Akademie (Talentová)

*Na její slova už dál neodpovídal, neměl co, jen se na ní díval a vypadal že se smiřuje s jejími slovy. Na její otázku, zda jsou sourozenci s růžovlasou dívkou jménem Naomi jen souhlasně přikývl. Nemohl mu utéct fakt, že se dívka podívala na jeho růžové vlasy, za které je tak moc šikanovaný svými spolužáky. Její další otázka mu nevadila, proč by taky měla? Svojí matku stejně nepoznal, tudíž k ní neměl žádné emoce a nemohlo mu to nijak ublížit.* Nemáme... Dříve se o nás starala chůva, když tatínek nebyl doma. *Řekl s úsměvem na tváři. Na její poznámku a řečnickou otázku nesouhlasně přikývl. Nesouhlasně přikývl na obě její poznámky, které šli hned za sebou, obě byli navíc položené v řečnické otázce což budilo dojem jako by si z něj utahovala. Pak ovšem vytáhne z batohu nějakou škatulku, která byla omotaná mašlí. Vypadalo to dobře, ale nic neříkal, čekal co z toho vyleze. Když viděl co se nachází uvnitř, tak se jen na to s údivem podívá.* "Páni! Co to je?" *Na to už začala dívka mluvit a popisovat co to vlastně je. Pojem jahody znal jen z knížek, které ani nedočetl. Nevěděl jak ve skutečnosti vypadají, ale věřil tomu, že dost podobně jako je tomu v knížkách. Jen tyto byli obalené v čokoládě. Když mu nabídla, tak se tentokrát už nestyděl a ani nebál, to ovšem neznamenalo, že si jí vezme jako nějaký buran. Když jí ochutnal, tak mu celými ústy proletěla sladká chuť jahody doplněná o čokoládu.* Páni! To je tak dobré! Co bych všechno dal aby jsem měl podobné věci každý den. *Hlavou mu momentálně prošla hlavou myšlenka jak by to vypadalo, kdyby se měl Naoto jako v ráji, kde by měl všechny nejlepší jídla, která existují bez ohledu na to, zda to je nebo není dostupné zboží. Samozřejmě z tohoto luxusu by neměl ani vynechat Naomi, ale teď byl okouzlen chutí jahody v čokoládě.*

Yuu Momochi (NPC)

A kde máte mamu? To vám umrela? *Opýtala sa ho na rovinu. V jej detskej hlavičke si zatiaľ nevedela predstaviť iný dôvod - a ako dieťa žijúce v ninja svete si vedela predstaviť akurát tak smrť.. Možno niekde na misii.. A v tom..* ..Alebo je z nej nukenin?.. *Razom ju začalo napadať viacero vecí.* ..Je z nej beštia?.. *Pýta sa necitlivé otázky, ale je jej to jedno. Chcela to vedieť. Naoto si od nej jahodu vzal, tak si zo škatuľky vytiahla jednu aj ona. Nevkladala ju do úst, kým si ju vychutnával on. Pozorovala ho pritom..* "Je ako malé šteniatko.. Už len chvostík mu chýba, čo by sa vrtel.." *Záhy ju zaujali jeho slová. Ani nie tak pochvala tejto malej sladkej dobroty, ale to, čo nasledovalo potom. Necháva krabičku ležať pri sebe. Položí lakeť na lavicu a oprie si oň hlavu, pritom má tvár natočenú ku chlapcovi. Strčí si jahodu do pusy a kúsok si odhryzne.. Ostane jej na ústach trochu čokolády, čo sa teplom jej tela stihla rozpustiť.* A čo by si bol všetko ochotný urobiť.. alebo dať.. za takéto dobrotky?.. *Pozerá teraz veľmi uprene tými svojimi ružovými očami..*

Podle toho co vím, tak umřela těsně po našem narození. *Odpověděl jí jednoduše. Tím jí vlastně odpověděl i na další její otázky, které směřovali k tomuto tématu. Ty naprosto ignoroval. Dívka z něho tahala informace, které by mohli být pro někoho dost citlivé, ale Naoto to nechtěl nechat jen tak být, chtěl se taktéž na něco optat.* A ty máš nějaké rodiče? A jestli se můžu zeptat, co dělají? Zajímá mě, kde jsi vzala takové dobré jídla. *Mají celkem štěstí, jelikož si jich učitelka zatím nevšimla, alespoň to tak nevypadalo. Pak už jen sledoval jak dívka vedle něho jedla jahodu. Nevnímal učitelku poprvé v životě, protože byl zaujatý nevím úplně jiným. Pak přišla zajímavá otázka, co by za takové dobroty dal nebo udělal. No, to byla celkem složitá otázka, protože nevěděl co by za ně mohl nabídnout? Nic neměl, teda skoro nic, jediné co mohl byli jeho služby, nebo nějaká laskavost.* Můžu ti udělat jednu laskavost a nebo ti můžu s něčím pomoct. *Odpověděl stručně. Zajímá ho co odpoví, protože tyto dobrůtky opravdu chtěl.*

Yuu Momochi (NPC)

Takže umrela.. *Pokývala Yuu hlavou sama pre seba. Akoby to boli veľmi cenné informácie, ktoré si musí zapamätať.* ..ale ako umrela? Prečo?.. *Občas mala sklony byť trochu dosť morbídna, tak ju začali napadať moc hezké scenáre. Stala sa nukeninom a ulovili ju. Niekto ju zabil na misii. Roztrhala ju beštia. Stala sa beštiou a zabili ju. Tak veľa možností a on jej ešte neprezradil, čo z toho!.. Svoje tipy nechávala len u seba v hlavičke.. Kývne na jeho otázku.* Mám oboch rodičov. Mama je jednou z kapitánov vojenských jednotiek.. A otec je lovec nukeninov. Je často preč, niekedy aj dlhé týždne. Ale keď sa vráti, vždy nám niečo prinesie z rôznych končín sveta.. Podľa toho, kde sa nachádzal.. Ja aj moji bratia máme všetci v malých fľaštičkách napríklad piesok zo Zeme Vetru. *Posunie k nemu krabičku s jahodami, aby si vzal ešte. Nebolo ich tam veľa..* Vezmi si ešte.. A ja si rozmyslím, či budem nejakú láskavosť potrebovať. *Venuje mu zvláštny pohľad. Taký, ktorý napovedal, že má niečo za lubom..* A už toho mám dosť!.. *Z čista jasna zahučí učiteľka a pero, ktoré držala v ruke, hodí. Preletelo tesne ponad hlavami Yuu a Naota a rozfláklo sa Rikovi priamo o čelo. Celá trieda vybuchla do smiechu a Rika mohlo ísť od zlosti roztrhať.* Vstaň a zmizni z mojej triedy. Vezmi si všetky veci, máš neospravedlnenú hodinu. Môžeš sa hanbiť. Mal by si ísť príkladom.. Ešte niekto by rád opustil moju triedu?.. Mimochodom, Riku.. Trest po škole platí, nezabudni.

*Naoto téma okolo jeho matky, kterou v životě neviděl, ani neví jak vypadala a ani neví jaké měla schopnosti, jak byla silná, na jakou hodnost se dostala, nechtěl rozebírat. Nechtěl na to odpovídat, ani když slyšel její další otázky ohledně toho jak umřela. Jak proč? Když ani nezná její jméno, ani to jak vypadá, jak mohl vědět, jak umřela? Bylo by to celkem smutné, kdyby zrovna tuto informaci věděl. Pak mu odpověděla na jeho otázku ohledně její rodiny. Měla oba rodiče, má celkem štěstí. Na ty její slova jen přikývl hlavou a když mu nabídla ať si vezme ještě, tak si vzal. Toho výrazu, jaký mu nasadila, konkrétně toho zvláštního úsměvu si moc nevšímal. Na tohle byl moc naivní, je vůbec rád, že se s ním někdo baví kromě jeho vlastní sestry. Na její slova ohledně laskavosti se jen usmál. Je zvědavý zda něco bude potřebovat a co bude potřebovat. Pak už jen uslyšel učitelku, která hodila pero, které polétlo těsně nad Naotem. Trefilo spolužáka, který byl za nimi v lavici. Naoto v závislosti na slova senseie se raději koukl na ní, byl potichu a raději přestal přežvykovat jahodu v čokoládě, kteoru měl momentálně v ústech.*