať krásy miest do ktorých sa dostala pretože sa od nej čakal čo najrýchlejší návrat domov. Aj teraz sa bude musieť v najbližších dňoch vydať opäť na cestu naspäť a to ju mrzelo. Rada by v Kumo pobudla aspoň pár týždňov aby preskúmala všetky krásy ktoré jej ponúkala. Naomi akurát kráčala tržnicou, ninja oblečenie aj výbavu mala odloženú na izbe - mala na sebe civilné šaty, ktoré ladili s jej po pás dlhými, ružovými vláskami. (obrázok) Okrem ninja znaku Iwagakure, ktorý mala vo vlasoch uviazaný ako obyčajnú ozdobnú čelenku nič nenasvedčovalo, že by bola kunoichi. Skrytú čepeľ mala ukrytú na pravom zápästí - ešte aj vačok so semiačkami od otca mala ukrytý pod oblečením.*

*Dnes se procházel po tržnici a byl oděn do černé košile, černých kalhot kolem kterých měl jeden opasek na kterém měl čtyři pouzdra ve třech pouzdrech měl své shinobi zbraně a vybavení. Ve čtvrtém pouzdru měl dva svitky na klanovou techniku. Na pravé noze měl pouzdro ve kterém byla lahvička s inkoustem a štětcem. Na čele měl svou čelenku Kumogakure kterou zakrýval kloubouk který měl na hlavě.* "Sakra kde je ten obchod? Už mi dochází inkoust na mou klanovou techniku." *Cestou si všiml ženy s růžovími vlasy.* "Tu jsem tady ještě neviděl?" *Při této myšlence přišel k Naomi a řekl.* Zdravím jsem Kosuke. Mohu se zeptat na váš klan? Nikdy jsem neviděl nikoho z růžovími vlasy. *Nechtěl být neomalený ale vždy řekl co měl na srdci.*

*Prechádzala tržnicou osvetlenou pouličnými lampami a mesačným svitom a obzerala sa po vyloženom zboží. Chcela si kúpiť niečo na pamiatku, niečo čo by jej pripomínalo jej prvú návštevu Kumogakure. Bola tak zaujatá všetkými tými serepetičkami, ktoré boli vystavené v stánku pri ktorom sa akurát zastavila, že si ani nevšimla chlapca, ktorý sa vydal jej smerom. Keď vedľa nej zaznel zrazu jeho hlas - otočila sa na neho a prekvapene zažmurkala svojimi veľkými belasomodrými očami.* Uhm, oh veľmi ma teší. *Roztomilo sa uculila a otočila sa ku nemu celým telom. Nahla hlavu na stranu a nasadila priateľský úsmev hoci ju jeho priamosť trošku zaskočila. Toto bolo po prvý krát čo ju niekto oslovil len vďaka jej vzhľadu.* Moje meno je Naomi a myslím, že farba mojich vlasov s mojim klanom nijako nesúvisí. Zdedili sme ich s bratom po mame. *Vysvetlila a trošku sa nahla dopredu aby mu nahliadla pod jeho klobúk.* Vaša farba vlasov snáď súvisí nejako s klanom z ktorého pochádzate Kosuke-kun? *Opýtala sa ho veľmi zdvorilo. Bol od nej síce na prvý pohľad len o trošku starší - ale vykal jej a tak chcela túto zdvorilú rovinu, ktorú nastavil ponechať aby sa necítil nekomfortne.*

"Hm je opravdu pěkná a zhruba stejně stará jako já." Né mé vlasy taky nemají co dělat s mým klanem. *Vroucně se na dívku usmál.* Naomi-chan odkud jste? *Bylo mu hloupé přestat jí vykat ale byl rád že si může natrénovat vykání. Jinak všem týkal tedy kromě Sory.* "Hm je s této vesnice nebo je z jiné." Nemohu najít krámek z inkoustem, mohla by jste mi poradit? *Dříve si vystačil jen s obyčejnou tužkou ale od doby co se naučil používat klanové techniky tak potřeboval inkoust a dnes to bylo poprvé co si jej šel kupovat sám. Byl nervózní jestli si zvládne sám koupit inkoust který se dobře míchá s chakrou a nebo jestli ještě potřebuje doprovod. Netrpělivě čekal co mu dívka odpoví.*

*Keď Kosuke priznal, že ani jeho farba vlasov nesúvisí s jeho klanom opätovala mu hrejivý úsmev, potom sa Naomi vystrela a trošku si napravila svoju ninja čelenku vo vlasoch.* Som z Iwagakure, prišla som sem kvôli misii a zajtra sa plánujem vydať opäť na cestu späť domov.. som tu na trhovisku teda prvý krát. *Odpovedala mu vlastne na obidve jeho otázky naraz.* No.. ak chcete, môžeme sa po tom atramente pozrieť spoločne. *Navrhla so založenými rukami za chrbtom a milo sa pri tom usmievala. Tento ich rozhovor - to vykanie, skoro jej to prišlo ako hra a pristihla sa pri tom, že ju to aj baví - bolo to také .. no proste iné. Pár krokov cúvla, tak aby na neho videla a čakala či ju bude alebo nebude nasledovať, potom sa však zastavila a priložila si ukazováčik na spodnú peru, pri čom si po nej pár krát poklepkala.* Je ten atrament niečím špeciálny? Ako by mal vyzerať? Možno som ho tu už v nejakom stánku zahliadla. *Zamýšľala sa a pri tom nevedomky trošku našpúlila pery. Skutočne si snažila v duchu vybaviť čo za tovar mali kde vyložený.*

"Takže druhý shinobi z jiné vesnice." Bylo by příjemné mít zde společnost. No je to lahvička s inkoustem. *Po těchto slovech vytáhl lahvičku s pouzdra. Lahvička byla průhledná a do jedné třetiny plná inkoustu. Ve zbytku šel vidět štětec.* Je to vlastně obyčejný inkoust jakých je plno. "Ale jen tahle značka se dobře míchá s chakrou.* Když jste zde na misi tak musíte být chuunin že? "Mohla by být i vyšší hodnost ale je mladá, udivuje mě že už by mohla být chuuninem. No i když Kamiko je taky velmi talentovaná takže proč ne." *Po těchto myšlenkách se nervózně kousl do spodního rtu, přičemž uklidil lahvičku s inkoustem a štětcem zpět do pouzdra na pravé noze.*

*Keď Kosuke povedal, že by bolo príjemné mať spoločnosť ešte viac sa začervenala a hanblivo odvrátila pohľad, neprestala sa však placho usmievať.* Tak sme teda dohodnutí, na oplátku by ste zase vy mne mohli pomôcť s výberom niečoho čo si z Kumogakure odnesiem na pamiatku. *Navrhla - potom jej zelenovlasý chlapec ukázal celkom obyčajne vyzerjúcu nádobku s atramentom. Nebola ničím extra špecifická, takže si nespomenula na konkrétne miesto kde by túto značku zahliadla. Naomi to však nevadilo - aspoň to znamenalo, že si užijú dlhší čas vo svojej spoločnosti. Po týždni samoty na cestách jej to prišlo vhod - rovnako ako včerajší rozhovor s Kamiko, ktorá jej pomohla zorientovať sa v meste a dokonca jej poradila aj reštauráciu kde sa mohla najesť. Každopádne - keď Kosuke podotkol, že musí byť chuunin, uculila sa a prikývla. Samozrejme chápala jeho otázku, vedela, že nepôsobí ako bežná kunoichi - a to nie len kvôli svojmu mladému vzhľadu či farbe vlasov, Naomi sa zámerne neobliekala ako Kamiko či jej bývalé spolužiačky na akadémii.* Chápem, že tak nevyzerám, no toto je niečo ako môj .. ninja prevlek. Celkom sa hodí keď ťa nepriatelia na prvý pohľad hneď podceňujú, už sa mi to pár krát osvedčilo. *Vysvetlila mu, no nedívala sa pri tom do jeho tváre - pohľad upierala do zeme a nervózne sa pohrávala s krajkou na svojej sukničke. Naomi sa takto skutočne začala obliekať až po jej chuuninskych skúškach pred necelým rokom - paradoxne predtým pôsobila ako shinobi oveľa viac než teraz.*

*Byl překvapen když si uvědomil že se Naomi červená, nikdy se nikdo v jeho přítomnosti nečervenal. Přišla mu velmi roztomilá.* Vybrat něco co by jste si mohla vzít napamátku? No u nás se věří že obrazy od členů klanu Taigaito vás v případě nouze ochrání stejně dobře jako by po vašem boku stál shinobi s tohoto klanu. Tak co třeba obraz? *Pro něj z nepochopitelných duvodu cítil touhu nakreslit ji obrázek. Samozřejmě že té báchorce o síle skryté v obrazech nevěřil ale byla to zajímavost a duvodu proč by mohla chtít obraz.* "Její teorie o podceňování od soupeře je zajímavá a asi na tom něco bude jen." Vypadat jako obyčejný člověk nemá cenu. Přece jen civilistu zde nejsou a genin nemůže opustit vesnici takže každýmu dojde že vaše minimální hodnost je chuunin. No a útočník si nejspíše připraví i více variant vaší síly aby byl co nejlépe připravený. *Poté se rozešel k jednomu z obchodu.* "Buď tam najdu to co hledám nebo mi snad poradí."

*Jej belaso-modré očká sa rozžiarili keď Kosuke navrhol, že jej niečo namaľuje. Ešte nikdy pre ňu nikto nikdy nič nenamaľoval. (Kosuke síce nepovedal, že on je priamo člen toho klanu, no bola bystrá ako všetci členovia klanu Kashiko-sa a tak jej nerobilo problém spojiť si dve a dve dohromady. Kto iný než umelec by pri sebe nosil štetec namočený v atramente?) Pre istotu si však chcela svoju teóriu overiť.* Páni, vy ste členom klanu Taigaito, Kosuke-kun? *Nadchla sa so širokým úsmevom pri ktorom odhalila aj jej biele zúbky.* Myslím, že je to skvelý nápad.. takže sme dohodnutí! *Súhlasila a nadšene prikývla. Potom sa Kosuke rozhovoril o tom jej oblečení a celkovom pôsobení. Po jeho slovách sa musela trošku zachichotať. Ak niekto vedel, že civilisti neexistujú bola to ona - veď pressa len - cestovala do Kumo viac ako 6 dní, vedela, že tam vonku je to nebezpečné kvôli monštrám na ktoré sa civilisti premenili.* Samozrejme, že nechcem pôsobiť ako civilista keď žiadni neexistujú. *Hlesla pobavene.* Za hranice do terénu sa môže dostať aj genin - keď ho doprevádza ninja vyššej hodnosti. *Opravila ho so sladkým úsmevom a hneď v rozprávaní pokračovala.* Každopádne mi nejde ani tak o to aby si mysleli, že som zatúlaný genin.. Nie všetci chuuninovia sú rovnako silní a pokiaľ pôsobím nevinne, je vyšší predpoklad, že ma budú považovať za jednu z tých slabších chuuninov. *Vysvetlila mu s úsmevom. Samozrejme mu nemohla povedať aj ten druhý dôvod pre ktorý sa snažila pôsobiť ako ľahký cieľ. Už dlhšie mala v pláne, že sa nechá uniesť nukeninmi čo unášali ninja deti z rôznych dedín. Kvôli tým ľuďom prišla o Murasakiho aj o jej brata Naota.. vedela, že jej nápad by Tsuchikage ani žiadny z vyšších shinobi neschválil lebo bol príliš nebezpečný. O svojom pláne a túžbe po pomste teda nikomu nepovedala.* Ale áno, netvrdím, že to musí vyjsť vždy - zatiaľ mi to ale pár krát už zachránilo krk. *Uculila sa a pri tom kráčala pomalým krokom pomedzi stánkami. Šla dosť pomaly na to aby mali možnosť sa rozhliadať a hľadať to čo Kosuke potreboval.*

*Překvapilo jej její nadšení nad obrazem, vyslechl si vše co mu řekla, podrbal se na hlavě a s úsměvem řekl.* Ano mám tu čest jím být. Vaše teorie je vskutku zajímavá. Taky ji někdy vyzkouším nebude-li vám to vadit. *Když došli do obchodu ke kterému si to předchvílí namířil tak Kosuke otevřel dveře a počkal až Naomi vejde.* "Neměl bych jít spíše první já? Ne vždy přece pouštíme dámu aspoň takhle mi to říkával táta." *Jen co Naomi vešla do obchodu tak ji Kosuke následoval. Přišel k pultu a zeptal se na inkoust. Bohužel byly ve špatném obchodě a prodavač mu nebyl schopný vysvětlit cestu k obchodu s kreslícími potřeby. Kosuke se otočil na Naomi usmál se a poté řekl.* Takhle by jsme tady mohli chodit dlouho trochu to urychlíme. *Vyšel z obchodu vzal si z pouzdra svitek, klekl si, svitek roztáhl. Poté si z pouzdra vytáhl štetec namočený v inkoustu a nakreslil sním deset menších ptáčků a jednu veverku poté složil jednoruční pečeť a že svitku vyletělo deset ptáčků a rozlétly se do okolí. Že svitku vyběhla i veverka a běžela k Naomi a vylezla ji na rameno.* Ano naše obrazy mají určitou sílu. *Řekl polohlasem. Doufal že použitím techniky Choujuu Giga: Sukoshi Tanken by mohl trochu oslnit Naomi. Minimálně doufal že to bude pro ní solidní zážitek.* Teď už stačí jen počkat.

*Založila si prameň vlasov za ucho a mierne zavrtela hlavou.* Isteže mi to nebude vadiť. *Hlesla, bola si vedomá toho, že nie je prvá čo túto taktiku skúša. Keď Kosuke otvoril dvere a nechal ju vojsť do obchodíku prvú - sladko sa na neho usmiala, nakoľko bolo vďaka tomuto gestu veľmi jasne vidieť ako je dobre vychovaný a to sa jej páčilo. Obchodík voňal starými knihami, Naomi tú vôňu zbožňovala a vyložené zboží bolo zaujímavé, ako sa však rozhliadala - nenachádzalo sa tu to čo Kosuke potreboval a tak sa pobrali zase preč. Jej nový zelenovlasý kamarát rýchlo skonštatoval, že im takéto hľadanie môže trvať aj celý deň - preto vybral nejaký zvitok a roztiahol ho na zemi - Naomi fascinovane sledovala ako rýchlo namaľoval krásne vtáčiky, ktoré sa čuduj svete začali hýbať a rozleteli sa na všetky strany.* To je úžasné! *Vydýchla ohúrene a očká mala doširoka otvorené. Ako sledovala atramentové vtáčiky ktoré leteli do ulíc nevšimla si, že zo zvitku vybehla smerom ku nej aj malá atramentová veverička. Naomi sa zvonivo zasmiala keď ju jej drobné nožičky pošteklili pri tom ako po nej liezla a keď zostala sedieť na jej ramene užasnuto sa jej dotkla ukazováčikom.. chcela ju ním pohladkať po hlavičke.* Táto schopnosť je úžasná. *Pochválila ho a otočila sa na neho so širokým úsmevom a ešte viac túžila po tom aby jej niečo namaľoval.*

"Jo je to užitečná schopnost ale zatím neumím namalovat nic co by mohlo útočit. Sem celkem překvapený že ta veverka drží." V mém klaně jsou všichni nadáni tímto uměním. Dokonce všichni rádi malujeme. Co jsem slyšel tak náš klan půvedně nechtěli v žádné vesnici ale Kumogakure si nás k sobě vzala. Sem této vesnici vděčný že mím předkům umožnila zde žít a rád budu za tuto vesnici pokládat i život a plnit veškeré rozkazy. *Vše co řekl slyšel od svého otce nebo své matky. Dobře věděl že za nějakou dobu se veverka rozpadne na kapky inkoustu a doufal že odhadne dobu kdy se bude muset vrátit do svitku. Nechtěl aby měla Naomi špinavé šaty, zvláště ne jeho vinou. Poté si stoupl protáhl se a rozhlédl se. Přeci jen mohl potkat nějakého člena svého klanu jenž by mu mohl poradit. Když se vrátili ptáčci do svitku tak se usmál, znovu si klekl ke svitku, sebral ho ze země a četl si vše co ptáci zjistili. Když měl přečteno tak si stoupl, složil svitek a podíval se na Naomi.* Obchod by měl být tímhle směrem. *Ukázal na sebe, otočil se a vydal se na cestu.*

V tom prípade je klan Taigaito úžasný a s ním aj vy Kosuke-kun. *Hlesla úprimne, táto schopnosť jej prišla neuveriteľne zábavná takže nerozumela prečo nechceli ľudí z tohto klanu nikde inde prijať. Páčilo sa jej ako rozhodný Kosuke bol, zdalo sa, že má svoje plány do budúcna pomerne jasne vymedzené.* Z vašich slov sa zdá, že viete presne čo od života chcete a to je obdivuhodné. *Kývla hlavou nakoľko ona sama v tom rozhodne takto jasno nemala. Kým žil jej brat, celý svet sa točil len okolo toho aby bola dosť dobrá - aby sa mu vyrovnala... aj povolanie si chcela vybrať také aby ho mohla podporovať.. možno medik, stopár.. no keď zomrel a ona zostala sama... jej svet zrazu akoby stratil význam. Dúfala, že nájde nový zmysel života niekde vo svete a tak sa ho rozhodla začať skúmať.. ku tomuto ju inšpirovala práve návšteva Kumogakure.* Ja sa chystám zažiadať o povolanie Lovca nukeninov len čo sa vrátim do Iwy. Čo vy? Už viete čo by vás bavilo? *Opýtala sa ho keď sa vydali na cestu, ktorú Kosuke vyčítal zo zvitku vďaka vtáčikom.*

*Byl potěšen a z toho co mu řekla.* Děkuji za uznání schopností mého klanu. Snad to v budoucnu takhle uvidí všichni lidé. Jediné co vím s jistotou je že chci nějakým způsobem pomáhat vesnici. Povolání jsem si ještě nevybral. Nevím co by mě mohlo bavit. *Nechtěl se přiznat že je zatím genin který si ani nemůže vybrat jaké povolání. Sám se rozhodl že si povolání vybere až se stane chuuninem.* Zatím zůstanu bez povolání a třeba jednou narazím na něco co mě nadchne. Jako Student Akademie, jsem poznal shinobiho s Konohy jmenoval se Sora. Tehdá mi řekl abych si vybral něco co mě bude bavit a něco u čeho zvládnu vydržet. Což jak mám poznat co by mě mohlo bavit a měnit každou chvíli povolání protože mě nebaví to co právě dělám je hloupé. Nebo na to máte jiný názor Naomi?

*Mávla nad tým poďakovaním rukou, to čo hovorila nevravela preto aby mu lichotila, nechcela sa mu zaliečať klamstvami - vravela len to čo si skutočne myslela. Jeho schopnosť bola skvelá a sama by sa ju rada naučila - nakoľko šlo ale o klanovú techniku bolo jej jasné, že tú sa len tak nenaučí takže nemalo zmysel ho o to ani žiadať. Kosuke jej následne povedal svoj plán a tým plánom bolo, že vlastne ešte presne neplánoval svoju budúcnosť - v zmysle, že by už teraz vedel čo by chcel robiť. Čo ju ale zaskočilo bolo keď spomenul Soru.. nevedomky sa dotkla jazvy na svojej ľavej dlani, ktorú si spôsobila pri svojom prvom stretnutí so Sorom. Pohľad jej znežnel a úsmev na perách sa zmenil na dosť nostalgický.* To je pre neho typické. *Zašomrala si skôr sama pre seba než pre zelenovláska po svojom boku a potom vzala malú atramentovú veveričku do dlaní a uprene na ňu pozerala.* Mám na to rovnaký názor ako Sora-kun. *Odpovedala mu a pozrela sa na Kosukeho.* Tiež som Soru stretla po prvý krát keď som bola na ninja akadémii. *Prezradila Kosukemu s úsmevom.* Počul ma ako si spievam v opustenom parku.. mala som len šesť rokov. *Vysvetlila a nechala aby jej veverička preskakovala z dlane do dlane - teda za predpokladu, že Kosuke ešte zvláda udržať svoju techniku.*

"Hm Sora asi chodí i do jiných vesnic než Konohagakure a Kumogakure, přece jen je lovcem a tak asi sbírá informace." Jak se vám vlastně líbí v Kumogakure? *Nevěděl co by ji k tomu měl říct a tak chtěl vést rozhovor jiným směrem.* Kde jste se byla všude podívat? *Sám se podíval na Naomi a všiml si jak nakreslená veverka ji skáče z jedné dlaně do druhé.* "Za nějakou chvíli se rozpadne. No použil sem dost svého inkoustu na ptáky a veverku to je otrava. Navíc když si pomyslím že časem budu kreslit i větší zvířata tak sem dost nervózní jak často si budu muset chodit kupovat inkoust." *Po několika minutách došli ke krámku na kterém bylo napsáno papirnictví Taigājointo.* Tady by měli mít všechno co budu potřebovat. Už jste si rozmyslela co chcete nakreslit? *Poté otevřel dveře do krámku a pustil Naomi. Po té co vešla vešel i on. Přišel k pultu a poprosil o deset lahviček s inkoustem, jedno menší plátno, tužku číslo dvě a gumu. Poté zaplatil, lahvičky s inkoustem dal do svých pouzder, tužku z gumou do kapsy u svých kalhot a plátno si vzal do ruky. Poté se podíval na Naomi.* Jestli zde nic nechcete tak by jsme mohli jít někam kde budeme mít klid.

*S úsmevom si povzdychla, nesúc pri tom veveričku v bezpečí vo svojej dlani.* Páči sa mi tu čoraz viac. *Ako to povedala pozrela sa na Kosukeho a s červenými líčkami chvatne odvrátila pohľad od jeho očí, stále sa však rozpačito usmievala. Samozrejme ju zaplavila nervozita, hanbila sa priznať, že ku tomu ako sa jej tu páči prispel aj on a jeho maľovanie, ktorým jej úplne učaroval. V tejto chvíli nemohla uveriť tomu, že v minulosti cítila takú silnú nenávisť ku ninjom z Kumogakure... až príchodom sem si uvedomila ako hlúpe bolo hádzať ich všetkých do jedného vreca len preto, že majú na čelenkách rovnaký symbol. Bola vďačná za zmenu témy a teda keď Kosuke prehovoril rýchlo mu odpovedala:* Bola som v Konohe, tam totiž prebiehali moje chuuninske skúšky, inak som sa zdržiavala v okolí Iwagakure kde som plnila C misie.. Kumogakure je zatiaľ najvzdialenejšie miesto kde som doteraz bola. *Priznala a pozrela sa na neho.* A čo vy, Kosuke-kun? *Opýtala sa ho. Potom čo nakúpili všetko čo potrebovali, sa na neho usmiala a hladkala pri tom tak nejako podvedome veveričku, ktorá sa jej chúlila v dlani.* Mám rada vtáky.. sama rada sedím na stromoch a sledujem svet z vtáčej perspektívy. *Zverila sa mu a následne prikývla na to, že môžu ísť niekam kde budú mať kľud. Nemyslela si totiž, že by jej Kosuke chcel ublížiť - teda aspoň v to dúfala.*

*Byl rád že se jí líbilo v Kumogakure, když mluvila tak se jen usmíval. Po chvilce otevřel dveře od obchodu, nechal ji aby šla první, poté vyšel za ní a vydal se směrem na náměstí.* "Takže byla i v Konoze. Co jí mám teď říct?" No víte já jsem zatím neopustil Kumogakure. "To jí přece musí dojít. Není tak hloupá." Naomi vy se stále červenáte a tak zvláštně se usmíváte. Není vám zle? *Nemyslel to nijak zle, přece jen nebyl zvyklý že by se někdo v jeho přítomnosti červenal a když se červenal on tak měl většinou horečku. Když se červenal jeho otec tak byl opilý a Naomi opilé nevypadala, navíc byla na alkohol mladá. Poté si vytáhl svitek z pouzdra, podíval se na něj a zamračil se.* Nevýhoda mé techniky je v tom že nevydrží věčně. Ještě by měl být čas ale ve vaší přítomnosti ztrácím pojem o čase. *Po této větě šel do dřepu, plátno si dal na kolena a rozvinul svitek, jenž položil na zem před sebe. Veverka se rozeběhla po paži Naomi, poté ji vlezla na rameno, oběhla jí kolem krku na druhé rameno, poté se vydala po jejím boku na zem a rozeběhla se ke svitku, do kterého skočila. Na svitku se poté vytvořil nápis Naomi. Kosuke ji ukázal svitek, poté ho složil a uklidil do pouzdra. Vzal plátno do ruky. Stoupl si a vydal se znovu k náměstí.* "Nechce se mi riskovat aby byla od inkoustu "

*Chápavo prikývla.* "Ah, takže je na tom Kosuke ako Kamiko." *Došlo jej s jemným úsmevom - kým na to ale stihla zareagovať, konfrontoval ju kvôli tomu, že sa červená.. čo samozrejme spôsobilo, že znervóznela ešte viac a jej líčka nabrali ešte intenzívnejšiu farbu ružovej.* Uhm, no.. ja.. *Odvrátila od neho pohľad a jednou rukou sa pokúsila zakryť svoju tvár. Mala na výber .. ísť s pravdou von a priznať, že je proste rozhodená z toho, že takto nezávezne konverzuje s chlapcom jej veku.. od chuuninskych skúšok to bolo po prvý krát a bola z toho teda značne nesvoja. Alebo teda .. mohla zapierať, zahovoriť to a dúfať, že sa v tom nebude Kosuke veľmi vŕtať.. Našťastie jej dal priestor tým, že sa venoval veveričke - ktorú povolal späť do zvitku. Všimla si, že tam po nej zostal nápis Naomi.* Som v poriadku. *Uistila ho nakoniec s hanblivým úsmevom.* Len nie som zvyknutá ... zhovárať sa s chlapcami .. uhm s kýmkoľvek v mojom veku. *Vysvetlila mu - čím sa rozhodla proste neklamať. Obávala sa totiž, že klamanie nie je jej silná stránka.* Uhm, Kosuke-kun? Čo znamená ten nápis .. Naomi - to zostalo po tej veveričke? Ako to funguje? *Zaujímala sa a dúfala, že tým dostatočne odvráti rozhovor od jej červenania sa.*

*Její odpověď ho překvapila, poté se však zeptala na fungování jeho klanové techniky. Usmál se.* No jestli se nepletu tak naše vesnice jsou spojenci tak vám to asi mohu říct. *Schválně se hrabal v tom jak odněj odvrátila tvář, kterou si poté přikryla.* Této technice se říká Chouju Giga Sukoshi Tanken. Používám malá kreslená zvířata k tomu abych zjistil kolik je protivníků v nějaké místnosti, nebo abych našel obchod. Tato veverka však nic nehledal. Jen na vás vylezla a jelikož jsem znal vaše jméno tak věděla že jste Naomi a předala mi tuto informaci. Takže pokud se mi teď ztratíte tak vás zvládnu pomocí této techniky najít. "No snad se brzo naučím i kreslit zvířata která zvládnou bojovat." *Vyhlédl si volnou lavičku a pomalu k ní zamířil, doufajíc že Naomi přijde sním. Když došel k lavičce tak si vytáhl jednu lahvičku s inkoustem jenž před chvílí koupil. Plátno si položil na stehna. Poté otevřel lahvičku s inkoustem, vytáhl si štětec s pouzdra na pravé noze, namočil štětec do inkoustu a pomalu začal kreslit siluetu orla.* "Na moje schopnosti je to moc velký pták ale tak snad nebude chtít abych ho vyvolal. Pro suché namaluji i menší ptáčky které poté vyvolám." Snad se vám to bude líbit.

*To, že boli ich dediny spojenci bola pravda a tak prikývla a so záujmom počúvala opis jeho techniky.* To znie naozaj užitočne... je to priam geniálne na stopovanie! *Vydýchla uznanlivo a kráčala s ním ku voľnej lavičke. Potom čo si ku nemu prisadla, pozorne sledovala ako vytiahol štetec. Nebola pri ňom tak blízko aby mu zavadzala, no nesedela ani na druhom konci.* Tú informáciu od veveričky.. ako dlho trvá? Vedeli by ste ma podľa nej nájsť aj ..napríklad o nejaký čas neskôr a na inom mieste než je Kumo? *Zaujímala sa, niečo v nej sa tešilo z toho, že by sa mohli vďaka tomu znovu stretnúť, no na druhej strane si vravela - že je to naozaj celkom mocná technika. Keď sledovala jeho obratné zachádzanie so štetcom a jeho sústredený výraz, musela sa usmiať.* Už teraz sa mi to páči. *Uistila ho, hoci na papieri zatiaľ bol len náčrt nejakého vtáka.* Ku operencom mám naozaj blízko .. už ako malá som trávila veľa času v korunách stromov. Asi to znie bláznivo, no mám rada keď sa môžem na svet dívať zo vtáčej perspektívy. *Mala rada vyvýšené miesta, vietor ktorý sa jej hral s vlasmi.. aj preto sa jej tak páčila Kumo.* Čo maľujete najradšej? Máte obľúbené zviera? *Zaujímala sa zatiaľ čo maľoval.*

*Znervózněl když mu stále pokládala otázky ohledně jeho techniky. Usmál se, podíval se na ni, zavřel oči a štětec dál mimo plátno.* Mládeže mi otázky na které neznám odpověď. Upřímě si myslím že kdybych byl za týden ve vaší vesnici tak bych vás dokázal najít ale postupem času, kdy se bude měnit vaše tvář a bude blednout váš obraz v mé hlavě si myslím že bych vás našel jen jako číslo. Kdybych vás hledal třeba v nějaké budově. "Snad sem ji neurazil." No ze vzduchu je krásný výhled. Jsem rád že se vám líbí tento obraz. *Po těchto slovech znovu namočil štětec do inkoustu a pokračoval v malbě.* Já malují rád vše. Jediné co mi dělá velké problémy je obličej. Zkrátka malba lidí mi moc nejde. *Vzpomněl si jak tehdá maloval Soru.* Jestli se mohu optat, na co se specializuje váš klan? Myslím spíše jakou má zvláštnost. Samozřejmě pokud by vám byla odpověď nepříjemná tak chápu že mi nic neřeknete.

*Keď Kosuke povedal, že kladie otázky na ktoré nevie odpovedať, ospravedlňujúco sa usmiala a založila si prameň vlasov za ucho.* Prepáčte, viem.. som zvedavá. Vždy som bola veľmi zvedavá. *Vysvetlila - to o čom jej hovoril znelo fantasticky.* Techniky vášho klanu sú veľmi pôsobivé a určite raz zvládneš maľovať aj portréty. *Dodala s úsmevom a trochu zhypnotizovane hľadela na ťahy, ktoré robil štetcom. Pomyslela si, že by si rada nechala niečo také od neho namaľovať aj na pokožku.. dokonca možno uvažovala nad tetovaním, no skôr než sa ho stihla opýtať, či by dokázal niečo takéto namaľovať "trvanlivo" v podobe tetovania priamo na jej telo - položil jej otázku prvý.* Moj otec pochádza z klanu Haya, no ja aj môj brat sme podedili klan po našej mame. Volá sa Kashiko-sa, jeho členovia sú veľmi múdri, bystrí - až niekedy pôsobia arogantne a nafúkane. Nikto netuší, z akej časti Zeme sa tento klan vzal... ale verí, že jeho korene siahajú doslova pod zem. Do hlbín skalných priesmykov, kde ľudia dolovali diamanty. Práve tam pred stovkami rokov narazili ľudia na náš "posvätný" kameň, ktorý nám dodáva .. unikátne schopnosti. *Ako to povedala, zo svojej malej bielej taštičky vytiahla modrý žiarivý kameň, ktorý pripomínal vajíčko v ktorom pulzovala energia.* Toto je kameň Gelel ishi. Náš klan ovládol tajomstvo Gelel ishi, ktorý nám umožňuje používať klanovú techniku plazmy. Aby mohol Ninja využívať techniku klanu musí mať kámen neustále u seba a preto ho niektorí nosia vo vrecku alebo ako prívesok.. *Prišlo mu fér to prezradiť - aj tak sa o ich klane učili na ninja akadémii takže to nebolo nejaké super tajomstvo.. okrem toho Kosuke bol voči nej veľmi otvorený.*

"Zvědavost je prý velmi dobrá vlastnost. Ona mi tyká? Jak se mám zachovat mám dělat že jsem si toho nevšiml nebo ne?" *Při této myšlence přestal na chvíli malovat. Po pár vteřinách začal zase malovat, pravidelně si však namáčel štětec do inkoustu. Se zájmem poslouchal o jejím klanu a když ukázala kámen velel tak se na něj podíval.* Příběh vašeho klanu je zajímavý. Tento kámen je pozoruhodný. Techniky spojené s kamenem zní opravdu dobře. Vlastně váš klan by nemohl být v lepší vesnici než je Iwagakure. *Vše říkal s úsměvem na tváři.* "Škoda že ji nemohu vyvolat takhle velké zvíře. No časem se to snad naučím. Mohlo by se jí líbit kdybych ji namaloval k tomu orlovi nějaké menší vrabčáky? Nebo radši ne? No uvidím třeba bych se jí mohl zeptat. Nebo to zkrátka namaluji a uvidím jak se na to bude tvářit." *Po chvíli se protáhl, stoupl si, udělal pár kroků a poté si znovu sedl k Naomi.*

*Naomi si vôbec neuvedomila, že sa preriekla takže pokračovala v rozprávaní ďalej bez toho aby sa zháčila či ospravedlnila. Prišlo jej prirodzenejšie chlapcovi tykať takže asi preto jej tento "preklep" trochu uletel.* Asi máte pravdu. *Prikývla s úsmevom a vrátila kameň do svojej taštičky. Potom ďalej sledovala pohyby jeho štetca a v tichosti obdivovala jeho zručnosť. Keď sa postavil a trochu sa ponaťahoval - naklonila hlavu mierne na stranu a uculila sa.* Maľujete radšej z hlavy - pomocou vlastnej fantácie alebo z predlohy? *Zaujímala sa. Mala na jazyku na zelenovláska množstvo otázok ale nechcela aby ich rozhovor znel ako výsluch takže mu ich dávkovala pekne postupne jednu za druhou.* Napadlo mi, že by vám možno pomohlo ak by vám niekto sedel modelom.. na tie portréty. Máte v Kumogakure veľa priateľov Kosuke-kun? Možno by sa niekto nechal na pózovanie nahovoriť.. *Napadlo jej samozrejme, že by sa ponúkla sama ale neprišla si dosť .. pekná či zaujímavá na to aby mu mohla sedieť ako model. Hold jej sebavedomie bolo kvôli jej komplikovanej výchove dosť nízke.. mala problém prijímať komplimenty a pozitívnu spätnú väzbu... Dosť jej v tomto pomáhala pani Haya - a síce to už teraz nebolo tak zlé ako v minulosti, no aj tak si ešte veľmi neverila.*

Nejčastěji maluju z hlavy ale už jsem zkoušel malovat i podle předlohy. *Znovu si vzpomněl na Soru. Přece jen to bylo poprvé co maloval podle předlohy.* Mám jen jednu kamarádku, navíc přátel stejně nemám čas. Otec mě nutí furt trénovat klanovou techniku. Musím se v ní ještě hodně zlepšit abych zvládl rychleji vyvolávat obrazy. *Mezi tím co mluvil tak dokreslil obrys orla. Poté namočil štětec do inkoustu a namaloval dva vrabčáky, uklidil štětec do pouzdra, složil jednoruční pečeť a pomocí Choujuu Giga: ​Sukoshi Tanken přivedl vrabčáky k životu a ty se rozletěli do okolí.* Jak jste mohla vidět tak inkoust jenž sem použil na malbu pro vás je stejný jako ten co používám na svou klanovou techniku. No a pokud věříte ve staré pověsti tak když si ho pověsíte doma na stěnu tak vás v případě války ochrání stejně jako kdybych byl po vašem boku. *Po těchto slovech ji ukázal plátno s obrazem.*

*Keď povedal, že má len jednu kamarátku okamžite jej prišla na um Kamiko. Predsa len - bola prvá ktorú v Kumogakure Naomi spoznala a prišla jej pomerne priateľská.. a to aj napriek tomu, že jej tvrdila, že má radšej miesta kde nie je veľa ľudí.* Nu.. možno by vám bola tá vaša kamarátka ochotná pózovať. *Usmiala sa na neho.* Koniec koncov, zlepšovať sa v maľovaní .. to celkom určite súvisí s tréningom Vašich klanových schopností, a zároveň tak budete môcť tráviť čas so svojou kamarátkou. Takže dve muchy jednou ranou. *Nahla hlavu mierne na stranu a venovala mu povzbudivý úsmev - bola si istá, že proti takémuto tráveniu času nebude jeho otec môcť namietať.* Okrem toho.. každý umelec potrebuje svoju múzu. *Dodala.. toto bola veta, ktorú poznala od pani Hayi, ktorá bola skvelá umelkyňa-hudobníčka. Keď napokon vyvolal Kosuke niekoľko vrabčekov a tie sa trepotajúc krídlami rozleteli do okolia - Naomi ich sledovala so zatajeným dychom. Následne však uprela pohľad na zelenovláska, ktorý jej ukázal plátno s krásnou maľbou. Pri pohľade na hotovú maľbu orla zostala Naomi neskutočne dojatá. Ešte nikdy pre ňu nikto nič nevytvoril - nie to takúto nádheru! Bola rozhodnutá, že si ten obraz zavesí doma nad posteľ.* Je to tak nádherné. *Nevedomky sa naklonila ku Kosukemu bližšie aby mohla na obraze vidieť všetky detaily. Jej očká sa rozžiarili snáď ešte viac než predtým - keď rozpohyboval tie vrabčeky. Okamžite pocítila potrebu sa mu nejako odvďačiť a dať mu niečo vďaka čomu by na ňu nezabudol.* Smiem ... Vám tiež niečo podarovať, Kosuke-kun? *Opýtala sa ho neisto keď zdvihla pohľad k jeho zelným očiam s hanblivým úsmevom na perách, neuvedomujúc si ako blízko pri sebe sú.*

Ano je možné že by mi chtěla pomoct ale nevím jestli zvládne vydržet jen sedět a sedět. Jsme spolu celkem často i když se oba dva věnujeme tréninku. Potkáváme se často a bojím se že kdyby jsme spolu byly častěji tak si začneme lézt na nervy. *Její úsměv byl překrásný, Kosuke ucítil jak se jeho tvář sama usmívá.* "Můza? Ano asi bych potřeboval nějakou můzu. No asi si budu muset zapamatovat její tvář a možná že ona bude mou můzou." *Byl rád když viděl jak se zájmem pozoruje letící vrabčáky. Poté pochválila jeho obraz a on se cítil zvláštně, ještě nikdy ho nikdo za malbu takhle nepochválil. Poté se však Naomi naklonila k němu blíž a jemu se na pár vteřin zatajil dech, poté se mu silně rozbušilo srdce a on cítil silný pud naklonil se k ní a udělat něco pro něj nemyslitelného. Byl to silně vzrušující pocit. Byl nervózní ale přitom klidný. Když se ho zeptala zda-li by mu mohla taky něco dát tak se mu roztřásli prsty. Bez zaváhání se k ní pomalu naklonil a políbil ji na ústa. Poté se odtáhl ale nic neříkal. Nevěděl proč to udělal jen měl silné nutkání to udělat.*