Ulička Sekkusu

*Trochu sa zasmiala na jeho reakcii s tým, že jej okuliare sú čerešnička na torte.* Asi je to pre teba zvláštna predstava - ja bez okuliarov, no musíš ma skúsiť pochopiť. Neznášam ich. * Posťažovala sa, no neznela nahnevane. Skôr vecne .. len mu chcela vysvetliť jej pohľad na vec.* Mať okuliare nieje pre mňa ani trošku praktické. Musím si na ne dávať pozor, v boji je môj zrak strašná nevýhoda a slabina, ktorú nepriateľ vie rýchlo využiť proti mne. Musím si dávať pozor aby mi ich nezrazili, nerozbili. Od určitého času som začala pri sebe nosiť vždy jedni náhradné, no aj tak.. Zavadzajú mi, nemôžem si ani ľahnúť tvárou na bok, musím si stále čistiť sklá. *Začala menovať všetky nevýhody, ktoré ju napadali a potom si ich zložila a otočila sa na neho.* Teraz si ma už nemusíš bez nich predstavovať. *Dívala sa na Hirovu tvár, no ťažko sa jej odhadovalo ako sa tvári keďže sa z neho stala mierna machuľka. Keiyra videla bez okuliarov len predmety/ľudí, ktoré boli veľmi blízko pri nej. Čím bol predmet alebo človek ďalej od jej tváre tým sa menil na viac a viac len na neurčitú chamuľu. Nedovidela si bez okuliarov ani na končeky prstov keď vystrela pred seba ruky.* A tvoja odpoveď mi stačí. Je to zaujímavé, že to takto vnímaš. A to s tými dievčatami ti teda rozhodne nezávidím. *Trochu sa zasmiala.* Budeš musieť len dúfať, že Toshi nebude lámať srdcia dievčatám ako na bežiacom páse. *Uškrnula sa, ešte stále mala okuliare zložené z tváre.*

*Hiro o tom přemýšlí a pak si uvědomí, že to zas tak příjemné být nemusí. On přeci jen viděl skvěle, a tak nevěděl jaké to je brýle mít. A z Keiyryna vyprávění to neznělo zrovna jako něco dvakrát příjemného. Hlavně v boji si neuměl představit, že by byl tak moc závislý na brýlích, aby něco viděl. To bylo až strašidelné. Být bez zraku odkázán na ostatní smysly.* Dobře. *Kajícně zvedne ruce nahoru ve znamení, že se vzdává.* Uznávám tohle jsem příliš netrefil. Asi je rozdíl se na tebe dívat jako na někoho s brýlemi a skutečně s nimi žít. *Omluví se a trošku se ušklíbne a pak si jí chvíli bez brýlí prohlíží.* Hm. Je to zvláštní, jak už tě mám s brýlemi spojenou. *řekne popravdě.* Budu si pamatovat, že bez brýlí je to pro tebe těžké. Co takhle si udělat ještě jedny brýle, že by je nosil tvůj parťák na mise? Já bych je u sebe klidně měl, kdybychom šli na misi. A měla bys tak větší jistotu, že v případě boje budeš mít brýle. Anebo si to pojistit zapečetěním. *Zamyslí se, když si vybaví, jak jeho otce občas viděl pečetit si věci, když se chystal na mise.* No s těmi děvčaty je to trošku ošemetné. Možná upravím účes, myslíš že by mi slušela pleška? *Prohodí a pobaveně se zasměje.* I když to je trošku razantní řešení co? *Uvědomí si, že to je přece jen moc.* Ale něco vymyslet přece jen budu muset. S tím, jaký brácha je si člověk nemůže být nikdy jistý. *Ušklíbne se a pak se natáhne a položí ruku na její (pokud stále brýle drží, pokud ne tak je jen vezme)* Můžu si zkusit jaké to je? Koukat přes brýle? *Zeptá se zvědavě.*

*Usmiala sa a prikývla.* Tak teda platí, ak pôjdeme niekedy spolu na misiu, zverím ti náhradný pár. *Súhlasila a potom sa zasmiala na predstave, že by mal plešinku.* To už si daj radšej prepichnúť nos! *Uťahovala si z neho.* Môžeš nosiť náušnicu alebo.. papagája na ramene ako pirát! *Premýšľala čo bizarnejšie by mohol skúsiť.* Každopádne skôr než plešinka si ťa viem predstaviť s dlhými vlasmi. *Povedala už bez žartíkov a trošku sa nahla aby mu podala okuliare.* Je to trochu zvláštna požiadavka ale kľudne si ich vyskúšaj, nemyslím ale, že by si zvládol cez ne niečo prečítať.. daj pozor aby ťa nerozbolela hlava. *Počkala kedy si ich od nej zoberie a potom sa oprela zase pohodlnejšie o stoličku. Bol to zvláštny pocit nemať ich na sebe. Nie len preto, že všetko okolo bolo zahmlené .. ako zo sna ale bez nich sa cítila ako nahá. Je pravda, že veľa ľudí ju bez okuliarov nevidelo. Uvažovala či vôbec Sora alebo Noctis videli jej tvár bez nich, no nevedela si spomenúť na takú situáciu a teda to uzavrela s tým, že Hiro je prvý.*

*Spokojeně přikývne, že s ním souhlasí. Jak v otázce náhradních brýlí na misi tak s tím, že si může brýle půjčit.* Děkuji ti. *Řekne a pak si opatrně brýle nasadí a zvědavě se rozhlédne.* No páááni. *Dostane ze sebe a pohledem prozkoumává okolí.* Sice přesně nedokážu odhadnout, jaké to je vidět tvýma očima. Ale musí být těžké bez brýlí nějak normálně fungovat viď? *Zeptá se a pohled stočí ke své knížce a chvíli se snaží na otevřené straně něco přečíst, ale moc mu to nejde.* Asi každý zůstaneme u svého. *Prohodí a brýle si sundá.* Přeci jen mě to nic moc nedá, když je budu nosit a naopak tobě pomůžou dost. *Řekne klidně a chvíli si jí prohlíží.* Brýle nebo ne. Pořád si ta nejhezčí holka co znám. *Vydá ze sebe tiše a není si jistý, zda chce, aby to slyšela nebo ne. Ale přišlo mu to tak. A on rád mluvil pravdu a na rovinu.* A co ty víš třeba bych s pleškou vypadal mnohem drsněji? *Řekne s pobaveným uculením. Protože ta představa byla šílená. Vlasy si nechával růst delší, než bylo u kluků zvykem a oholit je. No to by asi nedokázal. Pomalu brýle v ruce otočí, tak aby nožičky mířily směrem k ní a pomalu ruce natáhne a opatrně jí brýle nasadí.* No bude to chtít trošku praxe. *Ušklíbne se, když jí omylem šťouchne do nosu.* No. A zase je to Keiyra, kterou znám. *řekne s úsměvem a prohlíží si jí.* Piercing říkáš. *Zamyslí se nad tím nápadem a promne si bradu.* Myslíš, že by mi piercing nebo něco takového slušelo? *To bylo možná reálnější než pleška. A dost by ho to od bratra odlišilo a kdyby náhodou chtěl s bratrem rozjet hru kdo je kdo snadněji by se sundal nějaký cvoček nebo náušnice než shánět paruku.*

*Ľutovala, že nemôže vidieť jeho výraz keď si skúšal tie okuliare, no z machuľkových gést, ktoré dokázala vydešifrovať to pre neho bol asi naozaj zážitok.* Bez okuliarov by som potrebovala slepeckého psa alebo bielu paličku. *Zažartovala na svoj účet a potom prikývla keď povedal, že by mali radšej zostať každý u toho svojho. Prekvapene zažmurkala keď pošepol, že je najkrajšie dievča čo pozná. Už-už mala na jazyku, že asi nepozná veľa dievčat keď si dovolí toto tvrdiť, lebo minimálne podľa nej bola Sora niekoľkonásobne krajšia. Mala blankytne modré oči a takmer úplne biele vlasy, vyzerala ako nejaká víla. Keiyra ale zostala ticho, rozhodne nechcela Hira presviedčať o opaku .. lebo by bola rada, ak by to čo hovoril bola skutočne pravda čo najdlhšie to bude možné. Nevedela vôbec ako reagovať a tak sa len hanblivo usmiala a sklopila pohľad. Našťastie povedal tú poznámku o plešinke a tak sa mohla zasmiať a nervozita sa tak rozpustila. Chvíľa kľudu, však vydržala len do momentu kým nespozorovala, že sa ku nej blížia jej okuliare. Trošku jej zružoveli líčka, no hneď sa začala sústrediť na dýchanie aby sa netopila v rozpakoch ako na začiatku. Keď jej narazil do nošteka trochu ho zvraštila a usmiala sa. Úsmev sa jej prehĺbil keď opäť videla jeho tvár ostrú. Ohľadom toho piercingu sa len uškrnula.* Radšej ti zoženieme toho hovoriaceho papagája a pásku cez oko. *Doberala si ho.*

To není zas tak špatný nápad ne? Takový pes je moc chytré zvíře a hodil by se na spousty jiných věcí. Hlídání, stopování a jako bonus, kdybys přišla o brýle by ti pomohl. To nezatracuj to je dobrá myšlenka. *Řekne na oko vážně a usmívá se při tom. Líbilo se mu, že si z toho nedělala nějak těžkou hlavu a bere to takhle. S úsměvem se na ní dívá a po její poznámce se rozesměje.* Nechci žádného papucha a pásku přes oko! *Prohodí a zakroutí nad tím nápadem hlavou.* Papoch pořád řve, měl bych zadělané oblečení a při mém štěstí by se nenaučil říkat nic a nebo ještě hůř nějaké kraviny. Kdepak žádné takové zvíře! A páska přes oko? Tak to už vůbec ne. V naší dvojici už jsi ty specialistkou na operace za špatné viditelnosti. Takže já si musím vymyslet něco originálního abych se neopičil. Takže žádná páska a žádný papoušek! Hirojuki nebude žádný bláznivý pirát. Garr! *Napodobí hrdelní zabručení piráta.*

*Zasmiala sa.* Som skôr na mačky. *Informovala ho a potom sa zasmiala keď sa začal Hiro rozčuľovať ohľadom jej nápadu - doslova vyprskla keď si predstavila nadávajúceho papagája.* Dobre si to rozmysli Hiro.. Mohol by si stále popíjať rum, mať v briadke zapletené gorálky a hovoriť hlášky ako: ´Máš dych ako z veľryby!´ alebo ´Všetci na palubu!´. *Popri tom ako to rozprávala sa smiala a keď Hiro povedal rozhodným hlasom to, že nebude bláznivý pirát a vydal pirátske Garr. Rozosmiala sa ešte hlasnejšie. Keiyra už len čakala kedy ich príde napomenúť stará knihovníčka, že sú moc hlasní, no zatiaľ sa tak nestalo. Zdvihla teda ruku, načiahla sa a zakryla mu jedno oko. Dala si pri tom pozor aby mu neublížila, predsalen mal zranenú tvár a teda sa ho dotkla len zľahka.* Stojím si za tým, že by bol z teba skvelý ... morský vlk ! Garr. *Napodobnila ten istý zvuk a chichotala sa ďalej, možno si koledovala o nejakú jeho odvetu, no toto doberanie jej prišlo tak prirodzené, že si skrátka nemohla pomôcť.*

*Hiro chvíli přemýšlel, zda on byl na nějaké zvíře. Vlastně ho zvířata nechávala vždycky dost klidným. Nějak se o ně nestaral. Nikdy ho moc nedojímala malá štěňátka či koťátka a zvíře doma nikdy neměli, aby si k nim vypěstoval nějaký vztah. Takže ho zaujal fakt, že je Keiyra na kočky.* Takže když budu přemýšlet o nějaké dárku pro tebe aspoň vím, že vše s kočkami je výhra. *Usměje se a pak se pobaveně zasměje.* Jestli má někdo dech jako z velryby nerad bych s ním byl v jedné místnosti. *Uculí se poté dost zvláštní poznámce a zauvažuje, zda by vážně mohlo takhle někomu z pusy smrdět. Byla to poněkud nechutná představa.* A jak si na něco takového přišla? Třeba nesnáším vodu, nebo co kdybych měl alergii na peří? Papouch na rameni a já bych otekl a vypadal jako velký dýně s páskou přes oko. *Ušklíbne se při těch slovech.* A vůbec. Proč se říká mořský vlk, když s mořem nemá vlk nic společného. *Nadhodí vážnou myšlenku a chvíli o tom přemýšlí.* Poněkud zavádějící označení.

*Prekvapene zažmurkala pri jeho slovách, o darčeku. Predstava, že by jej niečo daroval bola .. nečakane pekná!* V poriadku, v poriadku. *Zdvihla ruky na znak toho, že sa mu vzdáva.* Ja zase už viem, že keď budem rozmýšľať o darčeku pre teba.. mám sa vyhnúť pirátskym motívom. *Mala chuť vyplaziť na neho jazyk, stále bola pobavená.* Každopádne.. ako si teda na tom s vodou a alergiami? *Uškrnula sa.* Možno sa im hovorí morskí vlci lebo ich revírom je more, ich tempo je vražedné a keď ich stretne nejaká obchodná loď .. naháňajú ju, uštvú a potom ulovia ako skutoční vlci! *Zamýšľala sa nahlas. Samozrejme to bola len jej bláznivá pirátska fantázia.*

*Pobaveně se ušklíbne a trošku lépe se uvelebí na židli.* Hele tak ono ne každý pirátský motiv je špatný. Lebky jsou celkem fajn, dobrodružství na moři taky. Jen ten papoušek a podobně to je děs. *Uculí se a pak pootočí oči do strany jak přemýšlí o tom co právě řekla.* No dobře, dobře ale i tak je moře plné jiných zvířat. Které náhodou žijí v moři, takže se k pirátům hodí více než vlk. Třeba žralok je celkem drsňák říše vod a rozhodně by mi to k tomu pirátovi šlo více než vlk. Hoď vlka do vody. To žralok je lepší. *Pokrčí nad tím rameny.* No co já vím. *Nechá to být, protože mu to přijde dost zvláštní.* Hm tak voda mi nějak nevadí. Občas se i koupu. *Prohodí jako by nic.* A alergický asi na nic nejsem. Tedy aspoň na to, co jsem zatím zkusil. Kdo ví zad se neobjeví něco, na co alergii mít budu.

*Znova ju rozosmial.* Lebky sú fajn ale papakáje nie? To je šialené! *Krútila záporne hlavou a s úsmevom mierne pokrčila ukazovák na jednej ruke.* A čo hák? *Uškrnula sa.* Keby si bol pirát, mohol by si si vymyslieť vlastnú cool prezývku. Kľudne by to mohol byť aj žralok.. ale o tom sa baviť ani nemôžeme keďže si to zavrhol. *Mykla plecom a svoj ´hák´ z ukazováka už prestala ukazovať. Na jeho poznámke, že sa občas kúpe sa uškrnula.* Povedz mi Hiro, keď sa ti tak páčia dobrodružstvá.. máš už vybraté nejaké miesta kde sa určite chceš ísť pozrieť? *Zaujímala sa.*

Samozřejmě jsou lebky fajn. *Prohodí jako by to byla ta nejjasnější věc na světě.* Lebka je symbolem smrti. Snad není nikdo, kdo by lebku jako takovou nebral jako nebezpečí. Přitom je to věc ve tvém těle, kde se skrývá velmi důležitá část člověka. *Pomalu zvedne ruku a položí jí ukazováček na čelo.* Náš mozek. Naše mysl. Nebudu polemizovat, zda je tam i duše, protože to je nebezpečné téma vzbuzující nepříjemné dohady. Tak jako tak je lebka velmi důležitá část, která chrání náš mozek. Když se díváš do prázdných očních důlku lebky, co vidíš? Smrt? Strach? To, co tam bylo za života? Naše vstupní síň je plná obrazů kde naši předkové drtí něčí lebky, zašlapují do země nepřátele a trhají je na kusy. Lebky dívám od mala. Když jsem byl prcek strašně mě děsily. Ale čím jsem byl starší tím mi přišli zajímavější. Smrt jako taková je těžké téma. O tom jsme se bavili. Ale ať už naše já jde kamkoliv tělo tady zůstane. Možná nás pohřbí naši milovaní. Budeme mít nádherný pohřeb, okázalý hrob a na něm květiny. Ale možná také zamřeme někde na misi, naše tělo zůstane pohozené bůh ví, kde a jen ptáci ohlodávající kosti budou naší společností. Ať už naše duše půjde kamkoliv tak kosti zůstanou ještě dlouho poté. Okousané, roztahané divou zvěří daleko od místa smrti, ale stále budou. A pak nezůstane nic než ten temný pohled hledící na tebe z očních důlků lebky. Takže lebky jednoznačně ano. Papouška rád dám tobě. *Prohodí a nasadí na tváři úsměv.* Asi bych vyrazil do země Vln. Zjistit jak je to s těmi piráty jakože mořskými vlky. *Ušklíbne se a trošku jí zlobí. Nikdy na tohle moc nebyl. Před cizími lidmi se moc neprojevoval, ale s ní bylo snadné být přirozený.*

*Samozrejme, že sa neubránila sčervenaniu keď sa jej dotkol čela. Neuhla ale pohľadom, naopak - venovala mu plachý úsmev a ďalej sa mu fascinovane dívala do očí. So zatajeným dychom počúvala všetko čo si predstavoval pri lebkách a keď napokon skončil. Len si povzdychla.* Páni, asi mám rada lebky. *Usmiala sa a potom trošku zavrtela hlavou.* Ty by si dokázal predať aj vodu vodníkovi. *Zavtipkovala keďže bol naozaj presvedčivý. Nepoznali sa síce dlho, no Keiyra už mohla s istotou prehlásiť, že bol zatiaľ ten najlepší rozprávač príbehov s akým sa kedy stretla a teda... bol to sakra kompliment od niekoho ako je ona. Potom keď povedal, že by sa vydal do zeme vĺn, uchechtla sa a štuchla do neho prstom s úmyslom ho poštekliť keďže si z nej uťahoval.* Ak sa tam niekedy vydáš, chcem aby si mi o tom porozprával. *Zahryzla si do pery a odvrátila pohľad len čo to povedala, lebo sa na neho dívala ako na svätý obrázok a nechcela aby si to všimol.* Ehm.. si fakt dobrý rozprávač. Čítala vám maminka rozprávky keď ste boli s Toshim malí?

*Pobaveně se usměje po jejích slovech a je rád, že to nebrala nějak divně. Přeci jen ne každý asi viděl lebky jako něco zajímavého. S úsměvem pomalu stáhne ruku zpět a chvíli si jí prohlíží a přemýšlí o tom co řekla.* No nevím zda bych něco takového podnikal. Prodávat vodu vodníkovi není zrovna něco na čem by jeden chtěl zbohatnout. *Usměje se a pak se ošije, když do něj šťouchne.* Hej. Opatrně na tohle jsem citlivej. *Zasměje se a pak přikývne.* Tak až se tam vydám a zjistím proč to jsou mořští vlci budeš první za kým půjdu, abych ti řekl co jsem zjistil. *Ujistí jí s úsměvem.* Děkuji ti za pochvalu. Je to příjemné někomu povídat a vidět, že ho to zajímá. To potěší. *Mrkne na ní, protože mu neuniklo, jak se na něj dívá. Ten pocit, co to v něm vyvolávalo byl příjemný.* Mamka nám četla hodně. Má ráda knížky, a to asi máme po ní. Četla nám dost, vlastně co si tak pamatuji. Už nejstarší vzpomínky na mámu mám spojené s knihami. A to, že má táta velkou knihovnu mi to celé dost ulehčuje. Sice tam mám povoleno chodit chvíli, ale mamka nebo Jusuke nám knihy nosil vždy. A ono, když hodně čteš tak se pak snadno vypráví. *Řekne jako by to snad bylo normální, že takhle vypráví. Pro něj to přirozené bylo a Keiyra v tomhle byla ideální společnice.*

*Keiyra sa pri tej poznámke o vodníkovi uškrnula a keď hovoril o morských vlkoch spokojne prikývla.* Tak platí. *Nevedela skryť nadšenie, ktoré jej to spôsobilo. Hoci len fantazírovali. Myšlienka na to, že by jej prišiel porozprávať takýto príbeh.. bola jendoducho úžasná. Zapísala si do pamäte to že je šteklivý a počúvala jeho rozprávanie o maminke. Predstavovala si ich s Toshim malých .. ako s maminkou pod dekou počúvajú rozprávky a musela sa nad tou rozkošnou predstavou pousmiať.* Moja maminka mi knihy nečítala.. teda možno keď som bola úplne maličká áno, ale nepamätám si na to. Ona bola .. skôr zaťažená na cvičenie a tréning. Moja prvá spomienka ktorá sa mi s mamou vybavuje je ako ma učila robiť kotrmelce a drepy. *Len čo to povedala chytila sa za hlavu a trochu sa zasmiala.* Asi to znie hlúpo, no aj tak som ju mala rada. Ona nebola zlá.. len sme mali iné záľuby a hodnoty .. a názory. *Uškrnula sa a kútikom oka sa pozrela na Hira.* Tak či tak.. aj keď sme si vôbec nerozumeli .. a často sme sa hádali. Nikdy na mňa nezdvihla ruku ani ma inak netrestala.. Vždy len dúfala, že mi vykecá dieru do hlavy. *Len čo to povedala, zaklonila trochu hlavu a dívala sa do prázdna pred sebou.* Ani neviem či vôbec čítala knihy, mňa od toho celkom odhovárala. Nechcela aby som sedela s nosom večne v knihách a lietala hlavou v oblakoch. *Keiyra síce nebola zvyknutá o sebe hovoriť, no aj tak nejakým spôsobom cítila, že pred Hirom sa nemusí báť o sebe rozprávať. Potom trochu zažmurkala aby sa vrátila späť do prítomnosti a pootočila hlavu na Hira.* Kto je Josuke?

*S úsměvem kývne.* Tak fajn. Jsme domluvení. *Prohodí jako by o nic nešlo. Kdo ví kdy se někam dostane mimo vesnici, ale tohle snění bylo celkem příjemné. Zkoumavě si Keiyru prohlíží zatím co mu vypráví o své mamince. Trošku ho překvapí, že její mamka je přesný opak toho, co čekal. Nějak ani nevěděl proč se domníval, že to měla stejně jako on a knížky byly součást jejího života od dětství. Místo toho to vypadalo, že její mamka byla stejná jako jeho otec, i když ten je nechával v klidu prožívat dětství a přitvrdil až teď, když byli s bráchou starší.* No. Popravdě mě to trošku překvapilo. Takže máš za sebou trénink už od mala? To je celkem výhoda ne? Do života shinobi je to celkem praktické. Tvá mamka asi věděla, co chce. Po nás chce otec, abychom se snažili a dokázali co v sobě máme. Ale když jsme byli s bráchou prckové tak si s námi hrál a tak. Jen čím jsme starší tím přitvrzuje v tom, co je důležité a co máme dělat. A když na to přijde pro ránu nejde daleko. *Zamyšleně si přejede prsty po modřině a na chvíli se přenese někam jinam a je myšlenkami pryč. Ale netrvá to dlouho a po chvíli se na ní opět zadívá s úsměvem na tváři.* A podívej na sebe, knížky miluješ. Občas nejsme úplně podle představ rodičů co? *Nadhodí, protože na tom něco bylo.* Jusuke? To je náš sluha. *Vysvětlí to s naprostým klidem. Mít sluhu bylo pro něj tak přirozené jako, že má někdo doma kuchyň. Byl v jejich domácnosti od nepaměti a bral ho jako přirozenost jejich světa.*

*Uškrnula sa keď podotkol, že je to do života shinobi celkom praktické.* Praktické by to bolo.. ale, vieš dlho som kunoichi byť nechcela. To bol.. jeden z hlavných sporov medzi mamou a mnou. *Prezradila a keď sledovala ako sa Hiro dotkol modriny na svojej tvári, zaplavil ju hnev. Najradšej by jeho otcovi poriadne od srdca povedala čo si myslí o jeho spôsoboch, no musela si akurát tak zahryznúť do jazyka. Našťastie sa mu podarilo rozptýliť jej pozornosť a tak mu len opätovala úsmev.* No, to som rozhodne nebola. *Neveselo sa zasmiala. Keď jej napokon prezradil kto je Jusuke prekvapene zažmurkala.* Sluha? Vy ste niečo ako princovia alebo tak? *Uškrnula sa. Pre ňu bola predstava sluhu nemysliteľná. Jej mama ju vychovávala sama a teda luxusu veľa nezažila a hoci bol Noctisov byt vcelku veľký a dobre zariadený, hradom by ho nenazvala.*

*Překvapeně pozvedne obočí.* Nechtěla jsi být shinobi? A co jsi chtěla dělat? *To ho skutečně zaujme a chvíli si Keiyru prohlíží.* Chtěla jsi být pirátka, hm? *Uculí se. On sám pořádně nevěděl, co dělat, ale představa shinobi ho zaujala v podstatě hned co o nich začal slýchat. Kdo by nechtěl být jako oni. Je zajímavé potkat někoho kdo to tak necítil. Holt Keiyra byla zvláštní osoba a další čas trávení v její společnosti ho v tom jen utvrzoval.* Určitě by i tak byla moc hrdá na to, jak úžasná osoba jsi. *Ujistí jí s úsměvem. Její mámu neznal a z takového vyprávění soudit nemohl, ale přes všechny možné neshody a názory na život rodiče své děti většinou milují přes všechno. Takže si tím byl celkem jistý.* Princové? *Vyvalí oči překvapením a pak se začne smát a nedbá na ticho kolem.* Princové? U všech mořských vlků ne! Táta prostě jen chce mít doma někoho kdo se o nás bude starat. Je to prý praktické, když je jídlo vždy na stole a tak podobně. A mezi námi? Nemuset si stlát postel je fajn. *Ušklíbne se pobaveně. Trošku ho zaráží její reakce.* Jusuke je fajn chlapík. Dělá ti nejlepší vaječné omelety. Kdybys chtěla můžeš někdy přijít a nacpeme se k prasknutí. A aspoň bych ti mohl ukázat naši knihovnu. *Navrhne s úsměvem a pak si uvědomí, že si k sobě domů pozval holku a jeho tvář začne nabývat neobvyklé odstíny rudé.* Tedy … jestli chceš. *Špitne rozpačitě.*

*Jeho prekvapenie u nej vyvolalo ďalší spontánny úsmev. Uškrnula sa pri predstave - seba ako pirátky a hodila rukou ku starej pani, ktorá tu pobehovala okolo regálov v podozrivo častých intervaloch, asi sa odhodlávala na to, že ich pôjde umravniť, no ešte stále sa tak nestalo.* Možno by som chcela byť knihovníčka. Veď vieš.. okuliare, bláznivá fantázia, mám rada vôňu kníh.. hodila by som sa sem. *Opäť si zo seba uťahovala.* Uvidíme keď zvládnem geninskú skúšku. Potom to možno pravda bude. *Reagovala a keď sa začal smiať, všimla si ako stará knihovníčka len prevrátila očami a radšej so svojim vozíčkom odišla preč.* " Stlať postele a variť.. čo robí ich mama? Alebo som len príliš staromódna, keď mi tieto práce .. automaticky prislúchajú ku matke-žene? " *Zamyslela, no Hiro jej pretrhol niť myšlienok keď jej navrhol, že by mohla prísť ku nim domov na omelety. Zahryzla si do pery a sčervenala pri tej predstave, jediné čo ju ako tak upokojilo bolo to, že si všimla, Hirove líčka ktoré naberali podobne ružové odtiene.* Rada. *Súhlasila jednoslovne - nechcela riskovať, že by sa zakoktala pri viacslovnej odpovedi a odvrátila pohľad, dívala sa po regáloch akoby tam videla zrazu niečo strašne zaujímavé.* Teda.. ak to nebude vašim vadiť. *Nervózne si založila prameň vlasov za ucho.* Často si nosíte domov návštevy?

*Hirovi tahle myšlenka s knihovnicí přišla celkem jako logická. Ano nebylo to nic tak zajímavého a akčního jako je život shinobi, ale Keiyra vážně pro tuhle práci evidentně měla sklony. Bylo zvláštní představovat si život jinak, než ho měl před sebou naplánovaný od otce. Nikdy snad ani na okamžik nečekal, že by dělal něco jiného. Studium doma, povinná akademie, geninské zkoušky a pak začít jako shinobi. To měl před sebou jako jasnou cestu dříve, než se naučil vůbec mluvit. Mantinely výchovy byly tak pevně zaryté v jeho mysli, že si neuměl představit dělat něco jiného. A zatím co Keiyra by možná mohla být dobrá knihovnice tak on nevěděl o ničem co by mu takhle přirozeně šlo. To ho zavedlo do zvláštních myšlenek, a tak byl chvíli mimo. Ale tohle vše bylo pryč jako mávnutím proutku, když Keiyra souhlasila s návštěvo. Překvapeně se na ní díval s pocitem zda vážně dobře slyšel a pak se mu úsměvem roztáhl a on spokojeně přikývl.* No tak to je super. Moc rád ti to doma ukážu. *Prohodí a představuje si jaké to asi je mít doma někoho na návštěvě.* Našim to vadit určitě nebude. Mamka nám říkala, ať si klidně přivedeme nějaké kamarády. Jenže mi s bráškou vlastně kamarádi pořádně ještě neměli. Většinou jsme byli doma anebo se motali okolo domu. Takže … asi budeš oficiálně moje první návštěva. *Ušklíbne se při té představě. Bylo to zvláštní si někoho přivést domů, ale také se na to strašně těšil.*

*Uvažovala prečo je z tej predstavy, že by ho navštívila doma, tak v rozpakoch.* "Hiro je chlapec. A ku tomu pekný chlapec.. A ja som ešte žiadneho kamaráta doteraz nemala." *Objasnila si v duchu a bola pravda, že kým nespoznala Hira a jeho dvojča Toshiho.. O chlapcoch ani len neuvažovala ako o potencionálnych kamarátoch. Jeden sa tomu nemohol čudovať keď mala taký zlý zážitok s Razzakim. Doteraz mala len Soru a vyhovovalo jej to tak, no čím dlhšie s Hirom bola.. Tým viac jej záležalo na tom, aby ich začínajúce kamarátstvo nepokazila nejakou hlúposťou. Asi teda bolo normálne, že bola pri ňom tak v strese, predsalen chcela aby ju mal Hiro rád.* V tom prípade mi bude cťou byť tvojou prvou návštevou. *Usmiala sa na neho veselo a cítila sa výnimočne. V tom jej ale zaškvŕkalo v brušku a ona sa zaň chytila.* Jejda, asi by som mala ísť už domov - dať si niečo pod zub. Z tých rečí o omeletách mi vyhladlo. *S mierne ružovými líčkami sa postavila, vzala si svoj batôžtek a knihu o ostrovoch.* Keď tú návštevu naplánuješ, daj mi vedieť. Bývam na tejto adrese. *Ako to povedala, vybrala z batôžku svoj polorozpadnutý zápisník, vytrhla odtiaľ kúsok papiera a napísala naň adresu Noctisovho bytu v štvrti Hakari. Potom ho posunula po stole ku Hirovi a s úsmevom mu zamávala. Otočila sa na odchod, požičala si od knihovníčky knihu o ostrovoch a pobrala sa domov. Neuvedomovala si to, no celou cestou sa usmievala.*

Geninská zkouška

*Toshi se na tento den připravoval až příliš dlouho. Bylo mu už šestnáct a šel teprve na geninskou zkoušku. Všichni byli o několik let mladší než on, ale jemu to bylo jedno. Věděl, do čeho jde. Dneska buď zemře nebo zabije svého spolužáka a vězně a odnese si od Tsuchikage-sama shinobi čelenku. Doma ve svém pokoji si oblékl kalhoty a tričko, přes tričko si vzal košili, než si začal připevňovat na pásek tři pouzdra. V jednom měl boxery, ve druhém kunaie a ve třetím shurikeny. A za opaskem měl ještě pochvu na své nové tanto. Nikdy žádné podobné neviděl a zatím s ním pořádně nebojoval, ale byl na něj zvědavý. Třeba ho použije teď při geninské zkoušce. Dovolil si myslet na svého bratra, na své dvojče Hira. Básnili, jak spolu budou skládat geninskou zkoušku. Nejlépe v jeden a ten samý den. A nakonec je to všechno jinak. Hiro náhle onemocněl a teď ležel nejspíš v nemocnici. Toshi za ním nemohl a nedokázal zjistit od nikoho, co mu je a kdy svého brášku uvidí. Byl z toho dost zoufalý, ale snažil se svým emocím nepoddávat. Věřil, že se brzy uzdraví a pak si splní svůj sen cestovat po světě a společně zabíjet nukeniny. Bez něj byl jeho život prázdný. Ještěže měl za kamarádku Keiyru. Podíval se na své levé zápěstí, kde měl od jejich prvního setkání přivázanou červenou stužku. Věděl, že kdyby něco, tak se na ní může obrátit. Ačkoli po jejich posledním setkání si nebyl jistý, že ji bere jen jako kamarádku. Každopádně Toshi s předstihem vyrazil ke kamennému lesu, kde se konaly geninské zkoušky. Tam už na ně čekali senseiové z Akademie a na tribuně seděla Druhá Tsuchikage. Věnoval tribuně jediný pohled. Byl si moc dobře vědom, že musí dneska předvést ze sebe to nejlepší. Záležela na tom čest rodiny Adachi. Zatímco čekal na to, až ho vyvolají, tak si prohlížel své spolužáky. Snažil se odhadnout, proti komu bude muset bojovat. Koho bude muset zabít, aby se stal geninem. Otec, než odešel za prací z vesnice, tak mu vtloukal do hlavy, že nesmí během boje ztratit nad sebou kontrolu, protože by to pak znamenalo jeho konec. Měl ty slova na mysli ve chvíli, kdy někdo vyvolal jeho jméno a jméno asi tak desetiletého chlapce, jehož jméno mu nic neříkalo. Podívali se na sebe, tomu nešlo zabránit. Vypadal trochu vyděšeně, asi tak stejně jako byl Toshi, ale on to nechtěl dát najevo.* Ať vyhraje ten lepší *pousmál se na něj, zatímco oba odvedl jeden sensei do kamenného lesa, aby se tam vzájemně našli a bojovali spolu. Toshi byl připravený, alespoň si to myslel. Když byl vpuštěn a zanechán v kamenném lese, tak soustředil chakru do nohou a vyběhl pomocí Kinobori no Waza na jeden z kamenných stromů, aby se rozhlédl z výšky kolem. Chtěl to mít prostě co nejdřív za sebou. S pocity se bude zaobírat až potom. Chlapce nejspíše napadlo totéž, protože se rozhlíželi asi tak 100 metrů od sebe. Trvalo jen chvilku, než se oba otočili na sebe. Toshi jen neznatelně kývl, rukou si zkontroloval své pouzdra a Hatake tanto, než seběhl zpátky na zem a rozeběhl se směrem k chlapci. Ten se vydal také k Toshimu, takže se potkali někde v půlce. Toshi věděl, že by chlapce neměl podceňovat jen pro to, že je mladší než on. Oba prošli stejným výcvikem, proto Toshi na nic nečekal a zaútočil na něj. Sice oba měli své vybavení, Toshi si všiml, že chlapec měl podobná pouzdra jako on a také pochvu s kakutem, o něco větším mečem, než měl on sám. Ale to mu nebránilo, aby do něj začal bušil pěstmi. Jistě, mohl si vzít boxery, aby to mělo větší účinek, ale zatím se chtěl jen „rozehřát“. Chlapec chvíli překvapením ztuhl, ale nakonec se začal Toshiho ranám vyhýbat, alespoň se o to snažil, a taky mu jich pár dal. Ale pak mu Toshi dal loktem do hrudi, až chlapec trochu zacouval. Toshi se od něj vzdálil místo toho, aby na něj dorážel víc. Bylo evidentní, že je silnější než chlapec. Neměl v plánu ho zmlátit během chvilky. chlapec toho hned využil a vytáhl si kakuto, kterým se pokusil zaútočit na Toshiho. Ale ten se stihl vyhnout většině útoků. Toshi trochu odskočil od chlapce a složil pečetě na Bushin no Jutsu a vytvořil si šest svých klonů. spolu s nimi se rozeběhl na chlapce, který máchal před sebou svým kakutem a ničil jednoho klona za druhým, což dalo Toshimu čas, kdy si z pouzdra vyndal boxery a nasadil si je na klouby, aby jednou rukou mohl odklonit jeho zbraň a druhou pěst mu vrazit do břicha. Nehodlal si plýtvat kunaie nebo shurikeny, alespoň prozatím. Chtěl tenhle souboj vést nablízko muž proti muži. Podkopl chlapci nohy a ten se svalil na zem. Ve chvíli, kdy do něj chtěl dál bušit, tak chlapec složil pečetě na Kawarimi no Jutsu a vyměnil se s nějakým kamenem ležícím opodál. Chlapec hned vytáhl z pouzdra shurikeny a začal je po Toshim házet. Toshi dva schytal do nohy, ale jinak je pomocí boxerů docela vykryl. Chlapec ale pokračoval, takže Toshimu nakonec nezbývalo také nic jiného než použít také Kawarimi no Jutsu, přesunul se těsně za chlapce a pomocí Sennen Goroshi ho odpálil dál od sebe* Ty parchante… *ozval se chlapcův hlas, už asi měl příliš toho, jak proti Toshimu neměl žádnou šanci. Alespoň to tak vypadalo. Kakuto už mu dávno vypadlo z ruky a shurikeny se válely po zemi. Když se chlapec na Toshiho otočil, měl v očích to, co Toshi až moc důvěrně poznával. Šílenství, touhu zabít.* Tak ty jsi taky z našeho klanu *povzdychl si Toshi, ale neměl moc času přemýšlet, protože chlapec se na něj vyřítil ve snaze ho zabít. Toshi měl stále na kloubech boxery a snažil se odrážet tvrdé údery šíleného chlapce. Kupodivu chlapcovy útoky byly mnohem agresivnější a promyšlenější, než když byl při smyslech. Toshi schytal několik tvrdých ran, což se mu samotnému vůbec nelíbilo. Cítil v sobě probouzející zvíře, to stejné zvíře, které posedlo jeho soupeře. Musel se velmi bránit, aby ho nepustil na svobodu. Musel si připomínat slova svého otce. Musel se ubránit tomu zvířeti, které toužilo po krvi. Jedno takové měl před sebou. Chlapec vytáhl kunai a začal Toshiho ohrožovat ještě víc. Toshi se sice bránil, ale stejně schytal pár řezných ran, než zničehonic jedna z jeho rukou zešedla a z ní ji vyrostla podivná zakulacená sekera (Akkusu no Ken)* Neměl jsi ztratit kontrolu! *zavrčel Toshi jak nějaké zvíře vztekle a plnou silou a rychlostí se chlapci ohnal po rameni. Odpovědí mu byl vyděšený výkřik a Toshi mohl jen sledovat, jak se mu z ramene řine krev. Chlapec se sice na chvíli zastavil a pak znovu začal tvrdě útočit na Toshiho, který se vždycky zase ohnal svou sekerou. Takhle to trvalo ještě asi pět minut, než Toshi se ohnal sekerou tak, že chlapci proťal hrdlo. S takřka vyděšeným výrazem sledoval, jak chlapci začala z krku stříkat krev a se strachem v očích sledoval Toshiho, zatímco padal na zem. Toshi padl k němu na kolena, jeho ruka se vrátila do normálu a nehledě na krev si položil do klína jeho hlavu* To nic, prcku… To nic… Už budeš v pořádku… *šeptal naprosto nesmyslně., po tvářích mu tekly nevědomky slzy, zatímco chlapec během několika málo chvil přestal dýchat. Byl ještě dítě, malý desetiletý kluk., který neměl ani nejmenší tušení o tom šílenství jejich klanu. Povzdychl si a pomalu vstal. Podíval se směrem, odkud tušil místo, kde sedí Tsuchikage. Podíval se tím směrem o pár chvil déle, než se začal zase soustředit. Jistě, jejich Tsuchikage byla původně z Kirigakure, nejspíš byla stejně krutá a krvelačná jako Mizukage. Nemohl ji to mít za zlé, že jejich geninské zkoušky vypadají takhle. Najednou se na něj vyřítil tak třicetiletý chlápek. Toshi si byl vědomý toho, že teď je jediný, kdo může používat chakru, ale také si byl vědom, že ten chlapec po zemi nechal rozházené shurikeny a někde mu upadl i meč. Musel si dávat pozor. Nejspíš vězeň rovnou někde sebral shurikeny, protože je během běhu k Toshimu po něm začal házet. Rozhodně byl silnější a rychlejší než Toshi, takže ho na pár místech poranil a Toshi se rozhodl použít Kinobori no Waza a vyběhnout na jeden z kamenných stromů, aby se pak od něj mohl odrazit a dopadnout přímo k vězni. Moment překvapení mu vyšlo a Toshi mu vrazil pěstí s boxerem do tváře. S vězněm to ale ani nehlo. Toshi musel vymyslet, co dál, protože vězeň ho bez sebemenšího problému odhodil o pár metrů dál. Toshi už neměl chuť si hrát na kočku a na myš, sundal tedy z rukou boxery a proměnil si obě své ruce na ty šedivé kulaté sekery, než se vyřítil na vězně a sekal se sekerami hlava nehlava. Vězeň ovšem zvedl ze země i kakuto a Toshi najednou cítil na svém levém zápěstí krev. Podíval se na něj a prvního, čeho si všiml, bylo, že na něm neměl svou červenou stužku. Měl co dělat, aby nezačal běsnit. O to s větší vervou sekal po vězni, než ho donutil couvnout tak, že narazil na jeden z kamenných stromů. Toshi v tu chvíli nepřemýšlel, prostě chtěl přežít. Proto sekl jednou sekerou po jeho břichu a druhou po hrudi. Kdyby nebyl schopný normálně myslet, byl by ho schopný rozsekat na kousky za to, že díky němu přišel o Keiyřinu stužku. Ale naštěstí si nějaké zbytky rozumu udržel, takže od vězně ustoupil. Měl oblečení od krve, jednak od chlapce, tak i od vězně. Otočil se zády k oběma mrtvolám a snažil se udržet obsah svého žaludku na místě. Bylo mu z toho zle, nejradši by teď serval ze sebe všechno oblečení. Jen s vypětím sil sledoval, jak se k němu blíží Druhá Tsuchikage, aby mu spolu s přítomnými pogratulovala a předala ochrannou čelenku Iwy*

--- konec rpg ---

*Akio byl dnes vyslán na další misi. Díky tomu, že byl již dospělý, tak dostal na poměry D misí poměrně zajímavou misi - výpomoc v hospodě U Škrta; kde se mimo jiné poprvé setkal s Toshim. Navíc to mělo tu výhodu, že bude moct kouřit v práci, což se mu zamlouvalo. Byl oblečený ve svém klasickém oblečení (odkaz). Čelenku měl obvázanou kolem krku jako šátek. Žádné zbraně ani vybavení si s sebou nebral, předpokládá, že ho nebude potřebovat.* Vlastně, teď když nad tím přemýšlím, má to ještě jednu výhodu. Znám se přece s hospodským, se starým Kenjim, třeba mě nebude tak hnát." *Vzpomene si. Když se ocitne před hospodou, znovu si vzpomene na Toshiho.* "Jak se asi má? Musím za ním někdy zajít, promluvit s ním o zkouškách, jak to zvládá, a tak." *Řekne si v duchu. Pak jen vejde dovnitř. Už se stahuje k večeru, takže je tu dost lidí. Starý Kenji lítá za barem jako obvykle a obsluhuje zákazníky prvního patra. I přes zjevný frmol co má pozdraví Akia svým mohutným hlasitým hlasem.* (Kenji): Vítej Akio, jdeš jako na zavolanou! Pojď sem chlapče! *Akio dojde za bar.* Ahoj Kenji, ty starouši. Máš tu narváno co? Ale my to spolu nějak zvládneme. Kouřit tu můžu viď? *Pozdraví ho nazpět a zeptá se. Kenji mu jako odpověď přihodí popelník, na hlavu Akiovi hodí zástěru a začne vydávat rozkazy. Akio si rychle zapálí, navlíkne na sebe zástěru a dá se do práce. Ze začátku mu to moc nejde, ale jak to zkouší, a také od pozorování zkušeného hospodského to po čase dostane docela do ruky. Akio při práci konverzuje s Kenjim, který je pro něj takový ten starší veselý strejda od vedle. Má rád jeho společnost, a Kenji jeho, často si spolu na baru povídají. Akorát ne jako spolupracovníci ale jako host a hospodský. Baví se o všem možném: o rodině, o přátelích, o Akiově ninja kariéře a přirozeně i o děvčatech. Dobrá společnost způsobí, že Akiovi večer uletí jako voda a práci si moc užívá. Aspoň prozatím. Dolní patra hospody jsou nechvalně známá občasnou bouřlivou povahou svých štamgastů. Jak se večer táhl a přicházely pozdní hodiny, šance na nějaké divadlo se zvyšovala. Nakonec se Akio této, v jeho očích jediné, nevýhodě nevyhnul. Jeden z hostů, který měl očividně dost, začal dělat větší bordel, než je pro takový pajzl zdrávo. Starý Kenji se to snažil vyřešit po dobrém, ale ani jeho zkušenosti na toho tvrdohlavce nepomohly. Akio to tedy vyřeší po zlém. Přišel k opilci, položil mu ruku na rameno a lehce zmáčkl. Opilec se na něj podíval, s námahou vstal a tvářil se, jako kdyby se snad chtěl prát. Akio ho tedy chytil za flígr a rozhodl se ho silou vyvést ven. To, vzhledem k mužově stavu, byl velmi snadný úkol. Ve dveřích se ho pokusil opilec udeřit, čemuž se Akio klidně vyhnul a opětoval útok slabou hlavičkou. Opilec se zapotácel a doslova vypadl ven z hospody. Hodil po Akiovi nějaké peníze a pak se s brbláním vydal pryč. Akio vzal peníze, ve dveřích se rozhlédl po hospodě výhružným pohledem. Po tomhle se všichni potencionální ničitelé dobré nálady a pohody otočili a hleděli si svého. Akio pak s vítězoslavným a samolibým výrazem předal Kenjimu peníze. Ten se jen zasmál a poplácal Akia přátelsky po zádech. Zbytek směny šel v klidu. Na konci, kdy Kenji ještě musel spočítat peníze, si Akio zaplatil a natočil jedno pivko, které si vypil po dobře odvedené práci.* Tak se měj starouši! Řeknu ti, někdy si to zopáknu, tohle byla zatím nejlepší D mise jakou jsem kdy dělal! *Rozloučí se nakonec s hospodským a vydá se na cestu do svého bytečku.*

*Dnes vstal a sešel dolů po schodech, kdy jeho cesta zavítala hned do kuchyně, aby připravil nějakou snídani - míchaná vajíčka. Udělal sám sobě. Zatím nebyl nikdo vzhůru a tak by byla blbost jich dělat víc, jelikož by vychladla. Samozřejmě, pokud by někdo vstal mezitím, tak se zeptá a popřípadě rovnou udělá víc. V klidu se nasnídal a provedl klasickou ranní hygienu. Dnes měl v plánu se vydat do centra vesnice, přičemž by si jí chtěl projít. Ještě ji úplně naznal a když už tady měl žít, takto byla nutnost.*

*Keď sa zobudila, šla rovno do kúpeľne kde sa umyla, učesala a celkovo zo seba spravila človeka. Potom sa vrátila do svojej izby a obliekla si bielu bľúzku, čierne nadkolienky a čiernu skladanú sukňu. Vlasy si nechala rozpustené, na krku mala zlatý medailón od Ryuua a na zápästí náramok od Toshiho nemala. Keď bola hotová zišla do kuchyne keďže odtiaľ cítila vôňu a počula taký ten klasický šramot. Trošku dúfala, že to bude Ryuu, no keď uvidela Yina - ako akurát doraňajkoval, venovala mu široký, priateľský úsmev.* Dobré ráno tkanička. *Zavtipkovala, podišla ku miske s ovocím a vzala si odtiaľ jedno jablko. Umyla ho a potom sa do neho zahryzla.* Ako sa ti spalo? Čo tvoj nos? *Zaujímala sa ako je na tom.*

*Užíval si svoji snídani. Neměl při tom žádné noviny nebo časopis a tak byl nucen koukat do blba, při tom jak jedl. Netrvalo dlouho a měl dojedeno a tak šel umýt talíř. Pak ale vešla do kuchyně Keiyra a pozdravila ho. Jen nakoukl zpoza rameno a úsměv jí opětoval.* Dobré dobré. *On pro ní zatím žádnou "dobíravou" přezdívku neměl a tak to nechal takto, nic z místa nevymýšlel. Už se jí chtěl zeptat, jestli si také nedá nějaká vajíčka. Když už byl u té linky a něco dělal, tak je mohl rovnou udělat. No ale ona se už natáhla pro jablko a tak se neptal.* Dobrou chuť přeji. *Akorát domyl talíř a otočil se s tím, že si utíral ruce v utěrce a opřel se zadkem o kuchyňskou linku.* Hele dobře. Postel je trochu měkčí, než na co jsem byl zvyklý, ale není to nic hrozného. No a nos? *Trochu si projel prsty po obvazech. Modřina, která se mu v den zranění tvořila už dosáhla jakéhosi maxima a tak měl trochu fialové zbarvení na určitých místech kolem obvazů, ale na bolest si zvykl a je alespoň rád, že už může dýchat nosem, protože v něm nemá vatu, jelikož mu nekrvácí.* Nos už se uklidnil. Doktor říkal nějaké 3 týdny a mělo by to být v pohodě. *Byl rád, že to byly jen 3 týdny. Ale zatím se bál, co si pomyslí Noctis. Že si nechal zlomit nos nějakým ožralou...doufal, že nepřijde domů, dokud mu to nesundají i napříč tomu, že už s ním chtěl trénovat co nejdřív.* Jak dlouho bývá Noctis pryč? Já jen, kdy se asi tak vrátí? *Nechtěl se nechávat v naději, že to stíhá zarůst pořádně, proto se rovnou zeptal, aby věděl, jak na tom je. Mezitím odložil utěrku a nalil si vodu, chtěl zapít snídani.* Dáš si taky?

*Užíval si svoji snídani. Neměl při tom žádné noviny nebo časopis a tak byl nucen koukat do blba, při tom jak jedl. Netrvalo dlouho a měl dojedeno a tak šel umýt talíř. Pak ale vešla do kuchyně Keiyra a pozdravila ho. Jen nakoukl zpoza rameno a úsměv jí opětoval.* Dobré dobré. *On pro ní zatím žádnou "dobíravou" přezdívku neměl a tak to nechal takto, nic z místa nevymýšlel. Už se jí chtěl zeptat, jestli si také nedá nějaká vajíčka. Když už byl u té linky a něco dělal, tak je mohl rovnou udělat. No ale ona se už natáhla pro jablko a tak se neptal.* Dobrou chuť přeji. *Akorát domyl talíř a otočil se s tím, že si utíral ruce v utěrce a opřel se zadkem o kuchyňskou linku.* Hele dobře. Postel je trochu měkčí, než na co jsem byl zvyklý, ale není to nic hrozného. No a nos? *Trochu si projel prsty po obvazech. Modřina, která se mu v den zranění tvořila už dosáhla jakéhosi maxima a tak měl trochu fialové zbarvení na určitých místech kolem obvazů, ale na bolest si zvykl a dokonce i začala postupně odeznívat. Je rád, že už může dýchat nosem, protože v něm nemá vatu, jelikož mu nekrvácí.* Nos už se uklidnil. Doktor říkal nějaké 3 týdny a mělo by to být v pohodě. *Samozřejmě, že 3 týdny u normálního člověka. On měl ale díky Gobi zrychlenou regeneraci, takže to bude mnohem méně. To ale nemohl ukázat ostatním, vzbudil by podezření. Nejvíc se ale bál, co si pomyslí Noctis. Že si nechal zlomit nos nějakým ožralou...doufal, že nepřijde domů, dokud mu to nesundají i napříč tomu, že už s ním chtěl trénovat co nejdřív.* Jak dlouho bývá Noctis pryč? Já jen, kdy se asi tak vrátí? *Nechtěl se nechávat v naději, že to stíhá zarůst pořádně, proto se rovnou zeptal, aby věděl, jak na tom je. Mezitím odložil utěrku a nalil si vodu, chtěl zapít snídani.* Dáš si taky?

*Trochu prikyvovala pri prežúvaní šťavnatého jabĺčka a potom len trošku zavrtela hlavou nad jeho ponukou čistej vody. Posadila sa na stoličku a keď sústo prehltla trochu mykla plecom.* Býva to rôzne.. kým sme ešte s Noctisom žili v starom byte.. chodil preč na týždne.. niekedy mesiace. Sstratil sa aj na pol roka. *Zamýšľala sa a vrátilo ju to do čias kedy sa cítila tak sama.* Každopádne teraz to je lepšie.. keď sa vie teleportovať pomocou tých svojich značiek. *Ako to povedala, voľnou rukou si prešla po krku a prstami jemne pohladila svoj zátylok na ktorom mala Noctisovu Hirashin značku.* Každopádne.. čo s dnešným dňom? Máš vymyslené niečo špeciálne? *Opýtala sa ho so záujmom a plánovala sa ku nemu tak nejak nasáčkovať, nech už mal v úmysle čokoľvek. Chcela mu byť na blízku kým ešte s Ryuuom je v Iwe.* Takže, chceš trénovať? Alebo sa prejdeme na trhovisko a ukážem ti kde kupujem ten čaj? *Usmiala sa a znovu si zahryzla do červeného jabĺčka. Pokiaľ Yin poznal rozprávku o snehulienke, mohla mu ju Kei teraz trochu pripomínať. Jej tmavohnedé až čierne vlasy v kombinácii s jej snehovo-bielou pokožkou a červeným jabĺčkom ku tomu.. Ona sama si to ale nespojila. Len čakala čo z Yina vypadne.*

*Trochu si povzdechl. To že teď začíná chodit domů častěji mu dělalo radost, ale zároveň se bál, až ho uvidí se zalepeným ksichtem.* ,,Bože, to bude...mě bude mít za nějakého budižkničemu." *Pak se ale zamyslel pořádně.* Ty značky jsou teda nějaká jeho speciální technika jo? Zní to fakt užitečně...být tady a pak se teleportovat někam, kde je hezky. Ušetříš čas cestováním. Ale nevím, i na té cestě něco je. Já osobně bych se asi tolik na to místo netěšil, kdybych tam mohl být kdykoliv. Víc by mě těšilo, kdyby to byla odměna z tu cestu tam, kterou jsem musel podniknout. *Vzpomněl si na cestování. Zatím "cestoval" 2x. jednou s Tetsuem na misi a tam si moc nepokecal a jednou s bratrem na druhou misi. Určitě ho víc bavila cesta s bratrem, kterou si mnohem více užil.* Hele, chtěl jsem si jít projít vesnici. Popřípadě se jít proběhnout a určit si tak nějaký svůj okruh kolem domova. Ale na ty trhy určitě jít můžem. *Usmál se na ní a pak se ďábelsky usmál.* No a tréninku se určitě nebráním. Vždyť mě znáš. *Zasmál se. Moc ho neznala, ale určitě už věděla, že má cvičení rád. Z jeho reakce na podzemní Dojo to musela vytušit.* No ale teď co dřív, že? Trénink nebo trhy? *Nahodil zamyšlený výraz a přemýšlel, co by mohlo být lepší jako první.* Asi trénink? Je to vyčerpávající, ale mě to prostě vždycky zvedne náladu a jsem pak víc ready na všechno ostatní. Nevím, asi jsem divnej. *Zasmál se.*

*Prikývla na odpoveď a keď prehltla trošku si povzdychla.* No.. tiež som zástanca cestovania. Najviac dobrodružstiev vzniká na cestách a nie až v cieli. *Podotkla, napravila si okuliare a pokračovala v obhryzkávaní jabĺčka. Trochu sa zasmiala keď nakoniec zvolil tréning a s povzdychom sklopila pohľad ku svojmu oblečeniu. Suknička, nadkolienky a biela blúzka.* Tak fajn, oblečiem sa do niečoho športovejšieho a prídem za tebou dole. Zatiaľ sa môžeš rozcvičiť. *Navrhla, hodila obhryzené jablko do koša vybrala sa späť do svojej izby kde si dala dole sukňu a blúzku, no nechala si nadkolienky. Natiahla si čierne kraťasky, vyťahané tričko a vlasy si zopla do dvoch copíkov aby jej počas boja nezavadzali.* (Takto nejak ale bez tých strašných bielych topánok, Kei je bosá!) *Potom zišla dole do pivnice kde mali Dojo. Tlmené svetlá, vôňa dreva, príjemný vrzgot drevených parkiet.. S úsmevom zavrela oči a keď ich otvorila - našla pohľadom Yina. Prišla ku nemu a začala sa rozcvičovať tiež.*

*Napil se svojí vody a následně odložil skleničku.* Dobře, já si taky vezmu něco jednoduššího na cvičení. *Také se vydal nahoru do pokoje, kde si oblékl něco sportovnějšího (toto). Pak se vydal dolů do doja, kde nasál tu úžasnou vůni, které se pořád nedokázal nabažit a zapnul ta dokonalá tlumená světla, která tomu všemu dodávala ještě krásnější atmosféru.* Jo, tohle je jedno velké plus na tomhle domě. Geniální nápad, jednou si to taky takhle zařídím. *Měl ruce v bok a ještě chvíli inhaloval tu vůni. Byl tam rychleji než Keiyra. Nepotřeboval si upravovat vlasy ani nic podobného a tak se začal hned rozcvičovat, aby si zahřál tělo. Pak přišla dolů i ona a jen se na ní otočil.* Já budu za chvíli ready. *Asi se nepotřeboval rozcvičovat nějak víc, ale měl svoji sestavu a tu chtěl vždy dokončit, nebo se o to alespoň snažil. Pak přestal.* Tak jo, můžeme. Máš tu čest začít. *Pousmál se na ní a zaujal bojový postoj.*

*Keiyra sa naťahovala a rozcvičovala, chcela si zohriať svaly. Keď ju napokon Yin po chvíľke vyzval aby po ňom vyštartovala prvá, trošku sa usmiala.* Takže si gentleman, hm? Držíš sa toho, že dámy majú prednosť? *Zavtipkovala pri pohľade na jeho postoj a mierne pokrčila kolená tiež. Žiadny teatrálny postoj ale tento krát na Yina nevybalila. Stála ku Yinovi bokom, nebol od nej ďaleko a teda vyšvihla pravou nohou s cieľom kopnúť ho do jeho zaobväzovanej tváre. Samozrejme čakala, že ten kop hravo vyblokuje, nebolo jej cieľom ublížiť mu takže do toho nedávala všetko. Ešte sa len rozohrievali. Na druhej strane bola pripravená reagovať, na jeho prípadný protiútok. Sledovala jeho pohyby ako keby sa zrazu ten zlatý chalan premenil na nebezpečného hada, ktorého cieľom je ju uhryznúť.*

Přesně tak. *Pousmál se a vyčkával, jak na něj teda zaútočí. Celý jejich cvičný souboj otevřela kopnutím přímo jemu do tváře. Pozorně od začátku sledoval její pohyby a bylo mu jasné, že se napřahuje na to kopnutí. Jednu ruku už měl u tváře a tak její nohu chytil. S jeho sílou nebyl problém kop zastavit a nechal se kopnout a vlastně jí chytil chodidlo. Pak jí levou rukou chtěl vzít za lýtko a hodit jí do strany. Minule se mu to nepovedlo, no tentokrát už jí chtěl oplatit to minulé hození s ním. Dnes chtěl vyhrát, i když tušil, že se mu to asi nepovede, nicméně ten chtíč ho hnal dopředu. Věděl, že Keyira má v merku hodně chvatů, takže na ní nemůže jít zlehka. Ono ani nemohl, protože už tak na ní nestačil.*

*Pousmiala sa keď ju vyblokoval a keď jej chytil lítko - odrazila sa od zeme a pri tom sa vo vduchu prudko otočila. Schmatla ho za pravú ruku - keďže ľavou ju držal a ľavou nohou sa mu zahákla o bok. V podstate na neho vyskočila a obtočila sa okolo neho ako had. ( Takto ale zrkadlovo - Yin drží jej pravú nohu ľavou rukou.) Jej jediná výhoda bola jej rýchlosť. Už pri poslednom tréningu zistila, že Yin je silnejší než vyzerá. Netušila kde sa to v ňom bralo, no mala pocit, že by ju zvládol nosiť na rukách po celej Iwe bez najmenšieho problému. Jediné čo jej teda zostávalo bolo využiť tú jeho pevnú, stabilnú silnú základňu a proste sa po ňom všeliako otáčať a využiť to že je útlejšia a ľahšia a on silnejší. Na jednej strane to bol dobrý tréning hlavne pre ňu. Aspoň mohla zistiť aké to je bojovať proti niekomu kto je silnejší než ona sama.* Máš potrebu držať si ma blízko pri sebe, hm? *Šepla zadýchane v tej krkolomnej póze.*

*Jak už si myslel, že jí konečně bude schopen hodit, tak mu udělala nějaký neznámý chvat a během chvíle se ocitl v poměrně zvláštní a prekerné situaci, kdy ale instinktivně jednu nohu posunul o krok dozadu, aby se udržel na nohou. S jeho silou opravdu nebyl problém ji udržet na jedné ruce, no ale docela mu kroutila ruku, ale on jí tlačil do protipohybu svojí silou, takže mu ruku nijak extra nekroutila.* Hehe, víš co, nemůžu odolat tomu, jak se mnou vždy hodíš o zem. *Trochu se zasmál a pak přemýšlel, co vlastně udělá. Ale tak proč nehodit o zem s ní? Proto se teď Yin hodil o zem s tím, že při dopadu třískne o zem s Keiyrou, která se ho držela jako klíště a uvolní to sevření, aby si zase udělal vzdálenost.*

*Zvonivo sa zasmiala a stále pri tom pevne držala jeho ruku. Keď zo sebou/aj s ňou Yin hodil o zem, väčšiu časť tela mala krytú jeho trupom a teda jej to nijak zvlášť neublížilo. Po dopade sa zasmiala ešte hlasnejšie, vážne ho začínala mať rada. V podstate obaja padli do mäkkého keďže celý stred doja bol potiahnutý žinenkou aby sa im pri tréningu nič vážne nestalo. Po dopade Yina pustila. Aj keby do toho dal väčšiu silu - jej telo bolo odolné čiže by to zvládla. Potom čo sa postavil a urobil medzi nimi zase nejakú vzdialenosť, s úsmevom urobila kotrmelec dozadu do stoja.* Poď na mňa, Yin-kun. *Roztvorila náruč akoby ho chcela objať. Bavila sa, Yinov humor jej bol blízky a musela uznať, že na to ako ten ich vzťah začal. Tak ako tak - bola pripravená na Yinov protiútok.*

*Usmál se, byl rád, že s ní konečně třísknul alespoň jednou on. Následně si jemným úskokem vytvořil mezi nimi prostor a trochu si poskakoval, přičemž si zklidnil dech. Když roztáhla ruce, jen se pousmál. Bylo vidět, že ji to baví a jeho to rozhodně nebavilo o nic méně. Byl opravdu rád, že má doma někoho tak zkušeného na Taijutsu a opravdu se od ní teď mnoho učí. I když se za chvíli měla vydat na cesty s Ryuuem, byl rozhodnutý vyždímat z ní všechny chvaty, které zná, aby se mohl co nejvíc naučit a až se potkají znova, tak jí vytřít zrak tím, jak se zlepšil. Ale kdo ví, třeba se naopak zase jen něco naučí. Je to jako jejich debata o životě naplno. Sice spolu budou bydlet krátce (oproti tomu, jak dlouho bude Yin v Iwě), ale zase ten čas využije velmi kvalitně.* Jak je libo. *Jakmile dořekl větu, tak se rozeběhl k ní přičemž když už se jejich vzdálenost zkracovala, skočil do strany na zeď, od které se odrazil a zaútočil jí kopem z otočky na hlavu (Konoha Senpū).*

*Kei sledovala ako Sa Yin rozbehol ku stene od ktorej sa odrazil a zaútočil rýchlym kopom na jej hlavu. Mohla ho chytiť a odhodiť ako naposledy, no naposledy, no nemuselo by jej to vyjsť hneď z dvoch dôvodov. Prvým bolo, že to pravdepodobne čakal. Druhým, že keď to spravila naposledy - bolo to pri výkope, ktorý nebol robený s rozbehom takže predpokladala, že do tohto dal Yin väčšiu silu. Pravdepodobne ak by nebola rýchlejšia než on asi by schytala teraz pekný kopanec, našťastie však urobila krok do strany. Ľavým predlaktím vyblokovala jeho kop a pravou rukou ho schmatla za tielko a celou silou sa zaprela. Tým, že bol Yin vo vzduchu a v podstate na ňu letel - predpokladala, že jej to vyjde. Chcela ho schmatnúť a vlastnou váhou tela ho prinútiť padnúť na zem. Zostala by teda ležať krížom cez neho.* Keď to máš tak rád, nemohla som odolať. *Zazubila sa na neho a potom sa postavila aby mu dala priestor. /Samozrejme len ak jej to vyšlo/.*

*Odrazil se od zdi a napřáhl se nohou. Stále do ní nešel plnou silou (jen 6), protože jí nechtěl nijak zranit. No ona to vyblokovala. Docela ho překvapilo, že ho nechytla a nehodila s ním o zem jako minule, když se o to pokoušel. To ovšem ale přišlo taky. Najednou mu schmátla tílko a najednou s ním třískla o zem a ležela následně křížem přes něj. Jen vzdechl takovým nárazovým zvukem a zůstal ležet.* ,,Přece jenom se mnou třískla..." Jsem rád...že na mě myslíš... *Řekl trochu vzdychajíc z jejich souboje a z toho nárazu na zem. Také se na ní zazubil a následně vstal, přičemž si trochu protáhl záda, kvůli tomu nárazu.* Kde jsi se tohle všechno naučila? To sama? *Fakt nad tím dumal. On se tomu věnoval opravdu dlouho, ale na Keiyru opravdu neměl.*

A vždy budem. *Uistila ho so smiechom a potľapkala ho po hrudi. Ako tak na ňom ležala, všimla si, že mu spod tielka vykúkajú nejaké čierne symboly.* Nespomenul si mi, že máš tiež tetovanie. *Poznamenala a popri tom sa naťahovala tiež, no skôr zo zvyku než aby potrebovala uvoľniť svaly. Na jeho otázke kde sa to naučila sa len pousmiala.* Spomínala som ti moju mamu alebo nie? Ona bola taijutsu posadnutá. Zatiaľ čo iné mamy čítali svojim deťom detské knihy a rozprávky, mňa mama učila drepovať. *Bezradne mykla plecom a trochu sa neveselo zasmiala.* Ja som nekreslila ako dieťa obrázky víl a princezien ale chmaty, ktoré sa mi mama snažila vtĺcť do hlavy. *Nevedela ako lepšie mu to vysvetliť. Vždy v tom bola dobrá .. už aj na akadémii. Hoci sa tam nikdy extra svojimi schopnosťami nevystatovala. Prečo by aj mala keď veľkú časť svojho štúdia na ninja akadémii odmietala pristúpiť ku geninskym skúškam a chcela aby ju odtiaľ mama odpísala preč.* "Ach.. to bolo obdobie.." *Pomyslela si trpko a potom sa sústredila na Yina.* Čo ty? Kto trénoval teba? Otec? Mama? Brat? *Chcela vedieť.*