Akademie (Talentová)

*Chlapec místo odpovědi jen cosi zabručel a dále sledoval snažení dívky najít brýle, které na zemi už dávno nebyly. To, že četla knížku za chůze, bylo ještě podivnější. Zaki se ani nedivil, proč ta dívka byla tak slepá, když se soustředila jen na text a ne na nic jiného! Však kdo by pořád mohl číst? Na druhou stranu… V kamenné vesnici nejspíš nebylo nic zajímavějšího, než čtení. Však ten kraj byl ponurý, studený a škaredý. Neměl to tu rád, i když to byl domov.* Pf, knihy… *Zabručel nespokojeně a zavrtěl hlavou, jako by snad nechápal jejich význam. On nikdy nečetl. Nakonec, bylo mu jedenáct, v tomto věku sotva někdo četl, obzvlášť, pokud se jednalo o chlapce.* Na ty netopejre. Pokud je další hodina vrhání zbraní, rád bych, aby ses do mě netrefila. *Zamumlal chlapec a konečně podal dívce brýle. Hned poté se otočil a nafoukl tváře, jako by toto v celku milé gesto považoval za slabost.* Jak se vůbec jmenuješ? Nepamatuju si, že bych tě vůbec viděl.

*Ani ju nenapadlo, že by mohol pred ňou celý čas okuliare schovávať a preto keď jej ich podal - obdarila ho úprimným a priateľským úsmevom.* Ďakujem, si veľmi milý! *Odvetila a keď ju nazval netopierom - musela sa pousmiať, páčila sa jej predstava, že by mohla lietať ako netopier viac než kebyže sa mala hrabať v zemi ako krtko. Keď si okuliare nasadila a napravila na nose - postavila sa a bola tak o hlavu vyššia než chlapec pred ňou.* Máš to u mňa. *Hlesla.* Dnes ma síce už žiadna hodina nečaká, no cesta domov by bola bez okuliarov náročná. Vodiaceho psa ešte nemám ale ak by si o nejakom vedel tak ma prosím informuj. *Pokúsila si urobiť sama zo seba srandu, nikdy sa nebrala nejako extra vážne a najviac sa vedela vždy pobaviť sama na svojej nemotornosti.*

*Klučina se trochu začervenal, když byl označen za milého. Tohle nebylo obvyklé. Sám Zaki ani nevěděl, jestli se mu toto označení líbí, nebo ho uráží, a díky vší té nejistotě raději mlčel. Schoval si ruce do kapes a opět se zadíval z okna, aby tak skryl rudou ve svých tvářích. Co se týkalo dluhu, ten přešel mladík jen s protočením očí. Nikdy neměl rád nějaké vybírání dluhů, či slibování pomoci. Už jenom protože sám nikdy nechtěl nikomu nic dlužit. Proto se jen zamračil, to však dívka sotva mohla vidět, když byl zrzek otočen k oknu. Nakonec se však otočil k ní, a to ve chvíli, kdy si dělala legraci s vodícím psem. Klučinovi bohužel tato poznámka nepřipadala směšná, snad proto se nezasmál.* No nebudu tě zdržovat, určitě si chceš přečíst tu knihu, *zadrmolil mladík, který poněkud zmateně nakláněl hlavu nepřirozeně ke straně. Slepá a hluchá? Nebo se ji snad před malým okamžikem na to jméno nezeptal? Sám Zaki si nebyl jistý, proto raději mlčel. Jeho paměť na tohle byla vskutku mizerná. Proto se raději otočil opět na okno, aby zahlédl šedé budovy vesnice.* Chm. Někdy by mě zajímalo, proč vesnice stojí tady. Uprostřed ničeho. *Pronesl jen tak mimochodem, při čemž se opřel o okno loktem, jímž si následně podepřel hlavu.*

*Mierne sa zamračila, chovanie tohto chlapca bolo dosť nepríjemné a skutočne by sa radšej pobrala preč ale keď si uvedomila, že sa nepredstavila napravila svoju chybu. Bola taká rozhodená z toho, že prišla o okuliare.* Volám sa Keiyra a ty? *Opýtala sa ho a keď neprítomne hľadel von oknom na kamenné domy Iwagakure a zamyslel sa nad tým prečo stojí dedina tu - zmetene sa na neho pozrela.* Skalnaté pohoria, ktoré obklopujú dedinu a krajinu, poskytujú Iwagakure prírodnú pevnosť. Z tohto hľadiska je to výhodná poloha z ktorej profitujeme a vďaka ktorej máme silnú obranu. *Jej slová jej prišli absolútne logické.* Obec leží medzi pohorím pozostávajúcim z malých úzkych vodopádov a budovy sú zložené zo skaly a kameňa; tvarované z veľkých, vyvýšených útvarov horniny do vežovitých štruktúr. Mnoho z jeho budov stojí na útesoch spojených sieťou mostov a celkovo je to ako z nejakej knihy.* Je to trochu fascinujúce nemyslíš? Všetko čo vidíš, je vybudované zo skál. Na mieste kde by sa ostatní otočili preč - naši predkovia sa nevzdali a vybudovali toto všetko. *Hrdo sa usmievala von oknom a predstavovala si pri tom koľko úsilia to muselo stáť.*

*Nakonec se dívka přeci jen představila. Klučina se otočil, jako by snad to jméno někde již slyšel ale… Opak byl pravdou. Nespojil si jej s obličejem. I tak odpověděl. Ticho, skoro jako by se styděl. Nebo protože snad nechtěl?* Razzaki… *Zašeptal a zahleděl se ven z okna do míst, kam mžourala přes ty nesmyslně velké brýle i Keiyra. Její poznámka byla… Dost zvláštní. Byla fascinována těmito stavbami? Zaki měl přesně opačný problém. Každý ale viděl svět nejspíš jiným úhlem.* Jo. Přírodní obrana. Jediná válka, o které vím, je ta, kde jsme se okamžitě vzdali. *Ačkoliv s Kiri neměl Zaki problém a po obsazení tato vesnice vzkvétala, historii znal. Proto hrdost dívky nechápal. Unikala mu, stejně jako důvod, proč stojí vesnice právě tady.* Chm. Tohle všechno. Uprostřed díry prachu. Bez zeleně a stromů. Roky tloukly dláty do kamene, jen aby stvořili šedivý svět. *Pesimismus z tohoto chlapce docela sršel, navzdory mladému věku. Není ale divu, že chtěl objevovat nejrůznější kraje celého světa. Každý věděl o hlubokých lesích, ostrovech, mořích i oázách v poušti. Ale zde? Jen ten zatracený chladný kámen.* To se ti opravdu tady tak líbí? Uprostřed hromady kamenů? *Zasnil se mladík a odklonil hlavu z okna ven.* Vyměnil bych celou vesnici za kus lesa. Měkkou trávu. Skoro to vypadá, jako by naši předkové neměli na výběr, když zde vybudovali svůj domov.

Možno skutočne nemali na výber a možno boli len tvrdohlaví *Mykla plecom.* Tak či tak, mal by si zo svojim postojom niečo robiť lebo sa v puberte rovno zasamovraždíš. Ak máš už teraz depky, nechcem vedieť ako budeš znášať tie výkyvy nálad keď budeš starší. *Uškrnula sa, takto depresívneho človeka snáď ešte asi nestretla.* Musí byť hrozne náročné dívať sa na svet a všetkých okolo s toľkou nenávisťou. *Rozmýšľala nahlas a dala si ruku v bok.* Okrem toho nič ťa tu nedrží, dokonči akadémiu, sprav si geninské a chuninske skúšky a cestuj koľko ti hrdlo ráči. Obávam sa ale, že ak sa budeš na svet ďalej dívať týmto spôsobom, ani tá najzelenšia tráva a najhlbší les ti neuspokojí tvoju túžbu. *Dodala by, že sama chce cestovať a spoznávať svet, no už ju tento krpec pourážal dosť. Takže si to nechala pre seba.*

Depky? *pronesl pobaveně mladík. Konečně se zdála dívka alespoň trochu vtipná, dokonce ta slova vyvolala na rtech zrzka úsměv.* Jen vidím tuhle vesnici jako nudnou. A ty také, proč bys jinak byla zažraná do knihy? *Na slovech toho mladíka bylo něco pravdy. Klučina vnímal knihy jen jako odtržení od reality. Chápal, že někdo hledá únik tímto stylem, jeho však fantazijní příběhy, které se jej netýkaly, nikdy moc nebavily.* To je první věc, co taky udělám. Jen… Potřebuji být silnější. Silnější, rozumíš? To ale trvá dlouho. Jenže zabít čas v téhle díře… Chm… *Nespokojenost. Jistě, bez kamarádů se trávil čas poněkud složitě, však se Zaki pouze rval s vrstevníky. A to hlavně pro jeho názory. Ani klan mu moc nepomáhal, a rodina? Nad tou už dávno zanevřel. Ne že by jej zradila. Ne že by jej snad nenáviděla. Jejich přístup byl ale… Podivně přímočarý. Ač se to někomu mohlo zdát sympatické, mysl tohoto klučiny však sjížděla… K představám. Poslední, po čem toužil, bylo zůstat mezi šedými kameny do konce života.* Nedělej, jako bys mě znala z prvního okamžiku. Jsi slepá, že ani nenajdeš brejle. Pchm. Co je tvůj cíl? Stát se ninjou a číst knihy? *Zabručel nespokojeně mladík. Nudná dívka co čte knihy a ctí ty, vytesali domy v kameni. A nyní? Nyní mu někdo takový, kdo znal klučinu sotva pár minut, dává rady do života?*

*Keiyru jeho chovanie nevyviedlo z miery. Za jej život si prešla už o dosť horšími vecami než aby ju zdeptal nejaký malý, drzý chlapec na chodbe v škole.* Je veľa vecí, ktoré by si mohol urobiť, namiesto toho, aby si len odutý sedel a sťažoval sa na nudný život. S takýmto postojom zomrieš medzi týmito kamennými múrmi, ktoré tak neznášaš. *Povedala a napravila si okuliare s hrdo vystretou bradou.* A áno som takmer slepá, no to môj cieľ a život, ktorý chcem žiť nijakým spôsobom nepokazí. Nevymenila by som sa s nikým. Chcieť byť niekým iným je plytvanie vlastnou osobnosťou. *Ako to povedala otočila sa na odchod. Rozhovor s tým mladíkom jej nič nové nepriniesol a teda nevidela dôvod v tom rozhovore zotrvať. V podstate od neho odchádzala so zvláštnym pocitom, ľutovala ho a v hlave si vymýšľala príbehy čo sa mu asi tak mohlo stať, že tak zanevrel na svet okolo seba.*

*Bylo zvláštní, jak dívčina, která četla i za chůze, aby se dostala pryč z toho šedého pekla, mluvila něco o zábavě či o tom, že toto místo není nudné. Co o tom ale mohla vědět? Hloupá husa! Alespoň to probíhalo v zrzavé makovici mladíka, který, jak se zdálo, neměl zrovna nejlepší náladu. Proč by taky měl mít, vyhlídky na budoucnost přeci nebyly nejlepší. Kamarády neměl a s tímto přístupem je sotva získá. To mladé hlavě však nedocházelo. A vinit ostatní bylo přeci o tolik lehčí, že? Stejně tak... že se dala dělat hromada věcí. Pfe.* Jo. Jako je číst knížky. *Frkl pobaveně a zavrtěl hlavou v nepochopení. Náramná zábava. Nejspíš se vydá na hřiště vyprovokovat nějaký boj, možná ten den ještě trochu zlepší. Nebo… kdo ví, mohl by sesbírat kamení a házet je po toulavých psech, to také zabaví na nějakou tu chvíli.* Jo. Jasně. Zanoř ten rypák do knih hlouběji, huso, tam svoji osobností určitě plýtvat nebudeš. *Pronesl nakvašeně klučina. Docela rychlá změna rozhovoru, od milého chlapce k… ke komu vlastně? K hulvátovi? Slušné chování ale bylo něco, co tenhle zrzek postrádal. A odmítal to kdy hledat.*

*Keiyra kráčala chodbami akadémie, cez jedno plece mala prehodený batôžtek a pod pazuchou schovanú knížku v tmavom obale. Vyšla von dverami, zbehla po schodoch a ocitla sa vonku pred masívnou kamennou budovu, ktorá vzdelávala mladých talentovaných ninjov Iwagakure. Obzrela sa okolo seba a našla si osamotenú lavičku. Posadila sa na ňu a povzdychla si. Uvažovala čo s načatým dňom keďže škola už skončila. Mohla zájsť do knižnice alebo si ísť zatrénovať, mohla ísť aj domov a niečo navariť, no nič z toho ju nelákalo. Noctis doma nebol a tak dúfala, že by niekde tu stretla Soru, ktorá by jej mohla robiť spoločnosť. Už je to večnosť čo sa s niekým rozprávala a neboli to len formálne frázy o počasí či kamennom prachu v uliciach.* "Mohla by som zájsť do tej mačacej čajovne ale pani Ito sa už bude na mňa čudne pozerať keď tam zase prídem sama." *Pomyslela si, mierne zachmúrená si prstami založila prameň vlasov za ucho a otvorila si knížku čo si so sebou niesla. Bola to zbierka legiend o zemi démonov s poznámkami autora.*

*Hirojuki tak jako den před tím trávil ve velké hale a prohlížel si obrazy na zdech. Ať se mu to líbilo nebo ne, ať s tím souhlasil nebo ne jeho otec stále trval na tom, že chce, aby jejich historii znal. Měl už trošku pocit, že to zná nazpaměť. Dokonce už jednou před spaním, když oči zavřel měl před sebou pouze a jen jeden z obrazů. To bylo trošku otravné. Ale po poslední debatě měl pocit, že v těch obrazech je skryté něco, co on neviděl. Otec pokaždé jeho přednášce o tom, co v obraze vidí jen smutně zakroutil hlavou a poslal ho pryč. Jenže copak se takhle dalo trávit každý den? Blížil se jejich nástup na akademii a on měl hlavu plnou toho, že bude shinobi. Historie mu v tu chvíli nepřišla jako nejzajímavější věc. Nakonec toho nechá a odejde z haly. Bylo načase prozkoumat to, co v nejbližší době mělo být časté místo jejich návštěv. Je čas prozkoumat akademii. Trošku ho překvapilo, že to je zrovna on, kdo míří za bratrem, aby ho vytáhl ven. Ale občas se prostě dějí zvláštní věci. Nakoukl do pokoje bratr a když ho tam vidí zazubí se od ucha k uchu.* Ty. Já. Prozkoumání akademie? Hm? *Navrhne a šibalsky se uculí. Doufal, že bratr bude pro. Jak si také myslel souhlasil a tak počkal až si vezme co potřeboval a vyběhl z domu pryč.* Snad nás Jusuke neuvidí. *Křikne šťastně na bratra, když jsou venku a rozeběhne se co mu síly stačí k akademii. Vlastně se ani moc nebál, že by je Jusuke viděl. Měl dojem, že sluha by moc neprotestoval. No to otec by byl asi proti. Ale nechá ty myšlenky být. Nechtěl si nechat kazit den.* Schválně kdo z nás bude první genin. *Zazubí se na dvojče zatím co míří k akademii. Když dojdou na místo pomalu zastaví a budovu si prohlíží.* Páááni. Je větší než jsem si myslel. *Vydechne a vůbec neřeší, že by tam svým hlasitým výjevem mohl někoho rušit.*

*Toshi měl v živé paměti včerejší vážný rozhovor s otcem, který si ho jako už pár dní po sobě zavolal k sobě do pracovny, aby ho vyzkoušel z historie klanu. A Toshi, který byl víc do větru než jeho dvojče Hiro, se moc nepředvedl. Bylo vidět, jak byl z něj otec zklamaný. Toshi už jen čekal, až jeho otec řekne, že si od něj nic neslibuje, že z něj nikdy dobrý shinobi nebude. To všechno četl otci v očích, ale on mu to neřekl. Ačkoli byl přísný, tak by tak nepodrážel synovo sebevědomí. Ale usměrnit ho musel. Nejspíš z toho důvodu Toshi včera večer vyběhl z otcovy pracovny takřka s pláčem, zavřel se ve svém pokoji a od té doby vylezl jen maximálně na záchod. Ani jíst nechtěl, ale Jusuko mu stejně přinesl do pokoje jídlo. Byl mu za to vděčný, byl na ně tak hodný celý život. Jako malý za ním chodil s pláčem dost často. Dokonce víc než za mamkou. Ale teď už si takové projevy nemohl dovolit. Už měli nastupovat na Akademii, jít stejnou cestou shinobi jako jejich rodiče. Právě to byly důvody, proč neměl chuť kamkoli chodit, normálně už by byl dávno venku nebo aspoň by se najedl spolu s rodiči a bratrem, ale oběd tentokrát taky vynechal. Snažil se zopakovat si tu část historie jejich klanu, na které večer předtím pohořel. Měl pocit, že mu ale něco zásadního uniká, proč se všude sakra objevují ty zvířata. V každém vyobrazení byla zvířata nebo minimálně lidi se zvířecími rysy, výrazy. To ho víc než dost děsilo. Když do jeho pokoje nakoukl Hiro, tak se musel usmát.* Dneska se děje něco divného, že chceš utíkat z domova tentokrát ty? *poznamená, zatímco na sebe hodí nějaké oblečení a vyrazí s Hirem ven. Čerstvý vzduch a úprk s Hirem mu zvedl náladu. Alespoň mohl myslet taky na něco jiného než na tiché výčitky jejich otce.* Určitě se staneme geniny ten samý den! *zasmál se, bylo tak přirozené dělat všechno s Hirem, že si ani nepředstavoval, že by bylo něco jinak. Když dorazili k Akademii, tak nechtěl bráškovi kazit radost poznámkou, že on se tu mrknout byl. Tajně včera odpoledne místo toho, aby se učil.* Budou z nás ti nejlepší shinobi, co tahle vesnice zažila! *zazubí se, taky není dvakrát ve svém projevu tichý a natáhne k Hirovi pěst, aby si s ním ťukl*

*Keiyra sa naplno ponorila do deja knihy, musela uznať, že hoci mala kniha celkom strašidelnú atmosféru, bola písaná tak zaujímavo, že ju ani nemala potrebu strčiť do mrazničky. Ten ťah ju naučila mama keď bola ešte malá.. ak sa Keiyra bála toho čo čítala, schovali to spolu do chladničky aby tam všetky tie príšery zamrzli. Teraz už samozrejme vie, že takto to s knihami nefunguje a vie aj to, že príšery sa z kníh nemôžu dostať na svetlo sveta, no tento milý zvyk jej zostal.* 'Vietor kvílil medzi vyschnutými korunami umierajúcich stromov. Tento les bol ponurý, každý jeho tieň bol tak tmavý až sa zdalo, že tu noc nikdy nekončí. To ho ale neodradilo Ryuko sa vydal nájsť ho, obávanú príšeru priesmyku bolesti. Cestoval dlho strastiplnými úbočiami mŕtvej zeme a hlavou sa mu hnalo jediné-' * (Hiro) Páááni. Je větší než jsem si myslel. *Keiyra zdvihla pohľad od textu.* (Toshi) Budou z nás ti nejlepší shinobi, co tahle vesnice zažila! *Musela zažmurkať, napraviť si okuliare a lepšie sa na nich pozrieť.* "Páni! Ako sa na seba môže niekto tak podobať?!" *Pomyslela si a vyslovene na nich civela, nedošlo jej, že by to mohlo pôsobiť nevhodne - jednoducho bola zvedavá, chlapcov - dvojičky a ešte v jej veku dievča len tak nevidí každý deň.. okrem toho boli naozaj pekní.*

*Hiro se po bráškovi podívá a pak se ušklíbne.* Přece nemůžu nechat každou zajímavou věc tobě. *Prohodí jako by to bylo naprosto jasné a pak se zasměje a přidá do kroku.* Nemůžeme být pořád jen doma a studovat niichan. Musíme prozkoumávat svět. Poznávat náš domov, lidi tady a hlavně. *řekne významně.* Akademii. Budeme tam teď trávit hodně času. *Zamyslí se nad tím.* Myslíš, že to zvládneme vážně v jeden den? To by bylo něco. Tak to se musíme hodně snažit, abychom šli na geninskou zkoušku společně … ale ne proti sobě. *Zhrozí se té představy a zamrká. Nedokázal si něco takového vůbec představit. S bratrem si měl blízko jako s nikým jiným. Jako s dvojčetem. Když si rozbil Toshi koleno při blbnutí v domě tak ho pár dní bolelo taky. A představa, že by měli být při geninské zkoušce proti sobě. Raději na to nemyslel. Naštěstí z tohohle myšlení ho vytrhnul fakt, že byli u akademie.* Není to trošku … namyšlené? *Zeptá se zvědavě, ale i tak ruku zvedne a ťukne si s bráchou.* Protože tu určitě bude hodně dobrých shinobi. *Konstatuje a pohledem se rozhlíží kolem a fantazíruje jaké to asi až bude také studentem. Jak se tak rozhlíží kolem všimne si dívky co je s bráchou sleduje.* Hele niichan! *Šťouchne do bráchy a hlavou kývne k dívce.* Myslíš, že je to studentka? *Zeptá se zvědavě a jen co tu otázku položí vyvalí oči a dívku si prohlíží, ale nedokázal poznat, zda je studentkou. Možná ta knížka v její ruce by mohla indikovat studentku.*

*Toshiho obočí vystřelí vzhůru, když slyší svého brášku. Tohle býval on! Takhle on vždycky láká Hira ven. Co se s ním sakra stalo, že najednou za ním jde Hiro, ať jdou ven* Dnešek je fakt divnej den. *poznamená s úšklebkem a vydá se s Hirem ven* Jasně, máš pravdu, niichan. Když nebudeme znát vesnici a lidi tady, tak bychom neměli důvod je jako shinobi chránit! *uculí se nevinně a zamyslí se, co Hiro řekl o geninské zkoušce. Představa, že by šli proti sobě, se mu vůbec nelíbila.* Spolu zvládneme všechno, niichan. Určitě půjdeme na geninskou zkoušku v jeden den. Doufám, že žádný sensei na Akademii by nebyl tak zákeřný, aby nás postavil proti sobě. Hodlám bojovat jen s tebou po boku ne proti tobě. *zářivě se usměje na Hira, snaží se zaplašit myšlenky na to, co by se stalo, kdyby náhodou byli proti sobě na geninským zkouškám. Toshi by se vzdal i za cenu, že by pošpinil čest své rodiny. Prostě proti svému dvojčeti nebude bojovat. Představa, že by mu měl ublížit, se mu velmi příčila. Naštěstí brzy dorazili k Akademii.* Hm, možná trochu namyšlený jsem. *zasměje se a ťukne si s bráchou. Toshi si vždycky představoval, že bude nejlepší. Třeba by mohl mít nějaký hlouček holek, které by ho bezmezně obdivovaly. Ta představa pro budoucího studenta Akademie byla lepší než kdyby měl být prostě jen průměrný. Té holky si všimne, až když do něj Hiro šťouchne. Vždycky když šel někam s Hirem, byl tam někdo, kdo se na ně díval. Jak by taky ne, byli jak jeden.* Hm, vypadá to tak, niichan. *odpoví a na nic nečeká, čapne Hira za ruku a táhne ho k ní. Musí dostát před bráškou své role toho odvážnějšího* Hoj. *zazubí se na tu dívku a pozorně si ji prohlídne* Tak jsme si s bráškou říkali, jestli nejsi studentka Akademie. *řekne naprosto otevřeně, ale ve skutečnosti je najednou pěkně nervózní. Mluvit s holkou v jejich věku...*

*Bol to len moment a jeden z nich si všimol jej pohľad - štuchol lakťom svojho brata a už sa na ňu pozrel aj on.* "Ajaj." *Mierne jej zružoveli líčka a rýchlo sklonila hlavu ku knihe, no len pre efekt, rozhodne nezačala čítať príbeh.* "Čo mi to napadlo, takto okato si ich obzerať?!" *Mierne zdvihla pohľad aby si overila, či sa už dívajú iným smerom. Na jej zdesenie ale jeden z nich začal ťahať toho druhého rovno ku nej.* "Ajaj na druhú.. do kelu! Určte mi idú vynadať! *Len čo ju to napadlo vystrela sa a premýšľala ako sa najrýchlejšie vypariť a tak si vzala batôžtek, položila ho na kolená a vložila do neho knihu, ktorú predtým čítala.* "Ak sem prídu a budú sa hnevať, ospravedlním sa a proste odídem." *Plánovala svoju mini stratégiu. Naposledy keď sa rozprávala s nejakým chlapcom na akadémii tak jej len nadával do slepých krtkov, hlúpych husí a netopierov. Aj preto bola Keiyra taká nervózna keď sa pred ňou zastavili. Na jej prekvapenie ale ten čo prehovoril neznel nahnevane - naopak, usmial sa a pozdravil ju. Skákala svojimi žltými kukadlami z jedného na druhého a o chvíľku sa placho usmiala aj ona.* Ahoj. *Zastrčila si prameň vlasov za ucho a prikývla.* Uhm, áno.. chodím sem do akadémie. Vy budete tiež? Ešte som vás tu nevidela. Volám sa Keiyra. Keiyra Shiroy. *Snažila sa znieť priateľsky a vľúdne, no stále bola trošku opatrná a napätá.*

*Chvíli o tom přemýšlel. Co by to bylo za lidi, kdyby proti sobě dali sourozence, a ještě ke všemu dvojčata. To by snad nikdo normální neudělal. A i kdyby ano tak by do toho nešel. Přemýšlel, zda se šlo z geninské zkoušky nějak vymluvit. Bolení břicha třeba, jako když nechtěl jít s rodiči za tetou Minori. Ale tohle bude raději vymýšlet až na to skutečně dojde.* Tak to abych hodně trénoval a stačil jsem ti. Ty namyšlený super shinobi. *Ušklíbne se a pak se zasměje. Měl bratr rád a věřil, že jednou bude hodně dobrý. On takhle dychtivý nebyl. Sám nevěděl, kam sebou jednou praští. Zda bude nějak usilovat o to proslavit se ve světě shinobi anebo spíše propluje svým životem tak nějak nenápadně. Vykulí oči, když ho brácha čapne a táhne k té holčině.* Vážně s ní chceš mluvit? Jenom tak? *Ptá se rychle, ale o okamžik později už jí bratr pozdraví. Nasadí široký úsměvem a vytasí zuby podobně jako bratr. Dost rád dělal tohle to, že se opičil po bráchovi, aby bylo ještě těžší poznat kdo je kdo.* Hoj. *Použije dokonce i stejný pozdrav a postaví se jako bratr. Zajímalo ho, zda by dokázal vyvolat pocit, že dotyčný vidí dvakrát. Té představě se jen sám pro sebe zasmál.* Ty jo vážně studentka akademie. *Vydechne fascinovaně a dívá se na ní. Mluvit mu moc nevadilo, protože na rozdíl od bratra on si nepředstavoval, že jednou bude mít harém holek.* My s bratrem máme samo studium. Otec tvrdí, že na to, co nám akademie může dát jsme byli do teď ještě moc mladí. Tak jsme se učili doma a konečně nadešel čas začít chodit sem. *Vysvětlí s úsměvem. Když se představí zadívá se na bratra a pak zpět na dívku.* Já jsem Hirojuki Adachi. A tohle je můj bratr, dvojče Toshikatsu. A je taky trošku překvapivě Adachi. *Uculí se.* Co tu děláš tak sama? *Napadne ho, když si uvědomí, že tam není nikdo jiný než ona.* Jsi po škole? Ha! Něco jsi provedla, že jo? *Napadne ho a šťouchne do bratra.* To si budete rozumět. Tady brácha je pořád v nějakém průšvihu. Budete po škole spolu? *Přemýšlí nahlas a nějak se netrápí tím, že by to mohlo být nevhodné.*

*když ho nazve Hiro super namyšleným, tak se jen zasměje* Určitě budeš lepší shinobi než já, niichan *mrkne na něj, aby dodal Hirovi trochu sebevědomí. Ačkoli byl to namyšlený pako, tak si uvědomoval, že bráška se věnoval samostudiu jejich otce mnohem více času než on. A to mu dávalo větší šance, aby vynikal. Aspoň to si Toshi myslel, že ten, kdo toho druhého bude dohánět, bude přece jen on. Bylo to prostě automatické, že se vydal s Hirem za tou holkou, ačkoli on potom znejistil. Nejdřív hrozně frajeřil a pak byl najednou zticha. Ale ona dívka byla nejspíš víc vystrašená než on, aspoň mu to tak přišlo. Tím se trochu osmělil a když se Hiro začal po němopičit, tak se rozhodl trochu si z té dívky před nimi vystřelit. Proto když je Hiro představí, tak trochu do brášky šťouchne* Hej, niichan, to už fakt nevíš, jak se jmenuješ? On je Toshi, já jsem Hiro. *zazubí se a pozoruje Keiyru* Rádi tě poznáváme, Keiyro-chan. Jak řekl brácha, tak jsme zatímměli samostudium. A mě sezení nad knížkama, před obrazy a tak moc nebaví, takže se na Akademii vážně těším. *usměje se a pak ji začne trochu provokovat i Hiro, začne se smát* Myslím, že být po škole s tak pěknou společností by nebyl ani trest. *řekne nahlas, ale původně to chtěl říct jen Hirovi, takže když si uvědomí, že to slyšela i dívka před nimi, tak zrudne studem a radši sklopí oči ve svým botám*

*Zaujato - až fascinovane ich počúvala. Snažila sa nájsť spôsob ako ich od seba odlíšiť, či už by to bola mimika alebo gestá, no bolo to celkom náročné, zvlášť keď potom jeden druhého opravili pri predstavovaní. Samoštúdium znelo dosť dobre. Hoci sa jej predstavili už teraz vedela, že nieje šanca aby si ich nemýlila. Rozmýšľala, že si jedného z nich označí. V duchu premýšľala ako ´nenápadne´ by to šlo spraviť, no stratila niť keď ju označili za záškoláčku. Trochu sa zasmiala.* Nesedím tu za trest. *Uistila ich a sčervenala sa keď ju označil Hiro/Toshi za peknú. Ani nevedela čo na to povedať a aby nepovedala niečo trápne radšej mlčala. Nebola si istá či si z nej len neuťahujú, no nemala to šancu odhadnúť. Sršala z nich pozitívna energia a to jej bolo veľmi sympatické. Odhliadnuc od faktu, že na seba strhávali pozornosť (to jej až tak príjemné nebolo), mnohé dievčatá, ktoré kráčali okolo sa obzreli ich smerom. Očividne ani im nebolo jasné prečo sa takýto fešáci bavia práve s okuliarnatou Keiyrou, ktorá sa vyhýbala pozornosti už od malička.* Ste asi prví, ktorí sa tak tešia na to, že budú chodiť do školy. *Prehovorila pobaveným hlasom a snažila si v hlave utriediť kto je kto.* Takže aby som si to trochu utriedila. Hiro ty si ten akčný. *Pozerala sa na Toshiho.* A ty Toshi.. ty máš rád knihy a umenie? *Dívala sa na Hira.*

*Hiro maličko omluvně skloní hlavu, když mu dojde, že na něco zapomněl.* Také mě moc těší. *Dodá s úsměvem a chvíli si Keiyru prohlíží, ale protože brácha rozjede hru kdo je kdo nepatrně se uculí.* Tak jsem Hiro nebo ne? Chjo tohle je složité. Kdo jsem? Možná nejsem ani jeden? Co když jsme duchové studentů zavražděných tady v akademii a teď tu strašíme. Uaáááá *Snaží se napodobit děsivý hlas a pozvedne ruce, aby napodobil děsivou chůzi.* I když na duchy jsme asi až moc hmotní ne? *Napadne ho a zamyslí se. Pak se jen rozesměje.* Když tu nejsi za trest tak proč tu tak sedíš? *Zkoumavě si jí prohlíží a nedá mu to a zapojí své podivné já, které se rádo hrabe ve všem možném.* Knížka v ruce, brýle, nikde nikdo, batoh v obrané pozici. Takže sis nebyla jistá, zda o naši přítomnost stojíš. *Otočí se, aby viděl, kam se dívá Keiyra a pak se otočí zpět.* Nejsi zvyklá, aby tě někdo ze spolužáků viděl s někým cizím. Takže samotářská? *Přemýšlivě si jí prohlíží a pak se mile usměje.* To je celkem roztomilé. Podle knížek jsou takový ty tajemní hrdinové strašně sexy. Ale většinou se to používá u mužských charakterů. *Opět chvíle zamyšleného ticha. Nakonec raději vypne tuhle část mozku co se ráda ve všem hrabala a nechá to být.* Samozřejmě, že se těšíme. Já miluju knížky a tak, ale být pořád jen doma je strašně otravné. A i když se brácha snaží, aby to tam nestálo úplně za prd, tak je to těžké. Tady to prostě bude super. *Řekne a pak jí sleduje jak odhaduje kdo je kdo a začne se smát.* Vyšlo nám to niichan. *Pobaveně zvedne ruku, aby si ťukli.* Keiyro já jsme Hiro. *Hluboce se jí ukloní a usměje se.* Ještě jednou tě rád poznávám. Mě si zapamatuješ snadno. Já jsem ten starší. *Ušklíbne se, protože tu minutu na nich nikdo poznat nemohl.*

*Toshi je rád, že Hiro přistoupil na jejich oblíbenou hru, kdo je kdo. Občas tím zlobili i mamku, když byli ještě menší. Jusuko si s nimi taky užil svoje, jediný, na koho si tohle netroufli, byl logicky jejich otec. Ten by tuhle legraci asi ani nepochopil a ještě by dostali nějaký trest. Musí se smát, když Hiro předvádí mrtvého studenta, ale pak se otočí zpátky na Keiyru. Chvíli následně kouká na svoje boty a nejradši by se profackoval, než se na ní nesměle podívá. Byla to dost zajímavá proměna, nejdřív byl on ten, kdo se s ní chtěl co nejrychleji seznámit, a najednou všechnu konverzaci obstarává Hiro a on tam stojí jak tvrdé Y a nedokáže ze sebe vydat ani hlásku. Nechá brášku dumat nahlas, vlastně mu tuhle stránku hrozně záviděl, teda je možné, že on tohle vědátorské já má taky někde vzadu v hlavě za všemi těmi svými pubertálními plány,ale zatímji neobjevil. Usměje se na Keiyru, rozhodně nechtěl, aby si myslela, že si z ní utahoval, když řekl, že je hezká. Jasně, viděl spoustu nejspíš hezcích holek než je ona, ale Keiyra ho něčím zaujala. Možná tou stydlivostí, možná tím, že byla prostě jiná nežostatní holky, se kterými se obvykle bavil. Nebyl zase takový frajer, že by nepřečetl ani jednu knížku, proto pochopil tu narážku Hira na tajemné hrdiny* Tajemní sexy hrdinové můžou být i holky, niichan. *uculí se nevinně, než ho zase přemůžou rozpaky, ale tentokrát se vydrží dívat na Keiyru s trochu lišáckým úsměvem* Věř mi, kdybys strávila tolik času nad historií klanu jako my dva, tak by ses do školy taky těšila. *zazubí se a když se snaží zjistit, kdo je kdo, tak serozesměje spolu s Hirem a nechá ho to uvést na pravou míru* A já Toshi *představí se s úsměvem a napodobí bratra s úklonou* A je jenom o minutu starší. Možná to bude důvod, že má víc rozumu než já. *zazubí se na Keiyru a trochu šťouchne do Hira*

*Trošku sa zasmiala keď sa snažil byť desivý a nahla hlavu na stranu.* Strašidlá hej? Tak to zo mňa robí niekoho so zaujímavou superschopnosťou .. keď vás vidím. *Zamyslene sa usmiala a potom do Hira štuchla prstom. Vďaka tomu napodobňovaniu desivej chôdze bol trochu bližšie pri nej než jeho brat a teda sa nemusela ani veľmi nahnúť či postaviť.* Príliš hmotný. *Uzavrela to ale nakoniec a mykla plecom. Potom chcela odpovedať na jeho otázku - prečo tu sedí tak sama, no v podstate ju nenechal lebo začal hneď so svojou teóriou, ktorá bola až strašidelne presná. Až teraz by ho bola ochotná označiť za desivého ducha.* "To ma je skutočne tak jednoduché prečítať?" *Pootvorila pery - chcela niečo odpovedať, možno sa obhájiť, možno protestovať, no to že bola tak rýchlo definovaná jej zobralo úplne vietor z plachiet a tak ústa radšej zavrela. Keď ju dokonca označil za roztomilú aj on, bola v úplnom šoku. Doteraz ju za peknú označil len Noctis, ale to veľmi vážne nebrala.. predsalen sa ju vtedy snažil rozveseliť. Každopádne Keiyra na tento typ pozornosti od chlapcov rozhodne zvyknutá nebola.. vlastne nebola zvyknutá na žiadny typ pozornosti. Nevedela ako to má spracovať, lichotilo jej to samozrejme, no nevedela ako na to má reagovať. V hlave si snažila vybaviť nejakú postavu z knihy čo bola v podobnej situácii ako teraz ona, no na nič užitočné si nevedela spomenúť. Našťastie ju ale zachránil jeho brat, ktorý sa do toho vložil tiež. Tajomní sexi hrdinovia podľa neho mohli byť aj dievčatá.* Keby sme boli naozaj iba postavy v knížke, aký typ hrdinov by ste boli vy dvaja? *Opýtala sa ich so záujmom. Bola zvedavá ako by sa popísali. Následne sa odhalilo, že si z nej uťahovali a teda s tými menami bola už úplne domýlená.* Pekne ste ma dobehli. *Prižmúrila oči, premýšľala ako im to vrátiť, no stále sa trochu usmievala. Odviazala si z batôžku menej ako centimeter širokú červenú stužku a veľavýznamne sa pozrela najprv na Toshiho a potom na Hira.* Za trest bude jeden z vás mať na zápästí uviazané toto aby ste ma už nemohli tak ľahko dobehnúť. Kto sa hlási dobrovoľne? *Zamávala stužkou vo vzduchu a lišiacky sa usmievala. Tento pakt jej prišiel fér vzhľadom na ich žartík.*

Umět vidět duchy mi přijde spíš děsivé než jako super schopnost. Jo to umět třeba hýbat věci pouhou silou mysli. To je super schopnost. *Pak sleduje, jak k němu Keiyra přibližuje prst. Překvapeně vyfoukne obsah plic a prohne se, jak do něj Keiyra šťouchne.* Jsem … prozrazen. *Uculí se a pak s úsměvem sleduje bratra.* No je pravda, že i ženské postavy umí být tajemné. Ale častěji se to asi používá u mužů. *Přejde ke stěně akademie a opře se o ní zády, jednu nohu zvedne opře jí o dům a ruce zkříží na hrudi. Trošku natočí hlavu a zaměří pohled neurčitě někam stranou.* Pomsta je hnacím motorem mých dalších kroků. Nedokážeš mě z mé cesty odvést. Ani ty ne bratře. *Řekne co nejtajemnějším hlasem dokáže ve svém věku a pak se začne smát.* Kdo by tohle nežral. *Rozhodí rukama a přejde k nim zase zpět.* Omlouvám se malou estrádu. Ale co nás jednou vzala mamka do divadla jsem z toho celý paf. *Pak trošku zvážní a přikývne.* Brácha má pravdu. Bejt pořád doma je nuda. *Řekne a pak zpozorní.* Jaký bych byl já knižní hrdina? Téééda to je dost zákeřná otázka. Dokáže toho o tobě prozradit až moc pokud budeš upřímný. Také ale nemusíš říct nic, když si vymýšlíš. Dát všajn své já, nebo zůstat zahalen tajemstvím. *Přemýšlivě si chytne bradu a dívá se na batoh Keiyry.* Já bych byl asi takový ten dobrodruh. Cestovatel, který prozkoumává tajemství a vrtá do věcí, do kterých mu nic není. Často se dostává do problémů a spíše díky štěstí, než nějakému umu se dostane z nesnází. Je to dobrák i když se snaží tvářit, že mu o nic a nikoho nejde. A na konci příběhu vše zachrání a skončí v náručí holky, kterou chce od začátku a ona ho odmítala. Jop tak to b byl celý Hiro-sama. Hrdina bez bázně a hany. *Uculí se a pak sleduje co dělá Keiyra s páskou.* No páni. *Vydechne a pak na nic nečeká a strčí před sebe bratra.* Toshi se toho urči rád ujme. *Mrkne na Keiyru vykukujíc za bratrovo ramenem.*

Hm... Nevím, jestli bych chtěl vidět duchy, kdybych šel třeba na hřbitov. Najednou by tam bylo až příliš živo. *zamyslí se a pak se zazubí, jako kdyby to vůbec nemyslel vážně. Sledoval, jak Keiyra do Hira šťouchla, aby se přesvědčila, že není duch a jen se uculil. Sledoval bráchu a když promluvil o pomstě, jen se uculil* Hm, pomsta říkáš, niichan? Aby ses nepřepočítal. *trochu do něj šťouchne, než se zaměří na Keiyru. Jako vždycky se při téhle replice nachytal a reagoval na Hira. nakonec se zamyslí nad tím, co se ptala Keiyra.* Hm, já jako postava z knížky? *zamyslí se a má docela jasnou představu, jak by asi jako postava z knížky dopadl. Ale nechá nejdřív mluvit Hira. Ten vědátor na něj seděl na sto procent, ale odobrodruhovi by pochyboval. To on spíš byl ten dobrodruh, ale nechtěl se s ním přít, protože byla řada na něm* Hm, já bych asi byl takový Don Juan, kam bych přišel, tam by se na mě lepily ženský. Možná pro okolí bych byl za proutníka, ale ve skutečnosti bych prostě jen hledal tu pravou. Asi by mi to trvalo dlouho, ale až bych ji našel, tak bych byl nejšťastnější chlap na světě. *uculí se nevinně, to, že by to byl i jeho skutečný cíl, to pomlčí, ale Hiro to samozřejmě ví, že by nejradši furt lítal a díval se po holkách. Až příliš pozdě si uvědomí, co Keiyra dělá s tou stužkou. To už se Hiro schovává za něj. Má sto chutí na něj vrhnout jeden ze svých pohledů "tohle ti nedaruju niichan", ale nakonec to vezme statečně a usměje se na Keiyru* Já se klidně obětuju. Aspoň nás rozeznáš. *usměje se na ní, udělá k ní pár krůčků a natáhne k ní ruku, aby mu mohla uvázat tu stužku na zápěstí*

*Chalani s Keiyrou nesúhlasili čo sa týkalo videnia duchov a tak si svojim štíhlym prstom zamyslene poklepala po brade a potom sa dala do vysvetľovania.* Podľa mňa by to mohlo byť užitočné. Napríklad.. keby si prišiel ku mŕtvole tak jej duch by vedel presne opísať vraha, ty by si ho potom mohol chytiť a dostal by si odmenu. Aké by to bolo užitočné pri lovení nukeninov! Vedel by si sa s duchmi porozprávať a možno by si od nich zistil kde skrývajú svoje poklady, ktoré nazhromaždili ešte za života. Mohol by si ich poprosiť aby za teba preplávali nejakou stenou a robili ti prieskum. Mať pod palcom neodhaliteľného špióna.. To by bolo! A to najdôležitejšie ... vedel by si od nich zistiť čo sa s človekom stane keď zomrie. Najväčšia záhada ľudstva by bola odhalená! *Zazubila sa keď skončila s fantazírovaním a sledovala Hira ako dramaticky predviedol malé divadielko o tajomnom sexi hrdinovi. Keď skončil - Keiyra mu s úsmevom zatlieskala.* Bravo. *Pochválila ho pobavená jeho teatrálnosťou. Potom si vypočula Hirov opis samého seba v podobe knižného hrdinu a nemohla sa ubrániť širokému úsmevu keď si všetko čo hovoril aj predstavovala. Úsmev jej z tváre nezmizol ani keď sa opisoval Toshi. Keď skončili Keiyra sa záhadne usmiala a len čo sa dohodli komu uviaže šnúrku, postavila sa z lavičky a chytila Toshiho za ruku aby mu mohla tú stužku uviazať. Aby Keiyra nemyslela na to, že je tak blízko pri peknom chlapcovi ktorého sa dokonca dotkla - a aby jej tvárička nenaberala ešte červenšie odtiene v líčkach.. po chvíľke prehovorila.* Takže.. ak by sme mali v príbehu tajomnú samotárku, zvedavého prieskumníka a žiadaného Dona Juana.. o čom by tá kniha bola? Ako by sa mohli tieto charaktery stretnúť a.. Čo za dobrodružstvo by im bolo napísané? *Uvažovala nahlas kým bojovala s malým uzlíkom na Toshiho zápästí. Keď bola hotová spokojne sa usmiala a pozrela sa najprv na Hira a potom na Toshiho. Čakala na ich odpovede.*

*Pobaveně se ušklíbne a oplatí bratrovy šťouchnutí.* Myslím, že ty bys mě dokázal ukecat i od pomsty. *Řekne a usměje se na něj. I když blbnul a předváděl se tak věděl, že bratrovi by nedokázal ublížit. I když v tom příběhu, na kterém byli proti sobě bratři přesto stanuli. Pozorně poslouchá Keiyru a její vyprávění a pak jí zatleská.* Bravo. To bylo hodně pěkné. Teď už vím, že vidět duchy by nemuselo být zas tak špatné. Rozhodně by se díky tomu nukeninové lovili jednodušeji. *Souhlasí s úsměvem.* Jen si dávej niichan pozor, aby těch ženských jednou nebylo moc. Přeci jen nic se nesmí přehánět a nerad bych, aby tě ženy odtáhli někam kdo ví kam. Přeci jen víš, že dvojčata bez sebe křehnou a slábnou. *Uculí se. Zajímalo ho, zda jednou vážně bude jeho bratr mít takových žen. Pro něj to byla nepředstavitelná představa. Jediná žena, se kterou pořádně mluvil byla máma a teď Keiyra, což se ale nedalo úplně počítat. Byl tam s bratrem, a to bylo vše snazší. Zauvažoval, zda by jí vůbec zajímal být tam sám. Ale nechá tohle přemýšlení být.* Coooo? Niiiichan utečeme z domu, abychom utekli knihám a teď se do jedné dostaneme? Já padám. *Spadne na zem a rozhodí ruce do kříže.* Takže kdyby to byla kniha o čem by byla? *Zeptá se sám sebe, zvedne nohy a hodí je vedle Keiyry na lavičku a pohupuje chodili.* Hm, hm, hm. *Pobrukuje a sleduje mraky na nebi.* Určitě by to muselo být hodně velkolepé. Nebezpečí, které by spojilo naše tři charaktery. Možná něco, co náš svět dosud nepoznal? Technika tak strašlivá, že by zničila vše, co naše postavy znají a milují. Jen společnými silami by dokázali zlo porazit, poznají, jací skutečně jsou a odhalí to nejlepší. Dobrodruh zatouží po klidu, Don Juan najde svou pravou lásku a samotářka pozná jaké je skvělé mít kolem sebe lidi, kteří by za ní položili život. *Řekne zasněně, zadívaný do nebe a ani moc nevnímá zda ho poslouchají.*

*když do něj Hiro šťouchne, tak se jen na něj zazubí* Niichan *nebylo pochyb, že jeho dvojče je pro něj nejdůležitější člověk v jeho současném životě a rozhodně chtěl, aby to tak zůstalo. Udělal by pro něj cokoli. Zatímco pozoruje své druhé já (Hira), tak pozorně poslouchá příběh Keiyry o zajímavosti vidění mrtvých* Wow... *pískne obdivně a věnuje ji jeden ze svých zářivých úsměvů* Máš pravdu, pokud bych měl schopnost vidět mrtvé, tak bych chtěl být rozhodně lovec nukeninů. *uculí se nevinně a podívá se zase na brášku* Žádná ženská nestojí za to, abych se na tebe vykašlal, niichan *usměje se na něj, než se zase otočí na Keiyru a mrkne na ní. Ta dívka se mu začínala zamlouvat čím dál tím víc, byla prostě svým způsobem jiná a zvláštní, ale to naní bylo něco, co se mu líbilo. Nechá Hira teatrálně spadnout na zem a musí se pousmát nad jeho slovy* Hmmm, ale jsou knihy a knihy. Tuhle knihu bych si rád přečetl. *tiše se zasměje a vejde si nervózně rukou do vlasů. Toshi nikdy nebyl ten, který by rád seděl s knížkou v ruce a četl si, takže tyhle slova byla pro něj dost podivná. Ale přeci jen je ve věku, kdy zvažuje a sní o tom, co bude s jeho životem dál. Nechá vyprávět Hira a musí se pousmát. Pomaličku v jeho lehce namyšlené hlavě mu dochází, že víc než on dominuje konverzaci jeho o minutu starší bráška. A to nebylo obvyklé, nafoukne tváře, jako kdyby byl jen malé uražené děcko, což napůl ještě byl. Ale nakonec se zamyslí nad dějem jejich imaginární knížky* Hm, vědátorský dobrodruh, don Juan a samotářka. *chytne se za bradu a chvíli dumá* Dobrodruh by mohl najít nějaké super tajné jutsu, ale samozřejmě by se dostal do nějakého nebezpečí. Třeba u nějakého ženského nukeninského kultu, kam by čistě teoreticky mohl zavítat don Juan, protože prostě byuž nevěděl, kde by měl najít tu svou pravou lásku. Ale rozhodně největší hrdinkou by byla samotářka, protože by je oba dostala v problémů, protože ženské charaktery jsou vždycky chytřejší než ty mužské. *zamyslí se a po chvíli se podívá na Keiyru a byl zvědavý, který z jejich příběhů ji zaujal víc.*

*Bola spokojná, že sa im jej vysvetlenie duchov nakoniec páčilo. Potom ich počúvala - úplne pohltená fiktívnym pribehom, ktorý spolu tvorili. Možno by to mohlo pôsobiť zvláštne, že sa s cudzími chlapcami práve začala baviť o tomto, keď mali na výber množstvo iných tém. No.. Keiyra bola vždy trošku čudná. Nie nadarmo mala len jednu spriaznenú dušu v podobe Sory. Keď na ňu Toshi žmurkol - s plachým úsmevom odvrátila pohľad a hnevalo ju, že nevie svoje červenanie ovládať. Nikdy to však nemala kde 'trénovať'. Toto je prvý krát čo si užívala chlapčenskú pozornosť a rozhovor v jednom. Bolo jasné, že bratia Adachi neboli výnimočný len v tom že boli identicky rovnaký. Keď napokon zmĺkli a čakali na jej rozhodnutie - ktorý príbeh bol lepší. Vzpriamene sa posadila na lavičke.* Hmm... *Odmlčala sa.* Páčia sa mi obidva príbehy .. Je rozkošné ako ste automaticky tajomnú samotarku zaradili medzi kladné postavy. Čo ak by to tak ale nebolo? Čo ak to je ona .. Tá, ktorá z tieňov vedie ten ženský nukeninský kult a chce ovládnuť svet supersilnou technikou? Ona unesie Dobrodruha lebo náhodou odhalil jej plány a potom zvedie Dona Juana pomocou jej superkrasnych spoločníčok z kultu? Ženské postavy možno bývajú múdre.. No v knihách sú aj podlé. Ľudia ich zvyknú podceňovať a nie vždy sa im to vyplatí. *Usmievala sa a čakala čo na to povedia .. V podstate prepojila dohromady obidva príbehy.*

*S úsměvem poslouchá slova bratra.* Dobře beru tě za slovo, bráško. *Spokojeně přikývne a je za to rád. Nedokázal si představit co by je mohlo rozdělit, ale přeci jen nikdo nikdy nemohl říct co se stane. Se spokojeným výrazem pohupuje chodidly a poslouchá příběh bratra.* No bráško to se ti dost povedlo. *Pronese uznale a chvíli o tom příběhu přemýšlí. Přeci jen temný kult plný kunoichy byl velmi zajímavý nápad. Dost se to k bratrovi hodilo. I když on by to trošku upravil a ten kult by byl spíše bratrovo harém. Ale nechá si tu poznámku pro sebe, nechtěl bratra nějak shazovat nebo si ho dobírat před cizími. Tím ho mohl škádlit i později doma. Zvědavě stočí pohled na Keiyru a vyčkává, jak se rozhodne. Pokud vyhraje bratr nějak mu to vadit nebude. I jeho příběh byl super. Se zájmem poslouchá její slova a pak se pobaveně usměje a pohled stočí zpět na nebe. Na jejích slovech bylo hodně pravdy to se muselo nechat. Dlouho mlčel, sledoval plující mraky a užíval si to poflakování mimo zdi jejich domu.* Pokud by to tak vážně bylo. Potom by dobrodruh ztratil důvěru ve svůj instinkt. Protože považoval tajemnou samotářku za dobrého člověka. Ocitl by se sám ve světě, kde tajemný kult ženských svede jednoho z jeho společníků v příběhu a ukáže se, že druhá společnice je vůdcem toho všeho. To je celkem kruté na jednoho chlapíka toužícího pouze po objevování světa, co se zamotá do velké hry. *Ohodnotí vývoj jejich knihy a ušklíbne se.* Lstivost je oblíbená vlastnost to je pravda. A dámské zbraně jsou podle mnoha knih velmi nebezpečné. Proto se jim tak snadno asi podléhá. *Zatváří se zadumaně a pak se ušklíbne.* Já bych moc ženské nepodceňoval. Až jednou uvidíš naštvanou naši mámu. Nooo radši se dostat do křížku s kdejakým chlapem. *Rozesměje se pobaveně po té poznámce.*

*Toshi trochu potřásl levou rukou a sledoval, jak se mu tam houpe červená stužka. Takové označkování jednoho z bratrů zatím nikoho nenapadlo, i když se nikdy třeba mámy neptal, jak je rozeznávali od sebe, když byli ještě mimina. Takovéhle otázky se mu ale zdály poněkud trapné pro kluka jeho věku. Nedokázal ze své tváře dostat trochu přihlouplý úsměv, když ujišťuje niichan, že je nikdy nic nerozdělí. Jak se potom otočí na Keiyru a mrkne na ní, nemůže se na ní přestat dívat. Její červenání mu přišlo velmi rozkošné. Po uznání Hira se musí trochu uculit, očekává nějakou poznámku o jeho harému, ale naštěstí to bráška nevysloví. Zamyslí se nad tím, že by samotářka byla zápornou postavou. Podivná představa, změří si zkoumavě Keiyru a snaží si ji představit jako podlou ženu. Moc ji to k ní nešlo, ale možná dal jen na první doejm a v té dívce před ním se skrývalo něco temného. A nebo to byla prostě jen představa. Ale musel nad tím dumat, takže než promluvil, chvíli to trvalo* No, pokud by samotářka vedla ten ženský kult... To by byl Don Juan asi pěkně v háji. *shrne a rozesměje se, než pokračuje* Don Juan by propadl šílenství ve chvíli, kdy by zjistil, že jediná ženská postava, o které by si myslel, že to s ním myslí dobře, není vůbec tou, za kterou se vydává. Nejspíš by mu už nikdy ze spárů tohoto tajemného společenství nepomohl. Dobrodruh by se nejspíš stal samotářem, někde by se usadil a raději by nevytáhl paty z domova, protože už by nedokázalnikomu věřit. A samotářka? Hm, ta by asi byla ráda, že se ji a jejím společnicím podařilo do svých spárů ulovit aspoň jednoho chlapa. *zasměje se, protože tahle představa mu přišla docela šílená. Dumání o ženských zbraní nechal na Hirovi a jen horlivě přikývnul, když mluvil o naštvané mamce* Ne, tu fakt nechceš zažít naštvanou...

*Z chuti sa zasmiala nad ich zhodnotením celej situácie, ktorú si práve vymysleli. Tie ženské zbrane radšej nekomentovala .. predsalen o tom veľa nevedela. V knihách sa bárs čo písalo ale sama sa doteraz s chlapcami nerozprávala.* V tom prípade asi môžeme byť radi, že to čo sme práve vymysleli bola len fikcia. Mám radšej šťastné konce. *Priznala a keď opisovali ich maminku, musela si spomenúť na svoju a jej hnevom rozpálenú tvár.* Moja mamka vyzerala tiež ako dračica keď ju to chytilo. Asi by si rozumeli. *Zhodnotila napokon a skákala pohľadom z jedného na druhého.* Každopádne.. prebrali sme možnosti keby sme boli knižnými postavami. Čo tak zapojiť trochu reality. Už ste premýšľali o tom čo s vami bude po akadémii? Alebo sa stotožňujete s knižnými hrdinami? Toshi Juan a Hiro dobrodruh? *Nahla hlavu na stranu a zamyslela sa.* Pravdepodobne by ste mohli cestovať po svete spoločne. Spoznávať svet a ženy. To vyzerá ako niečo pre vás. Obaja by ste si prišli na svoje a zároveň by ste sa nemuseli oddeliť. *Usmievala sa a bola zvedavá, či sa trafila. Robila to čo vždy. Kládla otázky, ťahala z ľudí maximum informácií.*

*Hiro se usměje a přikývne.* Také mám radši šťastné konce. *Souhlasí a ještě chvíli přemýšlí o slovech bratra.* Mamka je fajn. Ale když se naštve. Fííí. To přirovnání k dračici docela sedí. *Ušklíbne se a je rád, že mamka není nikde kolem.* Co s námi bude po akademii? *Ta otázka ho překvapí, protože o tom vlastně vůbec nepřemýšlel. Nějak měl před sebou vidinu akademie. Aby udělal radost otci, ukázal mu, že za něco stojí a pak by se vidělo. Nepřemýšlel, co bude dál. Na chvíli se zahloubá sám do sebe a uvažuje o tom. Co jednou bude dělat? To je vskutku těžké předpovědět.* Kladeš zajímavé otázky, Keiyro. *Řekne zcela upřímně zahleděn někam stranou.* Po akademii budu asi geninem. Je to očekávaný fakt, který koresponduje s tím, že bych nerad zemřel. Takže do toho bodu je to celkem jisté. Jako genin toho moc asi nevymyslím. Budu trénovat, sílit a zlepšovat se. Pak přijde na řadu chuuninská zkouška a já budu muset ukázat co v sobě mám. Předvést cenu vlastního života. Protože v našem světě je člověk zbytečný, pokud není dostatečně schopný no ne? Geninská zkouška je toho zářným příkladem. Po chuuninské zkoušce začne naše skutečná cesta. Ale jaká bude? *Povzdechne si a skládá v hlavě skládačku svého vlastního já, aby našel odpověď.* Cesta dobrodruha zní zajímavě. Možná zasvětím svůj život boji proti těm špatným? Budu cestovat, lovit nukeniny a chránit lidi, kteří to sami nedokáží. *Nadhodí jednu z myšlenek, která ho napadne. Protože v jeho mysli je teď cestování, poznávání a boj s nepříteli mnohem lákavější než něco jiného.* Pokud v tom budeme s bratrem zajedno. O to příjemnější cestování to bude. A bude i snazší ty nukeniny porážet. *Uculí se po svých slovech.*

*Toshi si viditelně oddychl, když Keiyra řekla, že má radši šťastné konce* Už jsem se začínal bát, že se opravdu chystáš založit tajemný ženský kult. *uculil se a z nějakého důvodu si všiml, že Keiyra o své mamce mluvila v minulém čase. Aleneměl nejmenší chuť natož právo se v tom nějak víc šťourat. Navíc na to nedostal ani čas, protože je Keira překvapila další otázkou. Měl před sebou vidinu hloučku obdivovatelek, ale tušil, že s takovou by před touto dívkou neuspěl. Musel se zamyslet poněkud vážněji a hlouběji, než Toshi normálně uvažoval* Hm, to není zrovna lehká otázka. *zadumavě pověděl, než se snažil vymyslet něco smysluplného.* Musím doufat, žebudu dostatečně silný na to, abych uspěl při geninské zkoušce. A že proti sobě nedostanu niichan. *už jen při té myšlence se oklepal* Jde se nějak z geninské zkoušky omluvit? *napadlo ho následně, než přemýšlel dál* Pak bych mohl pomáhat třeba pár sličným dívkám během geninských misí. *Toshi svůdník byl zpátky, nebude si přece kazit pověst přemýšlením o smrti* A přijdou chuuninské zkoušky, které bych fakt rád zvládnulnapoprvé, abych nedělal otci a Hirovi ostudu. *pokračoval dál s faktem, že si je sakra jistý, že Hiro s nástrahami shinobi života nebude mít žádný problém* A pak netuším... *pokrčil následně rameny a vyslechl si alternativu Hira a to ho nadchlo* Společné cestování a lovení nukeninů zní fakt super, niichan *usmál se nakonec na Hira, ale byl až nezvykle zamyšlený*

*Potešilo ju keď Hiro povedal, že kladie veľmi zaujímavé otázky. Väčšinou totiž za jej zvedavosť veľa chvály nezožala.* A to sa len rozohrievam. *Sladko sa usmiala a nevinne zaklipkala mihalnicami. Jej zvedavosť bola odzbrojujúca. Sledovala ako sa chalani zamýšľali nad budúcnosťou, ako sa doberali a na chvíľu jej z toho zostalo smutno. Fakt bol, že hoci si ju Noctis adoptoval, v živote nezažila viac samoty. On doma skoro nebol.. Sora ako genin mala už tiež iné veci na práci a teda jej plánovanie budúcnosti bolo celkom smutné. * "Trochu vám závidím, že môžete plánovať svoju budúcnosť spoločne." *Pomyslela si a skôr než by sa jej myšlienky pobrali tým smutnejším smerom - pousmiala sa.* Naozaj neviem či sa dá z geninskej skúšky vyhovoriť, no skôr predpokladám, že nie. Zaujímalo by ma ale podľa čoho vyberajú súperov.
Myslíte, že si napíšu mená na papier a hodia to do vrecka .. a potom náhodne losujú mená? *Opýtala sa ich. Vždy si to predstavovala približne takto, no netušila či to tak aj naozaj je.*

*Hiro nepatrně pozvedne obočí.* Jen rozehříváš jo? No tak to jsem zvědavý, co bude dál. *Nepatrně se uculí. A pak se podívá na bratra.* Skvělý nápad ne? Ve dvou bychom měli větší šanci. *Mrkne na něj a pak se usměje a zadívá se na nebe. Poznámka o geninské zkoušce vyvolá zvláštní pocity. Byla to podivná představa, že musí někoho zabít. Ještě divnější ale byla představa, že by proti němu šel bratr. To bylo něco, čeho se dost bál. S bratrem by na život a na smrt nebojoval. I kdyby to znamenalo vyloučení z akademie, nebo zákaz pokračovat v tom být shinobi. S bratrem by nebojoval. Zkoumavě otočí pohled na Keiyru a po její otázce pokrčí rameny.* Nějak je losovat budou, ale jak přesně tak to netuším. Jako výběr napsaných jmen na papírku není vůbec špatný nápad. Možná jim přidělí číslo. A pak přijde někdo, kdo netuší, jak jsou čísla rozdělená a vybere tak kdo proti komu půjde. *Prohodí a chvíli o tom přemýšlí.* Ale těch způsobů může být spousta. *Usoudí a nechá to tak.*

Jsi velmi zvláštní dívka, Keiyro-chan. *usmál se na ní, nemyslel to vůbec ve špatném, ale právě pro tuhle její odlišnost se jednoduše zařekl, že tato dívka si nezaslouží to, že by ji snad někdy oblboval stejně jako jiné dívky. Tahle dívka byla něčím jiná, něčím výjimečná, měl spíš nutkání ji ochraňovat, než aby ji měl něčím ublížit. Tušil, že Keiyra pro něj bude něčím víc než jen další holkou, která bude okouzlená jeho šarmem. Tyhle pocity si hodlal zapsat pěkně hluboko do mysli, aby na to někdy nezapomněl.* Společné bojování proti nukeninům. *řekl trochu zasněně a usmál se na Hira. Tohle byl plán, který se mu líbil. Ovšem to byla ještě daleká budoucnost, takže se radši zaměřil na tu blizší.* Hm, losování je asi dost pravděpodobný. Třeba udělají žebříček studentů Akademie podle toho, jak byli dobří během studia, ten pak rozstříhají a losují jednotlivá jména. Nebo by tenhle žebříček rozstřihnout v půlce a udělat dva pytlíky a vždycky jeden z dvojice by byl z jednoho pytlíku a druhý z toho druhého. *zamyslel se nad tím Toshi a radši už dál nepřemýšlel nad tím, co by se stalo, kdyby musel bojovat s Hirem*

*Tie nápady o losovaní zneli celkom logicky, ďalej sa tomu ale rozhodla nevenovať.* Hm.. Geninské skúšky sú ešte ďaleko. Čo tak sa venovať prítomnosti? * Navrhla s úsmevom a oboch bratov si premerala skúmavým pohľadom.* takže ste sem dnes prišli.. obzrieť si akadémiu a vyspovedať náhodných študentov? Čo tak keby som vás zobrala do vnútra a ukázala vám triedy, jedáleň, cvičisko a tak ďalej? Môžete mať zo mňa osobnú sprievodkyňu. *Len čo to povedala podišla ku schodom vedúcim ku veľkým dverám akadémie, ktoré boli vsadené v masívnej skalenej stene. Zdvihla obidve ruky a ukázala na dvere.* Milí účastníci exkurzie, tu pred vami môžete vidieť budovu akadémie, táto ponuro pôsobiaca masívna pevnosť vytesaná do skaly .. môže pôsobiť naozaj ošarpaným a trošku strašidelným dojmom. No nenechajte sa zmýliť zovňajškom. Vo vnútri nevyučujú strašidlá a študenti tu sú len obyčajné priemerné decká, ktoré trénujú a zlepšujú svoje schopnosti s úmyslom prežiť geninské skúšky. *Odrecitovala akoby to čítala z nejakej brožúrky a podišla ešte bližšie ku budove - k jej stene. Poklepkala po nej prstom akoby na ňu klopala.* Tento neuveriteľný materiál je síce studený, trochu sa z neho práši, no je pevný a nehorľavý! A to je praktické. *Dodala a so smiechom sa sa otočila na Toshiho a Hira či sú ochotní hrať to s ňou ďalej.*

*S úsměvem si hoví na zemi a zkoumavě se zadívá na Keiyru.* Hmm geninská zkouška je krapet daleko to je pravda. Nejdřív bychom mohli alespoň začít chodit na akademii. *Uculí se při té poznámce a když jim Keiyra nabídne prohlídku překvapeně zamrká a pak nadšeně začne přikyvovat.* To je naprosto úžasný nápad. *Souhlasí a začne se zvedat ze země.* Co víc si můžeme přát než prohlídku akademie z vlastní průvodkyní. Jdeme niichan. *Mávne na něj a vyrazí za Keiyrou.* Hm zajímavé, že vše v naší vesnici je spojené s kamenem. Jednou až potkám nějakou budovu, co nebude z kamene tak se štípnu, zda se mi to nezdá. *Prohodí trošku s úšklebkem, protože originalita budov kvůli tomu byla celkem nízká. Ale akademie patřila mezi ty rozhodně zajímavější budovy.* Žádný sensei co by byl duch? Pfaa škoda. *Prohodí zklamaně.* Nehořlavost je asi dost praktická, když je to budova plná studentů. *Uchechtne se.* Jsem zvědavý na další část naší prohlídky. *Řekne směrem ke Keiyre a čeká co jim ukáže dál.*

*Toshi byl tak zahloubaný do geninské zkoušky, že když jim Keiyra nabídla prohlídku Akademie zevnitř, tak se naní jenompřekvapeně podíval a malinko zčervenal. Přemýšlel, kolik mu z té konverzace uteklo.* Páni, to jsme chtěli někoho náhodného vyzpovídat, byla jedna věc. Ale prohlídka Akademie zevnitř? *zářivě se usmál* To ani nemůžeme odmítnout, niichan. *chvilku mu trvalo, než se rozešel za Keiyrou a Hirem. Dneska byl vážně nezvykle zamlklý. Sledoval Keiyru, jak naprosto samozřejmě jim "představovala" budovu. Musel se usmát a úsměv mu ve tváři zůstával.* Vždycky mě to fascinovalo, že všechno tady je prostě z kamene. Prostě si nedovedu představit, že by ve Skryté kamenné to mělo být jinak. *pověděl a přemýšlel, jak to vypadá třeba v jiných vesnicích. Jak to vypadá kdekoli jinde než u nich doma* Pochybuju, že jsou tam jen prostí průměrní studenti. *mrknul na Keiyru, nedalo mu to, aby ji zase nezalichotil. Byla to skoro jeho druhá přirozenost nadbíhat holkám.* Co nějaké lebky mrtvých studentů? *zeptal se na oko vážně, než se po chvíli rozesmál* Promiň, dělal jsem si srandu.