Re: Akademie (Talentová)

Tue Mar 03, 2020 8:33 pm

*Tara dané gesto Tsuki zpozorovala ale nijak jej neřešila.* Nemám nic na práci a opravdu nejsem žádný stalker. *Řekla trochu pohoršeně. Během chvíle se však zase dala do klidu.* Znáš Noctise? Bráška se nezmínil ale taky nemluví tolik takže se není čemu divit. *Tara si všimla jak si ji Tsuki měří očima a cítila se jako by jí četla v duši nebo jako by byla nahá. Nebylo to zrovna nejpříjemnější když si jí někdo takhle prohlížel.* Ten muž s černými vlasy na kterého jsi mávala. To je tvůj táta? *Tara chtěla aspoň vědět o koho jde když mu Tsuki dávala ono gesto. Nerada by se zapletla s někým kdo by ji mohl dostat jednoduše do problému. Ne že by je nedokázala vyřešit ale její táta měl práce víc než dost. Být kapitán ve vesnici a velet celé bojové síle vesnice nenechávalo moc prostoru pro ni aby s ním trávila čas.*

Tue Mar 03, 2020 8:53 pm

*Moc dobre si uvedomovala, že Ľudia tieto pohľady a premeriavanie nemali príliš v láske. Ale tentokrát to nerobila, aby dostala niekoho do rozpakov. Len si chcela Taru premerať,* Že moc nemluví? Tak to asi poznáme každá iného Noctisa. Pri mne nezavrie hubu, až má človek chuť ho praštiť.. *teraz sa konečne pohla dopredu s úmyslom už konečne Taru obísť a vydať sa preč z pôdy Akadémie. Ešte bz ich tu niekto videla a kvôli Tare bz mohli obviniť aj ju - napríklad y nejakej krádeže. To si veru nemôže dovoliť, tatko by ju zase zmasakroval..* Ten tamto? *to bola Tsuki reakcia na otázku Tary. Dokonca natiahla aj ruku pred seba a ukázala prstom na Sebastiana,* Nie, to je len môj osobný sluha.. "Jak ju len mohlo napadnúť, že by to bol môj otec?" *jednoducho. Podobali sa na seba až príliš - čierne vlasy, červené oči a ešte aj ten škrobený postoj. A mal na sebe drahú uniformu..* Môžeš ho úplne ignorovať, akoby tu vôbec nebol.. *keď sa Tsuki dostala až k nemu, nechal ich prejsť niekoľko metrov, kým sa im prilepil na päty. Kráčal pár metrov za nimi,* Povedala si, že by si sa o mne chcela dozvedieť niečo viac.. Nu, tak sa pýtaj, máme čas.. *podvedome si poškriabala svoju ľavú ruku, ktorú mala pred nedávnom zlomenú.*

Sat Mar 07, 2020 9:12 pm

*Tara trochu potřásla hlavou.* "Asi se chová trochu jinak když je se mnou a když s někým jiným. Co už." Jiný Noctis tu není a když tě bude hodně štvát tak ho klidně prašti. Nic se nestane. *Poznamenala úsměvně Tara.* Osobní sluha? To budeš asi z hodně bohaté a vlivné rodiny že? "Ignorovat ho? To moc nejde když ho máme furt za zadkem." *Povzdechla si Tara v hlavě. Nebylo jí to moc příjemné ale co už, nic s tím nemohla dělat. Šla dál s Tsuki.* Když už se tedy mohu ptát. Kde a jak jsi potkala Noctise? Neznám moc lidí co se kolem Noctise točí a tak budu ráda vědět s kým se stýká.

Wed Mar 11, 2020 7:33 pm

*Tsuki sa zazubila nad slovami Tary. V hlave si dokonca predstavila scénu, kde Noctisovi praštila.. Lenže v tom jej v hlave vyskočil aj taký ten varovný signál - dračie šupiny. Videla na skúškach, čo s tým bol Noctis schopný urobiť..* Asi moc netúžim znova po zlomenej ruke.. *mohlo to vyznieť trochu tak, že Noctis Tsuki už raz ruku zlomil.. A taktiež si to spíš zamrmlala sama pre seba, než aby to bola reakcia k Tariným slovám. Ale dievčina to počuť rozhodne počula.* Eee? No, ako sa to vezme.. Bohatí, to sme. A vplyvní.. *Tsuki sa zazubila.* Sebastian, vodu, prosím.. *Sebastian dobehol k dievčatám a podal Tsuki do ruky fľašu s vodou (kde ju vzal nemám páru)..* Mhmmm.. Noctisa som stretla.. *Tsuki otvorila fľašu a zamyslela sa. Zapátrala v hlave, kde ho prvýkrát stretla. Lebo na Akadémii to nebolo,* ..na Moste Zmaru. A odvtedy mi nedá pokoj.. *Tsuki si odpila z fľaše, a pritom si zastrčila prameń vlasov za ucho. Pootočila sa k Tare a odtiahla ústa od fľaši,* Ty nechceš piť, alebo niečo...? *mrkla smerom k Sebastianovi ako taký znak toho, že tento tu to zaobstará.* Ty si od brata staršia? *vypadala tak. Nebola to dôležitá otázka, ale informácie boli ako kúsky skladačky. Čím viac ich bolo, tým lepšie. Hoci sa zdali nepodstatné.*

Sat Mar 14, 2020 1:11 am

Noctis je dost tvrdý to uznávám. Nejednou jsme se poprali a kolikrát to skončilo nepěkným zraněním. *Usmála se Tara. Dobře věděla jaké jsou sourozenecké rvačky a tak to brala spíš s humorem.* Na mostě zmaru? Zajímalo by mě co tam dělal. Ale pravdou je že i já se tam čas od času Zajdu podívat. Je to depresivní místo ale člověk si tam pročistí hlavu. *Když dostala nabídku na něco k pití tam jen souhlasně přikývla.* Něco bych si dala. Mám docela sucho v krku. *Poznamenala. Další otázka byla na její věk.* Jsem starší sestra ale ne o moc. Jen o 2 roky. *Tara se usmála když viděla jak má Tsuki svého dluhu pro palcem.* Mít moc a vliv je velmi osvobozující. Mám štěstí že jsem se narodila do mé rodiny. Otec je kapitánem ve vesnici. Jediné co je nevýhoda je to že na nás nemá skoro žádný čas. *Nafoukla se mírně jelikož ji to dost štvalo. Svého tátu měla ráda ale toto bylo něco co nevěděla zda mu někdy odpustí.* Co tvá rodina? Nějaký sourozenec? Co dělají rodiče?

Mon Mar 16, 2020 9:41 pm

To teda je.. *v ten moment sa jej v hlave vynorila spomienka na skúšky chuuninov. Jedna hlavička, druhá hlavička.. Au..* Keď o tom už hovoríš, tiež by ma to zaujímalo. Skočiť nechcel.. *pousmiala sa Tsuki nad ďalšou spomienkou. Ako si myslel, že ona skočiť chce,* Zhodli sme sa, že smrť je pre slabochov.. *Tara však pokračovala o moste ďalej. Tsu trochu spozornela pri jej slovách,* Nesúhlasím s tým depresívnym miestom. Ale máš pravdu. Nikde inde si nevyčistím hlavu tak veľmi ako tam.. Možno preto tam ľudia skáču.. Prídu a s prázdnou hlavou sa ťažko premýšľa racionálne.. *pousmiala sa Tsuki skôr sama pre seba. Otočila sa na Sebastiana. Ten jasne počul rozhovor oboch dievčat, takže už držal pripravenú druhú fľašu s vodou, ktorú naťahovala smerom k Tsuki. Obrátila sa tak, aby kráčala dozadu a fľašku od sluhu vzala. Očami a bez slov mu poďakovala a znova sa obrátila, aby kráčala normálne. Fľašu podala Tare,* "Kiežby to bolo také jednoduché.." *utrúsila Tsuki vo svojej hlave na Tarine slová ohľadom moci a vplyvu..* Nemám žiadnych súrodencov, ani som nikdy nemala. Mamka ani nie je kunoichi, je len zatraceně bohatá, všetko zdedila po svojich rodičoch z nejakej prdele. Ani nepochádza z Iwagakure. Zato otec je Iwagakurčan ako hrom.. Navyše sa naší otcovia musia poznať.. Tiež pracuje vo vojenských zložkách.. Ako generál.. Bohužiaľ, na mňa si vždycky nájde plno času.. *ani však ďalej nehovorila, akú pozornosť jej venuje.. Je to dôvod, prečo Tsuki nosí neustále len dlhé oblečenie.. Skrýva pod ním plno jaziev a mnohdy aj čerstvých zranení, modrín..*

Tue Mar 17, 2020 11:58 am

*Tara poslouchala vše co jí Tsuki říkala. Převzala vodu ze které se velmi hluboce napila. Její krk připomínal samotnou saharu.* Děkuji za vodu. Dost mi to pomohlo. *Poděkovala Tsuki která jí předtím flašku podala. Cesta pokračovala dál a najednou se Tara dozvěděla že její otec je nadřízeným otce Tsuki.* Tvůj táta je taky voják? To se divím že jsme se skutečně ještě neviděli když se čas od času táta dostává do společnosti třeba na večeřích nebo tak a tam mě bere i sebou. *Zvláštní však bylo jak Tsuki o svém otci mluvila. Tara znala jaké to je když má člověk strach a je neklidný. Tara se podívala po Tsuki.* Jaký je tvůj táta Tsuki. Jaké to je s ním trávit čas. "Jde vidět že je nervózní. Je mi ji chudinky malé líto."

Sat Mar 21, 2020 11:00 am

*Na poďakovanie za vodu nijak nereagovala. Len si v duchu nad tým pokrčila ramenami, lebo to bola úplná maličkosť. Reakcia prišla až po ďalších slovách od Tary - ohľadom ich otcov. Tsuki trochu pootočila svoju hlavu na dievča kráčajúce vedľa nej,* Áno, je voják. Ale nie je príliš spoločenský a nerád na tieto akcie chodí. Len keď je to skutočne potrebné.. *aspoň tak to Tsuki vnímala. No mohlo to byť inak, či za tým byť niečo úplne iné, než len to, že by nemal tieto akcie rád. Kto vie, do hlavy mu nevidela. To skôr matka mala takéto spoločenské akcie rada - k čomu dokonca viedla aj Tsuki, ale tá bola bez záujmu a do svojich pazúrov ju chytil práve otec, vedúci ju úplne iným smerom, než jej matka. Matka z nej chcela mať dámičku, otec zase hlavu klanu Kashiko-Sa. Začínala však pochybovať, že to skončí len pri tom..* ..navyše dosť oddeľuje svoju prácu od súkromného života.. *vysvetlila Tsuki, prečo sa ešte nevideli na žiadnej takej 'akcii'.. Pri Tariných ďalších otázkach odvrátila Tsuki svoj pohľad,* Môj otec je tvrdý.. A prísny.. Ale vďaka nemu som urobila prestížnu Akadémiu za menej, než rok. A hneď na to som mohla skúsiť skúšky chuuninov.. Ale nevyšlo to.. *pokrčila Tsuki nad tým trochu ramenami. Ale stále v nej ostávali tie pocity... Privrela na okamih oči a zatlačila ich do úzadia, zamknúc ich nikde hlboko v sebe, aby sa nedostalo na povrch. Nemôže sa nechať ovládať nejakými primitívnymi pocitmi zo skúšky..* Čo vôbec ty?.. Chcela si sa sama stať kunoichi, alebo len pokračuješ v tom, čo robia tvoji rodičia?..

Sun Mar 22, 2020 2:35 pm

*Taře už bylo jasné proč tedy jejího otce nikdy neviděla. Stranil se těmto akcím a tak bylo jasné že jej tam neuvidí. Její otec byl dost společenský a tak se do společnosti dostávala opravdu velmi často.* Takže takhle to je. Vyhýbá se těmto akcím. To je škoda. Mohli jsme se potkat již dávno na akcích. *Taru překvapilo že Tsukin otec je tak přísný. Tsuki ho však docela u vychválila tak to nechala plavat.* Někdy je hold potřeba trochu přísnější ruka a je to možná i lepší. Z člověka to dostane vždy jen to nejlepší. *Tara pokračovala dál. Teď byla řada na ní aby se podělila o svůj příběh.* Inu. Táta ze mě a Noctise chtěl mít shinobi. Když už jsem tu možnost dostala tak jsem si řekla proč ne. Zkusím to. Je pravda že v tom možná i dost hraje roli to že můj otec je tak dobrý shinobi a chci se mu jednou vyrovnat. Ale nevím zda dělat v armádě je něco pro mě. Chci být volná. Dostat se i mimo vesnici a poznat všechen svět mimo vesnici. Nechci být zavřená na vždy tady. Chápeš? Když bude člověk celou dobu na jednom místě tak mu z toho hrábne.

Wed Mar 25, 2020 12:15 pm

Áno, v podstate mu môžem ďakovať za to, kde momentálne som.. *a myslela to aj vážne, ale aj ironicky. Tsuki by sa snažila aj bez toho, keby otec nebol prísny, ale ten strach, ktorý z neho mala, ju nútil k ešte lepším výkonom. Nie nadarmo sa hovorilo, že strach je dobrým nástrojom. A ironicky to myslela tak, že mohla byť už aj chuuninom, ale kvôli otcovi mala zlomenú ruku. A nemohla sa skúšok účastniť. Pri kráčaní si vypočula aj Tarine slová. Tsuki bola dobrý poslucháč a vždy radšej len počúvala, než sa vyjadrovala. Ale nebola utiahnutá do seba a vedela s ľuďmi komunikovať. Nebola hanblivá..* Ja si vždy hovorím, že je lepšie do niečoho ísť, a potom s tým prestať, keď to nevyjde, než to vôbec neskúsiť. A potom premýšľať nad tým, či by mi to vyšlo.. Aký život by som mala, keby som sa do toho pustila. A to sú zbytočné myšlienky, ktoré potom človeku zaťažujú hlavu. Radšej skúsiť, spáliť sa.. Ale nakoniec ničoho neľutuješ.. *vyjadrila svoje myšlienky Tsu a kráčala tak 'bezmyšlienkovito', že sa dostali na námestie a odtiaľ mohli ísť hocikde. Preto sa aj zastavila konečne, keď si uvedomila, kde sú. Teraz netušila kam ísť..* Aby si sa vyrovnala otcovi, nemusíš robiť v armáde. Svoje prednosti, silu a moc môžeš dokázať hocikde inde.. Pre teba je dôležitá sloboda, tak sa odpichni od tejto tvojej potreby.. *pousmiala sa Tsuki na Taru. Siahla do brašne na svojej pravej nohe a vytiahla dve lízatká. Jedno červené - jahodové. Druhé žlté - citrónové. A one v ruke natiahla ku Tare. Mohla si vybrať..*

Wed Mar 25, 2020 5:12 pm

*Tara poslouchala co jí Tsuki říká.* Lepší něco vyzkoušet a následně se na to vykašlat než se potom mlátit do hlavy že jsem mohla toto a tamto. V tom s tebou na 100% souhlasím Tsuki. *Usmála se.* Otázkou však zbývá co když to zkusím ale skončím mrtvá nebo se zapletu do něčeho co bych nechtěla? Má potom smysl to zkoušet nebo by bylo lepší se na to vykašlat. *Tara už nadále tyto vody opustila. Nezdálo se jí to jako nějak extra téma na povídání.* Nemám v plánu vstupovat do armády. Jednou budu dobrá jako můj otec. Dokážu mu že se mu dokážu vyrovnat i když nepůjdu do vojenské služby jako můj bratr. *Poznamenala. Nechtělo se jí moc do armády. Zdálo se jí že je to takové moc svazující. Tsuki na ní vytáhla 2 lízátka.* Hmmm. Červená je blíže fialové. Vezmu si to a děkuji ti Tsuki za to že se se mnou podělíš. *Tara jej rozdělala a vložila do úst. Bylo velmi dobré.* Jaképak máš plány ty Tsuki? Čím se chceš stát? Máš nějaké cíle?

Thu Mar 26, 2020 5:31 pm

Keď skončíš mŕtva, už ti to bude jedno.. *uškrnula sa pri tej myšlienke. No čo, veď to bola pravda. Mŕtvemu to už vadiť nebude, no nie?..* Zapliesť sa do niečoho.. Hmm.. To už potom len zvážiť, či chceš riskovať.. Lebo nikdy nevieš, čo ťa čaká. Ale zapliesť sa do niečoho môžeš aj vtedy, keď len budeš na zlom mieste v zlý čas.. Nu, risk je zisk. Tak sa to hovorí, že? *zase sa dostávala do toho hĺbavého premýšľania. Bolo to v týchto rozhovoroch k ničomu a zabíjalo to čas. Ale bol to jej zlozvyk.. Musela sama seba upozorniť, že to znova robila..* "Taky by som mohla už zavrieť klapačku.." *povzdychla si nad sebou v hlave.. Tsuki si medzičasom rozbalila tiež lízatko, ktoré jej ostalo - citrónové.* Neplánujem to, ale chcela by som sa dať na lekársku dráhu. Zrejme to však nevyjde.. Kvôli otcovi.. Má pre mňa nejaké iné poslanie, ako ho poznám.. *a veru, mal. Chcel z nej hlavu Kashiko-Sa klanu, takže nepripadalo do úvahy, aby bola lekárkou. A nepripadalo do úvahy ani to, aby bola mimo dedinu. A keď jeho plán zlyhá, potom sa naplnia jeho vyhrážky, že si bude musieť vziať za manžela Raita, syna terajšej hlavy Kashiko-Sa klanu.. Uvedomila si, že už stála na mieste nejaký ten čas..* Len tak mimochodom, nenarušila som ti plány tým chaosom pred Akadémiou?

Thu Mar 26, 2020 6:02 pm

*Tara tentokrát pouze poslouchala. Vše se tu točilo pořád dokola. Nakonec se dostaly k tomu na co se ptala Tara a to k plánům Tsuki do budoucna.* Lékař? To je skvělé povolání. Myslím že tady ve vesnici jsou velmi dobří lékaři. Ale slyšela jsem zvěsti o tom že v Konoze jsou ti nejlepší doktoři. Sama Hokage je jednou z nejlepších lékařek. Možná by to chtělo na chvíli odcestovat do konohy a učit se tam. Nemyslíš? *Usmála se na ni Tara.* Neboj se. Už několikrát jsem měla problém ohledně věcí kolem akademií a toho co se děje kolem mé osoby. Maximálně si doma vyslechnu něco na styl že bych se měla polepšit a udělat něco se svých chováním když jsem dcera kapitána. Možná nejsem vzorná holčička ale myslím si že silná budu jednou jako on. Popravdě jsem tam byla se jen kouknout jak to tam teď vypadá a jestli je tam někdo takový jako já když jsem tam chodívala. *Vysvětlila Tara Tsuki situaci. Trochu jí stále ale znervózňovala přítomnost Sebastiána za nimi. Prostě nebyl zviklá mít někoho za zadkem.* To s tebou tvůj sluha chodí úplně všude? Mě by z toho hráblo ho mít pořád za zadkem.

Thu Mar 26, 2020 6:54 pm

Hej, misie v nemocnici ma vždy veľmi bavili. Nie je to vôbec stereotyp, človek sa tam nenudí, aj keď len roznáša ráno lieky pacientom.. *Tsuki sa pohrávala s paličkou od lízatka v ústach. Ale vždycky, keď chcela hovoriť, vytiahla si ho. Nechcela šišlať..* Konoha asi neklapne. Pochybujem vôbec, že klapne to povolanie.. *pousmiala sa Tsuki trochu smutne. No bola s tým jakž-takž zmierená..* Uvažujem aspoň o tom, že by som to robila popri inom povolaní, ale to by chcelo hrozne veľa voľného času, aby som sa mohla učiť a vzdelávať v oblasti medicíny.. *zhlboka sa nadýchla a s pomalým výdychom ďalej pokračovala,* No, uvidím, čo prinesie budúcnosť. Možno všetko bude úplne inak.. *Tsu sa musela pri Tarinej poslednej otázke otočiť cez rameno na Sebastiana, ktorý stál opodiaľ od nich,* Nechodí. Len keď ho o to požiadam ja sama, alebo mu to prikáže otec.. Odmalička boli so mnou opatrovateľky, obskakovali okolo mňa sluhovia, takže ja som zvyknutá.. *s týmito slovami sa otočila naspäť na Taru,* Milady? *prehovoril Sebastian, keď podišiel ku dievčatá bližšie. Tsuki sa na neho otočila a vytiahla si z úst lízatko,* Je čas ísť.. Aby ste prišli načas na tréning s otcom.. *vtedy sa obrátila na Taru,* Tak to vypadá, že sa dnes naše cesty rozídu..

Mon Mar 30, 2020 3:26 pm

To je škoda. Byla by to skvělá příležitost věnovat se lékařství. Je to vážený a velmi důležitý obor. *Sdělila Tara Tsuki.* I kdyby jsi se tomu měla věnovat jen jako koníček tak se toho můžeš stále mnoho naučit. Nevvzdávej se toho když tě to baví. *Tara se ve stejnou chvíli jako Tsuki ohlédla na Sebastiána.* Tak takhle. Nevím jaké to je mít sluhu tak nemohu moc soudit no. *Pousmála se Tara. Najednou se však ozval Sebastián. Tara postřehla že jí čeká trénink s jejím otcem.* Dobře. Uvidíme se zase jindy Tsuki. *Rozloučila se a vydala se svou cestou. Vydala se domů.* "Zajímavá holčička. Možná se poptám táty jestli o její rodině něco neví." *Tara chvíli přemýšlela ale pak jen pohodila hlavou a šla v klidu dál.*

Mon Mar 30, 2020 3:27 pm

KONEC RPG

Thu May 14, 2020 10:27 pm

*Nii sedí doma a čte si něco ve svitku a přemýšlí, co by mohla dělat, ale nic moc jí nenapadá. Ani jedna sestra není doma, a tak se dívka rozhodla, že se vydá do tréninkové oblasti a půjde si zkusit potrénovat rychlost. Dívka se převlékne do černého trička a modrých kraťasů. Vlasy si dá do culíku, aby se jí při tréninku nepletly. Následně si ještě vezme něco k jídlu. S sebou si vezme láhev vody a vydá se do předsíně, kde si obuje boty. Poté za sebou zavře dveře a vydá se ulicemi Iwagakure do tréninkové oblasti. Když se tam po chvíli dostane, tak si najde nějaké klidné místo, kde bude moc trénovat. Jakmile ho najde, tak se tam vydá. Odloží si láhev s vodou a trochu se rozcvičí. Nějakou chvíli tam běhá, pak si udělá nějaké kliky a dřepy. Když je rozcvičená, tak se začne dívat okolo. Následně si najde místo, na kterém by mohla trénovat rychlost, je to úsek, který je dlouhý sto metrů. Dráhu ohraničují dva kameny. Nii se postaví k jednomu a pak se rozběhne. Běží normálně jako běhá. Když doběhne až na konec dráhy, tak se otočí a rozběhne se zpět. Poté se rozběhne trochu rychleji a stejně běží i zpět. Pak se rozběhne ještě rychleji, a tak běží i zpět. Poté se na chvíli zastaví a trochu si vydechne. Pak se opět rozběhne a běží i zpět. Poté se rozhodně že poběží co nejrychleji může. Takto to zvládne uběhnout dvakrát a pak se zastaví, protože už vůbec nemůže. Zastaví se a nějakou chvíli utahaně oddechuje. Pak se napije. Po chvíli je v pohodě a tak se znovu rozběhne. Nějakou chvíli běhá normálně a pak se opět rozběhne, jak nejrychleji může. Takto to vydrží dvě kola a pak se opět zastaví a odpočívá.* ‘Sakra, jestli takto budu muset trénovat pokaždé, tak za chvíli bude po mě, chtělo to vymyslet něco jiného, ale nevím co,‘ *řekne si v duchu dívka. Když se trochu vydýchá, tak se znovu rozběhne. Nějakou chvíli běhá normálně, než se potom opět rozběhne, že bude běhat co nejrychleji může. Takto uběhne asi třikrát tam a zpět. Pak se zastaví, tedy spíše skončí na zemi. Po chvíli se zvedne ze země a rozejde se domů, abych si trochu odpočinula. Další den se opět vydá do tréninkové oblasti pokračovat s tréninkem. Následně se trochu proběhne, aby se rozcvičila. Pak se zastaví a začne dělat dřepy a kliky. To jí nějakou chvíli zabere. Pak se zvedne ze země a dojde na místo, kde trénovala včera. Když tam dojde, tak se rozběhne. První kolo běží normálně, nechce to hned nějak přepálit, aby brzo neodpadla. Další kolo běží trochu rychleji. Pak se rozhodne že poběží co nejrychleji může to se jí povede asi dvě kolečka, než se na ní dostaví únava, a tak se zastaví, aby si na chvíli odpočinula. Když si trochu odpočine, tak se opět rozběhne. Nějakou chvíli běhá v normálním tempu, ale po chvíli začne zrychlovat. Nějakou chvíli jí trvá, než zase běží, co nejrychleji může a dokonce se jí zdá, že běží ještě rychleji než předtím. Po chvíli se ale musí zastavit, protože už nemohla.* ‘Hmm, zajímalo by mě, jak to trénují sestry,‘ *řekne si v duchu dívka a pak si jen trochu povzdechne. Poté si vezme láhev s vodou a napije se. Poté odloží láhev s vodou a i přes to, že už je dost unavená, tak se rozhodla, že to zkusí ještě jednou. Rozběhne se první běží pomalu. Jakmile se otočí, aby běžela zpět, odkud vyběhla, tak trochu zrychlí. Když se pak znovu otočí, tak znovu zrychlí. Nakonec běží co nejrychleji může. Když doběhne na konec trati, tak se zastaví a unaveně oddechuje. Když si trochu vydechne, tak se rozejde domů, aby si odpočinula.*

Thu May 14, 2020 10:29 pm

-Konec RPG-

Fri May 15, 2020 9:50 pm

*S tým že máme vyhlásiť karanténu všetci boja schopné jednotky sú v pohotovosti. Všetci Chunini a + sú pripravení na prípadné v pády a vojnu. Ale kto sa postará o prípravu mladých nádejí? Kto bude trénovať SA noobov? Nemá veľmi kto, tak s tým vypomáhajú gennini. Okabe stojí na pôde akadémie a čaká kým mu dôjdu "jeho požičaný" žiaci.* "Meh, toto nie je normálne! Trénoval som, aby som tu už nemusel chodiť!!! A oni ma pošlú naspäť?" *Okabe aj keď bol vytočený z myšlienky tutorovania mladších, rozhodol sa zobrať úlohu vážne. Preto už druhý deň číta knihu s názvom: "Ako učiť: manuál ktorý zvládne aj opica" Knihu listoval aj práve v tejto chvíli keď na nich čakal.* "Hlavné pravidlo konštruktivizmu: Čo žiak objaví sám, to si lepšie zapamätá, ako keď mu to učiteľ hneď prezradí. Preto odporúčame na hodinách robiť experimenty, aby žiak videl a aj si vyskúšal sám ako veci fungujú..." Hej...ale ja ich nejdem učiť fyziku ani chémiu... *Povzdychol si Okabe, lebo kniha mu zatiaľ, toho veľa nedala.*

Fri May 15, 2020 10:02 pm

Hibiki Yuki:
*Hibiki seděla u stolu a snídala. Její sestry zmizeli ven a tak tam byla sama. Nevěděla, co má dělat a tak ji hlavou zase běhal ten nesmyslný nápad, jít věn. Ovšem, nikam se jí nechtělo. Doma se prostě cítila nejlépe. U stolu s prázdným talířem strávila bezmála patnáct minut, než se konečně zvedla a odešla do pokoje. Cestou ji ta nesmyslná myšlenka neustále pronásledovala a tak, když došla do pokoje, otevřela si skříň. Vyndala si tam oblečení, které hodila na postel. Oblékla si černé punčochy a modré kraťasy, bílé tílko s modrým tričkem a na vrch modrou mikinu. Ponožky si vzala modré taky. Sebou si vzala i své Senbony a světelnou bombu, které si koupila sama. Odešla z pokoje a v předsíni se obula do modrých tenisek. Vyšla z domu se sluchátkami v uších a mířila si to někam, kde bude nejméně lidí. Po nějaké době se ocitla před akademií pro nadané. To byla Akademie, kam ona sama nechodila. Proto si sedla naproti té akademii a v tu chvíli uviděla nějakého kluka, který tam nejspíš na někoho čeká. A jelikož měla sluchátka a ignorovala okolí, tak ji to bylo jedno. Zavřela oči a zaposlouchala se do hudby.*

Fri May 15, 2020 10:32 pm

*Všetci na planéte žijú v roku 7 ale Hibiki žije očividne zo sluchátkami v roku 107. Okabe si všimol prichádzajúce dievča, tak vytiahol zoznam žiakov aby skontroloval kto s kým má mať dnes vyučovanie.* "Yui Nico a Sakamichi Tosen." *Dievča si ale sadlo pomimo.* "Ok, tá k nám asi nepatrí." *Pomyslel si Okabe, Sakamichi malý chlapec došiel pred akadémiu spolu s mamkou ktorá ho priviedla a potom ho tu nechala.* Fajn! Ja som dnes suplujúci učiteľ Okabe Rintaro! Ty si Sakamichi Tosen? *Chlapec prikývol.* Fajn mali by sme už začať, avšak niekto nám stále chýba... Poznáš Yui Nico? *Spýtal sa chlapca ale chlapec len pokrčil ramenami.* "Meh, nepozná si vlastných spolužiakov..." *Okabeho úloha bola dnes trénovať 2 SA podľa zoznamu ale nanešťastie sa ukázal dnes len jeden.* "Musí to byť ona..." *Okabe predstúpil pred dievča.* Yui Nico? Čas na vyučovanie... *Oznámil jej*

Sat May 16, 2020 10:16 am

Hibiki Yuki:
*Hibiki tam seděla pod stromem a poslouchala onu hudbu. Sice měla zavřené oči, ale i tak poznala, že před ní někdo stojí. Otevřela oči a když uviděla dva chlapce, který stojí před ní, trochu se lekla a zmizela za stromem. Sundala si sluchátka a vykoukla zpoza stromu a podívala se na hochy.* Nejsem Yui. Jsem HIbiki. *vyřkla ze sebe a prohlížela si ty dva.* Co po mě chcete? *zeptala se znovu.*

Sat May 16, 2020 11:56 am

"No jasné, ty si Hibiki. To isté by som povedal keby som sa chcel vyhnúť tréningu." *Pomyslel si Okabe.* Dobre Yui, dosť bolo rečí ideme trénovať. *Oznámil jej, lebo to už chcel mať za sebou. Prešiel naspäť na pôdu akadémie a zvolal.* Tak Sakamichi Tosen a Yui Nico začneme zľahka. Jedno okruh okolo akadémie klusom. *Okabe tleskol a nechal ich behať.*

Sat May 16, 2020 3:42 pm

Hibiki Yuki:
*Hibiki byla schovaná za stromem a nechápala, proč ji ten mladík nevěří.* Jsem Hibiki, ne Yui. *řekne, ale ten mladík ji neposlouchá a odchází. Jenže, než odešel řekl něco, co Hibiki zaujalo.* 'Trénink? Jako trénovat s nimi a stát se silnějším? To by šlo.' *pomyslela si dívka a rozešla se za těmi chlapci. Navíc si stále držela dostatečný odstup. Když došli zpět na původní místo chlapce, pohlédla na onu budovu. Ovšem, hned jim přikázal co mají trénovat a Hibiki, která chtěla být silnější se rozhodla, že ho vyjímečně poslechne a tak se rozeběhla klusem kolem Akademie. Kolečko ji netrvalo dlouho, avšak o něco déle, než tomu chlapci. Proto tam dorazila s malým zpožděním.*

Sat May 16, 2020 9:30 pm

"Povedala že nie je Yui, ale aj tak prišla trénovať, možno predsa len sa volá Hibiki." *Pomyslel si Okabe a pokrčil plecami. Za ten čas čo behali okolo akadémie Okabe zobral kriedu a začal kresliť na zem. Nakreslí jednu bielu čiaru o 25m ďalej ďalšiu, o 25 metrov ďalšiu až kým nemá 5 čiar ktoré vymeriavajú vzdialenosť 100 metrov. Keď dokreslí všimne si že sa už vrátili.* Fajn, ideme teraz trénovať zmeny rýchlosti. Na začiatok sa postavíte na túto čiaru. *Postaví sa na prvú čiaru.* Odtiaľ vybehnete najrýchlejšie ako viete. *Sám vybehne lebo robí názornú ukážku.* Od druhej čiary bežíme klusom. *Spomalí a prejde do klusu.* Od tretej čiary znova šprintujeme a tak ďalej. Opakujeme 10 krát. Môžete začať teraz! *Povie Okabe a tlieskne na povel.*

Sat May 16, 2020 10:09 pm

Hibiki Yuki:
*Hibiki doběhla kolečko a čekala na další instrukce. Držela se v pozadí a víc za tím klukem, se kterým běhala. Nechtěla moc být na očích. Ale pozorně poslouchala a hleděla na to, co mají dělat. Dívka se přihlásí a až se na ní onen kluk podívá, tak spustí* Takže mezi první a druhou a třetí a čtvrtou máme utíkat co nejrychleji a mezi druhou a třetí a čtvrtou a pátou máme běžet klusem? *zeptá se Hibiki, aby si to vše ujasnila. Když se jí dostane odpovědi, postaví se na start a na tlesknutí vyrazí. Těch 25 metrů ji moc dlouho netrvá. je tam během osmi vteřin, ale když proběhne druhou čárou, tak než zvolní, tak uběhne dalších 5 metrů. Klusem doběhne k další čáře během 15 vteřin. Takto se to opakuje až na konec. To samé zopakuje cestou zpět. Když doběhla zpět, nebyla ještě tolik unavená, ale únava se dostávala, až když to uběhla čtyřikrát. Když to měla za sebou šestkrát, začínala zpomalovat. Ovšem, když běžela deváté kolečko. Už skoro jenom šla. S posledním měla už obrovské potíže. Desáté už jenom došla. Neběžela a ani neklusala. Na to prostě neměla sílu. Došla nakonec a opřela se o své kolena a těžce oddechovala.* 'To mě chce zabít nebo jenom uštvat? Tohle by nedal snad ani genin.' *pomyslí si dívka a okem sleduje svého nynějšího senseie.*

Sat May 16, 2020 11:36 pm

Presne tak. *Potvrdí jej keď ho spýta, kde ako behať. Pozoruje ich zo zadu aby videl, po nejakej chvíli je zrejmé že Hibiki prestáva vládať. Pozrie sa do svojej tašky kde si pripravil náhodné veci, ktoré by sa mu mohli hodiť na vyučovanie. Vytiahne 2 menšie krabičky z džúsom.* Nech sa páči, osviežte sa. *Podáva im ich, na jednej je napísané Sakamichi a na druhej Yui, ale tak čo narobíme, keď namiesto nej prišiel niekto druhý...* Menovku si nevšímaj aj tak neprišla. *Potom mu napadne, že si vlastne ani nie je istý či vôbec vedia čítať ale to už je jedno.* Ak to myslíte s tým stať sa shinobi vážne, mali by ste takúto rozcvičku robiť každý deň. Podľa mňa mať v nohách silu je jedna z najdôležitejších zbraní pre ninju, lebo nech bude situácia akákoľvek zlá, nech porážka je akokoľvek nezabratiteľná. Sila v nohách nám stále dáva možnosť dať sa na útek a zachrániť aspoň svoj život. *Necháva im ešte nejakú tú chvíľu, aby si oddýchli alebo čokoľvek sa ho spýtali, ale potom prejde k tomu na čo sem prišli.* Tak, zdá že ste už nabrali sily tak pokračujeme. *Okabe sa rozbehne pre názornú ukážku. Prejde po druhú čiaru dotkne sa jej rukou a vráti sa na začiatok. Potom prejde po trietiu čiaru dotkne sa jej rukou a vráti sa nazačiatok.* Teraz vždy čo najrýchlejšie zabehneme po čiaru a potom sa klusom vrátime naspäť . Potom bežíme po čiaru ktorá je ďalej a vraciame sa späť. Až kým nezabehneme až po najvzdialenejšiu čiaru. *S úsmevom dopovie.* A túto pyramídu opakujeme samozrejme 10 krát Smile

Tue May 19, 2020 4:15 pm

Hibiki Yuki:
*Hibiki, když si trochu odpočine tak dojde za Okabem a vezme si jeden džus. Všimne si jmenovky ,,Yui'', ale nevšímá si jí.* 'Ta tu není a on si myslí, že sem to já. Takže si to vezmu. Stejně nemám nic k pití.' *pomyslí si. Hibiki začala pít a Okabe vyprávět něco. Ovšem ona nepřestane pít a vypije celý ten džus najednou. Když ho dopije, popadne dech.* Ahhh *povzdechne si a podívá se na ty dva.* Utíkat před nepřítelem? To by udělal jen někdo, kdo nemá cíl. Každý bojuje do konce, ikdybych měl zemřít. Já rozhodně nikdy neuteču.' *proběhne ji hlavou. Sice je pravda, že už nějaké ty síly nabrala, ale ještě potřebovala odpočívat. Když vití ten další trénink, má chuť jít domů. Nemá síly na další takový trénink.* 'tohle dám čtyřikrát a končím.' *řekne si v duchu. Nakonec bez dalších remcání přejde na začátek, aniž by se ohlédla.* 'Musím zesílit. Musím být silnější. Musím být natolik silná, abych chránila sestry. Jestli ne, tak je zklamu jako sestra. A to nesmím dopustit.' rozhodne se v mysli a rozeběhne se. Dává do toho víc odhodlání než do předchozího. Prostě chce zesílit a nic ji v tom nemůže zabránit. První kolečko ji po tom lehkém odpočinku nedělá takové problémy. Ale s každým dalším během, ztrácela na rychlosti. Při pátem kolečku až neběžela, ale skoro jen šla. Nohy se ji ovšem začali motat a byla skoro bez sil. V polovině toho kolečka spadla na hubu a rozplácla se jako lachtan. Chvíli tak setrvala, ale snažila se zvednout.* Tady nesmím skončit. Musím pokračovat. Musím zesílit. Musím být silnější, nebo se jim nebudu moc podívat do oči. Musím vstát. *křičela naštvaně. Čímž se chtěla sama motivovat k dalšímu běhu. Jenže bezúspěšně. Nakonec neměla sílu ani se postavit a tak tam jen ležela na zemi a oči se ji zavírali. Dokud se ji úplně nezavřeli.*

Tue May 19, 2020 6:52 pm

*Keď Hibiki spadne, zastaví sa aj Sakamichi ktorý dokončoval tiež piate kolečko.* "Tento týpek nás zabije!" *Zdesene mu napadlo v hlave, keď videl zničenú Hibiki.* Hej, ak máš ešte energiu tak dobehni do cieľa. *Povie Okabe Sakamichimu, nech sa zbytočne nezastavuje. Predsa na starosť si ich zobral Okabe a nie chlapec. Okabe pribehne k Hibiki.* Hej, Hibiki-san počuješ ma? Si v poriadku? Myslíš že dokážeš vstať? *Spýta sa jej Okabe, za ten čas čo je Okabe pri Hibiki, nemá šancu počítať či to naozaj Sakamichi dobehol alebo si nejaký kus dráhy odpustil ale teraz mu to je jedno. Prvoradá je bezpečnosť, nechcel by mať predsa nejaké zbytočné problémy s niekoho rodičmi len za toto.* "Žeby som to zle odhadol? Dal som im behať priveľa?" *Premýšľal Okabe, či to bola jeho chyba že spadla. Za ten čas prišla jedna že pred brány akadémie.* "Ach jaj, je po mne." *Napadne Okabemu.* Prišla som vyzdvihnúť svojho syna. *Povedala žena.* "Aha, tak možno ešte nie je po mne." Jasné, môžete si ho zobrať. *Ako chlapec odchádza Okabe ešte začuje.* Mamiiii, tento učiteľ je maniak... "No super." *Pomyslí si Okabe ale nevenuje tomu veľkú pozornosť, väčšiu pozornosť venuje Hibiki.*

Wed May 20, 2020 8:02 pm

Hibiki Yuki:
*Hibiki je tak unavená, že se ji zavřeli oči. Skoro i usnula, kdyby na ní nepromluvil onen kluk, který je tak terorizoval. Otevřela trochu oči a podívala se na něj. Neměla sílu na to, aby mohla promluvit. Proto tam jen ležela a koukala na něj. Pomalu sleduje jak odchází druhý klučina.* 'Tohle by nezvládli ani sestry. Ale doběhli by dále. Zvládli by to lépe. Jsou tak silné, tak úžasné, ale já sem tak slabá.' *pomyslí si a z očí se ji spustí slzy. Nemá ani sílu na to, aby si je otřela.* Sem tak slabá. Jsem ta nejslabší. *řekne přerušovaně. U každého slova si dala pauzu. Aniž by chtěl, dala si ruku před sebe a dál tam ležela. Bylo ji ze sebe zle. Navzdory tomu, že sama věděla, že to je nemožné splnit, chtěla uspět. Ale to se ji nepovedlo. Když se trochu uklidnila, Podívala se před sebe a nasadila odhodlaný výraz. Chtěla to doběhnout, ale věděla, že to teď nedokáže. Proto tam dál ležela a koukala vpřed.*

Wed May 20, 2020 9:30 pm

"Uf, našťastie je len vyčerpaná." *Povie si Okabe, keď nevidí žiadne fyzické zranenie. Pozrie sa čo je ešte medzi vecami pripravenými akadémiou na telocvik a nájde tam okrem iného aj uterák. Hodí jej uterák na hlavu a sadne si vedľa nej.* Nikto na svete sa silný nenarodil. Sila neprišla k nim len tak. *Začne niečo splietať, aby toľko nerevala.* Dnes si dokázala zabehnúť toľkoto a keď v tom budeš pokračovať tak o týždeň zabehneš viac. Najprv zabehneš o jednu dĺžku viac než si vedela dnes, potom o dve, potom o 3, až kým jedného dňa nezistíš že toto je pre teba hračka, lebo už budeš behávať úplne iné vzdialenosti. Otázka nie je, či si slabá ale otázka je čo s tým chceš robiť?

Thu May 21, 2020 6:20 am

Hibiki Yuki:
*Poslušně ho poslouchala, ačkoliv koukala pořád vpřed. Sama chtěla sílu, sílu aby mohla chránit Nii a Machiko. Ale stále tu sílu neměla a to jí dost frustrovalo. Když konečně domluvil. Dala ruce pod sebe a chtěla se nadzvednout.* Není to jasný? Chci sílu. Chci sílu kvůli sestrám. Proto je mi jedno, čím si projdu, když získám tu sílu. Klidně se upíšu i ďáblu. Klidně se postavil komukoliv. Není nikdo, kdo by mě zastavil, před mým cílem. *řekne odhodlaně Hibiki a během toho povídání se pomalu zvedá. Ale je vidět, že na to nemá dost sil. Avšak, nějakým zázrakem se jí povede postavit. Sice stojí, ale není schopna pohybu.* Překonám svůj limit a ukážu všem, že sem silná. Musím být silná. Slabost není přípustná. *řekne ještě jednou, když stojí. Vydala dost svých zbývajících sil a dost se to na ní podepsalo. Bez sil ji nohy víc neunesli a také se ji podlomili. Začala padat k zemi, avšak při vědomí. Jak padala k zemi, udeřila oběma rukama do země, čímž nespadla úplně.* Já se nevzdám. Nikdy se nevzdám. Dokud sem při vědomí, nepadnu. *prohlásila dívka.*

Thu May 21, 2020 10:05 am

Hej, hej, hej. Ukľudni sa dievča, myslíš si, že si v nejakej shojo mange? *Keď Hibiki začne padať, tak Okabe ju chytí aspoň sa pokúsi (keď už je pri nej).* Áno, chápem ťa. Dala si jasne najavo, že chceš chrániť sestry. Ale ak sa zabiješ, tak kto ich bude chrániť, Hibiki? *Okabe rozmýšľal ako by zmenil tému, lebo sa mu už začínalo zdať, že Hibiki rozpráva stále o tom istom dookola.* Ehm, počuj dokážeš chodiť alebo odnesiem ťa domov? *Spýtal sa takúto praktickú vec Okabe, lebo nevedel presne nakoľko sa môže hýbať. Ale odhadoval že asi veľa síl jej neostáva, ak padá hneď potom čo sa postaví...*

Thu May 21, 2020 4:01 pm

Hibiki Yuki:
Díky *Pronese, když ji Okabe chytne a položí na zem.* Když zemřu, mojim posláním nebyli chránit sestry, ale něco jiného. Ale když přežijí, mám za úkol chránit sestry. Proto trénují do vyčerpání. *odpoví mu. Sama sice cítí, že domů nedojde, ale protože odmítá cizí pomoc, nechce aby ji musel odnášet.* Zvládnu to sama. Díky. *poděkuje mu. Po chvilce se konečně posadí. Avšak, aby nespadla zpět na zem, je v mírném předklonu a ruce má opřené o nohy. Takto drží balance.* 'Musím se stát silnou. Ale ten kluk má pravdu. Když zemřu, budou napospas tomuto světu bezemě. Asi bych se mohla zamyslet nad svými činy.' *pomyslela si Hibiki a poprvé za tu dobu, co tu je s Okabem se lehce pousměje.* Jak se vlastně jmenuješ? *zeptá se ho a podívá se mu do očí.*

Thu May 21, 2020 6:09 pm

Nemáš zač. *Odpovie poďakovaniu.* Dáš si ešte jeden džús? *Vyberie poslednú krabičku, ktorú mal nachystanú pre seba. Nálepku Okabe Rintaro pre istotu sa pokúsi ešte predtým z krabičky, nenápadne odlepiť. Čo sa týka odvozu domov, mohol už tak nejak očakávať, že jeho ponuka bude zamietnutá, keďže už z predošlého rozhovoru bolo jasné, že Hibiki má svoju hrdosť.* "Samozrejme že musela zabudnúť moje meno...Aj keď musím uznať, kto by si už pamätal meno učiteľa, ktorý ani nie je ich skutočný učiteľ?" Okabe Rintaro, ašpirujúci vedec. Možno ti to príde zbabelé, ale viac ako stáť na predných líniách a riskovať život ma fascinuje fungovanie sveta okolo nás. *Odpovie jej.* Vedela si napríklad že len z kuchynských potrieb si dokážeš sama vyrobiť raketu, ktorú vieš odpáliť do neskutočnej výšky? *Okabe sa zamyslí.* Aj tak teraz ešte nemôžeš behať, chceme si ju vyrobiť? *Spýta sa Okabe s úsmevom.*

Fri May 22, 2020 6:25 am

Hibiki Yuki:
*Na jeho nabídku Džusu jen natáhne ruku a vezme si ho. Ačkoliv to dělala nerada, byla unavená a ten první džus ji dodal trochu energie. Proto doufala, že i tento bude účinkovat stejně. Otevřela ho a napila se. Nyní ho však nevylila celý a nechala tam půlku.* Díky. A na. *podala mu onen duše zpět.* Ten bude původně pro tebe. Pochybuji, že by si připravil dva džusy pro mě. Nebo spíš pro tu holku, kterou zde zastupuji. *řekne mu milejším hlasem. Avšak, i po tomto džusu nebyla schopna se postavit.* Jsem Hibiki Yuki, jedna ze tří sester. *představí se též a dál kouká do dálky. Hlavu má plno myšlenek na to, jak získat sílu a nezabít se při tom. Jenže jediné co jí napadá je to, že musí trénovat.na další dvě věty od Okabeho nijak nereagovala, věda ji nezajímala.* Jestli mi to pomůže ochránit sestry, sem s tím. poví s nezájmem. Podívá se na něj jedním okem a chvilku si ho prohlíží.* 'Nevypada o moc starší jak já. Možná i stejně starý. Ale musím říct, že je tu další, kdo je skoro v mém věku a už je o dost starší jak já.' *pomyslí si a trochu se zakření. Když viděla někoho, kdo je skoro stejně starý jak ona a je omnoho silnější, dost ji to naštvalo. Dokonce ji to dostávala i do frustrace. Hold.mela takovou povahu.*

Fri May 22, 2020 10:18 am

*Okabe uvažuje že dievča je možno múdrejšie, než sa spočiatku zdalo, keď dokázala odhadnúť, že posledný džús si pripravil Okabe sám pre seba.* Správne. *Zoberie si poloplnú krabičku džúsu naspäť.* Zdalo sa mi len že ty ho potrebuješ viac, keďže ja som ani nebehal. *To že nie je Yui ale Hibiki už mu hovorila, ale po prvý krát sa mu predstavil celým menom.* Teší ma Yuki-chan. *Zrazu nebol si istý, či môže niekoho koho stretol len prvý krát oslovovať krstným menom. Ale na druhej strane nechcel byť až príliš formálny tak zvolil chan namiesto tradičného san.* Či ti to pomôže, ochrániť sestry? *Zamyslí sa nad tým, lebo nie je istý ako by to práve jej pomohlo.* Nuž, človek nikdy nevie čo sa mu zíde, tak poďme nato. *Okabeho teraz hlavý cieľ je ten, nech Hibiki prejde na iné myšlienky kým sa dokáže postaviť na vlastné nohy.* Budeme potrebovať, odpaľovaciu rampu, sódu bikarbónu, ocot, fľašu, korkovú zátku, špagát, servítku a nožnice. Nemám to všetko pri sebe, tak si odbehnem do akadémie, tam istotne nájdem všetky pomôcky. Počkaj tu 5 minút, teda nie ako keby že si mohla ujsť ale chápeš. *Dopovie a Okabe vbehne do vnútra budovy akadémie, nakoniec mu to nezaberie 5 minút ale takých 10 kým všetko nájde a vráti sa naspäť.* Oki, tak mali by sme mať všetko. Tak teda začnime. Podá jej krabičku zo sódou bikarbónou a servítku. Nasyp do servítky koľko sa zmestí sódy a potom to pekne uviaž týmto špagátom. Okabe zatiaľ nalieva ocot do fľaše, ktorú použijú ako raketu.*

Sat May 23, 2020 9:26 am

Hibiki Yuki:
Též mě těší, Rintaro-san *poví slušně, aby nevypadala jako nevychovaná holka. Stále tam sedí a nechává rozhovor na Okabem, sama se nikdy takto dlouho s nikým nebavila. Kupodivu není ani tak nervozní, jak čekala. Všechno jde celkem hladce.* Dobře, pojďme na to. *prohlásí a dál tam sedí. Neví co má dělat, jelikož se o to nikdy nezajímala a ani ji to nikdy nezajímalo. Nebyla si jistá, že ji to pomůže ke splnění cíle. Avšak ho poslouchala, když ji diktoval, co budou potřebovat. Sama z toho nic neměla a tak jediné co mohla, bylo sedět a nechat vše na něm. Snažila se dívat jinam, místo na něho. Avšak, když se rozhodl odběhnout, sledovala ho, jak mizí v akademii.* Říkal 5 minut ne? Tak kde sakra je? *řekne, když uběhne 7 minut. Sice stále nemá síly na to se zvednout, ale chce ho jít hledat. Ovšem, než se ji povede postavit, tak se Okabe vrátí. Chtěla mu něco říct, ale udusila to v sobě a dál ho jen poslouchala. Vezme si od něj ony ingredience a postupuje posle jeho návodu. Když to má hotovo šťouchne do něj prstem, ať se na to podívá. Svůj výtvor nechává na zemi a nedotýká se ho. Neví co by se mohlo stát, protože to nikdy nedělala.*

Sat May 23, 2020 11:39 am

*Keď mu povie Rintaro-san odrazu sa cíti trochu pristaro.* Vieš čo? Nemyslím si, že som od teba oveľa starší. Stačí Okabe. *Povie jej ešte vtedy s úsmevom. Vráťme sa ale k prípravám. Hibiki dokončila svoju časť a položila ju na zem.* Teraz servítku priviažeme k hrdlu fľaše s octom, ale pozor! Tak aby sa octu nedotýkala. *Robí presne to, čo rozpráva.* Prištupľujeme dobre uzáver korkovým zátkom a voala! Máme raketu pripravenú. Ako odpaľovaciu rampu použijeme širší sklenený pohár. Zvyšok nechávam na teba. *Povie jej.* Keď budeš pripravená, polož fľašu do skleneného pohára na zemi, ale hore nohami. Ehm a potom pre istotu ustúp od toho aspoň na meter Very Happy

*Povie jej z vlastnej skúsenosti.* Neboj máš chvíľu čas, nestane sa všetko odrazu. Keď prevrátiš fľašu, ocot zaleje servítku zo sódou bikárbonou, čo si pripravila. Ocot a sóda bikarbóna spolu reaugujú a spúšťajú chemickú reakciu pri ktorej sa uvoľňuje oxid uhličitý. To je plyn. Stane sa to že vo fľaši budeme mať toho plynu viac a viac a viac, takže vo fľaši sa bude zvyšovať aj tlak, až kým tam nebude toľko plynu a taký vysoký tlak, až to fľaša už neudrží a vystrelí korok. *Hovorí čo sa deje počas pokusu (skutočné zábery z pokusu: https://vimeo.com/421865887 ) Keď fľaša vystrelí Okabe len pozerá ako smeruje smerom k akadémii.* Hej, hej, hej len dúfam že netrafí okno *Povie, ale aj tak nemá nad fľašou kontrolu. Fľaša ale vyletí vyššie ako akadémia a stratí sa im z dohľadu za strechou akadémie.* Tak a to by sme mali, z fyzikou a chémiou si môžeme pokojne zalietať aj do nebies. *Spokojne skonštatuje Okabe zo založenými rukami.* (Heslo od skrátenej verzie videa: "pokus" autorské práva na video patria mojej spolužiačke ktorá vytvorila celé video aj z návodom aj celé odskúšala aj nahrala aj editovala Very Happy

)

Sat May 23, 2020 11:51 am

Hibiki Yuki:
*Hibiki tam sedí dále a poslouchá. Zároveň i sleduje jeho pokus, který by měl odstartovat nějakou raketu. Když ji cosi podá a řekne, že může kdykoliv jen se na něj podívá. (S takovým to What? výrazem Very Happy

) Sama ví, že kdyby to udělala teď, daleko by nedošla, proto se nejdřív pokusí postavit, což se ji kupodivu i povedlo. Klekla si vedle oné nádoby a položila druhou část do ní. Podívala se na Okabeho, a pak ji položila. Udělala pro jistotu dva metry odstup, čímž stála za ním a tam si zase sedla. Ikdyž stát mohla, stále musela šetřit síly na to, aby došla domů. Chvíli se nic nedělo a tak už ztrácela naději, ovšem do chvíle, než to opravdu vyletělo do vzduchu. Sledovala jak to vzlétává a letí k Akademii.* sakra. *prohlásí a když zmizí z dohledu nad akademií povzdechne si. Dále se podívá na Okabeho, který tam spokojeně stojí. HIbiki se pousměje a postaví se vedle něj.* To byla dobrá zkušenost, Okabe. A ty mi říkej Hibiki, jen Hibiki. *řekne a natáhne k němu ruku. Když ji chytne pousměje se.* Tak ještě jednou, ráda tě poznávám, Okabe.