Akademie (Talentová)

*Spojila pery keď Sora povedala to s koňom. Pobavilo ju to prirovnanie ale musela uznať, že bolo celkom trefné.* To je milé. *Zhodnotila hoci ak mal jej dedko pravdu tak ju to dostávalo do nemilej situácie. Vypočula si Sorin pohľad na to ako vníma to byť ninjom a napokon sa zamyslela nad jej otázkou.* Keď som mala asi sedem rokov.. skúšala som sústredenie chakry s mamou. No je to dávno. *Priznala mierne zahanbená. Vybavovala si, že jej mamka vravela aké má dobré predpoklady ale tie spomienky boli tak bolestivé a zahmlené, že by si nevedela vybaviť niečo konkrétne.* Ber ma teda ako úplného začiatočníka. *Navrhla a zložila svoj batôžtek vedľa toho jej - na lavičku.*

*Sora přemýšlela zda je to skutečně milé.* (Sora) Víš děda má takových různých pořekadel a průpovídek docela dost. Když je uslyšíš jednou, nebo dvakrát asi je to hezké. Když to pak budeš slyšet na všechno. No je to dost otravné. *Přizná trošku s otráveným výrazem ve tváři.* (Sora) Taky trénuješ s mamkou? *Zeptá se zvědavě, protože je docela ráda, že není jediná kdo trénuje hlavně s rodiči a nevyhledává někoho dalšího.* (Sora) Nemusíš se stydět nebo tak. Holt budeme společně začínat znovu. To není žádný problém. *Okomentuje to s úsměvem a začne v batohu něco hledat.* (Sora) Ha! *Vytáhne s vítězoslavným výrazem svůj blok a začne tím listovat.* (Sora) Tady tohle mi hodně pomohlo, když jsem trénovala práci s chakrou. *Přejde kousek ke Keiyry a ukáže jí obrázek dost špatně nakresleného panáčka, který měl po sobě modrou pastelkou pokreslené čáry, u kterých měla poznámku chakrovody. Pak pár větších teček, kde měla napsáno chakrový bod a pod tím změť poznámek.* (Sora) Já vím, já vím moc dobře malovat neumím. Ale pro představu toho, co se po mě vlastně chce mi to přišlo fajn. Můžeš si to půjčit, jestli chceš. *Nabídne jí blok s poznámkami a pak přejde kousek stranou a zastaví až u sloupu.* (Sora) Budu se ti to snažit vysvětlit jako sensei. A pak asi dodám nějaké svoje myšlenky. Musíš soustředit svou chakru do nohou. Díky tomu se udržíš na sloupu. *Aby jí předvedla co tím myslí tak sama soustředí chakru a pak pomalu vyleze na sloup a udělá pár kroků nahoru a zůstane tam tak stát.* (Sora) O tohle se tady pokusíme. Ovládání chakry je důležité pro všechno co pak budeš chtít v ninjutsu dělat. *Dodá poznámku, kterou jím říkal sensei.*

*Usmievala sa pri predstave, že by podobné hlášky počúvala častejšie. Nevedela tú otravnosť úplne posúdiť, nikdy svojich starých rodičov nepoznala. Vždy mala len mamu.* Kedysi sme s mamou trénovali.. potom sme s tým skončili lebo sme sa len ohľadom trénovania vadili. *Vysvetlila Sore prosto. Nechcela aby ju ľutovala kvôli tomu, že je jej matka mŕtva a tak tú časť preskočila. Vzala si od Sory papierik na ktorej bola nakreslená postavička podobná tým v učebniciach.* Podľa mňa si to nakreslila veľmi pekne. *Prehovorila úprimne a pousmiala sa nad tým aká na ňu bola Sora milá. Od rozhovoru s ňou si sľubovala rôzne veci, že to ale bude prebiehať takto dobre - to naozaj nečakala.* Som pripravná Sora-sensei. *Žmurkla na ňu pobavene keďže spoznala poznámku, ktorú im hovoril ich sensei a napravila si okuliare.*

*Sora se nepatrně ušklíbne.* (Sora) Nemusíš mi lichotit. Už jsem ti přece pomoct slíbila. *Uchechtne se po slovech o obrázku. Moc dobře věděla, že malovat neumí. Ale bylo to od Keiyry milé gesto to se musí nechat. O poznámce o její mamce chvíli přemýšlí. Asi to měl každý trošku jinak. Ale nechá to být a více se v tom nešťourá. Pak když jí Keiyra osloví tím titulem překvapeně vyválí oči a tak jí to vyvede z koncentrace, že se přestane soustředit a spadne ze sloupu na zem.* (Sora) Takhle se to nemá dělat. *Prohodí a začne se zvedat ze země.*(Sora) Takže. Jako první je důležité se naučit soustředit se na chakru. Mě v tom pomohl ten obrázek. Při prvním tréninku jsem někde v hrudi cítila něco zvláštního a díky té malůvce jsem se na to mohla upnout a pomohlo mi to. Zkusíme si to, ano? Soustřeď se a uvidíme jak ti to půjde. Když to půjde dobře zkusíme lezení na sloup. *S úsměvem Keiyre řekne co má dělat a pak jí pozorně sleduje jak to zvládne.*

*Nerozumela prečo si Sora ohľadom kresbičky tak neverí, sama Keiyra totiž vedela, že by to lepšie nedala. Nechcela sa ale hneď škriepiť kvôli takej hlúposti, hlavne keď to medzi nimi zatiaľ išlo tak pekne. Keď Sora zrazu padla na zem - Keiyra k nej hneď dobehla. Už-už mala na jazyku, že sa jej spýta či je v poriadku s vystretou rukou aby jej pomohla vstať ale Sora sa zo zeme zdvihla sama takmer okamžite.* Dopadla si na zem ale veľmi elegantne - to sa musí uznať! *Pousmiala sa aby odľahčila tento drobný nezdar a potom už len počúvala ďalšie inštrukcie.* Dobre, skúsim to. *Súhlasila, postavila sa čelom ku drevenej kláde a zavrela oči. Spojila ruky a sústredila sa na prúdenie chakry vo svojom tele. Predstavila si samú seba ako kresbičku od Sory - so všetkými chakrovými bodmi, ktoré Sora tak detailne zakreslila. V hrudi sa jej pri tom hromadil zvláštny pocit, keď sa naň začala sústrediť - prisahala by, že pri nej stojí jej mama a drží jej ruku na chrbte niekde medzi lopatkami. Musela otvoriť oči a uistiť sa, že sú na cvičisku samé dve - len Keiyra a Sora.* Uhm, niečo som cítila. Myslím, že to bolo to o čom si hovorila. Akoby mi telom prúdili potoky energie. *O zvláštnej predstave jej matky, ktorá akoby stála pri nej sa radšej rozhodla nezmieňovať. Bola by nerada ak by ju Sora začala pokladať za blázna.*

*Usměje se na Keiyru, když vidí, že jí chce pomoct ze země.* (Sora) Už vím jak se cítí děda, když mu nabízíme pomoct při vstávání. *Uculí se celkem jí příjemně překvapí, že Keiyra tak ochotně přispěchala na pomoct.* (Sora) Jo podobně elegantně dopadne pytel rýže, když ho hodím do špižírny. *Okomentuje svou eleganci a pak se raději soustředí na trénink. Zatím co se Keiyra snaží tak má chvilku čas na přemýšlení. Nějak se nemůže zbavit příjemného pocitu z toho setkání. Jen si nebyla jistá, zda každé setkání bude takové. Sama se lidem spíše vyhýbala a před příchodem na akademii neměla nikoho než rodinu. Teď tu stála na cvičišti s podstatě cizí holkou a bylo to dobré. * (Sora) „Možná akademie vážně změní spousty věcí.“ *Pomyslí si a pak s úsměvem začne přikyvovat po slovech Keiyry.* (Sora) Skvělé. O to nám jde. Takže. Teď už víš, že máš v sobě nějakou energii a ty teď ty potoky, jak tomu říkáš musíš nasměrovat do chodidel. Tím tam přesuneš chakru a pak se udržíš na zdi, sloupu. *Vysvětlí a ukáže na sloup.* (Sora) Když tak můžeš jít blíž a až budeš mít pocit, že máš chakru tam kde má být můžeš to zkusit vylézt nahoru. *Cítila při těch slovech trošku nervozitu. Přece jen žádný sensei nebyla, ale musela si přiznat, že jí to bavilo.*

Musím ich nasmerovať do chodidiel aby som mohla vyliezť po strome.. *Zopakovala po nej zamysleným, monotónnym hlásom - bez toho aby sa na Soru pozrela. Pristúpila bližšie ku kláde -približne na vzdialenosť vystretej ruky a zavrela oči. Opäť sa začala sústrediť na chakru. Zvláštna prítomnosť matkinho dotyku ju tento krát tak nevyľakala - naopak ju zvláštnym spôsobom upokojila. Znova sa sustredila a pokúsila sa rieku energie z jej vnútra nasmerovať do jej chodidiel. Keď mala po pár sekundách pozit ako keby ju na nohách šteklila tráva zdvihla nohu a pokúsila sa zaprieť o drevo. V tej chvíli sa stalo niečo úplne iné než chcela. Jej noha sa od povrchu odrazila ako keby to nebola kláda ale trampolína. Odhodilo ju to trochu dozadu a spadla chrbtom na zem. Okuliare mala nakrivo keď sa na Soru pozrela a na svojej nemotornosti sa zachichotala.* Ak ty padáš ako vrecko ryže tak ja ako vrece zemiakov.

*Protože nemá moc co dělat při tom, jak sleduje Keiyryno snažení, tak se myšlenkami opět stočí k tomu, zda půjde na nákup nebo ne. Není si úplně jistá, co vlastně doma mají a takový malý nákup nebude vůbec na škodu. A může si koupit něco dobrého k jídlu. Taková dobrá večeře jako odměna za náročný den zněla jako skvělý nápad. Nakonec nechá přemýšlení být a zkoumavě sleduje Keiyru jak se přibližuje ke sloupu. Byla hodně zvědavá, jak se jí povede. Když ale Keiyra skončí na zemi jen překvapeně zvedne obočí a rychle k ní přiběhne.* (Sora) Není nad dva elegantní pytle, co? *S pobaveným úsměvem natáhne ruku, aby jí pomohla na nohy.* (Sora) Příště trošku méně chakry. Právě to správné vyvážení, kolik chakry použít je tak dobré pro to učení, jak jí ovládat. Na to přijdeš neboj. *Ujišťuje jí.*

*Z chuti sa zasmiala sa nad poznámkou o elegantných vreciach a nechala Soru aby jej pomohla vstať. Napravila si okuliare na nose a povzdychla si pri pohľade na drevenú kládu.* Páni Sora, si fakt dobrá učiteľka. Chceš byť v budúcnosti sensei alebo niečo podobné? *Opýtala sa zvedavo a pri tom si prášila zadok od kamenného prachu, ktorý bol všade naokolo. Keiyra dúfala, že nebude pôsobiť príliš otravne. Možno tak trošičku vyzvedala ale nemyslela to zle. Sora je jej prvý pokus o nadviazanie kamarátstva a .. ide to ťažko keď Keira nemala vlastne ani predstavu kde začať.*

*S úsměvem jí pomůže na nohy a zvědavě si jí prohlíží po té zvláštní otázce.* (Sora) Sensei jo? *Zeptá se nahlas spíše sama sebe než Keiyry.* (Sora) O tom jsem nikdy nepřemýšlela. *Řekne upřímně a zamyšleně si přejede prsty po bradě.* Já jsem nějak počítala s tím, že převezmu otěže po mamce a stanu se lékařkou. *Přizná se jí se svým plánem a doufá, že ji to nepřijde hloupé. Ale tak moc se upnula na to, že bude jako mamka, že jí nenapadlo dělat něco jiného.*

Nech si už vyberieš čokoľvek.. určite v tom budeš skvelá. Prídeš mi totiž ako perfekcionistka a takí ľudia sú vždy vo všetkom lepší než ostatní. Tvoja mama musí byť na teba pyšná. *Poznamenala a trpko si spomenula na tú svoju.* "Na rozdiel odo mňa, ja som bola jedno veľké sklamanie." *Pomyslela si celkom rezignovane a zložila si okuliare aby si trochu očistila zaprášené sklá.* Vieš čo? Teraz keď viem čo a ako robiť.. prídem sem a budem sa strápňovať v súkromí niekedy inokedy. Čo tak zájsť na ten koláčik do mesta? Dlžím ti spríjemnenie dňa za to, že som ťa tak zdržala. *Usmiala sa a nasadila si okuliare aby videla výraz Sory. Bez nich bola totiž len jedna machuľka.*

*Nepatrně se uculí.* (Sora) Já nejsem perfekcionista. Prostě mi přijde přirozené se snažit a chtít být dobrá. Ale děkuji ti za kompliment. Uvidím, co jednou ze mě bude a budu se snažit v tom být dobrá. Ty už jsi přemýšlela kam tě tvé kroky zavedou? Teď, když jsi přijala cestu ninji. *Zajímá se a pozorně sleduje, jak si čistí brýle. Zvláštní, jak si člověk udělá obrázek podle prvního dojmu a takhle bez brýlí jí přišla Keiyra taková jiná.* (Sora) Mamka je asi pyšná no. Ale víš co. Jsem jedináček, takže si říkám, že pyšná být tak nějak asi musí no. Co jiného ji zbývá. *Pronese s úšklebkem a pak trošku překvapeně zvedne obočí.* (Sora) Chceš přestat? Už? No. *Odmlčí se a chvíli o tom přemýšlí. Tohle nebylo něco, co by sama udělala. Pro ni by bylo přirozené tady sebou plácat o zem, dokud by na to nepřišla. Ale holt každý je asi jiný a nechce se jí tam Keiyru do něčeho nutit.* (Sora) Ale běž. Vůbec jsi mě nezdržela. Náhodou to bylo moc fajn. *S úsměvem přejde k lavičce.* (Sora) Takže něco sladkého jo? *Spokojeně se zazubí, když si hodí batoh na záda.* (Sora) To zní více než dobře. *Mlsně se olízne a přemýšlí co by si tak dala. Vlastně u sladkostí to bylo celkem jedno. Hlavně, když toho bude hodně.*

*Nekomentovala Sorine prekvapenie nad tým, že už chce toto doučovanie skončiť. To čo Keiyra potrebovala už získala. Vie čo v sebe má a vie to smerovať, detaily doladí v súkromí neskôr. Teraz by sa radšej chcela dozvedieť viac o jej prvej potencionálnej kamarátke.* Chcem cestovať a spoznávať svet, takže sa musím stať lovcom nukeninov.. tí majú najväčšiu slobodu. *Pousmiala sa.* Aspoň tak to tvrdí Noctis. *Dodala a podišla k lavičke kde si vzala batôžtek a prehodila si ho cez jedno plece - potom sa zasmiala keď Sora povedala tú časť s jedináčikom.* Tiež som jedináčik a ver mi .. nieje pravidlo aby bol rodič pyšný na svoje dieťa. *Mala chuť Soru potľapkať po ramene ale odolala tomu. Potešilo ju, že Sora ich mini tréning vnímala ako niečo celkom fajn.* Máš v meste nejakú obľúbenú cukráreň alebo niečo podobné? *Opýtala sa Sory so záujmom.*

*Pozorně poslouchá co Keiyra říká a poté nepatrně zaváhá.* (Sora) Lovec nukeninů? Vážně? Není to nebezpečné? *Zeptá se překvapeně. Sama o tom povolání nic moc nevěděla, ale od matky i otce slyšela, jak moc jsou nukeninové nebezpeční. Osobně si myslela, že její strýček je lovec nukeninů, protože byl hodně mimo domov a nikdy jí nechtěl říct co dělá. Ale neměla to, jak dokázat. Ale přišlo jí šílené, že by si někdo dobrovolně vybral něco takového. Přeci jen byla ráda, že vyleze na strom a bojovat s nukeniny? Děsivé.* (Sora) Jsi moc odvážná. Noctis? *Zeptá se zvědavě. To jméno jí něco říkalo, ale nevěděla, kam s ním. Možná to jméno zaslechla doma, nebo na akademii. Nebyla si jistá. Ale bylo tak atypické, že jí nějak utkvělo v paměti.* (Sora) Tak to je pak fajn, že je mamka pyšná. A vůbec ještě aby ne když se tak snažím. *Zasměje se a pak pomalu vyrazí ze cvičiště pryč a čeká až se k ní Keiyra přidá.* (Sora) Máš ráda kočky? Mám jedno oblíbené místo, ale otázka je, zda máš ráda kočky. Jestli ne. Budeme muset vybrat jiné místo. *Uculí se a pomalu kráčí směrem do vesnice.*

Vidím zmysel v tom zbavovať svet ľudí, ktorí majú za cieľ len ubližovať ostatným. Na vraždenie, znásilňovanie a podobné nekalosti by sa chakra využívať jednoducho nemala. *Povedala vážnym hlasom a kráčala za Sorou, na ktorú sa potom žiarivo usmiala.* A vážne chcem cestovať. *Dodala veselším hlasom.* Hm ..Noctis je môj .. spolubývajúci. *Musela zaváhať lebo o ňom vlastne s niekým hovorila prvý krát. Bol rozhodne viac jej spolubývajúci než rodič.* Oficiálne je to môj pestún ale často cestuje takže v podstate bývam sama. *Vysvetlila a aby sa téma neuberala smutným smerom - zastrčila si vlasy za ucho a trošku si odkašľala.* Mačky sú podľa mňa úplne rozkošné, takže ma prosím odveď na tvoje obľúbené miesto! *Zazubila sa.*

*Mírně zpomalí ve své chůzi a pozorně se na Keiyru zadívá. Na jednu stranu jí to až vyděsí ta slova, na druhou jí přijdou naprosto logická. Ale je to celkem rána pro její idealistický svět, kde jsou všichni milý a skvělý. Žila v tom svém životě po boku rodiny a nikdy nezažila skutečné nástrahy života mimo jí známé věci. Tohle poslouchat od někoho jejího věku je trošku jako facka, která jí probrala z podivných dětských představ o životě ninji.* (Sora) To máš pravdu. Na to by se vážně používat neměla. *Přikývne a opět se rozejde a kráčí spolu s Keiyrou k místu, které jí chtěla ukázat. Ke slovům ohledně pěstounů nějak neví, co říct. Strašně jí na jazyku svědila otázka na to, co se stalo s jejími rodiči, že má pěstouna, ale odvahu na to nenalezne.* (Sora) Tak když se budeš sama ve vesnici nudit ráda ti budu dělat společnost. *Prohodí s úsměvem.* (Sora) Já mám právě kočky strašně ráda. Takže tam se ti to bude líbit. *S úsměvem dojdou před větší budovu, která nevypadá nějak závratně zázračně. Bíle natřený dům s tmavým štítem, který se honosí nápisem čajovna Mňau.* (Sora) Tak jsme tady. *Řekne než otevře dveře a vejde dovnitř. Uvnitř je spoust malých stolků, kolem kterých jsou poházené tlusté měkce vypadající polštáře a všude je spousta koček.* (Majitelka) Vítejte, dámy. Prosím sedněte si a udělejte si pohodlí. Hned jsem u vás. *Pozdraví z vesela starší kulatá dáma a pokračuje ve své práci.* (Sora) Tak pojď. *Čapne Keiyru za ruku a táhne jí sebou do patra po malých točitých schodech.* (Sora) Tady to mám nejraději. *Jen co to dořekne sundá ze zad batoh a odhodí ho ke zdi. Pak se hlasitě nadechne a spadne po zádech do hromady polštářů. Její vystupování sleduje skupinka koček s ležérním nezájmem.*

*Zahrialo ju pri srdiečku keď s ňou Sora súhlasila a keď povedala, že jej bude rada robiť spoločnosť - takmer od radosti nadskočila.* To by sa mi veľmi páčilo. *Usmiala sa na ňu a mala z dnešného dňa veľmi dobrý pocit. Čím dlhšie so Sorou bola tým ju mala radšej.. Dokonca mala pocit, že by jej mohla dôverovať! Netrvalo dlho a prišli pred budovu, ktorá sa pýšila honosným nápisom - Čajovňa mňau. Keiyra vytušila čo bude čakať vo vnútri, no keď dnu reálne vošli - musela zatajiť dych. Všade boli malé stolíky, mäkko vyzerajúce sedačky a hebučké huňaté mačky kde sa človek len pozrel. Ohúrene zostala stáť na mieste, nevnímala ani pani, ktorá ich oslovila. Stála by tam ako kláda na cvičisku keby ju Sora nepotiahla. Keiyra sa len zachichotala a nechala sa vytiahnuť po schodoch kde sa nakoniec spoločne zvalili na mäkké sedačky.* Tak tu je to absolútne luxusné! *Potešila sa a stále sa pri tom obzerala. Zložila si batôžtek a položila ho vedľa seba na zem - potom sa s úsmevom otočila na Soru.* Chodíš sem často? Lebo ja asi začnem *Prehovorila pobavene a pri tom sledovala mačky, ktoré si ich skúmavo obzerali obďaleč.*

*S úsměvem na tváři tam chvíli leží se zavřenýma očima a užívá si ten dotek měkkých polštářů a to pohodlí. Po chvíli oči otevře a pomalu se posadí a uvelebí se na polštářích.* (Sora) No určitě sem nechodím tak často jak bych ráda. *Uculí se na Keiyru a chvíli si prohlíží okolí a hodnotí, které čtyřnohé královny zdejšího domku si to hoví tady nahoře. Díky tomu, že jsou v patře tak je tam pomocí trámu pod střechou udělané ležení pro kočky a různé věci na prolézání.* (Sora) Většinou sem chodím s mamkou. Když chceme mít klid na povídání anebo když se vrátí z mise po delší době. Je to taková odměna za samotu. *Řekne s úsměvem a nějak více to nechce rozebírat, aby zbytečně netrápila Keiyru. Přeci jen stále měla v hlavě to, že žije u pěstounů a to asi nebude nejpřímější jí předhazovat, že ona má rodiče.* (Sora) Ale tu společnost jsem myslela upřímně. Když nebudeš mít co dělat a budeš stát o mou společnost. Stačí říct. Jsem k službám. *Usměje se na ní a pak si upraví vlasy a lépe je chytne do čelenky. Byla příjemná představa, že by se poflakovala po vesnici ve společnosti Keiyry.*

*Keiyra dúfala, že keď bude bez pohnutia sedieť, niektorý z chlpatých ňufáčikov sa rozhodne potešiť Keiyru svojou prítomnosťou a tým, že sa dovolí pohladkať.. Zatiaľ sa to ale nestalo. Vypočula si tú časť s maminou a v tomto Soru chápala.* Moja mamina tiež trávila veľa času mimo domu.. na misiách a podobne, takže tú časť so samotou chápem veľmi dobre. A .. tú tvoju ponuku sa chystám jednoznačne využiť. Bude fajn.. môcť si niekam vyraziť. S niekým, kto je v mojom veku a s kým si rozumiem. Noctis je fajn ale predsalen.. je to muž a ešte je aj starší. [/b] *Uezpečila ju a pousmiala sa.* Bála som sa ťa osloviť, ale som rada, že som sa na to nakoniec odhodlala. *Priznala.* Máš veľa kamarátov? *Opýtala sa so záujmom nakoľko jej Sora pripadala ako celkom populárne dievča. Nie žeby sa okolo nej motalo veľa ľudí ale bola milá a priateľská a takí ľudia jednoducho musia mať veľa priateľov.*

*S úsměvem jí poslouchá a stejně jako Keiyra čeká, zda se nějaká kočka vydá směrem k nim. Ale očekávat od koček, že udělají, co chce ona je celkem troufalé, a tak to nechá být.* (Sora) Takže to také znáš. Oba moji rodiče jsou ninjové, no jsou mimo domov asi více než by bylo milé. Ale tak to je. Nás to asi taky čeká. Že pak budeme pryč více než je milé. *Prohodí s úsměvem a než stačí pokračovat vyruší jí přicházející majitelka podniku.* (Majitelka) Moc vás tady vítám. Některé už znám. *Mrkne s milým úsměvem na Soru.* (Majitelka) A jiné zase moc ráda poznávám. Mé jméno je paní Ito a jsem tady majitelkou. Doufám, že si návštěvu našeho kočičího ráje užijete. Copak si dáte? *Zeptá se zvědavě a Sora si objedná čaj a dva ovocné košíčky. Dáma počká na objednávku i od Keiyry a pak se uctivě ukloní a zamíří si to pryč. Když odejde Sora se opět otočí na Keiyru.* (Sora) Ty ses mě bála oslovit? Proč? *To jí celkem překvapí. Nepovažovala se za nějak extra děsivého člověka. Pravda tu a tam měla nějaký pupínek na tváři a věděla o tom, ale že by se jí kvůli tomu někdo stranil. To jí nenapadlo ani náhodou.* (Sora) Hodně kamarádů? No vlastně. Když to tak vezmu kamarádku mám asi jedinou. Ryu. Asi jí znáš z akademie. Takový ten rudovlasý uřvaný prckem, co se pere s klukama. Tu jsou poznala na akademii. Takže když si rozšířím svůj seznam přátel i o tebe. Budu mít celé dva. *Usměje se na ní nesměle, protože nevěděla, zda se ideálně takhle někomu říká o kamarádství. Ale moc zkušeností s tím neměla.*

Narozdiel od našich rodičov - my ale nebudeme mať deti, ktorým by za nami bolo smutno a to je pozitívne. * Pousmiala sa nad svojou teóriou a chtiac-nechtiac odbehla myšlienkami k predstavám, ktoré mala o svojom otcovi. Sama svojho otca nepoznala, nevedela ani jeho meno. Jej mama sa o ňom nikdy nezmienila, zaryto mlčala a tak Keiyre zostala len jej fantázia.. verila, že bol tiež ninja. Možno ho mama spoznala na nejakej misii ale to boli len jej dohady, ktoré rada vo svojej fantázii obohacovala o rôzne teórie akú mal asi misiu a pod. Z jej zamyslenia ju vyrušila majiteľka - paní Ito, ktorú slušne pozdravila a objednala si tiež čaj a dve makronky ku tomu. Len čo paní Ito odišla odpovedala Sore na jej otázku.* Ani neviem, bála som sa asi toho ako to bude celé prebiehať. Si môj prvý pokus o nadviazanie kamarátstva a nechcela som to pokašľať. *Líčka sa jej mierne zafarbili na ružovo keď priznala svoju obavu. Ryuu nepoznala takže len neurčito zakrútila hlavou keď o ich kamarátstve Sora hovorila. Nevedela si nikoho takého vybaviť. Asi to bude tým, že svoj nos len málokedy zdvihla od knížky - a tou knižkou nebola nikdy učebnica.*

*Pobaveně se usměje.* (Sora) Je pravda, že děti ještě nemám. Takže žádné zbytečné starosti na tohle téma. *Ušklíbne se té představě. Ale nedá jí to se zamyslet, zda bude smutno rodičům. Spíše to typovala, že budou mít strach, jak se jí na misi povede. Přeci jen jediné dítě někde mimo vesnici na misi. Ale už se nemohla dočkat až z vesnice vyrazí někam pryč. Nedokázala si ovšem představit co jí na misích čeká. Jen věděla, že to bude určitě dobrodružství. Zkoumavě si Keiyru chvíli prohlíží po jejích slovech a pak se spokojeně zazubí, když si uvědomí, že to asi vyšlo.* (Sora) No. Asi jsme na to šli obě dobře ne? Nejsem expert, ale kdyby to šlo špatně tak nesedíme tady, nepovídáme si. A rozhodně bych ti nenabízela společné trávení času. Takže milá Keiyro. Jsi machr na získávání kamarádu. *Pobaveně se uculí po těch slovech. Bylo to příjemné vědět, že má další kamarádku. A Keiyra se jí celkem zamlouvala.* (Sora) Chceš tedy půjčit nějaké ty poznámky? *Kývne hlavou k batohu u zdi.* (Sora) Nebo ti stačí to mé vele dílo co jsem namalovala? *Prohodí a pokud o poznámky stojí natáhne se pro batoh a předá jí celý blok.*

*Zachichotala sa.* Súhlasím, myslím, že to ide dobre, teraz len skúsiť, či môj práve objavený talent na získavanie kamarátov platí aj na tieto kožúšky všade naokolo. *Zamyslela nahlas sa pri pohľade na opatrné mačky a kocúriky a potom sa uškrnula.* Mohla by som skúsiť zahrať sa na elegantné vrece. *Zavtipkovala a napravila si pri tom okuliare.* Určite budem rada za nejaký ten zošit, odpíšem si to a zajtra ti to prinesiem do školy. Predpokladám, že Noctis dnes nevymyslí žiadny plán, ktorý by mi zhatil snahu o dobehnutie učiva. Ktovie či vôbec bude doma. *Ako to povedala, vzala si od Sory blok a vložila si ho do svojho batôžka.* Je nejaké miesto o ktorom si počula a chcela by si ho navštíviť? Niekde vo svete?! *Opýtala sa so záujmom. Keiyra sama mala niekoľko takých miest už vybraných o ktorých sa dozvedela z knižiek.*

*S úsměvem přejede pohledem na kočky kolem po slovech Keiyry a musí uznat, že bylo těžké kočky zaujmout. Nakonec jí něco napadne, ale musí to počkat.* (Sora) Ono jedna věc je zaujmout člověka, jedna věc je zaujmout kočku. *Uculí se po těch slovech.* (Sora) Když bys to nestihla tak se nic neděje. Půjčím ti to zase když budeš potřebovat. *Ujistí jí a pak se na chvíli zamyslí.* (Sora) No. Hodně mě zaujala země Démonů. Zajímalo by mě, zda tam skutečně mají zapečetěné démona, nebo jestli je to super tah na to, jak nalákat turisty. Ale celkově ty příběhy tam zní strašně zajímavě. Ostrov Hahaji vypadá také hodně zajímavě. Umím si představit na chvíli vypadnout z vesnice a procházet se tam po starých budovách, studovat staré písmo a tak. *Prohodí s úsměvem a nakonec dodá ještě jedno místo.* (Sora) A dost mě zaujala Propast Nářků. Je fakt možné, aby se tam ozývalo sténání? Kdo ví. *Pokrčí nad tím rameny a pak se usměje na přicházející paní Ito.* (Majitelka) Tak tady to máte. *S úsměvem před obě postaví jejich objednávky, a ještě, než odejde jí Sora požádá o pár pamlsků pro kočky. Majitelka se šibalsky usměje, šáhne do kapsy a Sore i Keiyre dá do dlaně několik malých lupínků v podobě ryby.* (Majitelka) Kdybyste cokoliv potřebovali stačí říct. *Dodá než odejde pryč. Sora s úsměvem zvedne lupínek a kočky v místnosti zpozorní.* (Sora) Tohle je fígl jak zaujmout kočičí osazenstvo. *Mrkne s pobavením na Keiyru a sleduje jak se kočky pomalu začínají stahovat směrem k nim.*

*V očkách sa jej zablyslo, bolo to neuveriteľné, no Sora trafila niekoľko z miest kde sa sama chcela pozrieť.* Kladiem si úplne rovnaké otázky! *Zvolala natešene a prinútila sa stíšiť hlas aby nevyľakala mačky a samotnú majiteľku, ktorá im doniesla ich objednávku. Poďakovala pani Ito a ponúkla Sore jednu zo svojich dvoch makroniek.*

Ponúkni sa. *Usmiala sa priateľsky na čo pokračovala v ich rozhovore a popri tom mávala maškrtou pre mačičky okolo seba aby na seba upriamila ich pozornosť.* Mohli by sme sa tam niekdy spolu vydať.. Na niektoré z tých miest prostredníctvom nejakej misie, keď budeme staršie. *Navrhla a sprisahanecky sa uškrnula keď jedna veľká ryšavá mačka prišla ku nej a začala ovoniavať kúsok sušenej ryby. Bola huňatá a mala atypicky dlhé fúzy aj obočie. Keiyra sa do nej maximálne zaľúbila keď spapala sušené mäsko a potom sa jej na znak vďaky skrútila na stehnách.* No ty si ale hebučký. *Pomyslela si keď jej prsty skĺzli po hebulinkej srsti tochto chlpatého krásavca.*

*Překvapeně pozvedne obočí po jejím nadšeném zvolání a pobaveně nad tím zakroutí hlavou.* (Sora) Jaká je šance, že bychom obě chtěly na stejné místa. To je ale náhoda. *S úsměvem to okomentuje a je celkem ráda, že Keiyru zajímají stejné věci jako jí.* (Sora) Ráda si potom vezmu. *Ujistí jí, ale teď se těší na své ovocné košíčky. Ale nejdříve podobně jako Keiyra začne lákat kočičí zvědavce a když k ní přistoupí jedna s koček s úsměvem jí pamlsek předá a pak si jí chvíli půjčí a položí si jí na stehna.* (Sora) To by mohlo být úžasné dobrodružství. Vyrazit někam pryč a prohlédnout si ta zajímavá místa. Snad se někdy poštěstí na misi zrovna tam. Ono, kdo ví kam nás budou posílat a jestli budeme mít štěstí, že se tam dostaneme. Ale když ne. Tak přeci i ninjové mají volno ne? Tak si domluvíme dovolenou někde tam. *Zazubí se a zatím co jednou rukou hladí kočku a užívá si její přítomnost tak se druhou natáhne pro košíček a labužnicky se do něj zakousne.* (Sora) Tohle tady mají vážně výborné. *Spokojeně vydechne a užívá se dobroty.*

*Tiež si odhryzla zo svojej drobnej cukrovinky a spokojne sa na Soru usmiala.* Je to strašne dobré. *Uznala a potom sa na chvíľu zamyslela nad tým, že chcú vidieť podobné miesta. Bolo to asi logické .. Predsalen sa o tých miestach hovorí medzi deťmi aj dospelými veľa príbehov a klebiet.. Ale aj tak bola rada, že má v Sore potencionalného parťáka na cesty.* Sme teda dohodnuté. *Žiarivo sa usmiala. Bolo fajn na chvíľu vypnúť realitu a fantazírovať ako obyčajné dieťa. Len čo dojedla koláčik utrela si ruky do servitky a ponorila prsty do huňatej srsti ryšavej mačky na jej kolenách. Takmer okamžite začal ten kocúr priasť.* Asi som ho práve aktivovala. *Vyhlásila hrdo a sama sa na svojom vtipe zachichotala.* Máš doma nejaké zvieratko? *Opýtala sa jej so záujmom.*

*S úsměvem přežvykuje koláček a vychutnává si tu chuť.* (Sora) To teda rozhodně. *Přikývne a pomalu si z prstů olízne sladkou chuť. Nějak nemohla uvěřit tomu, že se vážně s cizí holkou baví, že jednou v budoucnu vyrazí do cizích zemí zkoumat dávno ztracené civilizace. To bylo tak zvláštní. S úsměvem vezme talířek se svým košíkem a natáhne ho směrem ke Keiyry.* (Sora) Výměna hm? Ať ochutnáš víc věcí co tu mají. *Mrkne na ní a vymění si s ní košíček za makronek.* (Sora) To ta moje kočka je nějaká rozbitá. *Prohodí pobaveně, když hladí kočku, která vypadá spokojeně, ale vrnění se nedočká.* (Sora) Doma žádné zvíře nemám. *Prohodí trošku zklamaně.* (Sora) Táta o tom nechce ani slyšet. Prý dobrovolně nenechá zvíře doma samotné, když budeme někde na misích. A asi má pravdu. Ale já bych tak chtěla zvíře. *Ušklíbne se.* (Sora) Myslíš, že tvůj pěstoun ti dovolí nějaké zvíře? Že by sme tam udělali zvěřinec. *Zasměje se té představě.*

*Usmiala sa a s výmenou zákuskov súhlasila.* Veľká vďaka. *Zachichotala sa na poznámke o jej rozbitej mačke a keď Sora navrhla, že by mohli u Noctisa urobiť zverinec - opäť ju to rozosmialo.* Podľa mňa to znie dobre. Môžeme poodchytať mačky z ulice a urobiť im záchrannú stanicu. Mohla by si ich liečiť. *Vtipkovala tiež, no vlastne jej tá myšlienka na to, že by si zaobstarala zvieratko neprišla až ako taká hlúposť. Aspoň by nebola sama a Noctis sa v pravidlách o domácich zvieratách nezmieňoval. Možno by jej jedna huňatá mačka bola schválená. Ako tak nad tým premýšľala - ryšavec na jej nohách jej oblizol prst svojim drapľavým jazýčkom.* Aké máš hobby? Okrem toho, že trénuješ, chodíš do akadémie.. baví ťa niečo zaujímavé? *Opýtala sa milým hláskom.*

*S úsměvem nad tím mávne rukou.* (Sora) Nemáš vůbec za co. Přece si od tebe nevezmu a sama ti nenabídnu. To je nevychované. *S úsměvem se natáhne pro šálek čaje a napije se.* (Sora) To je naprosto dokonalý nápad! *Vyjekne nadšeně a skoro se poleje čajem jak sebou při té představě škubne.* (Sora) Pomůžeme kočkám, já se naučím se o ně starat a naberu alespoň nějaké zkušenosti. Tomu říkám spojit užitečné s příjemným. *Uculí se a raději šálek s čajem odloží.* (Sora) Hobby jo? *Zeptá se trošku překvapeně, protože na tohle se jí vlastně nikdy pořádně nezeptal. Ryu byla asi její jediná kamarádka, ale o tomhle se nebavili. Chvíli z toho zaskočení neví co říct a tak se natáhne a pustí se do makronky.* (Sora) No. Já hodně ráda pomáhám dědovi v jeho květinářství. Otevřel si ho, když šel do důchodu a celkem mě baví tam pracovat. Sledoval, jak ti květina vyroste díky péči z ničeho v něco nádherného. Je to zajímavé. Děda mě učí dělat bonsaie. To je také celkem věda. Jinak občas maluji. Když má mamka doma nějakého pacienta tak se motám kolem ní, abych viděla co dělá. Občas se snažím zdokonalit ve vaření, ale tam je to špatné. Jednu dobu jsem hodně hrála na flétnu. Teď už na to není tolik času, ale to mě bavilo hodně. *Prohodí s úsměvem.* (Sora) Ale popravdě. Většinu volného času trávím tréninkem. A co jsem objevila tu schopnost, co mám je času méně a méně. *Řekne a jen co to dořekne tak ztuhne a překvapeně zamrká, když si uvědomí, že řekla, co neměla. Ale dělá jako že se nic nestalo a doufá, že tomu Keiyra nebude moc věnovat pozornost.* (Sora) Co ráda děláš ty? *Snaží se to zamluvit.*

*Zasmiala sa na jej nadšení na nápadom s hniezdom záchrany pre zvieratká a potom so záujmom počúvala aké záľuby jej nová kamarátka má. Všetko si to uložila do pamäte.* Veľmi rada by som sa niekedy na tvoje bonsaje a kresby pozrela. Musí to byť nádherné. *Zasnívala sa a potom sa pousmiala keď spomenula hru na hudobný nástroj.* Ja som trochu skúšala hru na klavír - môžeme založiť kapelu. *Uškrnula sa pri tej predstave.* Tým, že som bola už od mala väčšinu času sama doma - variť som sa naučila ale neznášam to. Teda.. nevadí mi samotné varenie ale to upratovanie kuchyne potom. Preto si radšej vždy navarím veľa ryže s nejakou omáčkou a jem to aj celý týždeň len aby som nemusela každý druhý deň variť. *Priznala a keď Sora povedala, tú časť o tréningu a nejakej schopnosti - Keiyru zaskočila jej reakcia. Upokojujúco sa na Soru usmiala.* Nemusíš mi vravieť viac, ja chápem tajnosti okolo klanových techník. Budem sa tváriť, že si sa neprekecla ak si to želáš. *Uistila ju keď sa jej to nepodarilo zahovoriť.*

*Sora se nepatrně ušklíbne.* (Sora) No nevím zda je něco zajímavého na koukání. Tedy ty bonsaje možná i ano. Ale moje kresby jsou strašně špatné. Viděla jsi ten můj obrázek, co jsem ti ukazovala ne? Nejsem žádná velká malířka. *Ušklíbne se nepatrně. Nepřišlo jí, že by se měla čím chlubit a něco předvádět. Při slovech Keiyry zvědavě nakloní hlavu na stranu.* (Sora) Takže kapelu jo? *Zamyšleně si položí prsty na bradu a okázale přehrává jak moc přemýšlí.* (Sora) To by mohlo být zajímavé. Ale myslíš, že klavír a flétna stačí na kapelu? Hrát na klavír musí být úžasné. *Chvíli o tom přemýšlí. Vedle klavíru jí její flétna přišla trošku nudná. Pak se ale zarazí a něco jí napadne.* (Sora) Takže vlastně. Ty jsi takové moje řešení situace s jídlem, když jsou naši pryč. Ha! *Ukáže na ní prstem.* (Sora) Mám to. Když budou naši pryč, tak si dáme sraz. Já ti pomůžu vařit a pak vše uklidím. Ty nemusíš řešit ty hlouposti v kuchyni, já nemusím jíst stále kupované jídlo a obě budeme spokojené. Tedy já asi možná trošku víc. *Uchechtne se. Tohle fantazírování jí strašně bavilo. A ve společnosti Keiyry to bylo tak strašně snadné. Chvíli těká pohledem všude možně a nějak neví co říct.* (Sora) Děkuji ti. Ono je to. *Odmlčí se a přemýšlí co vlastně říct. Sama pořádně nevěděla, co to je a bála se o tom říct někomu dalšímu. Ne snad, že by se nechtěla Keiyre svěřit jen neměla tušení, jak to přijmou ostatní. To co umí.* „Nejdříve musím zjistit o co jde.“ *Rozhodne se v ten moment a usměje se na Keiyru. Je jí vděčná, že to neřeší.*

*Usmiala sa na Sorinom nápade.* To by bolo skvelé, môžeme to skĺbiť s pyžamovou párty. *Prehovorila veselým hláskom a pri tom si predstavovala ako si navzájom češú vlasy, rozprávajú sa o chlapcoch, pečú koláčiky a pod. Bola neskutočne rada, že si so Sorou tak sadli. Keby len tušila, že v nej vie nájsť takúto spriaznenú dušu - určite by neotáľala a oslovila ju už omnoho skôr. Na druhej strane Keiyra verila, že všetko sa deje z nejakého dôvodu. Možno by si v minulosti tak nerozumeli, možno museli dospieť do tohto veku, do tohto životného bodu aby sa z nich mohli stať skutočne dobré kamarátky.* Teraz mám ale dôležitú otázku. *Začala veľavýznamným hlasom a potmehútsky zdvihla obočie.* Myslíš, že je nejaká šanca, že by si pani Ito všimla, keby som si tuto tohto ryšavca vzala domov? *Ako to povedala - zdvihla mačku, ktorá ešte stále priadla a pritisla si ju na hruď. Venovala tomu kocúriskovi medvedie objatie a vydala šťastný zvuk keď jej oblízol líčko. Samozrejme len žartovala, neukradla by ho. Radšej by si ho štandardne adoptovala.*

*S pobaveným úsměvem Keiyru sleduje.* (Sora) Pyžamová párty jo? Teda popravdě nikdy jsem žádnou takovou párty neměla. Takže to bude premiéra. To se musí naplánovat. *Řekne rozhodně s úsměvem. Chvíli mlčky přemýšlí, proč je mluvení s Keiyrou tak strašně snadné, ale nedokáže na to najít odpověď. Musí to brát tak jak to je. Holt si z nějakého důvodu rozuměly. Zvědavě se na Keiyru dívá a čeká co z ní vypadne. Protože to zní dost závažně. Pak když položí svou otázku se začne Sora hlasitě smát na celé kolo.* (Sora) Tak to vážně nevím jestli by si toho všimla nebo ne. Znám jí jen díky návštěvám tady. Ale řekla bych, že je to pořádná milovnice koček a ta určitě ví jaké kočky tady má. Myslím, že by si všimla, že jí nějaká zmizela. *Řekne ještě s pobaveným výrazem ve tváři.* (Sora) Jestli je to takhle vážné tak ti musíme nějaké zvíře opatřit. Je to otázka. No ne úplně života a smrti, ale určitě to ochrání spousty majitelů koček od zmizení kočky. *Uculí se a dopije svůj čaj.* (Sora) Sice je mi to strašně líto, ale budu už muset jít. Musím ještě na nákup, aby doma bylo něco víc než jen cukr. *Vysvětlí důvod odchodu, aby si snad nemyslela, že jí to s ní nebaví.*

*Zasmiala sa spolu so Sorou a keď povedala, že už musí ísť - chápavo prikývla.* Jasné, rozumiem. Vidíme sa v škole - všetko si poodpisujem a zošit ti vrátim. Potom naplánujeme všetko ostatné. *Prehovorila zvesela a stále pri tom hladkala ryšavého kocúra, ktorý musel byť asi to najflegmaticejšie stvorenie na svete. Dojedla koláčik od Sory, vypila svoj čaj a zdvihla sa zaplatiť ich účet - predsalen Soru pozvala na znak vďaky, že jej tak ochotne pomohla s tréningom. Potom sa bola pripravená so Sorou rozlúčiť a zamierila si to rovno domov aby si mohla poodpisovať všetky Sorine poznámky.*

*S úsměvem odloží šálek a je celkem vděčná, že se Keiyra nezlobí.* (Sora) V klidu si to všechno opiš a nemusíš pospíchat. Já to jeden den ve škole bez poznámek přežiju, neboj. Stejně si většinu pamatuji. *Ušklíbne se při té poznámce a zvedne se z pohodlných polštářů a vezme si batoh.* (Sora) A rozhodně to musíme naplánovat. Protože ten nápad s pyžamovou party je vážně zajímavý a nenechám ho jen tak vyšumět. *Varuje jí a vyrazí s ní dolů ze schodů.* (Sora) Vážně si to nemám zaplatit? *Zeptá se, protože jí to přijde divné, aby za ní někdo platil. Ale když jí Keiyra přesvědčí, že to má za pomoc s tréninkem tak se nechá přemluvit.* (Sora) Moc děkuji za příjemný den. Budu se zas těšit na příště. Měj se krásně. *Mávne jí na pozdrav a vyrazí z kočičího doupěte pryč směrem na nákupy.*

Den jako každý jiný. Nebo možná… O něco horší. Počasí dnes nikomu moc nepřálo, a mladý Razzaki vypadal, že jej trápí i něco jiného, nežli jenom zamračená obloha. Toho si všiml snad každý. Zvlášť nyní, když na jeho obličeji bylo několik špatně nalepených náplastí, skrývajících pár odřenin. Kdo znal Zakiho se ale sotva mohl divit – tenhle mladík se v ulicích snad neustále rval s vrstevníky. Problémový chlapec, alespoň tak se někomu jevil. Tedy, alespoň těm málo lidem, kteří jej znali. Z hodiny si dneska odnesl zrzavý chlapec málo, téměř nic, jako obvykle. Opět spal v zadních lavicích, neměl chuť věnovat učiteli ani špetku pozornosti, a to i přes napomínání. Ačkoliv chtěl být silnější a měl sen se stát respektovaným ninjou, Zaki nikdy neviděl příliš potenciálu na probíraných hodinách. Důležité chápal, a to se mu zdálo hlavní. Nyní stál chlapec na chodbě. Ani netušil, zdali jej čeká nějaká hodina, či dnes už byla výuka ukončena. Stejně neměl kam jít, doma se pohyboval minimálně. Díky povaze jeho klanu to bylo nakonec více než pochopitelné. Díval se z okna s nepřítomným pohledem a prsty poklepával o kamenný rám okna. Kámen. Všude samý kámen. Pro mladého klučinu byla skrytá kamenná vesnice pěkně nudná, jen co je pravda.

*Keiyra kárčala po chodbe, dnes jej škola uletela veľmi rýchlo. Nie žeby dávala na hodine nejako extra pozor, alebo žeby ju dnes výuka bavila.. dnes bola naplno ponorená v pútavom deji knížky, ktorú práve čítala. Realitu nevnímala ani teraz, keď Keiyra s nosom v knížke kráčala chodbami. Držala sa inštinktívne pri stenách aby nezavadzala a do nikoho nevrazila - nečakala ale že sa bude mladý ryšavý chlapec opierať o rám kamenného okna a tak do neho omylom narazila. Stret to bol tak nešťastný, že jej z nosa spadli okuliare. Nepočula, žeby sa rozbili takže boli v celku, problém ale bol v tom ich nájsť.. keďže bez nich nedovidí ani na končeky svojich prstov.* Ospravedlňujem sa, nedívala som sa. *Vyjachtala rýchlo ospravedlnenie a čupla si na zem aby po hmate našla svoje okuliare.*

*Z myšlenek byl Zaki docela rychle vytrhnutý, když do něj vrazila… Kdo to vlastně byl? Dívka, to určitě. Viděl ji snad někdy na hodinách? Nejspíš ano, jen si ji nepamatoval. Jako by si vůbec on pamatoval nikoho, Razzaki moc kamarádů neměl. V každém případě, navzdory tomu, že byl klučina nepochybně mladší, přes náraz se udržel na nohou.* Kam koukáš? *Zabručel nespokojeně, neboť byla přetrhnuta jeho struna v mysli, kterou nyní už nikdy nenajde. Však už ani nevěděl, na co předtím myslel! Zaki si zkřížil ruce na prsou a sledoval slepou dívku, která hledala své brýle na zemi. On je přirozeně viděl, měl by je však sebrat? Nejspíše… Dívku trochu potrápí, když už do něj vrazila. Však si to jistě zasloužila. Není divu, že se sehnul a sebral nepozorovaně brýle, aby dívka hledala dál, bez možnosti svůj poklad nalézt.* Co tu vůbec děláš? Nemáš mít hodinu nebo… Tak něco? *zeptal se, zatímco si brýle prohlížel. Dokonce si je nasadil i na nos, do očí mu však okamžitě vyhrkly slzy, neboť tak rozmazaný pohled doslova bolel.* Ty jo, ty jsi fakt slepá jak krtek... *pronesl pobaveně a brýle si strhl konečně z očí.*

Naozaj ma to mrzí. *Špitla keď sa chlapec namosúril a popri tom naprázdno rukami preskúmavala povrch dlážky.* Takéto veci sa fakt môžu stať len mne, ale.. Keď tá kniha bola tak - ah dopekla, už viac nebudem čítať počas chôdze. *Hromžila si popod nos tichým hlasom, znela že je na seba čím ďalej tym viac nahnevaná. Dôvodom bolo samozrejme to, že po jej okuliaroch nebolo nikde ani stopy.*"Budem si musieť zaobstarať náhradné a tie budem nosiť v batôžku pre podobné prípady." *Sľúbila si a potom len sklonila hlavu keď ju chlapec do ktorého vrazila prirovnal ku krtkovi.* Áno tak trochu. *Pripustila hoci krtkovia aspoň mali vylepšené a prispôsobené ostatné zmysly na to aby so svojím (ne)videním dokázali prežiť. Keiyra také šťastie bohužiaľ nemala.*