Tržnice

*Ať už si to Michi uvědomoval, nebo ne tak Temi cítila jeho až moc šmátravé ruce v její kapse na zadečku. Trochu jí to lechtalo, ale vydržela to a jen vrhla na Michiho podezřelý a tak trochu přísný pohled svými velkými kukadly. Tohle mu rozhodně jen tak neodpustí! Po pár dalších minutách lítým boji s tou kočkou konečně oba stojí nad ní jako vítězi. Sice se zakrvácenýma obličejema a rukama, ale dostali jí. Temari vytáhne kapesníčky a začíná se starat o svůj obličej.* Ale ne, a tady taky… *Trochu se bojí, aby jí na obličeji nezůstaly malé jizvičky. Po kočce hodí nenávistý pohled a pak si k ní přidřepne a promluví k ní tak ledovým hlasem, až se z toho ta kočka okamžitě zklidní.* Jestli mi to na tváři nezmizí, tak přísahám že Michi bude jíst nejméně týden k večeři mňoukanátky! *Kdo ví, zda nevyděsila svým prohlášením i Michiho. Pak tu kočku sebere do náručí. Už se nebrání, zdá se že to opravdu není obyčejná kočka ale nějaká ninja kočka a že Temari moc dobře rozumí. Pak se Temi otočí na Michiho.* Hodíme jí domů zadavateli na startovní adresu ano? A pak si musím něco udělat se svým obličejem… *Druhou větu nešťastně zakňourá přímo nešťastně, konečně je méně chladná a více holka. Opět si pokusí otřít obličej, ale trochu si krev spíš rozmaže. Při tom pohledem sjede na Michiho a přijde blíž k němu.* Na… *vytáhne jeden čistý kapesníček a trochu mu obličej otře. Pak mu kapesníček nechá.* Ze začátku to byla zábava, ale myslím že bych také tyhle mise měla už ráda za sebou. *Pomalu se rozejdou nejspíš ulicí zpátky k domovu kočičky.* Myslím, že příště požádám o misi v nemocnici, sensei řekl že by mi tam zařídil místo. Bylo by fajn se trochu porozhlédnout a něco málo se přiučit, nemyslíš Michi? *Naráží samozřejmě Temi na to, že chce být doktorka, přesně jak se o tom kdysi bavili s Michim. Pořád si ten rozhovor pamatuje a je ráda, za to co jí tenkrát povzbudivého řekl.*

*Sleduje jak je zneklidněná škrábanci od kočky a usměje se, když Temi zmíní že by měl Michi začít jíst kočky tak se na to začne mírně smát.* Mohl by jsme z ní rovnou udělat guláš, jestli má tolik energie, třeba pak budeme mít tu energii i my.* Taky se přidá k Temari, avšak bůhví zda jim kočka rozuměla o čem se baví, avšak její uklidnění napovídalo tomu, že zřejmě rozuměla jejich slovům.* Jsem pro, ať už tohle máme z krku....a škoda tvé roztomilé tváře.* Reagoval na škrábance Temari, která z toho byla dost nešťastná, nejspíš tím moc k jejímu znepokojení ze škrábanců moc nepřidal. I on měl škrábanec na tváři, avšak nebyl tak hluboký aby krvácel stejně jako u Temari, víc a silněji to spíš schytali jeho ruce. Rozesmálo ho, když viděl jak si Temari krev rozestřela po obličeji.* Teď vypadáš jak rajče....* dodal se smíchem k ní a poté mu Temari dala na obličej čistý kapesník, Michi ho hned vzal do ruky,avšak tvář si otřel jen trochu, víc se soustředil na zakrvácené ruce, které byli silně poškrábané. Když pomalu vyrazí na cestu tak Michi je kývne hlavou.* Tyhle mise budou dost velká otrava....* Když se mu zmíní o možné práci v nemocnici, hned mu došlo oč se jedná.* Byla by jsi perfektní doktorka, určitě tam tvou pomoc uvítají, kdo jiný by mohl zachraňovat životy když né ty.* Pokusil se jí povzbudit a motivovat, bylo by to i příjemné. Michi je nedůvěřivý vůči každému,takže když skončí v nemocnici moc nerad na sebe nechává sahat, s Temari by to byl jiné, tu by si k tělu nejspíš pustil a tak by se jako doktorka určitě hodila.* Budu ti držet palce.

*Když se Michi jejímu oznámení ohledně snědení kočky upřímně zasměje tak po něm zprvu hodí Temi nechápavý pohled. Ten poškrábaný obličej jí přímo dohání k šílenství ale tak chce splnit misi a proto je kočičce i Michimu prozatím dovoleno žít. Jakmile však neopatrně zmíní ta svá slova o její tváři a pak ještě rajčeti, tak se doopravdy naštve.* Hmm... *Víc mu na to neřekne a pokud jí delší dobu během přesunu nechá být, tak velmi pomalu chladne. Naštěstí Michi pak změní téma a očividně se to snaží u Temi vyžehlit tím že jí řekne že by byla skvělá doktorka. Chvíli si ho u těch slov vážně měří pohledem ale pak usoudí že si asi nedělá srandu a tak jen kývne a řekne.* Někdy bych tě nejraději roztrhla na dva kusy, ale pak zase a to jen někdy, bych tě měla chuť sešít zpátky do jednoho kusu a obejmout. *Tak, ať si to teď zkusí přebrat podle sebe jak nejlépe sám umí. Konečně dojdou ke dveřím a Temari na ně bez okolků silně zabuší. Je jí jedno zda to nebylo příliš hlasité, sama se už stejně vidí u zrcátka a láhve dezinfekce. Když už tam tak čekají, tak se nudí a proto Michiho začne vyslýchat.* Ty Michi přijdeš dnes včas na společnou večeři? *Pozorně ho sleduje a i když by to nepřiznala, tak má společné večeře s bratry ráda.* Už jsme si dlouho nepovídali a já nevím co je nového. Záleží mi na to...teda na vás obou takže chci vědět všechno víš? *Pokouší se tvářit mile hned po tom co svůj mírný přeřek hned opraví , ale pořád si musí u toho sahat na ty ranky na obličeji. Už jí z toho mírně hrabe. Upřímně teď závidí Natsuovi jeho pochroumanou nohu a hned by si to s ním bez zaváhání ráda vyměnila. Po chvíli konečně konečně oba uslyší přicházet někoho otevřít.*

Ehehehe.....'' Je děsivá a roztomilá zároveň, to je docela zajímavá kombinace.''* Pomyslí si Michi když uslyší o tom, že jednou by ho roztrhla a podruhé nejradši sešila a objala, to první bylo děsivé, to druhé roztomilé svým způsobem. Bylo dle toho jasné že Temari na Michim záležím stejně jako jemu na ní, avšak očividně jsou chvíle kdy by ho nejradši zabila. Poté mu položí dosti nevšední otázku, bylo fakt že Michi měl společné večeře také, rád ale často se po nocích toulal venku a trénoval, či pomáhal Kenzovi, s kterým plánoval brzy toto ukončit. Nepotřeboval ho už ho vše potřebné naučil a stejně mu to zatím nijak extra nepomohlo v boji.* Asi po téhle misi půjdu na společnou večeři, na dnešek už nic v plánu nemám, a.....*Podíval se na ní vážným pohledem.* Mě na tobě také moc záleží....* Poté se podíval na dveře kde konečně uslyšel že někdo přichází otevřít, samozřejmě to byl majitel kočky. *Pane Ťapko!* Svolal radostně avšak když si ho lépe prohlédl, tak uviděl že má svázané tlapky k sobě.* Co jste mu to udělali vy stvůry?!* Ihned vyškubl kočku z náručí Temari a pokoušel se jí rozvázat nohy.* To je vše?! Tahle holka má poškrábaný svůj krásný a roztomilí obličej, až jí stéká krev, po její tvářích. Moje ruce jsou na tom podobně, podívejte!* Natáhl ruce aby je majitel kočky viděl, jak byli ošklivě poškrábané a slabě od krve.* A vy nás ještě urážíte, že jsme tu vaši divokou obludu svázali?! Však je úplně v pořádku, to my jsme dopadli nejhůř! Tohle je nevděčné! Až vám příště ta kočka uteče, tak si hledejte jinou odchytovou službu, která bude na vaše pana Ťapku milejší!* Vyprskl Michi směrem na zákazníka,který chtěl něco říct, ale neodhodlal se k tomu. Dokonce vzdychl a omluvil se a také poděkoval, zdá se že Michiho vztek mu vbušil do hlavy trochu slušnosti, však chudák Temari byla z toho celá vedle,jak skončila. *Příště tě ochráním lépe....* šeptl k Temari, když viděl jak na tom je. Rozhodně by se nedalo říct že tahle mise šla hladce, spíš naopak byla fakt těžká. Majitel kočky už jen řekl, že zaplaceno dostali jejich nadřízený že si ohledně odměny to mají vyřídit s nimi, poté už radši zavřel dveře a za nimi bylo slyšet radostné mluvení na kočku.* Tsch....

*Temari chování toho člověka překvapí jen z počátku, zná lidi jako je on a v ten moment je uvnitř sebe ledově klidná. Těžké je odhadnout, co si myslí ale když pak Michi začne muže obviňovat a křičet, aby se nad sebou zamyslel. Tak k Michimu přistoupí a lehce ho šťouchne zatnutou pěstí do hrudi. nemůže ho to bolet, jde jen o gesto, aby přestal.* Tohle není zapotřebí Michi, jsme shinobi. Odvedli jsme naší práci a nyní půjdeme. *Pokud toho nechce nechat, tak ho prostě vezme za ruku a táhne ho sebou. Chce být od tohohle místa co nejdále. Teprve když se dost vzdálí a ulice už není vidět, tak se Temari zastaví a podívá se Michimu do očí.* Nemusíš mě bránit, tahle mise… to nic nebylo. *Snaží se být před ním vážně tvrdá, nebo je stále chladná kvůli té scéně předtím? Jen těžko se to dá odhadnout, ale Michiho ruku pustí.* Podívej Michi, dnes přijď vážně včas jo? *Předchozí větu už řekne trochu víc bez toho ledu v hlase.* Myslím, že si oba zasloužíme po dnešku si příjemně odpočinout. *Pak udělá pár kroků a chce vyrazit dál, jenže nakonec se ještě zastaví a otočí na Michiho.* Ty Michi, nevím jak moc mi do toho něco je ale nedávno se mě na tebe ptal jeden člen policejního sboru. *Sleduje Michiho při tom pozorně. A pak váhavě dodá.* Jestli je tu něco, co bych měla vědět tak… *Temari Michiho chování nebrala donedávna vážně. Když se chtěl toulat po nocích, tak ať. Tím že vstávala brzy, tak si všimla že se párkrát vracel domů až k ránu. Nikomu ale nic neřekla, bylo to její malé tajemství. Myslela si, že dělá nějaké klučičí věci, prostě že blbne nebo tak něco.* Řekla jsem mu, že jsi hrozný kriminálník a že by tě měli zavřít… *Pořád zůstane vážná, ale nyní si nejspíš pohled na Michiho naplno užívá. Předpokládá, že bude vyděšený. Ale pak zavrtá hlavou ze strany na stranu.* Vlastně jsem řekla, že jsi byl doma unavený po tréninku se mnou a že už spíš. Ty Michi, rozmysli si co děláš. Nerada bych, aby jsi tuhle rodinu ztratil, nebo jí ublížil… *Pak ho tam nejspíš nechá, pokud jí nezabrání a odejde jako první domů. Plánuje se zavřít do koupelny a dát si obličej alespoň trošku do pořádku.*

*I když se ho Temari pokoušela zastavit v mluvení, nedařilo se jí to až po chvíli ho chytila za ruku a odtáhla ho dál od domu,ale to už bylo jedno, Michi tomu člověku stihl říct vše co chtěl. * Bránit tě budu, vidím jak tě ty rány trápí, a nenechám nějakého blba aby nám za tu tvrdou práci ještě nadával.* Její chladnost na Michiho tentokrát nepůsobila, nechtěl aby někdo Temari jakkoliv ubližoval, proto jí bude chránit ať fyzicky nebo slovně. Když jeho ruku pustí tak Michi jen zpozorní, když promluvila o členu z policejního sboru, Michi jen ztuhl a hlasitě polkl.*''S-sakra.... že by věděli......to ne.....''* začal pomalu ale jistě panikařit, tohle nevypadalo dobře. Na její otázku neodpovídal, akorát se začal mírně třást, jestli se policie dozvěděla o jeho nočních aktivitách, byl by to silný průšvih.* Co?!* vyhrkl když zmínila že o něm řekla,že je strašný kriminálník. * To nemyslíš vážně!* Byl vyplašený a už to začal brát jako zradu, její vážný pohled napovídal že nelže, avšak po chvilce zavrtí hlavou a poví mu,že řekla úplně něco jiného. Michimu spadl kámen ze srdce, šlo na něm poznat, že to byla pro něj úleva,když mu Temari řekla, že to nemyslela vážně ty první slova,když však pokračovala ve svých slovech, tak hlasitě polkl a zamyslel se.*'' Má pravdu....tohle musí skončit, jestli po mě jdou, musím to skončit dřív,než na něco přijdou, navíc bych mohl ohrozit ostatní, mysleli by jsi že mě ukrývají.....''* Michi se rozhodl a na odcházející Temari jen zavolal.* Dneska se na večeři trošku zdržím, ale pokusím se vrátit co nejdříve to půjde.* V jeho hlase byla nejistota a strach, avšak rozhodně dotáhne do konce to co má v plánu. Otočil se na jiný směr než Temari a vyrazil směr chudinská čtvrť, zapadající slunce mu hrálo do karet, ve tmě nebude tolik aktivních lidí, aby ho někdo pozoroval co dělá.*

*Temari se po krátké chvíli, kdy napočítala do dvaceti zastavila a opřela se o pouliční sloup kolem kterého procházela. Sáhla do pouzdra na nožce a vytáhla odtamtud dezinfekci a drobné nastříhané náplasti. Pak se odrazila a vložila chakru do nohou, hned se ocitla na střeše domů, kde se schovala. Viděla odtud Michiho odcházet, i kam míří. Vytáhla kapesníček a pomocí něj si dezinfikovala obličej. Pořád myslela, na ta slova co Michi řekl, když ho překvapila. Michi něco dělá, něco nebezpečného a po jejich společné misi je unavený. Nebylo by moudré ho nyní opustit, nebo by mohl dopadnout jako její ses… Raději to nedomyslí, přeskočí nenápadně na sousední střechu a pak se znovu schová. Opět vidí kudy Michi jde, nalepí si poslepu první náplast. Její náplasti mají černou barvu, takže to za chvíli vypadá, jako by si pomalovala celý obličej válečným malováním. Dost divným a křiklavým. Ale i tak, dnešní den pro ty dva ještě zdaleka nekončí a koupelna bude muset na Temi ještě nějakou tu hodinu počkat.*

*Natsu měl jít na misi dneska pomáhat do restaurace, vůbec ho to netěšilo, doufal že aspoň bude v kuchyni. Natsu už byl na cestě směrem k restauraci kde měl misi, byla to celkem i otrava dělat takové to mise. Natsu si myslí že mise mají být o tom že dokáže někoho porazit a ne dělat šaška někde na veřejnosti třeba v restauraci kam po chvíli přišel. Natsu věděl kudy se do té restaurace jde a i přesto došel na opačnou stranu budovy než byl vchod dovnitř, nejspíš nepozornost. Natsu musel obejít celou budovu a to mu zabralo nějaký ten čas. Naneštěstí měl dost času a díky tomu mohl si dát načas ale Natsu už měl stanovené svoje tempo se kterým přišel k restauraci a když po chvíli obešel restauraci a přišel dovnitř restaurace kde přišel k paní co měla na starost recepci jelikož to byla restaurace spojená s druhou firmou která vlastnila hotel a díky tomu tam byl hotel s restaurací v jednom. Natsu přišel k recepci, představil se a řekl proč tam je, když jí řekl že tam je kvůli misi, kterou dostal tak se paní usmála a vyzvala Natsua ať tam chvíli zůstane a počká než přijde. Natsu chvíli čekal když po chvíli přišla ta samá paní, u které se přestavil a přicházela ještě s jedním člověkem, nejspíš to tu měl na starosti, aspoň tedy restauraci, kde měl misi.* Ahoj, já jsem Moki, mám to tu na starosti a jsem zástupce ředitele, pojď za mnou, provedu tě tu a řeknu ti co budeš dělat a co je od tebe očekáváno. *Když to dořekl tak podal ruku Natsuovi na uvítanou. Natsu mu podání ruky neopětoval a jediné co udělal bylo že se představil.* Jsem Natsu a jsem tu kvůli misi, nejsem tu kvůli něčemu jinému. *Řekl Natsu bezstarostným dojmem a šel i Mokim tak došel do kuchyně kde dělali jídla.* Tak teď tady budeš roznášet jídlo na vybrané stolu, tady je seznam plánku kam máš odnést různé jídla co si objednali. *Když to dořekl tak odešel, bylo to znamení že se Natsu může pustit do práce. Osobně doufal že bude dělat někde v kuchyni i kdyby to mělo být škrábání brambor protože nerad se na lidi usmíval i když při této misi se musel dlouhou dobu usmívat už jenom kvůli tomu aby ta restaurace měla nějakou prestiž a chodily tam rádi lidé, aby se na ně personál usmíval. Natsu měl v každé ruce jeden plný talíř s objednaným jídlem, byl to nejspíš pár co patřil k sobě a oba dva si objednali něco jiného, nu což to ani moc nevadí, aspoň nemusí chodit kvůli tomu od stolu ke stolu aniž by se mezitím koukl na plánek, akorát by se tam ztratil a musí by se jít stejně kouknout zpět na plánek, Natsu šel směrem zpět do kuchyně, byla tam další objednávka a tak se Natsu znova koukl na plánek a podle toho co bylo na plánku šel k těm určitým stolům.* Dobrý den, tady to máte jak jste si přáli. *Usmál se Natsu i když to pro něj bylo těžké už jenom z toho důvodu že se na skoro nikoho neusmál kromě pár vybraných lidí, jedním z nich byla temari, se kterou občas trénuje i když někdy dokáže temari vytočit. Když pak přišel zpět do kuchyně tak tam byla další objednávka a znova musel jít ke stolu kam měl donést jídlo. Tohle Natsu dělal v podstatě celou dobu co byl na misi v restauraci. Když pak tam bylo míň a míň lidí je konci dne tak už nebylo ani tolik objednávek a bylo už víc než jasné že se už se blíží konec mise, ale nebylo to tak úplná pravda, ještě museli uklidit a umýt nádobí. Když už pak odešli i poslední lidé tak chvíli na to restauraci zavřeli a byl čas úklidu. Natsuovi byla přidělena práce umýt stoly a vytřít podlahu. Podle toho jak se tu uklízí tak to vypadá jako kdyby si to chtěli udržet čistotu což se dá očekávat od podniku kam chodí lidé a pokud chce podnik udržet nad vodou tak ho taky musí udržet v čistotě, Natsu se dokonce i dozvěděl že tady ten úklid mají každý den a není to kvůli tomu že ti výjimečně je vypomoct ve formě ninji co dostal misi. Natsu vzal vlhkou houbu a utřel stoly když už to měl hotové tak byla na řadě podlaha, prostor, který měl utřít byl celkem i velký ale díky tomu že měli dobré pomůcky tak to šlo samo. Natsu takhle vytíral dokud to neměl celé hotové, bylo toho moc ale sám to nějak zvládl a vypadlo to že podlaha je celkem i čistá. Poté šel všechno uklidit na místo kde všechno vzal a zeptal se zda ještě není něco potřeba. Když se ptal tak byl v kuchyni kde se umývalo nádobí v několika dřezech, nádobí neumýval jeden člověk, dělalo to více lidí a když mu pak řekli že není už nic potřeba tak Natsua poslali domů. Natsu se teda rozhodl že už domů půjde, přeci jen to byl pro něj těžký den plný usmývání což Natsu neuměl tak dobře jako třeba matka temari. Natsu se už celkem i těšil domů až se vysprchuje a půjde spát.*

*Natsův dnešek začal poměrně dobře i když by se někdo mohl divit, už od rána pršelo a byla bouřka, většina lidí se schovává vevnitř ve svých domech, ale Natsu ne, ten je rád že venku je míň lidí a tak se může projít přímo uprostřed náměstí bez toho aby tam bylo dost lidí, bylo tam jen pár lidí, ale oni měli deštníky a tak na ně nedopadaly kapky vody zatímco na Natsua ano. Natsuovi tohle nevadilo a tak se rozhodl že by si mohl jít trošku potřebovat svojí dovednost v ninjutsu, byl v ní celkem slabý a několik chuuninů z vesnice je v ninjutsu silnějších jak on sám, sice Natsu by je porazil hlavně přes genjutsu, které bylo na vynikající úrovni. Když se takhle Natsu procházel ulicemi Kumogakure tak si užíval deště a toho že tam skoro nikdo není. Bylo tam pár stánku, za těmi stánky stáli lidi a snažily se dneska něco prodat i když jim to moc nešlo evidentně, když pak Natsu šel k jednomu z nich tak si koupil dvě jablka. Samotný déšť ty jablka umyl takže už ani je nemusel mýt ručně což rozhodně uvítal. Natsu šel směrem k tréninkové oblasti, kde by trénoval. Když tam došel tak tam nikdo nebyl přeci jenom venku bylo pro lidi nepříznivě, může se zdát že Natsu je podivín i když tomu v nějakých ohledech je. Natsu šel směrem k železné tyči a udělal si pár technik, které by tu tyč měli zelektrizovat (Raiton: Jibashi), Natsu to zkoušel znova a znova přičemž do toho zkusil dávát i více chakry, ale nic se nestalo na první pohled.* "V technikách jsem dost slabý." *Natsu se tedy rozhodl že svou ruku nabije elektřinou a tak si vykládal ruční pečetě a jeho ruku obalilo pár blesků, nebyli to kdoví jaké blesky, spíš jen takové záblesky na rukou. Natsu to zkoušel znova a znova, přičemž padl poté na zadek z nedostatku chakry a popadal dech.* "Tady nemůžu skončit." *Natsu se tímto znova vyhecoval udělat těch technik víc, ale nakonec to vzdal, když jeho chakra, klesne pod určitou úroveň tak skončí v nemocnici a to se mu zase nechce, Natsu si dal docela dlouhou pauzu a poté zas zkusil nějaké techniky, tentokrát pořád dokola pokračoval v používání techniky Chakura Shotto kde se odrazil od země co nejvíce aby dosáhl co nejvyšší výšky, Natsu takto chvíli skákal a až začal být unavený tak si vzpomněl že má stále obě jablka u sebe. Natsu si dal jednu pauzu a zakousl se do jablka, bylo šťavnaté a výtečné.* "Tohle není špatné." *Natsu po sněžení jablka se vrátil zpět k tréninku, svoje skoky trénoval co nejvíce mohl, párkrát vyskočil opravdu vysoko, ale několikrát zase ne což ho vůbec netěšilo. Natsu se rozhodl pak ukončit svůj trénink jelikož už delší dobu popadal svůj dech, navíc už byl celkem večer a tak nechtěl dostat seřváno od svých spolubydlících. Natsu si cestou domů jedl druhé jablko, které bylo ještě lepší než to první a navíc mu dodalo zpět nějakou energii, kterou využil na cestu domů.*

*Dnešek byl jako stvořený na trénování fyzické zdatnosti, Natsu ráno vstával jako obvyklým způsobem, prostě se pak oblékl a šel se dolů do kuchyně najíst, k snídani měl dvě housky s našel a sýrem. Natsu si pamatuje většinu soubojů, kterých se zúčastnil, jeden dokonce prohrál a ten nešlo zapomenout. Natsu šel směrem ke cvičišti kde poslední dobou trávil dost času trénováním a zlepšováním se, Natsu měl na sobě tričko a měl přes něj kabát s dlouhým rukávem, který využíval dost hojně. Natsu si vzal i s sebou batoh, ve kterém měl pár jablek a předpřipravený oběd, který si ráno ještě sám stačil udělat. Dále pak tam měl i dvě láhve s pitím, protože pitný režim je dost důležitý a tak má i dost pití s sebou. Když Natsu dorazil ke cvičišti tak si svůj batoh odhodil na zem a začal sám trénovat, Natsu si chtěl potrénovat svou výdrž protože věří že výdrž v bitvě pak dělá rozhodující. Když Natsu šel směrem k jednomu spadlému stromu, který nejspíš svhodil prudký vítr tak se na něj posadil.* "Tohle asi nezvednu." *Pomyslel si Natsu a najednou uviděl jeden kámen, který ležel nedaleko od něj.* "Ten by šel." *Pomyslel si Natsu, přitom už si pro ten kámen šel. Spíš než kámen to je pořádný balvan, který byl docela těžký.* "Doprdele!!" *Ten balvan byl těžký a tak dalo práci ho posunout biď jen o píď, Natsu se tedy se zangetsuem dohodli že se rozdělí a společně ho zvednou. Když se rozdělili a pokusily se ten balvan zvednout tak to šlo lépe, ačkoliv byl i tak těžký, společně ho poté donesli na místo kde Natsu pohodil svůj batoh, společně pak ten balvan položily na zem a když už balvan ležel na zemi tak se Natsu podíval na své ruce, byli celé červené, byli prokrvené a zangetsu dokonce zavadil o jeden nejspíš špičatý kousek a tak mu z prstu tekla krev, nebylo to nic vážného, aspoň ne pro něho, ani pro Natsua.* "Ten balvan je těžký jak kráva." *Pomyslel si Natsu a poté oba dva udělali stojku a nohama se opřeli k balvanu tak aby k němu byli zády, poté začali dělat dřepy na rukou, byla to výdrž a tak bylo potřeba procvičit celé tělo a tohle nestačilo. Natsu po pár ručních dřepů řekl zangetsuovi že jdou dělat něco dalšího, ten se ihned rozhodl začít běhat, Natsu se rozeběhl za ním, dali si pár koleček a několikrát proběhli kolem místa, kde byl balvan, u kterého byl taktéž i batoh Natsua, který ho tam pohodil. Natsu pomalu začínal ztrácet dech a tak si na chvíli odpočinul, zangetsu ještě chvíli běžel ale mě už vůbec dlouho, spíš se jen chtěl vychloubat že toho vydrží víc jak Natsu i když jsou na tom úplně stejně. Natsu se rozeběhl za zangetsuem, kterého pak předběhl ten ho jen stačil zaregistrovat.* Stůj!! *Vykřikl zangetsu, který právě běžel jako poslední, po chvíli běhu Natsu doběhl se kameni a lehl si únavou, zangetsu k němu doběhl chvíli po Natsuovi a opřel se o kámen, oba dva popadli dech, který použili na běh. Když oba dva stačili, popadnout nějaký ten dech tak se společně najedli, dali si už oběd, sice opožděný oběd, protože podle slunce bylo kolem druhé až třetí hodiny, ale vždy je lepší pozdě než nikdy, když se Natsu a zangetsu najedli tak se pak i oba dva napili a měli v plánu pokračovat v tréninku, opět se oba dva opřeli o kámen, kdy k němu byli zády a bylo vzhůru nohama. Takhle si udělali pár dalších dřepů na rukou a když je pak dodělali tak začali mlátit do kamene, každý z jedné strany. Takhle si chtěli zatrénovat na výdrž, kdo déle vydrží mlátit do kamene. Natsu to vyhrál, ale bylo to o fous, oba dva pak malém padli vyčerpáním. Když pak natsu se spojil i s zangetsuem do jednoho těla tak si vzal brašnu a šel s stěn domů celý vyčerpaný a natěšený už na horkou sprchu a postel.*

*Toshi sa zobudil. Yangeku (NPC) ešte nebol hore, Toshi ho nechal ďalej spať. Len mu pripravil jedlo a napísal mu odkaz, že ide na jeho prvú misiu. Toshi bol z toho všetkého hrozne šťastný, jeho prvá misia.* „Čo to asi bude? Chytenie zlodeja? Alebo boj s nejakým nukeninem?“ *Řikal si Toshi. Prezliekol sa, dal si svoju ochrannú čelenku na čelo a rýchlo bežal si vyzdvihnúť svoju prvú misiu. Keď zistil čo je to za misiu tak ho radosť hneď prešla. Zistil, že ako genin bude musieť upratovať. Jeho prvá misia bola následnová, mal ísť na tržnicu a tam upratať v jednej reštaurácii, o ktorej Toshi počul prvý krát. Aj keď sa mu to vôbec nepáčilo, tak ti prijal. Nemal na výber. Keď prišiel na tržnicu bolo tam hrozne veľa ľudí, a tú reštauráciu nikde nevidel. Skúsil sa najprv spýtať pár ľudí. Nikto mu však nechcel pomôcť.* „Ja im ešte ukážem! Keď sa stanem Raikagem a budú prosiť o zníženie daní tak ich odignorujem a zvýšim ich! Budú ešte ľutovať.“ *Hovoril si Toshi. Teraz však musel ale nájsť ten obchod a čo najrýchlejšie ho upratať. Napadlo ho ale, že použije Kinobori no Waza. Tak teda začal koncentrovať chakru do chodidiel. Keď si bol istý, že nepadne tak dal jednu nohu na stenu. Chvíľu ju tam nechal a potom rýchlo dal aj druhú. Chcel použiť Kinobori no Waza na to aby sa dostal na dom, čím by videl z výšky. Bol už na streche najvyššieho domu, ktorý sa tam nachádzal. Stačilo mu už len uvidieť tu reštauráciu. Keď ju uvidel tak rýchlo zliezol dole a dobehol k nej.* Vy ste si požiadali o ninju aby to upratal? *Spýtal sa Toshi pána, ktorý stál pred reštauráciou* Áno, to som ja. Dobre, tak poď dovnútra.* Povedal mu a išiel s ním do reštaurácie. Keď vošli do vnútra, tak prvého čo ho si Toshi všimol boli rozbité misky na zemi a od niečoho zašpinené steny. Toshi radšej ani nechcel vedieť od čoho.* Dobre, toto všetko budeš musieť upratať a potom ešte ostatné miestnosti. *Povedal mu a podal mu mop, kýblik s vodou a kefu. Toshimu sa to ako vôbec nepáčilo ale musel to splniť. Tak teda Toshi začal s upratovaním. Najprv odpratal stoly, stoličky a koberce aby mohol umyť zem. Toshi bol už natoľko silný, že odniesol jeden velký stôl aj sám. Keď ich odpratal tak zobral mop a začal umývať zem. Bola to hrozná nuda ale Toshi si neustále opakoval, že keď chce byť ninjom tak musí splniť každú misiu. Umýval ju do tej doby kým sa neleskla. Potom prešiel na kefovanie kobercov. To bolo to najhoršie čo robiť mohol, hrozne dlho to trvalo lebo koberce boli hrozne veľké a Toshi mal na to malú kefu. Aj keď to dlho trvalo tak nakoniec to zvládol. Potom musel vrátiť koberce a nábytok na svoje miesto. Ako ďalšie, musel pomocou špongie vyčistiť fľaky na stenách. Toto už nebolo tak namáhavé ako minulé činnosti. Dokonca to dokončil pomerne rýchlo.* Tak, co teď? *Zeptal se Toshi když doupratoval.* Ano, ešte jednu prácu mám pre teba. *Povedal mu majiteľ reštaurácie, ktorý ho zaviedol do skladu. Bylo tam jedno vrece, který měl roztrhnutý, prázdny a všade na zemi bola múka.* Toto ešte prosím uprac.* Povedal mu majiteľ. Toshi len kývol hlavou a rozmýšľal ako si skrátiť upratovanie. Jediné čo ho napadlo bolo použiť Kaze no Ken ale radšej to nepoužil. Bál sa, žeby omylom roztrhol ďalšie vrecia. Radšej to urobil klasickou metódou, kedy si zobral metlu a lopatku. Po nejakej chvíli to upratal.* Dobre, všetko je upratané. *Ohlásil Toshi.* Dobre, ďakujem ti, že si to upratal. Môžeš už ísť. *Povedal mu majiteľ. Toshi teda odišiel. Vydal sa ohlásiť splnenie misie. Keď to bol ohlásiť tak si iba niečo zapísali o jeho splnení misie a dovolili mu už ísť. Toshi teda už išiel domov a rozhodol sa, že zvyšok dňa sa len bude poflakovať.

KONEC RPG KONEC RPG KONEC RPG

MISE C

*Byl trochu pochmurné ráno bylo zataženo a vypadalo to, že bude pršet. Růžovlasá holčina se akorát probouzela do tohoto dne. Otevřela očka a, když se posadila na postel tak se zívnutím se protáhla. Poté seskočila z postele a namířila si to do koupelny. Byla tiše, protože Temari ještě spinkala a nechtěla ji budit. V koupelně si opláchla obličej a vyčistila si zoubky. V pokoji se oblékla do světle modrých kalhot, žluté tričko a na to zelenou mikinu. Pobrala si věci a potichounku odešla z pokoje. V kuchyňi potkala mamku Temi *Dobré ráno *Pozdravila ji mile a začala si dělat snídani. *Co tak brzy ještě není ani osm hodin. Máš misi? *Zeptala se vlídně a koukala na Mikki jak si dělá snídani. *Hm ano mám se ještě zastavit u Raikage-sama, aby mi k tomu řekl víc *Přikývla růžovláska a přisedla si ke stolu a začala papkat.*Tak hlavně buď opatrná a moc se nepřepínej*Mrkla na ni mamka Temi a Mikki jen s úsměvem přikývla. Když dopapala tak to sklidila že stolku a dala do dřezu.*Nech to být já to udělám běž za Raikagem *Zarazila Mikki, když se chystala to umýt a uklidit.*Tak moc děkuju. No poběžím*Mávla na mamku Temi a vyběhla z domu ven. Namířila si to do kanceláře Raikageho kde se má dozvědět více informací k její misi. *
Takže Mikki tvoje mise je typu C. Jedná se o to, že se ke mě dostalo už mnoho stížností od našich lidí, že si koupí kuchyňské nože nebo pro děti hračky a prodejce se zaručí, že je to kvalitní, ale po chvilce se to rozpadne. Tvůj úkol tedy je chytit tohoto podvodníka.*Vysvětlil Raikage dívce její misi. Mikki si ho vyslechla a přikývla, že chápe co je její úkol. Pak se uklonila a vyšla z jeho kanceláře.*"Hmm kdepak by se mohl nejvíce vyskytovat." *Přemýšlela cestou, když odcházela od Raikageho.*"No jasně na tržnici kde je co nejvíce lidí, aby nebyl tak nápadný" *Plácla se dlaní do hlavy a rozešla se tím směrem. Během chvilky dorazila na tržiště kde bylo už celkem dosti lidí. Bylo něco kolem deváté hodiny v tuto dobu na tržnici býval velký šrumec. Procházela kolem stánků a snažila se najít někoho podezřelého. Všichni se jí zdali v pohodě. V tom si uslyšela jak někdo nadává. Přiběhla k muži, který držel kuchyňské nože. Chtěl si tím okrájet jablko, ale z té šťávy začal reznout.*Krucinál měl to být dárek pro manželku.*Rozčilovat se muž.*Proč je tedy nejdete vrátit? Určitě máte účtenku a prodejce by vám je buď vyměnil nebo vrátil peníze.*Koukla na muže. Ten se na ní podíval takovým pohledem jako že není úplně blbej.*No víš děvče to by bylo fajn, ale když sem je kupoval tak mu zrovna došel papír. No a mě se zdál celkem v pohodě a důvěřivě. Tak sem mu řekl, že účtenka není třeba a taky sem dost spěchal.*Odpověděl ji muž s noži.*Můžete mi ukázat v jakém stánku jste je koupil?*Muž přikývl a rozešel se po cestě. Mikki ho následovala až se potom zastavili u jednoho stánku trochu opodál.*No bylo to tady, ale už tady není ten od kterýho sem to kupoval.*Řekl trochu zmateně.*Hmm asi utekl nejspíš bude měnit místa. Dokázal by jste mi ho popsat?* Řekla trochu zamyšleně a potom položila muži otázku.*No jasně. Je to muž střední postavy. Věkově bych ho typoval kolem třiceti až čtyřiceti let. Hnědé vlasy a všiml sem si že pod pravým okem má takovou pihu. Je to opravdu milí chlapík tedy aspoň tak vystupuje.* Úplně dokonale jí ho popsal až Mikki úplně zírala. Popis si zapamatovala.*Mockrát vám děkuji nebojte já ho chytím*Poděkovala mu a opět se vydala do uliček tržnice a podle popisu se snažila najít onoho muže ve stánku. Bylo zde mnoho lidí a stánku, ale pro shinigami prostě ho nemohla najít. Opět uslyšela naštvaný hlas tentokrát ženský.*Copak se stalo?*Přiběhla k ženě s dítětem. Chlapec držel v ruce rozbitou hračku a plakal. Jeho maminka se ho snažila utěšit.*Koupila jsem tuto hračku, ale když si s ní můj syn po chvilce se rozpadla*Vysvětlila žena a konečně se jí podařilo syna uklidnit. Pak Miki vytáhla svůj svitek a začala tam malovat podobiznu onoho muže. A pak to ukázala ženě.*Nebyl to tento muž kdo vám prodal tu hračku?*Řekla při tom jak ji obrázek ukázala a žena přikývla na souhlas.*Je mi líto, že vás takhle podvedl, ale nebojte já ho dostanu*Zaručila se a pak opět šla po něm pátrat. Dost lidí zastavila s oním obrázkem. Někdo ho poznal někdo ne. Pak šla z cesty trochu stranou, aby nepřekážela. Smazala podobiznu muže a nakreslila na svitek mnoho malých myšek.*Choujuu giga:Sukoshi Tanken*Řekla si pro sebe a pečetí tygra vypustila myšky po okolí. Za chvilku se vrátili zpět do svitku. Dostala informaci od myšek, že ten podvodník je nedaleko jí. Mikki se pousmála složila svitek a šla na to místo. Došla ke stánku kde byl onen muž. A začala dělat že si chce něco koupit. *Dobrý den mladá slečno mohu vám nějak pomoci?*Ihned k ní přiskočil a mile se optal.*Ach ano potřebuji nové kuchyňské nože. Ty mé už jsou staré a tak potřebuji nové*Vysvětlila muži a ten se mile pousmál. *Tak to bych vám doporučil tuto sadu*Přinesl sadu nožů které vypadali velmi dobře a i za levno.*Ty vypadají dobře, ale mohla bych vidět ukázku jednoho z těch nožů jak jsou ostré?*Mile se zeptala a muž jen přikývl takže mu to nedělalo problém. Na chvilku odběhl a hned se vrátil s jedním nožíkem a ovocem. Před Mikki ono ovoce naporcoval a nůž se stále hezky blejskal.*"Hmm určitě tento nůž je pravý a má ho pro případ ukázky."Pomyslela si a pak jí něco napadlo.*Mohla bych zkusit jeden nůž z toho balení?*Muž se zarazil a býk chvilku ticho. Mikki ho tímto hodně překvapila a nečekal to. *No krabice by se neměla otevírat*Začal být hodně nervózní. *Když si to koupím tak mě to vadit nebude*V klidu tekla dívka. Muž se začal hodně potit a nevěděl jak dál reagovat. Nakonec vystřelil ze stánku pryč. Mikki odložila krabici na zem a vydala se za ním. Muž byl překvapivě rychlí a tak se na chvíli zastavila na svůj svitek v rychlosti nakreslila dva hady*Choujuu giga:Sukoshi Kogeki *Špitla si pro sebe a vypustila své hady na muže. Toho dohonili a svázali. Mezitím k němu doběhla Mikki.*Achjo proč tohle děláte*Se založenýma rukama v bok se na něj podívala ten jen mlčel.*No nic tak půjdeme.*Zvedla ho ze země a šla s ním směr vězení kde by si ho vzali na starost. Cestou na něj lidi pokřikovali nadávky ten si z toho nic nedělal. Když se dostali ven z tržnice Mikki se vymanil ze sevření a začal zase utíkat. Mikki si povzdechla a vydala se za ním. Pomocí techniky Shunsin no jutsu se dostala dost blízko něj. Přikrčila se a podkosila mu nohy a chlap se skácel na zem. Mikki hned na něj skočila a začala mu svazovat ruce lanem. Bylo to dost utažené a opět se vydali na cestu. Ve vězení si ho vzali do parády a lidem, které obalamutil musel vrátit peníze. Mikki tak úspěšně splnila další misi a šla domů. *

*Rin se znova zdál ten stejný sen o tom, jak s bratříčkem Renem, hrála na honěnou. Tentokrát nezakopla a nespadla. Prostě se klasicky probudila. Rozhlédla se po pokoji. Nikde neviděla svého bratříčka. Byla trošku zmatená, ale nakonec se uklidnila a vstala z postele. Okno do pokoje bylo otevřené, aby tam vál čerstvý větříček. Její vlasy trošku vlály v tom větříku a ona si to užívala. Poté se odebrala do koupelny, kde si dala jednu rychlou horkou sprchu. Poté se oblékla do černých krátkých kalhot a bílého trička s krátkým rukávem. * Dneska bych měla trochu cvičit. Musím si zvýšit svojí fyzičku! *řekla odhodlaným hlasem. Vlasy si dala do culíku, který si poté ještě sponkou připnula, aby byl poloviční. Poté za ujmula postoj. Začala dřepovat. Nějak to dneska nechtěla přehánět, tak začala jenom lehce s několika dřepama. Jeden za druhým. Pěkně co nejníže jen mohla. Když už jich udělala 20, tak se položila na zem, na ruce. Začala dělat kliky. Pěkně pomaličku. Přece jenom nikam nespěchala. Trošku se začala zadýchávat, ale to se dalo čekat. Moc předtím necvičila a teď když se má stát v budoucnu ninjou, tak by měla začít se sebou něco dělat. U 10 kliků vstala ze země. * Jak to ti lidi jen dělají. * Otřela si pot z čela* Udělala jsem pár cviků a jsem takhle zadýchaná. Ještě, že mě nevidí bratříček. Co by si o mě pomyslel. Takhle upocená jen po pár cvicích. * řekla si Rin a během toho začala dělat další dřepy. Pěkně pokračovala. Sice se už začala dost potit, ale její síla a odhodlání jí nenechalo jen tak odpadnout. Poté co jich znova udělala 20, tak si řekla, že si dá chvíli pauzu a skočí si pro trochu vody. Seběhla do kuchyně a vzala si svojí oblíbenou skleničku, na které byl obrázek sněženky a bílého králíčka. Napustila si studenou vodu a tu poté hned, taky vypila. Poté opláchla tu skleničku, utřela jí do utěráku a položila jí zpátky na své místo. Poté se pomalým krokem vrátila znova do svého a bratříčkova pokoje a pokračovala ve cvičení. * kde jsem to jen….. a jo. Naposledy jsem dělala dřepy, takže teď zase kliky. * řekla si a trochu si povzdechla. Lehla k zemi a začala klikovat. Jeden za druhým. Šlo to skoro samo. Ta chvilková pauza jí pomohla. Jakoby se jí vrátila ta síla co měla na začátku. Pěkným tempem pokračovala, až jich udělala 10. postavila se a řekla si. * Hmm,že bych udělala i sed lehy? * nakonec si sama pro sebe kývla hlavou na znamení souhlasu a poté si sedla na zem. Svoje malinké nožky si dala pod postel a začala. Ze začátku to bylo lehké, ale ona přece nebude troškařit. Rovnou při první várce si řekla, že jich udělá 30. No u 20 jí už trošku začaly táhnout břišní svaly a byla ještě více zpocená, než předtím. * To musím zvládnout. * řekla si a dodělala posledních pár sed lehů. Poté chvíli zůstala sedět a vydechla si. Pak vstala a začala znova dřepovat. Znova udělala 20 dřepů. Otřela si pot a lehla rovnou na zem. Tak roztomile se tam rozplácla. * Co jsem si to dala za cíl. Rene pojď mi pomoct. * řekla si jen, tak do prázdna. Poté se zvedla na rukou a začala klikovat. Jeden za druhým. Pěkně pomaličku. U posledního skoro vypustila duši, ale zvládla to. * Dobře teď už jenom sed lehy. * otočila se na záda a nožky vrazila pod postel znova. * Tak jo, jdu na to. * řekla a dala si ruce ve kříži na prsa. Ze začátku to pěkně šlo. Prvních 5 udělala bez problému. Horší byly ty ostatní. Skoro u nich vypustila duši. Když je dokončila, tak jen chvilku ležela na zemi a vydechovala. * Hura… mám to za sebou. * řekla si. Asi po 10 minutách vstala a dala si krásnou dlouhou sprchu. Po které si šla znova lehnout a spát s dosti zaučeným pocitem. *


656 slov KONEC RPG

*Toshinori se jen tak procházel po tržnici a prechádzal stánky so zaujímavým zbožím.* "Meh, dnes je hrozná nuda." *Pomyslel si Toshinori a dál se procházal po velkej nudnej tržnici. Zrazu ho ale oslovil nejaký muž.* Dobrej den, vy jste shinobi? *Zeptal se Toshinoriho.* No, ano som... prečo sa pýtate? *Spýtal sa ho Toshinori dosť nechápavo.* Potřebuji rychle vaší pomoc, není čas na vysvetlovaní, skrátka podte so mnou. *Řekl Toshinorimu ten pán a odtáhl ho za ním a ani nečekal na Toshinoriho odpoveď. Toshinorimu to bylo i docela jedno, přece jen nemal co na práci tak se možná aspoň nějak zabaví.* Počkejte tady. *Řekl ten pán Toshinorimu když už boli v nějakom dome. Už teď to bylo Toshinorimu divné co se děje, ale byl to len jeho pocit. Zrazu sa ten pán vrátil s dalšími lidmi a všichni měli katany, ktoré smerovali na Toshinoriho.* "Huh, čo to sakra?" *Nechápavo sa zamyslel Toshinori a čakal čo sa bude diať.*

*Michi měl v ruce papírek s adresou a rychle se přemísťoval po střechách domů. Dostal novou zakázku od lidí v jednom baru, má prošetřit jednu rodinku, která dle zadavatelů se chová zvláštně, a že existují pozorování, kdy údajná rodinka k sobě pozve nějaké lidi, o kterých pak už nikdo nic neví. Původně se chtěli zadavatelé obrátit na místní policii, avšak rodina byla celkem známá a ve vesnici měla velké slovo, nemluvně že někteří členové rodiny patřili k místní policii, takže nebylo možné se spoléhat na ruku zákona, a chodit za Raikagem bez důkazu, jen s tím co vědí bylo pro ně zbytečné, stejně by je Raikage nejspíše nevyslechl. No Michi si to hnal až k bohaté čtvrti, kde se nacházeli opravdu obří domy, krásně ozdobené s velkou zahradou. Michi si žádné vybavení krom Kusanagi, kterou měl schovanou v pochvě na levém boku opasku, nic jiného neměl. Kusanagi byla jedinečná zbraň,kterou se mu povedlo získat, a Michi s ní dovedl opravdu zajímavé kousky, které mu dodávali jistou výhodu. Každopádně poté co se Michi zastavil před branou domu, tak se přes mříže podíval na ten obří dům, nemohl vědět že je uvnitř Toshinori, který je v ohrožení života.*''(Michi) Tsch co teď? Nemůžu tam nakráčet, jestli mají nějaké tajemství tak ho skryjí jen co dorazím, a pokud se tam vloupu, mohl bych mít problém...../(Kazuki) Co se zkusit dostat na zahradu a nějak se tam plížit? Dokud nás neuvidí, tak nám nemohou nic dokázat./(Michi) Jo,ale pokud je někdo z nich stopař, tak nás odhalí hned.''* Zamyslel se Michi s Kazukim,zatímco si prohlíželi obří dům.*

*Toshinori stál a nechápal čo sa deje. Zrazu sa jeden z nich naň ho rozbehol ako keby naň ho chcel zaútočiť. Toshinori nič na to povedal a začal sa brániť. Vytiahol svoju wakizashi, ktorou zabránil útoku jedného z nich. Toshinorimu už bolo jedno čo vlastne od neho chceli, ani sa na to nemienil spýtať. Skrátka ho napadli, tak ich skúsi vyzabíjať. Toshinori svojou wakizashi tlačil na katanu nepriateľa a počas toho na svojej pravej voľnej ruke aktivoval kaze no ken, ktorým mu pomaly začal rezať do brucha. Po chvíli pretláčania s mečmi sa na to vykašlal, odtiahol wakizashi a skrátka ho bodol do brucha, do miesta kam mu rezal pomocou Kaze no ken. Nepriateľ skrátka padol na zem po tom čo ho Toshinori bodol do hrude. Toshinori mu potom už len rýchlo prebodol krk pre istotu a deaktivoval kaze no ken. Toshinori hneď na to čo najsilnejšie vedel zakričal o pomoc. Potom namiesto toho aby počkal na ich útok sa rozhodol zaútočiť prvý.* Toto ste nemali robiť. *Povedal Toshinori a hodil po jednom z nich, ktorý stál úplne na ľavo dva senbony. Bolo mu jedno či ich vyblokuje, jeho cieľ bol kopnúť pomocou Konoha Senpū. Nepriateľ senbony vyblokoval, ale už nezvládal sa ubrániť Konoha Senpū, takže ho Toshinori skopol na zem a hneď na to mu prebodol krk. No predposledný z nich, teda predposledný z nich, ktorý bol na tom istom mieste ako Toshinori hneď na to zaútočil a hodil po ňom kunai čím Toshinoriho trafil do pravého ramena. Toshinori to nečakal a trocha sa mu roztriasli nohy, ale nepadol. Nepriateľ hneď však pokračoval a prebodol Toshinorimu svojou katanou brucho.* A-ah.! *Zakričal od bolesti Toshinori, ktorý bol ešte pri vedomí a z posledných síl vytiahol ľavou rukou jeden kunai, ktorým mu podrezal krk. V tú chvíľu Toshi aj predposledný nepriateľ padol na zem, kedy boli obidvaja na hranici života a smrti. Zrazu popošiel posledný nepriateľ z tých štyroch, ktorý tam boli s Toshinorim. Len sa usmial na Toshinoriho a začal ho bodať do brucha aby mal Toshinori čo najbolestivejšiu smrť. Toshinori už nič nezmohol, len kričal v bolestiach každý krát čo ho bodol do brucha.*

opravnej

*Toshinori když si po chvíli uvedomil, že ho chcú pravdepodobne zabiť alebo napadnúť tak zakričal o pomoc čo najhlasnejšie ako len vedel. Pak namísto toho aby vymyslel plán tak prostě zkusil zaútočit. Prostě po jednom z nich hodil kunai, který však svou katanou zablokoval.* Takže ty budeš vzdorovať? Jak myslíš, ukončím tvoj život tu a tady. *Řekl jeden zo štyroch nepřátel.* Jak, že ty? Přece my! *Řekl jeden nepřítel tomu, který vyhrožoval Toshinorimu. Nakonec sa tam chvíľu medzi sebou hádali. Toshinori však namísto toho aby zkusil využít příležitost a utekl, tak se začal trocha smát. Přece jen nemohl vědet jak mohou být silní tak ich považoval za sobě rovného. Toshinoriho smích ich však naštval ještě víc a už se chystali znova zaútočit. Toshinori si však rychle všimnul malého úzkeho okna, které bylo dosť vysoko na stene. Proto skusil použít Kinobori no Waza aby vylezl k nemu. Toshinorimu to nevyšlo a stáhli ho zo steny na zem. Kdyź ho stáhli a Toshinori padl tak ho začali katanami podať nejdřív do dlaní a chodidel a až pak se postupne blížili k hrudníku a krku aby bola jeho smrť čo najbolestivejšia. Toshinori každým bodnutím kričal a doufal, že ho někdo uslyšel.*

*Michi uslyšel tlumen výkřik o pomoc, byl opravdu jako kdyby někdo na něj mluvil potichu, nebylo divu, že málokdo mohl zaregistrovat že se v domě něco děje, Michi se rozhodl okamžitě jednat, soustředil svou chakru do chodidel a přeskočil bránu, avšak hned co dopadl na zem, tak se jen ozval výkřik, aby zůstal stát na místě, a k němu se velkou rychlostí řítila pětice mužů, přičemž dva svírali kopí, a tři měli na boku v pochvách meče, Michi skousl horní ret, né že by si se strážemi neporadil, ale on nevěděl, zda ten výkřik o pomoc byl opravdu z důvodu ohrožení či ne, a pokud by se ukázalo že se jednalo o planý poplach, tak v případě že by stráž zlikvidoval,tak by měl obrovský problém. Když však uslyšel opět výkřik, nebo lépe bolestivé sténání, tak bylo jasné že se o omyl nejednalo, navíc jeden ze strážců se na Michiho ohnal kopí, přičemž Michi měl stále soustředěnou chakru v chodidlech a uskočil útoku vzad na zahradu. Michi se usmál a soustředil chakru do Kusanagi, kterou mohl díky tomu ovládat svou myslí, avšak pro zmatení nepřítele začal pískat, a v rytmu pískání Kusanagi vylétla z pochvy ven a vznášela se před Michim, to co Michi dělal byla jistá strategie, chtěl nepřátelé utvrdit v tom, že meč ovládá pomocí pískání, a tak v případě že nebude pískat, tak nebudou protivníci čekat útok od Kusanagi, což může někdy v boji využít ve svůj prospěch proti silnějšímu soupeři, samozřejmě strážci jen nevěřícně sledovali levitující meč, Michi se ušklíbne a vyšším tónem písknutí se meč špičkou vrhne na prvního se strážců,kterého rychle probodne, Michi začne střídat nízký a vysoký tóny pískání, a přitom Kusanagi nalétává postupně na všech pět strážců,kterými prolétne skrz, a tím je usmrtí. Vše trvalo ani né minutu, navíc se Kusanagi opět přemístila k Michimu, a ten jí jen chytil a strčil opět do pochvy co měl na boku, poté rychle běžel směrem k domu, kde vyrazil dveře a vešel dovnitř, když se rozhlédl tak nikde nikoho neviděl,ale začal utíkat směrem,odkud se ozývalo sténání, jeho jednání bylo sice dost riskantní,jelikož o něm nejspíše vědí už všichni v domě, a mohou na něj kdykoliv zaútočit, no na druhou stranu nemohli použít nic silného,co by přilákalo pozornost jednotek ninjů,kteří by díky větší koncentraci chakry poznali, že se musí někde bojovat.*

*Toshinori počul ako niekto vyrazil dvere, keď to započul tak mal znova vieru, že ho niekto zachráni a ďalej sténal z posledných síl, protože už byl tak dobodán, že už se nemohl ani hnout. Jediné co v tu chvíli cítil bola bolest a to jak ich katany přecházejí Toshinoriho telem.* "Že by toto bol môj koniec? " *Zamyslel sa Toshi, kedy už nemohol ani poriadne rozmýšlať kvôli extrémnej bolesti. Sadistickým smiechom ľudí, ktorý dobodávali Toshinoriho sa prelínal zvuk behu, ktorý sa blížil jeho smerom. Toshinori pak už jen v bolestech doufal, že ten, koho slyšel ho přišel zachránit. Doufal však i v to, aby už skončili jeho trápenie a ukončili to čím skôr. Toshinori bol už na hranici života a smrti.* p-p-prosím.. *Zašepkal Toshinori. Nechcel to zašepkat, ale bolo to jediné, čo v tento moment zvládol vydať za zvuk. Už len čakal, či ho už konečne zabijú, alebo či ho niekto prišiel zachrániť.*

“Má vůbec první mise.” *Probleskne mu hlavou, když vyráží vstříc menšímu obchůdku s jakýmsi zbožím, které by většina lidí při smyslech nazvala spíše cetkami. Nikka nikterak netěší, že byl přiřazen na takovou, v jeho očích, zbytečnou práci, ale co se dá dělat. Nemá u sebe ani žádnou zbraň, protože nikdo nečeká, že by mohla nastat jakákoliv komplikace. Jeho úkol je jednoduchý – dojít tam a pomoci obchodníkovi s úklidem jeho podniku. Jednu výhodu to má – je přesvědčen o tom, že to bude rychlovka. Když konečně najde správný vchod a prohlédne si velikost výlohy, jeho představa rychlé práce se akorát tak prohloubí a on se ušklíbne.* “Tak hurá do toho.” *Popožene se a vezme za kliku. Sotva se jeho hlava objeví v obchodním prostoru, je si okamžitě vědom toho, jaká chyba v jeho hlavě proběhla. Jeho oči se podstatně rozšíří a brada mírně poklesne. Kdo by čekal, že krámek bude tak dlouhý, zaprášený a plný nesrovnaných věcí?*
Halo? *Vypadne z něj po přibližně minutě civění okolo sebe. Zpoza kouta se ‘vyřítí’ stařeček o holi.*
Tebe sem poslali? No, nic extra, ale lepší, než nic. *Prohodí otráveně dědula a rozmáchne se holí, čímž srazí k zemi kupu knih, z nichž se vznese oblak prachu.*
Tohle všechno se musí uklidit. Srovnat a přerovnat. Támhle jsou police, které musíš očistit a na ně to vyskládat. Nové cenovky dělat nebudeš, chci na to někoho, kdo má cit. Žádal jsem o dívku. *Zdůrazní otráveně, přičemž Nikkovi dojdou dědkovy perverzní chutě. Je mu hned jasné, že to je důvod, proč tam přiřadili mladíka a ne dívku.* “Určitě si tady dělá ten bordel sám, idiot.” *Protočí Nikko očima. Úctu ke starším samozřejmě chová, ale přístup tohohle chlapíka je mu dost proti srsti. Nijak tedy neotálí, nic neříká a začne se svou prací. Nejprve proved rychlou analýzu v hlavě – musí si vyklidit nějaký prostor, kam začne postupně skládat věci. Vybere si pro to jednu stěnu, odkud všechno vynese někam jinam – do středu místnosti, na stoly, na podlahu. Je to jakási stěna s policemi, které očistí a následně se rozhodne, že tam umístí všechny knihy. Ty si nejprve přinese pod police a poté s pomocí menšího schůdku, začne vynášet svazky do horních polic. V tom mu samozřejmě jedna spadne – otevře se na náhodné straně a ve chvíli, kdy ji Nikko zvedá a nahlédne, zjistí, že to je popis nějaké techniky. Přimhouří oči, protože ho to zaujalo. Mohl si tak stanovit další cíl – rychle uklidí a poté se k tomuhle vrátí, aby si to přečetl. Dá tedy svazek stranou a přesune se dále. Práci opakuje podobným systémem – skleněné cetky dá stranou, různé sošky také. Prostě všechno dostane své místo. Výlohy, které Nikko umyje, začnou najednou propouštět světlo. Předtím samozřejmě otevře dveře a vymete prach směrem ven. Takhle pokračuje dokud není jeho práce hotova. Poté se spokojeně usadí do vyčištěného křesla a vrátí se ke knize.* “Hm..” *Zaboří se myšlenkami sám do sebe, když studuje jakousi techniku, která umožňuje uživateli paralyzovat ostatní pomocí bleskového elementu. O těch už něco slyšel. Určitě si o tom musí na akademii zjistit víc.*
CO SE TADY VÁLÍŠ?! *Ozve se mu najednou zpoza zad, kde je naprosto rozčílený dědula.*
Ty si tady čteš a přitom máš makat. To je strašný. Vypadni, zmizni! *Chlapík vypadá, že ho velice brzy dostihne srdeční příhoda. Rozhodne se tedy raději opravdu odejít. Ale důležité je to, že mise je splněna.*

*Byl jeden z těch dnů, kdy nemusel na akademii. To se mu celkem líbilo. Mohl jen tak odpočívat a nic neřešit. Žádné shinobi věci, žádná chakra, jutsu, kunaie a nic takového. Jen klid a pohoda. To měl rád. Ležel zády na balkóně a sledoval valící se mraky. Uvažoval, co by dnes mohl dělat. Bude jen tak ležet až do oběda? Nebo to protáhne ještě déle a dá si až něco menšího, než bude čas na večeři? No to vyžadovalo hodně přemýšlení. Spokojeně si zívnul a protáhl se. Jo tohle by mohl dělat častěji. Relax a flink potřebují celého člověka. Zrovna začal klimbat, když ho někdo kopnul do nohy.* Hééé. *Líně otevřel jedno oko a zadíval se na postavu nad sebou.* Bráááácho, co to děláš? *Zabručel. To, že se tam brácha objevil, kdo ví jak ani nekomentoval. Přeci jen tohle jeho mizení v kouři dýmu a tiché pohybování kolem už bylo celkem běžné. Nemohl tvrdit, že už by něco takového také nechtěl umět.* Co se tu válíš hm? Takhle vypadá tvé snažení v tom se zlepšovat? *Yoichi se na bratra díval se zamračenou tváří.* Ale no tááák Nii-chan. Je den odpočinku a užívání si volna. Copak musím trénovat pořád? Rád bych si odpočinul a nabral síly na další dny. *Protáhl líně a okázale si zívnul.* Zítra je taky den. *Konstatoval jasný fakt, že zítra skutečně bude také den.* Já ti dám den volna. Vstávej. *Nakopl ho znovu do nohy.* Táta chce pomoct ve skladě. Odpadlo mu pár chlapů a kdo jiný by mu mohl pomoci, než jeho dva silní synové hm? Dělej vstaň. Ať táta nečeká. Víš, jaký je, když se nakrkne. *Popoháněl svého bratra a Rokuto se naštvaně zatvářil a posadil se.* Toliko k mému plánu o odpočívání. A kdo, že jsou ti jeho silní synové? To jako my jo? Pfff to jsem na to zvědavý. *S úšklebkem se zvednul ze země.* No tak jdeme. *Prohodil otráveně a vydal se z balkónu. Yoichi nechápavě kroutil hlavou nad tím po kom je jeho bratr takový lenochod. Rodiče dřeli, aby měli vlastní podnik a dařilo se jim dobře, on se snažil, co by shinobi a jeho mladší bratr? Ten by byl schopný celý den prozevlit po vesnici a ani by se nad tím nepodivil. Tohle z něj musel vytlouct. Společně kráčeli vesnicí k obchodu jejich rodičů. Nešlo o žádný významný obchod, ale aby uživil jejich rodinu stačil. Otec na ně čekal ve skladě hned vedle obchodu. Postával ve dveřích a s významně pozvednutým obočím sledoval přicházející syny.* Dali jste si na čas. *Promluvil hlubokým hlasem a odlepil se od futer. Otec byl vysoký muž, statné postavy, a i přes celkem hrubý zevnějšek měl laskavý pohled. I když to nevypadalo jejich otec byl dobrák. Ale měl těžký život a hodně se snažil, aby se jeho rodina měla lépe. Rokuto si nebyl jistý, že by chtěl dělat jeho práci. Starání se o obchod nebylo to nejzábavnější, co jeden mohl vymyslet. Ale nebyla to špatná práce. Živil rodinu a byl prospěšný pro vesnici. Ale zábava to nebyla. V tom byla jeho cesta zajímavější. Kdo by nechtěl plivat ohnivé koule a podobně.* Omlouváme se tati. Tady bráška měl něco na práci a chtěl to dodělat. *Prohodil Yoichi a Rokuto se omluvně usmál.* Promiň taťko. *Špitnul a Satoru kývnul hlavou.* Fajn. Tvé povinnosti jsou důležité. Přeci jen shinobi jsou důležití pro vesnici. Nerad bych tě brzdil. *Řekl, když vkročil do skladu. Rokuto se cítil trošku provinile a Yoichi po něm střelil pohledem. Nemusel umět číst myšlenky, aby věděl, že ho právě bratr peskuje. Rozhodl se, že raději pomůže otci a nebude řešit pohledy bratra. Sklad byl celkem velká místnost a běžně tam pracovali otcovo zaměstnanci. Dnes bohužel nemohli dorazit a tak tam zůstal Satoru sám a povolal své syny.* Potřebuji nanosit dovnitř dnešní dodávku. Také je potřeba připravit zásilku pro pana Yamazakiho. Očekává jí dnes a já nerad dodávám objednávky pozdě. Yoichi ty víš co a jak, takže ti to tady svěřuju. Dohlídni na bratr a já se vrátím do obchodu. *Zmizel pryč a bratři zůstali ve skladu sami.* No. Takže co teď? *Zeptal se Rokuto zvědavě.* Dáme se do práce. Nejdříve nanosíme dovnitř dnešní dodávku, ať nemusí chlapy od dopravy dlouho čekat. Pak vyřešíme objednávku. Pan Yamazaki je celkem důležitý klient táty, takže to musíme stihnout. *Upozornil ho a pak se vydali druhou stranu ven. V malé uličce za obchodem stál velký vůz plný beden a krabic. O vůz se opíral nějaký muž a kouřil cigaretu.* Yo, Yoichi-san. *Mávnul mu na pozdrav s úsměvem od ucha k uchu.* Dneska pomáháš tátovi? *Zeptal se zvědavě a pak pohledem zabloudil k postavě za zády mladíka.* Rokuto-chan? Z tebe už je chlap. *Nevěřil svým očím.* Viděl jsem tě jako škvrně co se tu plete pod nohama. Rád tě vidím. *Usmál se a Rokuto mu pozdrav nesměle oplatil. Neměl moc tušení, o koho jde, ale on nebyl tolik aktivní u otce v obchodě jako jeho bratr. Ale muž vypadal jako sympaťák.* No jo dneska nikdo jiný nemohl, tak se o práci postaráme my. *Řekl Yoichi na vysvětlenou a vyskočil na vůz.* Tak jo bráško. Budu ti podávat bedny a ty je odnášej do skladu. Dávej je někam ke zdi a pak je srovnáme. Jen to rovnej ať se to tam vejde. *Zazubil se na něj, než mu podal první bednu. Rokuto překvapeně vykulil oči, když bednu převzal.* Uf. *Vydechl tiše a snažil se, aby mu nevypadla. Musel bednu převalit na sebe a ulevit tak trošku rukám, protože si nebyl jistý, že by jí jinak udržel.* Opatrně bráško. Je to těžké. *Varoval ho, ale Rokuto si uvědomil, že trošku pozdě. Tiše zaúpěl a vydal se pomalu krok za krokem ke skladu. Klepal se po celém těle, jak svaly bojovali s velkou zátěží a nebyly na to navyklé. Šouravým krokem dorazil ke stěně skladu a s hlasitým povzdechem tam bednu odložil. Odnesl sotva první bednu a už tušil, že to bude náročný den. Vydal se zpět k vozu a převzal od bratra další bednu. Ta byla o něco lehčí, a tak bylo snadnější jí udržet. Snažil se zatnout záda a trošku bednu posunout v rukách, aby měl lepší těžiště. Snažil se vzpomenout si na lekce z akademie, kde jim ukazovali, jak správně trénovat. Ono hodně při tréninku záleželo na pozici těla, postavení svalů a podobně. No sice tohle nebyl běžný trénink, ale proč do toho nedat trošku znalostí co měl z akademie. Snažil se nemyslet na to, jak je to těžké, ale více se soustředil na dýchání a držení těla. Další bedna byla na místě. Bratr mu podal bednu a Rokuto jí rovnou poslal k zemi. Byla tak těžká, že jí nedokázal pořádně udržet. Nešlo neobdivovat sílu jeho bratra, ale on tak silný nebyl ani náhodou. Aniž by se za to styděl opřel se o bednu a začal jí tlačit směrem do skladu. I to byla celkem námaha a musel zabrat, aby tam bednu dostal. Byl rád, že sklad nebyl vyvýšený jako obchod. Tam se kráčelo po třech schodech, a to by mohl být s nákladem celkem problém. Takhle mohl bednu v klidu odstrkat až na místo. Díky velké váze beden byl za chvilku celý udýchaný. Yoichi mu podal další bednu a sám seskočil z vozu.* Hned jsem tu. *Ujistil ho a vydal se pryč. Rokuto neměl moc čas řešit kam vlastně bratr jde a zamířil s bednou ke skladu. Ruce a záda ho bolely a nechtěl mít náklad v rukách déle, než bylo nutné. Kam zmizel bratr bude moci zjistit, až to odnese. Urovnal bednu na místo a když vyšel ven, už se k němu blížil Yoichi.* Chytej. *Pronesl a hodil mu láhev s vodou.* Jéé děkuju.* Rokuto láhev jen tak tak zachytil a vděčně poděkoval. Měl žízeň jako blázen a dal by kdo ví co za ručník, aby se mohl otřít od potu. No nemohl mít všechno. Hltavě se napil vody, jako by snad nikdy nepil a otřel si ústa.* Ha, tak tohle jsem potřeboval. *Vydechl a usmál se na bratra. Voda byl vážně dobrý nápad.* Tak jdeme pokračovat. Musíme to dodělat. *Prohodil Yoichi a vyskočil opět nahoru na vůz a podal bratrovi další bednu. Krátká pauza nebyla nic extra pro regeneraci těla, ale stačilo to, aby aspoň trošku nabral sil. Popadnul bednu a s námahou se vydal do skladu. Měl pocit, že ty bedny jsou nekonečné. Když konečně odnesli poslední unaveně se posadil na nejbližší bednu a svěsil ruce podél těla. Měl pocit, že už je nikdy nezvedne.* Bože jsem zatahaný jak nikdy. Tohle je těžká práce. *Postěžoval si a Yoichi si sednul vedle něj. Chvíli mlčel a pak přikývnul.* Je to těžká práce. Tohle tady. *Mávnul rukou kolem sebe.* Díky takovým místům můžeme mi shinobi fungovat. Dokážeme neuvěřitelné věci. Běháme po zdech, ovládáme jutsu, ale bez obyčejných lidí ve vesnici bychom měli těžký život. Proto je důležité si uvědomit proč tě otec dal na akademii. Proč tě směřuje stejně jako mě. Shinobi jsou důležití, ale jsme důležití právě proto, že chráníme tohle. Tvrdou práci jiných, díky které vesnice prosperuje. *Promlouval klidně a pomalu a ta slova se Rokutovi vypalovala hluboko do mysli. Měla velkou váhu. Nástup na akademii bral něco jako únik od obyčejné práce a učení se úžasných věcí. Ale takhle když to viděl, nebyla akademie jen nějakou hrou.* To jsou hezká slova. *Řekl tiše a podíval se na bratra. Yoichi s úsměvem přikývnul.* Svět není tak snadný jak si myslíš. Pojď. Musíme připravit objednávku pro pana Yamazakiho a odvést mu jí.* Co? Mám ještě něco dělat? Necítím ruce a záda mě bolí jako snad nikdy. *Postěžoval si smutně.* Nikdo neříká, že je to snadné. Pojď. *Yoichi ho zvednul z bedny a společně se vydali k nástěnce, kde bylo připíchnutých několik papírku. Yoichi našel ten s nápisem Yamazaki a začal diktovat Rokutovi co všechno musí najít. Rokuto procházel mezi regály a bral objednané věci. Musel uznat, že je to snazší než bedny z vozu, ale ruce ho bolely tak moc, že i obyčejné malé věci se zdáli neuvěřitelně těžké. Postupně vše ze seznamu nanosili na malý vozík, který používala firma jejich otce na donášky zboží.* Tak fajn. *Yoichi pečlivě prošel celý seznam a pohledem kontroloval, že mají na voze vše.* Vypadá to v pořádku. Můžeme vyrazit. *Schoval papírek se seznamem do kapsy a vydal se po ulici. Rokuto na něj nechápavě hleděl.* Hele a co ten vůz? *Podivil se překvapeně.* Co s ním? Čapni ho a pojď. *Rokuto nevěřil vlastním uším. Tiše si povzdechl a chytnul madla vozíku a zvednul je. S námahou zabral a donutil tak vozík se rozjet po cestě. Po únavě s odnášením beden mu přišlo táhnutí vozíku jako mučení. Vše ho bolelo a měl pocit, že musí umřít. Přemýšlel čímsi zasloužil něco takového. Yoichi kráčel vedle něj, tu a tam někoho pozdravil a občas se podíval po bratrovi.* Až zase budeš jednou odpočívat na balkóně, tak si vzpomeň na dnešek. Máme nějaké povinnosti vůči rodině, vesnici a válet se jen tak doma nikomu moc nepomáhá. *Prohodil a Rokuto se po něm se zamračením podíval.* Takže tohle je nějaký trest nebo co? *Uraženě se zeptal a zakabonil se. Vůbec se mu to nelíbilo. Vše ho bolelo, pokračovat v chůzi bylo díky unavenému tělu namáhavé a bratr ho takhle zkouší? To nebylo fér.* Trest? Ale vůbec ne. Je to pomáhání našemu otci. Jsme mu k ruce a ku pomoci. Táta nemůže dělat všechno sám, a tak je od nás celkem očekávané, že mu pomůžeme. To, že potřeboval pomoci s něčím takovým je samozřejmě nepříjemné. Ale ber to tak, že si můžeš alespoň zatrénovat. Proč bych tě trestal? Protože se raději flákáš doma, než abys pomohl? To není něco, co bych měl z pozice staršího bratra dělat. *Mrknul na něj, ale Rokuto mu nevěřil ani co by se za nehet vešlo. Byl příliš unavený, než aby se dohadoval, ale cítil, že tohle celé je jen bratrova snaha mu prostě vrátit to, že místo tréninku odpočíval na balkóně. Snažil se zahnat slzy. Vše ho bolelo a bylo těžké pokračovat v chůzi. Nadhodil si madla od vozíku a jinak se narovnal, aby ulevil zádům. I když ta úleva byla jen krátká. Jak se pohnul, sice ho přestala bolet bedra, ale za pár okamžiků se bolest projevila mezi lopatkami. Ruce měl sevřené v křeči, takže mu madla nevypadla, ale měl pocit, že mu ramena shoří než dojdou k místu určení.* A jsme tady. *Prohodil Yoichi když došli k velkému domu. Zastavili před malou brankou, kde postával nějaký muž s rukou položenou na jílci meče.* Co si přejete? *Zeptal a přejížděl oba kluky pohledem.* Poslal nás pan Kuroda. Dovezli jsme objednávku pro vašeho pána. *Vysvětlil Yoichi a muž kývnul.* V pořádku. Počkejte chvíli. *Zmizel v malé brance a Rokuto unaveně pustil madla vozíku. Tak hlasitě si vydechl, až se po něm otočilo několik procházejících lidí.* Neboj. Zpátky ho vezmu já. *Prohodil jako by nic Yoichi a Rokuto si strašně přál, aby uměl vraždit pohledem. V tu chvíli by byl o bratra chudší, ale byl by to krásný pocit. Muž se objevil po chvíli. Předal jim peníze za objednávku a pomohl jim s vozíkem dovnitř. Pak se mohli oba bratři spokojeně vrátit i s vozíkem do obchodu a informovat otce, že se jim dařilo. Rokuto nikdy nebyl tak unavený a ztahaný jako ten den. Přál si někam zalézt a umřít.*

Konec RPG

D mise

*čekala ho poslední D mise před chuuninskými zkouškami, tak to nechtěl odkládat, protože D mise nebyly zrovna něco, co by ho příliš bavilo. Když dostal do ruky čtvrtý svitek, ani se do něj předem nepodíval, ale teď ho rozvinul a přečetl si zadání mise. Bylo to v knihovně. Další uklízení? Pomyslel si Shin a začínal si říkat, že by se všem hodilo nějaké uklízecí jutsu, protože tyhle D mise byly otravné. Každopádně vyrazil do knihovny, kde do téhle chvíle strávil pramálo času. Nějak neměl potřebu tam chodit, což bylo možná trochu hloupé, to si přiznal. Neměl takovou tu chuť poznávat nové věci a tak, ale rozhodl se, že před odjezdem na chuuninské zkoušky to bude muset napravit. Musel přeci zjistit něco o Zemi Země a Iwagakure. A když měl tu misi v knihovně, využije situace a když tam nebude uklízet knížky až do zavíračky, tak tam zůstane, aby si něco přečetl o Iwagakure. Když dorazil do knihovny, knihovnice ho dovedla v jednomu oddělení knih, kde měl každou knihu zvednout a otřít pod ní prach. Snažil se netvářit otráveně, tak ji poděkoval a šel si najít nějaké schůdky, aby dosáhl na ty nejvyšší regály. Když je našel, našel i někoho, kdo seděl u stolku nad knížkou. Toshiho. Zhluboka se nadechl a dřív, než si to rozmyslel, šel za ním* (Shin) Ahoj Toshi *pozdravil ho, ale Toshi ani nezvedl hlavu, prostě ho ignoroval* (Shin) Hej, Katsu no tak… *zkusil to ještě jednou, kdy oslovil jeho dvojče, tentokrát se Toshiho/Katsuova tvář zvedla a bez jakýchkoliv emocí se na něj podívali* (Katsu) Co teď chceš? Vykašlal ses na nás! *vyjel na něj Katsu a Toshi se jen stydlivě podíval na stůl* (Shin) Promiň, Katsu. Jen toho bylo nějak moc na mě, jak jsem nedal napoprvé geninské zkoušky. Myslel jsem, že se se mnou nechcete bavit… *přiznal se Shin a se strachem čekal jeho odpověď* (Katsu) Já bych se s tebou nebavil, ale Toshi je z toho smutný. Tohle už nám nedělej! *zněla odpověď a když se na něj Shin podíval, tak viděl na Katsuově tváři mírný úsměv. Nakonec se tedy usmířili a dokonce se Katus nabídl, že mu pomůžou s misí, což bylo super. Konečně se mohli společně bavit a trávit spolu čas. Shin si ani neuvědomoval, jak mu Toshi i Katsu chyběly. Nakonec tahle mise byla ta nejlepší, kterou Shin měl, protože ji strávil s Toshim a Katsu a bylo to vážně hodně dobře strávený čas. Aspoň se od nich dozvěděl, že se Toshi zaměřuje na genjutsu a že taky míří na chuuninské zkoušky. Společně si potom sedli a studovali informace o Zemi Země a Iwagakure.*

--- konec RPG ---

*Chlapcova mama si bola veľmi istá, že sa jej dieťa doma zavreté v izbe sa nudilo, priam nudou umieralo a tak, po tom, čo dostal zo pár ryo, bol vyhnaný preč z domu a pokiaľ časový limit nevyprší, nemá právo zaklopať na dvere a hlásiť sa doma. Presne tak vyzeralo chlapcove utrpenie zakaždým, čo bola jeho mama doma. I keď mali za sebou príjemný rozhovor, kedy si vymenili niekoľko tém na ktoré chcel Arita rozprávať s niekym skúsenejším, ako napríklad rozhovor o stretu so samurajkou, z ktorého mal stále veľkú radosť.
Kráčal teda zamyslený tržnicou, kedy sledoval všemožné stánky a premýšľal, či si ryo čo mu jeho mama dala ušetrí alebo teraz minie. Premýšľal i nad chuuninskými skúškami. Zatiaľ nevedel nič moc, premýšľal teda, čo by mu mohlo pomôcť lepšie prejsť. Neovládal genjutsu, takže tým smerom ani nechcel ísť, taijutsu tiež zostalo niekde vzadu... chlapec v bielej mikine s čelenkou Kumo okolo ľavej ruky kúsok pod ramenom, s čiernymi nohavicami a obutý v čiernych vysokých topánkach s nízkym podpätkom - kvôli jeho menšieho zrastu oproti deťom v jeho veku nakoniec uprel zrak na oblohu a z nedávania pozor na cestu do niekoho narazil. Už sa chcel automaticky ospravedlniť, keďže sa to stávalo veľmi často, sa zarazil. Ten náraz bol iný než obyčajne. Ako by narazil do nejakého predmetu a nie do ľudského tela. Keď uprel oči pred seba, chvíľu mu trvalo rozoznať človeka od bábky, do ktorej vrazil. Nakoniec sa v jeho očiach zjavil úžas a na jeho perách chvíľkový chýbajúci úsmev kvôli nárazu.*

*V Kumogakure se konaly tradiční trhy na které tentokrát vyrazil i Itami v úmyslu sehnat vybavení za "rozumější" cenu. Tyto výpravy vždy končily tak, že si domů na ostrov odvážel ninja pouzdro až pookraj zaplněné svitky skrývající všemožné věci od materiálu pro loutky, přes zbraně a končeje oblečením či jídlem.
Oblečený do tradiční ninja vesty v barvách Konohy právě stál u stánku s ovocem a potěžkával plody Tomelu jménem Kaki, aby se přesvědčil, zda nejsou uvnitř náhodou zkažené. V tom ho pohltila řetězcová reakce, kterou způsobil nějaký zasněný kluk. Po několika  nárazech, kdy stařenka obouchala snad všechno co mohla a zahrála si tak na kulečníkovou kouli, začaly padat štavnaté naoranžovělé plody na zem. Citrusovou havárku naštěstí zažehnal pozorný modrovlásek s několika jizvami v obličeji tím,  že z prstů vypustil chakrová vlákna, která spojil s ovocem ještě než dopadlo na zem.* Dávej pozor kluku! * okřikl malého blonďáka, zatímco se mu Koki vesele dohoupávalo na vláknech.* Tady je máte. Až na nějaké otlučení jako nové, * s úsměvem přesunul plody ženě do košíčku a následně také zaplatil.* A ty by jsi měl potrénovat pozornost. Když by jsi se nechal rozptýlit na misi, tak by to nemuselo dopadnout dobře, * zastavil se na malou chvíli u mladého ninji a rozcuchal mu vlasy. Nezlobil se na něj. Sám nebyl v dětství jiný.* ,,Možná dokonce až moc podobný," * vybavila se mu vzpomínka, kdy ho Aya zachránila před podobným incidentem svým stínem. Dále se jeho kroky začaly ubírat do další části trhů.*

*Arita mohol len v tichosti sledovať to, akú kalamitu spôsobil. Nemal to totiž ako zastaviť. Asi by si mal skutočne začať dávať pozor na to kam šľape a čo robí, raz tým zabije buď seba, pri najhoršom niekoho iného.
Avšak stala sa jedna vec. Modro vlasý muž zabránil najhoršiemu. Mohol to len s úžasom sledovať, avšak najskôr musel urobiť niekoľko vecí. Prišiel pomaly k paní do ktorej vrazil a uklonil sa.* Veľmi sa ospravedlňujem. *Povedal jej. No od nej sa nedočkal ani slovka a ignorovala chlapca. Narovnal sa, keď jej okríkol záchranca situácie a jeho kože. Vystrelil ako pravítko. Sledoval ako pomohol paní, Cítil sa z toho trochu zle, keď videl čo urobil, aby napravil chybu nemotorného blondiaka. Nad jeho slovami mlčky sklonil hlavu. Skutočne musel toto zmeniť, už ďalej nemohol byť malým dieťaťom, ktoré si bezstarostne chodí po ulici. Avšak zostal prekvapený, keď mu muž rozcuchal vlasy. V jeho hlase nebol náznak ani trochu hnevu. Mladík sa vďačne usmial a uklonil sa.* Ospravedlňujem sa a ďakujem vám. *Povedal a po chvíli sa narovnal a lepšie si prezrel muža, ktorý sa vydal ďalej ku stánkom. Mal podobné modré vlasy ako Katsumi, ale príbuzenstvo hneď vyvrátil, keď videl farby a vestu, ktoré sa podobali tej, ktoré im ukazoval učiteľ na akadémii.* "Je z Konohy?" *Chlapec nečakal ani sekundu a dohnal ten diaľkový rozdiel, ktorý sa medzi nimi za tú chvíľu spravil.* Prepáčte, vy ste z Konohagakure? *Spýtal sa ho a zrovnal sa s jeho krokom. Usmial sa od ucha k uchu, ako by to bol znovu ten veselý chlapec ako pred tým, než sa stal ten incident. Netváril sa, že sa to vôbec nestalo. Mal veľmi na pamäti, že ho tento muž zachránil pred problémom, ktorý mohol vzniknúť, ak by tam nebol. V jeho hlase bol počuť rešpekt, pretože bol určite vysoko postavený ninja, keď sem mohol prísť. Dokonca ani nevyzeralo, že by bol na misii alebo na ceste späť z misie. Taktiež mal pred očami to chvíľkové predstavenie, ktoré videl pred chvíľou. Ako by to ovocie samo lietalo, chcel sa ho spýtať na to, čo to bolo.*

*Ano jsem, * otočil se Itami zaraženě za blondátého chlapce, který jeho kroky po chvilce následoval. Podle výrazu v obličeji byl veselý a stále plný energie. Skoro to vypadalo, jako kdyby trpěl hyperaktivitou nebo si dal doma trochu moc cukříku.* Proč se ptáš? *doplnil zvědavě. Přeci jen to nemohlo být jen tak. Musel mít nějaký důvod,  proč ho doběhl až k dalším stánkům. I tak modrovlasý vědec z Konohy pokračoval v nákupech. Tentokrát si nabral malou krabičku s chili kořením. To vždy nějak využil, ať už šlo o dochucovadlo či na výrobu explozivních kuliček, které se nikomu rozhodně nechtěly dostat do očí.* Jak se vůbec jmenuješ kluku? Předpokládám, že jsi novopečený genin podle té čelenky, * zeptal se ze slušnosti, aby věděl s kým má vůbec tu čest. Moc ninjů z Kumogakure neznal, takže nebylo překvapením, že světlovláska nikdy předtím neviděl.*

No, ste prvý ninja z inej dediny, ktorého vidím. *Povedal mu a usmial sa ešte viac. Možno si vzal trochu viac cukru, než mal, ale bol tu ten fakt, že on sladké jedlá veľmi nemusel, takže to mohol s pokojom na duši poprieť, čo sa týkalo hyperaktivity, to tiež asi nie, bola to jednoducho jeho energická a decká povaha. Izumi do tohto stretnutia rátať nemohol, tá nebola ninja, ale samuraj. Chlapec sledoval muža ako nakupuje. V jeho očiach bola zvedavosť, ešte nikdy nevidel Shinobiho z inej dediny a tak mal z toho jednoducho radosť a jeho zvedavá povaha mu nedá spať, pokiaľ z onoho muža nedostane všetko čo len bude môcť.* Arita Konoruki. *Povedal mu svoje meno.* Geninom som už dlhšiu dobu, ale stále mi tečie mlieko po brade. *Povedal mu s veľkým úškrnom.* A vaše meno? *Spýtal sa ho a v hlave sa snažil sformovať ďalšiu otázku, akého postavenia je, keď si sem vyrazil na nákupy, ale predsa len sa spýtal úplne niečo iné, pretože vyhrala jeho zvedavosť z toho, čo videl.* Čo ste to urobil s tým ovocím, keď padalo? Vyzeralo ako by začalo lietať. *Povedal mu nadšene. Ešte nikdy to nevidel a zaujalo jej to, i keď to videl len kútikom svojich zlatých očiek, pretože bol v úklone, aby sa ospravedlnil.*

*Aha, tak proto jsi tak vyjukaný.... Na to si brzy zvykneš. Svět je malé místo, * došlo Itamimu, že je ten kluk opravdu zvědavý a zřejmě viděl hodně nových věcí. Bylo důležité být chtivý po informacích. Jevilo se to jako nejlepší cesta ke vzdělávání. Přeci jen Itami byl také zvědavý a i když nebyl jako malý tak energický, rozhodně by se pokusil najít cestičku, jak se ony nové informace dozvědět.* Itami Espere, *podal by mu ruku jak byl zvyklý. Byla to pro něho taková forma projevení oboustranného respektu a prvotního projevu, který mu druhá strana sdělila.* Vždyť tu nic nemáš. I když. Možná tady... * ukázal prstem na bradu blonďáka a pokusil se ho napálit a donutit sklonit hlavu, aby mu kouskem ukázováčku brnknul o špičku nosu.* Chytil jsem ho chakrovými vlákny. Nejsou vidět, ale jsou dost pevné aby uzvedly i těžké předměty, * natáhl by ruku a pokusil se spojit chakrová vlákna s chlapcem a jeho nervy. Poté by zvedl jednu svojí ruku s otevřenou dlaní k němu a to samé by donutil i jeho. Poté by různě pohyboval s prsty a to samé by přinutil i jeho.* Vidíš, jako takový ten pán, co ovládá panenky v divadelním představení. Jen líp, * rozpojil by pak své vlákna a hoch by se tak mohl oběť volně pohybovat. Uznal, že to jako názorná ukázka stačilo a mohlo dát mladíkovi veškeré odpovědi. Poté začal pohledem hledat další stánek.*

*Arita zatiaľ len poznal Kumo, ale veril že keď bude chodiť na misie mimo Kumo, tak stretne veľa, skutočne veľa ľudí i shinobi. I keď tento muž bol niekto, koho stretol ako prvého, tak bol veľmi zvedavý. Chcel sa ho opýtať skutočne veľa vecí. Ako to vyzerá v Konohe? Na akej pozícii ako Shinobi je? Skutočne sem prišiel len kvôli nákupom? Arita bol veľmi zvedavý chlapec, ktorý sa chcel čo najviac dozvedieť i keď tomu tak vždy nebolo. Nevedel, čo to doňho vošlo, ale čím viac sa mu otvárali brány sveta a sveta v ktorom bude žiť ako Shinobi, tým ho zaujalo viac vecí.* Teší ma Espere-san. *Povedal mu a natiahol k nemu ruku a potriasol si s ňou, než ju pustil a sklonil tvár, keď povedal, že na nej niečo má. V tom momente dostal frčku. Už sa chystal niečo povedať, avšak keď začal Itami rozprávať o tom, čo urobil, tak sklapol, zdvihol hlavu a počúval ho pozorne. Chakrové vlákna, ktoré nie sú vidieť. Chlapec hozaujato počúval a následne začal sledovať priamu ukážku, ktorá sa mu dostala. Neskrýval obdiv, keď sa jeho ruka začala pohybovať tak, ako to chcel modro vlasý muž. I keď to bolo trochu strašidelné, viac ho to fascinovalo. Keď pustil jeho ruku s komentom, že je niečo ako ten pán, čo ovláda bábky v divadle len pokývol hlavu. Nič mu však na to nepovedal, len mlčky stál a díval sa na svoju ruku. Skutočne to bolo lepšie. No i tak sa nevydal po svojom. Pozrel sa na Itamiho a chvíľu nič nerobil, než  sa sklonil do úklonu.* Prosím, naučte ma to! *Povedal s pevným a rozhodnutým hlasom. Chcel sa to naučiť. Veľmi jej to zaujalo. Chcel to vedieť, chcel sa o tom dozvedieť viac. Nič ho doteraz tak nezaujímalo, ako toto, čo Itami predviedol. Možno mal i pri sebe bábky, ktoré ovládal.*

*Já právě nakupuju, * ukázal rukama směrem na bedýnku s potravinami. Kdyby pro něho nebyl čas tak drahý, tak by s tím asi ani problém neměl, jelikož mu ten chlapec připomínal sebe jako malého. Navíc to, že by se rozhodl učit "konkurenci" vůbec neřešil. Umění tu bylo pro všechny a neřídilo se podle různých faktorů. Bylo důležité ho předat tomu, kdo o to skutečně stál a tím tak předat možnost rozvíjet kreatovitu dalším generacím.* Nebo víš co kluku? Podle toho jak dobrý důvod mi dáš, tolik hodin nebo dnů svého času ti investuji, * navrhl mu po chvilce přemýšlení. Chtěl vidět, zda o to opravdu stojí a nebo to je jen jeden z madšených výstřelů mladické fantazie.* Pojď stranou. Přes ten hluk je otrava mluvit, * rozešel se s nákupem, který po cestě obratně zapečetil do svitku. Z pohledu blonďáka muselo vše proběhnout velice rychle, takže to pro neznalé oko muselo připomínat kouzlo zmizení. Po chvilce vybírání a kličkování mezi stánky konečně vyšel modrovlásek ven z davu lidí( snad ho Arita následoval). Bylo to na prazdné ulici před hospodou. Ta byla ale v těchto hodinách stále zavřená.* Tak... povídej. A buď stručný a jistý ve svých slovech, *poukázal lehce uměleckou metaforou, kdy si slova můžeme představit jako štětec kreslící na plátno. Chybný tah už nebylo možné napravit, avšak těch pár minutek bylo dost času na to, si promyslet nějaký kreativní nápad.*

*To, že ho prve odbil tým, že nakupuje by Aritu nezastavilo, chcel sa to naučiť, prišlo mu to zaujímavé a prišlo mu to ako niečo, čím by mohol chrániť to čo mu je drahé - svoju rodinu, svojich kamarátov, Kumo... chcel to ochrániť všetko, musel, inak by z neho nikdy nebol niekto, kto by sa mohol len nazývať shinobim.
Jeho tvár sa rozžiarila, keď povedal, že mu má povedať, prečo chce, aby jej to naučil a podľa toho doňho dá svoj voľný čas, ktorý mal i tak vyhradený. Arita to chápal, muselo byť veľmi náročné cestovať medzi dedinami, preto s tým nemal problém, no skôr, než stihol otvoriť ústa mu povedal, že pôjdu bokom, aby ich hluk na tržnici nevyrušoval. Blondiak len prikývol.* Dobre. *Pritakal mu a sledoval čo urobil. Itami predviedol ďalšie jutsu, ktoré nepoznal,vyzeralo úžasne, tak čarovne, ako by tie veci jednoducho zmizli, tak, ako pred chvíľou nechal pomocou toho jutsu "lietať" ovocie. Nasledoval muža z Konohy i keď mal pocit, že sa čoskoro stratí vzhľadom na jeho menšiu postavu, no nejako sa udržal za ním. Aritov otec veril, že jeho syn vyrastie v tak vysokého muža ako on, no chlapec o tom pochyboval.
Keď došli boko, do uličky pred krčmu, obaja zastali. Arita sa naňho len usmial, no i trochu zvážnel, keď povedal, že ma spustiť a byť stručný.* Raz chcem chrániť budúce deti v Kumogakure, chcem chrániť svoju rodinu a priateľov. Ľudí, čo sa sami neubránia pred ďalším shinobim. *Povedal mu chlapec so skutočne vážnym výrazom, no i cez to s menším úsmevom na tvári. Chcel tak veľmi ochrániť všetkých na okolo, Katsumi Shimirua, Midori, svoju malú susedku o pár domov vedľa Yuu.* Chcem ochrániť budúcnosť Kumo a pomôcť tvoriť budúcnosť. Chcem pridať k ruku mierku medzi dedinami. Možno som len genin, ale verím, že jedného dňa toto všetko budem môcť splniť, budem dosť silný ochrániť toto všetko spolu s mojimi kamarátmi, pretože oni sú tiež dobrými shinobi. *Povedal mu svoje slová. Arita nebol napätý a bol pripravený na odmietnutie. Nič by sa nestalo predsa len.* Navyše vo svete shinobi je veľa zaujímavých a úžasných ľudí, ktorí majú taký istý cieľ ako ja, bolo by fajn spoznať ich a splniť to všetko spoločne. *Dodal nakoniec. Nič viac mu povedať nechcel, nemal už čo. Všetko, čo chcel urobiť v budúcnosti bolo len žiť ako dobrý shinobi, ktorý nenechá umrieť nikoho, nie za darmo a urobil by všetko pre to, aby niekoho zachránil. Avšak to vo svojom súčasnom stave urobiť nemohol.*

*Itami opravdu nečekal, že by se mohl mladík tak moc rozhovořit a mít ve svém věku takové myšlenkové pochody. Každopádně ať už říkal pravdu či nikoliv, tak to modrovláska zaujalo.* Myslím, že si zasloužíš dostat šanci, * odpověděl po výkladu malého blonďáka, kterého nechal ve vší slušnosti domluvit.* Jen mi musíš slíbit, že tuto schopnost budeš plně rozvíjet, * určil poslední podmínku. Dále stanovil časový úsek v podobě jednoho týdne na to, aby se shinoby z Kumogakure naučil naprosté základy.* Teď bych od tebe potřeboval, aby jsi se zeptal maminky, zda u vás nebudu moct ten týden zůstat. Nemám u sebe dost peněz na ubytovnu,* zazubil se Itami, který rozhodně nečekal, že by tu z nějakého důvodu musel zůstat. Z chuuninských zkoušek z mládí věděl přibližnou cenu místního servisu. Stejně tak se mu úplně nechtělo spát na ulici, ač měl u sebe na přespání vše potřebné. Pokud by u rodiny Konoruki nemohl zůstat, tak by nejspíše noci trávil v lese u táboráku. Zároveň pokud by zůstat mohl, tak by si nocleh mohl zaplatit i jinak. Zvláště pokud by bydlel chlapec jen s maminkou. Zastat náročnější mužské práce jako bylo štípaní dříví mu rozhodně nebylo cizí a nejen to...* Tak pojď! Nesmíme ztrácet čas postáváním. Odveď mě domů, zkus se za mě přimluvit a pak se okamžitě pustíme do tréninku, * s vervou lehounce polácal kluka do zad a čekal jakým směrem zamíří.* Máte tu předpokládám někde i tréninkový plac.*