Ulička Sekkusu

Aale, tím se nezatěžuj. *S úsměvem nad tím mávnul rukou. Ten fakt už skoro přijal a určitě jí nechtěl zatěžovat tím, že ho to mrzí. Nechtěl jí tady držet kvůli němu. Chtěl, aby si prošla svět, což on udělat nemohl a alespoň mu o tom vyprávěla, ať už prostřednictvím dopisů, nebo někdy, až si přečte její knihu.* Hlavně na mě nezapomeň s tím vranováním. To mi bude stačit. *Trochu se zasmál. Přišlo mu to docela fajn. Takhle nemuseli řešit nějaké místo, kam by vždycky něco poslal a ona by se tam musela zastavit a vyzvednout si to tam.* Není zač. *Odsrkl si z čaje a nemohl si nevšimnout jejího promasírování krku.* Podle mě nevadí, že jsi stále na začátku. Naopak. Je hezké, že počítáš s tím, že nasbíráš hodně materiálu a budeš mít o čem psát. Ber to spíš z toho ohledu. *Trochu se jí pokusil povzbudit, když to řekla tak bezradně. Následně když se trochu nepřirozeně naklonila na židli nemohl si pomoct.* Opravdu nechceš tu masáž? Alespoň trochu za krkem, než se udělá oběd. *Nabídl jí s úsměvem. Neměl na mysli nic nekalého, opravdu by jen seděla na židli, pila čaj a on by jí mezitím masíroval za krkem. S jeho sílou a znalostí správných bodů nebude problém jí minimálně trochu ulevit od bolesti.*

*Trochu sa zasmiala na tom pomenovaní "vranovanie".* Neboj .. bude fajn mať kontakt s realitou. *Prehovorila s úsmevom nakoľko si predstavovala cestovanie s Ryuuom celkom rozprávkovo. Možno si ho idealizovala.. teda pravdepodobne určite, no teraz mala hold nasadené ružové okuliare.* Áno.. tak sa to snažím vnímať. *Uistila ho rýchlo a keď sa znovu ponúkol, že jej ten krk namasíruje - prišlo jej hlúpe znovu ho odmietnuť. Nie teda, že by jeho schopnostiam neverila. Teda... no - možno trošku.* Tak.. tak dobre- poď a ukáž čo vieš. *Uškrnula sa, postavila sa zo stoličky a otočila ju operadlom ku stolu, potom si na ňu obkročmo sadla a ruky si položila na operadlo.* Uhm.. a nemusíš mať stres. Nikdy mi nikto masáž nedával, takže asi nebudem vedieť posúdiť či to robíš dobre alebo zle. Zasmiala sa na neho ponad rameno a odchlipla si čaju.* Vraj to ale vie perfektne uvoľniť svaly.. hlavne po tréningu. Videla som páry ako sa navzájom masírovali v tréningovej oblasti. *Uvažovala nahlas. Vlasy mala rozpustené a tak si ich len chvatne zhrnula na jednu stranu, pravdepodobne mu budú ešte nejaké zatúlané pramene zavadzať.* Mám sa vystrieť alebo skôr uvoľniť? *Opýtala sa keď ku nej pristúpil bližšie a podľa toho buď vystrela chrbát alebo mierne spustila plecia.*

*Když souhlasila s jeho masáží, postavil se a ještě si trochu odpil čaje. Když k ní přišel zezadu, akorát si dávala vlasy stranou. Trochu jich tam ještě zůstalo a tak je posunul na stranu, aby měl prostor a nic mu tam nevadilo.* Buď uvolněná, ale zase se úplně nehrb. *Trochu si vydechl na dlaně teplého vzduchu a pak pomalu přiložil ruce na její ramena. Nejprve jí začal celkově dlaní trochu kroužit po celé oblasti, kterou chtěl namasírovat, aby se trochu zahřála. Bohužel teď neměl žádný napařený ručník nebo tak, tak tohle muselo stačit. Po chvilce se ale vrhnul na masáž jako takovou, kdy vlastně pokračoval v tom co dělal, akorát na různých místech strávil více času. Začal u týlní kosti a jemně tlačil a pak uvolnil všechny prsty a pomalu se přesouval až k ramenům, kdy se pak stejným způsobem vracel zpátky nahoru. Tlačení prsty však nebylo všechno. Někdy palci dělal krouživé pohyby, jindy mačkal spíše celou daní nebo spodní částí dlaně kroužil. Na konec si nechal kroužení palci kolem krční páteře, kdy jel zespoda nahoru, pak se zase vrátil dolů a znova. Nebyl sice žádný profesionální masér, ale mělo by to stačit alespoň k nějakému uvolnění svalstva na krku. Při masáží se jí i postupně ptal, jestli netlačí moc nebo tak, aby jí naopak spíš nějak ještě neublížil. Na závěr ještě na prázdno projel celou tu oblast jako na začátku a bylo hotovo.* Tak hotovo. Lepší? *Zeptal se jí s úsměvem a doufal, že to trochu pomohlo. Cítil se hlavně trochu provinile, protože to dost pravděpodobně způsobil ten úder do čela, který ji při tom posledním kole dal, tak snad to tímto odčinil.*

No.. skúsim to. *Trochu sa zasmiala nakoľko jej jeho žiadosť prišla ako celkom náročná. Uvoľniť sa a pri tom sa nehrbiť.. Ucítila ako jej z krku odhrnul niekoľko z jej hebkých ale neposlušných pramienkov a keď nakoniec priložil ruky na jej krk, váhavo privrela oči. Pocítila výčitky. Hoci totiž mala o Yinovych schopnostiach pochybnosti.. rozhodne nebol nemehlo. Súhlasne zapriadla keď so svojou masážou začal a zavrela oči.* Och.. Yin ! To je tak príjemné, neprestávaj. *Zašomrala keď cítila ako jeho prsty uvoľňujú ten tlak, ktorý sa jej v tých miestach nahromadil. Trošku to bolelo, no takým zvláštnym príjemným spôsobom jej ho vymasíroval preč. Bolo to akoby tam mala nafúknutý balónik, ktorý jej prekážal a Yin z neho proste vytlačil vzduch a tým ju oslobodil od nepríjemnej bolesti, ktorá sa jej v tých miestach zbierala.* Môžeš ma stlačiť silnejšie. *Zašomrala keď sa jej opýtal či netlačí príliš silno.* Presne tam! Oh! *Skoro sa mu rozplynula pod dlaňami. Jej jemná, bledá pokožka pravdepodobne na niektorých miestach mierne začervenaná z toho ako hnietol jej svaly, no vytváralo to strašne príjemné teplo, ktoré sa jej rozhodne nepodarilo napodobniť ani horúcou vodou v sprche tesne po tréningu.* Rozhodne! *Vydýchla uvoľnene a usmiala sa na neho ponad rameno.* Sakra! Keby som vedela, že je to takto príjemné, skúsim masáž už dávno! *Trochu sa zachichotala a pokúsila sa napodobniť jeho vlastné slová, ktoré jej povedal ešte dole v dojo.* Kým odídeme, tak z teba budem takto žmýkať rôzne masáže - čo najviac budem môcť. Priprav sa na cestu peklom než sa vydám na cestu šírim svetom. *Keď to povedala, postavila sa a otočila stoličku. Potom sa posadila, pohodlne sa oprela a dopila svoj čaj. Napokon sa vydala ku šporáku kde dokončila čo začala a pozrela sa na Yina.* Naberiem ti rovno porciu? *Opýtala sa s vďačným úsmevom a začala pri tom krájať zelenú, jarnú cibuľku.*

*Byl rád, že dělá dobrou práci a odčinil tak to, že měla ztuhlý krk kvůli němu. Kdyby byl na jeho místě asi jakýkoliv jiný kluk v jeho věku, tak by mu dost pravděpodobně chodily na mysl nějaké nekalé myšlenky. Ale u něj to nehrozilo. Jediné, na co v ten moment myslel bylo to, aby odvedl co nejlepší práci, což nakonec usoudil, že odvedl, když viděl, jak byla spokojená.* Je velmi příjemná, ale hlavně účinná! *Řekl s úsměvem na tváři, mezitím, co se vracel ke svému místu u stolu, aby si mohl v klidu dopít čaj a velmi se zasmál když použila jeho větu proti němu samému.* Jsem připravený. Ždímej mě jak jen chceš. *Teď udělal to stejné jako ona a stejně tak zopakoval její odpověď na tu jeho větu tehdy dole v doju. Když pak odkryla víko hrnce po kuchyni se roznesla vůně toho všeho. Pořádně ji nasál.* Hmm, voní to skvěle. Ano, prosím, docela mi vyhládlo. *Rovnou vstal, aby jí případně podal nějakou misku/talíř, no kdyby to nestihl, jen si vezme příbor.* Vezmu i tobě? *Byl připravený to všechno vzít dvakrát, kdyby si chtěla dát jídlo už i ona.*

*Zasmiala sa keď odpovedal tak ako predtým ona a vzala si od neho misku.* Dám si aj ja. *Súhlasila, predsalen dnes mala len jablko, nevoľnosť ju už prešla a teda jej z toho všetkého tréningu parádne vyhladlo. Nabrala Yinovi ryžu a kopec omáčky a podala mu misku späť aby si ju zaniesol na stôl. Sebe nabrala ale asi tak o polovicu menej. Potom si vzala pohár v ktorom mala džús, opláchla ho a nabrala si do neho len pohár vody. Ak mal záujem aj Yin nabrala mu tiež a potom sa ku nemu posadila. Rátala s tým, že vôňa jedla priláka aj Ryuua ak bol doma, no ak by aj nie - navarila toho naozaj veľa a rozhodne zostane aj pre neho. V podstate mu uvarila jeho obľúbené jedlo. Dobre si pamätala, že najradšej má Ryžu a mäso.* Itadakimasu. *Popriala mu dobrú chuť, no sama si nabrala až keď si Yin dal sústo do úst a nejako to okomentoval. Bola tým trošku posadnutá - sledovať ako si niekto vychutnáva to čo navarila. Pravdepodobne to bolo tým, že tak dlho varila len sama sebe a proste z toho mala neskutočné potešenie, že s niekým môže zdieľať aj takto - pre niekoho - obyčajné momenty. Až potom čo sa teda Yin vyjadril si nabrala svoje prvé "dokonalé" sústo. Dala si záležať aby tam mala z každej ingrediencie, ktorá jedlo obsahovala aspoň kúsoček a až potom si to vložila do úst. Robila to tak vždy, no ešte to nikto neodhalil.*

*Podal teda misku s příborem i jí a nechal si od ní nalít vodu. Usedl za stůl a jedním lokem si spláchnul pachuť čaje z úst, aby si mohl pořádně užít první sousto od toho neuvěřitelně vypadajícího jídla.* Páni, vypadá to neskutečně. *Už se začínaly sbíhat sliny a nemohl se dočkat, až si dá do nosu.* Dobrou chuť. *Společně s ní popřál dobou chuť a promíchal si rýži s omáčkou a masem. Měl to tak nejradši. Pak si nabral plnou lžičku, pofoukal si to a strčil si to do úst. Jeho výraz mluvil za vše. Mohl se z té chuti skoro roztéct.* Je to vynikající. *Řekl s polo-plnými ústy. Věděl, že je to neslušné, ale nemohl si to odpustit a prostě jí pochválil.* Co že tě napadlo dneska uvařit zrovna tohle? *Zeptal se jí, mezitím, co si dával do úst druhé sousto.* Popravdě, tohle mi snad bude chybět víc, než tréninky. *Jestli tohle vypadlo z úst právě Yinovi, tak to už bylo opravdu co říct o kuchařských schopnostech dané osoby.*

*Bola rada, že mu jej jedlo chutilo. Spokojne sa usmiala.* Spomínal si, že máš rád mäso na milion spôsobov. *Pripomenula mu s úškrnom.* Ryuu je v tomto tiež nenáročný, mäso a ryža. Hold som vaše obľúbené preferencie spojila dohromady. *Usmiala sa čím priznala, že im proste chcela vyhovieť obom. Keď nakoniec povedal, že mu jej varenie bude chýbať viac než tréningy od srdca sa rozosmiala.* Toto je asi poklona, však? Hahah.. pokúsim sa polepšiť aby nad tréningy a varenie stúpla moja kúzelná osobnosť. *Zazubila sa a jednou rukou sa počas jedla načiahla po svojom zápisníku.* Vyberiem odtiaľ nejakú myšlienku a ty mi povieš čo si o tom myslíš, dobre? *Keď to povedala dala si do úst sústo a listovala v malom zápisníčku. Nehľadala nič konkrétne, skrátka len čakala, že ju niečo z jej zápiskov zaujme.* Mám to! *Prehovorila keď prehltla sústo, napila sa vody a zhlboka sa nadýchla.* Beda kto v mori vidí iba vodu, kto nepočuje nemú prírodu, kto v skalách vidí iba skaly. *Predniesla to bez zakoktania, pohrávala sa s každým slovom na jazyku aby tá myšlienka vynikla a potom sa na Yina usmiala a čakala na jeho názor.*

Ano. Miluju všechny druhy masa. *Zasmál se společně s ní, až mu trochu zaskočilo a tak se napil trochu vody a poklepal si po hrudníku, ale po chvilce byl v pohodě, i když trochu kuckal.* Tebe bych si nedovolil urazit. Eh, eh...protože mám ten pocit, že už bych letěl vzduchem. *Trochu se zakuckaně usmál. Samozřejmě, že by si jí nedovolil urazit už jen proto, že ji považuje za kamarádku, měl to být spíš jen takový vtípek na tu jejich tradici, že ať se jí pokusí udeřit jakkoliv, vždy skončí na chvíli ve vzduchu. Pak pozorně poslouchal tu její myšlenku, kterou měla napsanou v tom zápisníku a překvapilo ho, jak dobře jí ten přednes šel.* Hmm...to má asi něco společného s tvými příběhy lidí, které hádáš? Podle mě je to umělecky podaná verze toho, že nic není jen tak, jak se zdá. Ve všem je něco víc. Stačí jen nechat na povrch vylézt trochu představivosti a fantazie. *Přišlo mu, že to bude asi něco na ten způsob a tak to prostě řekl.* A tvoje tvoje myšlenka? Nebo jsi jí někde četla a prostě si jí tam zapsala, protože se ti líbila?

*Uchechtla sa.* Neboj, zapáči sa ti to. *Doberala si ho ohľadom toho lietania vzduchom a potom so záujmom počúvala jeho výklad ohľadom toho drobného citátu, ktorý mu prečítala.* Týka sa to všetkého.. s dobrou predstavivosťou nieje nič obyčajné a prosté. *Pousmiala sa a potom si vložila do úst ďalšie sústo. Popri prežúvaní si snažila spomenúť na to či to bola jej myšlienka alebo či si to len od niekiaľ odpísala.* Vieš, že .. naozaj netuším? *Zašomrala keď prehltla a prstami pri tom klepkala po napísanom texte.* Asi by som ale skôr stavila na to, že som to len odniekiaľ odpísala. Poézia nikdy nebola mojou silnou stránkou. *Utrúsila a potom nalistovala ďalšiu stranu.* Tak poďme ďalej.. hm hm.. *Očami kmitala po jej rukopise, listovala stránku za stránkou kým na niečo zaujímavé naďabila.* Ach.. na kopu vecí som aj zabudla. A tie sny! No páni.. čo ty Yin? Pamätáš si čo sa ti sníva? Máš nejaký sen čo sa ti opakoval? Alebo niečo čo sa ti zapísalo - pozitívne či negatívne, tak, že si na to dodnes pamätáš? *Opýtala sa ho a pozerala sa pri tom do jeho oranžových očí.*

*Jen se pousmál, když se vlastně skoro trefil do toho, co to mělo znamenat. Když mu řekla, že to je asi opsané z nějaké knížky, tak se zamyslel.* Asi bych měl začít číst víc knih. Nějaké takovéhle myšlenky mohou být zajímavé. Každý si je může vlastně vyložit jinak a mě by zajímalo, jak moc bych byl vždycky vedle od toho, jak to zamýšlel autor. *Trochu se nad tím zasmál. Ale asi to zkusí. Ať má co dělat i místo takových chvil, kdy si povídá s Kei. Užíval si každé sousto jídla, mezitím co Kei hledala něco dalšího v té knížce a ta další otázka, se kterou pak přišla ho donutila se zamyslet.* Hmm, jako zdá se mi spoustu věcí. Například o trénincích v přírodě, trénincích v posilovně, trénincích na zahradě...*Když pak zmínila i ty negativní a pozitivní věci, tak mu jedna věc přišla na um.*...no a jednou jsem měl noční můru, na kterou nikdy nezapomenu. Já...promiň, nahání mi to hrůzu...ale nemohl jsem být schopen trénovat. Všechny moje pomůcky byly pryč, všechny posilovny byly zavřené...venku byla opravdu zima, takže jsem nemohl ani trénovat venku...no něco strašného. *Zatvářil se velmi znepokojeně, když to vyprávěl, no nakonec se podíval na Kei s jemným úsměvem.* Ale ne, dělám si legraci. *Zhluboka se zasmál.* Popravdě si sny moc nepamatuju. O trénincích se mi ale někdy zdá. No něco co bylo velmi pozitivní nebo negativní asi ne. *Samozřejmě si pamatoval noční můry, kdy ho šikanovali lidi na Akademii, ale to byla věc, kterou nechtěl zmiňovat.* A co ty? Máš nějaké zajímavé sny?

*Jej úsmev sa ešte rozšíril.* Ak chceš čítať - moja knižnička je ti plne k dispozícii. Nehanbi sa a kedykoľvek tam vojdi keď tu nebudem a vyber si čo sa ti zapáči. *Potom sa zamyslela.* Knihy mám aj v miestnosti s klavírom hneď vedľa mojej izby.. tam by si tiež mohol nájsť veľa krásnych kníh. *Ozrejmila mu a napravila si okuliare.* Môžeme si urobiť niečo ako čitateľský klub. Prečítame si knihu a môžeme sa navzájom podeliť o dojmy, o to či súhlasíme alebo nesúhlasíme s pohnútkami postáv a či by sme tie rozhodnutia urobili inak.. Mohla by to byť zábava. *Uvažovala a bola vážne rada, že si do úst nedala ďalšie sústo lebo by to pravdepodobne vyprskla. Keď Yin začal hovoriť o tom trénovaní. Našťastie potom priznal, že len žartuje.* Neverím ti, že len sranduješ. *Zašomrala a potláčala Ďalší výbuch smiechu. Potom ale trochu zvážnel a keď tú otázku otočil na ňu len s úsmevom mykla plecom.* Každý deň sa mi niečo sníva.. niekedy si dokážem zapamätať aj viac ako jeden sen. *Priznala s úsmevom.* Niektoré sa mi zapíšu viac, niektoré menej.. no a preto som si ich zapisovala. Teraz keď si v tomto zápisníku ale listujem, zisťujem, že som na mnoho z nich zabudla.. napríklad na tento. *Ako to povedala ukázala prstom na stránku a začala čítať.* 4.februára ( a nejaký rok) Snívalo sa mi, že som bola v podzemnom úkryte. Bojovala som v čudnej válke a tuším, že na tej "zlej" strane. Patrila som k odboju, k rebelom a moja kamarátka Sora bojovala na strane tých druhých. Všade v tom úkryte boli úzke uličky a kľukaté chodbičky s malými miestnosťami. Všade bolo množstvo zrkadiel a dverí. Zrkadlá mali rôzne veľkosti, rámy.. niektoré viseli na stenách niektoré boli o ne len opreté. Bolo to bludisko. Cez tie zrkadlá sme dokázali sledovať dianie okolo, no vďaka nim sme boli zároveň aj videní. Čo bolo ale najdôležitejšie - cez tie zrkadlá sme dokázali prechádzať ak boli dosť veľké a ocitli sme sa tak vždy v inej chodbe alebo miestnosti. Ten sen bol šialený.. Nepriatelia sa dostali do nášho úkrytu, pokúsili sa to tam všetko vypáliť. Horel nábytok, zrkadlá sa rozbíjali a všade boli zhorené telá mojich spolubojovníkov. *Keď to Kei dočítala pozrela sa na Yina.* Na tento sen som skoro zabudla.. bol fakt čudný. *Trochu sa uškrnula a povzdychla si.* Ale hej.. inak som celkom normálna. *Uistila ho a sama sa na sebe trochu zasmiala.*

Jo? Tak to bych byl rád. Alespoň budu jak mít trávit volná čas místo tréninku tady pak. *Pousmál se a vložil si do úst další sousto.* A jaké máš žánry? Všeho druhu, nebo se zaměřuješ na něco? *Jedl, protože teď si s ní spíš povídal, tak aby mu to jídlo nevychladlo a mezitím poslouchal její případnou odpověď a to, co říkala dál.* To zní jako docela zábava. Opustíme náš svět a naše problémy na chvíli se staneme hlavní postavou daného příběhu. *Vyčaroval se mu na tváři další úsměv. Už teď tušil, že by ho to mohlo bavit, když bude mít takovou motivaci za čtením knih.* Hmm, kdo ví. Třeba je to pravda. To už je ve hvězdách. *Trochu se zasmál. Dobíral si jí, samozřejmě, že si z ní dělal srandu. Pak pozorně poslouchal, jak vyprávěla o svých snech. Velice ho zaujal sen, který mu tam popisovala.* Páni, ty máš teda bujnou fantazii. *Teď přemýšlel, co bylo víc k neuvěření. Jestli to, že kecá on o svých snech, nebo ten její sen jako takový.* Taky bych chtěl mít někdy takový velmi zvláštní sen. Myslíš, že bereš inspirace z různých knih, které si četla, nebo je to čistě výplod tvojí vlastní fantazie? *Trochu se nad tím zamyslel.* Jestli máš nějaké sny, které jsou čistě jen výplod tvojí fantazie, mohla bys třeba napsat nějakou knihu, kde bys využila svůj vlastní zajímavý sen jako něco, od čeho se můžeš odrazit. *Jen tak konstatoval, mezi sousty jídla. To psaní knihy ho ale navedlo na další otázku.* Co bys dělala, kdybys nebyla ninja? Nech mě hádat...spisovatelka? *Doplnil to milým úsměvem a vložením si dalšího sousta do úst.*

*Prikývla a pokračovala v jedle. Keď sa jej opýtal na žánre kníh, ktoré vlastní.. pousmiala sa, prehltla a až potom odpovedala.* Cestopisy, dobrodružné detektívky a veľa fantasy príbehov. Zo všetkého niečo. *Uvažovala a mykla pri tom plecom.* Rozhodne si budeš mať z čoho vyberať. *Uistila ho a keď povedal to o jej fantázii len so smiechom pokrčila ramenami.* Rozvíjala som ju pomerne dlhý čas. *Prezradila mu a nad jeho ďalšou otázkou len mykla plecom.* To netuším asi na tom ale niečo bude. *Zatvárila sa zadumane a potom sa neveselo pousmiala.* Spisovateľka, knihovníčka alebo opatrovateľka v domove pre siroty? Možno by som sa dala na farmárčenie.. ktovie. Možno, možno by som predsalen bola cestovateľ.. možno by som sa vydala do ďalekých svetov na vlastnú päsť.. alebo by som si najala ako doprovod nejakého shinobi aby ma ochraňoval pri skúmaní sveta. *Fantazírovala. Na tom - nebyť ninjom nevidela nič extra hrozné.*

No, tak už se těším, až si nějakou přečtu. *Už teď přemýšlel, nad jakým z těch žánrů se zastaví jako první.* Asi si přečtu na začátek od každého žánru jednu a uvidím, co mě bude bavit nejvíc. *Přišlo mu to asi jako nejlepší cesta zjistit to. Pak jí poslouchal, jak mu říkala, co všechno by asi mohla být, kdyby nebyla shinobim. No nad jednou věcí se zarazil.* V domově pro siroty? Proč zrovna tam? *Prostě to z něj tak vypadlo, no ž jakoby jeho hlava začala pracovat pár okamžiků na to, když si uvědomil jednu věc.* Je to kvůli tomu, že jsi tam byla nějakou dobu, než jsi přišla sem k Noctisvi? *Možná mu do toho nic nebylo, ale už mu předtím řekla, že byla v dětském domově, tak si myslel, že ta otázka vadit nebude. Minimálně v to doufal.* Já osobně nevím, co bych dělal. Možná osobního trenéra v nějaké posilovně? *Trochu nervózně se nad tím zasmál. Uvědomil si, že bez svých shinobi schopností je vlastně nikdo a jediné co ovládá, je jak správně cvičit.*

*Nadšene sa na neho pozrela, keď prejavil o jej knihy záujem do takej miery, že chcel prečítať jednu z každého žánru.* V tom ti rozhodne brániť nebudem. *Zazubila sa a keď jej položil otázku ohľadom toho domova.. mierne jej zružoveli líčka pri spomienke na ich spoločný deň s Ryuuom, ktorý tam strávili.* Myslím, že ak si niekto zaslúži pozornosť a lásku, sú to práve deti, ktoré na svete zostali samé. Myslím, že je dôležité vychovávať deti v láske s úctou a rešpektom aby z nich vyrástli ľudia s morálnymi hodnotami. *Začala najprv tými vznešenými pohnútkami, no potom len sklonila pohľad ku svojej miske s nedojedenou porciou.* A áno je to aj preto, že som tam strávila nejaký čas. Bolo to síce len pár dní.. zrnko ryže oproti iným, ktorí tam strávia celé detstvo, no.. naučilo ma to vážiť si všetko čo mám. Tiež mi to vnuklo potrebu.. starať sa o tie deti, ktoré nemali toľko šťastia ako ja a - nikto si ich ku sebe nezobral. Žiadne dieťa by sa nemalo cítiť opustené. *Odmlčala sa a len sa naprázdno prehrabovala v miske.* Existujú ľudia čo sú radi sami. No nieje človeka, ktorý by dokázal zniesť osamelosť. Tobôž nie dieťa. *Zašomrala, zdvihla pohľad a pozrela sa na Yina s úsmevom.*

*Pozorně poslouchal její vysvětlení, proč by pracovala právě v dětském domově a přišlo mu to víc, než jen rozumné. Naprosto s ní souhlasil. Nebyl úplně v jejich pozici, to už věděl a byl za to rád, ale když sem přišel a ještě nikoho neznal, tak se bál, že to tak nějak bude a proto naprosto rozuměl tomu, kam tím mířila.* Jdi velmi hodná, Kei, víš to? Může to být líto hodně lidem, ale ne každý by tam dokázal pracovat. *Snažil se jí tím nějakým způsobem povzbudit a doufal, že se mu to povedlo. Nakonec už oba dva dojedli své jídlo a vydali se každý dělat si své.*

Noctis Clive: *Sotva se vrátil do Iwagakure aby odevzdal svou další misi, tento týden už kdo ví kolikátou tak ještě než to stihl vyžádala si ho nová vůdkyně klanu Hakari (Amaterasu). Tuto ženu zná dost dobře, už jen z toho důvodu že ji poznal ještě jako dost mladou dívku. Ta si Noctise zavolala na nějakou klanovou akci nebo spíše nějaké setkání, aspoň to si myslel ale ona se z toho vyklubala jen společná událost, která by se dala nazvat oběd Noctise a Amaterasu. Je mu jasné co tím sleduje ale není mu to moc příjemné. Musel se kvůli tomu i převléknout aby tam nebyl ve věcech, které jsou úplně od krve. Takže byl oblečený (odkaz) a svou dýku měl někde v pouzdře u sebe. Když dostal konečně svobodu tak šel do sídla Tsuchikageho kde u sekretářky v přízemí odevzdá hlášení o misi a je připraven že za jednu splněnou misi dostane další tři takové mise. Když odevzdává to hlášení očividně vyčerpaný, hlavně teda psychicky (fyzicky je na tom furt dobře), tak dostane od sekretářky informaci že Tsuchikage by jej rád viděl.* „Meh.. co sakra může chtít.“ *Pomyslí si a začne si to vykračovat nahoru po těch schodech až k jeho kanceláři u které se zastaví a zaklepe na dveře aby pak poté co by ho Taka vyzval mohl vstoupit.* Chtěl jste mě vidět?

*procházel se spisy ohledně misí. Byl v kancelářích, kde se tohle skladuje a našel tam poměrně celkou hromadu, která měla v nadpisu jedno jméno. Noctis Clive. Co bylo zajímavější, asi jen deset procent bylo zadáno úřadem Iwagakure. Zbytek bylo zadáno přímo od Mizukageho. A v týdenních intervalech počet misí neklesl pod deset. Hm. Opravdu zajímavé. Copak nám dáš démon provedl. pousmál se nad to poznámkou. Zašel do vedlejší místnosti, kde je přebírání zakázek na mise a prošel si jich několik. Našel pět opravdu otravných, které by pro někoho s kvalitami Noctise byli tak na hodinu (všechny najednou v různých koutech země), ale zase by to pro něj byla jen ztráta času, nuda a zajisté i otrava, kterou by ale jako podřízený musel splnit. Jakmile se tu objeví Noctis Clive, pošlete ho za mnou. Děkuji vám. poví sekretářce s úsměvem a s těmi misemi odejde do své pracovny. Tam je položí na jednu stranu stolu a na druhou stranu položí sklenku. U strany stolu se sklenkou je i křeslo. Sám si pak nalije do své sklenice ze skleněné lahve, která je broušená s různými ornamenty a napěchuje si dýmku. Oblečení je v odkaz a vyčkává, až Noctis dorazí. Je mu jasné, že to může nějakou dobu trvat, ale tak jemu to nevadí. Nechává jeho sklenici prázdnou zatím. Jamile cítí jeho chakru, jak se blíží ke kanceláři, nalije i nápoj do jeho sklenice. Jedná se o pár let starý burbon s nádechem citrusů a dubového dřeva. Hned jak zaklepe na dveře tak ho vyzve, aby vstoupil. Vítej. Ano, chtěl jsem tě vidět. poví. Je na něm poznat, že je unavený. Sice za to asi může i ta jeho nespavost, ale jde spíš o vyčerpání. Chtěl bych ti navrhnout takový malí podfuk. poví a ukáže u na stůl. Můžeš si ale sám vybrat. Buďto si vezmeš těchto pět Céčkových misí a půjdeš zase plýtvat svými schopnostmi, nebo se tady posadíš a strávíš trochu času se starým bláznem. poví a ukáže na druhou stranu, kde je sklenice. Zajistím ti pak pár dní volna jako bonus. dodá, aby měl jeho plnou pozornost.*

Noctis Clive: *Taka ho vyzve aby vešel dovnitř a tak vejde, pak za sebou zavře dveře a prohlédne si zda tu je Nemu a k překvapení zde dnes není. To je tak vtipné když stráž Tsuchikageho není tam kde je Tsuchikage.* „Asi opravdu nebude ve skutečnosti jeho stráž ale někdo kdo buď ve skutečnosti vládne za něj nebo jen někdo kdo ho sleduje.“ *Vtipné že pokud jde o lidi z Kirigakure ani ho nenapadlo že by to mohlo být tak že Nemu to s Takou myslí vážně a teď se musí prostě starat o jejich dítě.. to ho ale nezajímá.* Podfuk? *Taka v něm vzbudí zvědavost a když se vyjádří tak si Noctis povzdechne.* Tak to asi radši přežiju nějaký čas s jedním starým bláznem. *Pak se posadí a všimne si toho alkoholu.* Nerad vám to říkám ale moc už nepiju.. jednu nebo dvě skleničky ale neodmítnu. *Představa že dostane pár dní volna se mu samozřejmě líbí, něco takového potřebuje a nutně.* Takže o co půjde? Hádám že ode mě něco potřebujete že? Mám snad někoho zabít? Nebo vám jen chybí moje osoba?

*Taka se lehce pousměje. Že by mi přímo chyběla tvá osoba se říct nedá, ale zase má zvědavost zajistila, že tu sedíš. poví a napije se. Všiml jsem si, že ti Mizukage nakládá poměrně dost misí a ještě k tomu takových, na které bychom posílali maxiálně jouniny. poznamená a upije zase trochu. Co jsi mu provedl? zeptá se ho pak přímo. Je zvědavý, proč ho Akai tak trestá. Pokud budeš chtít, vymyslím ti na nějakou dobu práci, aby si mohl vypadnout z vesnice za rodinou. dodá pak ještě a pokrčí ledabyle u toho jedním ramenem. Nejde mu ani tak o to, aby si ho nějak přitáhl na svoji stranu, ale prostě si myslíš, že když si na nějakou dobu odpočine, mohlo by mu to prospět.*

Noctis Clive: *Mlčky se posadí a rovnou se napije, celkem mu to zachutná ale napije se jen trochu aby mu to vydrželo co nejdéle a zase to odloží. Taka mezitím mohl říct vše co měl na srdci.* Kdyby jen podřadné.. dostal jsem pár i celkem sebevražedných misích ze kterých by sotva vyvázl i on a nechal mě na ně jít samotného.. snaží se hledat záminku aby se mě zbavil a dělá mi ze života peklo.. sice se nemohu vyčerpat po fyzické stránce ale povím vám to takto.. po psychické stránce jsem tak moc vyčerpaný jako jsem ještě nikdy nebyl. *Pak se znovu napije.* Co se stalo.. byl jsem Namirou na banketu a začal ji přede mnou balit a dělat nevhodné návrhy ale ponižující odmítnutí od ní a mé neuctivé chování vůči němu nesl a stále nese dost těžce. *Odpoví upřímně a promne si na okamžik oči.* Abych řekl pravdu tak za možnost nemuset nějakou dobu řešit mise.. bych byl rád. *Pak se napije.. znovu.* Co vaše rodina? Jaké to je vůbec zvládat povinnosti v této funkci a starat se o rodinu?

Jistě, z tvého tonu hlasu je to i trochu poznat. poznamená, zatím co si čistí a nacpává dýmku. Pak se ale zastaví a pohlédne na něj. Namira? Měl jsem za to, pokud mě tedy už má paměť neklame, že tvá přítelkyně je Tsuki. poznamená zamyšleně, jestli si to dobře pamatuje. Alespoň jsi to dal dost jasně najevo při našem obědě. Stalo se něco? zeptá se. Mají se dobře. Kluk roste jak z vody a Nemu by se myslím radši postavila celé armádě klonů klanu Kumamuchi, než starat se o jedno dítě. poví a trochu se u toho zasměje. Zvládnout se to dá. Ono když potřebuješ a je klid, Kage bunshin toho také dost zajistí. pokrčí rameny. Ale když na to přijde, nechám klona tady a sám jsem u rodiny. Mám k ní momentálně asi blíž, než k úřadu. Ale i po těch letech ve vězení patří do mé rodiny celá vesnice, takže dokud to půjde, bude to tak pokračovat. Za rodinu jsem ale opravdu rád. Nenapadlo mě, že bych ji ještě někdy mohl mít. I když mi přijde, že se najdou jedinci, kteří tomu nevěří a považují to jen za její roly. Na druhou stranu si říkám, ať si každý myslí co chce. Já vím jak to je a to mi stačí. poví a vloží dýmku do úst, aby jistil tah a pak jí zapálí. Pokud tedy souhlasíš, zajistím ti práci. Na kterou budeš mít řekněme... hm.. zamyslí se. Dva týdny. poví a sáhne do kimona. Předáš tenhle dopis zemskému pánu země Nudlí. posune mu ho po stole. Jak říkám. Je to velmi důležitý úkol na dva týdny. dodá a během zapalování na něj s úsměvem mrkne.*

Noctis Clive: Nemohu říct že se nic nestalo ale.. to by bylo na delší povídání. *Aktuálně vážně nemá kapacitu na to povídat si o tom. Vyslechne Taku a ten chlap se o své rodině docela rozpovídá, což Noctise překvapí.. Taku sice nezná nějak dobře ale nikdy si nevšiml že by se před ním o něčem takto rozkecal ale na druhou stranu s ním asi nikdy nevedl podobné řeči.* Tak řeči budou ale mohu hádat že ty tu rodinu bereš vážně a miluješ ji? Víš vždy mě zajímalo zda to nebereš jen jako výhodné politické postavení nebo zda vůči té rodině opravdu něco cítíš. *Když mu Taka pak dá na jeden úkol celé dva týdny tak vděčně přikývne a ten vděk na jeho výrazu a úsměvu je vidět. Nemá problém za Taku občas takto předat nějaký dopis na který si bude moct ukrást dost času, tedy pokud by z něj nedělal poslíčka pro Kazekage, té by bylo lepší se vyhnout.* Chápu.. chtěl bych vám poděkovat.. moc to pro mě znamená. *Sice se Noctisovi moc nezdá aby na něj Taka byl tak milej, sice mu několikrát řekl že členy vesnice bere jako rodinu ale sám se nikdy necítil že by mezi ně spadal i on.*

*Taka jen pokrčí rameny. No, já nikam nespěchám. Pokud se někde něco podělá, tak bych měl mít dnes už padla. pokrčí rameny a otočí hlavu na štosy papírů, které jsou u skříně připraveny k založení. Jeho prací bylo to jen podepsat, případně něco pročíst nebo se k tomu vyjádřit. Mohl bych ti tu klidně odpřísáhnout, že svoji rodinu miluji. Říct že to je jako politický tah by bylo stejné, jako zaprodat vesnici pro vlastní dobro. poví a je u toho trochu nabrušený. Pak se ale zase rychle uklidní. Na druhou stranu jde tady to politické postavení s tím trochu ruku v ruce. Nebýt toho postavení, nemám možnost mít tu rodinu a nebýt té rodiny, nemohl bych být zpět ve vesnici, kterou jsem pomáhal vybudovat. Když ležíš polovinu svého života zavřený v temné díře, máš opravdu hodně času na to přemýšlet. poví a potáhne ze své dýmky. Kouř pak vyfoukne k pootevřenému oknu, aby mu nekouřil pod nos. Je to jen drobnost. S tím mužem se znám už od doby, co ještě neexistovalo něco jako titul Kage a občas si pošleme dopis. On bude mít navíc 70 narozeniny, takže je to vlastně jen blahopřání, které mu poneseš. Když jsme ale u toho... poví a vstane. Přejde ke skříni, odkud vytáhne jednu ze tří posledních lahví, které byli vyrobeny pro výročí vzniku vesnice ještě před dokončením prací na výstavbě vesnice. Tohle by si mu mohl předat. Zbožňoval medovinu z medu klanu Haya, tak by mu mohlo chutnat i toto. poví a postaví k němu láhev. Přesuneme se, co říkáš? poví a přejde ke dveřím. Otevře je a pokud by šel za ním, tak i zavře. Vím, že nás ještě čeká ten souboj, ale rád bych se s tebou prošel po vesnici. Trochu se ukázat. poví a vytáhne z pečetě plášť Tsuchikageho, který si přehodí tak, aby bylo stále vidět aspoň část kimona pod ním s katanou a na hlavu si nasadí i klobouk. Věříš mi, že je to 26 let, co jsem měl možnost se takhle po vesnici projít naposledy. poví až by došli před východ ze sídla. Netřeba. pokyne lehce rukou na stráže, kteří by se chtěli vydat s nimi. Jsem tu s jedním ze dvou nejsilnějších mužů z Iwagakure. Nic se mi nestane. poví a usměje se na stráže. Nemusíš říkat nahlas, že jsi už jediný. poví o pár kroku dál, aby ho slyšel jen Noctis.*

Noctis Clive: Já vám věřím, sice jsem vás nikdy neměl v lásce ale nikdy jsem vás neměl za lháře. *Tohle ho překvapilo, původně si totiž opravdu myslel že jde jen o politický tah a není v tom nic vážného, že se ohledně té rodiny jen dobře přetvařuje ale nemá důvod mu to nevěřit. Pozná na Takovi že při popírání toho byl trochu nabroušený ale to se dá čekat, navíc je to jen další důkaz toho že svá slova myslí vážně. Když mu pak Taka ukáže i ten dárek tak se nad tím pousměje ale na okamžik se zatváří trochu nervózně, vybaví se mu vzpomínka události během které tuto medovinu pil naposledy.* Neustále slyším jak je tohle pití vzácné ale pokaždé se vytasíš s nějakou lahví.. netaháš mě za nos že? *Zeptá se podezřívavě ale samozřejmě to nemyslí vážně, místo toho si ho pouze dobírá a nic jiného. Tu láhev a ten vzkaz co má předat si zapečetí, není nutné si zjišťovat kde toho muže najít, ono najít Feudálního Pána nebude tak těžké.. obzvláště pokud jde o Feudálního Pána malé Země. Přijme Takův návrh na odchod a tak opustí jeho kancelář a jde po jeho boku.. nechá ho aby vedl jejich kroky.* Nevadí mi to.. myslím že to přežiju. *Uvnitř Noctise se stále bije ta nechuť vůči tomu chlapovi, to jak jím opovrhuje a hlavně ta nenávist, kterou mu ale vnucuje Shukaku.* 26 let? Není to nějak dlouho? Máte nějaký důvod proč jste se pro ní takto neprocházel? *Nad slovy Taky k Noctisovi že nemusí říkat že je už jediný se pousměje, takový ten krátký smích mluví za vše a není nutné na to reagovat.* Myslím že klidný den si rád užiju.. mám dost dobrou a přesnou intuici a ta mi mnohdy pomáhá a tak ji věřím.. a ta stejná intuice mi říká že kvůli Akaiovi se stane něco opravdu zlého.

Děkuji. poví jen a pak už procházejí sídlem. Tahle jedná že tři posledních, které se mi povedlo opět nahromadit. pokrčí u té odpovědí ramenem. Vyjdou do vesnice a Taka hned nabere majáky směr. Po jeho otázce se zasměje. Mě dlouholeté uvěznění není snad dostačující odpověď? Vlastní obětí jsem se tohohle vzdal, jen aby mohla vesnice nadále prosperovat. Nemůžu být než jen vděčný za to, že tu mohu opět chodit. Paradoxně být ale vděčný svému vězniteli je docela matoucí. dodá nakonec a směřuje k věži konci. Na to člověk nepotřebuje intuici, aby to poznal. dodá ještě s úsměvem nakonec. Pověz mi, měl jsem za to, že jsi s Tsuki. Kdo byla ta žena při turnaji? zeptá se.*

Noctis Clive: *Přijde mu to opravdu zajímavé ale jako že opravdu dost, Taka na tyhle láhve má snad nějaký šestý smysl že je dokáže tak dobře sbírat.* Měl jste se s ním tehdy spojit a nemusel jste skončit kde jste skončil.. v nejlepším případě by tak skončil Raikage a role Iwagakure s Kumogakure by byly opačné. *Noctise by zajímalo proč si Taka nedopřál tuhle procházku co byl osvobozen ale tak nerýpe se v tom, není to nakonec ani důležité.* Ta žena? Ta žena je matka mého syna a dcery.. je k tomu potřeba říkat něco víc? Jmenuje se Namira Yagami.. žije v Yugakure kde také vychováváme naše děti, proč se vůbec tak zajímáte? *Noctis podobné otázky mohl očekávat, upřímně udělal chybu že se mu kdysi svěřil že má vztah s Tsuki jako Tsuki ale nejde to vzít zpět.*

*Taka se musí trochu více ponořit do vzpomínek původního, aby našel nějaké detaily. No, upřímně jsem nepočítal s tím, když jsem Mizukagehi odmítal při prvních ChZ, že dorazí spolu s jinou vesnici. Tehdy ale vyžadoval něco, co bylo proti mým zásadám. Proto to skončilo, jak to skončilo. Bohužel forma krvavých zkoušek byla stejně zavedena. A já nejsem jako Mizukage, abych pro svoji natvrdlost a ego nechával zbytečně umírat vesničany. poví a pak se na něj podívá. Myslel jsem, že tohle bys o mě měl už vědět. První v linii jsem a vždycky budu já. poví a dívá se na věž konce. Nerozhodneme se z vrchu? zeptá se. Oba mají schopnost tam vyletět nějak, ale rád by viděl jeho schopnosti písku z blízka. Ať tam vyletí jakkoliv opře se loktem o zábradlí a začne si cpát dýmku. Zvědavost je můj zlozvyk. Nenapadlo mě, že když jsi při našem obědě Tsuki tak bránil, že se během pár let může stát to, že bys ji opustil a našel si jinou. Ačkoliv tě musí nějak ten klan Kashiko přitahovat, když je to další Yagami. Nebo jen shoda jmen? zeptá se a lusknutim prstů si připaluje dýmku.*

Noctis Clive: Udělal byste lépe kdybyste přijal.. jsme vojáci a ne děti co si hrají na Ninji, krvavé zkoušky jsou něco co by se mělo zavést úplně všude. Tyhle zkoušky sázejí na kvalitu, zatímco zkoušky jako má Kumogakure nebo co tu bylo dříve kvalitu dává stranou a sází na kvantitu. *Noctis to dokáže vidět z trochu jiné perspektivy, jako stále nemá úplně ideální názory na některé věci ale tak každý člověk to vidí jinak a Noctis měl prostě už tu výchovu od 2- Tsukikage, která se ho snažila přetvořit dle svého což se ji úplně nepovedlo ale měla na něj značný vliv.* Na věž konce? Nevidím v tom problém. *Pak se musí rozhodnout jak pokračovat v dalších slovech ohledně Tsuki.* Není to zase tak jednoduché jak to může vypadat.. Tsuki stále miluju ale je to velmi… složité.. je to na dlouhé vyprávění.

Tohle budou věčné rozepře, asi nejen mezi námi dvěma. Každý má pohled na tokové situace jiný. Nemyslící vojáci, hnáni strachem, nebo vojáci, kteří jsou ochotni položit život za někoho jiného. Pokud tě žene jen strach, nikdy to nebude takové, jako by mělo být. Zatím si stále stojím. poví a dojdou pomalu k věži konce. Já mám dneska celkem dost času, ale rozumím, pokud se ti o tom nechce mluvit. Do tvého soukromý strkat nos nebudu. poví potom, co si opřený o zábradlí potáhl z dýmky. Zadívá se potom do dálky za hranice vesnice. Za těch pár let tolik problémů kvůli takovému kusu v podstatě ničeho. Holá pustina, kde byla vybudována vesnice. poví potom náhle. Přitom se podívá i na ten hotel. A ještě k tomu tohle. Proč to muselo být tak vysoké? Upřímně, tohle se mi tu opravdu nelíbí. Je to jako pěst na oko. poví a povzdechne si lehce. Asi jsem už moc sentimentální. řekne nakonec. Rád by ještě jednou spatřil Kifune, svoji bývalou stráž a platonickou lásku. Ani ne tak on, jako spíš původní, kterého pocity teď ovlivňují Taku u vedení. Kde tý je asi konec. proletí mu hlavou.*

Noctis Clive: Nemá smysl se o tom asi bavit, každý na to máme svůj vlastní názor a shodneme se na tom že se neshodneme. *Zadívá se na hranice z té výšky, kam vyletět pomocí létání, které mu poskytuje Jinton.. (zapomněl jsem zmínit jak tam vyletěl).* Hádám že Akaiovi nejde o zemi ale o její největší zdroj.. lidi, vojenskou sílu, moc. *Odpoví a pak se otočí na ten hotel.* Ten hotel jsem ve skutečnosti nikdy nechtěl, vnutila mi ho 2. Tsuchikage v naději že najde něco čím mě připoutá k vesnici.. pokus vytvořit něco na čem mi bude záležet. Neříkám že ty příjmy co z toho mám mi překážejí ale ani je nutně nepotřebuji, pouze.. ten hotel mě vlastně vůbec nezajímá a nechávám jiné ať se o to starají a jen pobírám výdělky.. pokud byste vydal rozkaz k jeho stržení nebyl bych proti. *Noctis musel pracovat s tím co dostal, jediné do čeho mohl mluvit bylo vnitřní zařízení hotelu ale to jak vypadá dnes není jeho práce. Kdyby tak věděl co se Takovi hodí hlavou, nikdy neměl ani tušení že ke své Kifune kdy mohl něco cítit.. na tuhle ženu ve skutečnost úplně zapomněl.. nějaká její existence Noctise úplně minule.* Na sentimentalitě není nic zlé.. pokud člověku neubližuje. Na něco se vás zeptám.. co je podle vašeho názoru to díky čemu se na tomto hnusném světě dá aspoň trochu žít? Peníze, moc, láska.. cokoliv co vás napadne.. názor tohoto o člověku hodně vypovídá, například Mizukage pro kterého by to byla moc.

Víš, nemohu jako Tsuchikage srovnat se zemí něco, co tu zanechala předchozí Tsuchikage. V očích vesničanů by to nebyl dobrý tah. Některým by to bylo možná jedno, ale bohužel si toto nemohu dovolit. poví Taka a potáhne ze své dýmky. Vysvětlí mu tak, proč to vlastně ještě stojí. Navíc tohle zbourat by bylo taky dost obtížné. Kdyby to nebylo alespoň tak obrovské. Chápu že přijmi jsou taky důležité. dodá a pokrčí rameny. Nakonec mu ale Noctis položí velmi zajímavou otázku, u které se musí opravdu zamyslet. Nebo. Spíš ani ne tak zamyslet jako spíš probojovat se názory všech osobností, aby si mohl v klidu utříbit ten svůj. Po chvíli se lehce pousměje a opět si potáhne. Tentokrát se ale opře o zábradlí lokty. Tohle je dosti filozofická otázka. Jsem překvapen, že jí slyším zrovna od tebe. poví a opět potáhne. Na něco takového je někdy ale příliš těžké opovědět. Podívej se támhle. poví a ukáže k hotelu, kde je možné vidět v oknech nebo na balkonech (pokud to má) tu smetánku. Ti mají peníze, někteří i moc, ale stačí jim to? Nemyslím si. Budou chtít stále víc. Zase když se podíváš támhle. poví a ukáže do chudé čtvrti, která tak i vypadá. Ti mají za mák málo. Oni mají zase lásku. Myslíš, že jim to stačí? zeptá se a podívá se na něj. Některým možná ano, ale ne všem. poví a opře se zase o zábradlí trupem. Já mám peníze, ne nijak hodně zase na druhou stranu. Moc, sice omezenou, ale jsem Tsuchikage. Mám i lásku. Plnohodnotnou a pro mě velmi důležitou. Přesto ale, bych to ale nebral jako odpověď na tvoji otázku. potáhne na posledy z dýmky a pak jí vyklepe o zábradlí. Podle mého, je to štěstí. Pokud nejsi šťastný, peníze, moc ani láska ti nemohou stačit. odpoví mu nakonec. Co ty, Noctisi. Jsi šťastný? zeptá se ho také.*

Noctis Clive: Tak nemusíte to přímo bořit.. sice by to bylo finančně náročné ale vždy se dá postavit nová budova, která bude lépe zasahovat do vesnice ale ponechat kvalitu i počet míst předchozího hotelu.. vždy to chce jen dost peněz a vyřešit se dá pak úplně všechno.. stejně jako by se hotel mohl klidně i přemístit nebo zrenovovat celou vesnici. *Renovace celé vesnice by byla ale finančně extrémně náročná a i když Noctis by mohl patřit mezi několik nejbohatších lidí téhle Země tak ani on by něco takového nemohl financovat.* Sice je to obrovské ale nakonec se to vyplatilo, protože máme neustále naplněnou kapacitu od 70% výše. Takto zvládáme plnit poptávku ale kdyby byl výrazně menší tak by se na mnoho lidí ani nedostalo… hotel se mi na oko sice moc nelíbí je to takové.. prostě to nezapadá ale na druhou stranu.. svou funkci to plní a esteticky se to dá vždy upravit i když by to bylo taky náročné. *Pak se začnou bavit trochu filozoficky, což Taku může u Noctise překvapit ale tak nezná ho a tak nemůže tušit že to není jen vymaštěná hlava bojovníka ale že v té hlavě vážně něco má. Taka mu odpověděl ale dost inteligentním způsobem, který Noctise nutí se nad tím celým vážně zamyslet.* Vaše odpověď na mě udělala dojem.. *Když přijde na to aby odpověděl tak se zarazí a natáhne před sebe ruku, zatímco se opírá o zábradlí.* Velkou část života jsem šťastný nebyl.. *Poví a pak mu na mysl přijde Tsuki, bez ní by šťastný nebyl a to nikdy... to ona ho učinila šťastným.* Láska mi to štěstí ale přinesla.. a já bych za ní obětovat stovky životů.. včetně toho svého.. takže ano jsem šťastný a občas mi přijde že jsem šťastnější víc než bych si zasloužil.

*Taka zavrtí lehce hlavou. Na to momentálně nemám kapacitu, abych se renovací zabýval. Třeba to převezme další Tsuchikage, až tu jednou nebudu. poví krátce a pak si poslechne jeho odpověď. V tom případě máš důvod v tomhle hnusném světě žít. přikývne a pomalu cpe další dýmku. Šťastný člověk nepotřebuje víc než jen to, co má. Pokud nutně potřebuješ něco dalšího, tak nejsi šťastný. U některých lidí je to bohužel začarovaný kruh, ze kterého se nikdy nedostanou, dokud neumírají a neuvědomí si, že se za tím honili zbytečně. poví. Jakmile nacpe dýmku, opře se přeloženýma rukama o zábradlí zase a kouká se na vesnici. Naposledny jsem byl opravdu šťastný, když jsem tou branou procházel poprvé do dokončené vesnice a získala svůj název. Iwagakure. Bylo tu menší a hodně se změnilo. Věřím ale, že pevná vůle každého vesničana je stále taková, jakoby měla být. Věřit v sebe, svoji vesnici a svůj lid. Je opravdu velké štěstí, mít takhle velkou rodinu, nemyslíš? Vím, že pro tebe to nikdy tolik neznamenalo. Ale tenhle pohled za to stojí. Ani si už nevzpomínám, proč se tomu začalo říkat věž konce. poví Taka a zapálí dýmku.*

Noctis Clive: Jsem šťastný ale chci si udržet svou moc a stále ji posouvat abych své štěstí ochránil. *Není ani tak důležité mít moc.. tu může mít koneckonců každý ale důležité je mít i pádný důvod tu sílu získat, tohle Takovi ale necpe a neskáče mu do další řeči.. nechce ho přerušovat. Taka má pravdu v tom že Noctisovi nic neříkají život lidí zde… pro něj nejsou rodina a nikdy nebudou, má jen jednu rodinu ale asi rozumí tomu co se tím Taka snaží říct.* Nepřemýšlel jste někdy zda by nebylo lepší ani nikdy nevznikl systém vesnic? Sice ano stále by bylo všude plno malých konfliktů mezi klany ale zase.. vznik velké vesnice dal vzniknout těm velkým nemám pravdu? Navíc pokud je tahle éra honbou za moci vesnic teprve v kořenech.. kdo ví kam to nakonec vyústí. *Pak párkrát poklepe na zábradlí… na jazyku ho totiž pálí jedna otázka ale on upřímně neví zda chce znát odpověď a z toho je akorát nervózní a proto nervózně klepe do zábradlí.*

*Taka se usměje. Tak to vidíš. I šťastní lidé nakonec hledají dál. Nikdy nepřestaneme. Ať jsi Kage, Generál, nebo obyčejný chudák. Nakonec je to všechno jen na našich rozhodnutí. poví. A vyfoukne dým ze zapálené dýmky do prostoru. Ano, zpětně když se na to podívám, nebylo to asi modré rozhodnutí. Kdo s tím přišel první? Kdo ví. Stalo se to. Pořád si ale myslím, že těch konfliktů je méně, než když byli jen klany. Ten bojoval s tím, ti zase s tamtím a nakonec všichni proti všem. Částečná diplomacie vesnic alespoň trochu plní svůj účel a udržuje ty konflikty menší. Kolik klanů, z těch co jsou ve velkých vesnicích by zaniklo, kdyby nebylo vesnic. Máš silné klany jako je třeba klan Hakari, nebo klan Kashiko-sha. Máme tu i Dengen O, který je závislí na své krvežíznivosti. Klany jako Saino a Haia by zanikli. Přitom by to byla ale velká škoda, nemyslíš. Včelstvo klanu Haya dokáže alespoň trochu v téhle nehostinné zemi zajistit, že tu něco roste. Saino a jejich schopnosti ani nemluvě. Je to vyvážená síla. poví a vyfoukne další dým. Myslím, že zrovna mi dva se už velkých převratů nedožijeme. poví. Všimne si ale jeho nervózního bubnování do zábradlí. Můžeš se mě zeptat na cokoliv, co tě tíží. Tady jsme jen mi dva a já tě rád vyslechnu. poví mu na to.*

Noctis Clive: Tak člověk by měl hledat způsoby jak si své štěstí ochránit.. *Poví mu klidně, to že člověk najde své štěstí nemusí nutně znamenat že mu vydrží a dokáže si ho udržet nebo ochránit před vnějším světem.* K těm klanům, podle mě by Sainō dokázal přežít ale Haya nejspíš ne a Kusarigama by byl už úplně bez šance ale uznám že klanu Haya by byla smůla.. jejich klan by hodně chyběl.. ten med. *Ten alkohol, který vznikl za jejich pomoci je výborný a byla by pravdu škoda kdyby tu ten klan nebyl a nedalo tak vzniknout, tak dobrému alkoholu. K tomu jeho názoru že oni se už velkých převratů se nevyjadřuje, on to vidí jinak.. aspoň ze svého úhlu pohledu.* Ah promiňte, radši se ptát nebudu.. nejsem si jistý zda chci na danou otázku znát odpověď. *Zda bude mít Taka tušení na co by se rád zeptal je už na něm ale pokud neumí číst v myšlenkách lidí tak ho to stejně nejspíš nenapadne.* Tak kdy a kde to provedeme? Ten náš vzájemný zápas?

Tak, tak. Nikdo by neuzavřel pakt se slabým klanem a pak by to byla opravdu škoda. přikývne a potáhne si z dýmky. Chvíli na něj po očku kouká. Nakonec ale jen pokrčí ramenem. Dobře. Kdyby sis to náhodou někdy rozmyslel, můžeš se zastavit. poví mu. Možnost výběru z otázek, na které se chce zeptat je nepřeberný. Zase ale na druhou stranu, jen pár jich může být takových, aby váhal. Ne vždycky je pro klid naší duše dobré znát opověď. Pak přijde ale jiná otázka. Měli bychom s tím pohnout no, to je pravda. Se vším co se dělo a nedělo jsem to postupně odsouval. poví a vyfoukne dým. Pravda je, že jsem ti to slíbil a ty se na to očividně tešíš. uměje se u toho. Na chvíli se odmlčí, kdy si stihne párkrát potáhnout. No, až se odsud vrátím do kanceláře, nechám začít s přípravami. poví a podívá se na něj, jestli mu to takto vyhovuje.*

Noctis Clive: Nevím, já by klan Kusarigama do Iwagakure nepřijal ale naštěstí to nebylo na mém rozhodnutí.. hlavně když jsem tehdy byl ještě moc mladým. *Noctis si dobu před založením Ninja vesnic pamatuje jen okrajově, přecijen když byla založena Iwagakure bylo mu pouhých 6 let.* Upřímně se na to těším.. kolikrát má člověk šanci čelit nějakému z Kage? *Sice sám tuší že je na stejné úrovni.. ne-li ještě vyšší ale je to stále výzva po kterých Noctis v životě touží, které vyhledává.* Přípravy nechám na vás.. věřím že dokážete zajistit bezpečnou oblast, kde nebudeme rušeni. *Na tohle se těší ale opravdu moc, možná je tak natěšený že cítí malé vzrušení ale ne to sexuální (ještě aby to) ale prostě ten boj.. ta možnost.* Mě to hlavně dost pomůže, protože se konečně zbavím toho vzteku, který na mě přenáší Shukaku a to vůči vám. Sice nikdy nebudeme nejlepší kámoši ale.. ten je hrozné když vás sžírá vztek, který ani není váš.