Ulička Sekkusu

*Moc dlouho se na nohou neudržel, jelikož do něj Noctis vozíkem najel tak,že zase spadl na zadek.* Ty jsi horší jak Temari!* Dá naštvaně ruce křížem a poté zakroutí hlavou a vzdychne.* Pravdou je, že Kazuki je mé dvojče, se kterým sdílíme jedno tělo. A svým způsobem je to tak jak jsi řekl, po rozdělení nám vše doroste, krom obličeje, proto využívám Henge, aby protivník nepoznal že je něco v nepořádku. Při rozdělení jsme schopný se svým dvojčetem spolupracovat, a bojovat dva na jednoho. To je asi vše co bych ti k tomu mohl říct, prakticky já a Natsu nejsme dvojčata, ale čtyřčata.* Pověděl Michi a poté se zamračil, nerad sice o tomhle mluvil,ale Noctis to stejně určitě už zaregistroval, jak to funguje a tak.*

Noctis Clive: Díky že jsi odpověděl, ukázal jsi že své slovo umíš a díky tomu pro mě tvé slovo už něco znamená ale stejně ti nebudu věřit že bys mi neutekl a tak tě budu hlídat. *Zasměje se tomu, přijde mu vtipné ta představa že by se mu Michi pokoušel utíkat. * Temari jsem potkal, je zajímavá ale přitom tak obyčejná jako každý jiný. Chce se stát nejsilnější Kunoichi a začíná mě to štvát, slyším to skoro pořád. *Noctis osobně nestojí o to být nějak přehnaně mocný, jako ano nebude nějak zahálet a bude rozvíjet své znalosti a schopnosti ale nehodlá jít po moci jako šílenec. * Nicméně ta schopnost je zajímavá, musíte žít v symbióze že? Ty a Kazuki, to je nějaká unikátní schopnost jen vás dvou? *Tím myslí Natsua a Michiho. *

Tsch, vždy své slovo dodržím.* Rozhodně to nebyl zas tak moc nečestný člověk, ač je fakt že utéct by chtěl,ale v jeho současném stavu by moc daleko nejspíš neutekl ani, nemluvně o tom plotu, který bez chakry nepřekoná, a ta je jaksi mimo teď, když zaslechl o tom, že Temari chce být nejsilnější tak se ušklíbne.* Každý chce být svým způsobem silný, ať má pro to důvod jakýkoliv. Když nebudeš nejsilnější, nemusíš dokázat to, co chceš. Já chci konat vlastní spravedlnost a taky ukázat všem, že nejsem slaboch jako Natsu, také se chci stát silnějším abych mohl Temari ochránit, je pro mě nesmírně důležitá a nechci aby se jí něco stalo, další z důvodu proč musím zesílit je,abych našel ty, co zabili mé rodiče a já mohl na nich pak vykonat svou spravedlnost.....* Hlasitě vzdychl a poté se podíval na nebe, dneska bylo krásně a na obloze pluli mraky.* Jen nás dvou těžko, Natsu to umí také, a ano ač je to někdy těžké, záleží jak si dvojčata sednou, pokud si moc nesednou jako v případě Natsua, mohou se obě dvojčata začít o tělo přetahovat.* To že se jedná o klanovou techniku Michi říkat nechtěl, Noctis byl stále z jiné vesnice, a dodat mu důležité informace o svém klanu by nebylo moudré.* Každopádně i ty oplýváš něčím výjimečným jak jsem si všiml. Když jsme spolu bojovali, myslel jsem že máš schovanou pod rukávem zbraň na rukách,ale očividně jsem se spletl, když jsem pak viděl tvůj souboj, tak mi to došlo. Tipuji že jsi také jedinečný s touto schopností.

Noctis Clive: To říkáš ty ale určitě se na mě nebudeš zlobit když tě budu brát s rezervou a nebudu ti bezmezně věřit, lidé mají tendenci lhát i když říkají že nelžou. *Každý lže, to je fakt, kterým se Noctis řídí odmalička. Nikdy nikomu nemůže důvěřovat tak moc aby si myslel že by nikdy nikomu nelhal, každá lidská bytost občas lže a Noctis není výjimkou. *Jak poslouchám tvé důvody proč chceš být silný tak si oproti tobě přijdu jako sobec. Sice mi nejde o sílu ale přitom chci zůstat silný, protože se mi líbí pocit mít nad někým navrch. Baví mě vyhrávat boje a likvidovat nepřítele do krve, kromě toho když jsem na zkoušce během druhé části někoho zabil tak jsem cítil asi nejlépe jak jsem se za celý život cítil. *Možná zní jako sociopat či nějaký šílenec ale moc mu to nevadí. * Ah tohle? Myslím že bude fér ti k tomu něco říct, věř tomu nebo ne ale jsem částečně drak a nemyslím to obrazně. Mojí krví koluje částečně i dračí DNA a to mi poskytuje jisté unikátní schopnosti jako například možnost pokrýt svou pokožku dračími šupinami, které jsou velmi tvrdé a přitom ostré. *Taky mu nechce říkat že jde o klanovou schopnost, proto mu to představí jako svou vlastní osobní schopnost. *

Hehehe* Začal se smát když Noctis zmínil že někoho zabil při druhé části Chuuninské zkoušky.* Já jsem zabíjel ještě před Chuuninskými zkouškami, nechtěj vědět proč. Každopádně kdyby ses mě zeptal dřív, proč chci získat sílu,asi bych ti řekl to samé, co jsi řekl ty, ale od té doby co jsem poznal jí, chci být silný pro ni,abych jí mohl ochránit.* Samozřejmě Michi mluvil o Temari, která mu v životě velmi pomohla, chce jí to nějak vrátit.* Částečně drak? Heh, a prý draci jsou jen pohádka. Není divu že je takřka nemožné ti ublížit na blízko, co znám z knížek, tak dračí šupiny je těžké prorazit.* Zamyslel se Michi, přes dračí šupiny se jen tak snadno dostat nedalo,ač i draci měli svá slabá místa,ale co s tím ,když Noctis není drak,ale má schopnost nechat si vytvořit pokožku dračími šupinami.*'' Hmmm, dost možná by mohl mít šupiny slabší na břiše, jako to mají draci v pohádkách,ale to těžko zjistím dokud s ním nebudu bojovat, a pokud to pravda nebude, akorát zase prohraji.''* Zamyslel se Michi.*

Noctis Clive: Pohádka možná ale vem si že každá pohádka má nějaký pravdivý základ a tak kdysi dávno před věky něco jako draci opravdu existovalo a mě v žilách koluje dračí krev. Jendou se ti předvedu jako drak. *Opravdu v to doufá že jednou ovládne finální klanovou techniku, změny v draka. * Mimochodem povíš mi něco víc o Temari? Neměl jsem zase šanci ji poznat nějak blíž ale jako osoba mě zaujala, tak by mě zajímalo jestli mi o ní něco povíš.

Heh, to chci opravdu jednou vidět jak se změníš na draka, je fakt že každá legenda i příběh se staví na určité pravdě, ale draka jsem naživo opravdu neviděl.* Zasmál se tomu a poté se ho zeptal na Temari.* Je to silná kunoichi, zajímavá a zodpovědná. Prožila si své jako každý, ale i tak se snaží být silnou a ukázat, že jí jen tak nic nerozhodí. Opravdu zajímavá osoba. Také ukázala že má zlaté srdce, vzala mě a bratra k sobě poté,co nám umřeli rodiče, a od té doby se o nás i dost stará. Temari je záhadná,ale když se člověk dostane přes tu skořápku, tak uvidí jak citlivá je, a také to jak skvělá osoba to je. Jednou bych jí chtěl splatit dluh, který vůči ní cítím. Navíc je to jediná osoba ve vesnici,co si dokázala získat můj respekt.* Ušklíbl se, byl rád že jí znal, že tu pro něj byla.*

Noctis Clive: *Odpověď Michiho ohledně Temari se poslouchá celkem hezky, přijde mu že Michi to myslí opravdu od srdce a nejsou to žádné přetvářky ani nic podobného. * Temari zní jako někdo s kým bych se měl znovu setkat, poznat ji ještě lépe. *Pak si povzdechne. * Nebude se ti to líbit ale bylo by fajn tě hodit zpět na pokoj, já stejně budu muset někam už jít a ty by sis měl ještě odpočinout, tvoje tělo se musí zregenerovat. *Pronese a očekává že Michi bude dělat zase nějaké protesty ale třeba se obejdou i bez toho. *

Jistě,ale jednu věc ti musím říct.* Podíval se na Noctise vážným výrazem.* Jestli jí nějak ohrozíš nebo jí ublížíš, budeš mít co dělat se mnou. * Michi cítil k Temari víc než jen přátelství, vždy cítil hřejivý pocit u srdce když s ní byl, a proto jí také hodlal chránit. Nakonec se i rozhodl že se vykašle na nějaký útěk, bylo to stejně nemožné.* Tsch fajn, už abych odsud vypadl domů, snad mě pustí co nejdřív, potřebuji se dát do tréninku, jestli ti chci příště nakopat zadek, a věř že já trénuji pilně!* Byl plný energie a připraven opět trénovat, po debaklu při Chuuninských zkouškách potřeboval nabrat sílu, a ukázat že není tak slabí jak si teď ostatní nejspíš myslí.*''Všechny vás jednou předeženu, jen musím zjistit jak!''* Ušklíbl se radostně při této myšlence.*

Noctis Clive: Vau už se tě bojím, jsem se z tebe pochcal strachy. *Zasměje se tomu, opravdu z Michiho strach nemá. Noctis je unikátní v tom že nemá strach z nikoho ani z ničeho co by mělo nějak souviset s tím že by to mohlo ohrozit jeho život nebo tak. Kdyby šlo o život někoho z jeho blízkých jako je třeba Tsuki tak to by bylo něco jiného ale takto? Každopádně odveze Michiho do jeho pokoje, rozloučí se tam s ním a následně odejde. *

Tsch jen počkej.* Zamrmlá uraženě Michi a nechá se dovézt do nemocnice, kam se mu stokrát nechtělo, lehl si do postele a rozloučil se s Noctisem, dalo by se to brát jako jeho nová výzva, kterou by rád splnil, a to porazit Noctise při dalším souboji. Teď ale potřeboval nabrat zpátky svoji chakru, a poté se pokusí z téhle vesnice co nejrychleji odejít, už jí má plné zuby. *''Příště Noctisi, příště budu plný energie a síly, a přísahám že tě porazím.''* Teď se ale Michi rozhodl že se trochu prospí, a doufá že až se probudí, bude v dostatečném pořádku, aby mohl odejít z nemocnice konečně pryč.*

Konec rpg

*Ichibiho má uvnitř sebe už delší dobu a stále si na něj nezvykl ale má to aspoň jednu výhodu, začíná si postupně zvykat na absenci spánku. Chce se naučit novou techniku Katonu a to vytvořit a vystřelit ohnivou kouli ale ne tak jako je tomu u Katon: Goukakyuu no Jutsu, tato ohnivá koule má být výrazně větší. Jsou asi zrovna 4 hodiny ráno a Noctis se ocitá u jezero uprostřed jejich klanové části kde většinou členové klanu trénují své ohnivé techniky, používá se přímo tohle místo z důvodu aby nikdo nezapálil nějaký barák. Poskládá ruční pečetě (Had, Beran, Opice, Kanec, Kůň a Tygr). Nahromadí chakru v plicích a pokusí se z úst vypustit poměrně velkou ohnivou kouli techniky Katon: Endan. Naneštěstí jediné co se mu povedlo je vypustit z úst malej mráček dýmu jako kdyby mu oheň došel. * „Well asi se to budu učit stejně dlouho jako jsem se učil Katon: Goukakyuu no Jutsu.“ *Když v tom se mu v hlavě ozve hlas Shukaka, který se mu začne okamžitě posmívat že je to neschopné hovado a že už teď je smířený s tím že mu to bude trvat delší dobu jako jiným „obyčejným“ lidem. Jako kdyby se ho pokoušel vyhecovat ale ono se mu to podaří. Noctis je teď akorát nasranej a zkouší to Jutsu správně vykonat ať si Shukaku říká co chce, věří že to zvládne! Stále dokola skládá ruční pečetě a koncentruje chakru do plic aby ji mohl změnit na ohnivou kouli, kterou se pokusí vystřelit z úst. Kdyby šlo o obyčejnou kouli tu zvládne z fleku ihned ale on potřebuje tu kouli zvětšit a to chce trochu jiný poměr chakry, kterou musí v plicích udržet. Uplyne několik hodin a on tu celou noc takto skládal pečetě a zkoušel to Jutsu ale bez úspěchu a kromě toho si dost vyčerpá chakru a tak je nucen si jít odpočinout, nedostatek chakry je jedna z mála věcí co je schopná Noctise skutečně unavit. Kdyby třeba běhal kilometry tak unavený nebude, unavené budou jeho nohy a ty ho budou neskutečně bolet ale to je asi tak vše. Přesune se na střechu svého domu kde se posadí do tureckého sedu a začne svou chakru obnovovat tím že tomu napomůže meditací. Takto tam stráví asi hodinu a pak se jde domů umýt a najíst, nějak pak stráví svůj den a k večeru se opět vrátí po večeři k tomu jezeru. Jako předtím poskládá ruční pečetě (Had, Beran, Opice, Kanec, Kůň a Tygr) a poté co poskládá ruční pečetě tak nahromadí chakru do plic a pak z úst zkusí vypustit poměrně velkou ohnivou kouli stejně jako tomu chtěl předchozí večer ale jediné co se stane je že mu z úst vyšlehne maličký plamínek jako kdyby mu někde ucházel plyn a škrtl tam zápalkou. * Tohle, se moc nepovedlo. *Samozřejmě to nevzdává a pokračuje dál v pokusech. Několik útočných Ninjutsu z Katonu sice už ovládá ale zase co kdyby se během mise ocitl v situaci kdy bude potřebovat používat přesně takové Jutsu a on ho nebude umět použít. Další den si dá přestávku, musí splnit nějaké mise a má nějaké další povinnosti a tak se na to pro jeden den vykašle. Občas se hodí se na to vykašlat a věnovat se něčemu jinému ne? Když se pak další den vrátí zpět tak se večer vrátí k tomu jezeru a opět se pokouší vytvořit tu větší ohnivou kouli, kterou by rád poslal přímo na jezero. Naneštěstí pro něj se mu to nějak nedaří a vypouští jen malé ohnivé výpary nebo jen proud nějakého kouře. * Mě to už nebaví. *Postěžuje si během toho jak dále zkouší dané Jutsu vytvořit, znovu a znovu se o to pokouší. Dokonce ho v jeden moment sleduje i jeho vlastní otec i když jen z dálky tak aby to Noctis nezjistil. Myslí mu probíhají různé myšleny ale ta nejhlavnější je to, zda by ho měl zasvětit do svého plánu nebo ne. Otci Noctise jde totiž o to svrhnout současného Tsuchikageho a zaujmout jeho místo ale k tomu potřebuje nějaké lidi, kteří ho podpoří a kterým bude moct důvěřovat. Nakonec svou myšlenku zavrhne, Noctis je Jinchuriki a pečlivě sledovaný Tsuchikagem a jeho lidmi a tak by ho to ještě mohlo ohrozit ale Tara by se do plánu hodit mohla, stále je dítě ale současně je i Ninja. Jejich otec (Noctise a Tary) nakonec zmizí a nechá Noctise pokračovat v tréninku. Postupem času se jeho pokusy začnou blížit k úspěchu s tím že nakonec skutečně uspěje a z úst vystřelí velkou ohnivou kouli, která svými rozměry skutečně překonává velikost Goukakyuu no Jutsu. Jednou to sice zvládl ale to neznamená že s tím přestane, raději s tím pokračuje aby se ujistil že tu techniku opravdu zvládá aby ji mohl kdykoliv během potřeby použít a nebát se že tu techniku nemá kompletně ovládnutou. * Super! *Zaraduje se v jeden moment během kterého se mu podaří z úst vystřelit velkou ohnivou kouli Katon: Endan, která se setká s hladinou jezera a tam se společně s vodou vyruší, protože část vody odpaří ale ta přitom tu kouli uhasí. Může si spokojeně odejít s vědomím že tu techniku už umí. *

Délka Rpg: 854 Slov

Konec Rpg

Akuma (Npc): *Už je to dávno co ho Tsuki bodla během jednoho střetu u kterého byl i její kamarád, kterého tehdy ještě neznal ale dnes už ví že jde o Noctise ale na tom nezáleží. Trénoval aby se mohl Tsuki pomstít a myslí si že dneska je ten den, proto taky čeká kousek od jejího domu a čeká až vyjde. Zanechal ji doma za oknem do jejího pokoje vzkaz ve kterém se píše že se má dostavit do tréninkové oblasti, samozřejmě ale nepíše tento vzkaz za sebe ale za Noctise. Doufá že ji takto vyláká přesně tam kam může a kde ji může v klide napadnout a bez omezení používat Ninjutsu aniž by ho někdo zavřel, dá se to svést na to že jde o tréninkový souboj. Proto stojí kousek od domu Tsuki ukrytý, hodlá čekat i hodiny je trpělivý. *

*Tsuki si našla za svojim oknom odkaz. Dotyčný, ktorý jej ho tam nechal, musel byť asi včerajší. Poznala Noctisove písmo, lebo toto by nebolo prvýkrát, čo jej za oknom nechal odkaz. Navyše to musel byť nejaký posadnutý stalker, keď vedel, že jej Noctis necháva za oknom takéto odkazy. Bolo to až desivé.. Čo od nej chce? Nenapadal ju nikto a hlavne nič, prečo by sa s ňou chcel dotyčný stretnúť. Každopádne sa zahrala jeho hru a hneď, ako odkaz prečítala a preleteli jej hlavou myšlienky.. odišla z domu. Tak jednoducho sa dostal k jej oknu a ešte za denného svetla. Pffff.. Ale čo, tatko z ich domu nerobil žiadnu nedobytnú pevnosť. Vykročila si teda po uličke smerom ku tréningovej oblasti. Bolo to asi približne dve hodiny po tom, ako sa tam ten odkaz objavil. Na sebe mala svoje obyčajné oblečenie - čierne legíny a červenú mikinu. Vlasy zviazané do culíku. Keď sa dostavila do centra tréningovej oblasti, tvárila sa, že sa rozhliada. Hľadala miesto Noctisa dotyčného. Alebo možno dotyčnú?..*

Akuma (Npc): *Sleduje Tsuki, která konečně odchází ze svého domu a tak se vydá na sledovačku skrze vesnici ale drží se od ní celkem daleko aby ho náhodou nezahlédla. Akuma je oblečený v klasické Ninja uniformě, která je typická pro Ninji z Iwagakure no Sato. Když se Tsuki konečně dostane do tréninkové oblasti tak Akuma může začít s tím co plánoval. Jde prostě dál ale ne k ní ale trochu bokem aby si nemyslela že jde přímo k ní ale jak prochází a je si jistý že je Tsuki za jeho zády tak vyskládá ruční pečetě a to když dokončí tak ze země vyvolá vlnu zpevněné hlíny, která míří rovnou na Tsuki
( Doton: Doryuuha). Hold zkusí to ihned agresivně a nijak se s Tsuki nesrat, překvapivý útok je taky útok ne? Teprve pak se k ní otočí čelem (po provedení Jutsu). *

*Den začínající jako každý jiný. Hibiki se probouzí následně si dává do uší sluchátka a poslouchá hudbu. Tohle byl její rituál na celkové probuzení. Někdy trval i několik hodin a někdy i pár minut. V tento den to však trvalo přes hodinu. Když vstala a došla ke skříni. Stála tam a když se koukala na své oblečení, tak začala přemýšlet, co bude dneska dělat. Na nic nepřišla, tak si vzala bíle minikraťásky a černé kraťasy. Dál si vzala i modré tričko a modrou mikinu s kapucí. Odhodila si to na postel a vyndala si ještě ponožky. Ty hodila na postel k ostatním věcem a odešla do koupelny. Spravila ranní hygienu. Vyčistit zuby, opláchnout obličej a učesat se. Když měl vše hotovo, odešla do pokoje se převléknout. Po pár minutách vyšla z pokoje a v uších měla své sluchátka. Vzala to přes kuchyň, kde díky sluchátkům ignorovala okolí. Navíc si ani nevšimla, že by tam byla nějaká sestra. V lednici si vzala flašku s pitím a něco k jídlu sebou. Dala si to do kapes a když si v předsíni obula boty, rozešla se ven. Venku nasadila kapuci a rozešla se do lesa. Do toho lesa, kde trénovala minule. Sundala si mikinu i s jídlem a pitím a pověsila to na ulomenou větev na jednom ze stromů. Začala se protahovat tak, aby protáhla každý sval a mohla se pustit do tréninku. Udělal pár kliků, dřepu, protáhla si nohy a ruce. Pak si lehce zaskákala a nakonec si vyhlédla jednu silnější větev, pod kterou přišla a nakonec na ní vyskočila. Chytla se ji a začala se přitahovat. Sama sebe uzvedla, takže ji to šlo. Ale potřebovala svou sílu zvýšit a tak se přitáhla padesátkrát, než se pustila. Ruce byly lehce odřené od té větve. Z toho si však nic nedělala hlavu a tak si lehla a začala dělat kliky. Za začátku ji to šlo lehce, ale čím víc jich udělala, tím to šlo hůř. Přeci jen ji docházela síla. Ale dodělala všech padesát kliků a pak si sedla ke svému jídlu s pitím. Sundala si mikinu s jídlem a pitím a sedla si k tomu stromu. Napila se a pak si otevřela ono jídlo. Nadýchla se a ta vůně ji dostala. Oči ji zazářili, poněvadž to bylo její oblíbené jídlo. Pustila se do jídla a vychutnávala si ono jídlo. Ačkoliv si ho vychutnávala, tak ji po chvíli došlo a musela se opět napít. Po napití položila láhev vedle sebe a chvíli zůstala tak sedět. Ještě neměla moc síly na to, aby mohla pokračovat, ale nehodlala to vzdát. Po půl hodině se zvedla a mikinu pověsila zpět na onu větev. Pak se rozejde ke stromu, kde se přitahovala a tak pokračovala. Vyskočila na onu větev a začala se přitahovat. Tentokrát si dala limit pouhých dvacet přitáhnutí. Když to dokončila seskočila dolu a šla na místo, kde dělala kliky. Tam si zase lehla a začala dělat kliky. Těch udělala zase pouhých dvacet. Jelikož měla ještě nějaké ty síly takže si našla nějaký kámen a ten si vzala do rukou. Nebyl nijak větší a ani nijak těžký, ale pro tento trénink, dostačující. Postavila se vzpřímeně a trochu se rozkročila. Ruce s kamenem nechala viset dolů a pak ho začala zvedat. Nejdřív jen po lokty před sebe a pak celé ruce. Vždy přestala zvedat, když měla ruce kolmo k tělu. Tak to bylo nejtěžší. Takto pokračovala, dokud mohla. Zvládla ten kámen zvednout třicetkrát, než ji upadl. Nyní měla ony ruce strašně těžké a sotva v nich něco zvedla. Ale nemohla tu nechat svoji mikinu s pitím, takže si sedla a počkala, až se ji vrátí trochu síly do rukou. To chvilku trvalo, než se mohla vydat domů. Po pár minutách se však zvedla, vzala mikinu s pitím a sáček od jídla. Následně se vydala domů, ale cestou vyhodila sáček od jídla. Cesta domů nebyla tak namáhavá, jako minule, takže byla za chvíli doma. Když dojde domů, už je po poledni. Otevře vchodové dveře, zuje boty a odejde rovnou do koupelny. Tam se vykoupe a učeše se. Oblékne si své domácí oblečení a odejde na oběd do kuchyně.*

Machiko Yuki: *Byl další krásný den a Machi se ještě válela v posteli. Po chvilce co jí ranní paprsky pronikli skrze okna do pokoje a svítil ji do očí. Takže byla nucena otevřít svá očka. Zamrkala a protáhla se. Její sestry určitě byli někde pryč a trénovali takže Machi byla jako poslední kdo ještě spal. Ze všech sester ona byla ta co byla schopná spát až do oběda. Vstala a v pyžamu šla do koupelny kde si opláchla obličej a vyčistila si zoubky. Potom se oblékla do černých kraťásků a světle modrého trička se znakem jejich klanu na zádech. Potom si v koupelně ještě upravila vlásky do pleteného copu. Chtěla dneska si zatrénovat takže nechtěla, aby jí vlásky padali do obličeje. Když se upravila vyběhla z pokoje a namířila do kuchyně. Na ledničce si všimla vzkazu od sester že jsou pryč, ale že se brzy vrátí. Machi se jen usmála a z ledničky si vzala salám a ze skříňky dva rohlíky. Najedla se a na lednici přípnula svůj vzkaz pro sestry. Udělala si svačinku kterou si uložila do batohu a z lednice si vzala litrovou láhev s vodou. *Hmm můžu vyrazit*Řekla si pro sebe a vyrazila ven. Namířila si to na své oblíbené místo v Iwe. Málo kdy tam někoho potkala. Dorazila na takové odlehlé místečko kde si pod strom odložila svůj baťůžek a rozhlédla se. *Jako vždy nikdo tu není *Pousmála se a šla trošku do prostoru *Takže na akademii nám říkali o technice Bunshin no jutsu takže se jí zkusím naučit *Řekla si a začala skládat ruční pečeťě na ono jutsu. Když doskládala ruční pečeťě držela pečeť tygra vydala nějaké množství chakry *Bunshin no jutsu *Zvolala, ale nic se nestalo. Machi nečekala, že se jí to povede hned na poprvé, ale i tak byla zklamaná. Nenechala se odradit prvním nezdarem a tak znovu složila ruční pečeťě. *Bunshin no jutsu *Opět zvolala, když držela pečeť tygra vydala trochu větší množství chakry než před chvilkou. Druhý pokus skončil taky nezdarem. *Sakra co dělám špatně *Podrbala se na zátylku a zamyslela se*Pro toto jutsu je potřeba složit ruční pečeťě beran, had a tygra. Potom krom pečetí je potřeba vydat značné množství chakry. *Zopakovala si to co jim řekli na akademii, když se probírali základní jutsu. Když si vše zopakovala rozhodla se to zkusit znovu. Složila ruční pečeťě. *Bunshin no jutsu!*Křikla, když držela pečeť tygra vydala o něco víc chakry jak před chvílí. Vedle ní se objevil klon jí podobný, ale ležel rozpláclý na zemi. Machi se na to podívala a trošku se usmála. *No je to nepovedený, ale myslím, že na to začínám přicházet *Řekla si pro sebe a a zrušila techniku a nepovedený klon zmizel. Jak trénovala začala mít z toho hlad a tak se rozhodla si dát menší přestávku. Došla ke stromu, kde měla odložený batoh s jídlem. Sedla si a vytáhla svoji svačinku a s plnou chutí se pustila do jídla.*"Musím být silná kvůli sestrám hlavně kvůli Hibiki, která věčně si něco dělá i když nevědomky protože se snaží"*Pomyslela si a když dopapkala tak se ještě pořádně napila. Chvilku tak seděla pod stromem, aby si trošku odpočinula. *Tak konec pauzy*Vyskočila na nožky a šla znovu trénovat. Znovu složila ruční pečeťě pro techniku*Bunshin no jutsu*Zvolala jméno techniky a vedle se objevil jeden klon. Už vypadal líp, ale pořád to nebylo ono. Zrušila tedy techniku a znovu složila ruční pečeťě *Bunshin no jutsu*Opět řekla a znovu se objevil klon stejný jako před tím. *Pořád to není ono*Řekla si dívka pro sebe trochu zklamaně, ale bylo vidět, že už se lepší. Nehodlala to vzdát takže znovu složila ruční pečeťě. *Bunshin no jutsu!*Křikla a vedle ní se objevil klon jak by měl vypadat. Tento klon co se jí povedl udělat vypadal přesně jako Machiko. *No konečně se to zdařilo*Řekla si s úsměvem a opřela se rukama o kolena trochu jí to zmohlo.*Nesmím polevit v soustředění *Řekla si když z hluboka dýchala. Věděla, že ho musí udržet takže se rozběhla proti stromu. Klon jí následoval nebo spíš dělal přesně to co Machi. Dívka zamířila pravou pěstí na strom a udeřila. Klon udělal totéž co Machiko. Klon taky namířil pěsti na strom ale, protože je to jen iluze rozplynul se. *Myslím, že už to mam*Řekla spokojeně a klon zmizel. *Musím to zkusit ještě jednou jestli to nebyla náhoda *Řekla a začala skládat ruční pečeťě. *Bunshin no jutsu *Jak to do řekla vedle ní se objevil klon stejně s ní totožný. Machi se usmála, když klona viděla. Pak se opět rozběhla proti stromu a mířila pěsti proti němu. Když to udělal klon jen se rozplynul.*Myslím, že pro dnešek končím.* Jak to do řekla padla vyčerpáním k zemi. Po třech hodinách se Machi probudila, protože už byl večer a začalo být chladno. *Sakra asi sem to trochu přehnala *Chytila se za hlavu a pomalu se zvedla ze země. *Musím si pospíšit domů, aby si sestry nedělali starosti. *Řekla a i když byla znavená tréninkem rozběhla se domů. Když přiběhla domů stalo se to čeho se bála. Sestry jí vynadaly kde je tak dlouho a že si dělali už starosti. Machi se jim omluvila a když se společně navečeřely šly spát *

Hibiki Yuki:
*Hibiki ležela v posteli a poslouchala svou hudbu, jako vždy když nic neměla v plánu. Prostě jen ležela na posteli se sluchátkami v uších. Ani jedna z jejich sester tam nepřišli, tak měla Hibiki klid. Avšak, dlouho ji to nezůstalo, jelikož po chvíli začala mít hlad. Sebrala se a odešla do kuchyně, oblečená jen v noční košilce. Tak se zastavila u lednice, kterou otevřela a vzala si jídlo sebou. Vrátila se do pokoje, kde se oblékla a jídlo si dala do batohu. Když byla oblečená, vzala si batoh a ještě šla přes kuchyň. Natočila si do láhve vodu, kterou si vzala též sebou. Obula se a vyšla ven. Tak si uvědomila, že ji chybí něco podstatného a to sluchátka. Okamžitě zalezla do baráku a ve svém pokoji si vzala sluchátka a spokojeně vyšla ven. Se sluchátkami v uších ji bylo hned lépe. Došla na své minulé místo, kde trénovala chakru a opět položila svůj batoh na onen kámen. Nyní se jen lehce protáhla, protože neměla v plánu moc chodit. Takže ji stačilo jen pár dřepů a kliků. Následně natáhla ruce nad sebe a to bylo poslední co udělala. Trochu poodstoupila od kamene a složila pečetě, čímž si vytvořila pět svých kopií (Bunshin no jutsu). Předstoupila před ně a pousmála se.* ’Takže pět klonů je pro mě dobrý. Ale chci ten počet navýšit. Proto budu muset hodně trénovat.’ *Pomyslí si dívka. Následně své klony zruší. Chvíli se soustředí a opět složí pečetě a vytvoří nyní šest svých kopií (Bunshin no jutsu). Opět před ně předstoupí a chvilku je pozoruje.* ’Tak tohle by taky šlo. Je to celkem dobré.’ *pomyslí si modrovláska a její kloni udělají takové to PUF a zmizí. Zatím nijak ztrátu chakry necítila a tak se rozhodla změnit druh jutsu. Složila pečetě a rozhodla se se změnit na senseie z Akademie (Henge no jutsu). Prohlédla se a byla celkem spokojena a tak se v obláčku kouře opět změnila zpět. Znovu se protáhla a únavu kupodivu stále necítila. Jen se pousmála a složila další pečetě. Nyní se změnila na Kazekageho (Henge no jutsu). Nynější přeměna se ji taky povedla a tak se opět změnila zpět. Dál přemýšlela, jak by mohla využít Kawarimi. Když v tom si všimla kamenu, který byl kousek od ní. Pousmála se a sebrala ho ze země. Hodila ho do výšky a nechala si ho padat na hlavu. Jen složila pečetě a následně, když ji kámen praštil do hlavy, objevilo se místo ní kus dřeva (Kawarimi no jutsu). Hibiki se objevila v koruně jednoho ze stromů. Seskočila dolů a pousmála se.* ’Tohle by šlo. Ale bohužel nemám sílu na to, ho použít znova. Tak zase příště.’ *pomyslí si dívka a začne skládat další pečetě. Vytvoří tak dalších svých sedm klonů (Bunshin no jutsu). Postaví se před ně a na první pohled je vidět, že se jeden nepovedl.* ’Takže šest klonů je pro mě stále limit jo? No co se dá dělat. I s tím se dá pracovat.’ *zamyslí se a pak všechny klony zruší. Nyní již celkem cítila, že ztratila dost chakry, ale moc ji to neovlivňovalo a tak pokračovala. Rozhodla se zkusit něco, co ji minule nevyšlo. Vytvořila šest svých klonů (Bunshin no jutsu) postavila se před ně. Následně složila jiné pečetě a tak se přeměnila na Kazekageho (henge no jutsu). Tahle přeměna byla o něco lepší než ta minule, avšak nestála ani za děravou botu. Zrušila svoji přeměnu a také zrušila své klony. Nyní si sedla do tureckého sedu a zavřela oči. Začala se soustředit a hledat ve svém nitru onu chakru.* ’Musím nějak zesílit. Musím být silnější, abych ochránila své sestry. Nesmím být slabá.’ *tyhle pocity ji neustále pronásledovali. A to dokonce, ikdyž se chtěla soustředit. Kvůli těmto pocitům ji to moc nešlo a tak se s rozčílením postavila na nohy. Sice už cítila, jak se její zásoba chakry blíží ke dnu, ale nechtěla to vzdát. Začala skládat pečetě a vytvořila šest klonů (Bunshin no jutsu). Ani se na ně nedívala a hned je zrušila. Zase složila pečetě a vytvořila znova dalších šest klonů (Bunshin no jutsu). Tohle ji dalo už docela zabrat a tak se rozhodla pro dnešek s tím skoncovat. Chtěla ještě dojít po svých domů. Došla si k batohu a cestou domů dojedla svoji svačinku a dopila láhev. Doma byla za chvíli, ale nikam nespěchala, takže šla klidným krokem.*

Hibiki Yuki:
*Dívka ležela jako obvykle ve své postýlce a poslouchala hudbu. Hlavou se ji hnala, pro ní divná myšlenka. Jít se projít po vesnici. Nevěděla kde tuhle myšlenku vzala, ale snažila se ji dostat z hlavy. Bohužel se jí to nepovedlo a tak tam ta myšlenka byla tak dlouho, dokud se Hibiki neoblékla a neodešla ven. Na sobě měla černý plášť, který ji zakrýval celou a kapuci přes hlavu. Navíc v uších měla sluchátka a ta kapuce ji zakrývala obličej. Procházela se zrovna na náměstí a snažila se zbavit svého strachu z větších davů.*

*Dnešní den byl vcelku obyčejný, gil se tedy rozhodl se jít projít trošku do vesnice.* To je otrava. * povzdechl si gil, když pak šel směrem ven tak měl na sobě rozepnutou zelenou vestu a pod ní měl bledé tričko. Gil se procházel po ulicích v iwagakure s rukama v kapsách, dneska byl krásný sluneční den, Škoda jen že nemůže mimo vesnici, jsou tam barikády a navíc by ho ani za normálních okolností by ho nepustili mimo vesnici i kdyby před nimi klečel na kolenou. Když takhle šel směrem neznámo kam tak vrazil do jednoho člověka (hiniki). Gil s sebou trošku cuknul a už byl za ní. Náhle se zastavil, pootočil se na neznámou osobu.* omlouvám se, nechtěl jsem do vás vrazit. *omluvil se gil ze slušnosti, nedával pozor kudy a kam jde.* jste v pořádku? * optal se osoby.*

Hibiki Yuki:
*Hibiki pokračovala v chůzi a rozhlížela se kolem. Stále byla lehce nervózní a už chtěl domů. Ale pro své dobro, to ještě chvíli vydržela. Jak šla přes náměstí, kde bylo nejvíce lidí, cítila se nesvá. Teda až do chvíle, než do ní někdo vrazil.* Au *pronesla sladkým hláskem, když padla na zadek. Zvedla hlavu a podívala se před sebe, ale tam nikdo nestál. Proto se podívala ještě za sebe a tam stál klučina, který zřejmě něco říkal. Proto si dívka sundala sluchátka, aby ho slyšela. Byla celá nervózní, tohle bylo poprvé, co mluvila s někým jiným než se sestrami. Naštěstí slyšela jen to, zda je v pořádku.* Ano *pronesla a dala si kapuci přes hlavu a sama se zvedla. Bez dalšího slova pokračovala v cestě. Najednou se zarazila a tak zastavila pár kroků od Gila.* 'Tohle je dobrá příležitost se s někým seznámit a trochu se zbavit té mé fobie. Možná bych s ním i mohla trochu pokecat.' *pomyslela si Hibiki a otočila se. Ale když se otočila a uviděla ho spolu se spoustou dalších lidí, nemohla nic dělat. Prostě stuhla a snažila se být neviditelná.*

*Osoba se otočila směrem ke gilovi, který stál směrem k osobě, když se na ní zadíval poradně, zjistil že je to dívka, strčit do dívky je pěkně nevychované, ale co už, jeho nikdo ani nevychovával a navíc žije sám a tak se snažil chovat tak jak to sám uznává za vhodné. Dívka mu pak odpověděla že v pořádku je.* To se mi ulevilo. *Odpoveděl jí gil. Dívka nejspíš nebyla ani zvyklá se s někým bavit, protože celá ztuhla, buď je to nervozita nebo strach.* Mě se nemusíš bát, já tě nekousnu. *Řekl gil s humorem, malinko se u toho i pousmál, navíc jeho hlas zněl i příjemně, teda aspoň si to tak podle sebe myslel.* nestůj tady jako sloup, jsme uprostřed náměstí. *Mohla si dívka taky stoupnout mezi dva bojující ninji.* Nechceš jít někam kde je míň lidí? *Gil usoudil že by to byl dobrý nápad už jenom kvůli podezření z toho že se bojí lidí.*

Hibiki Yuki:
*HIbiki tam stála jako sloup a nevěděla co má dělat. Tolik lidí kolem ní a většina na ní kouká. Tohle byla pro ní noční můra.* J-J-J-Já se t-t-t-tě nebojím. *procedila mezi zuby a dál už nic neříkala. V momentální situaci ji mozek vypověděl službu a bez svých sestřiček byla bezradná. Kéž by tu měla své sestry, tak by se ji ulevilo a byla by schopná nějakého pohybu. Navíc to, že stoji uprostřed náměstí, bylo to nejmenší pro ní. Za celou dobu, zvládla udělat jen tři kroky, směrem ke klukovi. Na jeho otázku se na něj podívala a tak ji bylo vidět do tváře.* Jasně *pronese nervózním hláskem a začne se pomalu rozhlížet, kam by mohli jít. Nakonec uvidí skulinku, kde je nejméně lidí a rozejde se od kluka pryč. Sama neví, zda ji následuje, ale po chvíli se dostane z davu pryč a tak ztuhlost trochu ustoupila. Nakonec se dostali do oblasti, kde je nejméně lidí a tam už byla Hibiki v pořádku. Opřela se o kolena a snažila se popadnout dech.*

*Když dívka pronesla že se Gila nebojí tak to nebyla úleva nejen pro dívku, pokud to pro ní byla úleva, šle i pro Gila.* “Co bych mohl udělat aby se jí líp chodilo?.” *Zamyslel se Gil když v tom dívka udělala 3 kroky ke Gilovi. Než stačil se rozhlednou tak dívka už mizela směrem ven z davu. Gil pokrčil rameny a šel směrem za dívkou. Po chvíli i Gil vyšel ven z toho davu, viděl dívku jak šla směrem dál pryč ať je od lidí dostatečně daleko.* Doufám změny jsi mi nechtěla utéct? *Zasmál se Gil, navíc jí teď Gil začal tykat když viděl že je to dívka přibližně ve skelného věku jako Gil sám.* Koukám že sotva popadáš dech. *Gil usoudil že dívka není nejspíš zvyklá chodit venku.*

HIbiki Yuki:
*Dívka se snaží popadnout dech. Tohle ji opravdu ještě nepotkalo. Navíc si všimla i toho kluka, že ji následoval.* Ne, nechtěl. Jen sem potřebovala vypadnout z toho davu. *pronesla, aniž by si uvědomila, že mluví s někým jiným. Poprvé mluví s cizím člověkem. Poprvé je sama venku s někým jiným, než se svou sestrou. Po chvilce se ji dech uklidil a tak se narovnala. Rozhlédla se kolem a když zjistila, že tam jsou sami, sundala si kapuci. Vlasy měla rozpuštěné a tak ji překrývali i část obličeje.* Jse-jsem H-Hibiki. *představila se dívka a podívala se na něj, přičemž se i mile usmála.* Promiň, že sem do tebe vrazila. *poví nervózně.* Ale bylo tam na mě moc lidí. *dodá.*

*Gil a dívka už byli venku z davu na náměstí, nejspíš slevy na máslo, kvůli tomu tu je dost lidí. No, když Gil byl už u dívky tak viděl že trošku popadá dech, i po tok co jsou už několik chvil venku z davu.* Aha. * Pronesl Gil na její poznámku změny musela rychle z davu pryč.* Ty jsi zdejší? *Zeptal se Gil dívky, ještě vlastně dřív než mu řekla své jméno.* Takže Hibiki? To je krásné jméno. *Polichotil jí Gil, který se zatím nepředstavil, teď ho nenapadlo že by se také sám představil, no nevadí, teď se zajímal o něco jiného než je jeho vlastní jméno.* Nemusíš se omlouvat, přeci jen koukám že jsme přibližně stejně staří. *Gil se usmál.* Nechceš jít někam se projít? Jsem tu vcelku nový a tak to tady neznám, byl bych rád kdyby jsi mi to tu ukázala.

Hibiki Yuki
(Hibiki) Nejsem zdejší. Bydlím víc na kraji. Kde není tolik lidí. *řekne a začne se rozhlížet. Chce mít jistotu, že tu není moc lidu. Prostě nebyla zvyklá chodit venku a s někým se bavit. Ale jelikož se nechtěla pořád spoléhat na své sestry, musela se osamostatnit. Tohle byl jeden z prvních kroků, které musela sama udělat. Proto se narovnala a podívala se na kluka. Samozřejmě nervozita na ní byla vidět, ačkoliv se to snažila skrýt.* (Hibiki) A jak se jmenuješ ty?

*Hibiki se rozhlíží, nejspíš nechce aby tu někdo byl, tak se rozhlíží zda tu není, nebo že by nechtěla být v moc velkém davu lidí?* Chápu. *Řekl Gil a pousmál se na ní.* Tady není nic k vidění, nechceš už někam si zajít? *Zeptal se Gil, nemá moc rád čekání, je to vlastně skoro jako jeho opak.* ohh, málem bych se ti zapomněl sám představit, já jsem Gil.. Gil Lizard přesněji. *Když se Gil už konečně představil tak podal ruku k Hibiki.* Tak pojď. *Pokud se Hibiki chytne za jeho ruku tak půjde směrem na místo kde není tolik lidi a kde budou stále ve městě.*

Hibiki Yuki
(Hibiki) 'Takže Gil Lizard. Snad budeme kamarádi.' *pomyslí si dívka, když se chlapec představí. On sice k ní natáhne ruku, ale ona nechápavě na ní kouká. Pak se podívá na Gila a nechápavým pohledem se podívá i na něj.* (Hibiki) 'Co má s tou rukou? K čemu to je dobrý? Aby jsme si poměřili, kdo má větší dlaň? Nechápu to gesto. Fakt nechápu.' (Hibiki) Tak jdeme. *řekne a pak ho následuje. Sice ho nedržela, ale šla za ním.*

*vapadá to že si dívka prohlíží Gila jako kdyby o něm chtěla vědět všechno, nebo aspoň tak to může působit pro těch pár lídí kteří tam jdou okolo. pak se Gil ujal vedení. Dívka sice nechce přijmout pomocnou ruku, neví z jakého důvodu. Neomalenost to ale nebude, jelikož vypadala celkem dost zmateně když jí Gil tu ruku podal.* Ty nevíš co znamená podání ruky? *Když to řekl tak se mírně pousmál.* Je to gesto, které se používá když ti někdo pomáhá a nebo když se s tebou chce stát kamarád. *Toto byla menší vysvětlivka pro dívku jménem Hibiki. když tak jdou nějakou tou cestou tak dojdou na místo kde prakticky není žádná jiná živá duše. je to taková ulička, ale ne zas tak malá, je celkem dost široká na to aby si vedle sebe v té uličce mohli stoupnout 3 dospělí muži.* Tak už je lépe? *Ujišťuje se Gil, myslí to tak že tu nemá nikoho jiného na dohled než je Gil.* "Vlastně tady kousek bydlím když tak přemýšlím."

Hibiki Yuki
*Následuje Gila a je nervózní. Jde s neznámým chlapcem na neznámé místo. A jelikož vypadal o něco málo starší jak ona, nebála se ho. Po chvíli však dojdou do uličky, kde je jen Gil a ona a tak se cítí lépe.* (Hibiki) Jo. Je mi lépe. Děkuji. *poděkuje mu a rozhlíží se. Je to z jejího osobního pudu. Jeho poznámku na podání ruky si pamatovala a přemýšlela, jestli ho může brát jako kamaráda. Podívá se na něj. *(Hibiki) Můžu být tvá kamarádka? *zeptala se stydlivě a natáhla k němu ruku.*

<span id="sceditor-end-marker" class="sceditor-selection sceditor-ignore" style="line-height: 0; display: none;"></span><span id="sceditor-start-marker" class="sceditor-selection sceditor-ignore" style="line-height: 0; display: none;"></span>*Gil předpokládal správně, opravdu má trému z lidí. Usoudil, když viděl že jí je lépe.* To za nic. *Odpověděl Gil slušně, k jeho slušnosti se naučil defakto sám.* "proč si mě pořád prohlíží?" *Vrtá mu hlavou, chvíli takhle stojí, během toho co si ho Hibiki prohlíží. Když se ho pak zeptá jestli může být jeho kamarádka tak se Gil malinko pousměje. Jeho úsměv je vřelý a teplý, je to úsměv ve kterém nejsou lži a ani podvody a ani nic podobného.* Samožřejmě. *Odpoví Gil a pak když vidí natáhnutou ruku tak jí sám také natáhne a svou dlaní se dotkne té její dlaně a pak stiskne. Nestiskne silně, jen to jen jako důkaz o tom že jsou kamarádi. Gilovi vyjdou nějaké podivné hlasy z míst kde má žaludek. Gil pak pustí její ruku a chytne se s druhou rukou za žaludek.* Jedja, rád bych tu ještě stál, ale domnívám se že můj žaludek mi to nedovolí, jestli chceš můžeme se jít najíst do nějaké restaurace, ale neboj, sice tam jsou lidi, ale ty si všímají svého, pochybuju že by jsi je zajímala ty a nebo já. *Svým způsobem jí tímto pozval do restaurace.*

Hibiki Yuki
*Když ji chytne za ruku, má v sobě tik, aby ji stáhla zpátky. Ale překoná to a tak si s nám potřese. Končeně má dalšího kamaráda. Kupodivu ji získávání přátel jde lépe, než si myslela. Tohle je již její druhý kamarád. Pak uslyší divný zvuk a začne se rozhlížet.* (Hibiki) Co to bylo? *řekne a rozhlíží se. Hledá nějaké zvíře, ale když se pak ozve Gil, podívá se na něj a mírně nakloní hlavu.* (Hibiki) 'To má hlad?' *zeptá se sebe sama.* (Hibiki) Do restaurace? Promiň, ale já tam nechodím. Je tam na mě moc lidí. A je mi jedno, jestli si mě všimnout nebo ne, prostě se tam necítím dobře. *poví a sklopí hlavu k zemi.* (HIbiki) Ale ty se jdi klidně najíst. Já nepůjdu. Promiň. *omluví se mu dívka. Sice s ním chtěla jít, ale prostě se moc bála. Tohle na ní bylo ještě příliš.*

"Vypadá vtipně když neví co to bylo." *Pomyslí si Gil a pak ještě chvíli přemýšlí jestli jít do restaurace, či nakonec domů aby ušetřil nebo se vykašlat na hlad a zůstat tady s ní. Nakonec se ale rozhodne.* Hlad mě přemohl, já teda půjdu domů a zase se někdy uvidíme, dobře? *Gil teda půjde domů už jen z důvodu že nemá moc peněz a do restaurace stejně nechtěl jít, ale musel se zeptat kvůli ní.* Tak tedy ahoj! *Řekne ještě dřív než stihne odejít, ale hned jak toto dopoví tak se k ní otočí zády a jde směrem domů, který je nedaleko v chudinské čtvrti. Je to snad jediné místo kde může sám jako dítě žít, no holt nemá na luxus.* "snad jí ještě někdy uvidím." *Pomyslí si nakonec.*

Hibiki Yuki
*Dívka se dívá do země. Je ji líto, že musela jeho pozvání odmítnout, ale stále měla strach.* (Hibiki) Jasně, zase někdy. Tak zatím se měj, Ahoj. *rozloučí se a dívá se za ním. Po chvíli, když ji zmizí z dohledu si uvědomí, že je tam sama. Rozklepou se jí nohy a začne se třást. Začne se rozhlížet a pak pomalým tempem vyrazí domů.*

*Dneska už od rána svítilo sluníčko nad vesnicí Iwagakure. To znamenalo že si venku i děti hráli , trénovali, pracovali a další různé věci co by se mohli dělat v tento krásný den. Gil ale nebyl vzhůru od rána a sám vstával asi v 11 hodin dopoledne, protože ponocoval a šel pozdě spát. když Gil o té 11 hodiny vstával tak se samozřejmě oblékl a pak se šel najíst.* "Mohl bych si udělat rovnou oběd." *Pomyslel si Gil když se koukl na hodiny, které má nad postelí. Gil si teda ohřál polévku s nudlemi aby se nasytil a hned jakmile dojedl tak si šel vyčistit zuby.* "Dneska bych mohl jít trénovat něco z taijutsu. Chtěl bych se v tom zlepšit." *Pomyslel si Gil a hnedka vyrazil ven ze svého obydlí. Gil bydlí v chudisnké čtvrti kde je nejlevnější nájem. Nemůže si dovolit větší luxus. Když se dostal ven z chudinské čtvrti tak šel směrem k akademii. Má zamířeno za svým senseiem, který ho učil i chození po vodě a po stěně. Gil se dostal před akademii. Akademie byla zavřená, a tak předpokládal že uvnitř nikdo nebude. Gilovi teda nezbývalo nic jiného než ho zkusit najít. Celkem obtížný úkol najít někoho u koho nezná ani popis a ani neví kde bydlí, navíc v Iwagakure, která je i celkem veliká. Gil chvíli šel pěšky ulicemi Iwagakure než došel k lázním, ve kterých byl na odpočinku a tréninku se svým senseiem.* “Tady by mohl být.” *Pomyslí si Gil a je připravený jít dovnitř. Než ale stačil dovnitř vejít tak shodou okolností vyjde jeho sensei.* Jedja, co ty tady děláš? *Zeptá se ho jeho sensei.* Já jsem vás hledal, chtěl jsem se totiž zeptat jestli by jste mi nepomohl s trénováním taijutsu. *Gil se ho slušně optal.* Achh, dneska by to šlo, ale jen se musím jít domů najíst a pak můžu. Tak jestli počkáš. *Gil s tím souhlasil, nevadilo mu čekat pokud to bude jen oběd a tak šel směrem za senseiem, který šel směrem domů.* “konečně budu vědet kde bydlí a nemusím ho tady hledat jako jehlu v kupce sena.” Tady počkej. *Řekl když dorazily před jeden dům.* “Tak tady on bydlí, není to vůbec špatné místo.” *Když pak po chvíli čekání si Gil začínal myslet kde jenom může být tak už vyšel ven z domu, ale nebyl sám. Když vyšel za dveří tak se do dveří postavila jedna žena, která měla v ruce košík. Gil neví co je v tom košíku, radši ani nechce vědět. Sensei si ten košík od ní vzal a pak už byl připraven na odchod, když v tom si, ale vzpomněl.* Málem bych zapomněl, tohle je moje žena, Margarita. *Gil k ní natáhl ruku na pozdrav a na seznámení.* Rád vás poznávám. *Řekl Gil, v tu samou chvíli natáhl i Martgarita ruku n němu že si potřesou.* Ty jsi ale slušný dítě, kdo tě tak vychoval? *Margarita neví že Gil žije sám, nemá ani teď žádné rodiče, kteří by se o něj starali.* Otec. *Je pravda že ho tomuto naučil otec dřív než zemřel, matku vlastně ani nepoznal když tak přemýšlí.* Tak chtěl jsi jít trénovat? Tak jdeme. *Řekl mu Sensei a pak se rozloučil se svojí ženou. Gil se nechal vést senseiem a tak ani nevěděl kam má namířeno. Když se pak dostali namísto kde bylo pár kamenných sloupů a pak už jen kamenná zem tak sensei zastavil.* Tady budeme trénovat tvoje taijutsu, jestli jsem pochopil spávně tak neumíš taijutsu skoro vůbec že? *Zeptal se ho sensei.* umím nějaké základní kopy, ale nic extra. *Gil neuměl se ani přizpůsobit svému soupeři jelikož byl v taijutsu fakt lama.* Tak začneme, první krok jak se naučit taijutsu je aby jsis ho nejdříve vyzkoušel. Když to sensei dořekl tak se rozeběhl proti Gilovi. Gil nevěděl co má dělat a než stačil reagovat tak sensei byl u něj. Než do něj stačil sensei strčit tak si Gil stihl dát ruce před sebe, byla to jen reakce, kterou Gil stačil udělat než spadl na zadek.* Vstávej pokud chceš se naučit taijutsu. *Gil se nevzdál, ihned se zvedl na nohy a chtěl kopnout do senseie z pravé strany tak mu sensei bez problému tu nohu chytl.* “sakra” *Sensei mu pak tu nohu dal výš a Gil nebyl ještě tak dobrý a spadl. Znova. Gil se nechtěl vzdát a když byl na zemi tak se pokusil senseie kopnout do jeho levé nohy svou pravou nohou. Sensei ale svou levou nohu zvedl a trošku si od Gila poodskočil. Pochopil že se Gil nevzdá a že bude bojovat jen aby se dokázal zlepšit v taijutsu. Když byl sensei dál od Gila tak se Gil zvedl. Když byl zpět na nohou tak se Gil snažil uhodit senseie svou rukou. A zase mu sensei ruku zastavil. Teď mu jí ale pustil a Gil se tak pokusil ho uhodit znova. Takhle vlastně pokrqačoval dlouho, protože mu sensei vždy ruku vykryl. Po chvíli se Gil rozhodl udělat otočku a provést jednoduchý kop.* “Tohle zaručeně vyjde.” *Pomyslí si gil a z otočky zamířil na hlavu senseie (Konoha Senpū). Sensei se skrčil. Pak silně kopl Gila do zad a ten se svalil na zem.* Au, to bolí. *Celkem silná rána to byla, když Gila to už bolí.* Dneska s tím skoncujeme, pokud chceš tak příště můžeme znova. *Gil se ale nechtěl vzdát, sice už byl večer, ale chtěl pokračoval.* Já ještě můžu pokračovat. *Gila sice boleli záda, ale sám se odmítal vzdát.* Ne, už dost, já už bych chtěl jít taky domů. *Řekl sensei a tak se Gil musel přizpůsobit. Když pak šli směrem do centra města kde kousek bydlí Gil.* Ale vy tady nebydlíte, nebydlíte náhodou na druhé starně? *Gil se optal slušně.* Ano, ale já tě jdu ješte vyprovodit, nikdy nevíš kdo se tady může skrývat večer v ulicích. Jinak asi si můžeme tykat? Nemyslíš? Když jsi už venku z akademie. *Gil nadšeně souhlasil.* Já jsem Akime, ale můžeš mi říkat Aki. *Když pak došli před obydlí Gila tak se Gil už chtěl rozloučit.* Moje jméno už znáte. *Malinko se pousmál Gil. Když pak už šel domů tak se Akime vydal na cestu k sobě domů.*

počet slov: 1017

KONEC RPG

Kai Yoshimitsu
*Stále se nacházel v Iwagakure, kvůli zkouškám. Byl tu proto, aby podpořil svoji studentku na zkouškách. Ta úspěšně prošla prvními dvěmi a byl na ni hrdý. Jediné co ho momentálně otrávilo bylo to, že má mohu v sádře a nemůže dělat nic, než jen chodit a fandit Mizuki. Momentálně ale nechtěl jedinou věc, potkat Mizuki. Právě se procházel v uličce Sekkusu a prohlížel si obchody. Hledal něco, co by mohl dát Mizuki jako odměnu, za zkoušky. Ať jimi projde nebo ne. Byl na ni hrdý tak i tak. Zastavil se před několika obchody a díval se dovnitř. Nic ho ovšem extra nezaujalo. Nakonec stanul před jedním obchodem, kde se mu zalíbil přívěsek, který doufal by se mohl líbit i Mizuki. Stal tam a prohlížel si ho.*

*Nebylo to dlouho od té doby, co prošla druhým kolem zkoušek. Vzpomněla si na to, jak jí Kai sliboval, že tady určitě někde bude a bude jí fandit, ve vesnici ho zatím ale nezahlédla a od něj osobně samozřejmě neměla žádnou informaci. Ostatně jako většinou, když se na chvíli vypařil. Možná je ale chyba v tom, že Mizuki vesnici moc neznala a většinu času se pohybovala po tréninkových prostorách. Dnes je to vlastně poprvé, co se vracela z tréninku a vzala to přes centrum vesnice, aby sehnala něco dobrého k snědku, jinak se lidem spíše vyhýbala. Cestou koukala do země a kopala do kamínků kolem - tímhle způsobem si dlouhou cestu krátila. Jakmile však kopla kamínek naposledy, všimla si, že kousek od něj někdo stojí. Proto zvedla pohled a spatřila známou tvář.* Sensei?! *Vydechla překvapeně, ale těšilo ji, že svůj slib dodržel a doopravdy tu je. Potom ale shlédla na nohu v sádře a zamračila se. Neměla tušení, co se stalo - přeci jen když odcházela z vesnice, byl ještě naprosto v pořádku, a tak se to muselo stát za tu dobu, kdy se mezi tím neviděli. Aniž by si všimla, jakým směrem kouká, protože ji zaujalo jeho zranění, trochu vyčítavě na něj pohlédla. Jako by to snad měla být jeho chyba, že opět skončil zraněný. Ono se od Kaie i něco takového dalo očekávat, i když jí před "výletem" do Iwy vysvětloval, jak se změnil a že už se do soubojů nepouští tak bezhlavě jako dřív.* Co se stalo? Kdo ti to udělal?... *Vydechla. Mohl očekávat, že se ho na to zeptá.*